Musím přiznat, že ze všech původních britských 2tone kapel mě The Beat baví nejvíc. Jasně The Specials, Madness, Bad Manners, The Selecter a spol. samožřejmě taky beru ale The Beat svým soundem, vždycky tak trochu vyčnívali z řady a platí to i o jejich nových věcech. Těžko mluvit o nějakém reunionu, jak tomu je např. u Specials, kteří navíc letos vydali nové album. The Beat ve svých inkarnacích pod jmény English Beat nebo Special Beat v podstatě fungovali pořád, nicméně před pár lety začali hrát opět jako The Beat v čele s toasterem Ranking Rogerem. V roce 2016 jsme se tak mohli dočkat nového alba "Bounce", které vyšlo opět pod jménem The Beat (i když tentokrát feat. Ranking Roger). "Druhá" deska na sebe nechala čekat tři roky. Letos v lednu vyšlo u labelu DFM Records album Public Confidential, na které se podíváme v dnešní recenzi. Bohužel k této desce se váže i jedna smutná zpráva, jelikož je to poslední album na kterém můžeme slyšet Ranking Rogera, který nás letos v březnu, po odoperování nádoru na mozku a léčbě rakoviny plic, opustil. Ale zpět k desce Public Confidential! Můj první dojem z tohoto alba byl víc, než pozitivní, hodně mi připomíná staré The Beat z éry 2tonu, z období alb "I Just Can't Stop It" a především "Wha'penn". The Beat nikdy nehráli čisté ska, nebál bych se tvrdit, že byli snad víc "2tone reggae" band, občas zabíhající až do popu a to platí i o této desce. Ranking Roger tu opět dokázal, že byl jak nadaný toaster ale i dobrý zpěvák a musím přiznat, že jsem při poslechu měl kolikrát problém rozeznat, jeslti jde stále o zpěv nebo už o raggamuffin (toasting). Celkem 10 zářezů otevírá úvodní track Maniac, který je naprosto ukázkovým příkladem jejich soundu, reggae beat doplněný dozvučujícím saxofonem, uhánějící basa, v refrénu trochu přitvrzující kytara.... kdo The Beat znáte, tak určitě víte o čem mluvím (přesvědčit se můžete i ve videoklipu) a navíc, jak je vidět ani sociálně politická reflexe se nevytratila. Následujcí Public Confidential, jsou opět staří dobří The Beat z 80. let přenesení do dnešní doby. To samé platí i o Who's Dat Looking, opět výborná práce rytmické sekce, ostatně basa byla u The Beat vždycky hodně silnou stránkou. Další track On The Road je na The Beat trochu netypický, melodika evokující dub, na bicích dancehallový beat, stejně tak jako předposlední song Skank Away, který zní opět mnohem "moderněji", než zbytek alba a i tady je znát mírná inspirace tanečnější muzikou. Asi nemá cenu rozebírat každý jednotlivý track, nemůžu si pomoct ale i po několikátém poslechu tu nenacházím něco slabšího, co song to kvalitka. Ať už je to např. Dangerous se svojí zvláštní atmosférou a Rogerovým perfektním toastingem, nebo více do ska hozený Long Call Short Talk společně s Giving It Up, či klasická popárna alá The Beat, v podobě tracku A Good Day For Sunshine. Album uzavírá song Civilisation, který je pro kapelu opět o něco méně typický. Tak si to shrňme, uznávám, že předchozí desku "Bounce" nemám tak dobře naposlouchanou ale jelikož mě většinou přesvědčí první dojem (a u ní zrovna nebyl nejlepší), tak bych se nebál tvrdit, že album Public Confidential je přece jenom o něco lepší. Za mě nekompromisních 10 z 10, ta deska je prostě dobrá!!! Bohužel je obrovská škoda, že nás Ranking opustil, protože jak je vidět na albu Public Confidential, "nový" The Beat měli hodně dobře našlápnuto. Na druhou stranu nechal za sebou hromadu skvělých songů, takže bysme si ho mohli připomenout touhle raritkou z 80. let (zde). R.I.P Ranking Roger!
Žádné komentáře:
Okomentovat