Recenze

V.A. - Tighten Up volume 2

Určitě nemusím nikomu představovat Trojan records a jejich výběrovky. Mezi asi jejich nejznámější patří série box setů, ovšem neméně kvalitní jsou i řady Tighten Up. Konkrétně vol. 2 vyšlo v roce 1969 a dnes se dá tento vinyl sehnat i v repressu, já měl ale to štěstí, že se mi podařilo sehnat za 8 liber původní vydání tohoto 12" palce z roku 1969. Celkem tu najdete 12 tracků z období kolem roku 1969, čili to nejlepší z éry skinhead reggae. Najít tu můžete nejen známé hity a jména jako Live Injection nebo Upsetters ale i spoustu méně známých interpretů. Stranu A otvírá zásadní pecka od Pioneers, Long Shot Kick the Bucket v produkci Leslieho Konga následovaná Rudy Millsem a trackem John Jones. Jedním z nejlepších songů strany A je podle mě Fire Corner od jednoho z veteránů toastingu King Stitta, který je třetí v pořadí. Jako producent a autor je zde ale uvedený Clancy Eccles, což mi nejde moc do hlavy. Dalším trackem je slackness song Wreck a Buddy od Soul Sisters, který jsem vždycky považoval za producentské dílo Prince Bustera, kterého je možné zaslechnout na konci tracku, problém je ale ten, že jako prducent je zde uveden Joel Gibson. Následující Reggae in Your Jeggae od Dandyho bych řadil k těm slabším věcem, ne-li vůbec k tomu nejslabšímu z celé desky. To už se ale pomalu blížíme ke konci, stranu A uzavírá další povedená pecka Fattie Fattie od Clancy Ecclese, kterou o deset let později předělali Bad Manners. Na zadní straně obalu je u každého songu uveden, nejen zpěvák ale i producent, jediná věc co mi tu trochu chybí je rok vydání, tím by se pro trochu rozšířila informační hodnota tohoto LP, takže těžko říct, jestli jsou všechny tracky opravdu z roku 1969, jinak tomuto kousku není co vytknout. Jedeme dál, druhá B strana na mě působí mnohem zajímavějším dojmem. Otevírá jí nikdo jiný, než Lee Scrach Perry a Upsetters s trackem Return of Django. Druhý v pořadí je song Sufferer od Kingstonians, který poznávám hned na první poslech ale originál slyším poprvé, takže určitě jde o další z mnoha hitů, který se jako cover dostal do repertoáru, dalších reggae kapel a zpěváků, jako např. Jackie Benard, který na tomto riddimu nahrál track We a Socialist. Rocksteady mírně zavání třetí zářez v pořadí, track Moonlight Lover od zpěvačky Joya Landis v produkci Duke Reida. Tenhle song později předělal do ragga britský DJ General Levy a ve svém repertoáru ho má i další legenda dancehallu Barrington Levy. Čtvrtá v pořádí Come Into My Parlour v podání Blecheers považuju za jeden z nejlepších zářezů celé výběrovky, ukázkový hamond klávesy, uhánějící tempo a vůbec všechny atributy, který si představím pod pojmen boss reggae a jako producent Lee Scrach Perry. Předposledním songem od Soulmates je Them a Laugh and a Ki Ki, který mi dost připomíná Pioneers. No a nakonec to nejlepší, Upsetters a jejich legendární Live Injection, track všech tracků a naprosto nepřekonatelný boss reggae. Nic lepšího nakonec ani vybrat nemohli. Hodnotit tuhle výběrovku považuju za celkem zbytečný, jelikož jde spíš o její zběratelskou hodnotu, kterou pro mě jako pro zapálenýho maniaka určitě má, tak by bylo její závěrečný ohodnocení dost subjektivní záležitostí, takže to nechám na vás.

2tone records - singly

Při mém pobytu v Londýně jsem samozdřejmě nezapoměl prošmejdit tamní record shopy a domu jsem přitáhl i pár LPs a EPs no a mezi nimi jsou i tyto singly ze stáje legendárního 2tone records. Prvním je debutový singl od The Specials Gangsters z roku 1979, ještě pod názvem The Specials A.K.A. Gangsters je původně cover verzí ska hitu Al Capone od Prince Bustera a Specials, stejně tak jako další kapely z éry 2tonu přebíraly většinu hitů tehdy pozapomenutého ska z 60. let a nejeden fanoušek věřil, že jde o originály. Jinak rozebírat tuhle všem známou pecku vidím jako zbytečnost. Druhá strana EP se týká další legendy 2tone rec. a to The Selecters, kteří se poprvé objevili právě na B straně singlu Gangsters se svojí stejnojmennou reggae instrumentálkou The Selecter, podbarvenou solo trombonem. Druhým singlem je Nelson Mandela z roku 1984. Tady už jde ale o Specials po personálních změnách, kdy z původních členů zůstal už jen Jerry Dammers s bubeníkem Silvertonem Hutchinsonem a kdy se opět vrátili k názvu The Specials A.K.A, jenže to už ska v jejich tvorbě nehrálo takovou roly, jako předtím a i na tomto singlu to je znát.

Na straně A se nachází song Nelson Mandela, který produkoval Elvis Costello. Politické poselství je víc než jasné a věřím, že kdyby Specials vznikly v dnešní době, tak by tahle písnička mohla být klidně věnována Palestině. Hudebně jde o takovu směsku, kde jsou sice slyšet určitý náznaky ska, je tu hodně velký důraz na klávesy a doprovodný vokály ale i přesto, že na mě tenhle track působí trochu karnevalovym dojmem si to pouštím celkem rád. Ovšem B strana se songem Break Down the Door, který produkoval Dammers mi příjde jako hrozná popárna, kterou nemá ani cenu se zabývat. Poslední EP je singl od Birminghamských The Beat s tracky Drowning na straně A a All Out To Get You na straně B z roku 1981.

Drowning - reggae song, ovšem s typickým rukopisem The Beat a špetkou 2tonu, New Wave a samozdřejmě zde nechybí toasting Ranking Rogera. All Out To Get You je zase spíš tou nonska tvorbou a přirovnal bych ho k songům jako Too Nice To Talk To, Best Friend nebo Mirror In The Bathroom, kde nejde tak moc o ska ani o reggae. Singl vyšel na jejich vlastní značce Go Feet records, čímž se The Beat zařadili po boku Madness a Bad Manners ke kapelám, které přestože tvořili 2tone u 2tone records nevydávaly. Vím, že nejde sice o nějak raritní singly, ono i jejich cena o tom vypovídá (celkem jsem za ně dal asi 14 liber) ale vynechat recenzi těhle legend, když to mám doma na asfaltu by byla škoda.