O The Movement jste už na stránkách porkpie-ezinu mohli slyšet několikrát, proto bylo na čase vyzpovídat kapelu samotnou. No a jelikož je to jedna z těch málo kapel, která se hlásí k Mods a k tomu ještě k radikální levici, což je pro tuhle subkulturu naprosto neobvyklé a kapele to přidává na kontroverznosti, nemohl jsem si odpustit i pár angažovanějších otázek. Názor si každý udělejte sám, já myslím, že můj postoj je z otázek celkem jasný! Za Kapelu odpovídal frontman a kytarysta Lukas Sherfey.
Zdar takže na začátek klasická otázka! Mohli byste trochu představit kapelu, odkud jste a jak dlouho už hrajete?
Takže my jsme The Movement z Dánska, z Kodaně. The Movement tu jsou dlouho, už od roku 2002 s malou přestávkou pár let zpátky! Pracoval jsem na solové desce a vystupoval s tímhle projektem, chtěl jsem zkusit taky něco odlišného. Současná sestava je Kasper Rasmussen (bicí) a Sebastian Page (basa). Řekl bych, že kapela je teď v nejlepší kondici, silná a plná energie!
V dubnu 2014 jste u německého Mad Brutcher rec. vydali vaše poslední EP Outrage! Je to snad předzvěstí nové desky?
Jasně, právě teď píšu nové songy pro album, ještě sice není žádné datum vydání nebo cokoliv ale samozdřejmě, potřebujeme přijít s novou deskou už brzy!
Váš zpěvák Lukas Sherfey nahrál v roce 2008 solo album Soul Vacation. Podíleli se na nahrávání také muzikanti z The Movement nebo byla deska nahraná s někým jiným? A nepřemýšleli jste (jako kapela) o nahrání nějakých soulových tracků? Přecijenom soul byl vždycky muzikou Mods.
Deska byla nahraná s jinými, pečlivě vybranými muzikanty! Možná v určitém okamžiku udělám další album? Ale baví mě hrát s The Movement živě, jako tříčlenná kapela, je to jednodušší při cestování, s pěnězmi je to lepší a je to úplně jiná energie, takhle hrát. Já vlastně spoustu našich tracků vnímám jako soulové songy, akorát zrychlený a trochu drsnější sound. Podle vašich songů je jasný, že jste levicová / socialistická kapela ale chtěl bych se spíš zeptat jaký je váš pravý politický postoj a vize spravedlivé společnosti? Ono je to dost těžký pochopit, pokud pocházíte z post-komunistický země? Já mám totiž někdy pocit, že některé kapely nebo aktivisti ze západu a speciálně z jihu Evropy mají dost idealizovanou představu o tom jak reálný socialismus ve skutečnosti vypadal. Myslím, že snad není zapotřebí popisovat situaci v tehdejších komunistických státech.
To zní spíš jako tvůj postoj, než otázka? Ale ok, pro začátek, The Movement se jmenují Movement, protože podporujeme všechny progresivní proudy a aktivisty po celém světě! Hrajeme pro anarchisty a socialisty, pro komunisty, na squatech, demonstracích a hodně i pro antifu! Nejsme žádná strana, jsme prostě hnutí! Co se týká tvého pohledu na reálný socialismus? Do určité míry máš pravdu ale v naší části světa, nikdy nezapomeneme na to kdo zachránil svět během 2. světové války! Samozdřejmě Rudá armáda a SSSR - statečný bojovníci! Všichni kapitalisti stáli za Hitlerem, někteří tvrdí že za ním byli miliony marek, miliony liber a dolarů. Dnes tu máme Evropskou Unii, to byl hitlerův dávný sen (Neuropa), kde můžeš přesouvat pracující lidi a ubírat jim veškterý bohatství! Určitě je zapotřebí silné mezinárodní hnutí. Ok je pravda, že Rudá armáda měla podíl na konci války...ale nemůžu souhlasit s tvým názorem, že to byla pouze Rudá armáda!? Co třeba západní Evropa, kterou svobodili z velký části spojenci? A navíc si myslím, že mezi koncem války a začátkem komunismu ve zbytku vých. Evropy to bylo jen krátký období svobody. Slyšel jsi třeba někdy o Pražském jaru a invazi SSSR do Československa v roce 1968? Jak pak můžeš považovat Rudou armádu za statečný bojovníky? Zkus se zeptat Maďarů na rok 1956, zkus se zaptat Poláku na Katyň nebo nás na srpen 1968, nikdo z těhle zemí ti neřekne nic pozitivního o Rudý armádě? A mimochodem politický systém zavedený SSSR byl na míle vzdálený tomu jakou představu měl Karl Marx... No... Čekal bych od levičáka ze země, jako je Dánsko možná víc socialističtější nebo když už, čistě marxističtější tendence?
Co myslím vítěztvím Rudé armády ve válce? To, že ztratili 27 milionů lidí. Byli jediný, kdo se obravdu obětovali a díky za to. Američani vkročili na evropskou půdu až v roce 1944, Britové byli zavlečeni do války a Churchill ve skutečnosti chtěl, stejně tak jako mnoho západních lídrů, že by mohlo být fajn, kdyby Němci porazili Bolševiky. V Dánsku byli lidi z interbrigád, kteří přišli ze španělské občanské války a začínali tu odboj ale Britové je v počátcích odmítali zásobovat zbraněmi, protože byli komunisti. Jistě, já vím o Pražském jaru 1968 a Maďarsku 1956. Neporovnával bych tyhle dvě události, Maďarsko bylo hodně odlišná situace. Vůbec nesympatizuju se Sovětama v Praze v 68, bylo to paranoidní a akorát ukázali šovinistickou, velmocenskou mentalitu. Na Mighty Sounds jsem před několika lety ochutnal lahev bitteru (hořké pivo - pozn.) s etiketou s mužskou hlavou (možná vypadal jako Dubček), protože to moji kámoši z Prahy nazývali "Socialismem s lidskou tváří". S Katyňskym masakrem můžeme souhlasit i nesouhlasit! Jsem 100% přesvěčený, že to byli Němci, kdo to udělali. Existují staré diáře a zápisníky předních nacistů, kde se o tom mluví a v podstatě to přiznávají! Vím, že Gorbačov podepsal dokument, který tvrdí, že to byla práce Rusů. Tenhle kus papíru nestojí za nic, byl to "výměný obchod" s ropovodem, vedoucím přes Kavkaz. Gorbačov je vůbec smutná postava, dnes prodává kabelky!
Hlásíte se všichni z kapely k Mods a proč jste se rozhodli spojit tuhle subkulturu se socialistickýma ideama? Trochu mi to totiž připomíná The Redskins z Anglie jenže to byli skinheadi ...a u nich byl vždycky přítomný prvek dělnický třídy, kdežto Mods byli spíš "konzumnější" subkulturou, mimo jiné založenou na potřebě nosit ty nejstylovější a nejelegantnější obleky, což nebyla zrovna levná záležitost!?
Jasně, jsme Mods a milujeme Mod slogan "clean living under difficult circumstances" - čistý a žijící v obtížných podmínkách. Jsme taky pracující třída ale věříme, že i dělnická třída by měla mít to nejlepší ze všech věcí! Náš typ socialismu neznamená, že by každý měl být stejně chudý ale každý by si měl užívat a sdílet ovoce tvrdý práce! Dobrý víno, dobrý jídlo, nejlepší muziku a opravdu pěkný oblečení pro všechny! Řeknu to, jak to říkával Lenin: "styl sám o sobě, nikdy nemůže být revoluční". Někdy narážíme na hipíky, kteří si myslí, že jsou chytřejší, nebo levicovější, kvůli jejich stylu. Pro mě je to ale hodně dětinský a studentský způsob nazírání na svět.
Znáte nějaké další současné Mod kapely tady po Evropě, vystupujete společně s nějakýma? Mohli byste nějakou kapelu doporučit, nebo víc hrajete spíš na politických a antifašistických akcích?
Nejvíc hrajeme na punkový scéně. Hrajeme někdy i s Mod kapelama a pár ska bandama ale většinou je to punk a punk festivaly a všechno co se motá kolem politiky, samozdřejmě. Samozdřejmě, že jsme politická kapela ale pro mě je to hlavně i o melodii. Když napíšeš dobrý text s dobrým poselstvím a dáš to do špatný melodie, nikdy to nebude fungovat! Nemám rád kapely, které hrají politicky, když neumí opravdu hrát. Myslím, že spoustu Mod kapel jsou taky pěkně nudný, protože hodně z nich jsou jen retro, příliš hledící na styl 60. let. Mod je zkratka pro "Modernista" a to znamená hledět vpřed a ne být retro! Ok tak poslední otázka...Jako Mods určitě někdo z kapely máte skůtra?
Neřídíme skůtry! Já bych rád ale první na něj potřebuju řidičák. Doufám, že jednoho dne nějaký seženu!
ENGLISH
Hi on the beginning classic question! Could you introduce your band, where are you from and how long have you been playing?
We are The Movement from Copenhagen (Denmark). The Movement has been around for long time since 2002, with a small break a few years back! I did a solo album and toured around with that to try something different. The line up now is Kasper Rasmussen (drums) Sebastian Page (bass) I will say the band has never been better! Powerful with so much energy! In April 2014 you have published your latest EP Outrage! on Mad Brutcher rec. Is it presage of new album?
Yes I’m working at the moment writing new songs for an album, there’s no release date or anything yet, but of course we need to bring a new album out soon! Your singer Lukas Sherfey made an solo album Soul Vacation in the year 2008. Was it recorded with some musiciants from The Movement or with another ones? And do you think about (like a band) to record any soul tracks? After all soul was allways Mod music.
The album was recorded with different musicians, hand picked! Maybe I’ll do another album at some point? But I like to play with The Movement live as a 3 piece band, it's easy to travel around, the money is better and it’s a whole different energy to play like that! Actually I see a lot of The Movements songs as soul songs, just speeded up a bit and with a rough sound. It's clear that you're leftwing / socialist band according to your songs but what is your real political attitude, stance and vision of equal society? For many people from post-communist countries it's hard to understand it? You know... I have sometimes impression that some bands or activists from west and especialy south of Europe have very idealized idea what about was real socialism. I thnik that it's not necessary to describe how was situation in that states....borders were closed, no place for critism or another political activities out of Communist Party, totaly police state, and the economy still droped behind west countries. But of course I don't want defent current economical system, which isn't perfect.
It sounds more like a statement from you than a question? Well for a start, The Movement is called The Movement because we support all progressive people and activists around the world! We play for anarchists and socialists, for communists, in squats, demonstrations and a lot for the antifa! We are not a party, we are The Movement! About your view on real socialism? Then you are right at some point but in our part of the world we’ll never forget who saved the world during the 2nd World War. Of course the red army and the Soviet Union - you brave old fighter! All the capitalist were behind Hitler, some say there were millions behind Hitler, yes millions of Deutsche mark, millions of pounds and dollars. Today we have the European Union, that is Hitler’s old dream (Neuropa) where you can move the working people around and cut down all welfare! We need a strong International Movement for sure! Ok it's truth that red army had participation on end of war....but I can't agree with your opinion that it was just red army!? What about west europian countries which were liberated by ally armies (for ex. half of Czech were liberated by US army). And I think it was just very short period of liberty between end of 2nd World War and beginning of "communism" and stalinism in the rest of east Europe. Have you ever hear about Prague spring and USSR invasion into Czechoslovakia in the year 1968? In our Communist Party were politics (find out something about Alexander Dubček) who want to reform totalitarian socialist system to something, what was calling in that days "socialism with human face", basically it should be democratic socialism. But what the Russians did? They sended their "liberating" army and for 20 years red army was still in Czechoslovakia, this progressive politics were cleaned up out of Communist Party and social life, for next 20 years and everything returned back to totality. HOW YOU CAN CONSIDER THE RED ARMY LIKE BRAVE FIGHTERS? Try to ask Hungarians about year 1956, try to ask in Poland about Katyn or in Czech about August 1968, nobody from that countries wont say something positive about red army or USSR. And by the way USSR political system is so far from original Marx idea of society... you know... I would expect from leftist from country like Denmark, maybe more pure marxist or socialist tendencies?
What I mean about the Red Army winning the war? Is that they lost 27 million people - USSR you brave old fighter! They were the ones really sacrificing and thanks for that. The Americans put their feet on European soil in 1944, the British were dragged into the war and Churchill actually wanted like many other western leaders, that it could be fine if the Germans could kick the Bolsheviks. In Denmark it was people from the International brigade who came home from the Spanish civil war that started the resistance here and the British didn't want to throw weapons down in beginning because they were communists. Sure I know about Prague spring 1968 and Hungary 1956. I don't compare those two events, Hungary was very different. I don't sympathies with the Soviets in Prague 1968, it was paranoid and showed a chauvinistic superpower mentality. I tasted a bottle of bitter on the Mighty Sounds festival some years ago with a label of a man's head (maybe he looked like Dubček), that my Prague friends called "Socialism with a human face". The Katyn massacre, we have to agree to disagree! I'm still 100% sure that it was the Germans who did it. There are old note books and diaries from leading Nazis' talking about that fact and admitting it! I know that Mr. Gorbachev signed a paper saying that it was the Russians who did it. That piece of paper is worth nothing in my book; it was a trade for some oil pipelines through the Caucasus area etc. Gorbachev is a sad man, today is selling handbags! Are you all from the band Mods and why you decided to connect this subculture with socialist ideas? It reminds me The Redskins from England but they were skinheads ...and there were allways working class element, but Mods was quite "consumer" subculture by the way, based on the need to wear the most stylish and elegant suits, which wasn't cheap issue!?
Yes we are a Mods and we love the mod slogan „Clean living under difficult circumstances“. We are also working class, but we believe that the working class shall have the best of all things! Our kind of socialism is not that everybody gets equally poor, but the people should enjoy and share the fruits of the hard work! Good vine, good food, the best music and real nice suits for everybody! I will say like Lenin; “Style in itself can never be revolutionary” We sometimes meet hippies etc. who think they are more clever or more “left” just because of their style. For me that’s a very young student way of seeing the world. Do you know some another current Mod bands around the Europe, are you playing with some other? Could you recommend any? Or are you playing more on political / antifascist events?
We are mostly playing on the punk scene. We play with some Mod bands sometimes and a few ska bands but it’s mostly punk bands and punk festivals and the whole political thing of course. We are of course political but for me it’s the melody first. If you write a good lyric with a good message and put it into a bad melody it will never work! I don’t like bands who play political music if they can’t really play. I think a lot of the Mod bands are also pretty boring because a lot of them are retro and looking too much back on the 60ties style. Mod is short term for Modernism and that means look forward and don’t be retro! Ok last question...As the Mods, who from the band has a scooter?
We don’t drive scooters! I would really like one but I need a license first! Hopefully one day I will get one!
Laurel Aitken, Harry J Allstars, Mr. Symarip, Pioneers, Desmond Dekker, Judge Dread nebo Hot Rod Allstars, to jsou dnes legendy počátků britské reggae scény, která byla ve svých začátcích neodmyslitelně spajata nejen s tamní karibskou menšinou ale i s prvními skinheady. Ovšem byla tu ještě jedna významná osoba londýnské scény, producent, který má na svědomí nejeden hit z éry skinhead reggae (klasiku "Skinhead Revolt" určitě budete znát všichni). Tou osobou byl Joe "The Boss" Mansano, původem z Trinidadu, karibského ostrova poblíž Venezuely. Joe Mansano se přistěhoval do Londýna v roce 1963, kde se chtěl původně věnovat studiu účetnictví, osud ho ale nakonec zavál k práci u telefoní společnosti. Právě v té době ho oslovil jeden z majitelů obchodu The Dyke & Dryden Len Dyke s nabídkou práce v jeho obchodě. Jejich obchod byl zajímavou směsicí, kde se vedle kosmetiky prodávaly také desky pro rostoucí karibskou populaci v severním Londýně. A tak Joe začal pracovat v jejich obchodě, což byl jeho první úvod do hudebního byznysu. V roce 1966 začal v obchodě The Dyke & Dryden, kde Joe pracoval, prodávat desky Graeme Goodall přes svůj label Doctor Bird, který byl zaměřen výhradně na ska, rocksteady a později reggae. Když si manager Island Records (mimochodem na tomto labelu vycházeli alba The Wailers ale už pod názvem Bob Marley and the Wailers) David Betteridge všiml úspěchu jaký má Doctor Bird, přišel s myšlenkou založení podobného labelu, který by stejně tak zásoboval jamajskou komunitu ale tentokrát v jižním Londýně, kde by měl i svůj obchod. A tak v roce 1967 vznikl dnes už jeden z nejzásadnějších reggae labelů,
legendární Trojan Records (i když to by byla kapitola sama o sobě). V tom roce přišla pro Joea konečně ta správná chvíle, protože právě jemu nabídli, že by mohl tomuto obchodu šéfovat. A tak se ještě v tom roce přestěhoval do Brixtonu, kde si na adrese 93 Granville Arcde otevřel svoje Joe's Record Center, kde se kromě rocksteady a ska zaměřoval i na gospel, soul, jazz ale i pop. Obchod začal vzkvétat ale i přesto Joe cítil, že ho samotný prodej cizí produkce tolik neuspokojuje a že by také rád tvořil vlastní nahrávky. Jelikož v Londýně už v té době byla poměrně velká jam. komunita a i dost hudebníků (působil tu trombonista Rico Rodriguez, Laurel Aitken, Desmond Dekker, The Pioneers, Pyramids - pozdější Mr. Symarip) a práce v record storu, je přecijenomn pojítkem s muzikou, dopracoval se až ke svému cíli a začal se věnovat producentské práci. Díky kurzu který absolvoval u major labelu EMI se seznámil s procesem vylisování desky, zpracování až k její poslední fázi, kdy se
musí úvédst na hudební trh. Jeho první tracky přišli v době, kdy už rocksteady přetransformovalo v nový sound, kterému daly jméno Toots and the Maytals svým trackem Do The Reggay - Reggae. I možná proto měla Joeova první nahrávka příznačný název "Live On Reggae Planet" (1968), dalším siglem byl "The Bullet" (1969), na kterém se podílel trombonista Rico Rodriguez. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, přišli další hitovky, jako již zmíněná "Skinhead Revolt" nebo "The Thief", které dnes patří ke klasikám éry skinhead reggae, rozjela se spolupráce s muzikanty a vokálisty jako byl Rico Rodriguez, The Cimarons, Delory Williams ale především s ikonou většiny Joeových nahrávek jam. vokálistou Hopetonem Reidem, který se na nahrávkách objevoval pod přezdívkami Dice The Boss nebo Pama Dice. A právě v době jeho nejproduktivnějšího období vzniká přezdívka Joe "The Boss". Trojan Records byli jeho vlastní produkcí tak nadšeni, že mu v roce 1969 umožnili aby vydával pod vlastním labelem "Joe". Krátce na to produkoval svůj nejlepší song "Brixton Cat". Brixton Cat se stal takovým hitem, že mu Trojan Records nakonec nabídli natočení celého alba, které vyšlo v roce 1969, jako Joe's Allstars - Brixton Cat. Zajímavostí je, že k přebalu desky zapozovala Joeova švagrová, stojící na rohu Electric Avenue v jižním Londýně. Začátek 70. let přál původnímu early reggae soundu zhruba tak do let 1971 - 72, potom s nástupem roots reggae a DJs jako byli U - Roy, Prince Jazzbo nebo Big Youth a spousty dalších nových jmen, přichází i změna soundu, na kterou někteří interpreti a v případě Joe Mansana i producenti, nedokázali úspěšně zareagovat. Proto se Joe The Boss počátkem 70. let postupně odmlčel až zmizel z britské reggae scény úplně. Sám tvrdil, že nový reggae "roots sound" se mu nelíbil a možná i proto neviděl důvod, proč pokračovat ve své producentské činosti.
V roce 1974 se navíc doslechl, že se jeho nahrávky prodávají i v USA, po výletě do New Yorku, který měl tuto skutečnost objasnit, zjistil, že se tu prodává spoustu pirátských kopií, které byli bez jeho vědomí vylisovány na Jamajce, navíc na spoustě z nich byli původní názvy uvedeny chybně. Své Joe's Record Center v Brixtonu nakonec nechal napospas osudu a v roce 1976 se vrátil zpátky na Trinidad, kde pracoval jako manager v obchodě se sportovním náčiním i tak se ale ihned pustil do zakládání record shopu a stal se tak prvním, kdo na Trinidadu prodával reggae desky. Jenom mě tak napadá, když dnes naražím na různých pozvánkách ale i v textech dirty reggae kapel na tolik oblíbený pojem "boss reggae", do jaké míry je to ispirováno právě osobou Joe The Bosse.
Vedlejší projekt Boss Van Trigta, zpěváka holandských The Upsessions s příznačným názvem Boss Capone, který debutoval v roce 2013 albem "Another 15 Dancefloor Crashers", vydal v únoru druhý počin. Album "69 Reggae Bonanza" vyšlo opět u německého Grover records, jak ve formě vinylu, tak i na CD a najdete na něm celkem 14 zářezů striktního boss reggae. No a pokud jste ještě Boss Capone neslyšeli, tak se můžete těšit v červenci na festival Mighty Sounds, kde budou vystupovat.
Dánští The Movement, jediná současná Mod kaepla, kterou znám a poslouchám vydali v dubnu 2014 výborné EP Ourage! Placka vyšla po dvou letech od posledního alba Fools Like You u německého Mad Brutcher rec. a opět jde o jejich originální mix melodičtějšího punkrocku a powerpopu, tady dokonce s i prvky reggae. Stranu A začíná úvodní song Outrage!, typická punkrocková záležitost pro Movement, následující This Is Your Life, kde mě nejvíc chytla basová linka, která v některých jejich tracích zabíhá skoro až k soulu, je také tím punkovějším počinem, který stojí za poslech. Zajímavostí u The Movement je, že jako Mods, které většina považuje za apolitickou subkulturu, stojí na levé straně politického spektra, což se odráží i v jejich textech, na druhou stranu zase nejde o extrémy obdivující SSSR a jeho vrahy, jak tomu bývá na jihu Evropy, i když setkal jsem se při jejich vystoupení na Mighty Sounds 2011 s názorem, že: "tohle jsou moderní stalinisti" - hmm... no comment! B stranu otevírá track It's All In Your Mind, povedená "Mod beat - powerpop" záležitost s ženským doprovodným vokálem v pozadí, což byl mimochodem výborný nápad. Posledním songem a podle mě tím nejpovedenějším z celého EP je Smashing Up The World. Perfektní kombinace punkrocku s prvky reggae, říznutého ostřejší elektrickou kytarou, naprosto parádní melodická záležitost, která na konec EP sedne jak "prdel na hrnec". Mě osobně tenhle track dost připomíná songy One Way Culture, Play It Safe nebo Control Your Temper z první desky Move, kde taky kombinovaly reggae & ska prvky. No a jsme u konce. Jak je vidět "Mods are still alive" a v plné síle, jak potvrzuje tohle EP. Za mě určitě 10 bodů, už jen proto, že se stále drží svého originálního stylu a s každým novým albem můžu čekat starý, dobrý The Movement, tak uvidíme jak bude vypadat další deska.
King Django - Anywhere I Roam
Známá postavička newyorské ska scény, člověk který stojí za labelem Stubborn Records a stejnojmennou kapelou Stubborn All-Stars a multi-instrumentalista King Django, vydal v roce 2014 desku Anywhere I Roam, album s hodně velkým žánrovým rozpětím od rocksteady, early reggae, ska až k dancehallu a roots reggae, což je pro jeho tvorbu celkem typické, protože tenhle člověk má hodně velký záběr. Deska vyšla u německého Rocking Records, celkem na ní najdete 12 tracků a mimo to i spoustu hostů jako jsou maďarští Pannonia Allstars Ska Orchestra, Void Union, Reggatta 69, Mr. T-bone, The Forthrights nebo Soul Syndicate. Desku otevírá úvodní track You Said You Love Me v duchu early reggae, což už je o něco starší věc, následující Aiming je o něco slabší kousek. Ovšem do rocksteady hozená Anywhere I Roam, opět nasadí laťku o něco výš. Další rocksteady, tentokrát cover Career Opportunities od The Clash mě také moc nepřesvědčil, zato následující Do You Really Love Me, která začíná nyabinghy intrem a nese se v příjemnym, houpavym reggae rytmu, který celý podbarvuje flétna, je podle mě asi nejlepší track. Stejně tak jako např. dubová Did I Do That, kde samozdřejmě nechybí melodika. Posledním early reggae počinem je song Where Can I Go na kterém se podíleli maďarští Pannonia Allstars Ska Orchestra. Další ze známějších hostujících jmen je trombonista Mr. T-bone v rocksteady tracku Do It Right, Do It Some More. Samozdřejmě jak jsme psal na začátku, hostů je tu opravdu hormada ale upřímně většina z jmen mi opravdu nic neříká. Pak tu máme další část desky, která zabíhá víc do vod roots reggae a která mě osobně nepříjde moc zajímavá, jelikož jde o klasiku co si každý představí pod pojmem reggae, takže songy Hey Gyal, One Finger a SF Headication Freestyle, kde sice nechybí ani raggamuffin beru spíš jako ty slabší kousky. Vyjímkou ale je poslední track, cover od The Police, Every Breath You Take převlečený do trad. ska hábitu, i když ani ne tak po hudební stránce jako spíš, že všechny tyhle ty ska předělávky popsongů mě prostě baví, proto dávám tomuhle songu palec hore. Nechci dělat srovnávání s předchozí Djangovou tvrobou, jelikož jeho produkci moc neznám ale čistě nezaujatě bych album Anywhere I Roam hodnotil spíš průměrnýma známkama. Je to přesně ten typ desky, která sice neurazí ale ani nenadchne. I když tu jsou obasaženy skoro všechny formy jam. muziky pořád mi tu chybí něco originálního. Za mě 7 z 10.
Po nějaké době tu opět máme převzatý rozhovor. Tentokrá ze stránek klubu Cross, kde před víc jak rokem vystupoval selector Earl Gateshead. Earl Gateshead se věnuje propagaci reggae v Británii a ve světě od konce sedmdesátých let. Byl prvním bělochem, který provozoval (reggae) sound system, navíc je jedním z tvůrců legendárního Trojan Sound Systemu a výrazným jménem soundsystémové kultury vůbec. Především je to ale člověk, který věří, že reggae není jenom obyčejná hudba pro zábavu, a taky že změnit svět jeho prostřednictvím je možné.
Jak se změnila atmosféra v sálech od konce 70. let, kdy jsi začal pouštět reggae?
Změnil se přístup lidí k ní. Když jsem začal pouštět desky, lidi tehdy poslouchali hudbu, jako by byla prodloužením jich samých. Jako by o nich říkala: Jsem ta a ta osoba, protože poslouchám tu a tu hudbu. Teď je hudba daleko dostupnější, a už je tak nedefinuje. Jamajské exportní desky se tenkrát taky nedaly sehnat, byly během dvou týdnů pryč a spousta lidí ani nevěděla, kde je koupit. Obchody prodávaly leda Marleyho. Digitální revoluce tedy vztah k hudbě ovlivnila. Reggae ale zůstává duchovní hudbou a nese vlajku ze všech ostatních žánrů nejvýš. Pořád zůstává tou rebelskou muzikou, kterou vždycky bylo. Stále je mimo, pořád je tu pro lidi na okraji společnosti. Dřív jsme nebyli tak ve flóru, média nás bez výjimky ignorovala, byli jsme úplně mimo mainstream. Teď jsme se posunuli víc doprostřed, ale reggae je dál hudba pro outsidery, kteří chtějí změnit svět. My prostě víme, že v jiném světě bychom se cítili líp.
Reggae se za tu dobu ale proměnilo.
Samozřejmě, hudba se mění stále, protože reflektuje měnící se svět. Musí ho reflektovat takový, jaký je, takže se sama každé dva tři roky posune. Ale reggae je v tomto okamžiku velice zapotřebí, je to hudba, která dokonale funguje právě teď, protože má ve společnosti důležitou roli. Společnost se totiž stala materiálnější, méně duchovní, je v ní méně soucitu a méně odpuštění než dřív. A reggae je duchovní perspektiva, ze které se můžeš podívat a svět. Přináší svou zprávu. Je hlasem lidí, kteří žádný hlas nemají.
Začínal jsi pouštět desky mezi koncerty punkových kapel – je mezi reggae a punkem nějaká spojitost?
Punk a reggae spojuje to, že obojí představuje projev disentu. Punk proti něčemu rebeloval stejně jako reggae, a reggae zůstává v opozici pořád. Jamajka je rebelující místo. Vznikly tam soundsystémy, pak odumřely, ale znovu se vrátily. A já soundsystémy miluju.
Někde jsem se dočetl, že soundsystém, který jsi používal v baru Dive v londýnském Soho, kde jsi vystupoval přes dvacet let, sis postavil sám. Je to tak?
Jo, stavěl jsem ho v obýváku. Opravdu jsem ho chtěl, navíc to souviselo s nedostupností vinylů. A ještě jsme žili v období velice pravicové vlády M. Thatcherové. Chtěl jsem, aby reproduktory byly obrovské, jako ruské tanky útočící na Babylon a na kapitalismus. Postavil jsem je co největší a dopředu jsem nalepil velkou rudou hvězdu. Teď už bych něco takového neudělal, Rusko je zdiskreditované, ale tehdy to dávalo smysl. Nedávno jsem se dozvěděl, že jsem byl možná první běloch na světě, který měl soundsystém, a možná je to tak, protože na začátku jsem používal soundsystém jen já a Jamajčané. Miloval jsem ten zvuk od chvíle, kdy jsem ho poprvé uslyšel. Postavil jsem svůj aparát přesně tak, jak bylo potřeba, aby signál šel zvlášť do basových repráků, doprostřed a nahoru, což je podstata soundsystému. Asi jsem k reggae přilákal řadu lidí. Myslím, že jsem něco fakt změnil. Ne že bych si tím nějak zvlášť vydělal.
Uživit se hraním reggae nešlo?
Ne. Ostatně velcí reggae umělci, kterým se dneska daří výborně, zažívali v devadesátých letech velmi těžké časy. Reggae proměnilo a ti lidé si nikdy nemysleli, že by se mohli vrátit a dělat ho znovu, ale na konci devadesátých let publikum najednou chtělo reggae zas. A umělci, kteří v devadesátých letech nedostali práci, byli najednou zase hvězdy.
Takže když hudba, kterou miluješ, není zrovna populární, je zapotřebí počkat?
Musíš prostě dál dělat svou věc. Samozřejmě se stane, že se snažíš a svět se dívá jiným směrem. Ty ale pokračuješ a děláš to své, až se svět konečně obrátí k tobě… a pak se zase otočí jinam. O budoucnost reggae ovšem nemám žádné obavy.
Rozhovor se na chvíli přeruší kvůli natočení pozvánky do Sedlčan. Earl s MessenJahem si vyměňují trička/Trojan a Legalizace/, Earl si vštěpuje výrazy „Pohoda klub“ a „Sedlčany“ a pak společně vystřihnou na mobil pozvání na koncert. Earl přitom zdůrazňuje, že Trojan Sound System není jen on, nakonec souhlasí s formulací „zástupce Trojan Sound Systemu“.
Tak jak to tedy je?
V Trojan Sound Systemu je nás pět. Promotéři by to chtěli spojovat, ale nebylo by fér mluvit jen o mně. Já hraju sám za sebe jako Earl. S Trojan Sound System jde o jinou záležitost, začali jsme vystupovat taky na velkých bílých festivalech. Jsem rád, protože to je to, co jsme vždycky chtěli: hrát jednoho dne reggae v mainstreamu. Rozdíl je ovšem ve skutečnosti, že Trojan Sound System je dost drahý, kdežto za sebe si můžu říct přijatelnější cenu.
Jak se ti vystupuje v Crossu?
Cross miluju, celá tamní atmosféra je výborná a všichni si ji užívají, pomáhá tomu taky ta prazvláštní dekorace. Nikdy jsem tam nezažil špatnou noc (vehementně klepe na dřevo). Je tam znát to, co odlišuje Českou republiku od zbytku světa: umění tady má větší úctu než jinde. A já umění respektuju a miluju, tedy skutečné umění, což je pro mě reflexe života. V Crossu můžeš umění vnímat, lidi se tam vyjadřujou uměleckým způsobem a pomáhají publiku, aby zareagovalo stejně. Nejde to přitom po povrchu, naopak do hloubky.
Že bychom byli nějak vysazení na umění, to by asi hodně lidí tady překvapilo…
Proč? Jste přece Češi (Bohemians), a ti mají pověst milovníků umění. Vy přece berete umění vážněji než řada jiných. To je taky jeden z důvodu, proč se tady cítím doma. Na Jamajce taky najdeš masivní pochopení pro umění – zdá se, že každý tam cítí, jak jeho prostřednictvím komunikovat. Což je přesně ten důvod, proč mám rád reggae, Cross a Českou republiku.
Pokolikáté budeš vystupovat v Crossu?
Asi po čtvrté. Dvakrát s Trojans a dvakrát sám za sebe. Posledně, když jsem tam hrál, tak to bylo doslova skvělé, fakt jsem cítil ten vztah s publikem. Šlo se mi vyjadřovat, co jsem chtěl. Bylo to hodně úspěšné vystoupení.
Všiml jsem si, že při vystoupeních s publikem rád mluvíš.
Jo, oslovuju je. Djing je velmi delikátní záležitost, vychází z reflexe mnoha věcí, záleží na náladě lidí v sále, na mojí náladě i na tom, jaké mám názory; je to syntéza mnoha prvků. Hraje v ní roli jak momentální počasí, tak můj pohled na svět.
A někde v pozadí je ten obsah, ta zpráva...
Ta zpráva spočívá v tom, že vědomí se dá změnit, a že je toho možné dosáhnout, když hraješ hudbu. Může se změnit vědomí všech v sále, i kdyby jen na chvíli, a ta změna snad jednoho dne zachvátí celý svět a přetrvá. Myslím tím jednotu lidí, jejich propojení a jejich duchovní souznění, která se projeví i mimo hudbu.
Koncert na kterej čekalo asi spoustu lidí, v dobách, kdy se ska v Čechách ještě poměrně dobře dařilo byla tahle baskická kapela schopná naplnit i pražské Futurum, kde naposled vystupovali (pokud tedy nepočítáme jejich účast na festivalu Mighty Sounds). Dnes už jsou Skalariak sice minulostí, od doby, kdy se v roce 2008 rozpadli na dvě kapely, skapunkovou Vendetu a skabilly The Kluba, kde se angažoval frontman Juantxo Skalari. I když ne tak úplně minulostí, protože v květnu 2014 se objevila nová deska s povědomým názvem Juantxo Skalari & La Rude Band - Rude Station, která se dá s trochou nadsázky považovat za pokračování Skalariak, protože hudebně jde o naprosto stejnou záležitost. A právě tato kapela vystupovala v pondělí 26.1. v pražskym klubu Buben. I když šlo o menší "mistifikaci" na jednu stranu se to dá pochopit Skalari Rude Band hraje jak svoje tracky, tak i tvorbu z časů Skalariak a jelikož byl koncert domluven na poslední chvíli a akce byla avizovaná týden před konáním koncertu, úvédst je jako Skalariak byl asi nejlepší způsob, jak na tuhle akci přilákat co nejvíc lidí. Z původních Skalariak zůstal už jen zpěvák Juantxo Skalari, nicméně to nic neměnilo na faktu, že v průběhu koncertu mohlo bejt v klubu zhruba tak 120 lidí, takže na pondělí hodně slušná návštěvnost. S Mauglim vyrážíme, kvůli omezený kapacitě 150 lidí už na sedmou hodinu, kdy se v Bubnu ještě nic neděje, takže začínáme popíjet 12tky pozdějc samozdřejmě i panáky, za chvíli se k nám přidává ještě Maykl (mimochodem zdravím Melody Boys Sound System). Ve chvíli když po nazvučení na podium nastupovala samotná kapela jsem už byl v mírně podroušenym stavu, takže dát dohromady střípky z toho večera bude pro mě možná trochu problém. Už s prvním trackem se sál totálně zaplnil, že si nebylo prakticky kam stoupnout, takže se svojí velikostí jsem ze zadních řad první čtvrtinu koncertu skoro nic neviděl. V úvodu zazněli songy hlavně z dob Skalariak, nechyběli hymny jako Solo Vivir nebo Vodka Revolucion (to by měli zahrát v Doněcku :-D, dokonce zazněl i jeden track od The Kluba.
V publiku vlála i baskická vlajka, což dodávalo koncertu ten správnej nádech separatismu :-D, na kterej si (teď už nejen) ve Španělsku tak potrpí. Na druhou stranu jsem od někoho v publiku zaslech, že zbytek kapely jsou snad Katalánci, tak nevím :-D. Zajímavostí bylo, že klávesák hrál zároveň i na tahací harmoniku, takže občas musel měnit nástroje, jako např. v Solo Vivir. 90% jejich vystoupení jste mohli slyšet Skalariak, takže určitě nikdo nemohl nadávat, že vlastně o Skalariak nejde, zaznělo spoustu pecek jako Rudio, Oligarquia nebo Global Music. Přišlo i na tvorbu z uplných začátků kapely, mě nejvíc utkvěla v hlavě pecka Fuego (de Revolucion)...klasika alá starý Skalariak: "naděje na změnu, revoluce, reggae". Samozdřejmě si neodpustili asi nejoblíbenější song Skalari Rude Klub, kdy se v refrénu ke kapele přidalo celý publikum. To už se ale asi po hodině hraní chystali ke konci ale bylo jasný, že je publikum nepustí, takže na řadu přišlo ještě pár přídavků a jako poslední, song z nového alba La Rude Band, kterým se s pražským publikem rozloučili. Ale ani potom se lidem v sále nechtělo kapelu pustit, takže se spustilo davový skandování a halekání, který ve výsledku začalo přecházet, do skoro fotbalovýho chorálu při kterym určitě nejenom mě málem odešli hlasivky. Zakončení, který by Skalariak (pro rejpaly vlastně Skalari Rude Bandu) mohla závidět kdejaká kapela, tohle mělo opravdu výbornou atmosféru. Litujte, kdo jste chyběl!
Ani
v českých luzích a hájích nespí kapely na vavřínech. Pražská rocksteady
kapelka Larika, která vznikla ze členů takových kapel jako jsou Fast
Food Orchestra, Basta Fidel nebo MaleeDivy se chystá 4. února pokřtít
svoje druhé album Mr. Dance. Bude to skoro po čtyřech letech od jejich
debutové desky Kosmodisk, která vyšla v prosinci 2011. Křest proběhne v
pražském klubu Rock Café za podpory kapely Band-a-Ska z Týniště nad
Orlicí. Více info zde
The Valkyrians chystají nové album Na severu Evropy se také nezahálí, během jara tohoto roku by měla
světlo světa spatřit čtvrtá deska finských Valkyrians. Album by mělo
vyjít u německého PORK PIE records, po čtyřech letech od poslední desky
Punkrocksteady a ponese název Rock My Soul. Ovšem není to jediná
aktualita, už minulý rok jste mohli slyšet jejich novinku, singl Suzie,
který se objevil na kompilaci Ska Ska Skandal vol. 6. Teaser k novému
albu a singl Suzie si poslechněte zde.
Před čtyřmi lety jsem čistě náhodou narazil na album Charles Bradley - No Time for Dreaming, zpěvák mi sice vůbec nic neříkal ale na doporučení, že jde o vynikající soul z USA, jsem si album opatřil, okamžitě jsem si tu desku oblíbil a asi měsíc jí poslouchal pořád dokola. Konečně soul v původním a originálním podání, tak jak zněl v 60. a 70. letech a to je přesně ten styl který poslouchám a hlavně, konečně taky soul v originálním "US" pojetí a ne jen různý variace a "Mod napodobeniny" (tím neříkám, že by šlo vždy o špatný věci) nebo další a další z mnoha Northern soul výběrů. Soul není jen o Northern soulu a je skvělý, že i v dnešní době je někdo, kdo se drží tradičního soundu a myslím, že do této kategorie patří právě i Charles Bradley. Kariéru začínal v New Yorku v půli 90. let imitací Jamese Browna po místních klubech, což je na jeho hud. podání trochu znát i dnes, mě osobně příjde i vzhledem jako taková aktuální verze Jamese Browna. Deska Victim of Love je jeho druhým počinem a opět se drží striktně v kolejích funky a soulu let 60. a 70. Deska vyšla v kooperaci labelů Daptone a Dunham Records v dubnu 2013, celkově na ní najdete 11 skladeb a spousta variací soulu. Jak pomalejší a atmosférou zamilovanější tracky ve stylu Temptations, jako např. Let Love Stand a Chance nebo poslední Trough the Storm ale i funky, kde vyniká hlavně kapela (The Menahan Street Band z New Yorku), mě osobně nejvíc baví funky jako je Love Bug Blues, Confusion nebo Hurricane. Northern soulaře určitě potěší tracky You Put the Flame on It (typická záležitost alá Motown rec., věřím kdybyste umístili tuhle skaldbu na výběrovku z 60. let nikdo si ničeho nevšimne) ale i Confusion by se sem hodila. Ovšem největší potenciál je v tracích, kde už bych byl se škatulkováním mnohem opatrnější, i když samozdřejmě stále se bavíme o soulu. Song No.1 z celé desky je podle mě instrumentálka Dusty Blue, kde ze sebe kapela vydala to nejlepší co mohla, tohle je zkrátka UMĚNÍ! Do stejné kategorie bych zařadil i tracky Strictly Reserved for You a Where Do We Go from Here, soul ve středním tempu ani zamilovaný balady ani Northern soul uptempo, prostě jen soul. Mimochodem, když se zaposloucháte do staršího hip hopu, tak zjistíte, jak moc má společného právě s tímhle druhem soulu, stačí vzít jenom ten beat a už víte odkud vítr vane a kdeže jsou kořeny hip hopu. Celková bilance bude poměrně vysoká, už debutová deska No Time for Dreaming tu prošla celkem pozitivní recenzí a o albu Victim of Love bude platit to samé. Tohle je soul, který máme rádi, žádný diskofunk ani r'n'b, prostě jen SOUL! Takže pokud ujíždíte na Northern soulu, tak se nebojte a rozšiřte si obzory, protože tahle muzika má mnohem víc podob a tahle deska může být pro začátek celkem dobrým vodítkem. Uznávám sice, že mám slabost pro všechno co je trochu "retro" ale bez ohledu na to dávám 9 z 10.
The Upsessions - Shake It!
Po třech letech od vydání desky Below the Belt jsme se dočkaly v pořadí již čtvrtého alba holandských Upsessions. Deska vyšla v květnu 2014 u německého Gorver records, opět ve všech formátech. Celkem na ní najdete 14 zářezů, nejen v dirty reggae podání ale i něco málo ska a na Upsessions netradičně i funky a kalypso, takže žánrově jde o celkem pestrou desku. Co je ale to nejpodstatnější, na albu hostuje legendární Lee Scrach Perry, i když pravda je taková, že jeho hostování jsem si před poslechem desky představoval trochu jinak, než jen pár slov před a po každém tracku. Na recenzi tu mám vydání na vinylu, na který jsem čekal skoro měsíc ale nakonec se čekání vyplatilo. Placka začíná kalypso trackem The Big Bamboo Tread, hned za ním následuje hlavní song desky Shake It. Shake It je v podstatě taková klasika, typická dirty reggae věc pro Upsessions (mimochodem k tomuhle tracku mají docela vtipný a tak trochu i uchylný videoklip). Jak už jsem naznačil v úvodu Upsessions na nové desce zabředli do širšího žánrového rozpětí a tak tu můžeme slyšet jak kalypso (Punani Strike, The Big Bamboo Tread) ale i trad. ska (Dirty Crash, I Will Be Yours nebo Millicent (Go Big up Your Waist) nebo rocksteady v podobě songu Kitty Bush. Co se reggae týče, Upsessions na téhle desce dost zpomalili, většina reggae tracků je spíš pomalá nebo ve středním tempu, sice svůj dirty nádech neztrácí ale ve výsledku z těch rychlejších early reggae nakopávaček tu najdete jen Shake It a Look Who Dem a Boss Now, což je podle mě asi nejpovedenější track z celého alba. Za ty pomalejší tracky stojí za zmínku určitě Collie Weed, kde si dokonce můžete vychutnat i toasting v podání zpěváka, v 100 000 000 Tons of Reggae zase naopak hamondky a nebo poslední song Sweet Pussy Bad Cat taky stojí za řeč. Co bych albu Shake It vytknul je hostování Lee Scrach Perryho, čekal bych alespoň jeden track v jeho podání, než jen pár slov v intru a outru, každé jednotlivé skladby. Další povedenou záležitostí je song Funky Lupiny...učebnicový příklad, jak si představuji funky, bohužel instrumentálka Cool the Pepper mi příjde asi jako ten nejslabší počin. Celkově mám z alba Shake It dost rozpačitý pocit, na jednu stranu je vidět, že Upsessions je kapela složená z muzikantů s velkým M a prakticky není možné jednotlivým trackům, po hudební stránce cokoliv vytknout, na druhou stranu chybí mi tu víc energie, víc tempa (hlavně co se reggae týče), jinak celkově bych tuhle desku neřadil na špicy jejich diskografie, protože ta patří podle mě albu Beat You Reggae.
The Talks možná někteří z vás budou znát nejen ze stránek porkpie-ezinu ale i z jejich vystoupení na Mighty Sounds, kde se objevili v roce 2013. Tahle mladá, nicméně naprosto nadupaná parta z Yorkshiru si cestu k fanouškům teprve klestí ale myslím si, že už teď mají dost dobře našlápnuto. Za kapelu odpovídal Iain, který obstarává basu.
Zdar, tak pro začátek představte kapelu, jak dlouho už hrajete? Je to vaše první kapela nebo jste už hráli předtím v jiných kapelách?
Zdar, my jsme The Talks, kapelu tvoří Patrick (vokály/rytmická kytara), Jody (vokály/solová kytara), Iain (basa) a Tich (bicí). Kapela vznikla nahráním pár demo tracků Patem a Jodym, v Patově pokoji, někdy kolem léta 2009, hlavně spíš z experimentálních důvodů aby viděli jak to dopadne. Něco v tom viděli, tak Iain navrhl Tichovi, vytvořit rytmickou sekci, napsali další songy a začali jezdit hrát. Předtím, než jsme založili The Talks, tak jsme každý hrál v různých kapelách, různých žánrů, Patrick a Jody přišli z víc punkových a pár reggae kapel, Iain pro změnu z indie a soulu a Tich hraje v různých bluesových a metalových kapelách. Myslím, že je to i tím, že vzhledem k tomu, že máme tyhle vlivy, díky kterým máme takovou potřebu psát, tak jmse neustále inspirování navzájem sbírkou spousty songů, ke kterým máme přístup.
Minulý rok byl pro vás poměrně úspěšný, vydali jste dvě desky LP Hulligans a vaše druhé album Commoners, Peers, Drunks & Thieves, které vyšlo na konci listopadu. Proč tak dlouhý název a co vůbec znamená? Je nová deska v něčem jiná oproti předchozí produkci, jste spokojený s novým materiálem?
Jo minulý rok byl pro kapelu skvělý. Řekl bych, že doteď nejproduktivnější v její kariéře. Název alba jen shrnuje celkové téma a pocity. Textově jsme prozkoumali docela dost aktuální a politické otázky, ať už se jedná o výmysly a vtírání pravicového tisku, nebo nevyzpytatelné jednání místních poslanců, takže to vnímáme jako frázy, která zahrnuje všechen ten klam, který tu byl vytvořen. Ukazuje to taky jednu z jejich povah - to jak jsou všichni do jednoho stejní. Nová deska je určitě trochu jiná, než poslední. Live Now, Pay Later byla kolekcí songů, které jsme napsali během let od začátku kapely, takže když jsme poprvé přišli s nápadem udělat desku, měli jsme už velký výběr songů, z kterých jsme mohli vybrat ty nejlepší. S Commoners, Peers, Drunks and Thieves je to ve vlastně poprvé, kdy jsme si sedli a napsali album, plus mínus pár tracků, což nám dalo šanci sestavit, námět celé práce. S deskou jsme opravdu spokojený, vždycky jsme chtěli zkusit rozšířit hranice toho co děláme a experimentovat s variacemi stylu a mám pocit, že tady jsme k tomu měli příležitost.
Máte skvělý song Can Stand The Rain, kde hostuje i Nevile Staple z legendárních Specials. Jak jste se dostaly ke společné spolupráci?
Neville je náš dobrý kámoš se kterým se známe už spoustu let, taky je to člověk, který nás ovlivňuje už od začátku a tak se zdálo celkem jasný, že by mohl s námi udělat track. Navíc Can Stand The Rain sedne k jeho vokálu opravdu dobře. Taky jste vystupovali v Čechách na festivalu Mighty Sounds. Jak se vám tu líbilo a jaké bylo publikum, jaká byla reakce, poznávali vás lidi? Nechtěli byste se ještě vrátit a udělat další gig? Ale taky jste hrály v Německu na This Is Ska festivalu, kde byla lepší atmosféra?
Mighty Sounds je fantastický festival, snad jeden z nejlepších na kterém jsme vůbec hráli. Jestli si dobře vzpomínám, byl parný horký den, když jsme hráli; Přiletěli jsme do Prahy noc předtím, což je trochu změna oproti obvyklým ranním letům. Řekli jsme si, že pojedem přímo do hotelu ještě brzy večer ale s jendou z našich oblíbených českých věcí, s pivem sešlo z plánu, našli jsme pár barů a začali jsme s Plzní a se Zlatopramenem. Netřeba dodávat, že jsme nebyli zrovna dobře odpočatí a trochu unavený v ten den ale byli jsme pořád nadšený zahrát. Hráli jsme kolem 18:00, atmosféra byla fakt ostrá a neuvěřitelná, skákal celý stan. Bylo debilní vedro, snad nikdy v životě jsem se nezpotil tak moc. A stejně je to i s This Is Ska. To je taky skvělý festival. Myslím, že nejde říct, že jeden je lepší, než ten druhý... oba jsou nesmírnou ukázkou energie a skvělých pocitů.
Řekl bych, že jste poměrně mladá kapela, jaký je váš věkový průměr? A co dělají členové The Talks v civilním životě, makáte nebo studujete?
V Anglii se říká, že je neslušné se ptát dívky na její věk, haha. Řekněme, že jsme všichni na smutném konci našich dvacetin. V civilním životě máme na práci spoustu různých věcí a prsty v různých věcech ale všechno se většinou motá kolem muziky. Někteří z nás jí učí, Patrick provozuje studio a produkuje pro různé umělce, někdo naopak organizuje koncerty a někdo hostuje v dalších kapelách. Ale jsme rádi, že je náš čas do značný míry spojen s muzikou.
Zúčastnili jste se taky kompilace pro Specialized Project, kde se objevili nejen anglické ska kapely. Na kompilačce Specialized II - Beat Teenage Cancer jsou i naši Chancers se songem (Czech) Toast. Jejich zpěvák a kytarista jsou Britové. Znáte je, nebo jiné české kapely?
No na Chancers jsme nikdy předtím nenarazili ale měli jsme tu čest hrát několik koncertů se Sto zvířat, skvělá kapela, super lidi a fakt umí hrát reggae...a mají výborný dechový linky. Hráli jsme v klubu Česká 1 v Kutné Hoře, který řídí jejich basák Wilco, který hrál s kapelou v Německu. Ví moc dobře jak se postarat o kapely, spousty Borovičky a piva. Zažili jsme v tom klubu dost šílenej večer co si tak matně vybavuji. Tyhle kluci fakt vědí, jak zapařit. Jak to tak vypadá, tak za několik posledních pár let britské ska znovu ožilo, spoustu nových kapel, z nichž některé jsou "známé" i mimo Anglii (např. The Skints, Phoenix City All-stars, The Talks nebo Cartoon Violence)...Co myslíte, co je příčinou téhle "vlny"?
Je tu poměrně slušná ska/reggae/punk scéna, která pomalu vzniká posledních pár let a do které dává spoustu lidí hodně tvrdé práce a usílí a je super vidět některé z těchto kapel jak si začínají získávat uznání, které si zaslouží. Nemluvě o tom, že spoustu těchto kapel píšou dobré songy a umí je perfektně zvládnout i na živo. Kdybych měl zmínit některé další skvělé britské kapely, které stojí za pozornost, byli by to Buster Shuffle, Counting Coins, The Stiff Joints, Tree House Fire a Imperial Leisure, ty stojí za poslech, jeden koncert nebo dva.
Minulý rok to bylo 35 let od začátků 2tonu a druhé vlny ska. Má 2tone pořád vliv na dnešní britskou ska scénu?
Jasně, a ve velkém. Neřekl bych, že kapely jako The Specials, Madness, The Beat, Selecter někdy doopravdy zmizeli. Nejde přece mít takový dopad a tolik změnit britskou pop music a kulturu, aniž by to do značné míry neovlivnilo vše, co přišlo potom. Opravdu pozitivní věc o nové vlně ska, která probíhá v současné době je to, že kapely rozvíjí žánr tím, že berou energii a přístup z více tradičních forem a kříží je s různými žánry. Máme některé opravdu zajímávé věci co vznikají skoro "během minuty".
A co skinhead reggae? Je celkem jasný, že 2tone má velký dopad na britské ska ale myslím, že se 69 reggae je to dost podobné, kapely jako Pioneers, Mr. Symarip, Dave & Ansell Collins nebo Hot Rod All-stars inspirovali spoustu dnešních dirty reggae kapel po Evropě a Americe. Posloucháte tenhle styl reggae? Jsou i v Anglii kapely tímhle ovlivněny?
Mám rád všechny druhy reggae, myslím, že je nemožné je nemít rád. V Anglii jsou kapely, které dělají tenhle styl ve víc tradičním 69 pojetí ale myslím, že nakonec přecijenom se zdá, že je to rozjetější v Evropě. Zdá se, že mnohem výraznější skinhead reggae scéna je např. v Německu, spíš než v Anglii. ENGLISH
Hi for the beginning, could you introduce the band, how long have you been already playing? Is it your first band or you were playing in another bands before?
Hi there, we are The Talks which is made up from Patrick on vocals/rhythm guitar, Jody on lead guitar/vocals, Iain on bass and Titch on drums. The band was created from a bunch demo tracks recorded by Pat and Jody in Pats tiny bedroom around summer 2009, mainly for experimental purposes and just to see how they turned out. They saw something in it and drafted in Iain and Titch to form the rhythm section, wrote more songs and started touring. Prior to forming The Talks we had all played in different bands of different genres, Patrick and Jody coming from more the punk end of things and a few reggae bands, Iain from the indie and soul area and Titch playing with various blues and metal bands. I think it is through having all of these influences that gives us that lust for writing and constantly being inspired by each others record collection and approach to songs.
Last year was for you quite successfull. You have released two albums, LP Hulligans and your second album Commoners, Peers, Drunks & Thieves which was released at the end of November. Why so long title and what it means? Is there on your latest album anything different compared to previous production, are you satisfied with new material?
Yeah last year was a great year for the band, the most productive in the bands career so far I'd say. The title of the album really just sums up the overall theme and feeling. Lyrically we've explored quite a few topical and political issues, whether it be the fabrications and intrusions of the right wing press or the dodgy goings on of local MP's, so this felt like a phrase that tied up the whole 'smoke and mirrors' deception that is forever created. It also shows the four sides of one of these character - how they're all one and the same. The new album is certainly quite different to the last. 'Live Now, Pay Later' was a collection of songs that had built up over time, since the start of the bands career really, so when we first came to the idea of making the album, we almost had a large selection of songs to pick the best from. With 'Commoners, Peers, Drunks and Thieves' it's the first time we've actually sat down and written an album, give or take a few songs, and really given ourselves the chance to compile a themed body of work. We're definitely very satisfied with this album, we always like to try to extend the limits of what we do and experiment with variations in style where we can, and I really feel like we've had the opportunity to do that here
You have a great song Can Stand The Rain, where guest also Nevile Staple from legendary The Specials. How did you get to colaboration with him?
Neville is a good friend that we've known for many years and also a man that has been influential to us since the start, and it just seemed obvious to have him perform on this track with us. The nature of 'Can Stand The Rain' just lent itself to his vocal style really well.
You have played in Czech on Mighty Sounds festival. How did you enjoy it and what audience? How was reaction, did the people recognize you? Would you like to return and make next gig? But you were also in Germany on This Is Ska festival, where was better atmosphere?
Mighty Sounds is an awesome festival, one of the best we've ever played. If I remember rightly it was a scorching hot day that we played; we'd flown into Prague the night before, which makes a change from the usual early morning flight, and said to ourselves that we were going straight to the hotel to get an early night, but with one of our favourite Czech things being the beer we strayed from the plan, found a few bars and got on the Pilsner Urquell and the Zlatopramen. Needless to say we weren't quite so well rested and slightly weary on the day, but still really stoked for the gig. We played around 6pm and the atmosphere was raucous and incredible, the entire tent was bouncing, it was stupidly hot, I don't think I've ever sweated so much in my life. And likewise, This Is Ska is also a great festival, I don't think you could say one was better than the other though, they're both equally immense displays of energy and good feeling in their own right.
I would say that you are quite young band, what is your average age? And what members of The Talks are doing in civil life, working or studying?
In the UK they say it's rude to ask a lady her age, haha. Let's just say that we're all roughly at the sad end of our 20's. We all have various other things on the go in our civil lives, and our fingers in a few different pies, but it's all centred around music. Some of us teach music, Patrick runs a studio and engineers/produces for all kinds of artists, some of us organise and promote gigs and some of us guest perform with other bands now and again, but we're lucky enough to have our time pretty much fully involved with music.You get involved compilations for Specialized Project where appeared not only UK ska bands. On compilation Specialized II - Beat Teenage Cancer are also our czech band The Chancers with song (Czech) Toast. Their singer and giutarist are from England. Do you know them or another czech bands? I can't say that we've come across The Chancers before, but we have had the pleasure of playing a few shows with Sto zvířat; they're a great band, lovely people, and they can really play reggae...some really tasteful brass lines too; we played a show at Česká 1 in Kutná Hora which is run by their bass player 'Wilco' and then played a few shows in Germany with the band. He certainly knows how to accommodate bands, plenty of Borovička and beer, we had a pretty crazy night at his venue from the few bits of it that I can still remember, those guys really know how to party.
In the last few years seems that UK ska is rising again, lot of new bands some of which are "famous" also out of England (for ex. The Skints, Phoenix City All-stars, The Talks or Cartoon Violence)...What do you think what is reason of this?
There's been a really healthy ska/reggae/punk scene developing and building slowly over the past few years, of which people have put a lot of hard work and effort into, and it's great to see some of these bands starting to get the recognition they deserve. I think its through a resistance to quit in the face of diversity, to stick to your guns and keep doing what you love. Not to mention that a lot of these bands just write really good songs and can always pull it off live too. If I was to mention some other great UK bands to check out they'd have to be Buster Shuffle, Counting Coins, The Stiff Joints, Tree House Fire and Imperial Leisure, well worth a listen and a gig or two.
Last year it was 35 years from rising of 2tone and second wave of ska. Do the 2tone still has influence on todays british ska scene?
Yeah, in a big way. Bands like The Specials, Madness, The Beat, The Selecter - I don't think they'll ever go away really, you can't make that much of an impact and make that much of a change to the British pop music and culture without it largely affecting all that comes after. The really positive thing about the new wave Ska scene that's happening at the moment is that bands are really evolving the genre, taking the energy and the approach of the more traditional forms and cross breeding it with all kinds of sounds, there are some really interesting things happening at the minute.
And what about skinhead reggae? It's clear that 2tone has big impact in british ska but I think same is it with 69 reggae and bands like Pioneers, Mr. Symarip, Dave & Ansell Collins or Hot Rod All-stars, which inspired lot of todays dirty reggae bands around Europe and America. Do you like this kind of reggae, are there in England any bands playing or at least inspired by this?
I like all kinds of Reggae, I think it's pretty impossible not to really. There are bands doing this kind of thing in the UK, in the more traditional 69 vein, but I think that end of things definitely seems to be much more thriving in Europe. There seems to be a much more prominent trad skinhead reggae scene going on in Germany for instance than in the UK.
Třetí výběrovka charitativního projektu Specialized Project, na podporu léčby rakoviny mladistvých vyhrála anketu webu reggaesteadyska.com o nejlepší desku roku 2014. Třetí pokračování tentokrát obsahuje cover verze další britské legendy Madness. Na celkem čtyřech CD najdete 74 tracků od kapel jako jsou King Hammond, Rough Kutz, Bim Skala Bim, Ed Rome, Crabs Corporation, Dirty Revolution, The Hotknives, Erin Bardwell Collective a spousty dalších umělců. Na předchozím vydání Specialized 2 Beat Teenage Cancer z června 2013 se objevili dokonce i Chancers se songem Czech Toast. Ve fázi příprav je už i vydání čtvrtého dílu Combat Cancer, který se tentokrát zaměří na covery legendárních The Clash.
playlist
CD 1 1. King Hammond – Bed & Breakfast Man 2. Rude Boy George – Driving In My car 3. Darren Fordham & UPforitNESS – Burning The Boats (mother rose mix) 4. Matt TMY ft.Horace Panter – My Girl2 5. Originals, The – If You Lose A Good Thing 6. Inflatables, The – Believe Me 7. Crooners, The – Shut Up 8. Billy Brown – Blue Skinned Beast 9. Resonations, The – 1978 10. Cartoon Violence – House Of fun 11. Mr B – E.R.N.I.E. 12. Parallax Faction – Land of Hope and Glory 13. Rough Kutz, The – Mistakes 14. Bighead, The – Embarrasssment 15. Feckin Ejits – Cardiac Arrest 16. Martin Black – The Wizard 17. Andrew Crayford – The Harder They Come 18. Values, The (ft.Neil Innes & Mark Bedford) – Madness ( Unlimited Version )
CD 2 1. Funaddicts, The – Tomorrows just another day 2. Spahni Dub Dancers with Dennis Bovell – Death of a Rude Boy 3. Sumudu – Sarah’s Song 4. Auto – Prospects 5. Esperanza – On The Town 6. System Of Hate – Stepping into line 7. Servers – Lovestruck 8. Theatre Of Ghosts – Walking With Mr Wheeze 9. Bionic Rats, The – In The Rain 10. Special Brew – Forever Young 11. Sarah Graham – Shadow of fear 12. Ska Face – The young and the old 13. Iconics, The – You said 14. Ska Dogs – Uncle Sam 15. Paul Brightman – My Girl 16. Chas ‘n’ Jane – Madness is all in the mind 17. Maze, The – Michael Caine 18. Bim Skala Bim – Nightboat To Cairo
CD 3 1. Ed Rome – The Prince 2. Crabs Corporation, The – The Opium Eaters 3. Maddy Carty – NW5 4. The Simmertones – Drip Fed Fred 5. Bluebird Parade – One Better Day 6. The Service – Rise & fall 7. Urang Matang ft. Big Jim Paterson – Madness (Nutty Mix) 8. Dirty Revolution – It Must Be Love 9. No Mantras – Our House 10. Big Fat Panda – Johnny The Horse 11. Skoisters – Benny Bullfrog 12. The Spritely Allstars – Misery 13. Bare Bones – In The Middle of the night 14. Thierry Arnold (ft.Judge Fredd) – Patience 15. Porky Poet Ft. Terry Edwards – Keep Moving 16. Smoggers, The – You’re wonderful 17. Cabstars – Rockin in A flat 18. Los Palma 6 – Shame & Scandal 19. Onex & Trax – Never Knew Your Name
CD 4 1. Hotknives, The – Razor Blade Alley 2. Kingsize – Waiting for the ghost train 3. French Boutik – Tiptoes 4. Rocket Punch – Swan Lake 5. Humanitarians, The – Grey Day 6. Amphetameanies – The Sun and the Rain 7. Addictive Philosophy – Take it or leave it 8. Evil Turkeys, The – In The City 9. Bombskare – Deceives the eye 10. Sound Syndicate – Return Of the Los Palmas 7 11. Katalina Kicks, The – Yesterdays Men 12. Klank, The – Baggy Trousers 13. Erin Bardwell Collective – Wings of a Dove 14. Ska’Lett – Crying Shame 15. Indeed – Burning The Boats 16. Swagga – Dont Quote Me On That 17. Kingston Ska Orchestra – One Step Beyond 18. WMR allstars – Chipmunks are go
O tom, že Slovensko neznamená jenom ska, vás přesvědčí v následujícím rozhovoru bratislavští Foolproof Riddims, kteří jako jedni z mála kapel v Česko-Slovensku brázdí vody dubu, i když tenhle pohled je malinko zavádějící, jak se nakonec přesvědčíte v rozhovoru sami.
Zdravím Foolproof Riddims. Mohli byste pro začátek trochu představit kapelu, jak dlouho už hrajete, působyli jste už předtím v jiných projektech?
Zdravíme Porkpie zin! Jasne, voláme sa Foolproof Riddims a sme Reggae \ Dub formácia z Bratislavy. Ako kapela pôsobíme tri roky. Zázemie kapely tvoria aj členovia ktorí nehrali predtým v kapelách, ale aj zopár z nás už kde tu hralo. Bubeník pôsobil v ska kapele Ska2tonics, gitarista, klávesak a saxofonista v ska kapele Bublifunk. Náš nový basák hral predtým vo viacerých projektoch, napr. v hiphopovej formácií Flow Factory. Pre speváčku a mňa je Foolproof Riddims v podstate prvá kapela. Jak jste na tom s diskografií, chystáte někdy v dohledné době desku? Máte dostatek nového materiálu?
Heh, konečne môžeme na túto otázku odpovedať kladne! Tento týždeň sme dotočili debutové EP. Nahrávali sme v štúdiu One Love, ktoré patrí kapele Polemic. Budú to zrejme 4 tracky, ladené viac do šatu rocksteady a roots reggae, ale aj nejaké tracky ala Zenzile. V podstate sa nebránime prenikaniu viacerých žánrov a ideme cestou toho čo nás baví. Dúfame, že doska výjde podla plánov a že v februári budeme krstiť v novom bratislavskom klube Re:fresh. Momentálne riešime cez aké médium dosku vydáme. Zrejme bude limitovaná séria platní a zvyšok asi digital release. Na letošním Uprisingu jste vystupovali společně s MC Superior a pokud mám dobré info, tak i teď chystáte pár společných koncertů. Můžete nám trochu přiblížit tuhle spolupráci a o koho jde?
Presne tak. Táto spolupráca vznikla tak nejako spontánne a už si ani nepamätám kto s tým prišiel. Ale myslím, že to bolo na mini festivale Flight To Jamaica, ktorý sa koná dvakrát ročne v Bratislave. Tam sme si povedali, že prečo neurobiť spoluprácu, keďže riddim shows sú už dosť otrepané a Mc Superior by rozhodne mal hrávať s kapelou. Naposledy sme spolu hrali asi pred týždňom v Komárne. Ide o to, že je tu viacero Mcs na Slovensku, ale žiadny okrem N30 to nedal dokopy s kapelou. Show s kapelou ma aspoň u mňa omnoho väčšiu hodnotu a je oveľa zábavnejšia. O to je to väčšia sranda, keď si kapela upraví známy riddim podla seba a tým vdýchne akúsi vlastnú pečať danej show. Mne na Slovensku vždy u kapiel chýbal dobrý spevák alebo MC a preto sme si to dali ako výzvu, urobiť show so Superiorom, ktorý by sa nestratil ani v zahraničí. Určite čeknite na soundlcoude a youtube veci od Mc Superior! Jak je to vůbec s dubem na Slovensku, existuje kromě vás ještě další kapela, která hraje čistě dub? A co slovenská reggae scéna, sice moc slovenských reggae kapel neznám (snad ještě na Medial Banana si vzpomenu) ale na druhou stranu, v Bratislevě proběhlo už celkem pět ročníků reggae festivalu Uprising, kde vystupuují celkem velká jména, takže ta scéna asi nebude tak minoritní?
No my v podstate tiež nie sme čistá dub kapela. Hráme reggae, rocksteady s prímesou live efektovania, čím je dub špecifický. Okrem nás, na Slovesnku takýto prístup k reggae nemá asi nikto. Čo sa týka reggae scény tak tá je tu celkom slušná. Je tu mnoho soundov, mnoho MCs no s kapelami je to bieda. Medial Banana sú momentálne asi najvychytanejšia kapela. U nás sú dosť populárny a ide si ich veľa ľudí. Na porovnanie možno niečo ako kedysi Fast Food s Dr.Karym u vás. A potom je tú ešte pár kapiel, ale tie moc nehrávajú. Je tu Karavana z východu, AbrakaDub a N3O band, tým to asi končí. Zo ska kapiel tu máme Skafander a Polemic. Ale keď si napr. pozrieš lineup Uprising festivalu, tak za tie roky tam iné slovenské reggae kapely ako Medial banana, N3O band a Foolproof Riddims nevystupovali. Skôr majú u nás väčšie zázemie soundy a MCs. Čo sa týka ľudí, tak neviem či práve slovo scéna je pravý výraz. Koná sa tu množstvo reggae akcií, ľudia sú naučený chodiť na akcie ale väčšinou je to tak, že dojdú na Dj akciu. Tam sa vždy zhrnie dosť ľudí. No keď príde nejaká kapela, tak je tam ľudí o dosť menej. Ja osobne mám skôr pocit, že ľudia sa radi chodia baviť na reggae akcie. Uprising to tu posunul v tomto prípade dosť dopredu. No scéna z hľadiska akejsi filozofie, že by si tu ľudia išli reggae to tu moc nieje rozšírené podľa mňa. Ľudia si to idú tak po povrchu, ale to je všeobecný problém tejto doby si myslím a možno len môj pohľad.
Jelikož hrajete dub, předpokládám, že velkou roli hrají efekty. Kdo v kapele zodpovídá za sound engineering? Mixujete i live, přímo při vystupování?
V kapele mám práve toto na starosti. Ono bez toho by to ani nemalo význam, takže samozrejme, každý náš koncert je live efektovaný. Minule sme sa bavili v kapele, že keď niekedy niesom na skúške, že zrazu tie songy strácajú priestor a prídu nám také ochudobnené. U mňa osobne, som si na tie efekty tak navykol, že keď počujem nejakú nahrávku bez toho, tak mi to príde také fádnejšie. Ale tak to je profesionálna deformácia už asi :-D V kapele máte i zpěvačku, vystupuje s vámi už od začátku? A do jaké míry je ještě dub dubem, když se přidají vokály, nevytrácí se trochu právě při živém vystupování?
No ako som už na začiatku písal, nie sme striktná dub kapela. Celkovo nejako škatuľkovať hudbu je dneska trošku problém pri tom množstve hudby a štýlov ktoré si každý ide. Naša speváčka Sisa vniesla do kapely další element o ktorý je naša hudba obohatená. Práve jej vokál sa nedrží nejakej reggae škatulky a prináša niečo úplne nové, čím je aj náš sound zároveň špecifický. Ostatne, načo kopírovať niečo, čo už tu je. Akurát teraz v štúdiu sme zistili ako sa nám jej vokál páči, a ako je technicky naozaj na úrovni. V podstate toto som nejako aj rozoberal v jednej raggamuffin časti, kde spievam niečo v zmysle, že naša hudba je otvorená a ovplyvnená jamajskými koreňmi. Teda hutná basa a druhá doba, obohatená o dub efektky, ktoré nás robia tým čím sme. Kdo je v dubu pro vás největší inspirací, předpokládám, že těch jmen bude víc?
Tých mien bude asi viac. Ja osobne som sa ku dubu dostal cez Zion Train. Čo je úplne iný štýl napr. ako hráme my. Občas zvyknem aj selektovať hudbu na akciách a tam sa práve venujem UK dubu. A inak samozrejme mená ako King Tubby, Lee Perry, Mad Profesor alebo súčasný Prince Fatty či Victor Rice alebo Paolo Baldini. Ja osobne som zaľúbený do toho 70's zvuku reggae a rocksteady kapiel či spevákov, ktorý mali často B-sidy v dubovom šate. To je aj vpodstate naša cesta. Do hudby ktorú robíme, primiešať tie dubové prvky, dubwise pasáže a podobne. Momentálne ma dosť baví Protoje. Live hrajú hutný dub a to teda nieje ľahké. Ešte by som určite uviedol Zenzile, Dub Trio, alebo aj The Skints či Hollie Cook, ktorých produkuje už spomínaný Prince Fatty. Co si myslíte o dubstepu, podle mě tenhle žánr nemá, možná kromě rytmu s dubem absolutně nic společného, nehledě na to jak příšerně zní. Nechápu totiž moc tu spojistost v názvu.
Niesom nejakým fanúšikom dubstepu, ale niektoré veci mám vyslovene rád. Starý Rusko má v svojom repertoári riadne UK steppers duby ako aj MCs z reggae scény. Alebo aj taký Caspa. Veľa starých dubstepov má v sebe hutnú basu a aj druhú dobu, takzvaný rootstep. Dubstep bol istotne ovplyvnený okrem grimu a ostatných elektro UK štýlov aj dubom. Spojitosť by som tam zrejme hľadal aj skrz to, cez akú aparatúru sa dubstep hrával. Boli to soundsystémy, ktoré maju v UK veľkú tradíciu, ktoré tam priviezli práve prisťahovalci z Jamajky. Ako vravím niesom vôbec odborníkom ani veľkým fanúšikom dubstepu ale veľa singlov čo som počul sú fakt super. Hlavne tie staršie veci....
Jelikož tenhle webzine je hlavně o ska, rocksteady & early reggae, otázka zní jaký je váš vztah k těmto žánrům? Pokud vím, tak jste vystupovali s francouzskými Bobby Sixkiller a 65 Mines Street.
No väčšina z nás na tomto štýle vyrastala a stále si ho ide. Čiže vzťah viac ako pozitívny. Najradšej máme asi jamajské ska a rocksteady. Potom asi early reggae a skinhead reggae. Škoda, že tá ska vlna upadla. Moja najoblúbenejšia kapela je napr. The Slackers z USA. Toots and the maytals, Skatalites, Derrick Morgan, Stranger Cole, The Paragons či nejaké súčasné veci ako Aggrolites, The Skints, New York Ska Jazz, Hepcat, Los Granadians, český Green Smatroll alebo už neexistujúci Prague Ska Conspiracy.....To sú veci čo naozaj v kapele môžeme. Bobby Sixkiller a 65 Mines Street sú naši kamoši, s ktorými sme si prešli turné dvakrát, boli aj u nich vo Francúzsku na turné a to sa len tak nedá vymazať. Okrem toho, že sú to fakt výborní ľudia aj hudobníci, sú to aj kamoši. My ska máme radi a je to sranda vystupovať na pódiu s týmito kapelami. Vytvorí sa celkom zaujímavý kontrast. Napr. vo Francúzsku sme nechápali z miestnych ľudí. Nemali sme žiadnu nahrávku, ľudia nás nepoznali a išli si našu show ako keby sme boli domáca kapela. Určite pre nás jedno z najlepších publík. Něco na závěr?
Každopádne ti ďakujeme za rozhovor. Celkom som sa pri tom zabavil, lebo si nedával klišé otázky a musel som sa aj zamyslieť :-D Pozdravujeme našich českých bratří do Prahy Janisa a Yukiho z UfOd, Ondřeje, Hluchoňa a Patrika do Brna, Václava do Havířova a vôbec všetkých čo niečo robia pre scénu! Určite som zabudol na milión ľudí ale to sa stáva. A hlavne zdravíme fanúšikov a ľudí čo chodia na koncerty, lebo bez nich by to bola nuda.....Díky moc. Čaf!
