Člověk by už pomalu ani nevěřil, že při tom všem množství trad. ska kapel a rocksteady kopírujících styl 60. let, kterých jsou dnes mraky se ještě najde kapela, která pořád jede v rytmu 3. vlny a navazuje tak na kapely, jako jsou Bim Skala Bim nebo Toasters, no a právě takovou kapelou jsou Beat Brigade z New Yorku, konkrétně z Brooklynu. Kapela působí na scéně už od roku 1986, takže se směle dá zařadit po boku výše zmíněných tahounů 3. vlny, s Toasters mají dokonce i split EP, které vyšlo na Moon Records v roce 1987. Před pár lety se po dlouhé pauze daly opět dohromady a výsledkem jejich reunionu je album Kings, které vyšlo v roce 2014 na značce Buddhabug Records. Album obsahuje celkem 10 zářezů a hudebně mi hodně připomínají jejich newyorkské kolegy Toasters. Nečekejte žádné uhlazené melodie (i když pár pomalejších songů se tu najde) alá Skatalites ale nadupaný ska, který vám vezme výtr z plachet. Za vše mluví hned úvodní song Bittersweet, který je toho důkazem, uháněnjící tempo, chytlavá melodie zahraná na ságo, prostě všechno co by ska tohohle ražení mělo mít. To samé se dá říct i o tracích Try and Try Again nebo Another Cause, který jsou taky hodně nakopávající, obvzlášť Another Cause, ke kterému mají na youtube i video. Kapela se ale nebojí zabřednout i do jiných žánrů karibské muziky a proto tu můžete najít i kalypso v podobě tracku Lori. Z těch pomalejších věcí bych určitě zmínil Aramageddon Beat (kde naopak válí dechová sekce) nebo Keep Still Dark a poslední zářez uzavírající desku Kings, jediný reggae song The Fire Has Died, který ke konci přejde do ska, podle mě lepší věc na konec alba nemohli vybrat. Na celém albu je snad jen jeden song, který nemusím a to je popem "smrdící" One More Time, jinak je tahle deska naprosto dokonalá, takže pokud vás už nudí všichni ty kopírovači 60's stylu a chcete si užít něco energičtějšího, můžu album Kings jedině doporučit. 10 z 10
Tak jsme se letos v dubnnu, po čtyřech letech od veleúspěšné desky Punkrocksteady konečně dočkaly, čtvrtá deska v pořadí je na světě a pro mě je tohle album trochu zklamáním, protože u Valkyrians jsem zvyklý na poměrně vysoký standard a ta skutečnost, že po čtyřech letech vyprodukují jen 10 nových tracků, k tomu ještě celkem průměrných, nedává téhle desce u mě moc velké šance. Oproti předchozím deskám je Rock My Soul o něco pomalejší, někde na pomezí mezi ska a eraly reggae, dechy, podobně jako u předchozího alba opět chybí a vše tak dotahují hlavně klávesy, jenže oproti všem předchozím deskám, kde co song to hitovka, tady tak nějak chybí energie a hlavně nápad. Pár tracků mi tu přecejenom utkvělo v paměti, např. jako druhý v pořadí Rhytm Rider, který je takovou klasikou, kterou byste od Valkyrians čekaly, early reggae hitovka New Sherriff in Town, mírně do rocksteady hozená "uklidňovačka" Rock My Soul nebo poslední a podle mě nejlepší song z celé desky, reggae balada Rainy Day s výborným kytarovým intrem a backvokály. Zbytek desky mě i po několika posleších pořád nedokže oslovit, buď na mě tracky působí průměrně a stejně jako např. Cool It, Suzie nebo Woman Abroad u který bych ale ještě přivřel oči, protože to je jeden z těch tanečnějších songů nebo se mi absolutně netrefili do vkusu viz. překombinovaná Call Me After Midnight a poslední zářez Home, který je jak nepovedený, psychadelický pokus o reggae. Škoda čekal jsem od Finů po čtyřech letech trochu víc, přijde mi totiž, jak kdyby 3 a půl roku nic nedělali a v posledním půl roce se ryhcle snažili spíchnout dohromady pár songů aby byla nová deska. Valkyrians mám fakt rád takže, i když nerad musím dát 5 z 10, nedá se svítit!
mne to bavi :D 8a pul kolacku z 10 :)
OdpovědětVymazat