Koncert na který Praha čekala hodně dlouho, jelikož jsou Skatalites poměrně aktivní kapelou netrvalo to ani dva roky a máme tady tuhle jamajskou legendu a zároveň průkopníky ska zpátky. Naposledy se k nám podívaly v roce 2012, kdy vystupovali na festivalu Pod Parou v Moravské Třebové, ovšem jejich poslední klubové vystoupení u nás, jsme mohli vidět naposledy v roce 2008. Tento rok slaví svoje 50. vyročí, i když pravdou je, že neoficiálně sestava kolem původního jádra kapely, fungovala o dobrých pár let dříve. A právě v rámci tohoto výročí uspořádali 50th Anniversary Tour, které nezapomělo ani na Prahu. Co si budem nalhávat original Skatalites jsou už z velké většiny na zaslouženém odpočinku a tak je každé jejich vystoupení podle mě poviností, protože z původních členů kapely zbyli už jen zpěvačka Doreen Shaffer a saxofonista Lester Sterling, kterému už je skoro 80, bohužel v roce 2011 jsme se museli rozloučit s bubeníkem Lloydem Knibbem, proto ať už budete kdekoliv a budete mít tu možnost určitě si na Skatalites skočte, dokuď jde ještě opravdu o "original" Skatalites, stojí to za to! Jejich druhý pražský koncert se odehrál v klubu Roxy, který jsem vždycky pokládal za debilní diskotéku pro turisty, což zrovna není "my cup of tea" a ani po této návštěvě se můj názor nezměnil, nepovažuju se za agresivního, ozbrojeného jedince nebo teroristu, proto nechápu, na co to všechno šacování a ochranka pochodující mezi publikem mi taky nepřišla moc košer, o ceně piva se ani nezmiňuji ale konec konců, nejde přece o klub! Bohužel z původní "výpravy" odpadl "přistěhovalec alá Lord", takže vyrážím směr Nám. republiky sám a v osm se scházím s Michalem, který mimochodem dělá na téhle akci bedňáka, což pro mě znamená levnější lupen. Jako předkapela hráli The Spankers, což je kapela, která je možná u většinového publika (jak já říkám - civilů) oblíbená ale mě zrovna jejich "disko-funky-ska" moc nenakopává a kapel, který mají škatulku ska jen jako něco, na co se dají nabalovat další žánry, je v našich končinách až až a navíc mi přišlo, že to byl spíš tahák na lidi, protože před Skatalites by se podle mě, hudebně mnohem víc hodili třeba Green Smatroll. I když pravdou je, že v počátcích mi byli Spankers docela sympatický, to musím uznat. Takže vystoupení Spankers nebudu ani hodnotit, jen bych snad mohl zmínit, že mají novou zpěvačku. Pro mě byli hlavním tahounem večera Skatalites. Zhruba kolem 9. přichází na podium sestava, která udržuje tuhle legendu stále naživu, bohužel na pražské vystoupení nepřijel saxofonista Lester Sterling, takže zprvu se zdálo, že opravdu půjde o "revival" :-D Asi nejvýraznější osobou, samozdřejmě kromě zpěvačky Doreen Shaffer byl basák, který se o berli, galatně dobelhal ke stoličce, připravené u komba, na které odehrál celý koncert a trumpetista, který vypadal skoro stejně, jako legendární, jamajský dee-jay Dillinger. Po nazvučení přichází první track večera Freedom Sound, kterým pomalu začali roztancovávat publikum, bohužel pořadí a ani songy co ten večer zazněli si pořádně nepomatuju ale nevynechali zásadní pecky, jako Music is my Occupation, Latin Goes Ska nebo Guns of Navarone a i na publiku (kde si myslím, že ne úplně všichni přišli na Skatalites) bylo vidět, že je ten "jednoduchý" a dřevní ska sound nenechává v klidu. Přecijenom i ska má v sobě tu formulku "taneční" muziky! Neuvěřitelná věc na téhle kapele je to, co dokážou jen s pomocí dechů. Skatelites byli vždycky hlavně instrumentální kapelou, založenou na improvizaci a musím uznat, že i když nešlo o původní line-up, tak dechová sekce tu podávala výkony srovnatelný s originálem. Ze začátku koncertu se zdálo, že nevystoupí snad ani "Queen of Ska" Doreen Shaffer, která přišla na podium zhruba v třetině koncertu. Svojí část vystoupení začala coverem prvního mezinár. ska hitu My Boy Lollipop z 60. let a písní Golden Love, ovšem potom Skatalites zabrousili do pomalejšího rocksteady, který jim taky celkem pěkně sedí. Mimochodem zazněli i covery od Boba Marleyho a to Nice Time a jedna z jeho nejznámějších ska pecek Simmer Down. Nechyběla ani You're Wondering Now, kterou později převzali The Specials a která je možná známější v jejich podání a jeden z nejznámějších reggae riddimů o kterym jsem ani neměl tušení, že je od Skatalites a to Rock Fort Rock. Co musím ale Roxy pochválit byl zvuk a vůbec celková akustika, která neměla nejmenší chybu. Konec koncertu co si ještě vzpomenu patřil uháněčkám, jako Pussycat Ska (tenhle song roztancoval snad celou Roxy) a James Bond, kde se opět předvedli dechaři. Samozdřejmě, že nechyběly ani přídavky, který maliko prozradil basák, který se při odchodu kapely už ani nezvedal :-D Co to ale bylo si už opravdu nepamatuju, nicméně úspěch u publika měli podle mě dost slušný o tom není pochyb, tak doufejme, že Skatalites v Čechách, ještě někdy zastihneme! Michalovi bych nakonec chtěl poděkovat malým přídavkem v podobě mini-fotoreportu z vystoupení Skatalites.
Žádné komentáře:
Okomentovat