pondělí 16. března 2015

Real reggae boss... Joe The Boss!

Laurel Aitken, Harry J Allstars, Mr. Symarip, Pioneers, Desmond Dekker, Judge Dread nebo Hot Rod Allstars, to jsou dnes legendy počátků britské reggae scény, která byla ve svých začátcích neodmyslitelně spajata nejen s tamní karibskou menšinou ale i s prvními skinheady. Ovšem byla tu ještě jedna významná osoba londýnské scény, producent, který má na svědomí nejeden hit z éry skinhead reggae (klasiku "Skinhead Revolt" určitě budete znát všichni). Tou osobou byl Joe "The Boss" Mansano, původem z Trinidadu, karibského ostrova poblíž Venezuely. Joe Mansano se přistěhoval do Londýna v roce 1963, kde se chtěl původně věnovat studiu účetnictví, osud ho ale nakonec zavál k práci u telefoní společnosti. Právě v té době ho oslovil jeden z majitelů obchodu The Dyke & Dryden Len Dyke s nabídkou práce v jeho obchodě. Jejich obchod byl zajímavou směsicí, kde se vedle kosmetiky prodávaly také desky pro rostoucí karibskou populaci v severním Londýně. A tak Joe začal pracovat v jejich obchodě, což byl jeho první úvod do hudebního byznysu. V roce 1966 začal v obchodě The Dyke & Dryden, kde Joe pracoval, prodávat desky Graeme Goodall přes svůj label Doctor Bird, který byl zaměřen výhradně na ska, rocksteady a později reggae. Když si manager Island Records (mimochodem na tomto labelu vycházeli alba The Wailers ale už pod názvem Bob Marley and the Wailers) David Betteridge všiml úspěchu jaký má Doctor Bird, přišel s myšlenkou založení podobného labelu, který by stejně tak zásoboval jamajskou komunitu ale tentokrát v jižním Londýně, kde by měl i svůj obchod. A tak v roce 1967 vznikl dnes už jeden z nejzásadnějších reggae labelů,
legendární Trojan Records (i když to by byla kapitola sama o sobě). V tom roce přišla pro Joea konečně ta správná chvíle, protože právě jemu nabídli, že by mohl tomuto obchodu šéfovat. A tak se ještě v tom roce přestěhoval do Brixtonu, kde si na adrese 93 Granville Arcde otevřel svoje Joe's Record Center, kde se kromě rocksteady a ska zaměřoval i na gospel, soul, jazz ale i pop. Obchod začal vzkvétat ale i přesto Joe cítil, že ho samotný prodej cizí produkce tolik neuspokojuje a že by také rád tvořil vlastní nahrávky. Jelikož v Londýně už v té době byla poměrně velká jam. komunita a i dost hudebníků (působil tu trombonista Rico Rodriguez, Laurel Aitken, Desmond Dekker, The Pioneers, Pyramids - pozdější Mr. Symarip) a práce v record storu, je přecijenomn pojítkem s muzikou, dopracoval se až ke svému cíli a začal se věnovat producentské práci. Díky kurzu který absolvoval u major labelu EMI se seznámil s procesem vylisování desky, zpracování až k její poslední fázi, kdy se
musí úvédst na hudební trh. Jeho první tracky přišli v době, kdy už rocksteady přetransformovalo v nový sound, kterému daly jméno Toots and the Maytals svým trackem Do The Reggay - Reggae. I možná proto měla Joeova první nahrávka příznačný název "Live On Reggae Planet" (1968), dalším siglem byl "The Bullet" (1969), na kterém se podílel trombonista Rico Rodriguez. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, přišli další hitovky, jako již zmíněná "Skinhead Revolt" nebo "The Thief", které dnes patří ke klasikám éry skinhead reggae, rozjela se spolupráce s muzikanty a vokálisty jako byl Rico Rodriguez, The Cimarons, Delory Williams ale především s ikonou většiny Joeových nahrávek jam. vokálistou Hopetonem Reidem, který se na nahrávkách objevoval pod přezdívkami Dice The Boss nebo Pama Dice. A právě v době jeho nejproduktivnějšího období vzniká přezdívka Joe "The Boss". Trojan Records byli jeho vlastní produkcí tak nadšeni, že mu v roce 1969 umožnili aby vydával pod vlastním labelem "Joe". Krátce na to produkoval svůj nejlepší song "Brixton Cat". Brixton Cat se stal takovým hitem, že mu Trojan Records nakonec nabídli natočení celého alba, které vyšlo v roce 1969, jako Joe's Allstars - Brixton Cat. Zajímavostí je, že k přebalu desky zapozovala Joeova švagrová, stojící na rohu Electric Avenue v jižním Londýně. Začátek 70. let přál původnímu early reggae soundu zhruba tak do let 1971 - 72, potom s nástupem roots reggae a DJs jako byli U - Roy, Prince Jazzbo nebo Big Youth a spousty dalších nových jmen, přichází i změna soundu, na kterou někteří interpreti a v případě Joe Mansana i producenti, nedokázali úspěšně zareagovat. Proto se Joe The Boss počátkem 70. let postupně odmlčel až zmizel z britské reggae scény úplně. Sám tvrdil, že nový reggae "roots sound" se mu nelíbil a možná i proto neviděl důvod, proč pokračovat ve své producentské činosti. 
V roce 1974 se navíc doslechl, že se jeho nahrávky prodávají i v USA, po výletě do New Yorku, který měl tuto skutečnost objasnit, zjistil, že se tu prodává spoustu pirátských kopií, které byli bez jeho vědomí vylisovány na Jamajce, navíc na spoustě z nich byli původní názvy uvedeny chybně. Své Joe's Record Center v Brixtonu nakonec nechal napospas osudu a v roce 1976 se vrátil zpátky na Trinidad, kde pracoval jako manager v obchodě se sportovním náčiním i tak se ale ihned pustil do zakládání record shopu a stal se tak prvním, kdo na Trinidadu prodával reggae desky. Jenom mě tak napadá, když dnes naražím na různých pozvánkách ale i v textech dirty reggae kapel na tolik oblíbený pojem "boss reggae", do jaké míry je to ispirováno právě osobou Joe The Bosse.


Žádné komentáře:

Okomentovat