Finsko, země tisíce jezer, vodky, svetrů, Laponců, sobů, nekonečnejch dnů a nocí a možná bysme někde tam daleko na severu našli i Santu Klause prohánějícího se na saních s flaškou vodky v ruce. Ale taky je to země odkud pochází jedna kapela, kterou nemá asi cenu moc představovat, protože Valkyrians se za tu dobu dostali do přehrávačů mnoha z nás. Za kapelu odpovídal Mr. Moonhead.
Zdar Valkyrians. Takže klasická první otázka. Mohli byste stručně představit kapelu, jak dlouho už hrajete? Máte taky, jako členi kapely nějaký vedlejší hud. projekty nebo jsou Valkyrians jediný?
Jak si zmínil předtím, jsme Valkyrians ska / rocksteady kapela z Helsinek, z Finska. Hrajeme spolu okolo 11 let. Zatím jsme vydali tři alba, jedno EP a několik singlů a teď už děláme na našem čtvrtém albu. Občas pro zábavu rádi hrajem covery, což zrodilo další dvě kapely: horror-reggae band jménem The Vampyrians a porno-reggae band jménem The Valkilmers. Jako jednotlivci taky hrajeme v různejch kapelách a projektech. Nicméně nic z toho nemá se ska scénou nic společnýho.
S klidem bych řekl, že jste jednou z nejaktivnějších kapel na dnešní, evropský ska scéně za posledních pár let a fans váš už moc dobře znaj. Cítíte to stejně, např., když jedete hrát někam mimo Finsko? A co u vás doma, chodí na vás dost lidí?
Okolo roku 2007 jsme se dostali do finský hitparády, což nás tady poměrně proslavilo. Ale teď, myslím, že jsme známější v Evropě, než u nás (nikdo není prorokem ve vlastní zemi). Získali jsme velký publikum v Německu, Francii nebo ve Španělsku, větší, než ve Finsku. Tohle je pro nás ale zase dobrý, protože milujeme cestování a taky to, že se můžem čas od času dostat pryč ze severního polu. Zaznamenali jsme díky Facebooku, že máme hodně fanoušků i v Mexiku. Tak čekáme, že si tam někdy v blízký budoucnosti zahrajem.
Kolik času, během roku s kapelou strávíte na tour (?) a jak to zvládáte skloubit s prací a rodinama? Řekněte nám, v jaký "nejexotičtější" zemi jste hráli?
Nemůžeme dělat tolik tour kvůli práci a rodinám. Uděláme asi tak 3 - 4 krátký tour do roka. Obvykle jedno tour znamená 3 až 5 koncertů. Taky děláme vyjímečný koncerty pokud jsou nám pokrytý náklady. Moc exotickejch zemí v Evropě není. Litva a Lotyšsko byli asi "nejexostičtější". Ale jednou bysme si rádi zahráli na Islandu.
Teď to bylo dva roky od vydání vašeho třetího LP Punkrocksteady. Jak vás vůbec napadlo udělat covery legendárních punkovejch songů a předělat je do early reggae / rocksteady. Podle mě to byl výbornej nápad. Jste spokojený s posledním albem?
Valkyrians začínali jako cover band a tak pro nás nebylo tabu nahrát covery. Jsme velký fanoušci 77 punkrock scény, tahle nahrávka je naší poctou týhle éře. S Punkrocksteady jsme hodně spokojený. Sice to nebyl velkej komerční úspěch ale otevřelo nám to hodně dveří. Hráli jsem už na hodně punkovejch festivalech právě od doby co jsem tuhle desku vydali.
A co nová deska? Pracujete už na novejch věcech nebo je nový album stále hudbou budoucnosti?
Děláme na něm ale trvá to nějakej čas. Ale jo bude nová nahrávka. Nemůžu říct kdy, možná příští rok, možná pozdějc. Ale bude. JE TO TAK!
V červenci 2013 jste se objevili na kopilačce The Clash Goes Jamaican, která se skládá z coverů písniček od Clash, předělanejch do jam. muziky. Jak jste se dostali k týhle kompilaci a kdo stojí za tímhle projektem?
Můj dobrej kamarád z Granady (Španělsko), Labase Martinez (basák Red Soul Community). Říkal mi, že jeden label z Barcelony, jménem Golden Single Records dělá kompilaci z coverů od Clash. Tak jsem je kontaktoval a zeptal se jich, jestli by nás chtěli zařadit na to album. Už jsme měli nahranou "Career Opportunities" z Punkrocksteady, takže track už byl připravenej. Tak jsem jim to poslal a byli s tím velmi spokojený. Ve skutečnosti, myslím, že to byl náš první song, který se dostal na kompilaci. Je to vynikající double-album. Jsme hrdý, že můžeme bejt toho součástí.
Už jste hráli i v Čechách, znáte nějaký naše nebo slovenský ska, punk nebo oi! bandy? Ptám se na to zahraničních kapel dost často, protože chci vědět jak je na tom naše scéna v zahraničí.
Znám akorát kapelu jménem Polemic. Sice jsem je neslyšel ale vím, že existují :) Hráli jsme několikrát s The Chancers a taky Discoballs.
Jak to celkově vypadá se ska ve Skandinavii? Švédský kapely jsou poměrně známý, z Finska lidi znají alespoň vás, když už Capital Beat nebo Blaster Master ale co Norsko? Jsou tam vůbec nějaký kapely?
Ska scéna je ve Finsku poměrně mrtvá. Zmínil jsi pouze tři kapely a to jsou jediný co ve Finsku teď máme. Momentálně mají hoši z Blaster Master novou kapelu jménem The Syrians ale neslyšel jsem je ještě. Fakt neznám nějaký norský ska kapely, možná by se měli přestěhovat do střední Evropy.
Podle vašeho vzhledu bych typoval, že jste skinheads (mám pravdu?) nebo alespoň, někteří z vás. Moje otázka bude o jednom z asi nejdiskutovanějšíchí témat na dnešní skins scéně. Co si myslíte o SHARP? Hodně lidí dnes totiž tvrdí, že mezi SHARP a RASH v podstatě není tak velkej rozdíl a přestávaj se k tomu hlásit ty, kdo to dřív horlivě propagovali. Co si o tom myslíte?
Dobrá, nejsme čistě holohlavej skinhead band. Jsme víc mix skinheadů, suedeheadů, punků a Mods. Být SHARP je víc, než politická volba. Být SHARP znamená být inteligentní, ostrý, empatický, rozvážný a spravedlivý. Znamená to, že si nenechám nasrat od stupidních rasistů, fašounů, xenofobů, homofobů nebo jinejch netolerantních stupidů. Někdo trvdí, že bysme měli tolerovat netolerantní. Já říkám, že je to absolutní hovadina. Nikdy nebudu sedět u stlou a pít pivo s někým kdo má uzavřenou mysl. Nepřítel není dělnická třida. Naši nepřátelé nejsou chudý imigranti, zkoušející tu žít. Naši nepřátelé jsou zazobaný bastardi, který nás legálně okrádaj, bankéři a zkorumpovaný politici ne gayové, cizinci a komouši.
Proč myslíš, že některý lidi dnes považujou SHARP za zpolitizovaný "levičácký" hnutí uvnitř skinheads a nevidí, že jde hlavně o osobní postoj (kde politická orientace nehraje žádnou roli)?
Asi proto, protože lidi jsou tak jednoduchý, oni nechápou, že je víc, než jen dvě strany mince. Jestliže nesnáším Hitlera, tak to neznamená, že mám rád Stalina. Nenávidím jakoukoliv formu represe, levicovou nebo pravicovou. Ale nebudu popírat, že levičáci mají míň předsudků, než pravice. Možná to je další důvod.
Ok díky, to by bylo vše.
ENGLISH
Hi Valkyrians. So first of all classic question. Could you little bit introduce your band, how long have you been playing? Do you have as a members any another music projects or just Valkyrians are one?
As you mentioned before, we are The Valkyrians, a ska / rocksteady band from Helsinki, Finland. We have been playing together about 11 years now. We have published three albums, one EP and a few singles and we are working now on our fourth album. Sometimes we like to have fun and play covers, which gave birth to two other bands: a horror-reggae band called The Vampyrians, and a porno-reggae band called The Valkilmers. As individuals we also play in different bands and projects, nothing to do with the ska scene anyway.
I would said without problems that you're one of the most active bands on current europian ska scene in last few years and fans are quite well familiar with Valkyrians. Do you feel it same for example when you come somewhere outside of Finland? And what in Finland is coming many people to your gigs?
Around 2007 we hit the charts in Finland which made us quite famous here. But right now I think we are getting bigger in Europe than in our own country (no-one is a prophet in their own land). We get bigger audiences in Germany, France or Spain than we get in Finland. This is ok for us because we love to travel and get out of the north pole from time to time. We have noticed through Facebook, that we have many fans in Mexico. So, we are expecting to play there too in the near future.
How much time do you spend on tours during the year and how do you manage it with job and families? Tell us in which "most exotic" country did you play?
We can´t do so many tours because of work and family. We do, maybe three or four short tours a year. Usually one tour means from 3 to 5 shows. We also do exclusive gigs if the expenses are covered. There aren´t so many exotic countries in Europe. Latvia and Lithuania were maybe the most exotic ones. We would love to play in Iceland someday.
Now it was two years since you published your third LP Punkrocksteady. How did you come to this idea to make covers of legendary punk songs to early reggae / rocksteady? According to me it was great idea? Are you satisfied with last album?
The Valkyrians started as a cover band so playing covers is not tabu for us. We are big fans of the 77-punk scene, this record is our homage to that era. We are very satisfied with Punkrocksteady. It wasn´t a big commercial success but it has opened many doors to us. We have played many punk festivals since we published that album.
And what about new album? Are you working on some new stuff or is new album still music of future?
We are working on it, but it takes time. But there will be a new record. I can´t say when. Maybe next year. Maybe later. But there will be a new record. THAT IS A FACT!
In July 2013 your band appeared on compilation The Clash Goes Jamaican which consist from covers of Clash songs remade to jamaican music. How did you get to this compilation and who is responsible for this project?
A good friend of mine from Granada, Labase Martinez (bass player of Red Soul Community), told me that a label in Barcelona, called Golden Single Records, were making a compilation of only Clash covers. So I contacted them and asked if they would like to include us in that album. We had already recorded "Career Opportunities" for Punkrocksteady so the song was ready to go. I sent it to them and they were very happy with it. In fact, I think it was the first song they got for the compilation. It´s a great double-album. We are proud to be part of it.
You have played already in Czech republic. So do you know any our or slovakian ska, punk or oi! bands? I ask to foreign bands allways on this because I want to know how is our scene "famous" in abroad.
I know there´s a band called Polemic. I haven´t heard them, but I know they exist :) We have played with The Chancers a couple of times and Discoballs as well.
How it looks with ska scene in whole Skandinavia? Swedish bands are quite famous, from Finland people know alt least about you, Capital Beat and Blaster Master but what Norway? Are there any bands?
The ska scene in Finland is quite dead. You mentioned the only three bands we have in Finland at the moment. Actually, the guys from Blaster Master have a new band called The Syrians, but I haven´t heard them yet. I don´t really know any norwegian ska bands. Maybe should move to central Europe.
According to your appearance you are skinheads (am I right?) or at least some of you. My question will be about today topic on skins scene. What do you think about SHARP idea? Because many people in these day claims that basically there's no big difference between SHARP and RASH and people who propagated it, today doesn't want to have any common with it. What is your opinion?
Well, we are not a clean-cut skinhead band. We are more a mix of skinhead, suedehead, punk and mod. I think being SHARP is more a moral than a political choice. Being SHARP means being intelligent, keen, empathetic, cool and righteous. It means that you don´t take shit from racists, fascists, xenophobes, homophobes, or any other stupid intolerant people out there. Some people say that we have to tolerate the intolerant. I say that is bullshit! I will never sit, talk or drink a beer with someone with close-minded ideas. The enemy is not the working class. Our enemies are not the poor immigrants trying to get a living. Our enemies are the rich bastards stealing legally from us, the bankers and the corrupt politicians, not the gays, the foreigners and the commies.
Why do you think that some people consider SHARP idea as a political "leftist" movement inside whole skinhead movement and doesn't see that it's mainly just personal attitude (where doesn't matter on polical orientation)?
Maybe because people are so simple they can´t understand there are more than two sides. If I don´t like Hitler it doesn´t mean I like Stalin. I hate any kind of repression, left or right. But I won´t deny "leftist" have less prejudices than the right wing. That might be another reason.
Derrick Morgan (27.3. 1940, Claredon / Jamajka), je jedním z pionýrů jam. muziky a podobně jako např. Laurel Aitken i on stál u vzniku ska a podobně jako většina tehdejších teenagerů i on se snažil najít své štěstí v různých amaterských pěveckých soutěžích a vymanit se tak z chudoby předměstských ghet. První úspěch se dostavil v roce 1957, kdy vyhrál soutěž Vere Johns Opportunity Hour, která se odehrávala v Kingstonu. Zvítězil s převzatými písněmi od Little Richarda, Long Tall Sally a Jenny Jenny, krátce na to byl přizván k putovnímu, komediálnímu představení Bim and Bam, které objíždělo celý ostrov. V roce 1959 se poprvé objevil ve studiu, konkrétně u producenta Duka Reida, který sháněl talenty pro svůj label Treasure Isle. U Reida nahrál Morgan svoje první singly, většinou v rytmu boogie nebo shuffle, protože ska se v té době stále ještě vyvíjelo. Mezi tyto písně patřily Lover Boy, S- Corner Rock a Oh My a krátce na to i později velmi slavný hit Fat Man, který byl nahrán ještě v boogie stylu. Příležitostně nahrával také i u Reidova největšího konkurenta Coxona Dodda a jeho labelu Studio One. V roce 1960 se mu podařilo jako prvnímu interpretovi vůbec, obsadit žebříček místní hitparády od první až do sedmé příčky. Rok na to se pustil do spolupráce s čínsko-jamajským producentem Leslie Kongem, výsledkem této spolupráce byl jeho první významější hit Don't You Know, který později přejmenovali místní selectoři jako Housewieves Choice. Touto písní začali, dnes už legendární souboje mezi Morganem a Princem Busterem, které se vlekli až do konce rocksteady éry na konci 60. let. Celé to začalo obviněním Princem Bustera, že Morgan vykradl jeho nápad a na jeho základě složil Don't You Know / Housewieves Choice. Buster neváhal a složil song Blackhead Chiney Man, ve kterém se snažil zesměšnit Morganovu spolupráci s Leslie Kongem (mimo jiné v songu se zpívá:"Nevěděl jsem, že tvoji rodiče byli z Hong Kongu"). Ani Derrick Morgan neváhal a pustil se do Bustera songem Blazing Fire (kde zpívá:"Žij a nech žít a tvoje dny budou mnohem delší"). Následovalo několik dalších písní, jejichž prostřednictvím si Buster a Morgan vyřizovali účty. Na Blazing Fire odpověděl Buster songem Praise Without Raise, ani tahle píseň nezůstala bez Morganovi odpovědi a výsledkem byla No Raise No Praise. Tahle rivalita se táhla až do éry rocksteady, kde stojí za zmínku Morganův singl Judge Dread In Court. Asi nejúspěšnější Morganovou písní je Foward March z roku 1962, která se stala hlavním songem oslav nezávyslosti Jamajky na britském impériu (6.8. 1962). V půli 60. let se ska začalo postupně transformovat do pomalejšího rocksteady. Derrick Morgan se samozdřejmě snažil udržet krok s aktuálním soundem a tak i on reagoval na změnu v jamajských dacehallech.
V dobách nastupujícího rocksteady se celým ostorvem prohnala vlna problémů, páchaných rude boys a proto i spousta interpretů reagovali na počínání rude boys. Derick Morgan přišel s písní Tougher Than Tough, která se dnes řadí ke klasice, týkající se rude boys. Mezi jeho další rocksteady songy související více, či méně s rude boys patří Do the Beng Beng a Conquering Ruler. V roce 1968 nahrává v produkci Bunnyho Lee další z jeho nejzásadnějších songů, píseň Seven Letters (což je původně cover soulového hitu od Ben E. Kinga). Seven Letters je dnes považován za vůbec první reggae song, ovšem tohle je dost zavádějící tvrzení, jelikož na Jamajce vám každý ze staré generace muzikantů řekne, že právě on a právě ta konkrétní píseň byla tou první, stejně tak by se dalo polemizovat, jestli to nebyla třeba Do The Reggay od Toots and the Maytals. V roce 1969 nahrává legendární singl Moon Hop (Crab Records), který mnozí znají v podání Mr. Symaripa, jako Skinhead Moonstomp ale původně jde o Morganův song. Tato píseň se později stala jednou z mnoha hymen roku 1969 a éry skinhead reggae. Ještě v roce 1969 vydává svoje první LPs Seven Letters, Derrick Morgan in London a o rok později Moon Hop. Začátkem 70. let se začalo reggae postupně transformovat do rastafariánstvím ovlivněného roots a na jam. hudební scéně začala obměna interpretů. Většina hvězd hudební scény 60. let už nedokázala reagovat na změnu soundu a nahradili je nový zpěváci a především DJs, jako např. U-Roy, Big Youth nebo Dennis Alcapone. Morgan sice vydal během 70. let několik alb (Feel So Good -1975, People's Decision - 1977 nebo Still In Love - 1977) ale na místní hud. dění neměly žádný vliv. Jediné album ze 70. let které stojí za zmínku je právě asi People's Decision, kde se naplno projevila Morgenova levicová angažovanost. Koncem 70. let potkala Morgena jedna z nejzásadnějších tragédií jeho kariéry, když přišel o zrak a musel tak omezit svoje vystupování. Na nějakou dobu o něm nebylo vůbec slyšet, až s příchodem 90. let a 3. vlnou ska se znovu ukázal na scéně. V roce 1994 vydává po dlouhých letech další desku The Conquering Ruler (Porkpie rec.), na které spolupracoval s německou skupinou Yebo. V roce 2004 mu vychází zatím poslední album Derrick Meets the High Notes, na kterém spolupracoval s holandskou kapelou High Notes. V roce 2009 se také objevil v dokumentu Rocksteady The Roots of Reggae, jako jedna z mnoha legend. V součastnosti stále vystupuje a koncertuje na festivalech po celé Evropě a to i ve svých neuvěřitelných 73 letech a přes svůj handicap, kterým je slepota. Derricka Morgana jsme měli možnost vidět také i u nás a to v roce 2009, kdy vystupoval na reggae festivalu Real Beat. scorcha
Mark Foggo with The Hotknives - 29.9. Praha, Rock Café Mark Fogga, jsem viděl poprvý snad někdy v roce 2009 na Mighty Sounds a potom ještě jednou v roce 2012 v Německu na This is Ska festivalu, Hotknives jen jednou před dvěma lety, takže bylo jasný, že se na kombinaci těhle dvou elementů, energickýho šílence Fogga a uvolněnýho ska "popíku" v podání Hotknives, musím jít podívat. Dávám vědět přistěhovalci a v půl devátý vyrážíme. Rock Café už pěkně narvaný na to, že byla neděle, akorát dohrávaj Green Smatroll, což mě na jednu stranu mrzí, že jsme je propásli, jelikož mě zajímalo, jestli maj něco novýho v repertoáru. Je to docela rozdíl oproti koncertům v Londýně, kde jsem byl kolikrát nejmladší v publiku, celkově vzato, příjde mi, že v Anglii do toho publikum dávalo krapet víc. Po chvilce nazvučení konečně přichází na podium šílený "bludný holanďan", kterej ve skutečnosti bydlí v Belgii a je z Anglie - Mark Foggo (opět v triku hooligan) a s ním The Hotknives. Foggo začíná burcovat publikum a dostávat lidi do varu pokřikama: "Are you ready ska people, are you ready?" Rock Café už je docela slušně napěchovaný, takže koncert může začít. Nepomatuju si už přesně čím začali ale v podstatě šlo o takovej koncert dvou kapel v jednom. Foggo zpíval jak věci ze svýho repertoáru, tak i songy od Hotnives. Navíc s sebou vzal saxofonistu ze Skasters, takže jste měli možnost vidět Hotknives s dechama, který živě jinak nepoužívaj. Foggo opět pobíhal po podiu tam a zpět, kulil oči na publikum, předváděl ksichty, pozy, burcoval lidi dole v kotli, docela showman na to kolik mu je let. Mimochodem jeho věk je mi docela záhadou, přistěhovalec tvrdil, že tak kolem 60, tak nevim. Za ten večer zazněli tracky jako Ska Pig, Lucky To Be Alive, Hair Cut, Car on Train nebo Ska People a to jmenuju jen ty, který si teď vybavuju. Foggo zpíval i songy od Hotknives (někdy sám, někdy společně) co si vzpomínám, nechyběla Dave and Mary (kterou zahráli hned ze začátku), i novější věci z poslední desky, jako Harsh Reality nebo Doing Alright a i starší věci, jako Julie Julie nebo Holsten Boys. Jedinou věc co bych koncertu vytknul bylo nazvučení, kdy to u vokálu chvílema docela dost pískalo ale jinak nic. Po asi necelý hodině, kdy by se dal vzduch krájet, kdy už ze stropu a z lidí v publiku tekl pot proudem, to kapela končí (beztak je vždycky vidět, že to je, jen tak na oko). Publikum se ale nedává odbýt a s mohutnym pokřikem, kdy jsem se divil, že se celej Rockáč nezhroutil a mě nepraskli bubínky si vynutí protáhnutí koncertu ještě tak o dobrejch 15 - 20 minut. No a samozdřejmě, že nakonec si nechali to nejlepší v podobě Don't Go Away od Hotknives (docela trefnej název pro poslední track :D No a to byl konec dámy a pánové! I když jsme se snažili si vynutit ještě přídavek přídavku, tak už to Mark Foggo i Hotnives definitivně zabalili. Nakonec ještě potkávám po roce Baffyho, tak uděláme nějaký foto s Foogem a Hotknives. Mimochodem basák byl z celý kapely docela na šrot, což se potvrdilo, když jsem mu řekl, že anglický pivo chutná jak chcanky a on nekompromisně souhlasil :D Chvíli ještě kecáme s Baffym u stolu a pak razíme do Úlu, kde pokračuje v chlastání i pan Foggo, zbytek už nemá cenu popisovat. Co vím tak Mark Foggo jezdí hrát s Hotknives už dva roky, takže jestli budete mít někdy tu možnost, tak určitě zajděte. Jo a ještě nakonec, bych chtěl pozdravovat Dr. Bostona, on už bude vědět a dík za videoreport patří opět Baffymu!
Big D and the Kids Table - Stomp / Stroll Dva roky od vydání jejich poslední desky For Damned, The Dumb and The Delirious tu máme opět další počin od těhle skapunks z Bostonu. Deska vyšla na labelu Stricly Rude v červnu tohoto roku a jde ve skutečnosti o dvojalbum, takže se jedná vlastně o dvě desky, celkem o 27 tracích, což je docela slušný výkon během 2 let. První část Stomp jsou v podstatě klasický Big D and Kids Table, hodně chytlavých melodií, energickýho ska / skapunku alá "usa 90. léta". Ze začátku alba převažuje trochu víc ska, nad punkem i když je pravda, že ani tady se punková surovost nezapře. Najdou se tu ale i na Big D celkem uvolněnější songy jako např. Pinball nebo Don't Compare Me To You ale na druhou stranu i ostřejší skapunk sypačky jako Pitch 'n' Sway, Static nebo You Treat Everyone Like Shit. Ke Stompu ani nemá v podstatě cenu nic moc dodávat, nejde sice o nějaký hud. průlom v tvorbě Big D and Kids Table ale zase na druhou stranu je vidět, že kapela z tempa nepolevuje a je pořád tvůrčí. Ale....při prvním poslechu druhé části Stroll, jsem byl trochu v rozpacích. Tady už nejde tak jednoznačně o skapunk, tahle část desky je žánrově mnohem víc rozmanitější.
S rozsahem od rock 'n' rollu, punku, dubu, přes reggae až ke ska. Hned uvodní Knife je toho příkladem, stačí si vyslechnout jen to rockabilly intro. U většiny tracků na desce Stroll můžete slyšet doprovodné ženské vokály ale podle mě to moc nezachraňují, celkově mě Stroll nebaví tolik jako Stomp. Ne kvůli žánrový rozmanitosti ale spíš kvůli songům jako takovým, který mi nepříjdou zas tak zajímavý i přesto, že se snaží prolomit hud. škatulky. Mezi ty silnější věci patří určitě rock 'n' rollová Main Sqeeze, za ska bych zmínil Moment of Weakness nebo Our First Day, punkovější Lynn Lynn the City of Sin a poslední dubem okořeněnou Trust in Music ale tím výčet končí. Dobrá čtvrtina alba je věnovaná reggae ale bohužel i tady na mě ty tracky působí dost průměrně. Nevím jestli je dobrý nápad hodnotit tohle dvojalbum jako jeden celek, když jde o dvě desky, z nichž každá je pojatá trochu jinak. Stomp jako klasická skapunkovka a Stroll s trochu rozmanitějším hudebním pojetím. Stomp je jednoduše řečeno jednou z těch desek, kde se hodí fráze "neurazí ale ani nenadchne". Podle mě jde o celkem dobrý album. Spíš se hodí hodnocení jako ve škole, takže za 3. Kdežto Stroll i když se snaží mít ambice je oproti Stompu jen povzdechnutím (až na pár vyjímek). Celkově 7 z 10.
Jaya the Cat - The New International Sound Of Hedonism
Tuhle kapelu nemá cenu moc představovat, jelikož tu mám její obsáhlý profil, nicméně jejich poslední deska s opravdu dlouhým názvem The New International Sound Of Hedonism za tu recenzi určitě stojí. I tohle album se nese v podobném duchu jako předchozí věci, takže opět můžete čekat kombinaci reggae, punku a ska, nicméně v podání Jaya the Cat dost originální. Album vyšlo v roce 2012 u labelu Bomber Music (mimochodem na téhle značce vydali svojí poslední desku britští The Skints) a obsahuje celkem 15 zářezů. Úvodní track Rebel Sound v podstatě charakterizuje styl Jaya the Cat, trochu přísnější reggae s punkovejma prvkama. Následující Late Night Sonic Insurrection je klasický reggae, na který jsme většinou zvyklí, nicméně ani tenhle song není k zahození. Třetí v playlistu je Here Come Drums, výborná kombinace ska a punku (nebo punku a ska????) ale nečekejte nějaký prvoplánový skapunk, tohle je namícháno takovým způsobem, že se o tom ani nedá mluvit v rámci škatulek ska - skapunk, nicméně přesvědčit se můžete sami, protože k tomuhle tracku má kapela i videoklip. Přesně tohole míchání stylů je to, co se mi na Jaya the Cat líbí, nebo spíš to jak dokážou ty styly propojovat aniž by spadali do nějakejch klišé. Další věc, na desce skoro vůbec (nebo minimálně) neuslyšíte dechy a i tak dokážou zahrát výborný ska pasáže, i když tady tomu hodně pomáhaj klávesy. Jedeme dál! Unconditional Love, podle mě nejsilnější zářez z celé desky. "Klasický" ska ve středním tempu, kde hraje v podkladu místo dechů melodika. Další song Put a Boombox on my Grave je taková reggae oddychovka. Následující One Way Ticket Home je naproti tomu trochu ponurejší reggae ale opět se zde projevuje rukopis kapely. Peace and Love je další klasickou reggaepunkovkou v podání Jaya the Cat, asi není potřeba dodávat víc. Fake Carreras je spíš tou skáčkovější věcí, i když tady už toho punku převažuje přecijenom trochu víc, takže možná punk sprvky ska? A ani tady nezklamou klávesy. Poslední track, který stojí ještě za zmínku je ponurá Date with a Needle, která začíná intrem hraným na akustiku, ovšem postupně se začnou přidávat klávesy, basa a bicí až je z toho trochu temnější reggae. A to jsem nezmínil úplně všechny songy, ono to asi ani nemá cenu protože týhle desce není ani co vytknout, co track to originál. Tím bych tuhle recenzi asi ukončil, nemám zkrátka výtky. Všechno tu tak nějak sedí. Prostě koktejl namíchaný ze ska, punku a reggae, všechno pěkně rovnoměrně rozložený, co víc dodat - 9 z 10.
O téhle francouzké dirty reggae partě jsem se zmiňoval už minulý rok v souvislosti s jejich vystoupením na pražské Sedmičce a recenzí, zatím jejich jediné desky Lonely Road. Kapela je zajímavá hlavně kombinací dirty reggae s punkem a soulem, což vytváří hodně originální sound, kterému se blíží možná tak jenom jejich francoužští kolegové 65 Mines Street. O tom jak je na tom scéna ve Francii a co kapela chystá se dozvíte z rozhovoru.
Tento rozhovor také najdete ve 14. čísle fanzinu Real Enemy, který vyjde začátkem října
Zdravim Bobby Sixkiller, na úvod klasická otázka. Mohli byste představit kapelu, odkud pocházíte, jak dlouho už hrajete? Od vydání vašeho debutu Lonely Road uběhly dva roky, máte už nějaký nový materiál pro novou desku, nebo je ještě příliš brzo?
Zdravíme čtenáře. Jsme Bobby Sixkiller, kapela z Nancy (severovýchod Francie). Pět let už hrajeme jamajskou muziku s něco málo soulovejma a rockovejma vlivama. Od konce roku 2008 jsme odehráli okolo stovky koncertů po celý Francii a pár taky v Německu, Belgii, Čechách a na Slovensku. Od desky Lonely Road zatím nemáme žádnej novej materiál ale už pracujeme na druhym albu, tak doufáme, že by mohlo vyjít příští rok.
Ve vaší muzice je, kromě ska, soulu hodně slišet vlivy punku. Jak vás vůbec napadlo kombinovat dirty reggae a punk? Podlě mě je to hodně originální kombinace a dost vás to odlišuje od zbytku ska & reggae kapel.
Hrajem jamajskou muziku a je pravda, že máme trochu punkovejch vlivů. Myslím, že to je hlavně tím, že jsme všichni v pubertě poslouchali punk (a trochu pořád i dnes!). Je to prostě část naší kultury.
Další otázka se bude týkat vašeho jména. Proč zrovna Bobby Sixkiller, jste opravdu takový fanoušci Odpadlíka? :D Buď v klidu opravdu nejsme fanoušci Odpadlíka. Nedává to moc smysl, tohle jméno. Smály jsme se tomu sestřihu a vůbec celýmu seriálu, to je všechno.
Mohli byste trochu přiblížit francouzkou ska & reggae scénu? Jak je na tom ve Francii tenhle žánr s popularitou, chodí na akce hodně lidí? A co kapely, mě se zdá, že máte sice hromadu výbornejch kapel ale kromě Skarface nebo 2Tone Club, nevidim skoro vůbec tyhle kapely na tour mimo Francii?
Francouzská scéna má celkem dobrý kapely jako 8°6 Crew, Two Tone Club, Moon Hop...a z nejmladších by jste měli slyšet 65 Mines Street, The Branlarians , The Groovin Jailers , The Sarah Connors , Old Dodge Fellows...omlouvám se kapelám, co jsem zapoměl! Tyhle žánry nejsou ve Francii moc populární, na největší akce můžeš dostat tak 600 lidí (Dance Ska La v Rennes, Spirit of 69 v Bordeaux or Rock’n’Stock, taky na jihovýchodě) ale obecně chodí tak míň jak 200. Němci jsou mnohem víc nadšený pro early reggae a ska. Nicméně všechny tyhle kapely nesjou profesionálové, tak to nění vždycky lehký udělat tour do zahraničí.
A co naše scéna? Znáte taky nějaký český a slovenský ska & rocksteady, nebo punk & oi! kapely?
Neznáme moc kapel z těhle zemí: Prague Ska Cinspiracy (ale myslím, že nedávno změnili žánr), Green Smatroll (hráli jsme s nima dvakrát ve Francii), Pipes and Pints jsou výborný, viděl jsem je tohle léto a Foolproof Riddim z Bratislavy za dub ska.
Minulý rok jste jeli tour po Evropě, zahráli jste přitom taky v Praze a v Bratislavě, jaký byli dojmy z našich končin? Musím přiznat, že na Sedmičce mohlo bejt tenkrát tak 12 platících :D
Užili jsme si ty koncerty hodně! Sice tam nebylo moc lidí ale koncert byl dohodnut jenom týden předem, nicméně publikum bylo dobrý.Udělali jsme 5 koncertů na Slovensku tak máme trochu jasnější pohled. A upřímě, všechny kluby ve kterejch jsme hráli byli fakt dobrý, speciálně Koloseum v Košicích. Zvukový technici byli daleko lepší, jak většina co jsme potkali ve Francii, bez ohledu na jazykovou bariéru.
Myslíte, že po tomhle tour jste se dostali lidem trochu víc do povědomí?
To je složitý tahle říct.....ale ano myslím, že trochu jo. Zhráli jsme 11 koncertů na místech, kde jsme předtím ještě nikdy nebyli, dokonce i ve Francii (4 koncerty na konci tour). A určitě na Slovensku, protože si myslím, že tam nás předtím neznal nikdo!
Co si myslíte o současný offbeat scéně? Myslíte, že bychom jí mohli považovat za "4. vlnu ska"....protože když se podívám nápříč scénou máme spoustu novejch kapel, dokonce i žánr - DIRTY REGGAE, starej jamajskej sound 60. let je zpátky, anglický 2tone a Trojan legendy znovu hrajou a vystupujou....máme spoustu novejch ska festivalů, hlavně v Německu....Tak co myslíte, dá se to považovat za "4. vlnu"?
Dobrá otázka! Nevím, jestli o tom můžem mluvit jako o 4. vlně ale s jistotou, scéna se změnila. V 90. letech a po roce 2000 "speed ska" a "skapunk" byli dominantní. Dneska.... máš pravdu, early reggae a oldschool reggae je zpět v popředí. Je zajímavý, že mluvíš o "dirty reggae", protože si myslím, že to je termín, který zavedli Aggrolites a myslim, že tahle kapela je velmi důležitá k pochopení návratu early reggae. Určitě maj velkej vliv na na reggae kapely už několik let.
A nakonec se zeptám co planují Bobby Sixkiller v nejbližší době? Pokud chcete ještě něco dodat máte možnost, jinak dík za rozhovor.
Několik následujících měsíců strávíme komponováním novýho alba a doufáme, že ho nahrajeme, ještě před létem. Udělali jsme tucet koncertů po vydání Lonely Road a teď bysme chtěli některý nový tracky zahrát i naživo. Díky ti za rozhovor, díky taky Shupovi a Foolproof Riddim z Bratislavy a Davidovi z Pilsen Trojan Crew za koncerty na Slovensku a v Čechách. Můžete si stáhnout všechny naše desky zdarma tady: http://www.bobbysixkiller.fr/site/spip.php?rubrique2 a dozvědět se nějaký novinky, tady: https://www.facebook.com/pages/Bobby-Sixkiller/375308242497041 Cheers!
ENGLISH
I'm greeting Bobby Sixkiller, at the begining classical question. Could you introduce your band where are you from, how long have you been playing? Since realease your debut album Lonely Road it's two years. Do you have already any new material for new album or is just to early?
Hi readers! We are Bobby Sixkiller, a band from Nancy (northeast of France). We are playing jamaican music with some soul and rock influences for 5 years. Since end of 2008 we made about hundred gigs all over France and some in Germany, Belgium, Czech Republic and Slovakia. We don’t have a new material since Lonely Road but we’re working on a second album we hope to release next year. In your music we can hear influences like ska, soul and punk. Besides the soul mainly punky influences, how did you come to this combination of dirty reggae with punk? According to me it's very original combination which makes you different from another bands in ska & reggae scene.
We’re playing Jamaican music and it’s true that we have a little bit of punk influences. I think it’s because we have all listen punk music when we were teenagers (and still a little now!). I think it’s a part of our culture.
Next question will be about your band name. Why just Bobby Sixkiller? Are you really fans of series Renegade from 90's? :D
Don’t worry we’re not really fan of the Renegade! There is not so much sense to find in this name . We were laughing about him and the serie, that is really old fashion, that’s all
Could you little bit introduce french ska & reggae scene? How it looks with these genres as regards popularity and what about fans? Is many people going to gigs and events? And what about bands, you have plenty good bands but besides Skarface and 2Tone Club I nearly don't see these bands on tour out of France?
The french scene has some really good bands like 8°6 Crew, Two Tone Club, Moon Hop... And from youngest bands, you should listen to 65 Mines Street, The Branlarians, The Groovin Jailers, The Sarah Connors, Old Dodge Fellows... sorry for the bands I forgot! These genres are not so popular in France, you can get 600 people for the biggest events (Dance Ska La in Rennes, Spirit of 69 in Bordeaux or Rock’n’Stock in southwest too) but generally that’s under 200. Germans are more keen on early reggae and ska. Anyway all these bands are not professional, that’s not always easy to tour in foreign countries. And what about our scene? Do you know any czech or slovakian ska & rocksteady or punk & oi! bands?
We don’t know many bands of these countries: Prague Ska Conspiracy (but I think they’ve changed genre recently), Green Smatroll (we’ve play with them twice in France), Pipes and Pints is a great band I’ve seen them this summer, Foolproof Riddim from Bratislava for ska dub… Last year you went tour around the Eroupe. You have played also in Prague and Bratislava (Slovakia). How did you enjoy it and what are your impressions from our countries (Czech and Slovakia)? I must admit that in club 007, where you were playing could be maybe just 12 people in audience :D
We enjoyed this gigs a lot! There was not many people in Club 007 but the gig was set up just the week before, however the audience was good. We made 5 gigs in Slovakia so we have a clearer view. And honestly all the club we’ve been playing in were really good, especially the Coloseum in Košice. The sound technicians were very good to, better than the majority we’ve met in France, despite the language border! Do you think that after this tour you got little bit more into the minds of ska fans?
It’s difficult to say… but yes I think a little bit, we’ve been playing 11 gigs in places we’ve never been before, also in France (4 gigs at the end of the tour). For sure in Slovakia because I think nobody knew us before! What do you think about actual/current offbeat scene, do think that we could concider like "4th Wave of Ska".... because when I look around the scene we have plenty new bands, even also genre like DIRTY REGGAE, oldschool jamaican 60's sound is back, old english 2tone and Trojan legends are playing again......there is plenty of new ska festivals especially in Germany.....So what do you think guys is this "4th Wave"?
Good question! I don’t know if we can talk about a 4th wave but for sure the scene has changed. In the 90’s and 2000’s the “speed ska” and “skapunk” were dominant. Now, you’re right, early reggae and oldschool reggae come back in force. It’s interesting you’re talking about “dirty reggae” because I think that this term has been inventing by The Aggrolites, and I think this band is very important to understand this come back of early reggae. For sure they have a big influence on reggae bands for a few years. At the end I will ask what the Bobby Sixkiller are planing in the near future? If you want to add something you have chance, otherwise thanks for interview.
We will spend the next months to compose a new album, and we hope that we'll to record it before summer. We’ve made dozens of gigs after the release of Lonely Road and now we want to have new songs to play on stage. Thank you for the interview, thanks to Shupo and Foolproof Riddim from Bratislava and David from Pilsen Trojan Crew for the gigs in Slovakia and Czech republic. You can download all our discs for free here: http://www.bobbysixkiller.fr/site/spip.php?rubrique2 And get news here:https://www.facebook.com/pages/Bobby-Sixkiller/375308242497041 Cheers!
Tohle je pro všechny co si libují v kapelách, které se nedrží striktně škatulek a nebojí se propojovat styly napříč všemi hudebními žánry a hnát tak hudební vývoj dopředu. Jaya the Cat původně z amerického Bostonu, brázdí podia už více jak 10 let. První počin O' Farrel vydali už v roce 1999 a díky němu se dostali k labelu Gold Circle u kterého vydali v roce 2001 jejich první, oficiální album Basement Style, které v podstatě předznamenalo jakým hudebním směrem se kapela chystá ubírat a mělo dobré ohlasy i v Evropě. Nečekejte ovšem klasické klišé v podobě skapunku nebo skacoru, jak už to u amerických kapel bývá, protože v muzice Jaya the Cat se mísí hlavně reggae a punk, okořeněný trochou toho ska. Kapelu založili zpěvák a kytarysta Geoff Lagadec, kytarysta Dave Smith a basák Ben Murphy, který spolu s Dave Smithem z kapely po vydání druhé desky First Beer of New Day (2003), odchází. Krátce po vydání jejich debutu se Jaya the Cat vydávají do Holandska, kde zahráli na festivalu Lowland a okonečně začínají vystupovat i mimo Spojené Státy. V roce 2003 vydávají kromě jejich druhého alba, také živák Ernesto's Burning.
Po odchodu Smithe a Murphyho se zbývající členové stěhují do Amsterdamu v Holandsku. Třetí studiová deska More Late Night Transmission z roku 2007, přišla až po čtyřech letech a zatím jejich poslední album The New International Sound of Hedonism, na kterém se podílel klavesák Johan Van't Zand z legendárních Mark Foggo and the Skasters, vydali minulý rok na zančce Bomber Music. No a pokud jste byli na letošním Mighty Sounds, tak jste mohli Jaya the Cat vidět i u nás, nebylo to ale jejich první vystoupení v čr, poprvé se u nás objevili už v roce 2009, kdy hráli na posledním ročníku Mighty Sounds v Olší u Tábora.
Po třinácti letech od vydání zatím jejich posledního počinu, desky Krinkle a po čtyřech letech od jejich návratu na podia, chystá tato bostonská legenda třetí vlny ska, rovnou dvě nová alba. Prvním z nich bude Chet's Last Call, které vyjde na CD a najdete na něm pouze nový materiál, druhá deska Musical Biscuits bude plná cover verzí (ukázku z alba, cover Marleyho songu Easy Skankin', můžete poslechnout zde). Obě dvě desky vyjdou 25. září a bude se jednat už o jejich 11. a 12. album v pořadí. Skupina patří spolu s Toasters k nejstarším americkým ska kapelám, dohromady se dali už v roce 1983, krátce na to založili vlastní label BiB rec. (Best in Boston) a aktivně koncertovali až do roku 2002. Potom se na dlouhých sedm let odmlčeli, na podia se vrátili až v roce 2009 a konečně po čtyřech letech od jejich reunionu nám naservýrují nový materiál.
Po dvou letech jsem se rozhodl, tuhle pražskou 2tone smečku, která letos slaví 15 let, požádat opět o rozhovor a jak je vidět Chancers vůbec nezahálí ani po vydání jejich poslední desky, která se jim mimochodem povedla na výbornou a už na nás chrlí další nový věci. Posledně to byl singl Bossman a teď je najdeme na kompilaci Specialized - Beat Teenage Cancer se singlem Czech Toast. Co se od tý doby u Chancers změnilo a jak to mají s fotbalem a pražskou Bohemkou se dozvíte v rozhovoru.
Zdar, tak na úvod bych se zeptal, co novýho se chystá u Chancers, máte nový singl Bossman, další novinka singl Czech Toast se dokonce objevil na britský kopilaci Specialized - Beat Teenage Cancer, která je jako benefit na prevenci proti rakovině mladistvých, máte v zásobě další nový věci, z kterejch by mohlo bejt časem nový album, nebo je ještě brzo? Brzo není nikdy, otázka je jenom, zda to bude zrovna album, protože tenhle model se už zdá opravdu trochu přežitý. Jako Chancers jsme se rozhodli spíš vrátit jšetě víc do minulosti a pozornost upnout na jednotlivé singly. Už teď máme připravenou svojí verzi klasiky Iana Duryho Sex & Drugs & Rock'n'roll. Během prázdnin pracujeme na nahrávce válu Rudeboy Soul, na kterej jsme hodně pyšný a rádi bychom ho stihli vydat před první z oslav našich patnáctých narozenin, která se chystá na 7. září na jednom parníku na Vltavě. Nutno říct, že letos se jako kapela fakt nenudíme.
Ještě bych se vrátil k tý kompilačce, jak jste se dostali k takovýmu projektu, bylo to z vlastní iniciativy, nebo vás o to někdo požádal a o co konkrétně jde? Co za kapely se na ní společně s váma objeví?
Doporučil nás Ed Rome z kapely The Big, se kterou jsme dělávali výměnná turné. Chtěli jsme na to letos navázat a slovo dalo slovo. Na složení, natočení a símchání naší verze jsme měli nakonec asi 14 dní v celku, natáčeli jsme naprosto punkově ve zkušebně a Ed to pak ve svém studiu v Anglii doladil do výsledný podoby se kterou jsme tedy až překvapivě spokojený. Hlavně nám ale přišlo zábavný předělat písničku britský kapely, která je v originále zpívaná francouzsky, do češtiny. A aby to bylo dostatečně absurdní a DIY, natočili jsme na to klip během turné v Německu. Je to zkrátka international. Před dvěma lety vyšla zatím vaše poslední deska Age of Rudeness, na který se podílelo celkem pět producentů, proč jste se rozhodli realizovat nový album zrovna tímhle způsobem? Je vůbec něco s čím byste nebyli na Age of Rudeness spokojený, něco co byste dnes radši vypustili? Podle mě ta deska nemá chybu!
Díky za pochvalu! Souvisí to s tím, co jsem odpovídal u první otázky. Začali jsme se soustředit na jednotlivé písničky a přišli na to, že každá z nich potřebuje jiné ucho, aby naplno vyzněla. Nemůžu mluvit za ostatní, ale já jsem s tou deskou spokojený pořád hodně. Jistě, na pár změn bych přišel, třeba sound Another Death on the Radio mám pořád v hlavě zafixovaný jinak, než jak se nám to povedlo nahrát. Ale to neznamená, že je to špatně. Stojím si za tím, že je to naše nejlepší deska.
Zůstanu ještě u vaší poslední desky. Age of Rudeness vyšlo na CD, nepřemejšleli jste i o vydání na LP, určitě byste tím potěšili nejednoho zběratele? Samozřejmě, že přemýšleli, ale to je všechno otázka peněz. My jsme DIY kapela, všechno, co vybereme z koncertů nebo z prodejů jde zpátky do kapely. A musíme si stanovovat priority – například klip je pro nás víc než vinyl, i když vinyl je samozřejmě hezčí věc. Snad ale lidi potěšíme, letos se na vinylu Good Night White Pride už objevil náš singl Bossman a v září by měl být venku singl s dalšíma novejma věcma. Když budete sledovat náš Facebook a stránky, dozvíte se o tom včas. Letos je to 15 let od vzniku kapely, chystáte nějakej narozeninovej koncert, nějakou akci? K narozeninám chystáme dvě akce. První bude menší, ale možná o to divočejší mejdan 7. září na parníku na Vltavě. Právě teď ladíme program, kapacitu a různý bonusy, který bychom tam lidem a našim kamarádům chtěli dát. Regulérní koncert pak chceme udělat v rámci akce Skanking Praha, která letos bude 7. prosince v Rock Café. Usilovně pracujeme na tom, aby se nám tentokrát povedlo přivézt zajímavý zahraniční hosty. Ale zatím není nic krom data potvrzené, tak nás na tom nechte ještě chvíli makat. Nedávno jsem četl rozhovor s Dr. Ring Dingem, kde říkal, že ska se po pár letech útlumu zase vrací, jak to vnímáte vy? Pozorujete něco podobnýho i u nás v Čechách nebo alespoň okolo nás?
Definitivně. Vychází opravdu hromada skvělých nových desek – od Jimmyho Cliffa po Jaya the Cat a spousty dalších. V Británii se objevují skvělé mladé kapely od The Talks po The Skints. Neuvěřitelné je to, co dělá poslední rok Tim Armstrong z Rancid v rámci svého projektu Tim Timebomb, to všechno vytváří jakousi auru zájmu o ska mezi mladými lidmi i posluchači. A společně s tím, jak u nás pomalu ale jistě vymírají kapely, co si daly do názvu ska, protože slyšely o sluníčku a Bobu Marleym, jsem přesvědčený, že se můžem těšit na lepší časy. A doufejme, že s čím dál lepší muzikou. Máte za sebou taky poměrně dost koncertů v zahraničí, je nějaká země, kam jezdíte koncertovat pravidelně? Vůbec z naších ska kapel bych řekl, že jste v zahraničí asi jednou z nejznámějších (jenom výčet těch kompilací: Skanibal Party 4, Ska Ska Skandal vol. 5, International Reggaemartxaska atd. atd. a poslední, kde jste se objevili Madness: 30 Years). Máte už nějakou fanouškovskou základnu mimo naší republiku, nebo nic takovýho na koncertech nepozorujete, že by lidi přišly konkrétně na vás?
Nejvíc jezdíme logicky do Německa, tam je to nejblíž. A jistě, někteří fanoušci se vrací. Když jsme hráli ve Skotsku, dokonce s námi někteří objeli úplně všechny koncerty. Ale na to vyjet pořádně do světa nemáme dost času a možná už i energie, jako jsme měli dřív. Proto to zvažujeme případ od případu. Část videoklipu k songu Skanking Praha se natáčela na Bohemce, jak to maj Chancers a Bohemians 1905, fandíte, chodíte na zápasy? Podporujete nějakým způsobem kampaň LFHR a kluby jako jsou FC St. Pauli, Celtic Glasgow nebo Olimpique Marsielle, jejichž ultras na rozdíl od většiny nemají potřebu zvedat pravici!
Ano. Zpíváte anglicky, Simon je navíc rodilej anglán, takže o to je to ještě složitější textům rozumět, o čem většinou jsou texty Chancers? A kdo je píše, necháváte to všechno na Simonovi a Marcovi?
O životě, politice, mejdanech a podivnejch vizích a zvratech, který Simon a Marco mají v hlavě. Myslím, že je to hodně paradoxní, že zrovna my hrajeme nejvíc v Česku, kde ty texty dá jen málokdo. Přitom je v nich často velká poetika, řada nečekaných spojení, rýmy nejsou klišé. Ale nedivíme se. Pro Chancers je to samozřejmě úplně typická pozice. Konec bych nechal otevřenej, chcete něco dodat, na co jsem se nezeptal a stálo by to za zmínku?
Sledujte náš Facebook kvůli aktuálnímu info k oslavám patnácti let Chancers, čekejte nový songy a klipy. A taky si nenechte ujít, až se rozhodnem zopakovat společnej koncert s The Gangnails, který jsme dali na Rock for People. Protože to nás zasáhlo tak, že to určitě nechceme nechat jen tak ladem.
Třetí deska této early reggae / rocksteady bandy ze španělské Granady vyšla letos v půli května na německém labelu Grover rec. a obsahuje celkem 12 zářezů. Red Soul Community sice nepatří mezi můj top of the bands ale nejde o mě, takže i když nové album mi sice nepříjde jako hotovej zázrak, nedá se jen tak zahodit, i když upřímě si myslím, že RSC mají větší potenciál, než ukázali na desce I Never Learn. Hned k úvodnímu tracku I Never Learn natočili dokonce i videoklip, který najdete v sekci články, nicméně tenhle song řadím k těm silnějším válům. Klasický early reggae s osobitym rukopisem, který je pro RSC typickej. Další povedenou věcí je Say That You Care, další early reggae track, kde se typickej boss reggae, kytarovej rytmus nezapře. Možná jenom dát větší prostor klávesám a neměl bych co vytknout. Killah je skoro školáckym příkladem early reggae a troufnul bych si tvrdit, že asi nejsilnější věc z celý desky. Instrumentálka s pořádně nadupanejma hamondama a s výbornou dozvučující solo kytarou, která tomu dodává ten správnej říz - prostě boss reggae jak vyšitý. Come Back, jediný ska z celýho alba a možná i první ska song, kterej jsem od RSC kdy slyšel, nicméně dechy tu nehledejte, RSC je stejně nepoužívaj, navíc tam kde nejsou dechy to zaskočí klávesy. Nemůžu opomenout Spanish Bombs, cover od The Clash ovšem hozenej do klasickýho reggae. Mám pro Clash slabost a i když si myslím, že v early reggae verzi by byl zajímavější, beztak ho řadím těm povedenějším věcem. Co se týká zbytku desky, celkově je album I Never Learn spíš rocksteady záležitostí, na hráčský úrovni je to sice slušný ale ten zbytek tracků na mě působí hrozně jednoduše a prvoplánově (viz. All Night Long, reggae ale pro kapelu jako jsou RSC dost průměrný, navíc tenhle styl reggae bych u nich fakt nečekal). Možná kdyby v těch rocksteady pasážích tu a tam zakomponovali dechy, tak by to albu určitě prospělo a celkovej dojem trochu oživilo. Ale nedá se říct, že by nová deska byla zas taková nuda, z celkově 12 věcí, skoro polovina nezklame, takže pokud bych dal 7 - 8 z 10 tak budu mít čistý svědomí.
The Rockin' Preachers - Reggae Cookin'
Další pro mě neznámá kapela, tentokrát z Francie, no a jelikož fran. scénu mám celkem rád, tak jsem byl hodně zvědavej. I když popravdě dojmy z desky Rggeae Cookin‘ mám dost rozporuplný. Deska vyšla v roce 2012 s celkovou stopáží 12 tracků, takže nejde o zas tak čerstvou záležitost. Jde o jeich debut, kterej předcházelo EP Soul’n’Reggae z roku 2011 a singl No Nuclear Power na kompilačce French Reggae Revolution. Úvodní song Reggae Cookin‘ je spíše rocksteady v pomalejším tempu, teprve s následující Feeling the Beat nastupuje boss reggae sound. Tenhle track mě chytl hlavně díky perfektní base, která je trochu šmrnclá funky, nicméně early reggae beat se zde nezapře a hamondky to už je jen takovou satisfakcí za tímhle songem. Další z těch silnějších počinů je Easy Baby, naprosto perfektní, svižný early reggae se všema náležitostma, hutný hamondky, který mě nejvíc dostali hned v intru…..prostě pecka, musíte slyšet!!!! Living In Happiness, sice taky early…ale tady už nejde ani tak o klávesy, nicméně co se mi na tomhle tracku líbí je druhá kytara, která dokresluje trochu rocksteady feeling tohohle songu. Nemůžu si pomoct ale vzdáleně mi to připomíná pecku Monkeyman od Toots and the Maytals (myslím tu kytaru :-D Album Reggae Cookin‘ se pohybuje někde na pomezí mezi rocksteady a early reggaea, dechy kapela nepoužívá a to je, si myslím celkem škoda, protože určitě by to těm více rocksteady věcem prospělo (aspoň dozvučováním), protože takhle můžu říct v podstatě to samý co o novym počinu RSC. Vůbec poslední dobou se na offbeat scéně vyrojilo hromady kapel, co úplně vypouští dechy ale musím říct, že většina z nich to docela dávaj i bez dechů, nebo alespoň při nejmenším to dokážou vyvážit něčím jinym. Bohužel i když v tom zbytku desky je dost slyšet rocksteady, stejně to moje dojmy moc nevyváží. Zkrátka nemůžu si pomoct ale chybí mi tu víc vlastních nápadů, jakoby se kapela snažila úplně přesně napodobit to co se hrálo na Jamajce a co si budem povídat kapel takovýho formátu je dnes hromady a hromady. Když už jsme u toho rocksteady, tak musí zmínit ještě dvě pecky, který stojí za poslech a to A World On Fire ve středním tempu, která je textově protiválečně laděná (a kdo říká, že politickej komentář nemá s muzikou co dělat, tak se sakra plete a u reggae to platí dvojnásob) a pomalejší My Baby Left Me Today. Původně jsem si nemyslel, že bych dal tomuhle albu takový hodnocení, chtěl jsem bejt tochu přísnější ale 7 - 8 z 10 si tahle deska určitě zaslouží, chce to jen se do ní trochu víc zaposlouchat.
Redska - Bella Ciao
Další levota z Itálie. Jak se zdá tak Redska jsou poslední dobou aktivní, jak nikdy předtím, minulej rok nám naservírovali jejich v pořádí už třetí album a letos tu máme EP Bella Ciao. Bella Ciao je název starý, italský partizánský písničky, z období druhý světový války, kterou má v repertoáru kromě Banda Bassoti i spoustu dalších kapel stojících na levo. EP vyšlo v Itálii u One Step rec. a v Německu u Mad Butcheru, celkem 3 songy v jejich klas. skapunkovym podání. Hudebně nejde o nějakou velkou změnu, čekejte to na co jste u Redska zvyklí. Prvním trackem je hned stejnojmnenná Bella Ciao, kde se mi hodně líbili dechy, který jsou tu vytáhlý hodně nahoru a jen tak nezapadnou, mezi těma punkovejma kytarama. Další věc….Redska jsou jeden z mála skapunků, který se mi líbí a to hlavně díky tomu, že i do punkovejch pasáží se nebojí zakomponovat klávesy, což je instrument pro ska tak typickej. Druhej song Smile, opět punkový intro smíchaný s klávesama a dechovou sekcí, který krásně přejde do reggae aby zrychlilo přes ska až do punku, kterej je podkreslenej, jak jinak, než klávesama a dechovou sekcí, prostě nemám co vytknout! Poslední zářez La Resistenza je víc na druhou (i když nebojte punku tu je taky dost). Co na tomhle tracku oceňuju je tahací harmonika, kterou uslyšíte hned v intru a ve ska pasážích, která zajímavym způsobem obohacuje celkovej sound. Nemám co dodat. Redska prostě umí, sice nejsem takovej fanda skapunku ale najdou se vyjímky a Redska jsou jednou z nich, takže 8 z 10...Oi!
Tahle kapela má pro mě osobně dost zásadní význam, co se týká současný scény. S klidem bych je označil za The Specials dneška, i když jejich popularita nedosahuje takovejch rozměrů jako u Specials. Co mají ale tyto dvě kapely společnýho, je to jakým způsobem obohatili offbeat scénu. The Specials svojí kombinací znovu vzkřísili ska a u Aggrolites vidím stejnou paralelu. Právě oni byli tou kapelou, která vytáhla znovu na svět sound rannýho reggae, tak jak se hrálo na přelomu 60. a 70. let, akorát s tím rozdílem, že to celý obohatili o funky….a jejich debut z roku 2003 tomu už jen dal název a formu a nový žánr byl na světě….. DIRTY REGGAE!!! Netrvalo dlouho a po celym světě se vyrojilo hromady dalších kapel, který začali znovu navazovat na early reggae, oprášily hamondy a ukázaly, že reggae může mít i jinou podobu, než jak si jí představí většina lidí. Aggrolites se dali dohromady v roce 2002 v Los Angeles, původně ze dvou ska & reggae kapel, The Vessels a Rhythm Doctors. Důvodem spojení těchto dvou kapel bylo vytvořit kapelu která by backovala legendárnímu Derrick Morganovi , pro nahrání jeho alba. Bohužel k realizaci desky nikdy nedošlo, nicméně společné hraní muzikanty natolik inspirovalo, že se rozhodli stát se regulerní bandem a pokračovat v této sestavě dál…. a Aggrolites byli na světě! Mimo backování Derricku Morganovi stihli také hrát s legendami jako Phyllis Dillon, Prince Buster, Scotty a později i s Timem Amstrongem z Rancid. Dvěma nejvýraznějšími postavami Aggrolites jsou asi frontman Jesse Wagner a klávesák Roger Rivas, právě Rivas byl tím, kdo přitáhl do soundu kapely funky a soulové prvky a postaral se tak o to, že nešlo čistě jen o retro zvuk ranného reggae. V tomto okamžiku byl nový žánr na světě. V roce 2003 vydávají první desku Dirty Reggae, která vychází u místního reggae labelu Axe rec. z Los Angeles. Zajímavostí je, že celé album bylo nahráno za 1 den a většina tracků na jeden zátah a i po textové stránce šlo místama o improvizaci. V roce 2005 se dostávají pod křídla Hellcat rec. a objevují se na kompilaci Give’Em the Boot IV, rok na to (2006) jim vychází druhé album, tentokrát jednoduše pojmenované Aggrolites. Zhruba od tohoto roku se začíná rojit po USA a Evropě hromady dalších kapel (Green Room Rockers, Soulsteppers, Caroloregians, Upsessions, Los Granadians, Los Aggrotones, Crabs Corporation, Ratazans, The 69 Yobsters atd.) navazující na early reggae a kombinující ho s funky a soulem a tak se dirty reggae stalo regulerním žánrem. Ovšem ne všechny kapely pod touhle škatulkou hrají „dirty“, spoustu dalších hrají čistě early reggae sound bez vnějších vlivů. Koncem roku 2006 Aggrolites předskakují Madness na jejich UK tour a dokončují práci na solové desce Tima Amstronga (Rancid) A Poet’s Life, která vychází v roce 2007. Ve stejném roce vychází jejich třetí deska Reggae Hit L.A., která vyhrála IGN Award v kategorii nejlepší reggae album roku 2007. V půli tohoto roku dochází k prvním personálním změnám, odchází basák J. Bonner a nahrazuje ho David Fuentes z Hapcat. Bohuže Fuentes v září umírá, ovšem víc informací o příčinách jeho smrti Hapcat nezdělili, na svůj myspace dali jenom zprávu o jejho umrtí ale nic víc. Začátek roku 2009 strávili nahráváním čtvtého alba IV, které vyšlo v červnu toho samého roku, v pořadí to už byla třetí deska vydaná u Hellcat rec. Ještě ten rok se Aggrolites vydávají na tour k novému albu a objevují se poprvé i u nás na Mighty Sounds, potom k nám zavítali ještě v květnu 2010, kdy vystupovali v pražském Futuru.V roce 2010 vychází kapele The Bullets debutové album s názvem Sweet Misery, tahle kapela má s Aggrolites co dočinění, jelikož jde o vedlejší projekt klávesáka Rogera Rivase, který se nese v podobném duchu jako Aggrolites. Zatím poslední studiovka Rugged Road vyšla v roce 2011, tentokrát u Young Club rec. a minulý rok vydali svůj první živák Unleashed Live vol.1, kde se objevili songy jako Don’t Let Me Down, které nebyli doposud nahrány. To jsou zatím poslední zprávy o pionýrech dirty reggae, co přinese budoucnost se ještě uvidí.
Možná jdu s křížkem po funuse co se týká aktuálnosti tohoto článku ale neinformovat o tom, že britská 2tone legenda The Selecter po dvou letech vydali další desku, zkrátka nejde. Navíc tuhle „novinku“ jsem zjistil až nedávno. Jde už o jejich druhé album od doby, kdy se parta okolo zpěvačky Pauline Black po 30 letech rozhodla dát kapelu znovu dohromady. Prvním albem po jejich reunionu byla deska Made In Britain, která vyšla na podzim roku 2011. Druhé album nese název String Theory a vyšlo v únoru tohoto roku na značce Vocaphone Records. Celkem se na nové desce objevilo 10 tracků, navíc zpěvačka Pauline Black vydala v roce 2012 svojí autobiografii Black By Desing, takže je vidět, že The Selecter nespí na vavřínech a v plné síle se vrátili na scénu. V březnu odjeli tour po Velké Británii aby představili nové album a navštívili mimo města jako Bristol, Liverpool, Glasgow, Cardiff, Londýn, Leeds, také mekku 2Tonu a domovské město Coventry, kde celé tour zakončili. Je jenom otázkou proč se nerozhodli udělat tour také po Evropě a prezentovat se tak s novým materiálem i na kontinentě? Desku String Theory můžete zakoupit přes Amazon, kde je možné si poslechnout i ukázky z nového materiálu a můžete tak sami posoudit, v jaké formě jsou znovuobnovení The Selecter!
Známe, ale aj menej známe kapely tohto žánru vychádzajú z jedinečného soundu early reggae z rokov 1969 / 1971. Najvýraznejšími predstaviteľmi tohto jedinečného žánru z prelomu 60´s / 70´s boli skupiny Maytals, The Upsetters, Symarip, Mohawks, The Pioneers... a napríklad z tvorby známej osobnosti roots reggae Boba Marley je to skladba Cheer Up (Trojan Records) nahratá ešte pred vstupm Wailers pod Island Records. Pre značný záujem o hudobný štýl zo strany prvej vlny "skinheads" v UK v rokoch 1969 - 1971 sa tento žáner označuje aj ako "skinhead reggae". Zatial čo na Jamajke sa pôvodné rocksteady koncom 60´s veľmi rýchlo menilo na rastafariánske reggae "roots and culture", v UK táto zmena prebehla o niečo pomalšie. Vďaka záujmu o pôvodné rocksteady zo strany väčšinového obyvateľstva sa darilo nielen hudobnému štýlu, ale aj vybornému predaju pôvodných nahrávok. Oficiálny trh s rocksteady resp.skinhead reggae síce ešte neexistoval, boli tu však kluby, kde bolo možné single s "reggae" zohnať pod rukou od pôvodných jamajčanov, ktorí tvorili väčšinu z návštevmíkov klubu. Udalosťou, ktorá "vytiahla" nahrávky rocksteady z nočných klubov v UK bolo uverejnenie nahrávky Israelites (v podaní od Desmond Dekkera) v rannom vysielaní BBC začiatkom roka 1968. Skladba dosiahla na 1.miesto singlovej UK charts a udalosti okolo "skinhead reggae" nabrali rýchly spád. O predaj nahrávok prejavili záujem majoritné vydavateľstvá (London Recordings, FAB, Ember Records).
V Londýne vzniká množstvo malých labelov, ktoré podpisujú dlhodobé kontrakty s umecami z Jamajky, ktorí si našli v UK v tomto období prechodný domov. V roku 1970 sa "skinhead reggae" dostalo v podobe megakoncertu až do vo Wembley a v renomovaných hudobných časopisoch sa už pravidelne objavuje rubrika s "reggae charts". V čom je "skinhead reggae" iné od podstatne známejšieho roots and culture (Bob Marley, Peter Tosh, Steel Pulse, U-Roy…)? Predovšetkým obdobím v ktorých oba hudobné žánre vznikli (1969 / 71 vs. 1972 / súčastnosť) a potom hudobným prejavom jednotlivých skladieb. Dunivá basová linka freneticky opakujúca základný motív je spoločná pre oba hudobné žánre, avšak v skinhead reggae má basgitara jednoduchší a zreteľnejší "beat" (príkladom sú skladby Skinhead Moonstomp, Liquidator, 54-46 That´s My Number ...Skinhead Bash Them), Oproti "roots and culture" je použitých menej "afro" prvkov a skladby majú zreteľnejší ostrý - miestami psychedelický hammond a soulové vokály (charakteristické sú napríklad pre skladby od Symarip a Toots and The Maytals, Pioneers…) A samozrejme texty, ktoré s príchodom rastafirianských tém oddelili "roots and culture" od pôvodného "skinhead reggae". V sučastnosti sa popularite teší revival pôvodného skinhead reggae. Pôvodný termín "skinhead reggae" je zamenený za menej bizarný "dirty reggae", alebo "early reggae" s odkazom na začiatky tohto hudobného štýlu. Zo súčasných kapiel "dirty reggae" v rebríčku popularity kráľujú The Aggrollites, Hepcat z USA a z európskych kapiel The Upsessions, The Caroloregians, B Soul All stars, Roy Ellis a.k.a Mr.Symarip...
Autorem článku je Joe 67 (převzato z vinyloveplatne.sk)
+-+front.jpg)
+-+front.jpg)
+-+front.jpg)
+-+front.jpg)
