Ještě předtím, než nám Covid-19 opět zavřel všechny kluby, stačili jsme se na chvíli nadechnout normálního života a užít si trochu kultury. Kdo měl to štěstí ještě stihl pár koncertů těsně před lockdownem. Na začátku září se uskutečnila v Pražském klubu Famu třídenní benefiční akce na podporu zadržených běloruských aktivistů s názvem Solidarity Weekend. Jak je všem jistě známo, Bělorusko zažívalo na konci léta bouřlivou vlnu protestů, proti režimu Alexandra Lukašenka, který tu už 26 let udržuje s pomocí fízlů, potlačování opozice a kritických hlasů poslední "bolševický" skanzen v Evropě, takže účast na akci, která alespoň malým dílem může přispět ke změně, pro mě byla samozřejmostí. O akci se dozvídám asi tak s dvoutýdenním předstihem od Rumba. Já osobně jsem se zúčastnil jen pátečního programu, kdy vystupovali domácí Thalidomide, Komplex viny, Makepeace, z Itálie Obscene Revange a polští Skorupa, čili pátek byl vyhrazen především hardcoru a crustu. Vyrážím zdrchaný rovnou z práce, na místo se dostávám krátce po osmé, zrdavím se s Rumbem a ostatními "crusties", kteří už nasávají (až na jednoho abstinenta) u posezení před klubem. Proběhne ještě jedno pivo, nezbytná cigareta a za chvíli se jdeme podívat dovnitř. Jako první kapelu registruji Komplex viny, temnější HC-punk z Poděbrad s pořádně uřvaným zpěvem, pro mě naprostá neznámá, nicméně na živo to nebylo nejhorší ale rozhodně nic po čem bych měl nutkání dál zapátrat. Následující Makepeace jsem snad ani neviděl a prokecal jsem je venku, před klubem. Hlavní kapela, kvůli které jsem dorazil, pro mě byli jednoznačně pražští HC-punkový Thalidomide, pro které mám velkou slabost. Thalidomide a především jejich frontman "Kozel" jsou hodně výřečnou kapelou a platilo to i tentokrát. Jelikož šlo o benefiční akci s politickým přesahem, tak měl "Kozel" připravený proslov k situaci v Bělorusku v kontextu našich poměrů, kdy jsme vlastně jen nezúčastněnými pozorovateli a co v tomto případě můžeme dělat. Thalidomide jsou tak trochu zvláštní kapelou, hrají už od roku 1993 ale na kontě mají jen tři alba, z toho jedno je splitko s domácími Empty Hall of Fame, takže člověk od nich moc nových songů nečeká. Ovšem tento koncert byl přece jenom vyjímkou, dobrou čtvrtinu songů jsem nepoznával. Za bicí usedl týpek s trikem Blitz, což jsem bral jako menší oslí můstek směrem ke street-punku. Toto mám rád, baví mě, když se scény propojují, když na hardcore chodí skinheadi, když i na street-punku potkáte crustera... tak by to mělo bejt!!! Bohužel realita je častokrát jiná. Thalidomide to odpalují trackem z žluté desky (2010) "Herecký paradox". Zvuk zatím stojí dost za hovno a tak skoro celou čtvrtinu koncertu není vůbec slyšet zpěv. Co se mi na této kapele líbí, je schopnost plynule přecházet od rychlých HC-punkových sypaček k melodičtějším věcem, jako např. "Petes Lament" z poslední desky, která zazněla i na tomoto koncertě. Nechyběli ani starší věci jako např. "Základní věc" (miluju ten song, totální anarcho-punková řežba - "Nikdo nemá právo, právo ti vládnout"), další přišli na řadu "Natoč to", "Nobody Knows You'Cause Nobody Wants To!", "Stupidity Overgrowth", z posledního splitka "Knowledge is a Perfect Crime", pecková "Advertisment is a Way Of Life". Bohužel nezahráli "Politicians are Lying", moji neoblíbenější věc, kterou beru za top track této kapely. Za to zaznělo celkem dost pro mě neznámých songů. I když do toho kapela dávala hodně (Kozel s basovkou lítal od mikrofonu tam a sem, skákal z bicích), jenže lidi se zatím moc nehýbali, vůbec mi přišla celková atmosféra ten večer dost "unavená". Kozel měl zhruba tak v půlce koncertu děkovačku Aculeos, kteří na tuto akci zapůjčili bicí. Vzdal hold pražským SHARPs, za to, že jsou a vzpomněl dva roky starý incident z Žižkovské noci, kdy přišlo dělat ramena pár zbloudilých nácků, kterým bylo ze strany přítomných SHARP skins vysvětleno, že pokud budou pokračovat, budou jim patřičně upraveny obličeje a jejich končetiny nezůstanou v celku. Yeeesss takhle to má fungovat, všichni jednotně, skins, punks, HC kids, crusties, bez rozdílů! I když Rumbo vystoupení Thalidomide hodnotil dost podprůměrně, mě to přišlo jako celkem solidně odvedená HC-punková nakládačka a nic na tom nemění fakt, že jsem je viděl teprve potřetí. Další na řadu přišli Obscene Revange z Itálie, kteří nepřesvědčili ani mě, ani Rumba. Hodně "hej" a "hou" v refrénech, místy zněli skoro jako kopie Causalites, takže se klidíme a jdeme opět ven potrápit plíce. Poslední kapela, polští crust punx Skorupa, byli pro mě hodně velkým a příjemným překvapením. Zpěvák totálně utržený ze řetězu, pobíhající mezi publikem, které se taky začíná konečně probírat z letargie. Hudebně si úplně netroufám kapelu někam napasovat v crustu a hardcoru se tak moc nevyznám ale bylo to zběsile rychlý, úderný a uřvaný. Kytary nabustrované, že by stromy v lese padali jak sirky, těžká hutná basa, bicí střílející s kadencí kulometu... Těžko říct jeslti šlo o crust, hardcore nebo něco mezi, na tom v podstatě ani nezáleží ale bylo to zatraceně popiči!!! Krátce po vystoupení Skorupy se loučím s Rumbem a mizím domu, protože ráno musím vytvářet hodnoty. V té době jsme určitě ještě nikdo z nás netušili, že za měsíc už se na žádný koncert na nějakou dobu zase nepodíváme, takže tento report můžete brát jako malou vzpomínku na to, když byl svět ještě v pořádku! Zatím je tomu tak jenom v Globusu :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat