Recenze

Reggae Recipe no.3

V červnu jsem informoval o vydání prvního čísla nového česko-slovenského fanzinu Reggae Recipe, který je po skoro 15 letech od posledního čísla brněnské Banany, dalším domácím plátkem zaměřeným čistě na ska & reggae. Vydavatel zinu Miro (kterého možná znáte, díky projektu ziny.info) si nasadil laťku hodně vysoko. Ve snaze vykročit z řady v dnešní době vycházejících fanzinů (kterých není mnoho) se Reggae Recipe snaží vydávat třikrát do roka, což se dnes už téměř nevidí. A zatím se mu to opravdu daří, protože právě začátkem prosince 2020 vyšlo již třetí číslo. Jelikož nás v září opustila jedna z největších legend reggae music Toots Hibbert, je obálka věnována právě Toots and The Maytals. Po pár úvodních slovech, které tentokrát napsala Basha z Ugly Selectors, následuje 63 stran (v černobílém) nabitých převážně rozhovory a dalšími zajímavými informacemi. Zin je koncipovaný do několia rubrik, od rozhovorů, band story a biogarfie známých i méně známých interpretů jamajské muziky, profilů, až po např. mojí oblíbenou rubriku "Sedm zásadních hitů podle...", kde jednotlivý domácí selectors musí vyjmenovat jejich top 7. Hned po úvodních slovech je nám představen cateringový projekt Yardie, který se specializuje na jamajskou kuchyni, kterou nám servírují na různých domácích reggae akcích. Následuje povídaní o novém mixtapu s DJem Kayamanem z One Off Rockers a solidární výzva k podpoře pražského klubu Corss, který je podobně jako celá kultura postižen situací kolem covid-19. V rubrice "Sedm zásadních hitů podle..." se tentokrát objevuje Papa Rejnok z Foward March Posse, pro kterého je evidentně zásadní hlavně dancehall. Hodně zajímavým je rozhovor s Joe 67, který, kromě toho, že je fanatickým fanouškem britského 2tone ska a pamětníkem začátků ska v socialistickém Československu počátkem 80. let, je i majitelem bratislavského record shopu vinyloveplatne.sk. Pokud jste tedy zapálenými sběrately desek, tento rozhovor dopručuji. V rozhovoru s DJem Nestou, který hrál reggae v Brně a také kdysi přispíval do Banana fanzinu se dozvíte, jak měl nejdřív strach z prvních SHARP skins a po té je roztancovával v rytmech na druhou. Dále se dozvíte něco málo o novém solo projektu Yellow Flower, zpěvačky Janet Kumah z dnes již nefungujících The Delegators. Mě osobně potěšil článek o The Clash a jejich koketování s reggae, nejen proto, že tu autoři odkazují na mojí selekci reggae & dub singlů, kterou jsem před šesti lety dal na net ale hlavně proto, protože jsem hodně velkým fanouškem The Clash. Dále tu máme rozhovory s Colectiv a mladými domácími reggae kapelami Rising Spirits, Priestly Meadows o kterých jsem ani neměl tušení, že existují. Co se mi na tomto zinu líbí, je, že se v každém čísle dozvím něco zajímavého, něco o čem jsem neměl tušení, že tu v rámci reggae & ska existovalo už v dřevních dobách. Něčím takovým je/byl projekt Black Rubbish Jana Maxy, který v Československu rozjížděl dub už v 80. letech. V biografii se tentokrát dozvíte, kdo to byl Garet Silk a pochopíte, že i zpěváci mají v dancehallu/ragga své místo. V nové rubrice skareggae jukebox, která je v tomto čísle věnována díky smrti Tootse Hibberta, práve The Maytals, musí několik domácích reggae DJs vybrat dva oblíbené vály a něco málo k nim říct. V podobném duchu je i poslední článek, kde opět jednotlivé postavy domácí ska & reggae scény popisují svoje první setkání s hudbou Toots and The Maytals a co pro ně tato kapela znamená. A tím jsme u konce, 63 stran jsem přelouskal během jednoho týdne. Co dodat? Reggae Recipe je určitě něco, co na domácí underground scéně chybělo hodně dlouho a jistá dávka profesionality, která se projevuje především v grafice a designu, prozrazuje, že hlavní autor má s publikací bohaté zkušenosti. Na tomto zinu také oceňuji, že do něj přispívá hned několik autorů a tak dává prostor k vyjádření každému, kdo má o to zájem. Takže pokud byste chtěli Reggae Recipe podpořit, právě teď máte možnost, jelikož další číslo se prý chystá na únor 2021. Aktuální číslo seženete na FB ReggaeRecipeFanzine nebo na mailu reggaerecipe69@gmail.com

Frontman běloruských Mister X ve vězení!

Jak jistě všichni víte od konce srpna probíhají po celém Bělorusku prostesty proti znovuzvolení prezidenta Lukašenka, který se díky falšování voleb a potlačování opozice drží u moci nepřetržitě od roku 1994. Lukašenkovi se za ta léta podařilo z Běloruska udělat poslední bolševický skanzen ve východní Evropě. Jeho vlhkým snem je obnova SSSR, což je samozřejmě  nesmysl, nicméně fakt, že po roce 1994 začalo Bělorusko znovu užívat vlajku z dob, kdy bylo svazovou republikou v rámci SSSR a místní tajná policie se stále nazývá KGB je důkazem, že se Lukašenko snaží auru sovětismu stále držet při životě, samozřejmě i s represivním aparátem, který byl Sovětskému svazu vlastní. Státní aparát reaguje na prostesty, nejen posíláním policejních robokopů do ulic ale i systematickým zatýkáním a represí konkrétních osob, které jsou v protestním hnutí zapojené. Bohužel jedním z nich je i zpěvák známých oi!punkových Mister X Igor Bancer, který je od 23. října tohoto roku držen ve vazbě (rozovor, který jsem vedl s Igorem před dvěma lety si můžete přečíst zde). Bancer byl poprvé zadržen koncem srpna, tedy v době, kdy protesty proti Lukašenkovi začaly. Spolu s dalšími zadrženými byl propuštěn 15. září, od té doby byl průbežně sledován KGB, což ho vedlo k rozhodnutí rozvést se svojí manželkou, aby tak ochránil svojí rodinu před dotíráním úřadů a tajné policie. Na začátku října je opět zatčen a směšně obviněn z "opilosti na veřejnosti", což je jen klasická záminka tajné policie. Je držen v cele společně s nemocnými a kašlajícími spoluvězni, což po dvou dnech zapříčiní, že musí být s horečkami převezen do nemocnice, kde mu je lékařem odmítnuta péče, protože jde údajně o zadržovanou osobu, v další nemocnici je odmítnut, kvůli nedostatku lůžek. Konečně až v třetí nemocnici podstoupí preventivní test na Covid-19, který naštěstí vyjde s negativním výsledkem. Po propuštění z nemocnice ho policie odmítne znovu vrátit do vazby, kvůli infekčnosti dalších zadržených. Nicméně přítomný policista během jeho propouštění z nemocnice prohlásil, že na tom nezáleží, protože si stejně pro něj příjdou později. Toto se bohužel naplnilo 20. října, kdy si pro něj přišla KGB přímo k němu domu. Proti Bancerovi bylo zahájeno trestní řízení za "výtržnictví", podle článku 339 zákoníku Běloruské republiky. 23. října byl obviněn a vzat do vazby, kde bude do doby, než začne soud, 30. října byl převezen do vyšetřovací vazby, kde je držen do dnešních dnů. Igorův případ je jen jedním z mnoha, podobně jako v Rusku, kde jsou antifašisté a anarchisté permanentně vystavování policejní represi (viz. kauza Síť), i běloruský režim začal potírat místní antifašistické hnutí. Od října jsou ve vazbě také fanoušci dnes už nehrajícího Partisanu Minsk (MTZ-Ripo), Vitalij Šišlov, Tamaz Pipija, Timur Pipija a Denis Boltut, kteří byli zatčeni během protestu proti tajné inauguraci Lukašenka. 11. listopadu byl nedaleko Minsku zatčen anarchista a bloger Mikola Dziadok, který po několika hodinovém mlácení na cele, nakonec nahrál fízly vynucené

videoprohlášení a umožnil jim přístup do svého počítače. Podle policie ve svých textech na internetu vyzýval k protiprávním aktivitám a účasti na protestech a boji proti policii. Mikola se v podrývání běloruského režimu angažoval už před současnými protesty, díky čemuž byl nucen přejít do ilegality aby se vyhnul politickému pronásledování. Toto je jen špička ledovce, policejnímu vyšetřování a zadržování v celách je vystaveno i mnoho dalších bělorusů, bez ohledu na jejich politické postoje. Je běžnou praxí, že KGB zatýká lidi náhodně na ulici, kdy je naloží do narychlo přistaveného auta a odvezou neznámo kam. Naštěstí proti této praktice se lidé nebojí postavit a neváhají právě zatýkající fízly v davu napadat. Igorův případ je výzvou k solidaritě se všemi politickými vězni a celou snahou bělorusů o sovbodu. V září proběhlo v pražském klubu Famu několik benefičních koncertů na podporu vězněných, při kterém se vybralo slušných 15000 kč, výtěžek z této akce šel na konto běloruského ABC. Pokud chcete Igora podpořit, je možné přes FB zakoupit něco z merche Mister X, výtěžek půjde na právní pomoc. Bohužel posílat dopisy ze zahraničí přímo do vazební věznice není možné, navíc nikdo stále neví, zda neprochází cenzurou. Nicméně pokud byste přece jenom chtěli Igorovi napsat pár slov, je možné dopis poslat kytaristovi Alexandrovi na adresu "Bancer Igor Romanovich - Grodno, Kirov Street 1, Belarus", ten pak dopis přepošle přímo Igorovi do vězení. Další možnost je finančně podpořit běloruský ABC, přes Paypal nebo po dohodě na mailu "belarus abs@riseup.net". Solidaritu s Mister X, solidaritu s běloruským lidem!!!!!

Rozhovor - Union Thugs

Union Thugs z kanadského Montrealu vznikli v roce 2017 z členů zaběhnutých místních kapel Action Sediction, May Day a Endform. Toto šestičlenné kombo se inspirovalo working class písněmi od takových umělců jako jsou např. Leonard Cohen, Anne Feeney, Jaques Brunet, Pete Seeger a Woody Guthrie a.k.a The Almanac Singers ale i punkovými klasiky jako např. Angelic Upstarts nebo francouzskými Molodoi. To vše přetavují do revolučního oi!-folkpunku doplněného akordeonem. Letos v létě vydali svoje první EP "Folklore Ouvrier", které vyšlo ve spolupráci hned několika labelů, mezi kterými jsou např. Fire and Flames, Rebel Time Records, nebo Rudy's Back. Nejen o událostech posledních měsíců, které otřásly Amerikou, stále nekončící "pandemii" Korona viru ale i solidaritě a práci v odborech se dočtete na následujících řádcích. Za kapelu odpovídal Wawa (bicí).

Zdravím Union Thugs! Pro začátek, mohli byste trochu představit kapelu, jak dlouho už hrajete, něco k vaší diskografii a jednotlivým členům?

Zdar! Union Thugs hrají na podporu stávkujích, během protestů, demonstrací a na různých benefičních akcích, už to táhneme tři roky. Na kontě máme jedno demo, EP a pár videí. Kapelu tvoří za mikrofonem Eric, Mathieu a Derek na kytaru, Bobette na harmoniku, Mathieu ještě občas zastane basu a já (Wawa) hraju na bicí.

Vaše prvotina, album "Folklore Ouvrier" obsahuje folkpunkové předělávky klasických dělnických a partizánských písní z různých období a od různých autorů, podobně jako na vašem demu z roku 2018. Máte ve svém repertoáru i nějaké vlastní songy?

Inspirovali jsme se tradicí odborářských písní, které přehráváme společně s dalšími známými songy, takže většina lidí si je může spolu s námi zaspívat. Zatím nemáme žádné vlastní songy ale v současnosti máme pár našich původních věcí rozpracované.

Jelikož pocházíte z francouzsky mluvící části Kanady, nedá mi to se nezeptat. Má francouzská oi!, ska, punk a hardcore scéna velký vliv na kapely z Québecu, větší, než např. ta americká? Dá se čas od času potkat nějakou francouzskou kapelu na tour po Québecu?

Inspirace přichází hlavně z různých politických bojů. Máš skvělé kapely z Francie, výborné ska z Mexika, radikální punkové kapely z Anglie, hardcore z Čech. Je jasné, že většinou posloucháme politickou muziku s texty, kterým rozumíme, takže většinou francouzsky, anglicky a španělsky zpívající kapely, což vytváří tavící kotel hudebních vlivů, který nakonec tvoří náš originální sound. Francouzské a Québecké kapely, které zpívají výhradně francouzsky jezdí na tour poměrně často, hudební výměna mezi těmito dvěma státy je celkem frekventovaná.

Znal jsi Jeunesse Apatride z Montrealu, pro mě byli takovou kanadskou verzí Brigady Flores Magon? Nevíš co vedlo k jejich rozpadu? Můžem vidět jejich členy v jiných kapelách, co je s nim dnes, jsou pořád ve scéně aktivní?

Nemůžu říct, proč se rozpadli ale tak jako každý projekt, jednou to prostě musí skončit. Minulý rok měli jedno vzpomínkové vystoupení v rámci Revolution Festu v Montrealu. Náš zpěvák se na organizaci tohoto festivalu podílí a Mathieu s nimi odehrál tento koncert na bicí.

Vím, že někteří z kapely jsou aktivní v kolektivech jako RASH Montreal a odborech Industrial Workers of the World. Jak moc je svaz I.W.W rozšířen mezi obyčejnými kanadskými a americkými pracujícími, kteří by teoreticky mohli souhlasit s jeho antikapitalistickými cíly. Má I.W.W nějaký větší politický dopad na pracující v Severní Americe?

Hrajeme i pro obyčejné pracující, kdekoliv to jen jde. I když je konec kapitalismu jedním z našich dlouhodobých cílů, není to něco co bysme chtěli na rovinu hlásat, když hrajeme např. ve fabrice, která se má zavírat, před lidmi, kterým je přes padesát. Také náš set je při takových příležitostech mnohem méně punkový. Můžeme pak s lidmi lépe komunikovat a vyměňovat si zkušenosti a nápady na přímé akce a zaměstnaneckou autonomii. A i když většina z nich určitě nejsou anarchisté, jsou součástí dělnické třídy a my jsme s nimi na jedné lodi, společně proti bossům. Pokud jde o dopad I.W.W., určitě má vliv na životy mnoha pracujících. Například montrealská pobočka I.W.W. vede kampaň "Získej zpět svůj plat", ve které spolupracuje s lidmi, kterým nebyly vyplaceny mzdy. Hlavním cílem, kromě vrácení peněz, je aby se lidé zavázali k tomuto procesu a viděli, že solidarita může být silnou zbraní. Kampaň je stále poměrně úspěšná a je jednou z mnoha, kdy se I.W.W. podařilo dost změn. Opravdu se tím lidé učí, že společně jsme mnohem silnější.

Toto léto jsme mohli v USA vidět několik týdnů trvající nepokoje mezi policií a občany. Jedny z největších riotů za několik posledních let, související s neadekvátním policejním zásahem proti George Floydovi, který tomuto zákroku nakonec podlehl. Jak se stavíte k rabování, které probíhalo v souvislosti s protesty proti policejnímu násilí?

To je bohužel součást pokroku, nic se nikdy nezmění, když se budeme svých cílů domáhat v tichosti a pokoji. Na druhou stranu musím říct, že existuje mnoho lokálních podniků a podniků patřících černochům, které na podporu BLM vyvěsily transparenty a jejich obchodů se nikdo ani nedotkl. Během prvního protestu BLM v Montrealu byl, kromě několika nadnárodních řetězců, vyrabován i obchod s hudebními nástroji. Místní muzikantská komunita tím byla dost rozhořčena a dokonce zveřejnila fotografie lupičů ve snaze zíkat zpět ukradené kytary. Krátce po té se majitel obchodu o celé události vyjádřil, ve smyslu, že není nadšený z toho co se stalo ale pochopil, že hnutí, je v pomyslné rovině větší, než jeho výlohy nebo pěkné kytary. Zabednil okna a obchod už znovu vyrabován nebyl, i když další BLM protesty šly přímo kolem něj.

V 60. letech byly v Québecu silné separatistické tendence. Jedním z nejviditelnějších znaků tohoto období byla levicová paramilitární Fronta pro osvobození Québecu, známá pod zkratkou F.L.Q., což byla taková kanadská obdoba I.R.A. Jaký máte názor na jejich působení a celkově separatistické tendence a québecký nacionalismus a samostatnost. Jsou tyto tendence mezi québeckou společnsotí stále silné, nebo přítomné v nějaké míře? Dá se to vůbec srovnat se snahou Basků a Katalánců o samostatnost, vidíte tam nějaké podobnosti?

Věříme, že všichni mají právo na svojí suverenitu. Separatistické hnutí v podstatě zaniklo v 90. letech ale stále tu je v nějaké míře přítomné. Je smutné, že i když se zrodilo na levici, tyto skupiny dnes nezřídka podporují nacionalismus, šovinismus a mají rasistické tendence, to vše se snaží skrýt za výmluvy o svobodě projevu. I když je pravda, že v minulosti byli frankofoní kanaďané v postavení vykořisťovaných dělníků, zatímco vyšší a manažerské posty vždy zastávali anglicky mluvící. Jenže všechny tyto boje se odehrály v zemi, které jsme nikdy nevládli (oficiální hlavou Kanady je stále britský panovník pozn.) a která vlastně ani není naše. Je úplně jedno jakým jazykem mluvíš, jde o to, na které straně stojíš. 

Tento rok je celý svět vystaven pandemii Korona viru, jak přísné jsou v Kanadě omezení spojené s šířením viru a jak moc to zasáhlo vás jako muzikanty? Nemáte trochu pochybnosti, že právě teď se stát mohl naučit spoustu způsobů, jak kontrolovat vlastní občany - přece jenom, strach je nejlepším dozorcem?! Myslíte, že tato krize by mohla přinést něco nového a pozitivního v globálním socio-ekonomickém systému?

Ovlivnilo nás to hodně, nejen jako kapelu ale i jako pracující. Koncerty jsou zrušeny, všechny festivaly byly během léta také zrušeny. Půlka členů kapely pracovali na akcích, které se nemohly uskutečnit, restaurace v Montrealu jsou zavřené, protože jsme teď v červené zoně. Stát zavádí omezení a jakkoliv zpochybňujeme rozhodnutí naší vlády, je prostě důležité minimalizovat šíření viru. Aby bylo jasno, nejsme proti nošení roušek, ne proto, že nám to někdo nařizuje, že tak to má být ale proto, že děláme to, co považujeme za správné. Věříme, že to důležité díky této pandemii už vyšlo na světlo. Každý jednotlivec i skupina, měli víc času, než kdy jindy se zastavit a popřemýšlet o svých možnostech a způsobu života. V tomto smyslu může být celá tato zasraná situace hybnou silou pro změnu. BLM, Defund the Police a jiná hnutí, jsou toho důkazem.

A poslední, trochu mimo moje běžné otázky. Co víte o Čechách, chutná vám naše pivo, slyšeli jste někdy, nebo znáte nějakou českou nebo slovenskou oi!, punk nebo hardcore kapelu?

Dva z našich členů už Čechy navštívili, společně s jejich punkovými kapelami. Jak vzpomínají, pivo a gastronomie byla užasná. Jedna z těchto kapel, Endform se právě chystá vydat split s českými antifa black-hardcorysty Kronstadt. Bylo to skvělé, večery jsme strávili hraním fotbalu, posloucháním o vaší historii a rozhovory o listopadové revoluci, bylo to pro nás hodně inspirující.

ENGLISH

Hi Union Thugs! First of all, could you little bit introduce your band, how long have you been playing, something to your discoraphy and the members?

Greetings! We are the Union Thugs. We've been playing shows on picket lines, protests, demos and benefits for three years now. We have a demo, an EP and a couple videos out. We have Eric on vocals, Mathieu and Derek on the guitar, Bobette plays accordeon, Mathieu bass and Wawa on the drums

Your first debut "Folklore Ouvrier" contains folkpunk remakes of worker's and partisan's anthems from different periods and artists, same like your demo from 2018. Do you have in your repertoire any original songs?

We are inspired by the tradition in union tunes to cover and remake popular songs, so most people can sing along. We have no originals in our current releases, but we are working on some right now.

Because you are from the French speaking part fo Canada I have to ask this question. Is there big influence of French oi!, ska, punk and hardcore scene, bigger than american one? Can you see time to time any French band touring in the Québec?

The influences come from anywhere there is a struggle. There are amazing oi! bands from France, great ska bands from Mexico, radical punk bands from England and epic hardcore bands from Czech. We obviously listen to political music with lyrics we can understand, so French, English and Spanish, to form a melting pot of musical influences that form the original sound we create. French and Quebecois bands that sing exclusively in French are known to tour each other's territory often. Band exchanges happen frequently.

Did you know Montreal band Jeunesse Apatride, they were for me something like Canadian version of Brigada Flores Magon. Do you know, why they broke up? Can we see theirs members in any other bands, where they are now?

Could not say why, but just like any project, it one day ends. They played a come back show last year at the Revolution Fest in Montreal. Our singer is part of the organization of the festival and our guitarist Mathieu played drums for their set.

I know that some of your members are active in the colectives such RASH Montreal and unions Industrial Workers of the World. How much are I.W.W spreaded among ordinary canadian and american workers, who could possibly to agree with theirs anti-capitalist goals. Does have I.W.W any political impact on the workers in north America?

We play shows for ordinary workers whenever we can. As much the end of capitalism is part of our goal, it might not be something we want to say out loud when we are playing for people in their 50's, 3 hours from the big city, on lock out at the aluminium factory. Our set also becomes a bit less punk and oi! when we play to these kinds of crowds. This way we can talk, exchange stories and speak of ideas of direct action and autonomy with our fellow workers. Even if they are not full on anarchists, they are a part of the working class, and we are together against the bosses. As for the impact of the I.W.W, it certainly had meaningful impact in the lives of many workers. The Montreal Branch, for instance, has the campaign "Reclaim your pay" in which the union works with workers that have fallen victim to wage theft. The main goal is for them to commit to the process and witness the power of working class solidarity (And to get their money at the end of the day). The campaign is still really successful and is one of the many times where the I.W.W. has made a difference. It really teaches people that we are stronger together.

This summer we could see in the USA big riots between police and people, related with totaly inadequate police intervention against George Floyd, which ended by his death. What is your opinion about looting in the relation with George Floyd protests? 

That is progress, nothing is heard or gets done by rolling over and asking nicely. That being said, there are many local businesses and black owned stores that put up banners and signs in support to the BLM movement. Their stores didn't get looted. During the first BLM protest in Montreal, a local music store was looted, along with some multinational companies. Some of the music community was outraged by this and even posted pictures of the looters in an effort to get back some guitars. Not too long after, the owner of the store posted about the event. He wasn't happy about what happened, but understood that the movement that is taking place is bigger than his store windows or nice guitars. The windows were boarded up and the store wasn't looted again, even if other BLM protests walked right in front of the business with no additional security.

In the 1960's there were in the Québec strong separatist tendentions. One of the iconic features of this period was also left-wing paramilitary Front de libération du Québec known as F.L.Q., which was such Canadian version of I.R.A. What is your opinion about F.L.Q. and Québec nationalism/independence? Are separatist tendentions still strong among Québec society? Can you say that there are some similarities with Basque and Catalan efforts for independency?

We believe every people has a right to their sovereignty. The separatist movement has died down since the 90's, but is still present. Sadly, even if it was born on the left, these groups can foster racism and nationalism hidden behind the excuse of free speech. Even if it's true that in the past the French Quebecois was typically the exploited worker and the English the boss, these battles all happened on unceded land that was never ours to begin with. It doesn't matter what language you speak, but which side you are on.

This year the whole world is exposed to pandemic of Corona virus, how strong restrictions do you have in Canada, how much it has affected you as a musicians? You don't afraid, that now the state could learn many ways how can control society - fear is the best supervisor?! Do you think that this crisis could bring something new and positive in global socio-economic system?

It has affected us greatly as a band and as workers. Shows are cancelled, all of the festivals during the summer were cancelled. Half of the people in the band work events that couldn't happen, restaurants are closed in Montreal because it's a red zone right now. The state puts its restrictions and as much as we question the decisions our government makes, it's important to stay safe and minimize the propagation of the virus. We are not anti-mask, not because anyone tells us to be, but because we do what we think is right. We believe that what is important has been brought to light by this whole pandemic. Every individual and group has had more time than ever to stop and think about their choices and ways of life. In that sense, this whole fucked up situation can be a force for change. BLM, Defund the police and what the MeToo movement has become is a product of that.

And last one, little bit out of my current questions. What do you know about Czech republic, do you like our beers. Have you ever heard any czech or slovakian oi!, punk or hardcore band?

Two of our members have been on tour in Czech republic with their punk bands. The beer and hospitality were amazing. One of the bands, Endform, will release a split with the Czech band Kronstadt, an antifascist black- hardcore band. The nights we have spent by playing football, hearing about your history and talking of revolution were truly inspiring to us.

Report

Solidarity Weekend - (11.9. 2020) Praha - Famu 

Ještě předtím, než nám Covid-19 opět zavřel všechny kluby, stačili jsme se na chvíli nadechnout normálního života a užít si trochu kultury. Kdo měl to štěstí ještě stihl pár koncertů těsně před lockdownem. Na začátku září se uskutečnila v Pražském klubu Famu třídenní benefiční akce na podporu zadržených běloruských aktivistů s názvem Solidarity Weekend. Jak je všem jistě známo, Bělorusko zažívalo na konci léta bouřlivou vlnu protestů, proti režimu Alexandra Lukašenka, který tu už 26 let udržuje s pomocí fízlů, potlačování opozice a kritických hlasů poslední "bolševický" skanzen v Evropě, takže účast na akci, která alespoň malým dílem může přispět ke změně, pro mě byla samozřejmostí. O akci se dozvídám asi tak s dvoutýdenním předstihem od Rumba. Já osobně jsem se zúčastnil jen pátečního programu, kdy vystupovali domácí Thalidomide, Komplex viny, Makepeace, z Itálie Obscene Revange a polští Skorupa, čili pátek byl vyhrazen především hardcoru a crustu. Vyrážím zdrchaný rovnou z práce, na místo se dostávám krátce po osmé, zrdavím se s Rumbem a ostatními "crusties", kteří už nasávají (až na jednoho abstinenta) u posezení před klubem. Proběhne ještě jedno pivo, nezbytná cigareta a za chvíli se jdeme podívat dovnitř. Jako první kapelu registruji Komplex viny, temnější  HC-punk z Poděbrad s pořádně uřvaným zpěvem, pro mě naprostá neznámá, nicméně na živo to nebylo nejhorší ale rozhodně nic po čem bych měl nutkání dál zapátrat. Následující Makepeace jsem snad ani neviděl a prokecal jsem je venku, před klubem. Hlavní kapela, kvůli které jsem dorazil, pro mě byli jednoznačně pražští HC-punkový Thalidomide, pro které mám velkou slabost. Thalidomide a především jejich frontman "Kozel" jsou hodně výřečnou kapelou a platilo to i tentokrát. Jelikož šlo o benefiční akci s politickým přesahem, tak měl "Kozel" připravený proslov k situaci v Bělorusku v kontextu našich poměrů, kdy jsme vlastně jen nezúčastněnými pozorovateli a co v tomto případě můžeme dělat. Thalidomide jsou tak trochu zvláštní kapelou, hrají už od roku 1993 ale na kontě mají jen tři alba, z toho jedno je splitko s domácími Empty Hall of Fame, takže člověk od nich moc nových songů nečeká. Ovšem tento koncert byl přece jenom vyjímkou, dobrou čtvrtinu songů jsem nepoznával. Za bicí usedl týpek s trikem Blitz, což jsem bral jako menší oslí můstek směrem ke street-punku. Toto mám rád, baví mě, když se scény propojují, když na hardcore chodí skinheadi, když i na street-punku potkáte crustera... tak by to mělo bejt!!! Bohužel realita je častokrát jiná. Thalidomide to odpalují trackem z žluté desky (2010) "Herecký paradox". Zvuk zatím stojí dost za hovno a tak skoro celou čtvrtinu koncertu není vůbec slyšet zpěv. Co se mi na této kapele líbí, je schopnost plynule přecházet od rychlých HC-punkových sypaček k melodičtějším věcem, jako např. "Petes Lament" z poslední desky, která zazněla i na tomoto koncertě. Nechyběli ani starší věci jako např. "Základní věc" (miluju ten song, totální anarcho-punková řežba - "Nikdo nemá právo, právo ti vládnout"), další přišli na řadu "Natoč to", "Nobody Knows You'Cause Nobody Wants To!", "Stupidity Overgrowth", z posledního splitka "Knowledge is a Perfect Crime", pecková "Advertisment is a Way Of Life". Bohužel nezahráli "Politicians are Lying", moji neoblíbenější věc, kterou beru za top track této kapely. Za to zaznělo celkem dost pro mě neznámých songů. I když do toho kapela dávala hodně (Kozel s basovkou lítal od mikrofonu tam a sem, skákal z bicích), jenže lidi se zatím moc nehýbali, vůbec mi přišla celková atmosféra ten večer dost "unavená". Kozel měl zhruba tak v půlce koncertu děkovačku Aculeos, kteří na tuto akci zapůjčili bicí. Vzdal hold pražským SHARPs, za to, že jsou a vzpomněl dva roky starý incident z Žižkovské noci, kdy přišlo dělat ramena pár zbloudilých nácků, kterým bylo ze strany přítomných SHARP skins vysvětleno, že pokud budou pokračovat, budou jim patřičně upraveny obličeje a jejich končetiny nezůstanou v celku. Yeeesss takhle to má fungovat, všichni jednotně, skins, punks, HC kids, crusties, bez rozdílů! I když Rumbo vystoupení Thalidomide hodnotil dost podprůměrně, mě to přišlo jako celkem solidně odvedená HC-punková nakládačka a nic na tom nemění fakt, že jsem je viděl teprve potřetí. Další na řadu přišli Obscene Revange z Itálie, kteří nepřesvědčili ani mě, ani Rumba. Hodně "hej" a "hou" v refrénech, místy zněli skoro jako kopie Causalites, takže se klidíme a jdeme opět ven potrápit plíce. Poslední kapela, polští crust punx Skorupa, byli pro mě hodně velkým a příjemným překvapením. Zpěvák totálně utržený ze řetězu, pobíhající mezi publikem, které se taky začíná konečně probírat z letargie. Hudebně si úplně netroufám kapelu někam napasovat v crustu a hardcoru se tak moc nevyznám ale bylo to zběsile rychlý, úderný a uřvaný. Kytary nabustrované, že by stromy v lese padali jak sirky, těžká hutná basa, bicí střílející s kadencí kulometu... Těžko říct jeslti šlo o crust, hardcore nebo něco mezi, na tom v podstatě ani nezáleží ale bylo to zatraceně popiči!!! Krátce po vystoupení Skorupy se loučím s Rumbem a mizím domu, protože ráno musím vytvářet hodnoty. V té době jsme určitě ještě nikdo z nás netušili, že za měsíc už se na žádný koncert na nějakou dobu zase nepodíváme, takže tento report můžete brát jako malou vzpomínku na to, když byl svět ještě v pořádku! Zatím je tomu tak jenom v Globusu :-D

Chystá se kniha o Mr. Symaripovi

V těchto dnech připravuje hudební publicista Honza Vedral, kterého můžete znát jako saxofonistu The Chancers a nynějších All Mad Here, knihu věnovanou živoucí jamajské legendě a tvůrci skinhead reggae Mr. Symaripovi. Biografie Roy Ellise by měla spatřit světlo světa během příštího roku. Nápad na knihu se zrodil na podzim roku 2019 při Ellisově vyprávění jeho životních příběhů, během návratu z vyprodaného bratislavského koncertu, ze kterého se vracel společně s The Chancers, kteří mu už po několikáté dělali doprovodnou kapelu. Zatímco probíhá práce na knize, se její autor rozhodl zveřejnit sérii živých rozhovorů se samotným Mr. Symaripem, nazvanou Boss Talks. První z rozhovorů můžete shlédnout přímo zde, zbytek najdete na youtube. Pokud chcete být stále v obraze a dostávat čerstvé informace o připravované knize nezapomeňte sledovat facebook a jelikož je tento projekt čistě v duchu D.I.Y, můžete Honzu podpořit i finančně, koupí "piva" :-)

Recenze

T-Killas - Awareness

Němečtí T-Killas vydali v březnu 2020 po dlouhých šesti letech svojí druhou desku s názvem Awareness. Album vyšlo v kolaboraci labelů Fire & Flames a Grover Records, jak na vinylu, tak i na CD a předcházelo mu EP Kicking The Pressure z roku 2017, které mohu jedině doporučit. Navíc s kapelou tu najdete i rozhovor, který jsem s nimi vedl před třemi lety. Album Awereness představuje celkem deset zářezů v rytmu klasického 3rd wave ska, dirty reggae, špetky punku a špinavého pouličního soulu ve stylu Skin-deep nebo The Redskins. Nemohu si pomoct ale v T-Killas vidím pokračovatele, dnes už dávno nefungujících Scrapy a i soundem a postoji jsou jim celkem podobní. Deska začíná trackem Kowalski, který přesně potvrzuje tu podobnost se Scrapy. Klasické street-ska doplněné jedním saxofonem. Prostě v jednoduchosti je síla a právě na tom T-Killas staví většinu svých songů, jedno ságo, klávesy, kytara, basa a bicí - nic víc, nic míň! To samé mohu prohlásit o následujícím tracku Dandy And Rude, který je také takovou jednoduchou ska úderkou. Špinavého "soulu" se dočkáte ve třetím songu Lonely Hearts, který ke konci přitvrdí do nekompromisního punku, doplněného saxofonem a backvokály, které tomu dodávají úplně jiný rozměr. Jak úderně deska začíná, tak rychle i zpomaluje, v tomto okamžiku přichází zbrždění a přechod do klidnějších vod early/dirty reggae v podobě tracků Running a Coming Home, které na mě zrovna neudělaly nejlepší dojem, což platí o většině jejich reggae věcí. Příjde mi, že se kapela, i když tuto muziku mají určitě rádi, nedokáže do reggae vcítit. V reggae na mě působí trochu křečovitě a bez nápadu. Mírné zklamání z jejich reggae pokusů, napravuje ska track ve středním tempu Do You Eat se zajímavým textem zabývajícím se dopadem masové produkce masa a agrokultury na životní prostředí a drobné zemědělce. Začínáme opět pomalu zrychlovat, další svižnější street-ska přichází v podobě songu Rudie's Struggle, který přes trochu zavádějící název, ve svém textu útočí na zažité stereotypy mezi mužským a ženským pohlavím. Následuje punkovější Calling For Stars s parádním refrénem vystihujícím každodenní kolotoč pracujcího člověka - "I don't get no money for my rent, I don't get no money till the end, this my bloody calling to get my sweet adoring!" Blížíme se ke konci. Předposlední song Gonna Go je taková hodně utahaná reggae ukolébavka, kterou jako sladká třešínka na konec, vystřídá další punková nakopávačka Riot Ground. Punkrock ve stylu "77", doplněný saxofonem a podbarvený klávesami, kde nechybí ani singalong refrény. Dát tento riot track na konec byla trefa do černého. Celkově vzato T-Killas nejsou žádným skajazzovým ani trad.ska souborem, jejich ska je hrubé a neotesané, bez složitějších aranží. Vlastně se dá říct, že je celkem jednoduché ale přitom naprosto geniální! Sázka na jednoduchost a přímočarost ve výsledku funguje úplně nejlépe, takže 9 z 10 mají zaslouženě.

Les Partisans - Encore & Toujours

Moji francouzští oblíbenci z Lyonu - Les Partisans, kteří se pohybují, někde na hraně mezi ska & soulem se na jaře 2020 opět přihlásili s další novinkou. V roce 2017, dva roky po jejich reunionu vyšlo album Rallumer Tous Les Soleils, které přineslo po dlouhých 15 letech opět nové songy. V březnu 2020 vydali ve spolupráci labelů Fire & Flames, General Strike, Kanal Hysterik a Maloka nové EP Encore & Toujours, které je tak dalším pokračováním jejich nového repertoáru. EP vyšlo jako picture disk na poměrně těžkém 7" vinylu v tvrdém papírovém obalu a obsahuje pouze dva tracky. Tím prvním je La bande son, kde se kapela pustila opět do jejich punkovějšího pojetí "soulu". I když on to v podstatě ani soul není, je tu zajímavá výrazná basová linka, která je hlavním motivem celého tracku a soulově pobrnkávající kytara. Dost mi to připomíná song Face au soleil z jejich staršího EP Les lendemains qui dansent (1998). Navíc text je opět takovou working class výpovědí o tom, jak bysme se rádi vyvázali ze všech těch hypoték, půjček a úvazků, na které zapomínáme jenom během víkendu, kdy společně zpíváme na koncertech "come on! come on!". Dalším je song Comme un diamant, který je poctivým punkem ve středním tempu. Ano je to pomalejší a nemá to takový drive jako při úvodním intru, které se kapele fakt povedlo ale track je to celkem melodický a kytarový, což není u Les Partisans úplně zvykem. Jenom ten text jsem bohužel moc nepochopil. Co dodat? EP Encore & Toujours sice nepatří k těm nejsilnějším počinům ale rozhodně ani k těm nejslabším a jak bývá u Les Partisans zvykem, nový singl většinou předznamenává vydání dalšího alba. Tak uvidíme, jestli se za rok, či za dva nepředvedou s novou deskou.

Punkový kotlíkáři... aneb folkpunx not dead!

V tomto článku bych vám chtěl představit, kromě stručné historie folkpunku, která ani není tak historií, jako spíš výčtem mých oblíbených interpretů a kapel, pár těch o kterých si myslím, že stojí za to se po nich poohlédnout. Pojem folkpunk je pro mnoho lidí stále zvláštností ale pro mě a mnoho dalších punx se stal tak samozřejmým subžánrem, jako např. crust nebo oi!. I folkpunk má mnoho podob, od té čistě písničkářské, kde jde v podstatě jen o sdělení, až po tu tradičnější, která se kromě punkového přístupu od klasického folku vůbec neliší, až k té, kde v kombinaci převažuje buď punk nebo folk, nebo jsou v naprosté rovnováze, nebo jde o punk hraný na tradiční akustické nástroje. Může se zdát, že folk je punku natolik vzdáleným žánrem, že nemůžou mít nic společného ale podíváme-li se do hudební historie, vliv folku se dá vystopovat už ke kapelám, které předznamenávaly punk, jako byly např. Velvet Underground, MC5, nebo New York Dolls, kteří byli ovlivněny, mimo jiné i folkaři 60. let, jako byli Bob Dylan nebo Donovan and The Fugs. Historicky prvním počinem kombinující punkový étos s folkem bylo EP v Londýně narozeného písničkáře Patricka Fitzeralda - "Safety Pins Stuck In My Heart", které neslo podtitul "A love song for punk music", vyšlo v roce 1978. Opravdový nástup prolínání folku s punkem ale přišel pozvolně, až počátkem 80. let. Jednou z nejvýraznějších kapel té doby byli londýnští The Pogues, kteří se inspirovali irským folkem. Kapela vznikla v roce 1982, dohormady jí dali Shane MacGowan a Jem Finer, kteří spolu předtím hráli v kapele Millwall Chainsaws. MacGowan musel kapelu v roce 1990, kvůli problémům s alkoholem opustit. Po jeho odchodu se ke kapele na krátkou dobu připojil i Joe Strummer, který v letech 1991-1992 zastával post zpěváka. Pravdou

Attila The Stockbroker

ale zůstává, že problém s alkoholem měla později celá kapela. The Pogues se v roce 1996 rozpadli, na podia se opět vrátili až v roce 2001, kdy se ke kapele znovu přidal i MacGowan. Další výraznou postavou byl T.V. Smith, původní člen The Adverts, kteří se proslavili v roce 1977 singlem "Gary Gilmore's Eyes". Po rozpadu The Adverts koncem roku 1979, zakládá T.V. Smith's Explorers, během toho také začíná vystupovat solo za doprovodu akustické kytary. Jeho první deska "Channel Five" přišla v roce 1983. Na druhé solo album si museli fanoušci počkat dlouhých devět let, potom, co se mu rozpadla jeho další kapela The Cheap. T.V. Smith je aktivní dodnes, zatím poslední počin, "Land of the Overdose" vydal v roce 2018. Vliv folku ale nerezonoval jen na Britských ostrovech. Jednou z prvních kapel ve Spojených státech byli Violent Femmes z Milwaukee, kteří vznikli o dva roky dříve, než The Pogues. Kapelu založili basák Brian Ritchie a bubeník Victor De Lorenzo, během doznívající první vlny amerického punku. Začínali hraním po kavárnách a na ulicích Milwaukee, kde si jich všiml James Scott z The Pretenders, který je ještě ten den, přizval jako předskokana jejich koncertu v Milwaukee. Kapela debutovala v roce 1983 self-titled albem "Violent Femmes", po vydání desky "Hallowed Ground" se začali stále více posouvat směrem ke country. V Anglii se mezitím po průkopníkovi Patricku Fitzeraldovi začali objevovat další folkpunkový písničkáři. Mezi nejvýznamnější patří i Attila The Stockbroker (vlastním jménem John Baine), který začal od roku 1980 vystupovat s mandolínou. Než se dal na solovou dráhu působil koncem 70. let v punkových kapelách English Disease a Riot Squat. Jeho texty byly v době vlády neoliberální "hrdinky" Margaret Thatcherové, která dláždila cestu hlavně těm co měli tučná konta, nekompromisně levicové, což se promítlo i ve vystupování s podobně laděnými punkovými kapelami, jako byli např. Newtown Neurotics. Jeho první počin EPčka "Cocktails" a "Rough, Raw and Ranting" vyšla v roce 1982. Attila se kromě hudby věnuje i poezii, vydal celkem osm básnických sbírek z nichž první "Cautionary tales for Dead Commuters" vydal v roce 1986. Pravděpodobně nejúspěšnější figurou na britské folkpunkové scéně 80. let byl Billy Bragg. Jeho písně mají dodnes velký dopad na mnoho (nejen) punkových kapel, které je často přebírají. Songy jako např. Have And To Have Not, Power In The Union, nebo Which Side Are You On?, předělali Lars Fredericksen and The Bastards, Tim Amstrong z Rancid, Brigadir nebo němečtí Blechreiz. Bragg začínal svojí hudební kariéru v roce 1977 v punkové kapele Riff Raff, v roce 1981 se přihlásil do britské armády, ze které se po absolvování tříměsíčního výcviku, aby se dostal zpět do civilu, musel za 175 liber vykoupit. Po opuštění armády si začal odbarvovat vlasy a za doprovodu elektrické kytary vystupoval v londýnských ulicích, brzy se na světe objevilo jeho debutové album "Life's a

Billy Bragg

Riot With Spy vs. Spy". I Bragg měl podobně jako Attila levicově laděné texty, navíc v roce 1984 (podobně jako The Redskins) vystupoval na podporu stávkujících horníků. Britský, respektive irský folk rezonoval i za oceánem, což vzhledem k početným irským komunitám v USA a Kanadě, není zas tak překvapivé. Devadesátá léta přinesla vlnu zájmu o celticpunk, který dal vzniknout dnes již zavedeným kapelám, jako jsou Flogging Molly, kteří vznikli v roce 1997, původně v Dublinu ale později se přesunuli do Los Angeles, v Massachusetts se o rok dříve dali dohromady Dropkick Murphys, kteří mají ze všech celticpunk kapel asi největší komerční úspěch. Stejná vlna zájmu postihla i Kanadu. V roce 1990 vznikají v Kingstonu nedaleko Toronta The Mahones (vřele doporučuji, nenajdete lepší celticpunk), v roce 1992 ve Vancouveru The Real McKenzies. V roce 1994 byl v Indianě založen label Plan It X Records, který se na určitou dobu stal synonymem pro mnoho amerických folkpunkových kapel. Konec 90. let také patří jedné z nejvýznamějších kapel žánru, newyorským Gogol Bordello, kteří se dali dohormady v roce 1999 na Lower East Side, kolem na Ukrajině narozeného frontmana Eugena Hutze, možná právě tento fakt má tak zásadní vliv na jejich inspiraci východoevropským folkem a jejich styl, který nazývají gypsypunk. Gogol Bordello ale nejsou jedinou kapelou ovlivněnou východní Evropou, gypsypunk inspiroval další kapely, jako např. jejich newyorské kolegy Golem, kteří vznikly v roce 2000. V nultých letech se stalo dalším významným centrem západní pobřeží, kde byla folkpunková scéna částečně ovliněná crustem a subkulturně z něj vycházela. Spoustu tamních kapel hraje, kromě klasického folku v podstatě punk hraný na tradiční akustické nástroje. Folkpunk je v USA také úzce spojen se subkulturou tzv. gutter punks / travelling kids, což je jen jiný výraz pro crusties, kteří cestují napříč Amerikou na nákladních vlacích nebo stopem, na živobytí si vydělávají občasnými brigádami, spí po squatech nebo venku, vysedávají se svými psi na ulici a žebrají o drobné a jsou cítit na metr daleko. Není ale vždy pravidlem, že gutter punk musí být nutně punkerem ve smyslu hudebního fanouška, spousta z nich si toto zvolili jako svůj životní styl. To by bylo jen stručně k folkpunku jako žánru a pár jeho zásadním interpretům. Pojďme se teď podívat na pár kapel, které byste podle mě neměli přehlédnout.

Days'n'Daze

Days'n'Daze, patří podle mě k jedněm z nejlepších folkpunkových kapel vůbec, jsou přesně tím, co si pod tímto pojmem vybavím. Hrají převážně rychlý, někdy téměř až akustický "punk", kde nechybí kytara, valcha, ukulele, trumpeta a DIY basa sestavená z plechového škopku násady od koštěte a lanka. Jako svojí největší inspiraci uvádějí Leftover Crack, kterým dokonce hostovali na desce "Constructs of the State" z roku 2013. Kapela samotná vznikla v roce 2008 v texaském Houstonu, do dnešní chvíle mají na kontě devět alb. Ve svých textech se kromě tradičních anarcho-punkových témat zabývají i životním prostředím, závislostí na alkoholu, životními problémy apod. U nás jsme je mohli naposledy vidět v roce 2018, kdy navštívili Fluff Fest v Rokycanech, kde sklidili ohromné ovace.

https://daysndaze.bandcamp.com/

My Pizza My World

My Pizza My World je vedlejší projekt některých členů Days'n'Daze, ovlivněný víc bluegrassem a country. Já jsem si je zamiloval především díky banju, které je jejich nejvýraznějším nástrojem, který doprovází ukulele. Debutovali v roce 2015 mini-albem "Eat It!", kromě toho vydali ještě desku "What The Fuck Is Going On?" a split s kapelou Stick & Poke. Nemůžu si pomoct ale jejich hudba, je opravdový redneck folkpunk, takže pokud jste z vesnice, celý den trávíte s traktorem na poli, večer si opékáte brambory ve vyhasínajícím ohništi, o víkendu vyrážíte na čundr a podobně jako mě, vám čouhá sláma z bot, My Pizza My World vám budou výborným soundtrackem.

https://mypizzamyworld.bandcamp.com/

We The Heathens

Z amerického Wisconsinu pochází další skvělá kapela We The Heathens. Hrají svižnější folk s nepostradatelným punkovým duchem ve složení kytara, housle, čelo a mandolína. První DIY EP "Stench of a Thousands Farts", které bylo vypáleným CD-R, vypustili do světa v roce 2014. Ten samý rok vydali svojí první dlouhohrající desku self-titled album "We The Heathens", které byste určitě neměli přehlédnout. Celkem mají na kontě čtyři desky, z nichž poslední "Approaching Tunder" vyšla v roce 2019. I We The Heathens jste mohli podobně jako Days'n'Daze, vidět v roce 2018 na Fluff Festu.

https://wetheheathens.bandcamp.com/

Bob Wayne

Chlapík původně ze Seattlu, který je takovou punkovou verzí Johnyho Cashe. Poprvé o sobě dal vědět v roce 2006 deskou "Blood to Dust", od té doby vydal celkem deset alb a objel skoro celý svět. Vystupuje nejen jako solo písničkář ale i se svojí kapelou The Outlaw Carnies, se kterou dokazuje, že country není jen pro kamioňáky a rednecky volící Trumpa. Několikrát se zastavil i v České republice. Jeho muzika je pocta americkému country a rozhýbala by i nejkovanějšího metaláka.

http://bobwayne.com/

Jason and The Punknecks

Jason and The Punknecks je další kapela, která čerpá z tradice amerického country. Jejich muzika na rozdíl od Boba Wayna, není úplně klasické country plné veselých honky-tonk melodií. Country v jejich podání má mnohem temnější a ponurejší atmosféru, kterou dokreslují ne zrovna optimistické texty a rockovější aranže. S trochou nadsázky se o Punknecks dá mluvit jako o dark country. Kapela funguje od roku 2003, o dva roky později vyšla jejich prvotina deska "Outlaw Country". Působí v samotném centru country hudby v Nashvillu ale původ mají v Los Angeles. Na kontě mají celkem šest alb, z toho poslední počin "Homecoming Via Dolorosa" vyšel v roce 2019.

https://punknecks.bandcamp.com/

Tim Steinfort

Zpěvák holandských Discharger a našich domácích Haymaker Tim Steinfort, vystupuje, kromě v těchto skinheadům notoricky známým kapelám i jako solo písničkář v doprovodu aktustické kytary. Ve svém vedlejším projektu Tim Steinfort & The First Offenders se věnuje především folku a country. Nemůžu si pomoct ale trochu mi to připomíná Jenny Woo a její acustic oi!, i když podobnost je čistě jen subkulturní. Na kontě má dvě desky, "When The Rain Falls" a "We Have Angered The Gods", které vyšly v roce 2015 u Randale Records. Za pozornost stojí i jeho další solo tvorba, kde se dost často dotýká i socio-politických témat, i přesto, že sám sebe vnímá jako apolitického skinheada.

                                                                 https://timsteinforttheband.bandcamp.com/

Jenny Woo

Tady asi není potřeba dodávat něco víc, Jenny Woo se svým, do té doby pro skinheady netradičním folk projektem udělala díru do světa. Obdiv jí patří nejen za to, že se dokázala prosadit v žánru, kde je žen jako šafránu a dokázala tak rozbít zaběhnuté stereotypy a představy o renees, jen jako o "doplncích" skinheadů ale i za to, že přišla s něčím, co nebylo pro oi! scénu zrovna typické. Začínala v Kanadském Edmotonu, kde hrála s místními Kroovy Rockers. Se svým acutic oi! projektem začala vystupovat až v roce 2008. Mě osobně už její současná tvorba moc nezajímá a začíná u mě pomalu spadat do kategorie "mainstream oi!", nicméně její první dvě desky "Alberta Rose" z roku 2011 a "My Revenge", která vyšla o dva roky později, považuji za naprostou špičku.

Union Thugs

U skinheadů ještě malou chvíli zůstaneme. Dalším zajímavým folkpunkovým počinem je poměrně mladá kapela z kanadského Montrealu Union Thugs, kterou tvoří členové Action Sediction a punkových May Day. Action Sediction jsou aktivní členové kolektivu RASH Montreal, mezinárodních odborů Industrial Workers of the World a C.O.B.P (Výbor proti policejní brutalitě). To se pochopitelně odráží v textech, které čerpají inspiraci z politických témat a starých dělnických písní. Poprvé o sobě dali vědět v roce 2018 demem "On A D'affaire Icitte", které následovalo v červenci 2020 mini-album "Folklore Ouvrier", kde se opět objevily folkpunkové předělávky starých working class písní. Svůj styl popisují jako folk-oi! a pravdou je, že jediný folkový nástroj v jejich sestavě je tahací harmonika, občas doprovázená akustickou kytarou, nicméně aranže jednotlivých songů jsou přesně někde mezi folkem a punkem. Folk, dělnická hrdost a revoluční písně :-), to jsou Union Thugs!

https://unionthugs.bandcamp.com/

Les Clébards

Francie není zrovna zemí, kterou bych si spojoval s folkpunkem, na druhou stranu mě francouzské kapely dokázaly vždy příjemně překvapit a to platí i o Les Clébards. Kapela z města Fougéres v Bretani předvádí naprosto bravůrní folk, kde nechybí tahací harmonika, místy banjo, akustická kytara, to vše podbarvené svižnou punkovou melodií. Oni sami to nazývají "chanson punk". Každopádně, ať už svůj styl popisují jak chtějí, pro mě je to jeden z nejlepších folkpunků vůbec. Debutovali v roce 2008 deskou "Histoires De Trottoirs", od té doby jich nahrály celkem šest. Já osobně považuji za nejzdařilejší album "Le Gerne Humain" z roku 2011. Zatím poslední zářez, desku "On Attend..." vypustili do světa v roce 2017.

https://lesclebards.bandcamp.com/

Bostonskoe Čaye Pitiye

Z běloruského Minsku pochází kapela Bostonskoe Čaye Pitiye, (volně přeloženo do angličtiny "Boston Tea Party). Hrají klasický folkpunk ve stylu kapel, The Real McKenzies, Dropkick Murphys nebo Dreadnoughts, který doplňují banjem, tahací harmonikou a mandolínou. Co mě na této kapele baví nejvíc, je zpěv v rodné běloruštině, který jejich muzice dává úplně jiný rozměr a díky tomu nezní jako křečovitá napodobenina irské putyky. Bostonskoe se dali dohromady v roce 2013 a už po roce hraní vydali desku "Net puti nazad" (Není cesty zpět), zatím poslední album "Pět let na dne" jim vyšlo v roce 2018.

https://bostonskoe.bandcamp.com/

Asi jste si všimli, že v tom výčtu, chybí nějaká česká, či slovenská kapela. Musím se přiznat, že domácí folkpunk "scénu" (pokud se vůbec dá o něčem takovém mluvit) v podstatě nesleduji a až na pár vyjímek moc kapel neznám. I přesto mám pár typů, které stojí za poslech. Notoricky známou postavou punkového písničkáře s kytarou je slovenský Daša Fon Flaša, který brázdí Česko-Slovensko už přes deset let. Na anarcho-punkové scéně stojí za pozornost, dnes už dávno nefungující Tiranie Identity (2005-2011) a na ně navazující Hledání z Orlové, kteří odehráli svůj poslední koncert v listopadu 2018. Dalším podobným černo-rudým písničkářem je Oi! Oi! Piratoi, který začal být k vidění po vydání EP "První mixtejp" z roku 2014. I celticpunk si našel cestu do našich luhů a hajů, kde ho reprezentují např. českobudějovičtí Pirates of The Pubs, kteří jsou personálně propojeni s Budweis Drunken Bastards. První z nich vznikli v roce 2012 a mají na kontě dvě desky, ti druzí brázdí česká podia od roku 2018. Punk, jak je známo má mnoho podob a folkpunk je podle mě, jednou z těch nejzajímavějších, tak doufám, že jsem vám tímto článkem pomohl objevit zase pár zajímavých kapel. PS. Pátrejte po muzice a nebuďte líný jít do hloubky, protože kvalitní hudby je v dnešní době požehnaně a je na dosah ruky. A hlavně - neposlouchejte sračky!!!! :-)

Rozhovor - Johnny Reggae Rub Foundation

Po dlouhé době tu máme rozhovor z vod ska & reggae, tentokrát jsem vyzpovídal Johnny Reggae Rub Foundation z německého Cologne. Kapelu, která se pohybuje na pomezí dirty reggae a ska, už přes osm let, kdy poprvé debutovali singlem "Johnny Reggae". Pokud máte rádi kapely typu Aggrolites, The Upsessions, nebo Los Granadians a moderní 2tone sound, kde nehrají hlavní roli dechy, určitě po JRRF zapátrejte. Nejen o muzice ale i o současné panice spojené s Covidem-19 a jeho dopadem na kulturu, jsem si povídal s Chrissy Reggae (zpěv, klávesy) a Johnym Ska (kytara).

Zdravím JRRF! Tak pro začátek, mohli byste představit kapelu, jak dlouho už hrajete, odkud jste a čím se živý jednotlivý členové JRRF?

Chrissy Reggae: Ahoj, v první řadě díky za zájem o naší kapelu. Johnny Reggae Rub Foundation je ska & dirty reggae band z německého Cologne. Ve ska scéně jsme už nějaký ten pátek. Náš první 7" single "Johnny Reggae" vyšel v roce 2012. Celkově máme na kontě šest nahrávek, z toho dvě jsou regulerní alba "No Bam Bam" (2017) a "Trouble" (2020). V posledních letech jsem hodně jezdili po Německu a okolních zemích, v podstatě jsme všichni muzikanti, kteří  si zkouší hraním vydělat ale jelikož hraní nám stejně nájem nezaplatí, většina z nás se živí další prací. Já jsem vystudovaná muzikoložka, v současnosti mám částečný úvazek v jednom magazínu. Johny Ska vede nahrávací studio Foundation Room a produkuje i jinou muziku a podcasty. Sgt. Pepper je profesionální bubeník, který hraje i pro další umělce a nabízí lekce hry na bicí.

V roce 2015 jste vydali EP "Punk", kde jste předvedli covery legendárních punkových kapel jako Dead Kennedys, Operation Ivy, Misfits a Rancid, předělané do vašeho ska / dirty reggae stylu, je to jen další důkaz, jak moc je punk kulturně propojen se ska & reggae. Dalo by se tedy říct, že vaše kořeny jsou v punkové subkultuře?

Johnny Ska: To bych ani neřekl, celá kapela jsem více-méně vzešli ze ska & reggae subkultury ale naše cesty se s punkem samozřejmě střetávají, při tom množství koncertů celkem často, takže došlo k nějakému ovlivnění a já mám navíc rád energii, kterou má v sobě rock'n'roll. Naše "Punk" EP byl tak trochu experiment, jak do naší muziky přetavit songy, které máme rádi. A já mám navíc to EP hodně rád, stalo se takovým mostem, k dalším subkulturám.

Na začátku tohoto roku jste u Porkpie records vydali druhou desku s názvem "Trouble" ale vaše první EPčka jste si vydávali sami. Mohli byste popsat, co vše obnáší vydání vlastní desky? Kolik kopií jste si nechali vylisovat, jaký počet je obvykle považován za minimální náklad, jaké jsou ceny, kde jste sehnali někoho, kdo by vám navrhl přebal alba, prostě zkuste popsat celou proceduru, související s realizací desky.

Johnny Ska: I když jsme teď kapela se smlouvou u labelu, procedura nahrávání a produkce nahrávky se pro nás vůbec nezměnila.  Naše songy jsme si nahrávali sami, navíc teď nahráváme v mém studiu Foundation Room v Cologne. Nahrávky "Cool it Down" a desku "No Bam Bam" nám mixoval Victor Rice, "Punk", "This Is Ska" a nové album "Trouble" jsem tentokrát mixoval sám. Nápady na přebaly desek pochází od nás ale konečnou realizaci jsme nechali několika designerům. Rozdíl oproti předchozím nahrávkám, je množství kopií. Na začátku jsme začínali s mnimální edicí 300 kopií a potom, co se vyprodali jsme objednali další várku. Teď necháváme vylisovat 1000 kopií a poprvé jsme nechali udělat i CD, protože se po něm lidi na koncertech sháněli. O samotný proces výroby desky se nám teď stará label Pork Pie records.

Chrissy Reggae: Jo! poptávka po CD nás opravdu překvapila, protože jsme byli striktně jenom pro vydávání na vinylu a přikládali jsme velkou důležitost realizaci singlů na vinylu. Samozřejmě, že všechna naše muzika je k dostání i digitálně ale na CD jsme do té doby neměli pomyšlení, jenže s úspěchem desky "No Bam Bam" byla poptávka tak velká, že jsme se rozhodli pro malou edici na CD, kterou během několika týdnů musíme objednat znovu. Vtipné bylo, když dorazily, tak jsem neměla CD přehrávač, tak jsem je musela dát kamarádovi aby je zkontroloval.

Tento rok muselo být kvůli "epidemii" Corony spousta akcí, koncertů, festivalů a kultury obecně zrušeno. Nedávno jsem četl, že v Německu byli obrovské demonstrace, proti omezením souvisejících s "epidemií". Znamená to tedy, že lidé v Německu nevěří tomu, co nám média a systém o Covidu-19 tvrdí? Upřímně i mě příjde, že Corona není tak velký problém (minimálně ne pro 95% populace), spíš mi to příjde, jako další nenápadný způsob jak mít nad lidmi kontrolu. Co si o tom myslíte vy a jaký dopad to mělo na vaší kapelu?

Johnny Ska: Podle mě je Covid-19 upřímným lietmotivem, pro naší komunitu. Na začátku jsem byl také poháněn skepticismem ale až s postupem času vidíš, jak je to nebezpečné. V zemích, které přijaly správná opatření, jako Německo, se počet umrtí pohybuje v počtech odpovídající chřipkové nákaze. V zemích, kde bylo nebezpečí zanedbáno a opatření proti epidemii selhávala a přišly pozdě, jsou důsledky drastické a společnost se dostává do chaosu. Celé to je o matematice a exponenciálním nárůstu. Jsem hrdý, že žiji v zemi, která má schopnost jednat, když jsou jejich občané v nebezpečí. Na druhou stranu však chápu, že jsou lidé obklopeni všemi změnami, ke kterým dochází v našich každodenních životech, dost znepokojeni. A pokaždé, když vzroste strach, společnost si potřebuje najít obětního beránka....

Chrissy Reggae: Souhlasím s tím, že Covid-19 by neměl být brán na lehkou váhu. Nezastavitelný rostoucí počet nakažených v Americe nebo právě teď v Peru je důkazem a jsem ráda, že s tím teď v Evropě nemáme tolik problémů. Nicméně společnost se díky tomu mění, a ne nutně k lepšímu. Měli bysme dávat pozor na naše základní práva a demokratické hodnoty, které formují naší společnost. Pro kapelu jako takovou, je to finanční katastrofa. Od konce března se pořádně ani nedá hrát a hraní je náš hlavní příjem. I když jsem pro ochraná opatření proti Covidu a chápu, že koncerty musely být na chvíli úplně zrušeny, nechápu, že němečtí politici ještě nepřišli s žádným návrhem, jak by to mělo pokračovat v kulturním sektoru.

Čemu dáváte při skládání hudby přednost, lehkým a oddychovějším, nebo trochu údernějším věcem s nějakým (osobním nebo "politickým") přesahem? A jak moc je pro vás, ve vaší muzice důležité sdělení?

Johnny Reggae: Dávám přednost mixu uvolněnějších songů, při kterých se dá tancovat ale s textem, který má nějaký postoj, který ti dojde až následně, v okmažiku, kdy se už hýbeš... pak je to skvělé.

Chrissy Reggae: Pro mě je sdělení klíčové, vždycky chci vyprávět příběhy, něco co se lidí dotkne, možná proto, že zažili něco podobného nebo možná, tím, že se jich to týká. Ale Johny má pravdu v tom, že píseň vás zasáhne hlavně hudbou, a proto je tak zajímavé ji skládat. Jde jen o nalezení kombinace mezi smyslupným obsahem a hudebním podáním.

Miluju jamajskou muziku ale někdy se nemůžu zbavit dojmu, že je mezi těmito dvěma styly velká propast, a to jak mezi fanoušky, tak i jednotlivými akcemi. Ska, rocksteady, 2tone, early a dirty reggae na jedné a roots, dub a dancehall, na druhé straně - vždy striktně odděleny. Jeden příklad za všechny.... známý, který je ska DJ, mi jednou říkal, že poslouchá, co se jamajských nahrávek týče, reggae jenom do roku 1974, což je podle mě hrozná škoda, protože muzika z tohoto ostrova, je nádhernou a širokou paletou stylů a variací, nebo proč jsem např. ještě nikdy neslyšel nějaké dirty reggae v kombinaci s raggamuffinem? A jak jste na tom vy, berete jam. muziku jako celek, bez rozdílů nebo patříte mezi ortodoxní rude boy fans?

Chrissy Reggae: To, co popisuješ, je na reggae & ska scéně úplně běžné. Osobně to moc nechápu, protože tato muzika je baječná jako celek. Dřív jsem poslouchala reggae, než jsem se dostala ke ska. Teď nejvíc jedu early reggae ale líbí se mi ta rozmanitost stylů, která to dělá zabavným a díky tomu tuto muziku poslouchám pořád dokola.

Johnny Ska: Já jsem dlouho spadal do té kategorie ortodoxních rude boy fans ale za posledních pár let a mraky koncertů, jsem hudebně začal být trochu otevřenější. Náš bubeník Sgt. Pepper pochází právě z té druhé strany, kterou jsi popisoval a ukázal mi mraky reggae nahrávek, kromě lover's rocku, který je fakt příšerný ale jinak je ta muzika ohromující. Na druhou stranu lidé dnes mají mnohem širší přístup k hudbě, díky streamovacím službám. A my chceme oslovit co nejvíce lidí, aniž bychom ztratili náš osobní přístup.

Jak to vypadá v Německu se ska, punk, oi! a hardcore scénou? Zajímají ještě vůbec tamní mládež a dokážou pořád přilákat nějakou mladou krev? Hodně lidí dokonce tvrdí, že Německo a hlavně Berlín jsou "hlavním městem" evropského punku. Nebo je to jako u nás v Čechách, kde bych se nebál tvrdit, že věkově tyto scény a subkultury pomalu ale jistě stárnou?

Johnny Ska: Důstojně stárnou :-D S výjimkou hardcoru, který vždy přitahoval mladou nespokojenou mládež. Ale čas od času vidím skupinky mladších rude boys a to mě těší, spíš bych řekl, že se subkultury spojily pod heslem: "Lepší se tahat s ostatními podivíny, než s "normální" spodinou".

Chrissy Reggae: Berlín je hluboce spjat s punkem, o tom není pochyb. Historicky tu je už od konce 70. let. Punkový postoj je spojen s undergroundovou scénou a smyslem pro alternativní způsob života, který v Berlíně tak nějak stále přetrvává. Těžko říct, kolik toho má dnes společného s punkem jako hudebním stylem. Ale pokud hledáš subkultury, tak určitě to správné místo je Berlín. Také jsem si všimla jedné tendence, kdy lidé, kteří se považují za součást nějaké subkultury se spojují s jinými subkulturami, než s obyčejnými lidmi, vzhledem k tomu, že jednotlivé scény dnes už nejsou tak velké. Je to vidět i na festivalech, kde organizátoři zvou kapely z různých žánrů a subkultur, aby přilákali dostatek návštěvníků.

Je těžké zkombinovat osobní život s kapelou? Kolik koncertů během měsíce odehrajete a co na to vaše rodiny a zaměstnavatelé, když potřebujete volno kvůli tour nebo koncertu?

Johnny Ska: No někdy to není lehké ale nestěžuju si. Dokonce jsem byl, kvůli tomu z mé bývalé práce vyhozen ale teď provozuji svoje vlastní studio a je mi fajn.

Chrissy Reggae: Baví mě dělat muziku! Jsem ráda, že mám příležitost cestovat s kapelou. Spoustu lidí nedokáže pochopit, jak můžete vydělávat tak málo peněz, "jen" proto, aby se vám splnil sen? Je to prostě rozhodnutí! Dá se pracovat na částečný úvazek, abyste měli čas na další věci, jako je např. právě muzika. Samozřejmě všechno je za cenu nějakých obětí a v tomto případě tou obětí je to, že nejste tak "bohatí" jako ostatní. Mě to ale za to stojí. A co se rodiny týče, tak naštěstí všichni máme kolem sebe lidi, kteří mají pochopení k našemu nutkání hrát a podporují nás, což je skvělé.

A poslední otázka. Jaké současné německé ska, rocksteady a early reggae kapely byste nám doporučili? Které z nich považujete za ty nejzajímavější?

Johnny Ska: V posledních letech v Německu není moc aktivních kapel, které by vydávali desky, včetně Masons Arms, což jsou naši kamarádi, s kterými sdílíme zkušebnu. Ale můžu vyjmenovat pár evropských kapel, kterých si cením: The Valkyrians, Boss Capone, The Skints, Red Soul Community, Prince Fatty nebo Dub Princess.

ENGLISH

Greetings JRRF! On the beginning could you introduce your band, where are you from and how long have you been already playing and what for a jobs are doing members of JRRF?

Chrissy Reggae: Greetings and thanks for having us! Johnny Reggae Rub Foundation is a ska and dirty reggae band from Cologne, Germany. We have been in the ska scene for quite a while. Our first 7" single "Johnny Reggae" was released in 2012. We did six releases in total so far, two of them the full albums "No Bam Bam" (2017) and "Trouble" (2020). In the last years we toured a lot and played shows and festivals all over Germany and in neighboring countries. Basically we are all musicians who try to make music for a living, but as playing live, it doesn't always pay the rent, most of us do other jobs as well. I am a trained musicologist, currently working part time for a magazine. Johnny Ska is running the Foundation Room Studio, producing music and podcasts. Sgt. Pepper is a trained drummer, playing for other artists and offering lessons for students.

In the year 2015 you released EP "Punk", where you have showed remakes of legendary punk bands like Dead Kennedys, Operation Ivy, Misfits and Rancid all in your ska / dirty reggae style, it's another proof how much is punk connected with ska & reggae culture. Can we say that your roots are in punkrock subculture, if you have done EP like this?

Johnny Ska: I wouldn't say this. We are all rooted more or less in the ska & reggae subculture. But paths have crossed with punk movement often while playing that many shows. So influence happens and I like the energy of rock'n'roll. Our "Punk" EP was kind of experiment on how to integrate songs we like in our music - and I still like this little EP a lot! It has become a bridge to those "other" subcultures.

On the beginning of this year, you have released second album "Trouble", on the Porpie records, but your first three EPs you have released by yourself (DIY). Could you describe, what it all means to release own record? How much copies did you press, what is usually considered like minimum of copies for the band, how much it cost, how did you get someone who design cover, just all procedure connected with this.

Johny Ska: Although we are now a "signed" band at Pork Pie the procedure of producing a record has hardly changed for us. We always record the songs by ourselves nowadays in my Foundation Room Studio in Cologne. The releases "Cool it Down" and "No Bam Bam" had been mixed by Victor Rice . "Punk", "This is Ska" and the new album "Trouble" had been mixed by myself. Cover ideas are from us but have been realised by several designers. What differs now from the earlier releases is the number of copies. In the beginning we started with a minimal edition of 300 and ordered new ones when they've been sold. Now we start with 1000 copies and for the albums we also made CDs for the first time because people asked for it at our concerts. The process of manufacturing is nowadays made by our record label Pork Pie.

Chrissy Reggae: Yeah, and the fact with the CDs really surprised us. We have always been a "vinyl only" band and we attached great importance to releasing vinyl singles in the first place. Of course all our music is available digital but CDs just weren't on our mind. But with the success of "No Bam Bam" the demand was so big that we decided to press a small number of copies but had to order again within weeks. Fun fact when they arrived I didn't even have a CD player so I had to head over to a friend in order to check them.

This year, thanks to Corona "epidemic", lots of festivals, lots of gigs, events and culture in general, had to be canceled. I read, that in Germany were big demonstrations against restricitions, so it seams that people there, don't belive what media and system is claiming us about Covid-19? What do you think about that, becasue even me wouldn't say that Corona is such big problem (certainly not for 95% of health population), seams to me more like another inconspicuous way how to control us? What is your opinion about all this and how it affected your band?

Johnny Ska: In my opinion Covid-19 is a sincere thread for our global community. In the beginning I also was driven by scepticism but all the way down you can see how dangerous it is. In the countries who have taken the right decisions like Germany the number of deaths are in that influenza range. In countries where the danger has been neglected and the measures against the epidemic fall short or come late the consequences are drastic and the societies drive into chaos. It's all about math and exponential rise. I'm proud to live in a country that has the power to take action if their citizens are in danger. But I can understand that people are threaded about all the changes that happen in our daily lives. And as everytime when fear rises the wish to find a scapegoat you can blame it on, rises too...

Chrissy Reggae: I agree that Covid-19 should not be taken lightly. The unstoppable increasing numbers in America or right now in Peru are threatening. And I am glad that we don't have too many problems with it in Europe right now. But it changes societies and not necessarily for the better. We have to keep an eye on our fundamental rights and the democratic principles that shaped our societies. For the band it is a financial catastrophe. Since the end of march we can hardly play shows which is our main income. Even if I am in favor of the measures to protect against Covid and understand that concerts had to be canceled completely for a while, I have no understanding that German politicians are not making any statements about how things should continue for the cultural sector.

What do you prefer during composing of music, easy and more "relaxing" or little bit striking songs with some (personal or "political") message? And how much important for you is a message in your music?

Johnny Ska: I prefer the mixture of a relaxed song where you can move your as, but with some lyrics with an attitude that gets you in the second run. But when they hit you, you are already dancing and that's a good thing. 

Chrissy Reggae: For me the message is key. I always want to tell a story. Something that touches people. Maybe so because they have experienced something similar or maybe because they feel offended. But Johnny is right, the song hits you by the music and that is what makes it so interesting to compose. It's about finding that unique combination between meaningful content and danceable grooves.

I love jamaican music, but sometimes I have impression that, there is big chasm beetween these two styles, even within fans and events. Ska, rocksteady, 2tone, early and dirty reggae on the one side and roots, dub and dacehall on the other side, always separately. Good example... my friend who is ska DJ, told me one day, that he's listening, regarding to jamaican records, reggae only to the year 1974, which is a pity, because music from this island is nice wide variety of styles, or why I have never heard some dirty reggae in combination with raggamuffin? What about you, do you take jamaican music like a whole, without a differences, or do you belong between orthodox rude boy style fans?

Chrissy Reggae: What you describe is totally common in the reggae & ska scene. Personally I can't understand it because all of this beautiful music is stunning. I listened to reggae before I turned to ska. Nowadays I dig early reggae most but I appreciate the diversity of styles because that's what makes it fun and keeps me listening to it over and over again.

Johnny Ska: Long time I fell into that orthodox rude boy style thing. But the last few years with that many concerts I opened up my mind. Our drummer Sgt. Pepper comes more from that other track you described and he showed me a lot of reggae tunes beyond that lover's reggae crap and also stunning. On the other hand people hear nowadays more music from a broader range due to the availability of the whole spectrum of music in streaming services. And we want to reach as many people as possible without losing our personal attitude.

How it looks with the ska, punk, oi!, hardcore scenes in Germany. Could you say, that these genres are still attractive for young people in Germany? Because lots of people claims that Germany and especially Berlin is capital of europian punk. Or is it like here in Czech where, I would say these scenes and subcultures are slowly getting old?

Johnny Ska: They are growing old in dignity :-D With exception of hardcore which has always been a young white angry men thing. But from time to time you can see a group of young rude boys and that’s a pleasure to me. I would say that the subcultures have united themselves under the motto: Better to hang around with the other freaks than with the "normal" scum.

Chrissy Reggae: Berlin is deeply connected with punk for sure. Historically grown since the late 70's. The punk attitude is widely connected with the underground scene and a sense of an alternative way of life that still lingers on in Berlin. How much that really has to do with punk music nowadays is hard to say. But of course Berlin is the place to be if you are searching subculture. But I also see the tendency that people who consider themselves as part of a subculture connect with other subcultures rather than with common people. Due to the fact that the scenes aren't that big anymore they unite. And you can also see this on music festivals where the organizers invite bands from different subcultures in order to attract enough visitors.

Is hard for you to combine personal live with a band? How much gigs during a month do you play and what about that says your families and employers, when you need vacation because of tour or gig?

Johnny Ska: Sometimes it's not easy but I will not wail about. I've been fired from my former job therefore. Now I run my own studio and that's fine to me.

Chrissy Reggae: I feel blessed to do music! I am happy to have the opportunity to tour with the band. A lot of people can't understand how you can earn less money "just" to fulfill your dreams. It's a decision. You can choose to work part time to make space for other things like music. Of course all comes for a price and in this case it means not to be as rich as others. For me that's a price worth paying. And family wise, luckily we all have loving people around us who understand our urge to play and support us. That's really awesome.

And last question! Which current german ska, rocksteady and early reggae bands would you recommend to us? Which one do you consider like a most interesting on the german scene.

Johnny Ska: There are not too many bands in the last years that are active and release records in Germany including Masons Arms who are mates from our rehearsal room. But I can name a few european ones I appreciate: The Valkyrians, Boss Capone, The Skints, Red Soul Community, Prince Fatty and Dub Princess.