Dánští The Movement, jediná současná Mod kaepla, kterou znám a poslouchám vydali v dubnu 2014 výborné EP Ourage! Placka vyšla po dvou letech od posledního alba Fools Like You u německého Mad Brutcher rec. a opět jde o jejich originální mix melodičtějšího punkrocku a powerpopu, tady dokonce s i prvky reggae. Stranu A začíná úvodní song Outrage!, typická punkrocková záležitost pro Movement, následující This Is Your Life, kde mě nejvíc chytla basová linka, která v některých jejich tracích zabíhá skoro až k soulu, je také tím punkovějším počinem, který stojí za poslech. Zajímavostí u The Movement je, že jako Mods, které většina považuje za apolitickou subkulturu, stojí na levé straně politického spektra, což se odráží i v jejich textech, na druhou stranu zase nejde o extrémy obdivující SSSR a jeho vrahy, jak tomu bývá na jihu Evropy, i když setkal jsem se při jejich vystoupení na Mighty Sounds 2011 s názorem, že: "tohle jsou moderní stalinisti" - hmm... no comment! B stranu otevírá track It's All In Your Mind, povedená "Mod beat - powerpop" záležitost s ženským doprovodným vokálem v pozadí, což byl mimochodem výborný nápad. Posledním songem a podle mě tím nejpovedenějším z celého EP je Smashing Up The World. Perfektní kombinace punkrocku s prvky reggae, říznutého ostřejší elektrickou kytarou, naprosto parádní melodická záležitost, která na konec EP sedne jak "prdel na hrnec". Mě osobně tenhle track dost připomíná songy One Way Culture, Play It Safe nebo Control Your Temper z první desky Move, kde taky kombinovaly reggae & ska prvky. No a jsme u konce. Jak je vidět "Mods are still alive" a v plné síle, jak potvrzuje tohle EP. Za mě určitě 10 bodů, už jen proto, že se stále drží svého originálního stylu a s každým novým albem můžu čekat starý, dobrý The Movement, tak uvidíme jak bude vypadat další deska.
Známá postavička newyorské ska scény, člověk který stojí za labelem Stubborn Records a stejnojmennou kapelou Stubborn All-Stars a multi-instrumentalista King Django, vydal v roce 2014 desku Anywhere I Roam, album s hodně velkým žánrovým rozpětím od rocksteady, early reggae, ska až k dancehallu a roots reggae, což je pro jeho tvorbu celkem typické, protože tenhle člověk má hodně velký záběr. Deska vyšla u německého Rocking Records, celkem na ní najdete 12 tracků a mimo to i spoustu hostů jako jsou maďarští Pannonia Allstars Ska Orchestra, Void Union, Reggatta 69, Mr. T-bone, The Forthrights nebo Soul Syndicate. Desku otevírá úvodní track You Said You Love Me v duchu early reggae, což už je o něco starší věc, následující Aiming je o něco slabší kousek. Ovšem do rocksteady hozená Anywhere I Roam, opět nasadí laťku o něco výš. Další rocksteady, tentokrát cover Career Opportunities od The Clash mě také moc nepřesvědčil, zato následující Do You Really Love Me, která začíná nyabinghy intrem a nese se v příjemnym, houpavym reggae rytmu, který celý podbarvuje flétna, je podle mě asi nejlepší track. Stejně tak jako např. dubová Did I Do That, kde samozdřejmě nechybí melodika. Posledním early reggae počinem je song Where Can I Go na kterém se podíleli maďarští Pannonia Allstars Ska Orchestra. Další ze známějších hostujících jmen je trombonista Mr. T-bone v rocksteady tracku Do It Right, Do It Some More. Samozdřejmě jak jsme psal na začátku, hostů je tu opravdu hormada ale upřímně většina z jmen mi opravdu nic neříká. Pak tu máme další část desky, která zabíhá víc do vod roots reggae a která mě osobně nepříjde moc zajímavá, jelikož jde o klasiku co si každý představí pod pojmem reggae, takže songy Hey Gyal, One Finger a SF Headication Freestyle, kde sice nechybí ani raggamuffin beru spíš jako ty slabší kousky. Vyjímkou ale je poslední track, cover od The Police, Every Breath You Take převlečený do trad. ska hábitu, i když ani ne tak po hudební stránce jako spíš, že všechny tyhle ty ska předělávky popsongů mě prostě baví, proto dávám tomuhle songu palec hore. Nechci dělat srovnávání s předchozí Djangovou tvrobou, jelikož jeho produkci moc neznám ale čistě nezaujatě bych album Anywhere I Roam hodnotil spíš průměrnýma známkama. Je to přesně ten typ desky, která sice neurazí ale ani nenadchne. I když tu jsou obasaženy skoro všechny formy jam. muziky pořád mi tu chybí něco originálního. Za mě 7 z 10.
Žádné komentáře:
Okomentovat