Rozhovor - Razika

Možná pro někoho, kdo tuhle kapelu už dávno zná, jsem zase objevil Ameriku ale pro ty ostatní, jak jste si mohli všimnout už v červnu, Norsko není jenom o black metalu a proto po profilu téhle dívčí kapely z Bergenu je na řadě rozhovor.
 



 


Zdarte Razika, takže na začátek mohli byste se trochu představit, jak dlouho hrajete a tak? Je pravda, že se v kapele znáte už od svých 6 let?

S kapelou jsme začínaly v roce 2006 a chodily jsme spolu už na základku, takže se známe už skoro dvacet let.

Tento rok vám vyšlo třetí album Ut Til De Andre. Četl jsem v nějaký recenzi, že v porovnání s vašima předešlýma věcma jde víc o pop-punk, než o ska, je to pravda? Nebo jaký je váš názor, jak je to s novou deskou?

Když jsem začínaly, tak jsme byly hodně ovlivněny punkem a později jsme začaly hrát ska ale na poslední desce jsme se chtěly vrátit zpátky k punku, prostě zkusit zase něco jiného. Punk a ska jsou dva žánry, které jsou navzájem hodně propojené a navíc my budeme dál hrát jak punk, tak i ska.

Jak často hrajete mimo Norsko a Skandinávii? Vím, že v roce 2013 jste hrály na London International Ska Festivalu, bylo to vaše první větší zahraniční vystoupení?

Projely jsme USA, Japonsko, Evropu ale hlavní publikum máme samozdřejmě v Norsku. Na jaře se opět chystáme vystoupit na London International Ska Festivalu a už teď se nemůžeme dočkat. Je to jeden z nejlepších festivalů na světě! Asi každý kdo je zainteresovaný ve ska by si na něj měl určitě zajet.

Miluju váš song Oslo, je to naprosto perfektní ska jak by mělo být ale proč zpíváte o vašem hlavním městě, když jste z Bergenu :-D ?

Song je o tom, jaké je to být v Oslu jako cizinec o pocitu chybějícího, bezpečného prostředí vlastního města. Takže vlastně je to song o tom jak moc milujeme Bergen.

Zpíváte většinou v norštině, víc jak v angličtině, je to pro vás určitě jednodušší psát texty ve vlastním jazyce, nebo co je tím hlavním důvodem? Víte co spoustu kapel tvrdí, že angličtina je zpěvnější a muzikálnější, než vlastní jazyk.

Začínaly jsem zpívat v angličtině ale zjistily jsme, že by bylo mnohem osobitější psát v norštině, protože jsme vycítily, že to bude mnohem upřímější. Možná ale zase začneme zpívat v angličtině, nikdy nevíš!

Jste dívčí kapela, což je hlavně ve ska věc celkem neobvyklá (snad s vyjímkou Bodysnatchers a Ore Ska Band) ale nejenom ve ska. Dívčích kapel je obecně málo. Nebo jak to vidíte vy, proč je jich skoro v každym žánru tak poskrovnu?

Myslíme, že je důležitý ukázat všem, že i holky můžou být stejně tak dobrý, jako kluci a taky chceme ostatním holkám ukázat, že můžou začít s kapelou a dělat cokoliv co chtěj. Potřebujeme víc holek v hudebním průmyslu!

Ze Skandinávie znám většinou ska ze Švédska a Finska ale vy jste asi jediná norská kapela co znám. Můžete říct něco o norský hudební scéně, je u vás ještě další ska, nebo jste opravdu jediná kapela?

V Norsku teď není moc ska kapel ale v pozdních 70. a 80. letech tu bylo spoustu dobrých kapel jako Kjøtt, The Aller Værste, Gjennomslag, Zimmermann atd. Jsou pro nás pořád velkou inspirací ale taky jsme hodně ovlivněny Anglickým a Jamajským ska.

Řekněte nám, co máte na ska nejradši, co je tím důvodem, proč je tahle muzika tak chytlavá i po více jak 50 letech?

Ta muzika je tak chytlavá, protože je plná energie, ten rytmus je k tanci tak jednoduchý, hned jsi v pohodě aniž by to bylo nějak falešný. Myslíme, že víc lidí by mělo poslouchat ska!

Které ska kapely máte rádi?

The Specials, Madness...Ale ve skutečnosti nejvíc posloucháme norský ska kapely z počátků 80. let. Přátelé našich rodičů hrály v jedný z těch kapel, Program 81 no a právě po nich jsem pojmenovaly naší desku. Jsou fakt dobrý. Zpívaly jak v angličtině, tak i norsky, takže když jsme je objevily, hned jsem si řekly, že to můžeme zkusit taky.

ENGLISH


 
Hi Razika, at the beginning could you little bit introduce yourself? How long have you been already playing? Is it truth that like a band members you know each other since your six years old?

We started the band in 2006 and went to primary school together, so we have known each other in almost 20 years.

This year you released your third album Ut Til De Andre. I read in some review that in compare with previous albums is now more pop-punk, less ska is that truth or tell us your opinion?

When we started the band we were very influenced by punk, and later on we started playing ska. But on this latest album we wanted to go back to playing punk, just to try something different. Punk and ska are two genres we feel are very connected to each other, and we will continue to play both punk and ska.

How offten are you playing outside of Norway and Scandinavia? I know just that in year 2013 you were playing on London International Ska Festival, was it your first bigger foreign performance?

We have been touring in the US, Japan, Europe, but our main audience is in Norway. We are going to play at the London Ska festival in spring again, and we cant wait to do that. Its one of the coolest festivals in the world! Everybody who are interested in ska should definitely go there. 

I love your song Oslo it's absolutely perfect ska how it should be but, why you're singing about norway capitol when you are from Bergen :-D ?

The song is about being in Oslo, feeling like a stranger and missing the safe environment of your hometown. So it's a song about how much we love Bergen. 

You are singing mostly in norwegian more than in english, is it easier for you to write lyrics in your language or what is that reason? You know some bands claim that english is more singing than own language.

We started out singing in english, but we found out it would be more personal to write in norwegian, because it felt really honest. But we maybe start to sing in english again, you never know!

You are girls band which is especialy in ska, thing quite unusall (besides Bodysnatchers or Ore Ska Band) but not only in ska. You know isn't much girls bands generally. Or how do you feel it, why is nearly in every genre so little girls bands?

We think it's important to show everyone that girls can be as good as boys and we want to show girls that they can start bands and do whatever they want. We need more girls in the music industry!

From Scandinavia I know ska bands usually from Sweden and Finland but you are only band from Norway (which I know). Can you tell something about Norway music scene are there another ska bands or you are really one band?

There is not many ska bands in Norway right now, but in the late 70's  and the 80's there were a lot of great bands like Kjøtt, The Aller Værste, Gjennomslag, Zimmermann and so on. They have been a great inspiration to us. We have also been very influenced by English and Jamaican ska. 

Tell us what is the thing which do you like on ska the most what is that reason why is this music so catchy still after more than 50 years?

The music is so catchy because it´s full of energy, the rythm is so easy to dance to and it makes you happy without being too cheesy. We think that more people should listen to ska!

What are some of the ska bands that you really like?

The Specials, Madness. But actually we listen most to Norwegian ska bands from the early 80s. Friends of our parents played in this band Program 81 and we named our record after that band. They’re really great. They both sang in Norwegian and in English so when we discovered them we were like, Oh we can try that as well.

Report

NYSJE, Kšandy Industry
(8.7. 2015) Praha - Cross

V rámci Mighty Sounds afterparty se po republice v několika dnech po skončení Mighty Sounds odehrálo několik koncertů, který byli pro lidi s páskou z fesťáku zadara ale jelikož už na Mighty posledních pár let nejezdím, tak jsem by asi jeden z mála platících, nicméně NYSJE za 90,- je opravdu za hubičku. Bohužel na poslední chvíli mi akci odříkává "Přistěhovalec" a tak se do Crossu vypravuji sám. NYSJE byla kapela, která mi svého času (cca 8 let zpátky) zněla v uších dost často, i když teď už je skoro vůbec neposlouchám. Nicméně proč si nezpříjemnit středeční večer po 3 dnech volna. Jako předkapela vystupovali pražští Kšandy Industry, (věkově) mladá kapela o který je poslední dobou celkem slyšet a pokud si dobře vzpomínám, tak vystupovali vloni v řijnu, před Buster Shuffle. Do Crossu dorážím o něco později, takže stíhám jen poslední dva tracky + přídavek. Můj dojem? Na mě vytváří dojem, že se zvukově ještě hledaj, protože jejich ska není zrovna v našich končinách nic moc originálního, i když plusem je, že aspoň nehrajou skapunk a texty zpívaný v čestině májí hlavu a patu a celkem i myšlenku, tak uvidíme jestli dozrajou a trochu ten sound rozvinou. I když stejně jsem se pod náporem všech těch "fanynek" (zřejmě jejich spolužačky :-), pod podiem nemohl zbavit pocitu středoškolský kapely. Po krátký pauze a pokecem s Karlem se sál začíná opět zaplňovat a nastupují amíci NYSJE. Minulý rok vydali EP Free as Bird, kterým odpálili svůj set, konkrétně stejnojmenným trackem, kde se nezapřela inspirace legendárním songem od Byrona Lee & The Dragonaires - Jamaican Ska. Zazněli i starší vály jako Filthy McNasty a Arachnid, který jsem hned poznal. Hodně zajímavý byl song Take Five, který zazněl hned ze začátku, což byl regurelní dub, i když míchnutý jazzovou improvizací a právě to bylo to, co vytvářelo tu dokonalou fůzi a řekl bych, že tyhle dvě věci k sobě sedly dost dobře. Ostatně to samý bylo slyšet i v dalším dubu - tracku Elegi, který zazněl v půli koncertu, tady si dal duet trombon s flétnou, což byla naprosto dokonalá kombinace, která sklidila u publika hodně velký ovace, stejně tak jako minutový solo na bicí, který přišlo po asi prvních třech tracích. U New York Skajazz Ensemble je hodně znát inspirace Skatalites (myslím, že snad i Rock for Rock zazněla) a pokud se nemýlím, tak i pár členů mají se současnými Skatalites společných. Hodně velkou radost mi udělali coverem Message to You Rudi, kdy jak jsem si všimnul, jsem nebyl jediný kdo si zabékal :D 

Dost mě překvapilo to množství reggae, který bych u NYSJE nečekal, jako např. v předposledním songu The Ride, který začínal reggae intrem a pak přešel do ska, nemluvě o dubu, který jsem zmiňoval o pár řádků výš. Ale abych jim nekřivdil, zazněli i ska/skajazz vály jako Don Tojo, Joelle nebo Teardrops From My Eyes, ostatně profesionalita je u týhle kapely znát každým tonem a i na členech samotných vidíte, že mají už něco odehráno a že jde o profíky a ne o druhořadou 3rd wave ska kapelu. To už se pomalu blížil koncert ke konci, zaznělo ještě pár posledních songů mezi nimi např. Step Foward, velkej potlesk (bylo vidět, že to lidi fakt bavilo) a aby toho nebylo málo, tak (klasicky) ještě dva přídavky a konec! Jak je vidět ska se pořád líbí a i NYSJE se líbili. Na to, že byla středa, tak lidí bylo celkem dost, tak nevím čím to je, že už tenhle žánr nemá takovou sílu, jako měl před 7 - 8 lety, protože lidi celkem na ska furt chodí (aspoň v Praze to tak vypadá)? I když pravdou je, že kapely který tenkrát dokázaly zaplnit Lucernu dnes hrají v klubech jako je Buben nebo Cross. Po koncertě ještě chvíli očumuju distro (dokonce i jedna deska se prodala, světe div se!), po snaze přemluvit týpka u distra aby mi prodal nášivku The Redskins trochu levnějc, jelikož 100,- za nášivku mi přišlo fakt moc, pomalu odcházím. Ve 3:00 se konečně dokodrcám nočkou domů, do práce stejně zaspávám a opět přicházím o půl hodiny pozdějc ale na to už, tak nějak sere pes!

The Beatdown vypustili videoklip k nové desce

 

Jak jsem psal už v červnu kanadští The Beatdown vydali koncem května svojí třetí desku The Beatdown Meets Hugo Mudie, na kterou si přizvali jako hosta, právě postavičku montrealského punku Hugo Mudieho, neuplynuly ani dva měsíce a už se na nás valí s oficiálním videoklipem k úvodnímu tracku Wasting Time, který si můžete vychutnat zde a aby toho nebylo málo můžete se podívat také na video k tracku The Other Side z EP Let's Go, které jim vyšlo koncem roku 2013.

 

Razika - Skanking Trolls

Dívčích kapel není zrovna moc a u ska to platí dvojnásobně. Kromě Bodysnatchers, které zná určitě každý, si ještě vybavím japonský Ore Ska Band ale tady můj přehled končí. A právě proto bych se chtěl zmínit o téhlé 4členné kapele z Norského Bergenu, která nejen že si už stihli zahrát na London International Ska Festivalu ale dokonce se objevili v rámci dokumentární série Under the Influence - 2tone Ska. Raziku jsem poprvé viděl právě na London International Ska Festivalu v roce 2013 a nenapadala mě právě žádná jiná spojistost, než s Bodysnatchers, i když po stránce hudební jsou trošku jinde ale o tom později. Razika se dali dohromady už v roce 2006, ze skupiny kamarádek, které se znají od svých 6 let. První debut, EP Love Is All About The Timing vydali v roce 2008. V roce 2010 podepisují smlouvu s labelem Smalltown Supersound a rok na to jim vychází první album Program 91. Hudebně bych jejich sound popsal jako kombinaci 2tone ska s prvky indie rocku, chvílemi zní jako kdybyste smíchali Selecter s The Smiths, chybí dechy, chybí klávesy ale to je podlě mě právě to plus, protože to hodně dotahují kytary, ostatně o tom se přesvědčíte sami. Zajímavostí je už samotná norština, ve které mají 90% všech písní, i když pár tracků v angličtině by se v jejich diskografii našlo taky. V roce 2013 vydávají druhé album Pa Vei Hjem a letos jim vyšla

třetí deska Ut Til De Andre, kterou jsem sice ještě neměl možnost slyšet ale podle recenzí jde víc o pop - poppunk, takže doufám, že se Razika nechystají, pod vlivem nějakého producenta nebo labelu seknout se ska, protože u téhle kapely by to byla určitě škoda.

http://www.razika.no/

Oss To For Alltid 

Middelalder

Eg Vetsje

Recenze

Boss Capone - 69 Reggae Bonanza

Boční projekt zpěváka holandských The Upsessions určitě už znáte, nebo jste o něm alespoň slyšeli. První deska vyšla v létě 2013 a ani ne po dvou letech tu máme další počin. Album vyšlo u německého Grover records, jak na CD tak i na vinylu začátkem roku 2015, ovšem tato recenze je psaná z CD verze. Deska vznikala během podzimu 2014 a jak se můžete dočíst v bookletu, nenahrávalo se v profi studiu ale u samotného Bosse, v jeho domácím studiu. Ovšem co je na tomto projektu to nejzajímavější je ta skutečnost, že na všechny instrumenty hraje jenom Boss a i o následný mix se stará sám, tudíž si dokážete představit, jak náročné nahrávaní muselo být v tomhle ultraDIY duchu. Album se v podstatě nese v podobném stylu jako předchozí Another 15 Dance Floor Crashers, celkem tu najdete 13 zářezů + jeden bonus v podobě tracku What a Grind. Mě nejvíc zaujaly songy Tight Spot, Eat My Candy Sweet a Funky Donkey a to proto, protože obsahují tu správnou early reggae formulku, která mě při poslechu hrozně nakopává. Mají uhánějící tempo, back vokály, vypracovaný klávesy a navíc Boss zapracoval na přízvuku, takže místama máte pocit, že za mikrofonem stojí Jamajčan, na skinhead reggae pouštěčku POVINOST! Pak tu najdeme spoustu dalších tracků, který i když taky nejsou k zahození, už se nedokážou vyrovnat prvním třem, tak např. Jesse Fox a Toughness Injection s westernovým nádechem nebo Why You Still Call Me (i když tenhle song bych možná řadil spíš k prvním třem), uvodní Capone Come Strike, která je perfektní ochutnávkou o čem tahle deska bude nebo rocksteady v podání tracku Cinderella. Co mě na téhle desce fascinuje jsou backvokály, skoro v každém songu jako např. v pomalejším Don't Love Me, kde jsou i pěkná hamond sola. Mix téhle desky musela být opravdu náročná práce, když vezmete v potaz, že vše je to jenom jeden muzikant a zpěvák zároveň. Mě album 69 Reggae Bonanza určitě potěšilo, i když to byla koupě naslepo ale co jsem očekával, to jsem taky dostal, kvalitní nálož early reggae ve stylu 1969. Opět se tu našly "party" pecky ve stylu Rivers of Tears nebo Pussy Corner :-) z předchozí desky, takže 8 z 10 je podle mě adekvátní hodnocení.

Neville Staple - Ska Crazy

V roce 2009 se dali opět dohromady legendární The Specials (i když bez samotného kmotra 2tone Jerry Dammerse) a i když, jak to tak vypadá zatím se asi pravděpodobně nechystá žádná nová deska, jako v případě jejich kolegů The Selecter, přecijenom jsme se dočakli alespoň něčeho. To něco je solo album býv. člena The Specials Neville Stapla, který se k reunionu nepřipojil. Deska vyšla na značce Cleopatra rec. v květnu 2014 a najdete na ní celkem 10 tracků + 4 dub verze. Anglie a 2tone feeling se na této desce určitě nezapře, což je vidět i na samotném bookletu, i když ne všechny songy jsou striktně ska (najde se tu i dost reggae věcí), tak hrubší 2tone nádech má skoro každý track, bez ohledu na to jestli jde o ska nebo reggae. Asi největším hitem desky je song Roadblock, autentický reggae s nádechem 2tonu, kde nechybí ani raggamuffin o který se postaral hostující toaster Daddy Woody, který se objeví ještě v dalších tracích, mimochodem k tomuhle songu je i videoklip, takže můžete posoudit sami. Dalším povedeným zářezem je The Farmyard Connection, což je o něco rychlejší reggae věcička v podobném duchu jako předchozí Roadblock. Rude Boys Returns je naproti tomu trochu netradiční ska a soundem mi dost připomíná Specials. Girls je poslední z těch lepších tracků, pomalejší reggae, obohacený o ženský backvokály, který tomu dodávají trochu romantičtější nádech (ono asi i ten název tomu napovídá :-), navíc v tomhle tracku uslyšíte toasting od samotného Nevilla Stapla. Kromě vlastních songů tu najdete celkem i tři covery starých jam. klasik a to konkrétně Johny Too Bad (The Slickers), Wet Dream (Max Romeo) a Rub Up Push Up (Justin Hinds), v různých úpravách a co mě celkem překvapilo ani pop míchnutý se ska tu nechybí, o čemž vás přesvědčí song Hypocrite. Poslední část desky jsou dub verze tracků Roadblock, The Farmyard Connection, Girl a Play Song For Me a musím říct, že právě v případě Girl a nebo Farmyard Connection (kde můžete nachvíli slyšet i zakomponovaný drum'n'bass) tyhle verze předčily originál. Jak bych hodnotil tuhle desku? Určitě je super že po 35 letech od vypuknutí 2tone horečky na Britských ostrovech se vrací spousta kapel a to nejen jako reunion ale i s novým materiálem, stačí se podívat na The Selecter, dokonce i Rhoda Dakkar nahrála "nikdy nenahranou desku" a Neville Staple se může klidně přiřadit k nim. Ale i přesto, že se na desce Ska Crazy najdou kvalitní věci mě tohle album neposadilo úplně na zadek a je pro mě takovým lepším průměrem. 7 z 10

Rozhovor - Pirate Rude Soundsystem

O tom, že desky v rytmu ska, early reggae nebo soulu se neroztáčí jenom v Praze ale i na severní Moravě se můžete přesvědčit v následujícím rozhovoru s Pirate Rude Soundsystem, který má svojí domovskou základnu v městě dolů, oceli a zaručeně "čerstvého" vzduchu :-D Odpovědi: Václav





Zdar, takže první klasická otázka, odkud tedy jste a jak dlouho už roztáčíte desky? Všichni working class nebo se mezi váma najdou ještě studující?

Ahoj, tak odpověd na klasickou otázku. Jako celek pouštíme od roku 2013, jinak každý samostatně už dříve. Já začal poprvé prohánět vinyly v roce 1992. Tak teď odkud jsme: Já (Havířov), Honza(Ostrava), Robin (Praha), Martin (Štramberk), taky nesmím zapomenout na Beatu, která pochází z Polska ale žije v Ostravě a pomáhá nám s organizací a likvidací alkoholu. Pracujeme všichni, kromě Honzy, který ještě studuje a Robina, který má fůru tanečních aktivit, takže snad ani makat nemůže :D

Jste většinou z Ostravy a okolí. Jak je na tom Ostrava ale celkově i severní Morava se "scénou", oproti městům jako je Brno nebo Praha, chodí vám na akce dostatek lidí?

Tak tohle je ta smutnější odpověd. Je to mizérie. Kluby nechtějí pořádat akce tohohle typu. Pokud jde o dj akce, tak ještě ano ale kapely moc ne. Riskují, že dorazí třeba 2 platící, což je tragické (tohle jsme zažili na vlastní kůži). Snahy utvořit SKA scénu v Ostravě, zkoušela jakási partička v roce 2004 a dopadlo to fiaskem. Zkoušíme to tady oživovat od roku 2014 již tradiční akcí s názvem Skinhead Reggae Party, kterou pořádáme 2krát do roka a celkem to jde, dorazí tak cca 50-70 lidí z okolních měst a jak pravil J.Pešta (Joe67) z Bratislavy: "vidím tady vesměs pořád ty samé ksichty, to není párty, to je rodinné setkání" :D  Taky máme štěstí, že nám vyšel vstříc jeden klub v Ostravě a to Plan B Hardcore Cafe a dává nám všanc své prostory. Jinak se to odvíjí taky od měst kde hrajeme, někde příjdou lidi, kteří nemají ani páru o této subkultuře ale muzika se jim líbí, jinde chodí speciálně na reggae. Suma sumárum, udělali jsme si už jméno a lidi jdou najisto, protože ví co jim nabídneme: slušný mejdan s kvalitní hudbou a pařbu až do rána :D

Pokud vím, tak už jste si zahráli i mimo rodnou hroudu a to v Chorvatsku, co to bylo za akci, chystáte se to zopakovat? Navíc z Ostravy to je do Polska co by kamenem dohodil, hráli jste už i u našich severních sousedů?

Ano, hráli jsme v Chorvatsku na hudebním festivale Skaville a to v roce 2012. Je to 3denní festival reggae a ska kapel a DJs. Slušně organizovaný a musím říct, že si pořadatelé dávají záležet. Letos jsme dostali pozvání a vyrážíme tam s pražskou crew DJs Skins 1905. Hrát tam budeme 2 dny a šetřit je nebudeme. Co se týče hraní v Polsku, tak párkrát jsme tam už hráli, je to tam celkem živelnější a pokaždé musíme gramce chránit vlastním tělem, protože publikum je tam vážně destruktivní ale fajn.

Nedávno běžel v televizi v rámci série Kmeny dokument o skinheadech, ve kterém jsme mohli vidět i členy Pirate Rude Soundsystem. Jak jste se vůbec dostali k natáčení a jak hodnotíte výsledek? Podle mě se nedá do 26 minut shrnout o čem ta daná subkultura je, navíc o podstatě nebo historii kultu tam toho taky moc nepadlo.

Jak jsme se k natáčení dostali? Měli jsme hrát v Klubu Buben ale nakonec to padlo a jelikož jsme měli koupené lístky na vlak, tak jsme vyrazili zapařit do Prahy. Na hlaváku nás čekal Zadek a vytáhl nás do parčíku, kde už čekal štáb, tak jsme byli celkem zaskočeni. Jak zhodnotit výsledek? Vzhledem k časovému prostoru se tam toho ani vlézt víc nemohlo, pokud měl dokument zaujmout i po vizuální stránce. Lidé se toho moc nedozvěděli ale to podstatné, že rasismus a nacionalismus nemá v téhle subkultuře co pohledávat tam padlo a jelikož jsem byl v Ostravě na předpremiéře a bylo narváno, ohlasy byly velice pozitivní. Za mě tedy: "obstojné v rámci možností".

Vyjmenujte nám váš poslední top 10, co zrovna hrajete nebo posloucháte nejvíc?

No tak tohle budu muset shrnout za všechny. Tak pokud něco vynechám, tak kluci ať prominou. Václav: Madness, The Specials a banda reggae věciček, až po ragga a dancehall (za to mě všichni zbožnují :-), Honza razí se slušnou zbírkou Northern Soulu a skinhead reggae, Robin a Martin mají zase úspěch se svou kolekcí českých a slovenských soulových oldies.

Otázka na Václava, jak tak koukám tak bys většině členů Pirate Rude Soundsystem mohl dělat pomalu fotra :-) takže předpokládám, že ve scéně už budeš nějaký ten pátek. Pomatuješ začátky v 90. letech, prvotní boom skinheadů okolo Orlíku, nedostatek informací, první SHARPs okolo Bulldog fanzinu atd.? Nebyla ta doba taky mnohem násilnější, než dnes, kdy jsou lidi největší hrdinové hlavně za klávesnicí?

Hahaha s duchem věčně mladým. Pohyboval jsem se v punkové scéně od roku 1987-88, kdy se mě dostali do rukou první demáče na kazetách a jelikož jsem vyrůstal v Havířově, kde byla fakt silná punková a undergroundová scéna, tak to ani jinak nešlo. První oi! co jsem poslouchal byli snad 4 Skins a Oi Poloi. Co se týče SHARP skins, tak ty jsem znal  jen 3 a byli z Ostravy a celkem aktivně se zapojovali do dění na scéně. O dění v Praze jsem neměl tehdy ani páru, páč se zde dělo tolik akcí, že nebyl čas vyrážet někam jinam. Teď k té invazi Orlíkovců, byl to děs. Kohokoli se zeptáš z těch starších, jak to tady vypadalo, tak ti poví, že Ostrava - Havířov se stala mekkou nácků. Pravidelné víkendové bitky, napadání. Jedna pověstná trvala asi 4 hodiny a mlelo se to po celém městě, anarchisti, náckové a fízli (ti byli asi ze všeho totálně v prdeli). Prostě doba, kdy jsem hodil kšandy a bombra do skříně. Po roce a něco vše utichlo, hodně jich pozavírali(znasílnění, ublížení na zdraví a krádeže), zbytek si nasekal děti, tak je pro změnu drtili manželky. To byl asi konec Orlíkovců a pro nás to znamenalo čistý luft. Co pro mě ta doba znamenala? Hodně, nebát se nějaké té rány, pár jich rozdat a neposrat se a taky vždy stát za kamarády, což mnohým dnes asi chybí!

Co český ska? U nás se sice o ska "scéně" mluvit nedá, jelikož tady stejně žádná není ale pár kvalitních kapel by se tu našlo ale jinak bych řekl, že to je celkem bída, orchestrů o 10 členech hrající punkovější polku nadruhou a nazívaj to ska, bysme v Čechách našli celkem dost. Jak to vidíte vy s tuzemským ska?

No co si budem namlouvat, můj nazor na Ska-punk? Moc měcí na to, aby byli drsní punx a né dost dobří, aby hráli slušné ska. Na druhou stranu se najdou u nás a na Slovensku kapely, co stojí za poslech. Počítat se dají na prstech jedné ruky. Tuto otázku bych asi nechal tak a do budoucna bych nějaký větší pokrok v téhle oblasti nečekal. Ale jak se říká, doufejme a věřme :-)

Ještě bych navázal na předchozí otázku nepromítá se vám tenhle fatk i do shánění desek, jelikož v ČR žádnýn distro týkající se ska/reggae/soulu v podstatě není?

Tak to je věčný problém, shánění desek. Díky všem, co se o to jakýmkoli způsobem pokoušejí. Prostě to není kšeft na kterém se vydělává majlant a lidí co se tomu věnují z lásky k téhle hudbě je jen pár ale najdou se a mají můj obdiv.

Ok, tak to by bylo asi vše. Nějaký pozdravy, poslední slova na závěr?

Tak každopádně dík Tobě za prostor.... Kubovi (PlanB) za podporu a klub.... všem, co se věnují a podporují tuhle scénu, J.Peštovi, družebním DJs Skins 1905 za spolupráci. Pokud jsem na někoho zapomněl, tak to napravíme někde na mejdanu u baru a dobré hudby, která má tradici a ducha.

The Beatdown s novou deskou

26. května vyšla třetí deska kanadských dirty reggae matadorů The Beatdown, album vyšlo po necelých dvou letech, v návaznosti na jejich poslední EP Let's Go z konce roku 2013. Nový počin nese název The Beatdown Meets Hugo Mudie a to z toho důvodu, že na tomto albu hostuje právě Hugo Mudie, zpěvák punkových formací Miracles a Powernap a zakladatel punkového festivalu Pouza Fest, který se každoročně odehrává v Montrealu. Album v podobě CD vyšlo na místním labelu Stomp Records a k poslechu ho naleznete zde.

Recenze

13 - Tantseval'nij

13 je ruská oicorová kapela, která se netradičně pustila do vod ska, což je pro kapelu hrající drsnější muziku jako je hardcore, celkem neobvyklý. No a právě proto jsem byl zvědavý jak bude znít ska v podání "hardcoristů" a musím říct, s přihlédnutím na to, v jakých hudebních vodách se kapela běžně pohybuje, že vůbec nejde o špatnou desku. EP Tantseval'nij vyšlo v roce 2014 a většina songů jsou ska verze jejich tracků z předchozí tvorby (Njeotstupaj - 2013 a Bjez okov - 2014). EP otevírá první počin příznačně pojmenovaný Rude Boy a jednoznačně jde o nejpovedeněnjší track o čemž vás přesvědčí už samotné klaves. intro a výborná trumpeta (kterou mám sice ze všech dechů nejmíň v oblibě ale tady je fakt perfektní). O následující Skinhead Girl se dá říct v podstatě to samý, i když tady uslyšíte trumpety už dvě. Moi Dr. Martens a předposlední Pod Nol' jsou spíš ty průměrnější tracky, za to poslední píseň Tantsuy mě opět přesvědčila o kvalitě tohoto EP. Nemá cenu srovnávat jejich pojetí ska s ostatníma kapelama pro které je tahle muzika denním chlebem ale právě proto jsem si po několika posleších tohle EP nakonec celkem oblíbil a vybral k recenzi. Další věc...ruština je ve stylech jako punk a hardcore naprosto dokonalá a navíc ve spojení s mírně vyřvanym hlasem zpěváka nemá jejich neuhlazený ska chybu. Zkrátka na oicorovou kapelu dobrý!

The Talks - Commoners, Peers, Drunks & Thieves

The Talks určitě nemusím blíže představovat, podle mě jedna z nejnadějnějších současných britských kapel, která by se mohla řadit po boku např. takových Buster Shuffle (kteří se na poslední desce od ska trochu odklonili) nebo jejich londýnským kolegům The Skints. Jejich druhé album Commoners, Peers, Drunks & Thieves vyšlo po třech letech od jejich debutu Live Now Pay Later. Deska vyšla na konci listopadu 2014 na značce (pravděpodobně vlastní) All Our Own Records, vyšla jak na CD tak i na vinylu a najdete na ní celkem 11 skladeb. Album začíná výbornou 2tone nakopávačkou Don't Look Behind You, která celkem charakterizuje styl The Talks, který je sice ska ale v duchu 2tonu, obohacený o prvky punku, reggae, možná i trochu britských kytarovek a samozdřejmě mnohem větší roli tu hrají klávesy, dechy tu spíš jen dozvukují. K tracku Don't Look Behind You mají na youtube i videoklip a ne jediný. Druhý v pořadí je song Radio, což je naopak prvotřídní trad. ska a společně s tracky Fire a Sam je to jediná skladba na desce, kde se objeví dechy. Musím uznat, že Talks mají v merku jak 2tone ska ale jak je vidět nedělá jim problém zahrát i tradiční věci, navíc i k tomuto tracku mají videoklip (natáčený v obchodě). Možná se budu opakovat ale čím dál, tím víc mě baví ska, bez nebo s minimem dechů, před pár lety jsem si neuměl představit ska bez dechů a mám dojem, že mraky českých kapel si to neumí představit dodnes. Přitom kapely jako The Talks nebo Dirty Revolution jsou důkazem, že perfektní ska se dá zahrát i bez "orchestru". I elektrická kytara a klávesy dokážou vytvořit perfektní melodii. Jako příklad bych uvedl track Tune In, který je podobně jako první Don't Look Behind You, taky takovou výbušnou nakopávačkou nebo song Fire, kde hrají kytary hlavní roli ale ani přesto se neztrácí druhá doba. Další povedenou záležitostí je pomalejší Tear Us Apart, podbarvená klávesami a v pozadí melodikou. Další trad. ska uslyšíte v podobě songu Light Up. Ovšem našlo by se tu i reggae ale přesně tak, jak jsem psal v úvodu, obohacené o dalších x vlivů, jako např. v tracích Sam nebo Ceasefire. Poslední skladbou, která uzavírá desku Commoners, Peers, Drunks & Thieves je, ve středním tempu zahraná Alright With Me, což byla určitě dobrá volba, jelikož tahle skladba na mě působí takovým "rozlučkovým" dojmem a na konec alba opravdu sedí. No a to je konec pánové a dámy, Talks mě touhle deskou opět přesvědčili, i když já osobně mám radši jejich první Album. V podstatě nemám albu Commoners, Peers, Drunks & Thieves co vytknout, i když je pravda, že se tu najde pár slabších válů ale celkový dojem bych shrnul do známky 8 z 10.

Have a nice listening!

Jelikož tu většinou přináším aktuální info ze scény, recenze a rozhovory, bylo na čase se podělit i o trochu muziky a tak jsem pro vás namíchal celkem 6 hodin ska, rocksteady, reggae a soulu ve dvou setech. První mixtape se vrací ke kořenům a tak na něm najdete jamajskou produkci ze 60. let, tradiční ska, rocksteady, early reggae a northern soul. Druhý je zaměřen, jak na současnou scénu ale i něco málo z éry 2tonu a třetí vlny. So have a nice listening!


 

Porkpie Mixtape vol. 1

Joe the Boss, Hot Rod Allstars, Dennis Walks, Wailing Souls, Bob Marley, Dave Barker, Max Romeo, Peter Tosh, Derrick Morgan, King Stitt, Dandy Livingstone, Pat Kelley, Upsetters, Jimmy Cliff, Harry J, Mr. Symarip, Heptones, Alton Ellis, Skatalites, The Maytals, Justin Hinds & Dominoes, Prince Buster, Ken Boothe, Stranger Cole, Dee Edwards, Temptation, Nolan Porter, Soul Survivors, Curtis Mayfield a mnoho dalších......


Porkpie Mixtape vol. 2

Aggrolites, Caroloregians, Magic Touch, Los Aggrotones, Tim Amstrong, Ratazans, Upsessions, Beatdown, Boss Capone, Valkyrians, Offenders, The Redskins, The Talks, Hotknives, Kortatu Skalariak, Polemic, Adjusters, Toasters, The Skints, Chancers, Bimskalabim, King Hammond, The Specials, Mighty Mighty Bostones, Mark Foggo, Slackers, Green Smatroll, Madness, Banda Bassotti, No Respect, Liberator, The Selecter, 8 6 Crew, The Sidewalk Doctors, Laurel Aitken, Jimmy Cliff, One Hundred Man, Podworkowi Chuligani, Les Partisans, Rancid, Scrapy, Rasta4eyes, Ya Basta, Skin-deep a mnoho dalších......

ulož.to
mediafire

Rozhovor - Robert "Bucket" Hingley

Představovat Toasters by bylo v našich končinách asi zbytečné, tahle kapela by se s trochou nadsázky dala už pomalu považovat za domácí, v Čechách vystupují skoro každý rok a i když z původní sestavy zůstal už jen frotman Robert "Bucket" Hingley i přesto pořád brázdí podia, už skoro 35 let.



 
Žiješ už několik let ve Španělsku, proč jsi se rozhodl přestěhovat se do Evropy, co je tady lepší nebo horší? A jak to ovlivnilo kapelu, hrajete pořád i v USA?

Přestěhoval jsem se z NYC do Španělska v roce 2004, New York se po útocích 11. září změnil k horšímu. Je tu hodně malá nezávislá scéna, jak dokládá uzavírání skvělých klubů jako CBGB'S, Wetlands a Knitting Factory. Španělsko představovalo mnohem lepší životní prostředí pro moje děti a taky jsem je chtěl vystavit zkušenostem s Evropou. Jinak Toasters stále odehrají za rok tak 60 - 70 koncertů v USA. Hraní v Evropě s kapelou allstars muzikantů, je fakt zábava.

Poslední album Toasters One More Bullet vyšlo v roce 2007, což je hodně dlouhá doba. Plánujete ještě někdy nahrát novou desku?

Ani ne tak nový album, jako spíš kolekce singlů - poslední je HOUSE OF SOUL - průmysl nyní není schopen prodávat nahrávky, radši podkopává živobytí umělcům tím, že dává hud. obsah zdarma na stránky, jako Spotify a další stremovací a předplacené služby. Takže pro Toasters je mnohem důležitější hrát živě a to je to co děláme. 180 koncertů v roce 2014 a stejně tento rok! Možná bude nové album ale není to pro nás prioritou. Já bych radši investoval peníze na tour.

Toasters hrají často v Čechách. Řekni nám, co máš rád na naší zemi (kromě piva samozdřejmě)? Máš rád některé z našich kapel, už bys nějaké mohl znát, když tu jste téměř každý rok?

Samozdřejmě, že pivo ale Praha je krásný město a navíc máte Mighty Sounds, což je jeden z nejlepších festivalů co se muziky jako ska, punk a hardcore týká. České publikum vždy podporovalo Toasters, takže se vracíme, už od naší první show v roce 1992 v Ústí nad Labem. Samozdřejmě známe se s Fast Food Orchestra, vzali jsme je i na tour ale v ČR je spousty dobrých kapel. 

Toasters jsou původně z New Yorku ale ty jsi se narodil v Anglii, kdy jsi se přestěhoval do USA a proč?

Bylo to v roce 1980, když jsme se přestěhoval z Londýna a kapela byla založena v roce 1981, první show jsme hrály až v roce 1982 na Lower East Side. V té době jsem pracoval v komiks shopu s názvem Forbidden Planet. To je taky důvod, proč Toasters vždycky používají (komks.) grafiku na albech. Navíc v roce 1981 nebyla v USA žádná 2tone scéna, což bylo velké překvapení.

Byl jsi u toho, když v Americe začínala 3. vlna ska. Jaké to bylo během 90. let, jak vzpomínáš na tu dobu a proč to na konci 90. let, tak náhle skončilo?

Tzv. třetí vlna, ve skutečnosti začala v roce 1985 v NYC a hrnula se do komerčního fenoménu 90. let, který podporoval (podle mě) špatné kapely. Výborné kapely jako Bimskalabim, Hepcat a Pietasters zmizely za sračkoidníma kapelama, jako Save Ferris, Goldfinger a další, které byly blbým výtvorem major labelů. Tak moc napodobovatelů naskočilo do rozjetého vlaku a to bylo to, co ho nakonec položilo. Škoda ale to je to, co se stalo. Trh se příliš nafoukl (jako bubliny na trhu nemovitostí) a tak se zhroutil, bohužel to do hajzlu spláchlo se sračkama i spoustu dobrých kapel.

Kdy jsi zakládal Moon Ska Records a na které alba nebo i kapely na tvém labelu jseš nejvíc hrdý? Děláš pořád na Moon Ska labelu?

Moon Ska začalo v roce 1983 a pokračovalo to do roku 2000. Skoro všichni z US scény měli něco na labelu, včetně NO DOUBT. Nejzábavnější počin byli obří kompilace, které ukazují, jak byla scéna v počátku 90. let, před velkým "krachem", silná a rozmanitá.

Z New Yorku pochází spoustu US kapel a interpretů, jen namátkou: The Slackers, King Django, Rocksteady 7, Victor Rice, Stubborn All-Stars, Crazy Baldhead, Vic Ruggiero nebo New York Ska-Jazz Ensemble. Mohl bys říct, jsetli je na NYC ska scéně něco odlišného nebo speciálního od zbytku Států, speciálně od západního pobřeží např.?

Jasně NYC byl vždycky ohniskem ska muziky a US scéna opravdu odstartovala odtud a z Los Angeles (Fishbone). Teď scéna skomírá ale jsou tu náznaky, že se to vrátí zpátky, např. s návratem Mephiskapheles a mladýma kapelama, drápajícíma se po hudebním žebříku nahoru.

Příští rok budou mít Toasters 35. výročí, jak dlouho myslíš, že bude kapela ještě fungovat?

Uvidíme! Alespoň pár dalších let a doufám, že vás všechny uvidím na Mighty Sounds 2016!!



ENGLISH



You have been living for couple of years in Spain. Why did you decide to move to Europe, what is better or worse here? And what influence it had on Toasters like a band, are you still playing as well in the USA?

I moved to Spain in 2004 from NYC which is a city which has changed for the worst since the 9/11 attacks. There is very little indie music scene there now as exemplified by the closure of such great clubs as CBGB'S, Wetlands and the Knitting Factory. Spain was a much better environment to bring up my kids and I wanted them to have exposure to a European experience. Meanwhile the Toasters still play 60-70 dates per year in the USA. Playing in Europe with a band of allstar musicians has been really fun.

You released last Toasters album One More Bullet in the year 2007 which is very long time. Are you planing to make a new album yet?

Not so much a new album as a collection of singles – the last one is HOUSE OF SOUL – since the industry is now unable to sell recorded music but rather undermine artists' livelihood by giving away the content for free on sites like Spotify and other live streaming and subscription services. So for the Toasters it's more important to play shows, so that is what we do. 180 in 2014 and same again this year! So there will eventually be a new album but that s not apriority for us. I would rather invest money in the live touring.

Toasters are very often playing in Czech republic. Tell us what do you like on our country (besides beer, of course)? Do you like some of our bands, you could already to know some of them, when you are here almost every year?

Of course the beer but Prague is a beautiful city and you also have Mighty Sounds which is one of the best indie festivals in music for ska, punk and hardcore music. The Czech crowd has always been very supportive of the Toasters so we will keep coming back ever since out first show there (Ustí nad Labem) in 1992. Of course we know the guys in Fast Food Orchestra as we have taken them on tour with us but there are many good bands in CZ.

Toasters are originally from New York, but you were born in the England, when did you move to USA and why?

It was in 1980 that I moved to NYC from London and the band was formed there in 1981, playing our first shows in 1982 on the Lower East Side. At the time I had been working in a comics and SF store called Forbidden Planet. That's why the Toasters have always used a lot of graphics on our album covers! In 1980 there was no 2Tone scene at all in the USA which was a big surprise.

You were there when 3rd wave of ska began in the America. How was it during the 90's, how do you remember this time and why it so suddenly ended in late 90's?

The third wave (so called) really started in NYC in 1985 and rolled into the commercial phenomenon of the 90's that promoted the wrong bands (in my opinion). Great bands like Bimskalabim, Hepcat and the Pietasters disappeared behind the bullshit of bands like Save Ferris, Goldfinger and others who were really crap major label creations. Too many wannabes jumped on the bandwagon and that's what made the wheels fall off. Shame really but there's what happened. The market got too inflated (like a housing bubble) and so itcollapsed and unfortunatley a lot of good bands got flushed down the toilet with the shite.

When did you set up Moon Ska Records and on which releases or bands on your label are you proud the most? Are you still working on Moon Ska label?

Moon Ska launched in 1983 and continued until 2000 when it closed. Pretty much everybody in the US scene had a release of some kind on the label, including NO DOUBT. The most fun releases were the jumbo compilations as that showed just how strong the scene was and diverse, in the early nineties before the big bust. 

From New York is many of US ska bands and interprets like The Slackers, King Django, Rocksteady 7, Victor Rice, Stubborn All-Stars, Crazy Baldhead, Vic Ruggiero or New York Ska-Jazz Ensemble. Could you say whether is there on NYC ska something different or special from the rest of the US, especially west coast, for example?

Yes NYC has always been a hotbed for ska music and the national scene really got started from there and LA (fishbone). These days the scene has died down some but there are signs of it coming back with the reformation of Mephiskapheles for example and some new yong bands coming up the ladder.

Next year it will be 35th anniversary of Toasters, how long do you think the band will be playing yet?

Let's see! At least a couple more years and hope to see you all at Mighty Sounds 2016!!

The Inciters

Jelikož už i u nás, lidi konečně poznávají northern soul a v Praze se už víc, jak dva roky pravidelně pořádají Allnighters, nebylo by na škodu seznámit vás v dnešním profilu s kalifornskou partou ze Santa Cruz The Inciters, kteří mimochodem vystoupí i na letošním Mighty Sounds. Kapela se dala dohromady v roce 1995 a do roku 2005, kdy se na čas rozpadli, vydali celkem tři alba a pět EPs. V roce 2009 dal lídr kapely a jeden z původních členů, trumpetista Rick Kendrick, soubor znovu dohromady. Tentokrát v nové sestavě, začali znovu hrát a v roce 2011 se vydávají na evropské tour. O rok později, vychází u kanadského labelu Jump Up Recods, čtvrtá deska s názvem Soul Clap. Nevím jestli se dá o Inciters mluvit jako čistě o northern soulu, pravdou ale je, že typický, uhánějící beat je v jejich muzice všudypřítomný stejně tak, jako pomalejší soulové tracky. Kapela je složena z celkem deseti členů, z toho čtyři tvoří ženské vokální kvarteto, nechybí ani kompletní dechová sekce a typická Mod fashion, takže splňují všechny atributy soulu 60. let. 

Navíc mě si získaly ještě jednou věcí a to coverem Lean On Me od The Redskins, protože nečekal bych, že i soulová kapela z USA vzdá hold téhle britské legendě. Takže pokud patříte mezi milovníky (nejen) norhern soulu, nebo pravidelné návštěvníky Prague Allnighters, nenechte si tuhle kapelu ujít! Víc už o nich prozradí jejich muzika.

http://www.theincitersmusic.com/music


diskografie:

Movin' On (1997)
Doing Fine (2000)
Well, Well, Well (2003)
Soul Clap (2012)

Hot news...

The Skints s novou deskou

Začátkem března vydali londýnští The Skints, kteří se pohybují spíš ve vodách reggae a dubu, svoje třetí album. Deska nese prostý název FM, vyšla na značce Easy Stars Records a celkem na ní najdete 15 tracků. Co je tentokrát trochu jiné, oproti předchozí tvorbě, je spolupráce s DJs, k novému albu byl přizván veterán britského dancehallu Tippa Irie a Horseman, kteří se společně objevili v songu This Town. Albu FM předcházelo EP Short Change z roku 2014 a deska Part & Parcel z roku 2012, kterou se kapela dostala do povědomí fanoušků i mimo Britské ostrovy. Ochutnávky z nové desky a singl The Cost of living z EP Short Change si můžete poslechnout zde.

17.4. se můžeme těšit na čtvrté album The Valkyrians

Jak už jsem avizoval na konci ledna, finští Valkyrians se chystají vydat svoje, v pořadí už čtvrté album s názvem Rock My Soul. Deska vyjde, po skoro čtyřech letech od jejich posledního počinu Punkrocksteady. Oficiálním datem vydání je sice 17. duben ale vinylová verze je v Německu k dostání už od 2. dubna. Deska by nakonec měla vyjít na značce Stupido Records a úvodní singl Get High si můžete poslechnout už teď.

Recenze

Dr. Ring Ding Meets Dreadsquad - Dig It All

Poprvé za čtyři roky, tu mám k recenzi čistě dancehallovou desku a musím říct, že jsem nečekal, že ještě dnes někdo dokáže udělat tak olodschoolové album jako je Dig It All. Deska je výsledkem spolupráce Dr. Ring Dinga, který jak je známo, je nejen aktivní ve ska scéně ale je i nadaný dee-jay a jak jsem kdysi dávno četl v nějakym rozhovoru tak oldschool ragga se mu z dancehallu líbí nejvíc, tudíž ani se není čemu divit, že se pustil do tohoto projektu. Dreadsquad je naopak reggae/dancehall soundsystem z polské Lodže, který je aktivní už od roku 2001 a který má za sebou kromě hraní po Evropě a spolupráce s rapery jako O.S.T.R, Tede nebo Numer Raz i vystoupení na největším evropském reggae festivalu Rototom Sunsplash. Album Dig It All vyšlo na konci listopadu 2014 na značce Superfly Studio, celkem na něm najdete 14 tracků v duchu oldschool ragga, přesně v takovém znění jak se hrálo někdy na přelomu 80. a 90. let, naprosto autentický sound a věřím tomu, že kdybych neznal Dr. Ring Dinga a někdo mi řekl, že je to deska 25 let stará, tak mu budu věřit. Současný dancehall a víceméně i dancehall poslední dekády mě vůbec nebere a tak je tahle deska pro mě takovou menší satisfakcí, že starý sound ještě definitvně nezmizel. Dreadsquad tu předvádí dokonalou produkci a přesvědčí vás, že v Polsku jamajskou muziku prostě umí a jak je vidět, tak ve všech jejích formách. Jelikož jde o ragga nemá cenu se tu zabívat muzikantskými výkony, výpíchnu proto ty nejlepší songy jako je např. Your Sound Is Done, kde se najde i pár dubových prvků, Sweet Like Candy, která je založená na Sleng Teng riddimu, což byl vůbec první ragga track vůbec, další a mnohem dubovější věcí je Think Positive a za zmínku stojí i Come Test, ke kterému je i videoklip. Samozdřejmě nesmím opomenout i výkony Dr. Ring Dinga, který si osvojil raggamuffin stejně tak, jako hru na tormbon a i přízvukem vás ještě víc přesvědčí v tom, že v dancehallu je doma, stejně tak jako ve ska. Asi jediný track kde jsem trochu pochytil sdělení je Modern Time, kde se Ring Ding opírá do dnešní předigitalizované éry, kdy se zdá, že lidi žijí víc na internetu, než v reálu. Nemůžu si pomoct podle mě je na tomhle albu dobrý skoro každý song ať už je to oddychovka Creation, Telemarketer (o otravných telemarketingových operátorech), nebo Ugly Gal, skoro každá skladba má něco do sebe. Nevím, jestli jsem se touhle recenzí zrovna trefil, předpokládám, že vy co máte radši Ring Dinga ve ska, spíš oceníte věci jako je třeba Dr. Ring Ding Ska-Vaganza nebo Dr. Ring Ding and Kingston Rudieska ale i tak si myslím, že není na škodu si trochu rozšířit obzory za hranice ska. No a pokud by vás zajímaly Ring Dingovi dancehall věci trochu víc, poohlédněte se po desce Dr. Ring Ding - Nice Again (2007), která je laděná v podobném duchu. Závěrem bych dal plný počet, nejen pro Ring Dinga ale i pro Dreadsquad, který tu předvedli výbornou práci. Dig It All 10 z 10!!!

The Delegators - All Abroad

O londýnských The Delegators byla řeč už před dvěma lety, kdy jsem v Londýně navštívil koncert jejich projektu, který byl personálně spojen s francouzkými 2Tone Club, bohužel o kapele The Immigrants jsem dál už neslyšel. Druhá zmínka byla z konce roku 2013 kdy vydali svojí debutovou desku All Abroad. Album All Abroad vyšlo v listopadu 2013 tři roky po jejich EP Movin'On a teď ho mám konečně k dispozici k recenzi. Celkem tu najdete 12 většinou rocksteady tracků, tu a tam s menším přesahem do early reggae a našli by se tu i dva ska vály. Desku otevírá song Be Good To Me, tradiční rocksteady ve středním tempu, song který je sice povedený ale ne něčím tak vyjímečný, že by mě vyvedl z rovnováhy a taková je v podstatě i celá deska, proto bych to samé mohl říct i o následující I Didn't Mean To Break Your Heart, což je jeden ze dvou ska tracků, nebo o do rocksteady hozené It Ain't Love. Rocksteady mám sice rád ale jeho naprosto přesné kopie dnešních kapel mě zrovna moc neberou, chybí mi tu nějaký hudební nápad, který by tu muziku posouval dál, něco ve smyslu dirty reggae, které si sice bere inspiraci z early reggae ale přesto se najdou kapely, které se nebojí přímíchat trochu vlastních nápadů. Dance je první early reggae song z celého alba, možná kdyby tu byl ponechán větší prostor klávesám mohl by to být mnohem lepší track, na druhou stranu musím říct, že plusem skoro celé desky je jejich zpěvačka, která má hodně soulový hlas, který dal o sobě znát hned v úvodní Be Good To Me nebo Into Your Eyes. Po instrumentální stránce mě asi nejvíc zaujaly tracky Minus One, což je další trad. ska s výborným dechařským intrem a early pecka I Don't Mind, i když ta nejen po hudební ale i vokální stránce, protože zpěavačku mají Delegators opravdu nadanou. A když už jsem mluvil o jejím soulovém hlase, tak bych nesměl zapomenout na poslední skladbu a zároveň podle mě i tu nejlepší z celé desky, cover Nowhere To Run od Martha and The Vandellas. Tuhle výbornou soulovou pecku z 60. let tu Delegators předělaly do svyžného early reggae ale díky zpěvačce ani v reggae verzi z ní nezmizel nádech soulu. Tím jsem v podstatě vyčerpal to co mě z alba All Abroad zaujalo nejvíc, větší část desky je hlavně o rocksteady v tom pomalejším tempu, což zrovna není můj "cup of tea", vždycky mi tenhle styl přišel (a obvzlášť u dnešních kapel), jako dost "obroušené" reggae, jde halvně o tracky jako Crying, All Abroad, Trouble nebo You and Me. To je k albu All Abroad asi vše, na mě působí až moc velkou snahou znít přesně tak jako v 60. letech, což mi ani tak nevadí v early reggae pasážích, jako spíš u rocksteady, plusem je tedy alespoň zpěvaččin hlas ale jinak i přesto, že jde o dobře zpracovanou desku mě se do vkusu trefili jen částečně. 6,5 z 10 berte jako kompromis!