Report

Suede Razors + Endless Summer festival (8.-11.8.2019) Berlín - Německo

Někdy v prosinci mi přišla zpráva od mého dlouholetého kamaráda Chrise, kytaristy kanadských Streetlight Saints, že by byla možnost se opět po letech vidět, jelikož pojede evropské tour, společně s kalifornskými Suede Razors, kterým se bude během koncertů starat o merch. Suede Razors je mimochodem boční projekt zpěváka streetpunkových Harrington Saints, se kterými jsem měl před třemi lety také možnost strávit pár dní na cestách po západním pobřeží (viz. tour report). Takže pro mě to byla skvělá příležitost se opět vidět se starými kámoši ze zámoří. Čas uplynul jako voda, přišlo léto a já nasedám na autobus směr Berlín, kde se ke kapele připojím na jejich poslední dva koncerty v Německu, z nichž jeden bude v Berlíně Kreuzbergu a druhý na Endless Summer festivalu v Torgau. Pro mě to byla už druhá návštěva Berlína, takže po pár hodinách, kdy jsem si prošel centrum a shlédl nejznámější památky, razím na hotel kousek od centra, kde mám spicha s Chrisem, Darellem a zbytkem kapely. No asi si dokážete představit jak to vypadá, když se potkáte s někým koho jste už několik let neviděli, takže vás nebudu zatěžovat popisováním mého nadšení, rozléváním panáků apod. Naskakujeme do dodávky a razíme směr Kreuzberg, kde se bude odehrávat dnešní akce. Klub "Wild at Heart", je něco jako naše pražská Sedmička nebo dnes už nefungující klub Buben. Kolem 18:30 jsme na místě, začínáme pomalu vykládat aparaturu, načínat se bloody mary (mimochodem kam se na to hrabe vodka s džusem) a připravovat podium. Jako první kapela dnešního večera budou hardcorový Remmision z Chile, takže jsem hodně zvědavý, jelikož pro jihoamerické kapely mám slabost, navíc na bedně jejich distra mají nálepku smíchovské Eternie ale jestli u nás hráli, jsem se neptal. Suede Razors mezitím zvučí - upřímě, radši mám Harrington Saints, jelikož jsou přímočařejší a hlavně punkovější. Suede Razors jedou spíš skinhead rock'n'roll středního tempa, v podstatě jediná jejich punková věc je song Berlin or Bust, ale mě jde hlavně o setkání s lidma, které mám možnost vidět jednou za pár let, takže muziku tolik neřeším. Na to, že je čtvrtek se klub začíná solidně plnit, ale vzhledem k tomu, že Berlin je "hlavní město" evropského punku, tak je to tady asi normální.

Na podium mezitím nastupují Remmision a rozjíždějí svůj set. Pro mě je to naprosto neznámá kapela, takže nevím co mám od nich čekat, zprvu na mě působí na hardcore až moc punkově ale nakonec začínájí přitvrzovat a hrát rychlejší věci. V podstatě je to taková ta klasická HC sypačka alá oldschool hardcore americké školy. Ke konci zahráli i pár coverů od Minor Threat, takže spokojenost byla na místě a i podle ovací publika sklidili docela úspěch. O pauze se dáváme společně s Chrisem do řeči z lidma z berlínských Berlin Blackouts, s kterými jeho kapela vydala před pár měsíci společné split EP. Byl jsem trochu zklamaný, že znali z české scény většinou ty sračkovější kapely ale budiž, každý máme nějaký vkus. Dost mě taky překvapilo, že basák ze Suede Razors znal Protest a jak sám říkal, tak v Čechách už byl několikrát a znal kromě Prahy i Beroun, což bych fakt nečekal. Po kratší pauze nastupují Suede Razors se svým skinhead rock'n'rollem. Můj šálek kávy to zrovna není ale nakonec musím uznat, že v tomto žánru prostě umí. Darell je neuvěřitelný showman, který dává do vystoupení všechno. I přesto, že musí vážit skoro 200 kg, tak lítá po podiu tam a sem. Nakonec největší úspěch sklízí celkem logicky song Berlin or Bust. Po koncertě ještě chvíli kalíme na místě, naložíme věci a jedem zpátky na hotel. Zítra nás čeká Endless Summer festival. Bohužel i na hotelu se to chlastání trochu protahuje, takže nakonec většina z nás jde spát nad ránem... moje maličkost zaujatá slečnou recepční :D se odebírá až v 5:00, což má za následek, že ráno zpozdím odjezd o dobrou půlhodinu :D Mimochodem, tady by se celkem hodilo popsat, jaké to ve skutečnosti je, být pár dní na tour s kapelou. Většina lidí si myslí, jak je celé to cestování a hraní každý den hrozně cool a velká prdel (což je v podstatě pravda), ale na druhou stranu (a teď je jedno, zda hrajete, nebo jste jen jako bedňák), každý večer se chlastá, spát jdete pozdě v noci, na další akci vstáváte ráno, protože přesuny, ubytování se na hotelu, nějaká ta chvilka na sprchu, jídlo a následný přesun do klubu, zaberou nějaký čas, takže máte neustále nedostatek spánku a s každým dalším dnem jste unavenější víc a víc, navíc pokud nedokážete usnout v autě jako já, tak je to ještě o to těžší.

Nakonec zjistíte, že se to dá vydržet tak maximálně týden. Ráno vyrážíme přes Kreuzberg, kde po snídani navštívíme známý berlínský punk store Coretex Records a pak směr Torgau, kde se odehrává Endless Summer festival. Zhruba po dvou hodinách jízdy nudnou placatou východoněmemckou krajinou dorážíme na místo. S Chrisem ještě uděláme menší výměnu, kdy za dvě poslední čísla Real Enemy fanzinu, dostávám z distra split EP Streetlight Saints / Reckless Upstairs a EP amerických Legion 76. Festival běží už od čtvrtka a většina kapel jsou spíš z Německa, my dorazíme až na pátek, kdy mě z line-upu zajímají akorát Jaya The Cat se svým reggae, ska, punk crossoverem a legenda bostonského hardcoru Slapshot. Suede Razors hrají ve čtyři odpoledne v hlavním stanu, takže se naštěstí vyhnu spalujícímu slunci ale vedro je pořád stejné. Darell (zpěvák) se při vystoupení potí jako prase až má celou košili úplně mokrou ale nakonec dávají ještě dva přídavky a přítomní skins si je evidentně pochvalují. Bohužel Jaya The Cat jsem nakonec prokecal v backstagy ale vzhledem k tomu, že tento den se naše cesty rozcházejí, protože Suede Razors pokračují druhý den do Curichu, odehrát svůj poslední koncert jejich tour a Chris společně se mnou zůstáváme na fesťáku až do neděle, tak jsem dal přednost pokecu s kapelou. Nakonec ještě společná fotka se Suede Razors před odjezdem, poslední rozloučení a jde se na kapely. Jak už jsem říkal, páteční line-up byl o něco slabší, kromě propásnutých Jaya The Cat, jsem viděl v podstatě jen Slapshot. Musím říct, že mě hardcore baví poslední dobou, čím dál, tím  víc. Nikdy jsem sice nebyl fanouškem tamního punku ale americký hardcore, pro ten mám slabost, obzvlášť pro youth crew kapely z 80. let,

takže pro mě byli Slapshoti naprosto rozsekávající, prostě našlápnutý řízný, úderný, agresivní a energický hardcore jak se patří. Co bych nečekal, že potkám v Německu na festivalu punkáče v mikině S.A.S. Hned se za týpkem rozbíhám s nadšením, že to bude taky čech, no nakonec po spršce češtiny z něj vyleze, že mi nerozumí ani hovno, jelikož je to němec jak poleno :D Nevadí.... nicméně týpek znal hodně dobře plzeňskou scénu, nejen kapely ale i lidi a říkal, že k nám čas od času jezdí, takže moje srdce "zaplesalo" ha ha! Jelikož toho už máme plný kecky, tak se pomalu ubíráme na hotel, což je zhruba půl hodiny chůze do města. Cestou z fesťáku se ještě zasekneme na nějakou chvíli na garden party místních puberťáků (nebo co to bylo?), kde pravděpodobně nikomu z nich nebylo ještě ani dvacet, každopádně jejich zjištění, že jsme turisti z Čech a Kanady, nám zajistilo, že jsme byli okamžitě centrem pozornosti a vysloužili si pár panáků :D Druhý den, kdy chvíli společně s Chrisem bloudíme po městě a sháníme jídlo, vyrážíme zpátky na fesťák. Sobota bude o něco zajímavější, dnes hrají Perkele a Cock Sparrer, jako dva největší tahouni, já jsem ještě hodně zvědavý na Oxo 86, které jsem poprvé viděl na This is Ska festivalu v Rosslau, někdy v roce 2012 a Risk It! z Dráždaň. Je vidět, že díky dnešnímu line-upu je i lidí o něco víc. Jako první na co se jdeme podívat jsou Oxo 86 - německý skapunk, vynikající show plná energie od začátku až do konce. Trochu jsem litoval, že neznám texty, navíc ještě v němčině, každopádně je vidět, že v Německu to bude hodně oblíbená kapela, protože přitáhli před hlavní stage skoro celý festival a zpívali všichni kolem (tedy až na nás).

Chris je neustále přirovnával k Mighty Mighty Bosstones, což celkem chápu ale nakonec mi dal za pravdu, že jsou vynikající. Chvíli prohlížíme distra, nakonec oba dva docházíme k zvěru, že si stejně nic nekoupíme, protože triček a mikin s motivy kapel máme každý doma mraky a mě se do báglu stejně nic, kromě EP už nevejde. Další na řadě máme Perkele. Upřímně? Po jejich posledním videu co jsem viděl na youtube, jsem měl dojem, že se koukám na nějakou rockovou MTV kapelu a byl jsem docela zklamaný ale nakonec to co předvedli na Endless Summer bylo užasný. Přiznávám, že to bylo možná i tím, že jsem je viděl na živo poprvé ale musím uznat, že pořád valí vynikající úderný streetrock a jejich bubeník je prostě bůh. Zazněli snad všechny zásadní tracky od Here To Stay, The Disease, My Home, My Own Way, Smash The Scum, When You're Dead, Yellow & Blue, Believe, 1621 až po klasiku Heart Full of Pride, které jsem narozdíl od Oxo 86 byl schopný odzpívat snad úplně všechny.... co song to hymna. To už se ale na halvní stagy připravovali Cock Sparrer. Nikdy jsem moc nepochopil co lidi na této kapele vidí, nikdy jsem nebyl velkým fanouškem a i když jsem měl zhruba tak před pěti lety období, kdy jsem album Shock Troops sjížděl docela dost, nikdy jsem se z Cock Sparrer na prdel neposadil. Nemůžu si pomoct ale, i když pro 90% punks & skins jsou jejich songy hymny, mě to prostě nějak netankuje. Co jsem taky moc nepochopil, tak místo toho aby si nástroje nazvučili sami, mají na to profi muzikanta, který s nimi jezdí a před koncertem jim nazvučí a naladí nástroje podle jejich představ a ani tady v Německu tomu nebylo jinak. Chris z nich byl samozřejmě úplně na měkko, za to já jsem poznával jen songy jako Riot Squad, Take'em All, Working, England Belongs To Me, Argy Bargy, Where Are They Now, We're Coming Back a What's Like To Be Old, takže jen věci z

alba Shock Troops. Musím sice uznat, show a atmosféru to mělo dokonalou, protože co song to hymna, kterou všichni znájí nazpaměť a lidi kolem byli úplně šílený ale já prostě nikdy nebyl moc velkým fanouškem Cock Sparrer, takže jsem to tolik neprožíval. Poslední na co jsem se těšil byli Risk It! - hardcore úderka z Drážďan. Poprvé jsem je viděl před dvěma lety v Drážďanech, kde pro mě byli ještě naprosto neznámou kapelou, nicméně mě to přesvědčilo natolik, že jsem si tenkrát koupil jejich LP. A i tady na Endlessu stáli za to a předvedli pořádnou hardcore nakopávačku, i když podle Chrise to byla sice jen "kopie NYHC" ale mě bavili mnohem víc, než dědci z Cock Sparrer a jeho severoamerickej pohled mám u zadku (sorry kámo!). Tím uzavíráme celý festival a pomalu se klidíme na hotel, zítra ráno nás čeká odjezd vlakem zpátky směr Berlín, kde se naše cesty opět na nějakou dobu rozejdou. Po pár hodinách zevlení v centru města se každý vydáváme svým směrem. Mě se ještě podaří naskočit na špatnou nadzemku, díky čemuž stratím asi tak 25 minut a málem tak nestihnu autobus do Prahy, který bych vlastně nestihl, kdyby neměl 20 minut zpoždění. Náhoda? Neřekl bych!