Joe67 je známý bratislavský selector, který se ve ska scéně pohybuje už téměř 30 let, což v našich končinách nemůže říct moc lidí. Jelikož je pamětník počátků ska v Československu a jeden z tehdejších madnesáků a má toho hodně co říct, směřoval jsem většinu otázek právě na tuto dobu. V rozhovoru také najdete množství článků a obrázků z tehdejšího tisku vztahujících se k 2tone a tehdejší bratislavské scéně. Zdar, tak na úvod mohl by ses trochu představit, jak dlouho se už pohybuješ ve scéně, věk, tvoje zaměstnání a tak?
Ahoj som Jozef „jojo“ Pešta – srdcom a dušou fanúšik 2tone ska …Ako selektor ska music, skinhead reggae, soulu a rockabilly s nickom Joe67. Som zrejme z prvej generácie fanúšikov ska v Bratislave, kterého história začína v roku 1981/82. Aktuálne majitel shopu s doskami s názvom: vinyloveplatne.sk. Jelikož má tenhle rozhovor bejt hlavně o počátcích ska v Československu, tak se tě hned zeptám, jak jsi se tenkrát dostal ke ska a 2tonu, kolik ti bylo a vůbec jak se to celý dostalo na Slovensko?
Moje spojenie so ska music siaha na prelom rokov 1981/82. Stredná škola, ktorú som navštevoval, bola v centre starého mesta, čo bol slušný základ, aby ste mali prehľad o všetkom, čo sa v Bratislave počúvalo, nosilo …atď. Mal som zrejme aj trochu šťastie, že som do triedy chodil so spolužiakmi, ktorí boli vekovo o rok starší a už v tom čase vedeli o miestach, kde sa sporadicky púšťal punk, anglická new wave a british ska. Jedno miesto sa stalo legendou – išlo o klub při dome kultúry na Stromovej ulici na sídlisku Kramáre. Paradoxom je, že klub sa nachádzal v štvrti, ktorá je dodnes označovaná ako rezidencia společensky vyššie postavených ľudí v Bratislave. V čase režimu najmä riaditeľov štátnych podnikov, právnikov, lekárov. Práve v tomto klube sa spočinku sporadicky, neskôr pravidelnejšie začali schádzať skupinky punkrockerov a vyznávačov new wave. V lete roku 1982 sa na scéne objavila kapela Ventil RG. Kapela hrala jednoduché gitarové riffy podobné reggae tvorbe The Police, a skladby v ktorých hral tenor saxofón nemali daleko od Madness, ktorých prvé dva albumi som mal už nahraté na audiokazete. Na jeseň roku 1982 Ventil RG krátko po sebe dvakrát vypredal dvojtisícovú halu niekdajšieho Parku kultúry a oddychu. Napriek tomu, že Ventil RG vo svojom repertoári mal iba jedinú punkovú skladbu (peroxid blond) na koncerty chodili punkrockery z celej Bratislavy a okolia. Na prvom z týchto koncertov som zažil atmosféru ako nikdy predtým. Frenetické troj akordové riffy gitary s doprovodom saxofónu a dvojtisícová komunita mladých ľudí prevažne oblečená v čierno - bielej kombinácií bol zážitkom na celý život. Nijako neorganizovaná komunita vyznávačov ska dostala podľa oblečenia spontánnu prezývku „mednisáci“ (od slova Madness) a takto ich viac-menej nazývame podnes. Späť k prvému koncertu: Vypredaná sála Parku kultúry sa dostávala do varu pri politicky angažovaných textoch (skladba Čím je človek, alebo Radšej budem dnes aktívny, ako zajtra radioaktívny). Korením koncertu bol zásah pomocnej stráže „verejnej bezpečnosti“ voči punkrockerom, ktorí opustili svoje miesta na sedenie a začali tancovať. Čo bolo v tom čase samozrejme zakázané – veď išlo o propagáciu západnej kultúry. Pravdepodobne silný emotívny zážitok z koncertu a doma audiokazety s nahrávkami Madness a The Specials nastartovali môj zájem o hudbu ako takú, špeciálne o 2Tone ska. Tesne potom nasledovalo zbieranie vinylových dosiek od Madness, výroba valstných odznakov …atď
Vím, že v Čechách tenkrát bylo jenom reggae, který hrály Yo-Yo Band a Babalet a později i Švihadlo. Poslouchal jsi i tyhle kapely nebo reggae obecně?
Jasne, kapiel štýlovo zameraných na ska, alebo obecne reggae bolo v Československu ako šafránu, bolo by luxusom ignorovať kapely príbuzného zamerania ako povedzme hral náš oblúbený Ventil RG. A to napriek faktu, že zvuk týchto kapiel a v prípade skupiny Babalet celkom iste aj filozofia, boli vzdialené od 2Tone ska. Treba pripomenúť, že obe kapely sa dostali na scénu (v Bratislave, neviem ako v Čechách) až dva-tri roky po nástupe Ventilu RG. Išlo teda o roky 1985 – 1986 kedy sa komunita bratislavských „mednisákov“ pretriedila, na scénu prišli novoromantici (new romantic) a predovšetkým Depeche Mode. Fenomén, ktorý prebral na svoju stranu velkú časť fanúšikov ska. Tvrdé jadro, ktoré zostalo, medzičasom našlo reggae nahrávky The Clash, The Police, UB40, Bob Marley, Toots and The Maytals, takže bolo prirodzené, že sme si obľúbili aj hudbu skupín YoYo Band a Babalet.
Kdo byl tou první kapelou, která u vás hrála ska? Vím, že těch kapel později vzniklo i víc, kolik jich přesně bylo, hrál jsi v nějaký?
Myslím že prvá kapela bola Ventil RG, v každom prípade bola pre scénu najdôležitejšia. Ska sa do Bratislavy dostalo vďaka vysielaniu rakúskej rozhlasovej stanice O3, ktorú sme vďaka blízkosti s hranicou s Rakúskom pohodlne naladili. Spolu s punkom a neue deutche welle sa ska stalo módnou vlnou. Rozhlasová stanica a prvé videoklipy rakúskej televízie určovali hudobný vkus, obliekanie a toto malo zásadný vplyv na formovanie komunity zameranej na konkrétny hudobný žáner (dnes sa tomu hovorí subkultura). Ale bez existencie Ventilu RG by sa ska vytratilo v okamihu, kedy v rádiách prvýkrát zaznel Depeche Mode a Duran Duran. Existencia kapely Ventilu RG naštarovala vznik ďalších kapiel zameraných na ska v Bratislave a sformovala tvrdé jadro „mednisákov“, ktorí na ska chodili aj v čase, kedy už v rozhlase dominovala new wave synthi – pop. Ďalšou dôležitou kapelou bol Acylpirín. Kapela vznikla približne v roku 1983 a na rozdiel od Ventilu RG boli veľmi jasne orientovaný na 2tone ska. Vo svojom repertoári nemali žánrovo žiadnu inú skladbu. Zatiaľ čo Ventil RG bol základným kameňom bratislavskej ska scény, Acylpirín bol celkom iste jej vlajkovou loďou. Na Acylpirín už sice nechodilo také množstvo ľudí ako na Ventil RG, ale to aj preto, že v rokoch 1983 – 86 vznikli prvé kapely z prostredia punkrockovej scény a komunita si začala vyberať podľa žánru. Skupina Acylpirín sa v roku 1985 dostala aj na vinyl, vďaka ich účinkovaniu na festivale politickej piesne v Martine, kde sa stali laureátmi festivalu.
Čo sa týka ďalších kapiel zameraných na ska, tak nesmieme zabudnúť na skupinu Halier (1983 – 86), z ktorej niektorí členovia prešli do skupiny Acylpirín.
Skupina Instant (približne 1984) z Lozorna, z obce na Záhorí približne 20 km od Bratislavy (z kapely pochádza napríklad súčasný saxofonista Pepe z kapely Polemic)
Kapela Brutus(1982) – nahrali skvelý „rocksteady“ hit Strýčko Sam a paralelne so skupinou Ventil RG prispeli k formovaniu komunity „medisákov“
A nakonec menšie kapielky, ktoré odohrali niekoľko koncertov v domoch kultúry – konkrétne Pepermint, Decent, Konflikt R......
Jak jste tenkrát získavali informace o muzice a sháněli desky? Internet v tý době samozdřejmě ještě neexistoval a v tehdejším Československu se kromě mainstreamu ze západu, toho asi moc sehnat nedalo?
Zdrojom informácií bolo vysielanie rakúskej televízie a rozhlasu, v čase popularity vlny britského ska sa skladby občas objavovali v hitparádách a reláciách. Dosky sa dovážali z Jugoslávie, ktorá bola luxusnejšou destináciou pre letné dovolenky. Juhoslovanské vydania albumov od Madness, The Specials, The Selecter boli predmetom „kšeftovania“ na zakázaných burzách v Bratislave. Jak probíhaly koncerty, šlo o oficiální akce, nebo podobně jako tomu bylo u punku o neohlášený, nebo soukromý akce typu "narozeninová oslava"? Co za lidi chodilo na ska, daly se na koncertech potkat i punkeři a kolik vůbec bylo akcí dejme tomu do roka?
Na toto asi neodpovím presne, protože som od začátku preferoval najmä ska koncerty. Na Ventil RG prišlo dva krát za sebou 2000 ľudí, čo bola kapacita Parku kultúry a oddychu. V prípade vystúpenia v amfiteátri to mohlo byť aj viacej, ale nešlo o samostatný koncert Ventilu RG. Častou scénou pre koncerty boli miestne (obvodné) domy kultúry, kde napríklad na Acylpirín prišlo do 200 ľudí. Na punkové koncerty som nechodil. Je ale obecne známe, že prvé koncerty boli v garážách, ktoré slúžili aj ako skušobne.
Měli tehdejší kapely problémy s režimem, nebo ne? Přecijenom ska nepůsobí takovou rebélií, jako tomu bylo u punku. Jak komouši vnímali 2tone a ska, jak o tom psali v kulturních rubrikách?
Problémy samozrejme boli. Komunisti videli v každej novej hudobnej vlne propagácou „západnej kultúry“, takže aj koncerty Ventilu RG a ďalšie boli v hľadáčiku strážcov zákona. V prípade Ventilu RG sa problematickým stalo tancovanie typické pre ska koncerty, tak ako ich poznáte podnes. Komunistom trvalo dva roky, kým pochopili, že ide len o jednoduchú zábavu spojenú s hudbou a nie propagáciu západnej kultúry. Nemám informácie, že by komunisti nejak do hlbky rozoberali 2Tone ska, celkom iste ani nevedeli že niečo také existuje. Skôr sa na ska pozerali ako normálny nový hudobný smer, ktorý prichádza zo západu Európy a je teda potrebné všetko okolo monitorovať. Ako som spomenul, problémom bolo tancovanie, na akcií označenej ako koncert bolo tancovanie v rozpore s morálkou a často koncerty prerušovali, pokiaľ si ľudia neposadali na miesta označené na vstupenke. Dnes je to smiešne, v roku 1982 realita. Na jednom z koncertov Ventilu RG – išlo o vačši projekt s názvom Mladá Vlna 82 sa skupina punkrockerov násilím dostala do vypredanej sály Parku kultúry. Hrubou silou pretlačili biletárov, plus prekopali vojenskými kanadami (monkey boots) úzky vchod cez sklenenú výplň do sály, načo pomocná stráž Verejnej bezpečnosti zareagovala pozvaním „tažkooddencov“ s povestným „antonom“ . Zopár „výtržníkov“ vzali na vypočutie na stanicu a režim ešte niekoľkokrát potom použil pristavený zberný „anton“ na propagáciu sily. Jednoducho ho zaparkovali pred kultúrny dom, aby sme pri vstupe na koncert mali „pocit bezpečia“.
Ty jsi byl součástí jedný z prvních subkultur, kolem ska v Československu. Kolik bylo tenkrát na Slovensku nebo v Bratislavě madnesáků a jak to vůbec vzniklo? Měli jste nějaký oblíbený místa, jako třeba hospody, kam jste chodili? Věděli jste tenkrát o rude boys?
Odpoviem stručnejšie, lebo odpoveď je čiastočne už vyššie: Komunita „mednisákov“ vznikla v čase, kedy sa Madness dostali do európskych hitparád. Vtedy paralelne vystupoval Ventil RG v oblečení podobnom, ako je povedzme oblečenie Madness na albume One Step Beyond. Nikdy sme nemali predstavu o presnom počte „mednisákov“ v Bratislave ale faktom je, že na vystúpenia Ventilu RG chodili stovky ľudí. Samozrejme, nie každý musel byť fanúšikom ska, Ventil RG bol totiž aj synonymom rebélie prvej polovice 80´s rokov. Ventil RG nebol prvou punkovou kapelou, ktorá mala v repertoári punkovú skladbu, ale boli prví, ktorí verejne s punkovou skladbou (Peroxid blond) vystupovali. Skladba bola žánrovo odlišná od ich tvorby, textovo neškodná pre režim, preto ju mohli hrať ale najmä veľmi populárna pre rebelantský bratislavský punkrock. Obľubeným miestom pre „mednisákov“ bolo Dulovo námestie, respektíve park v jeho okolí. Tu sa stretávala komunita priaznivcov ska music pred koncertom, ale aj cez víkendy. Prečo práve Dulovo námestie fakt neviem, ale je možné, že jednoducho v tej časti bývalo viacej priaznivcov ska na jednom mieste. Pamätám si, že ešte takých 15 rokov nazad, v jednej z pivníc staršieho obytného domu v okolo „duláku“ viseli plagáty a výstrižky kapiel The Specials a Madness. V rokoch 1984 a 1985 sa „Dulovo“ námestie stalo miestom, kde mednisáci nosili nové nahrávky od 2tone records a kde teatrálne zapálili vinylovú LP od Madness s názvom Mad Mot Mad, protože bola „mimo“ ska žánru. Ďalším miestom na schádzanie bola budova Slovenského rozhlasu, známa „dolu hlavou“ otočená „pyramida“. Tam sa schádzali najmä fanúšikovia z okolia Starého mesta, ktorí do scény priniesli nahrávky skupiny Babalet a neskôr výrazne prešli na roots and culture. Dôležitým miestom pre vznik komunity „mednisákov“ bolo učňovské stredisko Slovnaftu. Odtiaľ pochádzali takmer všetci moji blízky kamaráti.
Jaký kapely ze západu, kromě Madness se poslouchali, byli stejně tak populární třeba i The Specials, Bad Manners nebo Selecter?
Počúvali sme všetko vydané pod 2Tone Records, vďaka výberovke Dance Craze sme „objavili“ kapely The Bodysnatchers a The Beat. Dlhé roky medzi nami putovala audiokazeta s nahrávkami, ktoré boli typickými british ska, ale nevedeli sme presne o čo ide. Až v polovici 90. rokov, kedy sa ku mne dostali prvé dosky z Anglicka som zistil, že sa jedná o B stranu singlu od Bad Manners (Armchair Disco) a dva single od The Piranhas (Tom Hark) a Dexys Midnight Runners (Geno). V komunite roots and culture putovali audiokazety s Toots and The Maytals a early ska od Boba Marley (skladby nahraté pod Studio One – Scandal in The Family, Wings of a Dove, One Love, Love and Affection). Populárnými boli aj UB40, prvé albumy, plus revivalová doska Labour Of Love, kde na zadnej strane je zmienka o „skinhead“ reggae – ak máte originálku doma – prečítajte si. Elitou boli ale Madness, Bad Manners a The Specials, presne v tomto poradí
Co vím, tak dokonce se objevil i první fanzin zaměřený na ska & reggae s názvem Hopsasa. Nevíš, kdo se na něm podílel, kolik vyšlo čísel?
Fanzin vychádzal v rokoch 1984/85. Išlo o fanzin s autentickými rozhovormi s členmi bratislavských ska kapiel, plus prevzaté články z časopisov Bravo a Političkin Zabavnik vychadzajúci v Jugoslávijí. Práve Jugoslávia bola krajinou, kde sme často nachádzali nielen licenčné dosky, ale aj informácie o anglickej scéne. Fanzin Hopsasa vychádzal ako „samizdat“ v malom náklade, koľko čísel presne neviem, ale predpokládám, že ich mohlo byť okolo 15. Osobne vlastním jeden originál a niekoľko kópií.
Dnes je ska hodně spjatý se skinheads. Byli už tenkrát na Slovensku nějaký skinheadi, který by poslouchali ska, nebo zůstávali jenom u oi! a punku?
Já si myslím že boli, ale boli celkom iste spojení viac s punkom a Oi! ako so ska music a speciálně s 2Tone ska. Z punku mi boli celkom blízky Sex Pistols a The Clash a Blondie, ktorá vlastne ani nie je úplne punk. Kapely typu Sham 69, Cockney Reject … atď som v tej době ešte nepoznal, maximálne názov, ale poznám ľudí, ktorí už začiatkom 80´rokov vlastnili niektoré z albumov týchto kapiel. Osobne som ich vtedy radil k punkrockerom, je ale možné, že predstavovali nejaký prototyp pre scénu, ktorá vznikla tesne pred revolúciou. Výnimkou bol Adrián, týpek oblečený v zelenej klasickej bomber bunde a vo vysokých botkách. Nebol z môjho ročníka, ale stretli sme sa na brigáde, ktorú sme povinne absolvovali vždy začiatkom školského roka. Adrián mal úžasné vedomosti o Madness, The Specials a na brigádu dotiahol „boombox“ kazeťák, z ktorého na striedačku znelo 2 tone ska a Oi! Po skončení strednej školy som Adriána nevidel takmer ďalších 8 rokov. Stretli sme sa až niekedy začiatkom 90´rokov, kedy som bol pozvaný na púšťačku do jedného z klubov v starom meste, išlo o jednu z prvých 2tone ska púšťačiek. Možno tam som sa dozvedel, že Adrián bol zakladateľom skupiny Krátky proces. Kapelu vraj opustil potom, ako na ňu začali chodiť neo-nacisti.
V Angli byl 2tone záležitostí, která trvala něco přes 2 roky, jak dlouho tomu bylo v Bratislavě? Dostalo se to taky někam dál na Slovensku?
Myslím že to bolo podobne ale začiatok posunutý o 2 roky, teda hlavná vlna bola v rokoch 1982 - 1984. Čo sa týka ska a zvyšok Slovenska, tak viem, že Ventil RG bol ešte populárny v mestách Zvolen a Banská Bystrica. Vďaka bratislavským „mednisákom“, ktorí tam boli na vojenčine v čase občasných koncertov tejto kapely.
Pokud mám dobrý informace, tak jsi hrál s Polemicem v jeho uplnejch začátcích, čili od roku 1988. Jak dlouho si v kapele vydržel a jaký byli začátky Polemicu?
V kapele Polemic som hral na altový saxofon a to od začátku ich existencie v roku 1988 až do roku 1993. Začiatky Polemicu boli podobné ako v rokoch 1984/85, kedy sme chodili na Acylpirín, Decent...Podobná hudba, podobný look, rovnaká zmes fanúšikov, na začiatku v menších počtoch rátajúci desiatky kusov. Medzi skupinou Polemic a slávnou érou Ventilu RG bol rozdiel už niekoľkých rokov a ska sa viac-menej vytratilo z Bratislavy. Výjimkou boli samozrejme „mednisáci“ ktorých počty boli sice už len v desiatkach, ale stále viditeľní na koncertoch YoYo Bandu, skupiny Izrael z Polska, alebo na tripe za UB40 (v Prahe v roku 1988). Kapela Polemic ideovo vychádzala z bratislavskej ska scény, na rozdiel od Ventilu RG, skupiny Halier a Acylpirín sme mali minimálne hudobné vzdelanie. Úprimne povedané, išlo tak trochu o „vývar“ toho, čo sme poznali zo začiatku 80´rokov. To, čo nám chýbalo po muzikantskej stránke, to sme dohnali svojím fanatizmom ku ska music. Výsledkom bola kapela s koncertami, ktoré asi neoslovili hudobnú kritiku, ale potešili komunitu starých klasických „mednisákov“. S kapelou, ktorej repertoár tvorili aj politicky angažované texty som odohral celkom 8 koncertov. Po mojom odchode z kapely (odchod bol mojím vlastným rozhodnutím za ktorým boli pracovné povinnosti) sa kapela hudobne profesionalizovala a vydala prvý album Do Ska (s podnázvom Pre Malibu). Po prvom albumu sa kapela odklonila od zvuku 2tone ska a časom sa aj zmenilo zloženie ich fanúšikov. S chalaňmi z kapely sa občas stretávám a občas „pušťam“ staré klasiky na ich výročných akciách.
Dnes se zabýváš kromě hrání i prodejem vynylových desek, jakej je zájem o LP? Jak ti jde prodej na odbyt a kolik procent v tom zahrnuje ska & reggae?
Záujem o dosky rastie, samozrejme ešte sa z toho nedá vyžiť. Ska a reggae na začiatku tvorilo takmer 90% mojej ponuky, na udržanie obchodu však treba žánrovo širšiu ponuku. Ska a reggae teraz tvorí iba časť ponuky môjho vinylového shopu, ale v rámci žánru „ska, skinhead reggae a 2tone ska“ patrím medzi najväčších predajcov na Slovensku (možno aj v Čechách).
Tak snad už poslední otázka. Když srovnáš dnešní ska scénu u vás na Slovensku s tím, jak to chodilo tenkrát, co bylo lepší / opravdovější? Například u nás v Čechách to šlo za poslední 4 roky se zájmem o ska, pěkně do kytek, i když zase na druhou stranu ska se vrátilo zpátky do "undergroundu". Jak jste na tom Slovensku?
Je to úplne presne tak u nás, ako u vás. Ska prestalo byť módnou vlnou, takže zostalo „tvrdé jádro“ ktoré tu bude aj o päť , alebo aj 20 rokov. Ťažko povedať čo bolo lepšie, v čase explózie ska vznikali nové a nové kapely, ktoré pomáhali vytvárať a rozširovať scénu. Bez existencie kapiel je scéna neudržateľná, na druhú stranu, príliš velký počet kapiel scénu rozdeluje na drobné. Navyše kapely experimentujú so zvukom a už zďaleká nehrajú to, s čím začínali. Já som zažil dva vrcholy ska music, jeden v 80´rokoch v čase režimu a druhý, ktorý sa skončil nedávno. Som presvedčený, že o niekoľko rokov sa ska opať vráti do klubov, uvidíme v akej sile a v akej hudobnej forme. Mám kamaráta (Robo Skaman, fanatik do ska ako já), ktorý je ale silný nostalgik. Raz mi povedal: „Jojo, ska je mrtve, veď mladí už nepoznajú Madness ani The Specials, maximálně tak Ska-P. Já mu na to, „ska tu bude dovtedy, dokedy tu bude mať svojho posledného fanúšika. V tom najhoršom prípade to budeme my dvaja!“
Jinak dík za rozhovor. Jestli chceš nakonec něco vzkázat, nebo někoho pozdravovat máš možnost.
Pozdravujem všetkých, ktorý podľahli ska music v akejkoľvek forme. Špeciálne Buqiho, Patha, Big Ondru z Prahy, Žingora z Ostravy, Davídka z Plzne a všetkých, na kterých si teraz nespomeniem ale ktorí ma chodia každý rok podporiť na Mighty Sounds do Rude Boy Riddim Stage … a samozrejme celú slovenskú scénu …
Jelikož jsem zatvrzelý fanoušek The Clash, tak bude tato recenze silně neobjektivní. Na něco podobného jsem čekal už delší dobu a konečně je to tady! V červenci vydal španělský label Golden Single rec. kompilaci, skládající se z coverů The Clash ve ska, rocksteady, reggae a dub podání. Deska je celkem obsáhlá, najdete na ní 31 coverů od známých i méně známých kapel, snad z celého světa, jen námátkou: Red Soul Community, Green Room Rockers, Desorden Publico, Valkyrians, Chris Murray, Magic Touch nebo Smooth Beans. Pokusím se vypíchnout jen ty nejzajímavější tracky. Začal bych asi songem Ghetto Defendant v podání argentinských Crabs Corporation, který je téměř k nerozeznání od originálu, jedna z těch dubovější věcí od The Clash. Smocking Flamingo tady naopak předvedli výbornou instrumentální ska verzi Train In Vain. English Civil War z prvního alba, od The Crombies ve ska stylu s výbornym reggae intrem, spolu s do dubu hozenou Straight To Hell od Le Grand Miércoles, stojí určitě taky za zmínku. Magnificent Dance v podání The Lions je také téměř k nerozeznání, nebýt vokálů ale na druhou stranu bych si klidně troufnul říct, že možná předčili i originál. Jeden z mých nejoblíbenějších tracků z druhého alba Give 'Em Enough Rope, tu zahrály i Upsttemians z Madridu. Jejich rocksteady verze Stay Free, kde se ke konci stejně nezapře punková kytara mě docela uzemnila. Poslední z coverů který řadím k těm silnějším věcem z této kompilačky je singl Bank Robber v early reggae verzi od španělských Smooth Beans a dubová verze Revolution Rock od Mandievus, z legendárního alba London Calling. Ale to není z daleka všechno, tracků je tu clekem 31, takže nemá cenu vyjmenovávat úplně všechny a nedá se říct, že by tu byli vyloženě slabší nebo silnější věci. Tohle byla jen taková malá ochutnávka z toho co můžete čekat. Další zajímavostíí je, že mnohem lepší výkony tu podávají právě ty méně znamé kapely, kterých je tu většina, což beru jako velkou výhodu pro rozšíření obzorů. Navíc deska je braná dost komplexně, takže všechny offbeatové subžánry tu jsou rovnoměrně zastoupny. The Clash jsou, nejen pro punk naprosto zásadní kapelou, která viděla daleko dál jak za obzory punku a hudebně dokázali pojmout tak široké rozpětí od punku, dubu & reggae po rockabilly, folk nebo rhythm and blues a možná to je právě ten důvod proč se jejich tracky tak dobře dali předělat do ska, rocksteady nebo reggae. Navíc Clash byli první kdo hudebně propojili punk a reggae, což bylo jen otázkou času, protože po stránce politické má k sobě punk a reggae tak blízko, že tuhle kompilačku vnímám jako takový zadostiučinění této legendě. V roce 2011 to byli Valkyrians se svým albem Punkrocksteady, v roce 2012 Jimmy Cliff s albem Rebirth, kde se objevili covery Rancid ale i Clash. Letos Golden Single rec. s kompilačkou The Clash Goes Jamaican, tak uvidíme, jestli se něčeho podbného dočkáme i příští rok nebo jestli někdo naopak nepředělá nějakou reggae legendu do punku. Závěrem 9 z 10.
Real Enemy No.14
S tradičním odstupem jednoho roku tu opět máme nové číslo jednoho ze stěžejních fanzinů na CZ/SK oi! scéně. První co na zinu zaujme je pěkně tématicky malovaná barevná obálka, která se začala objevovat od 12. čísla a doufám, že bude i na dalších vydáních. Křídový papír, obsah okolo 80 stránek a na fanzin celkem vysoká úroveň grafiky je už u Real Enemy klasikou, takže to nebudu rozebírat. Po krátkém úvodu a pár novinkách následují rozhovory s francouzkými Survet Skins, což je boční street punkový projekt členů 8 6 Crew. V rozhovorech najdete ještě Prins Carl ze Švédska, Last Seen Laughing z Dánska, Razor Cut z Austrálie a jediný zástupce za ska/reggae Bobby Sixkiller z Francie, což je rozhovor, který najdete i tady na stránkách. V úvodu Picko píše, že jelikož je téma míchání RAC a oi! stále otevřené, tak dal tentokrát prostor i obhájcům tohodle podivnýho "trendu". Jedním z nich je i Nico provozovatel francouzkého labelu Bords de Seine, který otázku RAC v rychlosti odbyl, takže zase jsem se nic nedozvěděli, hold na to nemaj aby přiznali barvu. Vyjímkou je možná Peddy, který stojí za ezinem Backstreet Battalion, který aspoň přiznal, že má hranici tolerance posunutou, někde jinde. I když já osobně nesouhlasím a celý RAC posílám do hajzlu. Na opačné straně barikády stojí ruský oi! label Street Influence se kterým tu také najdete rozhovor. Další rozhovor je s promotérem koncertů v Pardubicích a okolí Kamilem Sobíškem, což beru jako velký plus, protože scénu netvoří jen kapely ale i lidi co stojí za jednotlivejma akcema i ty, který o tom všem píšou a kolikrát bych řekl, že jsou to zajímavější rozhovory, než s kapelama samotnýma, který odpovídaj skoro všechny jak přes kopírák. A to platí i o tomhle čísle, rozhovory s některejma kapelama mi tentokrát přišli dost slabý. Následuje hromada recenzí na nová i starší alba (většinou oi!, trochu punk a HC) od různých autorů. Dokonce tu najdete recenzi na ruský dokument Russian Anti-Fascist Skinheads z roku 2011 a recenzi na knížku Dance Craze - Rude Boys on the Road od Garryho Bushella, kterou jsem věnoval do tohoto čísla. Jediná škoda je, že tu tentokrát není tolik recenzí na ostatní fanziny. Celkově jen tři: I Belive in Myself no.10 (fr), Skinread no.11 (cz) a běloruský No Justice no.2. Samozdřejmě opět nechybí i anglický překlad všech recenzí. Co se týká reportů, tak myslím, že jich je tu až zbytečně moc a ubírají trochu na kvalitě, určitě oceňuju reporty ze zahraničí (Německo, Anglie, Itálie, Chorvatsko, Polsko) ale některý bych klidně vynechal. Nechybí ani report z letošního brněnského Streetkids festivalu, na kterém odmítli zahrát francoužští Maraboots a vyjádření jak kapely, tak i pořádající Operace Artaban. Ovšem co čtu v zinech nejradši jsou různý články, scene reporty, úvahy, band story apod. věci a No.14 tentokrát nezklamalo, v tomhle je jeho nevětší síla. Prvním je historie mojí srdcový kapely The Redskins, který jsem autorem a najdete jí i s anglickým předkaldem, za což dík Pickovi. Dalším skvělým článkem je historie londýnského klubu Roxy, který byl stěžejním místem pro britský punkrock a zevede nás do jeho počátků. Od Petra Hebka (Proi!ekt) tu najdete report z Prago Vespa 2012, srazu všech milovníků tohodle legendárního sůtru, který se stal symbolem Mods, Ska ale i skinheadský kultury. Opět nechybí další překlad kapitoly z knihy Spirit of 69, což považuju za tu nejkvalitnější věc z celýho Real Enemy. Tentokrát se podíváme do přelomu 70. a 80. let, do éry ska a 2tone rec., do dob černo-bílýho šílenství. Dalším skvělým článkem s víc, než výstižným názvem "Jak se Skinovalo za socíku aneb začátek holých hlav v Československu", který je pasný jako životní kapitola jednoho staršího skinheada. Konec je věnovám spíš zahraničním čtenářům v podobě anglicky psaného scene reportu na slovenskou scénu. Tohle číslo zachraňuje hlavně jeho druhá půlka v který je podle mě největší síla. Jednu věc bych ale přecijenom Real Enemy vytknul. Profiluje se jako oi!, punk & HardCore fanzin ale z obsahu je tu žalostně málo zastoupen punk nebo hardcore. Vždycky mě víc bavili ziny s širším záběrem jako byl např. Move your Ass apod. Každá jednotlivá scéna zaujímá určitý stanoviska a pohledy a když se na stránkách těch pohledů objevuje víc, tak to dělá zin mnohem zajímavějším.
Dirty reggae rules! a jak se zdá na západním pobřeží usa to platí dvojnásobně. Ottly Mercer je poměrně mladá kapela z kalifornského San Diega. Tahle šestičlenná banda se na scéně pohybuje od roku 2010. První koncert odehráli na předměstí San Diega ve stejném roce a také se na internetu objevil jejich první videoklip k songu Ska Tune. Na kontě mají zatím jen debutovou desku Big Noise, která vyšla tento rok. Hudebně jde především o dirty reggae ale nebojí se experimentů s dubem nebo i ska. Není náhodou, že mezi své největší inspirace řadí právě The Upsetters a Lee "Scrach" Perryho. Většina tracků, které se objevily na desce Big Noise jsou hlavně hamondama podbarvené instrumentálky v duchu aktuálního dirty reggae ve kterých je asi jejich nevětší potenciál. Album se dá sehnat jak na iTunes, tak i na CD Baby, kde si z něj můžete poslechnout i ukázky zde. Ottly Mercer za tu krátkou dobu koncertování stihly backovat i pár legendám jako např. Ken Boothe, zahráli si i po boku kytarysty legendárních The Specials, Roddy Radiationa nebo s další americkou ska ikonou, The Slackers ale uzemí států zatím ještě neopustily.
Přibližně v půli prosince by mělo světlo světa spatřit nové album newyorské party Crazy Baldhead s perfektním názvem Boots Embraces. Kapela už v říjnu poslala do světa sampler o šesti tracích z připravované desky, jako uchutnávku co můžou fanoušci očekávat. Nová deska vznikala téměř pět let a předcházela jí deska The Sound of 69 a půjde tak už o třetí počin kapely. Jak bude znít nové album můžete zjistit zde. Crazy Baldhead vznikly v roce 1997 jako boční projekt členů další ikony NYC ska scény The Slackers, zaměřený na early reggae, rocksteady, dub a ska v moderním pojetí. Za tu dobu se v kapele vystřídalo hromady známých i méně známých hudebníků newyorkské scény (mimo jiné např. Victor Rice) a z původně studiové kapely se vypracovali i k backování takovým legendám jako jsou např. Ken Boothe, Stranger Cole a Patsy Small.
Pro mě naprosto neznámá kapela našich severních sousedů, tedy z Polska, Cala Gora Barwinkow, vydali letos svojí už čtvrtou desku s názvem Beat 2 Meet U. Na první poslech jsem měl chuť tohle album šmahem odsoudit, jako průměr ale po pár posleších se opět potvrdili kvality polský scény. Deska vyšla na CD ve formě digipacku a obsahuje celkem 11 zářezů. Většina songů s výjímkou Strong Coffe, který je v angličtině je zpívaná polsky, což beru jako její plus. Jde o poměrně hodně rozmanitý album, kde nechybí vlivy popu, funky a soulu, ska a reggae, který na desce převažuje. Hned první track Doskonaly mluví za vše. Popska, který mi malinko připomíná pražskou Skalenou tresku, která taky hraje trochu popem řízlý ska. Následující Agro je výborný funkyreggae, ovšem ne ve stylu Aggrolites a dnešního dirty reggae. Třetí v pořadí je track Strong Coffe, což je jediný anglicky zaspívaná pecka z celý desky, jde o trochu ponurejší reggae s celkem povedenou kytarou a refrénem. Dalším silnějším počinem je pátý song, soulovka To nie to a Rozne powody je další z mála ska tracků na desce ale hudebně jde o celkem průměr. Poslední z těch válů co mě zaujaly a zároveň i posledním trackem, je Czego Mozesz. Z první poloviny reggae oddychovka se skoro až jazzovym nádechem (hodně příjemná věc) a z druhý půlky ska. Beat 2 Meet U je poměrně kvalitním albem, jako jedný mínusy desky bych bral reggae tracky jako Cma nebo Zmien ton, který bych hodnotil jako ty průměrnější, ničím moc neoplívající. Ale jinak bych desce Beat 2 Meet U dal 7 z 10.
Babylon Circus - Never Stop
Tahle francouzská kapela je jedním z vůbec prvních ska, který jsem měl možnost, někdy před více jak 10 lety slyšet a možná jsem v tý době ještě ani netušil, že jde o ska. Doma mám jedno z jejich prvních alb, který už je starý víc jak 10 let. Babylon Circus jsou už na scéně od roku 1995 a letošní deska Never Stop je už jejich pátým studiovým počinem, dnes už bych ani nepoznal že jde o Babylon Circus, protože je tu znát obrovský hudební posun oproti tomu, když jsem je poprvé slyšel někdy před 10 lety. Celkem 11 tracků alba je sice hudebně založeno na reggae základech ale stylově je deska celkem neuchopitelná a nemůžu říct, že jde o klasický reggae. Kytara tu hraje i v těch více reggae skladbách trochu víc "punkově", což mi v některejch tracích připomíná The Clash a jejich kombinace punku a reggae. Hodně významnou roli tu taky hrajou klávesy, který tomu dodávaj trochu modernější nádech. Na druhou stranu nenajdete tady moc dechů a některý, ty slabší songy mi příjdou trochu zbytečně "popovější". Desku otevírá stejnojmenný track Never Stop, reggae s výborným zborovým refrénem, další z těch songů co mi utkvěly v paměti je třetí v pořadí Ce soir, reggae track s perfektním intrem, dvouma vokálama a našláplym středním tempem. Když už jsem mluvil o The Clash, tak nejvíc mi je připomíná pátý song Ton silence, trochu rychlejší punkyreggae, který je hrozně podobný tracku Know Your Rights právě od The Clash. Následující De passage nedokážu vůbec někam zařadit, je to jeden z mála songů kde jsou dechy, určitě tu jsou znát prvky rocku, možná trochu i ska ale škatulkovat ho nemá cenu. Nuit de printemps, je zase naopak pomalý reggae, s rychlou kytarou, hrající na první dobu a s občasnejma dubovejma prvkama a jak se na francouze patří tak tady nechybí ani tahací harmonika. Poslední z tracků co mě zaujaly je taky zárověň i posledním počinem z celý desky. Babylon requiem, rychlejší song s prvky reggae ale jak říkám ani teď si netroufám ho někam škatulkovat. Ta další část desky, kde jsou ty rychlejší věci na mě působí skoro stejně a většina beztak vyzní do ztracena. Trochu mě mrzí, že tu Babylon Circus nepředvedli víc ska i když opět nezklamali a udělali celou desku ve francoužštině, jak je u tamních kapel zvykem. Celkově.....pro album Never Stop dávám 8 z 10.
V březnu jsem nastínil v profilu dubového producenta Scientista, že časem se na stránkách objeví také obsáhlejší historie tohoto subžánru reggae muziky. Plán jsem splnil, takže vás můžu seznámit s historií a vývojem tohoto hudebního inženýrství, kterým dub bezzesporu je. Dub je v podstatě reggae, zbavené vokálů, ořezané jen na strohý základ v podobě basy a bicích s přidáním různých zvukových efektů, nebo toastingu dje. Za vynálezce a hlavního mentora dubu je obecně považován King Tubby (vlast. jménem Osbourne Ruddock 1941-1989), ovšem první instrumentální verze songu se objevila už v polovině 60. let ve Studiu One Coxsona Dodda, když nechal nahrát soxofon Rolanda Alphonsona (Skatalites) do instrumentální verze Perryho písně Hold Down. Další story o vzniku dubu se vztahuje k roku 1968, kdy se ve studiu Treasure Isle Duka Reida, nedařilo smíchat vokál Slima Smithe do tracku To Proud to Beg, nakonec si zákazník (majitel obchodu s deskami), který si píseň objednal odnesl jen instrumentální verzi bez vokálu. U tohoto okamžiku byl i mladý King Tubby, který tento track použil při produkci jeho sound systému Hi-Fi, tehdy začínající dj U-Roy do toho spustil svůj toasting a nový subžánr reggae byl na světě. Djs tak měli konečně volný prostor pro toasting, díky vypuštěnému vokálu a tak měl prvotní dub využití hlavně při produkcích sound systémů. Vraťme se ale k King Tubbymu. Tubby se začíná preparací instrumentálek zabývat naplno a během 70. let se stává hlavním producentem tohoto subžánru, přidáváním zvukových efektů v podobě echa a občasnými výkřiky dje, tak pokládá hlavní rozpoznávací znaky dubu. Vznik dubu můžeme dělit na tři fáze, v té první se používaly pouze vokálů zbavené verze, pro potřeby sound systémů.
V té druhé se objevují už pod názvem "version" na B stranách 7" singlů, kde už jsou nepatrné zásahy zvukaře, ovšem ještě ne pod názvem dub, ten se začíná používat trochu později. Počátek 70. let už přináší kompletně hudebně vypreparované nahrávky, kde se už objevují i djs a dodatečná instrumentace, ovšem stále ještě pod názvem "version". Postupně se tyto "version" stávají čím dál více samostatnějším žánrem a začínají vznikat i plně dubová alba - nový styl je na světě - DUB. Nejzásadnější osobností prop dub je Osbourne Ruddock alias King Tubby, který v 70. letech položil jeho základy, spolupracoval s nespočtem producentů jako byl Bunny Lee, instrumentalisty jako Augustus Pablo, mnohými zpěváky a dji a také s Lee Scrach Perrym, který jako první vyprodukoval první čistě dubovou desku Blackboard Jungle Dub ve spolupráci právě s Tubbym. Dalším typickým znakem pro dub je hra na melodiku (klávesovou foukací harmoniku), tento nástroj byl do té doby vnímán jen jako dětská hračka ale dub z něj udělal plnohodnotný hud. instrument. Prvním kdo použil melodiku v dubu byl dnes už legendární Augustus Pablo. Poprvé tento nástroj použil v roce 1969 v songu Iggy Iggy, další z jeho ranných tracků byla píseň East of River Nile a asi jeho nejznámější song je Java. S King Tubbym spolupracoval na dnes už legendárním a zásadním dubovém albu King Tubby Meets Rockers Uptown. Dub se v průběhu 70. let stal velmi oblíbeným subžánrem, skoro každý producent měl ve své fonotéce alespoň jedno dubové album, do dubu se přepracovával skoro každý tehdejší reggae hit a postupně se dostává také na Britské ostrovy, kde se plně zabydlel a rozvíjí až do dnešních dnů, narozdíl od Jamajky, kde v podstatě nemám informace, že by dnes vznikala rozsáhlá dubová produkce.
Augustus Pablo
V Anglii je díky početné jamajské komunitě reggae jako doma a i zde vznikal sound paralelně už od dob ska. Ovšem s odstupem od rodného ostrova je zvuk britského reggae odlišný od produkce na Jamajce a to platí i pro dub. Jedním z nejznámějších bristkých dubových inženýrů je Jah Shaka, který v Londýně provozuje od 70. let svůj sound system a v roce 1980 založil label King of the Zulu Tribe, spolupracoval se zpěváky jako Horace Andy, Max Romeo nebo dalšími producenty jako např. Mad Professor. Neil Fraser alias Mad Professor se narodil v jihoamerické Guayaně a do Anglie se přistěhoval v 60. letech. Dnes je jednou ze zásadních postav britské dub scény. V roce 1979 zakládá v Londýně svůj label Ariwa rec. a v roce 1982 vydává první debut s názvem Dub Me Crazy pt.1. Z tohoto alba se stane řada úspěšných dubových počinů, z nichž Dub Me Crazy pt. 3 African Connection je jednou z jeho nejsilnějších desek vůbec. V roce 1989 vydává ve spolupráci s Lee Scrach Perrym desku Mystic Warrior ale v 90. letech přichází menší útlum jeho hudebních aktivit. Velmi významnou postavou počátků britského dubu je také Scientist, který se proslavil jedním ze zásadních dubových alb jménem World of the Evil Curse of the Vampire z roku 1981, ovšem jeho rozsáhlý profil najdete v sekci historie kapel a interpretů. S postupnou digitalizací a příchodem sysntezátorů se rozšiřuje i sound samotného dubu o další efekty, zvuk se postupně čím dál víc digitalizuje ale stále si zachovává ráz instrumentální hudby, což je znát v další dekádě. Další významnou postavou na poli britského dubu je producent Adrian Sherwood. Od 70. let pracoval v hud. průmyslu. V roce 1980 si založil label One-U-Sound. Inspirován soundem King Tubbyho a Lee Scrach Perryho, začíná s počátečními neúspěchy tvořit vlastní nahrávky. V roce 1982 vydal debutové album Pounding System kapele Dub Syndicate, se kterou na dlouhou dobu rozjíždí spolupráci. Zion Train je pro českého posluchače asi tou nejznámější ikonou nejen britského dubu, jelikož k nám pravidelně jezdí koncertovat skoro každý rok.
Zion Train
Kapela vznikla v roce 1990 v Oxfordu a za tu dobu stihly vydat více, než 12 desek. Zatím poslední State of Mind v roce 2011. V současnosti představují aktuální pojetí dubu. Další ikonou jsou Mungos Hi-Fi Sound System, který vznikl v roce 2000 ve skotském Glasgow, za více než 10 let půspbení na scéně mají na kontě zatím jen 3 alba a hormadů EPs. Nesmím také zapomenout na Vibronics z Leicesteru, kteří brázdí vody nejen britského dubu už od roku 1995. Dub se částečně promítá také do dubstepu, stylu, který vznikl na přelomu 20. a 21. století na britské taneční scéně, ze stylů jako twostep, d'n'b apod. Dnes se těší dubstep velké komercializaci ale s dubem jako takovým nemá tolik společného a nedá se považovat za jeho nástupce. Nicméně spousta z těch co dnes tak hltají dubstep nemá ani ponětí o dubu.
Finsko, země tisíce jezer, vodky, svetrů, Laponců, sobů, nekonečnejch dnů a nocí a možná bysme někde tam daleko na severu našli i Santu Klause prohánějícího se na saních s flaškou vodky v ruce. Ale taky je to země odkud pochází jedna kapela, kterou nemá asi cenu moc představovat, protože Valkyrians se za tu dobu dostali do přehrávačů mnoha z nás. Za kapelu odpovídal Mr. Moonhead.
Zdar Valkyrians. Takže klasická první otázka. Mohli byste stručně představit kapelu, jak dlouho už hrajete? Máte taky, jako členi kapely nějaký vedlejší hud. projekty nebo jsou Valkyrians jediný?
Jak si zmínil předtím, jsme Valkyrians ska / rocksteady kapela z Helsinek, z Finska. Hrajeme spolu okolo 11 let. Zatím jsme vydali tři alba, jedno EP a několik singlů a teď už děláme na našem čtvrtém albu. Občas pro zábavu rádi hrajem covery, což zrodilo další dvě kapely: horror-reggae band jménem The Vampyrians a porno-reggae band jménem The Valkilmers. Jako jednotlivci taky hrajeme v různejch kapelách a projektech. Nicméně nic z toho nemá se ska scénou nic společnýho.
S klidem bych řekl, že jste jednou z nejaktivnějších kapel na dnešní, evropský ska scéně za posledních pár let a fans váš už moc dobře znaj. Cítíte to stejně, např., když jedete hrát někam mimo Finsko? A co u vás doma, chodí na vás dost lidí?
Okolo roku 2007 jsme se dostali do finský hitparády, což nás tady poměrně proslavilo. Ale teď, myslím, že jsme známější v Evropě, než u nás (nikdo není prorokem ve vlastní zemi). Získali jsme velký publikum v Německu, Francii nebo ve Španělsku, větší, než ve Finsku. Tohle je pro nás ale zase dobrý, protože milujeme cestování a taky to, že se můžem čas od času dostat pryč ze severního polu. Zaznamenali jsme díky Facebooku, že máme hodně fanoušků i v Mexiku. Tak čekáme, že si tam někdy v blízký budoucnosti zahrajem.
Kolik času, během roku s kapelou strávíte na tour (?) a jak to zvládáte skloubit s prací a rodinama? Řekněte nám, v jaký "nejexotičtější" zemi jste hráli?
Nemůžeme dělat tolik tour kvůli práci a rodinám. Uděláme asi tak 3 - 4 krátký tour do roka. Obvykle jedno tour znamená 3 až 5 koncertů. Taky děláme vyjímečný koncerty pokud jsou nám pokrytý náklady. Moc exotickejch zemí v Evropě není. Litva a Lotyšsko byli asi "nejexostičtější". Ale jednou bysme si rádi zahráli na Islandu.
Teď to bylo dva roky od vydání vašeho třetího LP Punkrocksteady. Jak vás vůbec napadlo udělat covery legendárních punkovejch songů a předělat je do early reggae / rocksteady. Podle mě to byl výbornej nápad. Jste spokojený s posledním albem?
Valkyrians začínali jako cover band a tak pro nás nebylo tabu nahrát covery. Jsme velký fanoušci 77 punkrock scény, tahle nahrávka je naší poctou týhle éře. S Punkrocksteady jsme hodně spokojený. Sice to nebyl velkej komerční úspěch ale otevřelo nám to hodně dveří. Hráli jsem už na hodně punkovejch festivalech právě od doby co jsem tuhle desku vydali.
A co nová deska? Pracujete už na novejch věcech nebo je nový album stále hudbou budoucnosti?
Děláme na něm ale trvá to nějakej čas. Ale jo bude nová nahrávka. Nemůžu říct kdy, možná příští rok, možná pozdějc. Ale bude. JE TO TAK!
V červenci 2013 jste se objevili na kopilačce The Clash Goes Jamaican, která se skládá z coverů písniček od Clash, předělanejch do jam. muziky. Jak jste se dostali k týhle kompilaci a kdo stojí za tímhle projektem?
Můj dobrej kamarád z Granady (Španělsko), Labase Martinez (basák Red Soul Community). Říkal mi, že jeden label z Barcelony, jménem Golden Single Records dělá kompilaci z coverů od Clash. Tak jsem je kontaktoval a zeptal se jich, jestli by nás chtěli zařadit na to album. Už jsme měli nahranou "Career Opportunities" z Punkrocksteady, takže track už byl připravenej. Tak jsem jim to poslal a byli s tím velmi spokojený. Ve skutečnosti, myslím, že to byl náš první song, který se dostal na kompilaci. Je to vynikající double-album. Jsme hrdý, že můžeme bejt toho součástí.
Už jste hráli i v Čechách, znáte nějaký naše nebo slovenský ska, punk nebo oi! bandy? Ptám se na to zahraničních kapel dost často, protože chci vědět jak je na tom naše scéna v zahraničí.
Znám akorát kapelu jménem Polemic. Sice jsem je neslyšel ale vím, že existují :) Hráli jsme několikrát s The Chancers a taky Discoballs.
Jak to celkově vypadá se ska ve Skandinavii? Švédský kapely jsou poměrně známý, z Finska lidi znají alespoň vás, když už Capital Beat nebo Blaster Master ale co Norsko? Jsou tam vůbec nějaký kapely?
Ska scéna je ve Finsku poměrně mrtvá. Zmínil jsi pouze tři kapely a to jsou jediný co ve Finsku teď máme. Momentálně mají hoši z Blaster Master novou kapelu jménem The Syrians ale neslyšel jsem je ještě. Fakt neznám nějaký norský ska kapely, možná by se měli přestěhovat do střední Evropy.
Podle vašeho vzhledu bych typoval, že jste skinheads (mám pravdu?) nebo alespoň, někteří z vás. Moje otázka bude o jednom z asi nejdiskutovanějšíchí témat na dnešní skins scéně. Co si myslíte o SHARP? Hodně lidí dnes totiž tvrdí, že mezi SHARP a RASH v podstatě není tak velkej rozdíl a přestávaj se k tomu hlásit ty, kdo to dřív horlivě propagovali. Co si o tom myslíte?
Dobrá, nejsme čistě holohlavej skinhead band. Jsme víc mix skinheadů, suedeheadů, punků a Mods. Být SHARP je víc, než politická volba. Být SHARP znamená být inteligentní, ostrý, empatický, rozvážný a spravedlivý. Znamená to, že si nenechám nasrat od stupidních rasistů, fašounů, xenofobů, homofobů nebo jinejch netolerantních stupidů. Někdo trvdí, že bysme měli tolerovat netolerantní. Já říkám, že je to absolutní hovadina. Nikdy nebudu sedět u stlou a pít pivo s někým kdo má uzavřenou mysl. Nepřítel není dělnická třida. Naši nepřátelé nejsou chudý imigranti, zkoušející tu žít. Naši nepřátelé jsou zazobaný bastardi, který nás legálně okrádaj, bankéři a zkorumpovaný politici ne gayové, cizinci a komouši.
Proč myslíš, že některý lidi dnes považujou SHARP za zpolitizovaný "levičácký" hnutí uvnitř skinheads a nevidí, že jde hlavně o osobní postoj (kde politická orientace nehraje žádnou roli)?
Asi proto, protože lidi jsou tak jednoduchý, oni nechápou, že je víc, než jen dvě strany mince. Jestliže nesnáším Hitlera, tak to neznamená, že mám rád Stalina. Nenávidím jakoukoliv formu represe, levicovou nebo pravicovou. Ale nebudu popírat, že levičáci mají míň předsudků, než pravice. Možná to je další důvod.
Ok díky, to by bylo vše.
ENGLISH
Hi Valkyrians. So first of all classic question. Could you little bit introduce your band, how long have you been playing? Do you have as a members any another music projects or just Valkyrians are one?
As you mentioned before, we are The Valkyrians, a ska / rocksteady band from Helsinki, Finland. We have been playing together about 11 years now. We have published three albums, one EP and a few singles and we are working now on our fourth album. Sometimes we like to have fun and play covers, which gave birth to two other bands: a horror-reggae band called The Vampyrians, and a porno-reggae band called The Valkilmers. As individuals we also play in different bands and projects, nothing to do with the ska scene anyway.
I would said without problems that you're one of the most active bands on current europian ska scene in last few years and fans are quite well familiar with Valkyrians. Do you feel it same for example when you come somewhere outside of Finland? And what in Finland is coming many people to your gigs?
Around 2007 we hit the charts in Finland which made us quite famous here. But right now I think we are getting bigger in Europe than in our own country (no-one is a prophet in their own land). We get bigger audiences in Germany, France or Spain than we get in Finland. This is ok for us because we love to travel and get out of the north pole from time to time. We have noticed through Facebook, that we have many fans in Mexico. So, we are expecting to play there too in the near future.
How much time do you spend on tours during the year and how do you manage it with job and families? Tell us in which "most exotic" country did you play?
We can´t do so many tours because of work and family. We do, maybe three or four short tours a year. Usually one tour means from 3 to 5 shows. We also do exclusive gigs if the expenses are covered. There aren´t so many exotic countries in Europe. Latvia and Lithuania were maybe the most exotic ones. We would love to play in Iceland someday.
Now it was two years since you published your third LP Punkrocksteady. How did you come to this idea to make covers of legendary punk songs to early reggae / rocksteady? According to me it was great idea? Are you satisfied with last album?
The Valkyrians started as a cover band so playing covers is not tabu for us. We are big fans of the 77-punk scene, this record is our homage to that era. We are very satisfied with Punkrocksteady. It wasn´t a big commercial success but it has opened many doors to us. We have played many punk festivals since we published that album.
And what about new album? Are you working on some new stuff or is new album still music of future?
We are working on it, but it takes time. But there will be a new record. I can´t say when. Maybe next year. Maybe later. But there will be a new record. THAT IS A FACT!
In July 2013 your band appeared on compilation The Clash Goes Jamaican which consist from covers of Clash songs remade to jamaican music. How did you get to this compilation and who is responsible for this project?
A good friend of mine from Granada, Labase Martinez (bass player of Red Soul Community), told me that a label in Barcelona, called Golden Single Records, were making a compilation of only Clash covers. So I contacted them and asked if they would like to include us in that album. We had already recorded "Career Opportunities" for Punkrocksteady so the song was ready to go. I sent it to them and they were very happy with it. In fact, I think it was the first song they got for the compilation. It´s a great double-album. We are proud to be part of it.
You have played already in Czech republic. So do you know any our or slovakian ska, punk or oi! bands? I ask to foreign bands allways on this because I want to know how is our scene "famous" in abroad.
I know there´s a band called Polemic. I haven´t heard them, but I know they exist :) We have played with The Chancers a couple of times and Discoballs as well.
How it looks with ska scene in whole Skandinavia? Swedish bands are quite famous, from Finland people know alt least about you, Capital Beat and Blaster Master but what Norway? Are there any bands?
The ska scene in Finland is quite dead. You mentioned the only three bands we have in Finland at the moment. Actually, the guys from Blaster Master have a new band called The Syrians, but I haven´t heard them yet. I don´t really know any norwegian ska bands. Maybe should move to central Europe.
According to your appearance you are skinheads (am I right?) or at least some of you. My question will be about today topic on skins scene. What do you think about SHARP idea? Because many people in these day claims that basically there's no big difference between SHARP and RASH and people who propagated it, today doesn't want to have any common with it. What is your opinion?
Well, we are not a clean-cut skinhead band. We are more a mix of skinhead, suedehead, punk and mod. I think being SHARP is more a moral than a political choice. Being SHARP means being intelligent, keen, empathetic, cool and righteous. It means that you don´t take shit from racists, fascists, xenophobes, homophobes, or any other stupid intolerant people out there. Some people say that we have to tolerate the intolerant. I say that is bullshit! I will never sit, talk or drink a beer with someone with close-minded ideas. The enemy is not the working class. Our enemies are not the poor immigrants trying to get a living. Our enemies are the rich bastards stealing legally from us, the bankers and the corrupt politicians, not the gays, the foreigners and the commies.
Why do you think that some people consider SHARP idea as a political "leftist" movement inside whole skinhead movement and doesn't see that it's mainly just personal attitude (where doesn't matter on polical orientation)?
Maybe because people are so simple they can´t understand there are more than two sides. If I don´t like Hitler it doesn´t mean I like Stalin. I hate any kind of repression, left or right. But I won´t deny "leftist" have less prejudices than the right wing. That might be another reason.
Derrick Morgan (27.3. 1940, Claredon / Jamajka), je jedním z pionýrů jam. muziky a podobně jako např. Laurel Aitken i on stál u vzniku ska a podobně jako většina tehdejších teenagerů i on se snažil najít své štěstí v různých amaterských pěveckých soutěžích a vymanit se tak z chudoby předměstských ghet. První úspěch se dostavil v roce 1957, kdy vyhrál soutěž Vere Johns Opportunity Hour, která se odehrávala v Kingstonu. Zvítězil s převzatými písněmi od Little Richarda, Long Tall Sally a Jenny Jenny, krátce na to byl přizván k putovnímu, komediálnímu představení Bim and Bam, které objíždělo celý ostrov. V roce 1959 se poprvé objevil ve studiu, konkrétně u producenta Duka Reida, který sháněl talenty pro svůj label Treasure Isle. U Reida nahrál Morgan svoje první singly, většinou v rytmu boogie nebo shuffle, protože ska se v té době stále ještě vyvíjelo. Mezi tyto písně patřily Lover Boy, S- Corner Rock a Oh My a krátce na to i později velmi slavný hit Fat Man, který byl nahrán ještě v boogie stylu. Příležitostně nahrával také i u Reidova největšího konkurenta Coxona Dodda a jeho labelu Studio One. V roce 1960 se mu podařilo jako prvnímu interpretovi vůbec, obsadit žebříček místní hitparády od první až do sedmé příčky. Rok na to se pustil do spolupráce s čínsko-jamajským producentem Leslie Kongem, výsledkem této spolupráce byl jeho první významější hit Don't You Know, který později přejmenovali místní selectoři jako Housewieves Choice. Touto písní začali, dnes už legendární souboje mezi Morganem a Princem Busterem, které se vlekli až do konce rocksteady éry na konci 60. let. Celé to začalo obviněním Princem Bustera, že Morgan vykradl jeho nápad a na jeho základě složil Don't You Know / Housewieves Choice. Buster neváhal a složil song Blackhead Chiney Man, ve kterém se snažil zesměšnit Morganovu spolupráci s Leslie Kongem (mimo jiné v songu se zpívá:"Nevěděl jsem, že tvoji rodiče byli z Hong Kongu"). Ani Derrick Morgan neváhal a pustil se do Bustera songem Blazing Fire (kde zpívá:"Žij a nech žít a tvoje dny budou mnohem delší"). Následovalo několik dalších písní, jejichž prostřednictvím si Buster a Morgan vyřizovali účty. Na Blazing Fire odpověděl Buster songem Praise Without Raise, ani tahle píseň nezůstala bez Morganovi odpovědi a výsledkem byla No Raise No Praise. Tahle rivalita se táhla až do éry rocksteady, kde stojí za zmínku Morganův singl Judge Dread In Court. Asi nejúspěšnější Morganovou písní je Foward March z roku 1962, která se stala hlavním songem oslav nezávyslosti Jamajky na britském impériu (6.8. 1962). V půli 60. let se ska začalo postupně transformovat do pomalejšího rocksteady. Derrick Morgan se samozdřejmě snažil udržet krok s aktuálním soundem a tak i on reagoval na změnu v jamajských dacehallech.
V dobách nastupujícího rocksteady se celým ostorvem prohnala vlna problémů, páchaných rude boys a proto i spousta interpretů reagovali na počínání rude boys. Derick Morgan přišel s písní Tougher Than Tough, která se dnes řadí ke klasice, týkající se rude boys. Mezi jeho další rocksteady songy související více, či méně s rude boys patří Do the Beng Beng a Conquering Ruler. V roce 1968 nahrává v produkci Bunnyho Lee další z jeho nejzásadnějších songů, píseň Seven Letters (což je původně cover soulového hitu od Ben E. Kinga). Seven Letters je dnes považován za vůbec první reggae song, ovšem tohle je dost zavádějící tvrzení, jelikož na Jamajce vám každý ze staré generace muzikantů řekne, že právě on a právě ta konkrétní píseň byla tou první, stejně tak by se dalo polemizovat, jestli to nebyla třeba Do The Reggay od Toots and the Maytals. V roce 1969 nahrává legendární singl Moon Hop (Crab Records), který mnozí znají v podání Mr. Symaripa, jako Skinhead Moonstomp ale původně jde o Morganův song. Tato píseň se později stala jednou z mnoha hymen roku 1969 a éry skinhead reggae. Ještě v roce 1969 vydává svoje první LPs Seven Letters, Derrick Morgan in London a o rok později Moon Hop. Začátkem 70. let se začalo reggae postupně transformovat do rastafariánstvím ovlivněného roots a na jam. hudební scéně začala obměna interpretů. Většina hvězd hudební scény 60. let už nedokázala reagovat na změnu soundu a nahradili je nový zpěváci a především DJs, jako např. U-Roy, Big Youth nebo Dennis Alcapone. Morgan sice vydal během 70. let několik alb (Feel So Good -1975, People's Decision - 1977 nebo Still In Love - 1977) ale na místní hud. dění neměly žádný vliv. Jediné album ze 70. let které stojí za zmínku je právě asi People's Decision, kde se naplno projevila Morgenova levicová angažovanost. Koncem 70. let potkala Morgena jedna z nejzásadnějších tragédií jeho kariéry, když přišel o zrak a musel tak omezit svoje vystupování. Na nějakou dobu o něm nebylo vůbec slyšet, až s příchodem 90. let a 3. vlnou ska se znovu ukázal na scéně. V roce 1994 vydává po dlouhých letech další desku The Conquering Ruler (Porkpie rec.), na které spolupracoval s německou skupinou Yebo. V roce 2004 mu vychází zatím poslední album Derrick Meets the High Notes, na kterém spolupracoval s holandskou kapelou High Notes. V roce 2009 se také objevil v dokumentu Rocksteady The Roots of Reggae, jako jedna z mnoha legend. V součastnosti stále vystupuje a koncertuje na festivalech po celé Evropě a to i ve svých neuvěřitelných 73 letech a přes svůj handicap, kterým je slepota. Derricka Morgana jsme měli možnost vidět také i u nás a to v roce 2009, kdy vystupoval na reggae festivalu Real Beat. scorcha
Mark Foggo with The Hotknives - 29.9. Praha, Rock Café Mark Fogga, jsem viděl poprvý snad někdy v roce 2009 na Mighty Sounds a potom ještě jednou v roce 2012 v Německu na This is Ska festivalu, Hotknives jen jednou před dvěma lety, takže bylo jasný, že se na kombinaci těhle dvou elementů, energickýho šílence Fogga a uvolněnýho ska "popíku" v podání Hotknives, musím jít podívat. Dávám vědět přistěhovalci a v půl devátý vyrážíme. Rock Café už pěkně narvaný na to, že byla neděle, akorát dohrávaj Green Smatroll, což mě na jednu stranu mrzí, že jsme je propásli, jelikož mě zajímalo, jestli maj něco novýho v repertoáru. Je to docela rozdíl oproti koncertům v Londýně, kde jsem byl kolikrát nejmladší v publiku, celkově vzato, příjde mi, že v Anglii do toho publikum dávalo krapet víc. Po chvilce nazvučení konečně přichází na podium šílený "bludný holanďan", kterej ve skutečnosti bydlí v Belgii a je z Anglie - Mark Foggo (opět v triku hooligan) a s ním The Hotknives. Foggo začíná burcovat publikum a dostávat lidi do varu pokřikama: "Are you ready ska people, are you ready?" Rock Café už je docela slušně napěchovaný, takže koncert může začít. Nepomatuju si už přesně čím začali ale v podstatě šlo o takovej koncert dvou kapel v jednom. Foggo zpíval jak věci ze svýho repertoáru, tak i songy od Hotnives. Navíc s sebou vzal saxofonistu ze Skasters, takže jste měli možnost vidět Hotknives s dechama, který živě jinak nepoužívaj. Foggo opět pobíhal po podiu tam a zpět, kulil oči na publikum, předváděl ksichty, pozy, burcoval lidi dole v kotli, docela showman na to kolik mu je let. Mimochodem jeho věk je mi docela záhadou, přistěhovalec tvrdil, že tak kolem 60, tak nevim. Za ten večer zazněli tracky jako Ska Pig, Lucky To Be Alive, Hair Cut, Car on Train nebo Ska People a to jmenuju jen ty, který si teď vybavuju. Foggo zpíval i songy od Hotknives (někdy sám, někdy společně) co si vzpomínám, nechyběla Dave and Mary (kterou zahráli hned ze začátku), i novější věci z poslední desky, jako Harsh Reality nebo Doing Alright a i starší věci, jako Julie Julie nebo Holsten Boys. Jedinou věc co bych koncertu vytknul bylo nazvučení, kdy to u vokálu chvílema docela dost pískalo ale jinak nic. Po asi necelý hodině, kdy by se dal vzduch krájet, kdy už ze stropu a z lidí v publiku tekl pot proudem, to kapela končí (beztak je vždycky vidět, že to je, jen tak na oko). Publikum se ale nedává odbýt a s mohutnym pokřikem, kdy jsem se divil, že se celej Rockáč nezhroutil a mě nepraskli bubínky si vynutí protáhnutí koncertu ještě tak o dobrejch 15 - 20 minut. No a samozdřejmě, že nakonec si nechali to nejlepší v podobě Don't Go Away od Hotknives (docela trefnej název pro poslední track :D No a to byl konec dámy a pánové! I když jsme se snažili si vynutit ještě přídavek přídavku, tak už to Mark Foggo i Hotnives definitivně zabalili. Nakonec ještě potkávám po roce Baffyho, tak uděláme nějaký foto s Foogem a Hotknives. Mimochodem basák byl z celý kapely docela na šrot, což se potvrdilo, když jsem mu řekl, že anglický pivo chutná jak chcanky a on nekompromisně souhlasil :D Chvíli ještě kecáme s Baffym u stolu a pak razíme do Úlu, kde pokračuje v chlastání i pan Foggo, zbytek už nemá cenu popisovat. Co vím tak Mark Foggo jezdí hrát s Hotknives už dva roky, takže jestli budete mít někdy tu možnost, tak určitě zajděte. Jo a ještě nakonec, bych chtěl pozdravovat Dr. Bostona, on už bude vědět a dík za videoreport patří opět Baffymu!
Big D and the Kids Table - Stomp / Stroll Dva roky od vydání jejich poslední desky For Damned, The Dumb and The Delirious tu máme opět další počin od těhle skapunks z Bostonu. Deska vyšla na labelu Stricly Rude v červnu tohoto roku a jde ve skutečnosti o dvojalbum, takže se jedná vlastně o dvě desky, celkem o 27 tracích, což je docela slušný výkon během 2 let. První část Stomp jsou v podstatě klasický Big D and Kids Table, hodně chytlavých melodií, energickýho ska / skapunku alá "usa 90. léta". Ze začátku alba převažuje trochu víc ska, nad punkem i když je pravda, že ani tady se punková surovost nezapře. Najdou se tu ale i na Big D celkem uvolněnější songy jako např. Pinball nebo Don't Compare Me To You ale na druhou stranu i ostřejší skapunk sypačky jako Pitch 'n' Sway, Static nebo You Treat Everyone Like Shit. Ke Stompu ani nemá v podstatě cenu nic moc dodávat, nejde sice o nějaký hud. průlom v tvorbě Big D and Kids Table ale zase na druhou stranu je vidět, že kapela z tempa nepolevuje a je pořád tvůrčí. Ale....při prvním poslechu druhé části Stroll, jsem byl trochu v rozpacích. Tady už nejde tak jednoznačně o skapunk, tahle část desky je žánrově mnohem víc rozmanitější.
S rozsahem od rock 'n' rollu, punku, dubu, přes reggae až ke ska. Hned uvodní Knife je toho příkladem, stačí si vyslechnout jen to rockabilly intro. U většiny tracků na desce Stroll můžete slyšet doprovodné ženské vokály ale podle mě to moc nezachraňují, celkově mě Stroll nebaví tolik jako Stomp. Ne kvůli žánrový rozmanitosti ale spíš kvůli songům jako takovým, který mi nepříjdou zas tak zajímavý i přesto, že se snaží prolomit hud. škatulky. Mezi ty silnější věci patří určitě rock 'n' rollová Main Sqeeze, za ska bych zmínil Moment of Weakness nebo Our First Day, punkovější Lynn Lynn the City of Sin a poslední dubem okořeněnou Trust in Music ale tím výčet končí. Dobrá čtvrtina alba je věnovaná reggae ale bohužel i tady na mě ty tracky působí dost průměrně. Nevím jestli je dobrý nápad hodnotit tohle dvojalbum jako jeden celek, když jde o dvě desky, z nichž každá je pojatá trochu jinak. Stomp jako klasická skapunkovka a Stroll s trochu rozmanitějším hudebním pojetím. Stomp je jednoduše řečeno jednou z těch desek, kde se hodí fráze "neurazí ale ani nenadchne". Podle mě jde o celkem dobrý album. Spíš se hodí hodnocení jako ve škole, takže za 3. Kdežto Stroll i když se snaží mít ambice je oproti Stompu jen povzdechnutím (až na pár vyjímek). Celkově 7 z 10.
Jaya the Cat - The New International Sound Of Hedonism
Tuhle kapelu nemá cenu moc představovat, jelikož tu mám její obsáhlý profil, nicméně jejich poslední deska s opravdu dlouhým názvem The New International Sound Of Hedonism za tu recenzi určitě stojí. I tohle album se nese v podobném duchu jako předchozí věci, takže opět můžete čekat kombinaci reggae, punku a ska, nicméně v podání Jaya the Cat dost originální. Album vyšlo v roce 2012 u labelu Bomber Music (mimochodem na téhle značce vydali svojí poslední desku britští The Skints) a obsahuje celkem 15 zářezů. Úvodní track Rebel Sound v podstatě charakterizuje styl Jaya the Cat, trochu přísnější reggae s punkovejma prvkama. Následující Late Night Sonic Insurrection je klasický reggae, na který jsme většinou zvyklí, nicméně ani tenhle song není k zahození. Třetí v playlistu je Here Come Drums, výborná kombinace ska a punku (nebo punku a ska????) ale nečekejte nějaký prvoplánový skapunk, tohle je namícháno takovým způsobem, že se o tom ani nedá mluvit v rámci škatulek ska - skapunk, nicméně přesvědčit se můžete sami, protože k tomuhle tracku má kapela i videoklip. Přesně tohole míchání stylů je to, co se mi na Jaya the Cat líbí, nebo spíš to jak dokážou ty styly propojovat aniž by spadali do nějakejch klišé. Další věc, na desce skoro vůbec (nebo minimálně) neuslyšíte dechy a i tak dokážou zahrát výborný ska pasáže, i když tady tomu hodně pomáhaj klávesy. Jedeme dál! Unconditional Love, podle mě nejsilnější zářez z celé desky. "Klasický" ska ve středním tempu, kde hraje v podkladu místo dechů melodika. Další song Put a Boombox on my Grave je taková reggae oddychovka. Následující One Way Ticket Home je naproti tomu trochu ponurejší reggae ale opět se zde projevuje rukopis kapely. Peace and Love je další klasickou reggaepunkovkou v podání Jaya the Cat, asi není potřeba dodávat víc. Fake Carreras je spíš tou skáčkovější věcí, i když tady už toho punku převažuje přecijenom trochu víc, takže možná punk sprvky ska? A ani tady nezklamou klávesy. Poslední track, který stojí ještě za zmínku je ponurá Date with a Needle, která začíná intrem hraným na akustiku, ovšem postupně se začnou přidávat klávesy, basa a bicí až je z toho trochu temnější reggae. A to jsem nezmínil úplně všechny songy, ono to asi ani nemá cenu protože týhle desce není ani co vytknout, co track to originál. Tím bych tuhle recenzi asi ukončil, nemám zkrátka výtky. Všechno tu tak nějak sedí. Prostě koktejl namíchaný ze ska, punku a reggae, všechno pěkně rovnoměrně rozložený, co víc dodat - 9 z 10.
O téhle francouzké dirty reggae partě jsem se zmiňoval už minulý rok v souvislosti s jejich vystoupením na pražské Sedmičce a recenzí, zatím jejich jediné desky Lonely Road. Kapela je zajímavá hlavně kombinací dirty reggae s punkem a soulem, což vytváří hodně originální sound, kterému se blíží možná tak jenom jejich francoužští kolegové 65 Mines Street. O tom jak je na tom scéna ve Francii a co kapela chystá se dozvíte z rozhovoru.
Tento rozhovor také najdete ve 14. čísle fanzinu Real Enemy, který vyjde začátkem října
Zdravim Bobby Sixkiller, na úvod klasická otázka. Mohli byste představit kapelu, odkud pocházíte, jak dlouho už hrajete? Od vydání vašeho debutu Lonely Road uběhly dva roky, máte už nějaký nový materiál pro novou desku, nebo je ještě příliš brzo?
Zdravíme čtenáře. Jsme Bobby Sixkiller, kapela z Nancy (severovýchod Francie). Pět let už hrajeme jamajskou muziku s něco málo soulovejma a rockovejma vlivama. Od konce roku 2008 jsme odehráli okolo stovky koncertů po celý Francii a pár taky v Německu, Belgii, Čechách a na Slovensku. Od desky Lonely Road zatím nemáme žádnej novej materiál ale už pracujeme na druhym albu, tak doufáme, že by mohlo vyjít příští rok.
Ve vaší muzice je, kromě ska, soulu hodně slišet vlivy punku. Jak vás vůbec napadlo kombinovat dirty reggae a punk? Podlě mě je to hodně originální kombinace a dost vás to odlišuje od zbytku ska & reggae kapel.
Hrajem jamajskou muziku a je pravda, že máme trochu punkovejch vlivů. Myslím, že to je hlavně tím, že jsme všichni v pubertě poslouchali punk (a trochu pořád i dnes!). Je to prostě část naší kultury.
Další otázka se bude týkat vašeho jména. Proč zrovna Bobby Sixkiller, jste opravdu takový fanoušci Odpadlíka? :D Buď v klidu opravdu nejsme fanoušci Odpadlíka. Nedává to moc smysl, tohle jméno. Smály jsme se tomu sestřihu a vůbec celýmu seriálu, to je všechno.
Mohli byste trochu přiblížit francouzkou ska & reggae scénu? Jak je na tom ve Francii tenhle žánr s popularitou, chodí na akce hodně lidí? A co kapely, mě se zdá, že máte sice hromadu výbornejch kapel ale kromě Skarface nebo 2Tone Club, nevidim skoro vůbec tyhle kapely na tour mimo Francii?
Francouzská scéna má celkem dobrý kapely jako 8°6 Crew, Two Tone Club, Moon Hop...a z nejmladších by jste měli slyšet 65 Mines Street, The Branlarians , The Groovin Jailers , The Sarah Connors , Old Dodge Fellows...omlouvám se kapelám, co jsem zapoměl! Tyhle žánry nejsou ve Francii moc populární, na největší akce můžeš dostat tak 600 lidí (Dance Ska La v Rennes, Spirit of 69 v Bordeaux or Rock’n’Stock, taky na jihovýchodě) ale obecně chodí tak míň jak 200. Němci jsou mnohem víc nadšený pro early reggae a ska. Nicméně všechny tyhle kapely nesjou profesionálové, tak to nění vždycky lehký udělat tour do zahraničí.
A co naše scéna? Znáte taky nějaký český a slovenský ska & rocksteady, nebo punk & oi! kapely?
Neznáme moc kapel z těhle zemí: Prague Ska Cinspiracy (ale myslím, že nedávno změnili žánr), Green Smatroll (hráli jsme s nima dvakrát ve Francii), Pipes and Pints jsou výborný, viděl jsem je tohle léto a Foolproof Riddim z Bratislavy za dub ska.
Minulý rok jste jeli tour po Evropě, zahráli jste přitom taky v Praze a v Bratislavě, jaký byli dojmy z našich končin? Musím přiznat, že na Sedmičce mohlo bejt tenkrát tak 12 platících :D
Užili jsme si ty koncerty hodně! Sice tam nebylo moc lidí ale koncert byl dohodnut jenom týden předem, nicméně publikum bylo dobrý.Udělali jsme 5 koncertů na Slovensku tak máme trochu jasnější pohled. A upřímě, všechny kluby ve kterejch jsme hráli byli fakt dobrý, speciálně Koloseum v Košicích. Zvukový technici byli daleko lepší, jak většina co jsme potkali ve Francii, bez ohledu na jazykovou bariéru.
Myslíte, že po tomhle tour jste se dostali lidem trochu víc do povědomí?
To je složitý tahle říct.....ale ano myslím, že trochu jo. Zhráli jsme 11 koncertů na místech, kde jsme předtím ještě nikdy nebyli, dokonce i ve Francii (4 koncerty na konci tour). A určitě na Slovensku, protože si myslím, že tam nás předtím neznal nikdo!
Co si myslíte o současný offbeat scéně? Myslíte, že bychom jí mohli považovat za "4. vlnu ska"....protože když se podívám nápříč scénou máme spoustu novejch kapel, dokonce i žánr - DIRTY REGGAE, starej jamajskej sound 60. let je zpátky, anglický 2tone a Trojan legendy znovu hrajou a vystupujou....máme spoustu novejch ska festivalů, hlavně v Německu....Tak co myslíte, dá se to považovat za "4. vlnu"?
Dobrá otázka! Nevím, jestli o tom můžem mluvit jako o 4. vlně ale s jistotou, scéna se změnila. V 90. letech a po roce 2000 "speed ska" a "skapunk" byli dominantní. Dneska.... máš pravdu, early reggae a oldschool reggae je zpět v popředí. Je zajímavý, že mluvíš o "dirty reggae", protože si myslím, že to je termín, který zavedli Aggrolites a myslim, že tahle kapela je velmi důležitá k pochopení návratu early reggae. Určitě maj velkej vliv na na reggae kapely už několik let.
A nakonec se zeptám co planují Bobby Sixkiller v nejbližší době? Pokud chcete ještě něco dodat máte možnost, jinak dík za rozhovor.
Několik následujících měsíců strávíme komponováním novýho alba a doufáme, že ho nahrajeme, ještě před létem. Udělali jsme tucet koncertů po vydání Lonely Road a teď bysme chtěli některý nový tracky zahrát i naživo. Díky ti za rozhovor, díky taky Shupovi a Foolproof Riddim z Bratislavy a Davidovi z Pilsen Trojan Crew za koncerty na Slovensku a v Čechách. Můžete si stáhnout všechny naše desky zdarma tady: http://www.bobbysixkiller.fr/site/spip.php?rubrique2 a dozvědět se nějaký novinky, tady: https://www.facebook.com/pages/Bobby-Sixkiller/375308242497041 Cheers!
ENGLISH
I'm greeting Bobby Sixkiller, at the begining classical question. Could you introduce your band where are you from, how long have you been playing? Since realease your debut album Lonely Road it's two years. Do you have already any new material for new album or is just to early?
Hi readers! We are Bobby Sixkiller, a band from Nancy (northeast of France). We are playing jamaican music with some soul and rock influences for 5 years. Since end of 2008 we made about hundred gigs all over France and some in Germany, Belgium, Czech Republic and Slovakia. We don’t have a new material since Lonely Road but we’re working on a second album we hope to release next year. In your music we can hear influences like ska, soul and punk. Besides the soul mainly punky influences, how did you come to this combination of dirty reggae with punk? According to me it's very original combination which makes you different from another bands in ska & reggae scene.
We’re playing Jamaican music and it’s true that we have a little bit of punk influences. I think it’s because we have all listen punk music when we were teenagers (and still a little now!). I think it’s a part of our culture.
Next question will be about your band name. Why just Bobby Sixkiller? Are you really fans of series Renegade from 90's? :D
Don’t worry we’re not really fan of the Renegade! There is not so much sense to find in this name . We were laughing about him and the serie, that is really old fashion, that’s all
Could you little bit introduce french ska & reggae scene? How it looks with these genres as regards popularity and what about fans? Is many people going to gigs and events? And what about bands, you have plenty good bands but besides Skarface and 2Tone Club I nearly don't see these bands on tour out of France?
The french scene has some really good bands like 8°6 Crew, Two Tone Club, Moon Hop... And from youngest bands, you should listen to 65 Mines Street, The Branlarians, The Groovin Jailers, The Sarah Connors, Old Dodge Fellows... sorry for the bands I forgot! These genres are not so popular in France, you can get 600 people for the biggest events (Dance Ska La in Rennes, Spirit of 69 in Bordeaux or Rock’n’Stock in southwest too) but generally that’s under 200. Germans are more keen on early reggae and ska. Anyway all these bands are not professional, that’s not always easy to tour in foreign countries. And what about our scene? Do you know any czech or slovakian ska & rocksteady or punk & oi! bands?
We don’t know many bands of these countries: Prague Ska Conspiracy (but I think they’ve changed genre recently), Green Smatroll (we’ve play with them twice in France), Pipes and Pints is a great band I’ve seen them this summer, Foolproof Riddim from Bratislava for ska dub… Last year you went tour around the Eroupe. You have played also in Prague and Bratislava (Slovakia). How did you enjoy it and what are your impressions from our countries (Czech and Slovakia)? I must admit that in club 007, where you were playing could be maybe just 12 people in audience :D
We enjoyed this gigs a lot! There was not many people in Club 007 but the gig was set up just the week before, however the audience was good. We made 5 gigs in Slovakia so we have a clearer view. And honestly all the club we’ve been playing in were really good, especially the Coloseum in Košice. The sound technicians were very good to, better than the majority we’ve met in France, despite the language border! Do you think that after this tour you got little bit more into the minds of ska fans?
It’s difficult to say… but yes I think a little bit, we’ve been playing 11 gigs in places we’ve never been before, also in France (4 gigs at the end of the tour). For sure in Slovakia because I think nobody knew us before! What do you think about actual/current offbeat scene, do think that we could concider like "4th Wave of Ska".... because when I look around the scene we have plenty new bands, even also genre like DIRTY REGGAE, oldschool jamaican 60's sound is back, old english 2tone and Trojan legends are playing again......there is plenty of new ska festivals especially in Germany.....So what do you think guys is this "4th Wave"?
Good question! I don’t know if we can talk about a 4th wave but for sure the scene has changed. In the 90’s and 2000’s the “speed ska” and “skapunk” were dominant. Now, you’re right, early reggae and oldschool reggae come back in force. It’s interesting you’re talking about “dirty reggae” because I think that this term has been inventing by The Aggrolites, and I think this band is very important to understand this come back of early reggae. For sure they have a big influence on reggae bands for a few years. At the end I will ask what the Bobby Sixkiller are planing in the near future? If you want to add something you have chance, otherwise thanks for interview.
We will spend the next months to compose a new album, and we hope that we'll to record it before summer. We’ve made dozens of gigs after the release of Lonely Road and now we want to have new songs to play on stage. Thank you for the interview, thanks to Shupo and Foolproof Riddim from Bratislava and David from Pilsen Trojan Crew for the gigs in Slovakia and Czech republic. You can download all our discs for free here: http://www.bobbysixkiller.fr/site/spip.php?rubrique2 And get news here:https://www.facebook.com/pages/Bobby-Sixkiller/375308242497041 Cheers!
+-+front.jpg)
+-+front.jpg)
+-+front.jpg)
