úterý 28. listopadu 2017

Rozhovor - 210

Po skoro roce a půl tu máme rozhovor s další ruskou kapelou, tentokrát hardcorovějšího ražení. 210 už mnozí z vás asi znají jelikož Českou republiku navštivili už několikrát, nicméně pro ty z vás, kteří ještě tápou připomenu, že nejde o žádné nováčky. Na scéně se pohybují už skoro deset let a předchozí zkušenosti nabírali v kapelách Razor Bois, Old Style Values, Feeding The Fire a Maskit. Kapela se pojmenovala po nechvalně známém paragrafu 210, který ruské úřady uplatňují proti místním antifašistům a lidem ze subkulturního prostředí. Mimo Rusko je můžeme vidět celkem často, poprvé v roce 2011, kdy vyrazili na svoje první EU tour, kdy navštívili Polsko, Čechy a Německo, u nás se ukázali naposledy v květnu 2017 na pražské Sedmičce. Za kapelu odpovídal zpěvák Dan.




Zdar 210, takže na začátek klasika! Mohl bys představit kapelu, odkud jste, jak dlouho už hrajete, něco ke členům kapely a tak?

Kapela vznikla v roce 2009. Nápad na založení takové kapely, která bude hrát těžký agresivní hardcore s prvky streetpunku, přišel od mě a našeho ex-kytaristy Saši. Chtěli jsem hrát hodně radikální muziku, která bude adekvátní k našemu životnímu stylu. V té době procházela Moskva hodně nebezpečným obdobím. Radikální akce moskevské antify vytvořily vlnu nekontrolovanho pouličního násilí, do kterého jsem byli také zapojení. A ano, chtěli jsme o tom zpívat, chtěli jsem nést vlajku všech antifašistů a ukázat světu, co se v Moskvě a Rusku obecně, dělo. I jméno naší kapely tomu odpovídá. V té době byl vyšetřován náš kámoš Alexej Škobar. Vláda se snažila ho zavřít za paragraf 210 v trestním řádu Ruské Federace (organizace kriminálního spolčení). Na konec byl odsouzen za jiný paragraf ale kapela už byla pojmenovaná 210. Na basu jsme si přizvali Igora z kapely Maskit. Dlouho jsme nemohli najít vhodnou osobu na post zpěváka, až na konci roku se k nám přidal Tony. Po nějaké době z kapely odešel Saša a Igor a jejich místa vzal Karen Luidgy a Alex, také jsme pozvali nového bubeníka Mullera a pak jsem se stal druhým zpěvákem. Od roku 2014 zatím k žádné změně nedošlo.

Na desce "Pokoleniye" z roku 2014 a novém album "Dust In Eyes" můžeme slyšet velký pokrok v porovnání s prvníma dvěma deskama. Muzika tu zdrsněla, přitvrdila a celkově se hodně zlepšila. Čím to, je to jenom normální hráčský progres nebo proběhlo i pár změn v line-upu?

Jak bylo napsáno výše, podstatně jsme změnili sestavu. Začali jsme věnovat větší pozornost kvalitě hudby a začali jsme se rozvíjet profesionálnějším způsobem. Hodně našich fanoušků věří, že naše první deska byla nejlepší, protože byla autentická a hodně upřímná. Pro mě osobně je skvělý slyšet songy z první desky, protože to ve mě evokuje vzpomínky z minulosti. Zároveň zajímavé a hodně nebezpečné momenty. Teď už se věci změnily, už neběháme po ulici s kladivy, změnily jsme se a naše muzika taky ale stále zpíváme o problémech, které se nás týkají, někdy mnohem intenzivněnji a s mnohem větší dávkou agrese, než předtím.

Ve vašich začátcích jste působili celkem jako skinhead hardcore a i na vašich prvních dvou deskách jste měli pár oi! songů, kam to všechno zmizelo?

Jasně, v začátcích jsme byli asi víc zaměřeni na skinheadskou pouliční kulturu. Může se zdát, že se životní styl členů kapely změnil, ale není to tak. Podle nás oi! prostě není vůbec agresivní. Je ok ho poslouchat ale už není tak zajímavé ho hrát. V hardcoru je něco jako nutkání rozmlátit vše co je kolem tebe, nutkání ze sebe dostat tu agresi, stejně tak jako v boxerském ringu např. To je taky důvod, proč je celkem často během našich show tady v Rusku spousta rozlité krve a zlomených kostí. Přes značný věk jsme stále věrni zásadám DIY a často hrajeme zadarmo pro různé benefiční akce. Jsme teď zodpovědnější při psaní hudby a textů. Je to docela složitý proces ale pokud roste počet našich posluchačů, znamená to, že jsme na spravné cestě.


Je někdo z kapely straight edge nebo vegetarián? Jestli ano, mohli byste vysvětlit co vás vedlo k životu bez alkoholu a všech ostatních druhů společensky přijatelných drog?

V současnosti není nikdo z kapely vegetarián nebo vegan ale skoro všichni byli v určité době na této cestě. Někteří znás byli dlouhá léta vegany a učastnili se akcí ALF (Animal Liberation Front). Tři z nás jsou sXe ale nemůžeš říct, že ostatní jsou jim nějak v opozici. V tomhle jsme nikdy neměli žádný problém, respektujeme se navzájem a respektujeme každého volbu. Nikdy jsme nikomu nevnucovali volbu mezi "pít nebo nepít". Pro mě osobně je sXe něco víc, než jen životním stylem. Předtím, než jsem se dal na tuhle cestu, tak jsem přemýšlel jestli to změní můj život. Po 13 letech kdy jsem sXe, jsem nikdy neměl pomyšlení na alkohol nebo drogy, mám práci, rodinu, sport, koníčky a hudbu, v mém životě prostě není čas na špatné návyky.

Partizan Minsk (MTZ-RIPO) už bohužel nějaký ten rok nekope, formuje se v Rusku nebo Bělorusku opět podobná fanouškovská základna se stejným postojem, jako měl Partizan?

Hahaha, to je dobrá otázka. Samozřejmě, že v Rusku nic takového není a ani by to nebylo do budoucna možné, což si dokážeme představit. V Rusku a Bělorusku sice máme týmy s antifa fanoušky ale jsou hodně malý, bohužel tu není nic srovnatelné s Partizanem Minsk, který hrál běloruskou první ligu a evropské poháry. Možná se zdá, že dnes už to není tak radikální, méně rasistů na ulicích, ale šovinismus a rasismus nezmizel, stále je pevně zakořeněn v myslích spousty mladých. Fotbalové tribuny jsou ideálním inkubátorem pro boneheady, oni jsou lídří, kteří je nedají nikomu jinému a tak to zůstane až do konce, bohužel. Sice je tu spousta lidí zapojených v antifě, kteří chodí na zápasy ruské první ligy, půlka naší kapely také chodí pravidelně na fotbal ale bohužel nemůžeme se otevřeně zúčastňovat a dávat najevo naše postoje, je to pořád dost nebezpečné, i když na zápasy jsme šli s šálamy Partizanu Minsk nebo merchem 210. Nejsme z rasistů nějak vyplašení, nemáme z nich strach!

Řekl bych, že ruská scéna si už za poslední roky svoje místo v Evropě našla a spoustu ruských kapel začalo jezdit koncertovat i do dalších evropských zemí a lidi je už celkem znají. Ale já bych se rád dozvěděl i něco o historii ruské scény, kdy to začalo, kdo byl první punkovou kapelou v SSSR, kdy se do Ruska dostal hardcore, jak to bylo s oi! apod.?

Tohle téma by vydalo na samostatný report. Těžko říct, kdo byl v Rusku první, protože v podstatě neexistovala hranice mezi punkery, rockery a metalisty, všechno to bylo promícháno dohoromady a všem se říkalo "neformaly". Všichni jsme měly podobné problémy s úřady a autoritami. Více méně do roku 2000 do této skupiny patřili i nazi-skinheadi. Boneheadi měli v těchto kruzích dominantní postavení, chodili na punk a všechny mlátili, náckové prostě diktovali pravidla. V té době slovo skinhead a rasista bylo synonymem a dost to ovlivnilo i oi!, protože všichni si samozřejmě mysleli, že oi! je muzika pro nácky. Hodně punkových kapel otevřeně kolaborovalo s nácky, sdíleli podia a byli vydáváni na labelech vlastněnými rasisty. Všechno se to začalo měnit až v roce 2004 s příchodem radikální antify. Vymezila se linie mezi těmi kdo je podporují a kdo jsou proti. Od té doby začalo být důležité s kým hraješ, bavíš se a potřásáš si rukou. Bylo normální dostat přes hubu, jen za to, že jsi se bavil s náckama. Ale pořád je dost kapel, které nikdy nepošpinily svojí čest a nikdy neměli s boneheady nic společného. Asi největší respekt si zaslouží Distemper a The Unsubs.

Jak to v současnosti vypadá s represemi ze strany státu? Jsou antifašisti, anarchisti a další podobně smyšlející lidi stále vlečeni po soudech a vystavováni různým nesmyslným obviněním, tak jako tomu bylo v předchozích letech?

Samozřejmě, že být v Rusku disidentem je nebezpečné. Vlastně by si vůbec neměl být anarchistou nebo antifašistou, pokud nechceš být systémem nějak omezován. Největšími oběťmi represí se stali ty, kdo nesouhlasí s Putinovým kursem. Obyčejní lidé se stali oběťmi a vlastně každý, kdo chce vyjádřit svoje myšlenky a názor. Lidé jsou biti, zastrašováni, likvidováni, nebo je nakonec zničí psychicky. Opoziční vůdci jsou napadáni, nebo je systém totálně zdeptá. Důvěra ke vládě stále klesá, zatímco policie se stala nástrojem represí. Těžko říct, kdy to skončí ale lidi se bojí, nikdo si není jistý svojí vlastní budoucností.

Je jasný jaký postoj ke konfliktu na Ukrajině má ruská vláda a media ale co ruská společnost? Co si myslí obyčejní rusové o válce na Donbasse, podporují separatisty a ruskou anexi Krymu? Předpokládám, že váš postoj (jako kapely) bude samozřejmě protiválečný.

V tomhle případě je všechno v Rusku dost na hovno. Mediální brainwashing je hodně přísný a tak metodický, že už i lidé v běžných rozhovorech používají fráze, které např. slyšely v televizi. Televize v pravidelných intervalech chrlí talk-show týkající se Ukrajiny, nevyčerpatelné zprávy o tom, jak je to teď na Ukrajině na hovno a v Rusku všechno super. I naši herci, komici a umělci procházejí těžkým brainwashingem. Člověk, který se ještě nechce rozloučit se zdravým rozumem by vůbec neměl zapínat televizi. Bohužel poustu lidí upřímně věří ve správnost války na východě Ukrajiny a nucenému připojení Krymu. V roce 2014 jsme otevřeně podporovali Maidan ale po válce to všechno začalo, nezaujali jsme žádný postoj, protože válka po celé Ukrajině rozšířila dost silné rusofobní nálady. Ale ve výsledku jsme všichni proti vstupu vojsk na uzemí Ukrajiny a vypuknutí takového nepřátelství. Každá moderní válka je jen výsledkem oligarchických a geopolitických her, který odnáší nevinní lidé a děti.

Putin už je v čele Ruska dlouhých 18 let, jak dlouho si myslíte, že se ještě udrží u moci? A jakou má podporu veřejnosti, je v Rusku víc lidí co ho podporují nebo těch co mu stojí v opozici?

Nevěříme jedinému slovu, které vláda vypustí z huby. Nevidíme prostě žádnou budoucnost, Putin je tu tak hluboce zakořeněn... je to jak chapadla, která zasahují do každé jednotlivé sféry, že je odpor skoro nemožný. To co se děje v Rusku v současnosti vypadá jak vznik Třetí říše v Německu ve 30. letech. Totální cenzura, potlačování opozice, posilování vynucování práva, kult národních tradic, vzestup národních hodnot a podobných věcí. K tomu všemu ještě přidej různé politické extrémisty, kteří jsou aktivně podporováni justicí (něco jako se to dělo v 90. letech s boneheady). A kdy Putin zmizí z politiky? Asi až nebude schopen vykonávat svojí funkci, kvůli zdravotnímu stavu a věk rozhodne o odchodu do důchodu, jako je mu už 65 let! Ale bohužel pochybuji, že by se to mohlo po jeho odchodu zlepšit, protože ve skutečnosti tu neexistuje žádná opozice, která by pravidelně kandidovala v presidentských volbách. Už od rozpadu SSSR kandidují pořád jedni a ty samý lidi. Historie je psaná krví, ale otázka je: "Čí krev to bude tentokrát?"

U nás v Čechách jste už několikrát hráli, jak jste si to tu užili? Znáte nějaké naše nebo slovenské hardcore, punk nebo oi! kapely?

Jo v Praze jsme hráli několikrát a pokaždý to bylo super. Vždycky se těšíme, když můžeme znovu přijet, protože koncert od koncertu je lepší a lepší. Moc kapel od vás neznáme. Z hlavy se mi teď vybaví akorát Aculeos z Prahy, Rozpor a Municia ze Slovenska a taky známe ještě Pipes and Pints.

Díky za rozhovor a doufáme, že se uvidíme v roce 2018!





ENGLISH



Hi 210 for the beginning classic! Could you introduce a band, where are you from, how long have you been playing, something to members and so on?

The band 210 was established in 2009. Idea to create such a band which will be playing heavy and aggressive hardcore with the elements of streetpunk, has came to Dan and our ex-guitarist Sasha. We wanted to play very radical music, which would be suitable to our lifestyle. During that period Moscow was going through very dangerous times. Radical activity of Moscow antifa activists made a big wave of uncontrolled street violence we have been involved in. And yes we wanted to sing about it, we wanted to wave the flag of all antifascists and show to the world what was going on in Moscow and in Russia in general. The name of our band is appropriate too. At this time our mate Alexey Shkobar was under investigation. The government have been trying to put him into the jail for article 210 in criminal code of the Russian Federation (which stands for "organization of criminal association"). By the end he have been sentenced by the another article, but the band already have been called as 210. To play on the bass we called Igor from the band called Maskit. Long time we couldn't find a right person for the vocalist position and finally by the end of the year Tony has joined us. After some time Sasha and Igor left the band and their place took Karen, Luidgy and Alex. As well we invited a new drummer Muller, and then Dan became a second vocalist. All the members of the band haven't been changed since 2014.

On your album "Pokoleniye" from the year 2014 and new one "Dust In Eyes", we can listen big progress comparing with first two. Your music got tough and hard and overall got better. Is it just normal player progress or did you change line-up?

How was described above, we have significantly changed a line-up of our band. We began to pay more attention to quality of music and develop in more professional way. Many of our fans believe that our first album was the best one, because it was authentic and very sincere. Personally to me it's great pleasure to listen songs from first album, because it evoke memories from the past. From the interesting and same moment very scary and dangerous times. Now things are different, we are not running with hammers around the streets. We have changed and our music is changed as well. But still we're singing about the problems that affect us, sometimes more intense and much more aggressively than before.

In your first years you gave the impression like quite skinhead hardcore band and also on your first two albums you had some oi! songs, where it disappeared?

Yes, probably earlier we have focused more attention to the skinhead street culture. It might seems that style and lifestyle of the band members has changed, but it's not true. In our opinion oi! music is not aggressive at all, it's interesting to listen to it, but not interesting to play. Under the hardcore sound there is something like desire to destroy everything what is around, desire to throw out our aggression same as in a boxing sparring for example. That's why often during our shows in Russia lots of spilled blood and broken bones. Despite the considerable age, we are faithful to the principles of DIY and often playing for free at benefit concerts. We have become more responsible at writing music and lyrics. This is quite difficult process, but if the number of our listeners is growing it means that we are on a good way.

Is anybody from the band straight edge or vegeterian? If yes could you explain what led you to live without alcohol and all kinds of drugs as cigarets for example?

Currently there is nobody who is vegetarian or vegan in our band, but almost everyone has been on this path at some point. Some of us used to be vegans for quite long time and used to take part in radical actions of ALF (Animal Liberation Front). Three members are straight edge, but you can't say that the other participants are their opposites. We never had any problem on this ground, we respect each other and respect everyone's choice. We never impose a choice "to drink or not to drink". For me straight edge is something more than a lifestyle. Before I've got on this path I was thinking to try it to see if it gonna change my life. After 13 years of being straight edge I never had such a thought about alcohol or drugs. I've got a job, family, sport, hobby and music. There is no time for bad habits in my life.

Partizan Minsk (MTZ-RIPO) is not playing anymore unfortunately. Is there in the Belorussia or Russia forming similar fan base with the same stance like it was in Partizan?

Hahaha that's a good question. Of course there is nothing like that in Russia and such a thing wouldn't be possible in a future which we can imagine. Of course, in Russia and in Belarus we have teams which has antifa supporters, but they are very small and unfortunately there is nothing equal to MTZ-RIPO (Partizan Minsk) which used to play in first Belarusian league and european cups as well. It might seems that nowdays are less radical, less racists on the streets, but ideas of racism, chauvinism didn't disappear, it still firmly staying in the minds of young people. Football terraces is ideal incubator for a boneheads and they're leaders who will never give that place to anyone and will stand for it till the end, unfortunately. There is lots of guys from antifa movement who are attending to the RFPL (russian first league) matches, half of 210 are doing that as well regularly. But unfortunately we can't attend there openly, to advertise our position, it's still too dangerous. Although we went to the matches wearing MTZ-RIPO or 210 merch. We're not afraid of racists, we don't fear them at all.

I would say that russian scene found during the years in Europe own place and lot of russian bands started to play also in other europian countries and people knows them. But I would like to get know something about history of russian scene, when it started who was the fisrt punk band in USSR, when got hardcore to Russia, how it was with oi! and so on.... 

This issue pulls a scientific report. It's hard to say who was the first in the USSR because, the line between punks, rockers, metal heads was erased. We all were mixed into one and called "neformaly" (not formal people). We all had similar problems with the authorities. More or less to the 2000 far-right skinheads also belonged to this group, everything was so mixed. The boneheads held a dominant position in these circles, they were coming to the punk concerts and was beating everyone. Nazis was dictating they rules. During this period word skinhead and racist were synonymous and it has affected the oi! music. Everyone was thinking that oi! is music for nazis. Many punk bands actively collaborated with the nazis, they were sharing stages and were issued on the labels owned by racists. But all that changed with the advent of radical antifascist action in 2004. The line have been drown between those who supporting who. Since that moment it became important with whom you are playing, talking or shaking hands. Because it was normal to get head smashed by a hammer even if you was only talking with nazi. But there is quite a lot of bands who haven't tarnished their honor and never had any relations with boneheads. Most respected are Distemper and The Unsubs.

How it looks now with repressions from the state and authorities? Are the antifascists, anarchists and other similar thinking people still towed by courts and exposed to various absurd accusations, as it happened in previous years?

Of course it is very dangerous to be a dissident in Russia. You shouldn't be an anarchist or antifascist to be repressed. Biggest victims of repressions became those who disagree with the course of Putin's government. Ordinary people became victims of oppression, everyone who want to speak their minds and their thoughts. People are being intimidated, killed or by the end having destroyed personality. Opposition leaders are beaten, and they usually getting their properties destroyed. Trust to the government decreases, and the police has become an instrument of repression. It's hard to say how it end, but people are scared to live, no one is sure of their own future.

It's clear what stance to conflict in Ukraine has russian government and media but what about russian society? What ordinery russians thinks about war in Donbass, are they supporting separatists and russian annexation of Crimea? I guess that your stance will be of course anti-war.

Everything is very sad in that case in russian society. Media brainwash is very tight and methodical, that people in conversations already using formulaic phrases which they saw on TV for example. TV on regular basis showing talk-shows about Ukraine, inexhaustible news about "how is bad there and how is good in Russia". Artists, actors, comedians are deeply into brainwashing as well. The men who don't want to say goodbye to healthy thinking, shouldn't be switching on TV at all. Many people sincerely believe in the rightness of the war in the east of Ukraine and forced annexation of the Crimea. In 2014 we've openly supported the Maidan, but after the war it started, we didn't express any open opinion, because war increased russophobic sentiment in Ukraine. But we are all against the entering of troops on the territory of Ukraine and the outbreak of hostilities there. Any modern war is only the result of the oligarchic governmental games. As the result die innocent people, civilians and childrens. All those involved must be brought to an wear.

Putin have been already leading Russia for 18 years now, how long do you think that he will be there yet? And is in the Russia more people who support him or who oppose?

We don't trust to any word of the government. We can't see any future. Putin is so deeply launched, it's like tentacles into all spheres that resistance is almost impossible. At this point, everything what happens in Russia looks like emergence of Third Reich in Germany. Total censorship, repression of dissidents, strengthening law enforcement, cult of tradition, the rise of national values and things like that. To all this are added political extremists, which are actively supported by the judicial system (something like it was happening in Russia in the 1990's with boneheads). And when will Putin leave? Probably when he already will not be able to do his job, because of health conditions and age will decide for his retirement. Still he is 65 years old. But unlikely things will not change after his retirement, it probably wouldn't be better. Because, in fact there is no opposition which goes to the president elections. We still have same people on the list of candidates, who are there since the collapse of Soviet Union. History is written by blood, but there is only one question: "Who's blood is gonna be this time?"

You have already played here in Czech. How did you enjoy it and do you know some of our or slovakians hardcore, punk or oi! bands?

Yes, we've played few times in Prague and each time was great. We are always happy to come again, because every gig is getting better and better. We don't know much bands from Czech or Slovakia. To our heads keeps only Aculeos from Prague, Rozpor and Municia from Slovakia. Also we know Pipes and Pints.

Thank you for the interview! We hope to see you in 2018!

neděle 19. listopadu 2017

Recenze

Elens no. 5

Jelikož zinů je v době facebooku a internetu (který pomalu zabijí hmotný svět kolem nás), jako šafránu, jsem rád za každý tištěný fanzin a lidi, kteří nejsou líný do toho vložit svoji energii i s nejasným výsledkem, jestli se dáný plátek vůbec bude prodávat. Elens je brněnský fanzin zaměřený na punk, crust, oi! a hcpunk, letos v dubnu vyšlo již 5. číslo, tentokrát s kompilačním CD Punkrock light, které mapuje česko-slovenskou DIY punkovou scénu a částí věnovanou komiksům. Co mě na tomto plátku zaujalo není ani tak to cédéčko nebo komiksy ale především jeho široké žánrové rozpětí, abych byl upřímný moc mě nebaví ziny, které se věnují jen určité odnoži punku, příjde mi trochu limitující, když si sice můžete přečíst hromadu rozhovorů, reportů a recenzí ale všechny se týkají např. jen hcpunku a crustu. Elens no. 5 je výsledkem práce kolektivu několika lidí, celkem 137 stránek, barevná křídová obálka, jak už se stalo u dnešních fanzinů pomalu zvykem a grafika odpovídající dnešním standardům, i když pro nostalgiky, občas se tu nějaké to cut & paste alá 90. léta přece jenom najde. Začátek je věnovám úvodníku, kde autoři děkují za ty poslední mohykány, kteří dokaží odtrhnout zraky od obrazovky počítače a čas od času vezmou do ruky i něco papírového. Po úvodníku následuje pár zamyšlení a článků. Asi nejvíc mě zaujala úvaha na téma Facebook, sice nejde o nic nového a ani tady se nezapomíná na jeho fízlovskou podstatu ale sdílím názor autora, že i já byl k používání FB vlastně donucen, protože lidi přestali používat do té doby běžné komunikační kanály a to, že existence FB způsobuje selektivní přístup k inforamcím, jak ukazují různé pozvánky na koncerty, je už bohužel dnešní realitou. Určitě se vám už stalo, že předprodej lístků na koncert byl k dostání jen přes FB nebo info o dostupnosti lupenů zase jen na facebooku. K úvaze Nemístná nostalgie, bych jen dodal, že je celkem logický, že ne vždy bylo tak růžově, jak by se mohlo zdát a některá tvrzení v poslední části úvahy by nebylo na škodu podložit i nějakým tím zdrojem. Hodně povedený a hlavně užitečný je článek Punková zvukařina, který slouží jako návod, jak po technické stránce zařídit koncert. V článku Všichni fízli jsou bastardi a basta!, jsem moc nepochopil o co jde, jelikož jde o nějakou demonstraci z roku 2016, čili pokud nejste zúčastnění a nebo se nepohybujete v anarchistickém prostředí asi stejně jako já, nebudete moc tušit k čemu se autor vlastně vyjadřuje. Poslední ze série článků je report z českého tour italských power violencových xCENEREx. Rozhovory jsou většinou tím určujícím faktorem podle kterého se rozhoduji, zda si daný fanzin koupím a nebo ho nechám ležet ladem a tak, když už píšu tuto recenzi, tak je jasno.... Co tu tedy najdete? Kromě ultra dlouhého rozhovoru s folkpunkovou Znouzecností, rozhovor s ruskými oi! veterány The Klowns, domácími Thalidomide, Slovensko zastupuje Dáša Fon Flaša, který se svojí kytarou brázdí Česko-Slovensko už taky pár let a nakonec za domácí brněnskou scénu Resurgo. V anketě na téma picture disců, většina vinylových nadšenců přiznává, že nejsou jejich velkými fanoušky, jelikož s potiskem jde dolu kvalita zvuku a navíc LP bez obalu a případného bookletu, tak trochu ztrácí svoje kouzlo, kvůli kterému vinyly sbíráme, že? Po estetické stránce je nejzajímavější prostřední komiksová část, začínající sérií kreseb Nuda v Brně, i když nejpovedenější je podle mě zombiepunk komiks Punk's Undead na pokračování, který vás donutí si koupit další číslo + situační picture komiks s kočičí tématikou, končící Solární lampou, která vám vymyje mozek. Nechybí tu ani punková křížovka, kde musím přiznat, že jsem celkem pohořel, takže asi takový znalec zase nejsem. Poslední hodně obsáhlá část je věnovaná recenzím a i tady je opět vidět, že se autoři nedrží jen jedné odnože punku a tak by to mělo být. Recenzenti tu dali prostor všemu od hcpunku, crustu až k oi! a punkrocku. Konec je věnován textům jednotlivých kapel z přiloženého kompilačního CD, které mě upřímě opravdu nezaujalo. Většinou pokud si album po prvním poslechu už nepustím (a to je přesně tenhle příklad), znamená to jen jedno. Netvrdím, že punk musí být jen řežba bicích a zbustrovaných kytar ale některý kapely tu mají k punku podle mě hooodně daleko. Jinak je vidět, že zine je dělaný s notnou dávkou nadšení pro věc, energií ale i uměleckého umu a to se vždy na výsledku musí projevit. Fanzinům ještě asi není úplně konec a to je jedině dobře, proto kupujte, vyměňujte, prostě podporujte tyhle nadšence, protože sbírku internetových stránek si ve vaší poličce uděláte jen těžko. K sehnání tady, nebo tady

středa 8. listopadu 2017

Offbeat news

Green Room Rockers o sobě dávají vědět novým albem

Retro moda vydávání na tom nejnepraktičtějším formátu, jakým je kazeta dorazila už i k reggae & ska, o čemž svědčí vydání nové desky amerických Green Room Rockers, kteří se pohybují ve vodách rocksteady a early reggae. V pořadí již třetí řadovka nese název Sweat Steady a vyšla letos v říjnu u Jump Up Records, nejen na kazetě ale i na vinylu, takže kvůli nové desce, nemusíte nutně prohledávat bazary s elektrem. Na novém albu Green Room Rockers představují kolekci R'N'B singlů z 90. let v reggae & ska podání. Najdete tu předělávky tracků jako jsou Doo Wop od Lauren Hill, I Belive I Can Fly od R. Kellyho, All My Life od KC & JoJo, Are You Somebody od Aaliyah, nebo This Is How We Do It od Montell Jordana. Nová deska je tak dalším počinem po dlouhých sedmi letech od vydání self-titled alba, které produkoval David Hillyard z newyorských The Slackers.




The Selecter představují novou desku

Legendární The Selecter v čele s Pauline Black chrlí desky jak na běžícím páse, letos v říjnu vydali další novinku album Daylight, které je už celkově čtvrtou deskou od jejich reunionu v roce 2011 a zároveň patnáctým albem v řadě. I tentokrát dodrželi interval dvou let a tak po desce Subculture z roku 2015 přichází s dalším albem. O vydání se opět postaral label DMF records a jak už to bývá zvykem vyšlo jak na CD, tak i na vinylu. Ochutnávku v podobě videoklipu k úvodnímu tracku Frontline můžete shlédnout zde.



pátek 20. října 2017

Recenze

8 6 Crew - Working Class Reggae

8 6 Crew z Paříže asi nemá cenu nějak dlouze představovat, tahle kapela si za, víc jak 20 let existence vydobyla na scéně svoje právoplatné místo a vryla se do paměti nejednoho fanouška. V roce 2010 se vrátili na scénu, po skoro desetileté pauze s deskou Old Reggae Friends a v prosinci 2016 jim vyšla čtvrtá řadovka Working Class Reggae. O vydání se tentokrát postaral německý Grover Records ve spolupráci s francouzským labelem Une Vie Pour Rien? (UVPR Records), který se pohybuje spíš v oi! a má na starosti kapely jako Lion's Law, Outreau, HardXTimes, Maraboots apod. Nová deska je nabušená celkově 18 tracky (na CD verzi), z toho 6 jsou dub verze jednotlivých songů a vyšla jak na vinylu, tak tradičně i na CD. Co říct k Working Class Reggae? 8 6 Crew si už léta drží svůj originální nezaměnitelný styl, díky kterému je hned rychle poznáte a ani nová deska nepřináší velké hudební veletoče a drží se ve vyjetých kolejích, čímž vůbec nechci říct, že by šlo o průměrné album, zkrátka jde o staré dobré 8 6 Crew na které jsme zvyklí. Na desce najdete jak ska, reggae, tak i dub, kterému se tu kapela věnuje v bonusech. Oproti předchozí desce Old Reggae Friends, která jela v ortodoxním ska tempu, je nové album o něco pomalejší a dává prostor i reggae a pomalejším variacím. Samozřejmostí je francouština ale najdete tu i anglicky zpívané songy (např. Reggae Music Is So Nice). Mě osobně nejvíc baví track Une fois pour toutes, poctivé ska podbarvené hamondy, pozvolna uhánějící tempo, perfektní dechová sekce a rytmika. Co se mi na 8 6 Crew vždycky líbilo, jsou vokály, protože jejich zpěvák místy zabíhá až do frázování, jako např. v songu Le Parisien, kdy už se dá pomalu mluvit o toastingu (raggamuffinu), který mimochodem ve francouzštině zní opravdu skvěle. Další silnou stránkou alba (ale i kapely samotné) je dechová sekce, u 8 6 Crew sice nikdy nehrála první housle ale v některých tracích, jako např. v reggae songu Yesterday I Was vám doporučuji se zaposlouchat do trumpety, která tu hlavně na začátku vytváří neuvěřitelně libozvučnou melodii. Těch songů, které bych vybral by se našlo hromada a upřímně, mám trochu problém protože, ať už jde o reggae tracky jako Le controle nebo Biasse d'un ton, uhánějící ska Ballroom Bash, Lion en cage, Promesses nebo Confusion, na každém je prostě něco, co ho staví na piedestál. Co se týče posledních šesti bonusů v podobě dub verzí jednotlivých reggae songů, tady není moc co dodávat, soudit 8 6 Crew z hlediska dubu mi příjde blbost, nicméně na ska kapelu to namixovaly celkem dobře. Vyhranost kapely je prostě znát s každým trackem, hamond klávesy podbarvující jednotlivé songy, perfektně zvládnutá dechová sekce, rytmika uhánějící v rychlém ale přecejenom pozvolném tempu, co víc dodat 8 6 Crew prostě umí! Working Class Reggae určitě nezklame, sice tahle deska nepřináší, kromě kvalitního francouzského ska a reggae nic nového ale na druhou stranu u kapely jako je 8 6 Crew je standard nastaven už tak dost vysoko a tudíž kvalita je tu zaručena. Za mě 10 z 10!

neděle 15. října 2017

The Chancers s novým singlem

The Chancers vypustili tuto neděli do světa nový song, který je reakcí nejen na blížící se volby, které budou opět plné bizárů jako je Andrej a.k.a agent "Bureš", který neblábolí ale maká, Tomio Okamura a jeho oddaná obdivovatelka a průkopnice nazional popu Olivie Žižková, Zeman a další zástupy ochránců bílé křesťanské Evropy, kteří vás ochrání před hordami z Blízkého východu a čmoudy z Afriky. Nový track má název Fight Dem Back a jde o cover verzi stejnojmenného songu z roku 1979 od britsko-jamajského dub poety Lintona Kwesi Johnsona, který tak koncem 70. let reagoval na vzestup National Front a vzrůstající rasismus uvnitř britské společnosti. Zároveň jde o jeden z prvních singlů, kde můžete na postu zpěváka slyšet Marca McKee, který zahodil kytaru a nahradil Simona, který se před rokem po letech vrátil zpět do Anglie. Takže Fight Dem Back here! Fight dem back anywhere!


úterý 3. října 2017

Rozhovor - T-Killas

Německo patří k zemím s jednou z největších scén v celé Evropě, ovšem v záplavě provařených kapel jako jsou Busters, Skaos, Yellow Umbrella, Dr. Ring Ding, Blechreiz, Bluekilla, Die Tornados nebo Scrapy se ukrývá hromada dalších méně známých ale zato kvalitních kapel a jednou z nich jsou i T-Killas. Kapela hraje už dlouhých 14 let ale debutovali teprve až v roce 2014. Hudebně mají celkem široké rozpětí, jejich muzika sahá od ska, přes soul až k early reggae a čerpá z toho nejlepšího co v těchto stylech vzniklo. Letos na jaře jim vyšel jejich druhý počin EP Kicking The Pressure na kterém se objevila i pecka Young But Not Free, kterou jste si mohli poslechnout tady na stránkách. Pokud sledujete pravidelné kompilace Skannibal Party od Mad Butcher Records, tak jste na T-Killas mohli narazit už v roce 2015 na jejich 13. výběrovce. Nejen o muzice a plánech kapely ale klasicky i o aktuální situaci, jsem si povídal se zpěvákem a kytaristou Tillem.




Zdar! Takže na začátek klasika, mohl bys trochu představit kapelu, jak dlouho už hrajete a odkud jste? Předpokládám, že v Čechách vás moc lidí zatím znát nebude.

Zdar! Jsme z Aschaffenburgu, což je malé město vedle Frankfurtu. Kapela existuje od roku 2003 ale se spoustou změn v sestavě, protože v našem regionu nebylo moc lidí, kteří by chtěli hrát ska. Současná sestava funguje asi rok. Možná bych měl taky vysvětlit náš složitý systém, máme totiž tři bubeníky, dva basáky a jednoho týpka na klávesách, který je schopný odehrát většinu našich koncertů. Je to tak, protože všichni mají nějaký svůj boční projekt. Někdy je to docela těžké, utáhnout všechny ty lidi ale děláme to takhle už roky a celkem to funguje. Pevným jádrem kapely jsem jen já (zpěv / kytara) a Schnalli (saxofon).

Kdo přišel s nápadem na založení kapely a co bylo prvotním impulsem?

Schnalli a já jsme chodili do stejné školy. Byli jsme punkáči a tak jsem se stali kámoši. Poslouchali jsme stejnou muziku, punk, ska a oi! a zevlili jsme celý dny. Schnalli se učil na klarinet a plánoval pořídit si saxofon. V té době jsem se začal sám učit na kytaru, protože už mě nudily hodiny hry na čelo. Tak jsme mysleli, že nejlepší cesta, jak dál pokračovat s muzikou, bude založit vlastní kapelu. No a jak vidíš, jsme pořád kámoši a hrajem už 14 let.

Nedávno jste vydali nové EP Kicking The Pressure, máme to chápat jako předzvěst nové desky? A máte už nějaký nový materiál, nebo je ještě moc brzo? Přece jenom, už to jsou tři roky od vydání vašeho debutu It's Up To You!

Je to tak! Jak jsem ti říkal o našem problému s ostatními muzikanty, tak jsme prostě nebyli schopní nahrát náš debut už dříve ale před lety jsme nahráli, svépomocí, dvě dema. Kvůli spousta věcem jsme nemohli vydat EP už dříve ale za týden začneme nahrávat nové LP.

Vaše nové EP vyšlo u Fire and Flames Music, což je celkem redskin label, proč jste se rozhodli pro FFM? A z jakých důvodů jste odešli od Rocking Steady Records, kde jste vydali vaše předchozí album? Jaká byla spolupráce s Fire and Flames?

EP vyšlo u Fire and Flames, Grover a Casual Records. Lidi z Fire and Flames známe už dlouho, líbí se nám jejich věci, politický postoj a celkově se s nima můžeme indentifikovat. Grover měl také zájem o vydání našeho EP. V roce 2016 jsme hráli v rámci Eastern Ska Jam Tour s 8 6 Crew a The Upsessions, které pořádalo právě Grover Records a FFM měli zájem na spolupráci s Groverem a ještě pozvali i Casual Records aby se připojili. A důvod proč jsme odešli od Rocking Records byl fakt, že už prostě přestali vydávat a místo toho založili booking agenturu pro soulové kapely.

O čem vlastně je song "Young But Not Free" z vašeho nového EP? Poprvé jsem si myslel, že to má být o těžké sociální situaci mladých lidí napříč Evropou ale vypadá to, že je to spíš věnováno lidem utíkajícím před válkou, je to tak? A máte víc songů s nějakou sociální tématikou?

Přesně tak, inspiroval mě můj dobrý kámoš, který je mimochodem uprchlík. Slyšíš tolik lidí jak si neustále stěžují kvůli uprchlíkům, nadávají a tak... a to mě sere. Song začíná otázkou: "Jak se rozhodneš? Opustit všechno co jsi měl, tvůj domov, tvoje srdce, část svého života?" Všichni by se měli zamyslet co by dělali, kdyby žili v tak katastrofických podmínkách jako oni. Vystavovali byste se snad tolika rizikům, jako je utonutí v moři nebo smrti vlastních dětí, jenom kvůli tomu aby jste dostali v Evropě prachy??? To je přesně to, co si spoustu idiotů v Německu myslí. Ne, ty lidi co jsem přišli mají naději a je naší poviností jim pomoct a ne podporovat kontroly na hranicích. Jako kapela a jednotlivci se zajímáme o různá politická témata, ať už je to vzdělání, kapitalismus, sociální problémy apod.

Uprchlická krize je pořád aktuální téma, jaký postoj k ní zaujímá německá společnost, po několika prodělaných teroristických útocích? Tady v Čechách se můžeš dočíst v tzv. "nezávislích mediích" typu Parlamentní listy o narůstající kriminalitě, znásilněních apod., skoro jako kdyby bylo Německo už jen pár dní od totálního kolapsu a zhroucení. Takže jak to ve skutečnosti vypadá?

Koukni se na volby na konci září! Jasně fašistická strana, jako AFD je dnes v německém parlamentu a to je průser. Samozřejmě, máš spoustu lidí, kteří jsou proti téhle fašos sračce a podporují a bezplatně pomáhají uprchlíkům ale na druhou stranu nemělo by se zapomínat na diskriminační politiku deportací do tzv. "bezpečných zemí". A mimochodem, před několika měsíci vyšla zpráva o nárůstu kriminality tady v Bavorsku, kde žijeme a ano míra znásilnění a násilí vůči ženám v minulém roce vzrostla o 48% ale ne kvůli uprchlíkům...

Za posledních pár let můžeme v Evropě sledovat nárůst populismu, nacionalismu, politiků a hnutí, nabízejících rychlá řešení (složitých problémů), jako je PEGIDA u nás SPD nebo dnes už politická mrtvola Konvička. V Čechách máme tyhle sračky samozřejmě taky a bohužel spoustu lidí jim opravdu věří. Problém je v tom, že tyhle hnutí jsou tou nejjednodušší reakcí, bez jakéhokoliv normálního řešení. Jak si na tom stojí u vás v Německu, mají tyhle hnutí vliv, podporuje je hodně Němců?

Jak jsem říkal předtím, koukni se na čísla, kolik dostala AFD a jsou tu další tzv. pravicové a "fašistické" uskupení a narůstá to. Máš pravdu, nabízejí lidem jen jednoduchá řešení, nic jiného. Na druhou stranu ti tupci mají možnost se trochu vzdělat a informovat se o situaci, historii a kontextu. Měli by používat svoje smartphony trochu víc, než jen k hraní her a facebooku. Když se kouknu na fabriku, kde jsem před lety pracoval, Němci si na nejtěžší práci stěžovali a nedělaly jí. Rodina mého kámoše, který přišel do Německa jako imigrant s prázdnýma rukama si vybudovali vlastní byznys sami, bez jakékoliv pomoci a další můj kámoš uprchlík, který se chce učit německy a integrovat se potřebuje lítačku na vlak aby mohl dojíždět na hodiny němčiny ale úřad mu jí nezaplatí, protože ho možná i s celou jeho rodinou deportují zpátky do jejich "bezpečného domova"! To mě opravdu sere!

Ok zpátky k muzice... Líbí se mi, že nejste zaseklý jenom ve ska a nebojíte se zabrousit i do early reggae a soulu, což znamená, že máte asi hromadu hudebních zdrojů napříč žánry, od northern soulu, Mod, punku, reggae až k 2tonu, nemám pravdu? Které kapely a interpreti jsou tedy váší největší inpirací?

Je to tak! Přesně tohle jsou žánry, které milujeme a samozřejmě i pár dalších. Píšu songy a texty a jako ostatní mě inspirují Mods, události a muzika, kterou poslouchám. Myslím, že největší inspirací jsou kapely jako byli The Redskins, nejen po hudební stránce ale i díky jejich politickému postoji a také staří veterání rocksteady a early reggae éry. Samozřejmě The Specials, The Beat, Madness a nesmíme zapomenout na Clash. Ze současných soulových zpěváku poslouchám Sharon Jones, která bohužel minulý rok zemřela a Michaela Kiwanuka, "Black Man In a White World" je parádní song. Na novém LP také uslyšíte i dub, protože mě začal v poslední době bavit kytarový delay sound. Bude to parádní mix stylů, jako vždycky.

Jak hodnotíš současnou německou ska scénu? Které kapely bys nám doporučil? Nevzpomínáš si náhodou na skapunk No Respect, nevíš, kde skončili lidi z téhle kapely?

Já myslím, že v Německu už moc dobrých kapel nezbývá. No Respect... nejsem si jistý ale myslím, že už prostě nechtěli dál hrát, bohužel. Ale na tom v podstatě nezaleží, protože všude kolem máš hromadu skvělých kapel, které můžeš vidět, můžeš navázat nové kontakty a přátelství nebo zorganizovat koncert a o tom to je, to je to co udržuje subkulturu naživu! Doufám, že jednou přijedeme do Čech na dobrý pivo a nějaký povedený koncert!

Díky za rozhovor a sorry za to čekání!

Till



ENGLISH



Hi T-Killas! For the beginning could little bit itroduce yourself, how long have you been playing, where are you from? I guess that not many people in Czech knows you.

Cheers! We are from Aschaffenburg, which is a small city next to Frankfurt. The band exists since 2003, but with many changes in line-up, because in our region there weren't so many people interested in playing of ska music. The current line-up exists one year. Maybe I should explain our difficult system. We have three drummers, two bass players and one man at the keys who is able to play as much gigs as possible, because everyone has some side projects. Sometimes it's difficult to manage all the people but we are  (Schnalli - saxophone and me Till - singer and guitar) doing it like this for many years and it works.

Who came with idea to start a band and what was the first impulse?

Schnalli and I were visiting same school. We were punks and became friends. We loved the same music like punk, ska, and oi! and were hanging around all day long. Schnalli was learning clarinet and told me that he will get a saxophone. In this time I was practicing guitar by my own, because I was a little bit annoyed by my cello class. So we thought the best idea to continue with music is founding a band. And how you can see we are still friends and do this for 14 years.

Recently you released new EP Kicking The Pressure, is it a presage of new album? Do you have any new material or is still too soon? After all it's already three years from your debut It's Up To You!

Yes you are right! I told you about our problem with the other musicians, so we weren't able to plan an earlier debut. But we released two demos by our own a long time ago. Because of many factors we couldn't release the EP earlier and in one week we start to record the new LP.

You released your new EP on the Fire and Flames Music which is quite redskin label. Why did you decide for FFM? What was the reason to leave Rocking Steady Records where you published your previous album and how was collaboration with Fire and Flames?

We released EP on Fire and Flames, Grover and Casual Records. We know people from Fire and Flames for a long time, we like their stuff, political opinion and can identify ourselves with them. Grover was interested to release it too. We played the Eastern Ska Jam Tour in 2016 with 8 6 Crew and The Upsessions, which was promoted by Grover. So Fire and Flames was thinking about a collaboration with Grover and asked Casual Records to join the party. And the reason to leave Rocking Records was just the fact that they didn't release anymore and built up a new booking agency for soul bands.

What about is song "Young But Not Free" from your new EP? For the first time I thought that is about hard social situation for young people in Europe but seems that it's more dedicated to people runing from the war, is it like that? Do you have more songs with any social topic?

Yes you are right. A good friend of mine who is a refugee inspired me. You hear so many people complaining about refugees and so on... and that makes me sick. The song starts with a question "How do you decide? To leave all you've got, your home, your heart, a part of your life? Everybody should think about what they would do if they would live in such catastrophic conditions. Would you surrender yourself to so many risks like to die or to lose the life of your children to come to Europe just for money??? That's what a lot of idiots in Germany thinks. No, these people who flee have hope and it's our duty to help them and not to support fascist border controls. As a band and as individual persons we are interested in different political topics like education, capitalism, social problems and so on....

Refugee crisis is still current topic so what is the stance of German society to refugees, especially after several terrorist attacks? Here in Czech you can read in so called "independent medias" like Parlamentní listy about rising criminality, rapes and so... almost if Germany would be few days before total collapse. So how it looks actually?

Look at the elections on the end of September! A clear fascist party like AFD is now in the government of Germany and that's a shame. Of course, you have many people who are against this fascist shit and do an unsalaried support for refugees. But you shouldn't forget the discriminating politics of deportations in so called "safe homelands" Yeah and by the way a couple of months ago the current crime rate of Bavaria where we live, was released. And yes, violence and rapes against women have a growth about 48 % in last year, but not because of refugees...

In last years we can see around all Europe rising of populism and nationalism, politicians and movements offering quick solutions like PEGIDA for example. In Czech we have also this kind of shit and many people really belive it. Problem is that these movements are just like the simpliest reaction without any relevant solution. So how is it in Germany? Are these movements strong and how many Germans support them?

Like I told you, look at the last elections and the numbers of the AFD. And there is a lot of different so called "right wing" or fascist formations growing. And you are right, they give quick solutions for people. But these stupid people have the possibility to educate and to inform themselves about situations, history and context. They should use their smartphones for more than just playing and facebook. If I look to the factory where I worked couple of years ago the "Germans" didn't do the hardest work, because they complained about it. And the family of my friend who came to Germany as refugees with nothing, built up a business by their own without any help. And another refugee friend of mine who wants to learn German to integrate himself, needs a ticket for the train to get to a lesson, but the office doesn't pay it, because maybe they will deport him and his family to his "safe homeland"! That makes me sick!

Ok back to music... I like how you are not stucked only in ska and you aren't afraid to play also early reggae and soul, which mean that you must have propably lot of music sources across genres, from northern soul, Mod, punk, reggae to 2tone, am I right? Which bands and artists are your biggest inspiration?

Again, you are right! These are the genres we love and some more of course. I'm writing the songs and lyrics and like everybody I get my inspiration from Mods, occurrences and music I listen to. I think the biggest inspirations are bands like The Redskins also because of their political stance and the old heroes of the rocksteady and early reggae era. Of course The Specials, The Beat, Madness and don't forget The Clash. Current soul artists I love are Sharon Jones, who unfortunately died last year, and Michael Kiwanuka a "Black Man In a White World" is a massive tune. On the new LP you will also hear dub parts, because I can't get enough "delay sounds" right now. It will be a nice mixing of styles, like always.

How do you judge current german ska scene? Which bands would you recommend us? And do you remember skapunk band No Respect, do you know where ended guys from this band?

In Germany there is not so many good bands left, I think. No Respect.... I'm not sure but I think they just didn't want to play anymore, unfortunately. But it doesn't matter, there is so many great bands you can see, who come from everywhere and you get connect, build up friendships, get organized and that's what it's all about to keep subculture alive! I hope that we will come to Czech one day for a good beer and some nice tunes!

Thanks for the interview and sorry for the late sending!

Till

sobota 23. září 2017

Punkrock in Crisis

Crisis nepatří zrovna k nejznámějším kapelám první vlny britského punku, za to hudebně jde o jednu z nejprogresivnějších kapel té doby. Zároveň to byla jedna z prvních politicky zaměřených punkových kapel, podobně jako např. Crass, ovšem rozdíl mezi Crass a Crisis byl především v politice. Zatímco Crass byli první anarcho-punkovou kapelou, která nebrala anarchii jenom jako symbol, Crisis vzešli z marxistického prostředí, což nebývá u punkáčů zrovna zvykem. Vznikli v roce 1977 v anglickém Guildfordu pod vlivem The Clash, od zbytku tehdejších kapel se lišili hlavně svým politickým backroundem, který vycházel z angažovanosti dvou zakládajících členů Douglase Pearce a Tony Wakeforda, kteří byli členy International Socialists (předchůdce britské Socialist Worker Party) a International Marxist Group. Díky tomu se jejich první koncerty odehrávaly v rámci různých kampaní, ve kterých měla prsty SWP. Crisis se lišili nejen politicky ale i hudebně od většiny tehdejších kapel (které se spokojily jen s třemi akordy), díky většímu důrazu na celkovou atmosféru a melodii jednotlivých songů a v mnoha ohledech tak trochu předznamenali vznik post-punku. Ze strany hudebního tisku se jim ale moc velké pozornosti nedostávalo a většinu věcí si vydávali na vlastním labelu Ardkor. Kapela vznikla z popudu kytaristy Douglase Pearce a basáka Tony Wakeforda (který už předtím hrál v kapele Backwater), pod vlivem nastupující punkové vlny a s jasným cílem ventilovat prostřednictvím kapely svoje politické názory. Do značné míry tak připomínají The Redskins, kteří byli také členy SWP a také se snažili prostřednictvím muziky, mezi britskou mládeží šířit svojí rudou "osvětu". K zakládající sestavě patřili také Insect Robin (bicí), Phrazer (zpěv) a Lester Jones (kytara). Jelikož byli napojení na pozdější SWP, jejich první koncerty se odehrávali v rámci kampaně Rock Against Racism, Antinazi League nebo při pochodech Right To Work, víceméně na těch nejrizikovějších místech. Ve svých počátcích se
také snažili prorazit hlavně v Londýně, kde se jim podařilo si zahrát s Sham 69, Slaughter & The Dogs nebo Adam & The Ants se kterými si zahráli ještě několikrát. Ovšem koncerty s Sham 69, už i tak díky zástupu skinheadů, končící pokaždé bitkou nebyly pro levicové Crisis zrovna těmi nejjednoduššími. V roce 1978 vydávají svůj první singl No Town Hall, který vychází jako benefit proti výstavbě předražené radnice v Southwarku. O rok později přichází první personální změny, kdy odchází zpěvák Phrazer a bubeník Insect Robin a nahrazují je Dexter (bedňák a velký fanoušek kapely) na postu zpěváka a Luke Rendle na bící. Vzhledem k tomu, kde politicky stáli a s přihlednutím na celkovou situaci v Anglii koncem 70. let, je celkem logické, že se jejich koncerty neobešly bez bitek, útoků a předčasně ukončených vystoupení, tak jako např. při jejich koncertě v londýnské Acklam Hall, kdy nechyběli řetězy ani baseballové pálky, ovšem tady šlo podle vyjádření basáka Tony Wakeforda o místní bitku ve stylu "Brixton vs. Notting Hill". V srpnu 1979 se vydávají na tour po Norsku, společně s reggae kapelou Cygnus, které jim zprostředkovává SWP ve spolupráci s norskými socialisty. Ani tour po Norsku se neobešlo úplně bez problémů. Norsko bylo ze všech skandinávských zemí v té době tou nejkonzervativnější a na punkáče z Anglie tu ne všude byli připraveni, takže ne vždy se jim od místního publika dostalo vřelého uvítání. V tom samém roce vydávají druhý singl UK79 / White Youth, zároveň to byl první singl, který vyšel na jejich vlastní zančce Ardkor Records. Ačkoliv Crisis, podobně jako Crass patřili k rozvíjející se političtější odnoži punku, díky jejich socialistickému zaměření se s Crass neměli zrovna v lásce, i když postupem
času i samotní členové Crisis uznali, že stranická angažovanost nebyla zrovna tou nejlepší cestou a že Crass toho dosáhli daleko víc, než samotná Socialist Worker Party. V roce 1980
konečně vychází jejich první LP Hymns Of Faith, na kterém začínají být znát nastupující pochybnosti ze stranického fungování a i texty nepůsobí tak heslovitě jako na jejich předchozích singlech. V tom roce také přichází první větší krize. Z kapely odchází bubeník Luke Rendle a Doug s Tonym se začínají stále více věnovat vedlejšímu projektu Death In June, z kterého je později vyhozen Tony Wakeford, kvůli rozvíjejícímu se zájmu o pravicovou politiku. To byl prakticky konec Crisis. Death In June pokračovali v rozvíjení toho co hrály Crisis, ovšem jejich politická a stranická angažovanost vzala za své, což už bylo znát ke konci jejich kariéry, kdy Wakeford později přiznává, že do určité míry byli v rukou SWP loutkou. Posmrtně rok po rozpadu (1981) vychází singl Alienation / Bruckwood Hospital ale Crisis se už nikdy dohromady znovu nedali. Na víc, jak 30 let nebylo o Crisis slyšet, až v roce 2015 Wakeford zakládající člen kapely, zformoval novou sestavu "1984" a začali znovu hrát songy z dob jeho působení v Crisis a Death in June. Pokud vás tedy zajímá trochu víc, jak to vypadalo v britském punku na konci 70. let a vládnete angličtinou, můžete si přečíst rozhovor s basákem Tony Wakefordem na tomto odkaze.

DISKOGRAFIE

No Town Hall - 7" (1978)
UK79 / White Youth - 7" (1979)
Hymns Of Faith - 12" (1980)
Alienation / Bruckwood Hospital - 7" (1981)

pondělí 18. září 2017

Dead City Riot

Punk a reggae k sobě nikdy neměly zas tak daleko, jak by se na první pohled mohlo zdát. Už od dob, kdy hráli The Clash, Ruts, Stranglers a DJ Don Letts, který díky svým pouštěčkám postupně seznamoval britské punkáče s reggae, si byly tyto dva žánry celkem blízké, když ne hudebně tak alespoň ideologicky. A právě na reggae-punk bych se chtěl zaměřit v dnešním profilu. Tentokrát se přesuneme do Ameriky, konkrétně do města New London v Connecticutu za Dead City Riot, který považuju, za jednu z nejzajímavějších punkových kapel co jsem za poslední léta objevil. Určitě nečekejte reggae ve stylu Clash ani punk-reggae kombinace dalších sedmdesátkových kapel, jejich punk je už o něco dál a vychází spíš z pozdějších forem. Tohle pětičlenné kombo propojuje punk a reggae stylem, že by člověk řekl, že je to vlastně pořád jenom punk, možná s trochu jinou basovou linkou a podbarvený klávesami nebo nějaká "hardcorová" forma reggae. Jak ukazuje jejich předskakování Oipolloi v Quebecu v roce 2016, Dead City Riot stojí politicky tam, kde většina anarchopunkových kapel, takže význam textů tady hraje velkou roli. Kapela debutovala v roce 2013 sedmisinglovým self-titled EP u britského labelu Riot Ska Records. Rok na to následovalo první album A World Into Dust, na kterém se objevilo i pár songů z prvního EP a zatím poslední počin vydali v roce 2015 v podobě EP s víc, než výstižným názvem Die Hipster Scum. Kromě koncertů v USA a Kanadě za sebou mají i dvě evropská tour, při kterých navštívili Anglii, Holandsko a Německo. Po hudební stránce jde sice o reggae-punk, kde nechybí ani kombinace se ska ale i čistě punkové věci (hlavně na desce A World Into Dust)
ale reggae tady hraje spíš druhé housle a celé to stojí hlavně na punku, takže nečekejte reggae
míchnuté punkem, jak to hrají např. Paprika Korps z Polska. Nicméně nemůžu si pomoct i přesto, že jde o hodně originální pojetí, slyším tu inspiraci americkým skacorem, kapelami jako Choking Victim, Leftover Crack, Star Fucking Hipsters a vůbec Crack Rocksteady, což je americký žánr vycházející právě z kombinace ska, hardcoru, punku a reggae, ovšem Dead City Riot jsou hudebně přece jenom někde trochu jinde. Ostatně přesvěčte se sami.

https://deadcityriot.bandcamp.com/

sobota 9. září 2017

Los Aggrotones chystají další desku

Argentinští Los Aggrotones se chystají v průběhu září vydat svoje čtvrté řadové album. Nová deska bude na světe skoro po roce od vydání zatím jejich posledního počinu Mimi Maura & Los Aggrotones, na kterém se pustili společně se zpěvačkou Mimi Maura do předělávání klasických soulových hitů z 60. let do reggae a tak trochu vybočili z jejich obvyklého stylu. Během minulého roku také stihli nahrát singl Lady Of My Dreams/Darker Than Blue, kde hostoval legendární Joe Mansano a.k.a Joe the Boss, nicméně to není jediná legenda skinhead reggae se kterou Los Aggrotones spolupracovali, už na jejich předchozích deskách se objevili jména jako Derrick Harriott, Freddie Notes, Lambert Briscoe z Hot Rod All Stars nebo Pat Kelly. Nová deska nese název Brixton a opět se na ní objeví pár hostů mimo jiné i britská reggae zpěvačka Hollie Cook. Zajímavostí je, že kvůli nové desce se kapela vypravila nahrávat rovnou do samotného Londýna. Uvidíme jestli se Los Aggrotones na tomto albu vrátí k tradičnějšímu early reggae nebo budou dál pokračovat v rozjetém experimentu.

pondělí 7. srpna 2017

Recenze

Leo & The Lineup - Hit the Streets

Dánští Leo & The Lineup z Kodaně možná nepatří k nejznámějším evropským dirty reggae kapelám, nicméně určitě stojí za pozornost, navíc v roce 2013 jste je mohli vidět v pražském Crossu. Kapela vznikla už v půli nultých let ale dubutovali až v roce 2012 selftitled albem, které vyšlo v kolaboraci německých labelů Grover a Rocking Steady a na kterém mimo jiné hostoval i King Django. V roce 2015 přišli s druhým albem a opět stál u zrodu německý label, tentokrát Pork Pie Records. Nová deska Hit the Streets vyšla jak na CD, tak i na vinylu a je nabušená 17 tracky klasického aktuálního soulfull dirty reggae. Asi prvním poznávacím znakem kapely je doprovodné žen. vokální trio The Leonettes, které dává jejich muzice nádech soulu a doplňuje téměř každý song. Oproti první desce, která byla přece jenom více ovlivněna rocksteady, je jejich druhý počin ukázkovým dirty reggae, jak se na dnešní dobu patří. Takže pokud jste se našli v kapelách typu Aggrolites, Green Room Rockers, Beatdown, Branlarians nebo Bobby Sixkiller, tak Leo & The Lineup jsou přesně pro vás. Po úvodním intru za zvuků Kodaně nám desku otevírá dirty klasika Copenhagen City Reggae, oslavující domácí Kodaň, následující soul/reggae peckou Hit The Streets. Číslo tři má Life Goes By, podle mě jeden z nejlepších tracků z celého alba, ke kterému mají dokonce i videoklip, takže můžete posoudit sami. Následující Interlude a Baby Please mají hodně silný funky nádech. Hamondy, které k dirty reggae prostě patří si vychutnáte ve výborné instrumentálce Dirty Pockets a dokonce tu objevíte i cover Wooly Bully, hitovky z 60. let od Sam the Sham & The Pharaos v dirty reggae podání. Kromě doprovodného vokálního tria v podobě The Leonettes, stojí za zmínku i samotný zpěvák, který byl evidentně také obdařen telentem shůry, což potvrzuje např. v tracích Life Goes By, Memories of Summer nebo Run Around. Leo & The Line Up vynikají nejen po vokální stránce ale stejně tak i instrumentálky jsou jejich parketou, což dokazuje např. song At the Bayside, který díky klávesám v pokladu zabíhá skoro až do dubu. Další dirty reggae klasikou malinko ovlivněnou soulem je song Time's Running Out, ke kterému mají také video, ovšem na plné čáře to vyhrává song Run Around, naprosto dokonalý "boss sound" s výbornými refrény, kde opět vynikají backvokály. Po akustickém reggae Until We Meet Again to završuje čistě soulový track This City a tím se nám tahle deska uzavírá. A jak bych album Hit the Streets hodnotil? Kromě dvou slabotin v podobě uspávačky Bound For Glory a Molly Girl, nemám jedinou vítku. Hit the Streets je zkrátka 100% dirty reggae, které má v sobě přesně všechno co by pořádný "boss sound" měl mít, funky feeling, hutné basové linky, hamondy a jako třešničku na dortu vytříbené vokály. Za mě 10 z 10!

neděle 30. července 2017

RIXE vydávají kompilaci svých singlů

Francouzský label La Vida Es Un Mus vydal kompilační LP pařížské oi! kapely Rixe, která je částečně tvořena členy Lions Law a Maraboots. LP zahrnuje všechny tři doposud vydané EP, od jejich prvotiny "Coups Et Blessures", až po zatím poslední "Bapteme De Feu", které vyšlo letos. Na rozdíl od Maraboots a Lions Law Rixe hrají surovější špinavý oi! v duchu 80. let a kapel jako byly např. Camera Silens, Komintern Sect, Decibelios nebo Nabat. Deska dostala jednoduchý název Collection a vyšla na zeleném vinylu a k poslechu jí najdete zde.