Každou první sobotu v měsíci je v Camden Townu v klubu Fiddler’s, ska / reggae akce s názvem Dumplins (Live Ska Club), dvě kapely a dva DJ’s jen za 7 liber, což je na místní poměry za hubičku. Minulý měsíc tu měli premiéru The Immigrants, tento měsíc to byli P45 z Essexu, kterým na jejich debutovém albu hostoval dokonce i Buster Bloodvessel z Bad Manners a jako druzí byly na programu mladá kapela z Newcastlu Too Spicy, kteří hrají od roku 2010 a za tu dobu stihly vydat už dvě EP. Samotný koncert opět začíná až někdy kolem desatý, takže i když přicházím v devět je to stejně ještě moc brzo. Týpek co vybíral vstup, vypadal jak Lars Frederiksen z Rancid / Old Firm Casuals a poprvadě řečeno když jsem přišel dovnitř fakt jsem si asi tak na dvě sekundy řikal: „je to on, není to on?“ Klub se pomalu začíná plnit a úderem desatý hodiny nastupuje na podium první kapela, Too Spicy z Newcastlu. Jejich styl mě docela chytnul už od začátku, reggae míchnutý pukovejma prvkama, občas okořeněný dubem v podobě melodiky a tu a tam zrychlily do ska. Hodně zajímavě nakombinovaný, zpěvák místy skoro až rapoval, proto si myslím, že kdyby tahle kapela byla z Čech, tak garantuju, že u nás by šlo o hroznej „progres“ ale tady v UK jsou mladý muzikou hold ovlivněný asi trochu víc a i hudební vlivy a nápady jsou někde trochu jinde, než u nás (ještě aby ne, když spousta místních „náctiletých“ hraje v nějaký kapele a reggae tu má tradici skoro jak u nás country). Lidi sice zatím jen postávali a poslouchali, jediný kdo si vystoupení Too Spicy užíval asi fakt naplno, byl totálně vykalenej polák (no i když člověk v tomhle stavu by si užil i Michala Davida nebo Dádu Patrasovou), který v okamžiku, kdy si uvázal šálu Manchasteru United kolem hlavy jako turban a sundal si triko, byl pořadatelema vyhozen z klubu, což jsem moc nepochopil, jelikož nedělal zas tak strašnej bordel ale co jiná země, jinej mrav. Po asi hodině Too Spicy končí svůj set coverem od Boba Marleyho Get Up, Stand Up a klidí se ze stage. Docela zajímavý je jak široký věkový rozpětí chodí v UK na koncerty, když to tak pozorujete na ska / reggae chodí lidi od 20 až po 50 let, zkrátka je vidět, že offbeat má v UK tradici nějakej ten pátek a oslovil mnohem víc generací, než u nás. Po kratší pauze, kdy mi nějakej „dobrák“ stihnul hodit do pivka panáka, přichází na podium P45 z Essexu. Když jsem poslouchal jejich songy na netu, nepřišlo mi to jako bůhví jak dokonalý ska ale naživo je to úplně něco jinýho. I když je fakt, že publikum si získaly asi hlavně coverama od Specials, Madness, Bad Manners a Maytals, dokonce zahráli jednu Northern Soulovou pecku, kterou sice všichni znaj ale její jméno je mi dodnes záhadou. Co se týká jejich vlastní tvorby je to něco mezi striktním ska a 2tonem a vůbec co předváděl saxofonista byl docela masakr. Zpěvák si mezi songama říkal o další a další vodky s džusem a ke konci jejich koncertu byl už trochu víc společensky unavenej ale na kvalitě vystoupení se to nějak nepodepsalo. Během večera, jsem se dal do řeči zase se spoustou lidí, Londýn je totálně multikulturní město a ať jdete kamkoliv vždy potkáte lidi snad z celýho světa, potkal jsem tu kromě poláků, kterých tu je pomalu jak anglánů samotnejch (a mimochodem znali Antifest) lidi z Uruguaye, Itálie, Ukrajiny, Jamajky, jediný koho na akcích tohodle typu nepotkáte jsou místní pákistánci a muslimové obecně (ha ha, jak překvapující), vůbec je to hodně uzavřená komunta, žijící ve vlastním kulturním ghetu, který je naprosto nepropustný a žijou si svůj vlastní život a ostatní je moc nezajímá (nebo alespoň tak na mě působí). Ale to jsem odbočil někam trochu jinam, zpět k muzice! P45 po hodině a jednom přídavku, který si vyřvalo publikum, končí a začíná afterparty v rytmu early reggae, rocksteady a ska a musím říct, že místní selectoři umí fakt vybírat (taky v UK je z čeho, občas sí říkám při procházení místních shopů s deskama: „kéž by byl takovej výběr i u nás“). Po afterparty ještě vzkazuju týpkovi co vybíral vstup, že vypadá přesně jak Lars Frederiksen, na to konto mi ukazuje na ruce kérku Rancid a vzkazuje:“No, no he looks like me!“ a pak už se pakuju domu opět bordelem nočního Camdenu. Takže cheers and in one month may be again!
Žádné komentáře:
Okomentovat