Report

The Chancers, All Mad Here, The Marco McKee Sound Explosion (28.8. 2020) Praha - 007

Po skoro roce se konečně dostávám na ska, o to větší radost, že jde právě o Chancers, kteří už oficiálně od roku 2018 nehrají. Tenkrát se rozloučili velkolepou akcí mini-festivalem Rude Boy Paradise, kde se ukázal kromě Green Smatroll i legendární Mr. Symarip a z Anglie se vrátil i Simon. Bohužel jejich rozlučku jsem tenkrát neviděl, takže tenhle koncert byl pro mě takovou satisfakcí, že je můžu znovu vidět. Chancers jsou sice minulostí ale už teď tu máme dva pohrobky v podobě kapel All Mad Here a Marcového solo projektu The Marco McKee Sound Explosion. Právě tyto dvě kapely si ten večer odbyly svojí premiéru, při které se vyjímečně oživili i Chancers. Jako vždy týden před koncertem, nikdo nemá čas, nebo peníze, na poslední chvíli volám "Přistěhovalci", který na koncertě nebyl už 150 let, hned jak se dozvídá, že jde o Chancers, mění plány a v pátek vyrážíme na Strahov. Čekám davy lidí a narvanou Sedmičku, přece jenom, je to asi poslední šance znovu vidět Chancers ale opak je pravdou, přicházíme do "poloprázdné" Sedmičky, kdo ví možná v tom má prsty i mediální panika kvůli Corona "viru". Na baru potkávám Honzu, což je taky překvapení, protože to je další člověk co na koncert zajde jednou za x let. Vůbec tu chybí dost známých ksichtů, kteří většinou nechybí na žádné akci v Praze. Před kapelami roztáčí desky v rytmu reggae, Reynok z Foward March Posse a zhruba o půl deváté přichází na podium "znovuzrození" Chancers. Základ zůstává stejný ale přece jenom se nám sestava trochu změnila, minimálně na postu klávesáka, za mikrofonem opět Marco, tak jak tomu bylo od doby co z kapely odešel Simon. Odpalují to tracky z prvního (a podle mě nejlepšího) alba "Rude Boy Polka". O kvalitě podání se ani nemá cenu zmiňovat, pro Chancers to jsou roky ověřené klasiky, i když je pravda, že na živo nikdy nezahrajete přesně tak, jako na desce a i některé songy mi přišly mírně upravené, což nebylo vůbec na škodu. Zazněli pecky jako např. Rub It Easy, 2tone Clothing, Tuffer Than Tomorrow, moje oblíbená Hooligan In Love, Away from the Flock a najednou "konec". Jak jsem říkal, tenhle koncert byl zároveň i premiérou Marcova solo projektu a "pohrobků" Chancers - All Mad Here, což jsou sice tři kapely ale pořád jedni a ty samý lidi :-D A tak je večer rozdělen do setů, kdy hrají jako Chancers, The Marco McKee Sound Explosion a All Mad Here. A právě v této chvíli se kapela "mění" na The Marco McKee Sound Explosion. Žánrově je Marcův solo projekt těžce zařaditelný, je v tom hodně z funky, trochu rock'n'rollu, nechybí foukací harmonika, na kterou hrával i v Chancers, navíc tento rok by měla, pod tímto názvem vyjít jeho solo deska, i když upřímně na mě to zas takový dojem neudělalo. Po MMKSE přichází další inkarnace v podobě All Mad Here, pro které je to vůbec jejich první vystoupení. Na podium přichází mlaďounká zpěvačka, kterou jsem (asi jako každej chlap :-) zaregistroval už na baru. Jo, pěkná tvář za mikrofonem prodává kapelu, toto byl tah na branku! Oproti Chancers All Mad Here jsou daleko uhlazenější, nečekejte ska ani 2tone. Doma jsou ve vodách rocksteady a reggae, což sedí i k hlasu jejich

zpěvačky, která má naprosto famozní rozsah. První song je cover I am Still in Love, rocksteady kalsika od Altona Ellise, kterou většina zná v podání od Sean Puala, hned v zápětí následuje jejich debutový singl Cops With Guns, který hrají už tři rádia, i přesto, že ještě ani oficiálně nevyšel, zbytek setu jede pěkně v rocksteady, s občasnými odbočkami k reggae. Songy neznám ale nezní to vůbec špatně, tak uvidíme kam se tahle nová kapela bude posouvat. Máme za sebou zhruba dvě třetiny koncertu a kapela se opět "reinkarnuje" zpět v Chancers, na podium se vrací Marco a valí do lidí starší songy, jako Drug Wars, Recombine, Land Of Free... v tom okamžiku už se ani já neudržím a trochu si trsnu, Chancers pro mě byli vždycky srdcovka a kdo ví jestli to není definitivně poslední vystoupení. Na řadu se dostávají i novější pecky jako Rude Boy Soul a moje oblíbená Fight Them Back, což je sice cover od Lintona Kwesi Johnsona ale v podání Chancers, dostává úplně nový rozměr, navíc poselství tohoto songu je pořád aktuální. Smutný, že to pořád tolika lidem nedochází! Nechápu, že se ve scéně najdou jedinci, co mají problém s G.N.W.P!!! Co je tak špatnýho na anti-rasismu? Ale tak jasně, Zona A je přece kultovka, i kdyby dělali předkapelu Krátkýmu Procesu, to přece politika není, že?! Pomalu se blíží konec, kapela oznamuje poslední song, čemuž se musím vždycky smát, protože většinou potom následují alespoň tři přídavky a přesně tak je tomu i v tomto případě. Nebyla by to pořádná ska párty, kdyby na Strahově nezahráli 007 Ska párty, song který dal do pohybu i zbytek publika, následuje skinheadská klasika v podobě tracku Žižkov Skins a definitivní konec přichází s coverem You're Wondering Now od The Specials, který odzpívala zpěvačka All Mad Here... a jelikož se v tomto songu zpívá "This is the end", tak je to definitivní konec. Tímto okamžikem jsou Chancers minulostí. Pro mě je to totální satisfakce, tenkrát jsem si vyčítal, že jsem jejich rozlučkový koncert neviděl a tak jsem si to konečně mohl vynahradit. All Mad Here jsou už trochu jiná kapitola a tak to vypadá, že se asi ani na jejich koncertech nedočkáme songů Chancers. Litujte, kdo jste nebyl, protože další příležitost už asi nebude!

Lupara, Nápoi!ka (15.8. 2020) - kdesi v Podkrkonoších

Někdy koncem července mi přišla pozvánka na "soukromou" akci, kdesi v Podkrkonoší. Za touto soukromě-veřejnou taškařicí stál kamarád a ex-vydavatel jednoho skinheadského fanzinu, který je už bohužel minulostí. I když časopis patří dnům minulým, nadšení pro muziku zůstalo a tak na začátku tohoto roku dal s dalšími kumpány dohromady kapelu. Toto těleso, které to jednou dotáhne na podia festivalů, jako je Rock For People nebo Mighty Sounds a časem zaútočí i na vyprodávání sportovních hal si touto akcí odkroutilo teprve druhý koncert. Vězte, že o Nápoi!ce, ještě uslyšíte :-D Dalším lidově kulturním souborem byla street oi!-rock'n'rollová Lupara z Pardubic, kteří pro mě byli velkým překvapením. Přichází den D a jelikož moje plzeňská podpora to opět na poslední chvíli odpískává (jako vždy Marťas, co!? huba plná keců), vyrážím na dlouhou tři a půl hodinovou štreku kamsi na severovýchod Čech sám. Cesta vlakem, který se příznačně jmenuje "Krakonoš" ubíhá s podporou piv celkem rychle a vzhledem k nehodovosti Českých drah za poslední letní měsíce, dorážím na místo přestupu bez zlomené nohy, nebo fraktury lebky. Nasedám na autobus, který naštěstí staví hned na nádraží a za čtvrt hoďky vystupuji na místě konaní v Batňovicích. Dle zaslaných souřadnic (správně zakonspirovaná akce) vyrážím po polní asfaltce kamsi na kopec do lesů. V duchu si říkám: "kam jsem to kurva dorazil, vždyť to je někde v lese", nicméně po 20 minutách chůze už slyším zvuky "řádného bigbítu" rozléhající se lesem a objevuji přírodní areál s altánem, výčepem, hajzlama, no prostě se vším co k pořádání koncertu potřebujete. Nápoi!ka už drtí svůj set, já si zatím jdu pro pivo, týpek na baru s kérkou "HARD CORE" na ruce, takže si říkám "jo tady jsem správně". I když by člověk čekal v publiku zástupy skinheadů, opak byl pravdou, skins tvořili tak třetinu osazenstva, čemuž se já osobně ani nedivím, jelikož to jen odráží počty ve společnosti. Nápoi!ka je kapela z bývalých členů Hovorkových chuligánů, Proi!ektu a současných Lupara, s kterými sdílejí bubeníka a dalších kapel, takže nejde o žádné začátečníky. V okamžiku, kdy přicházím už řežou do kytar a protože songy neznám, tak pozorně poslouchám. Je to zkrátka street-punk, oi! se vším co k tomu patří. Jejich logo, které visí za bubeníkem musí v mnoha lidech vyvolávat otázky, údiv, odsouzení a nepochopení ale podle mě je toto účelem kapely a kdo má mysl otevřenou a trochu nadhled, tak to určitě nebude něco, kvůli čemu by nemohl spát. Navíc provokace a recese k punku prostě patří, o to víc v dnešní době, kdy mi příjde, že se někdy lidi ve scéně berou tak strašně vážně. Do repertoáru kapely patří i pár coverů, které jsem ne vždy poznával (i když pár jich je notoricky známých), nicméně chtěl bych se zaměřit na jejich vlastní tvorbu, která mě zajímala nejvíc a byl jsem hodně zvědav, jestli se do textů projeví i Peťanův sociální cit a dočkám se nějaké té socialist agitky :-D Jedna z písní, která mě zaujala, hlavně z hudebního hlediska je "Pod rouškou", totální punkový námrd jak má být, dočkal jsem se i té agitky v podobě tracku "First of May", který by podle mě měl být v češtině. Song o nenávisti k systému, který nás drží v bludném kruhu a o troše té třídní hrdosti, která podle mě dnešní společnsoti chybí. Chybí nám sebeuvědomění, že jsme to MY, kdo to má vše na svých zádech. O tom je 1. Máj! Další super peckou, hlavně co se sdělení týká byl song "Extrémisti". Track o politické zaslepenosti a o těch, kdo nám vládnou a chtějí vládnout, pod rouškou falešných ideí. Sociální podtext se v textech Nápoi!ky nedá přeslechnout, dalším takovým songem bylo "Ráno". Pěkně uhánějící street-punk o každodenním údělu nás tady dole, o začarovaném kruhu, kdy jsme lapeni v zaměstnáních, která nás nenaplňují, hypotékách a splátkách, o otročení aby jsme nezůstali na ulici - zkrátka svoboda, co???? Co mám na koncertech rád, když kapela dokáže své písně pěkně prodat, pár slov mezi jednotlivýma songama, ne jen oznámit, jak se bude jmenovat další track. Na tomhle si dal Peťan opravdu záležet, hotovej řečník :-D Jedna z posledních věcí, kterou si vybavuji byl song "Prapor", výborný basový intro, parádní kytarová vyhrávka na začátku. Vlastenečtější agitka, nic šovinistického, nic nacionalistického, nic xenofobního (pokud si pod pojemem vlastenectví vybavíte toto). Sice to není hodnota, kterou bych sdílel, moje pojetí vlastenectví spočívá spíš ve vztahu k zemi jako prostoru, než vztahu k národu a společnosti, jako entitě ale hudebně pecka. Po skoro hodině a půl konec. Teď ani nevím, jestli byly přídavky, protože mi v paměti utkvěl hlavně druhý set, který přišel po Lupaře ale o tom později. Každopádně Nápoi!ce by slušela ještě druhá melodická kytara, možná malinko zrychlit tempo a zaměřit se víc na vlastní tvorbu, než na covery. Uvidíme časem jak toto těleso vyzraje ale na druhý koncert to bylo slušný!!! 

Po koncertě se konečně zdravím s Peťanem, chválím vystoupení a organizaci, protože být organizátorem koncertu je prostě řehole a člověk se hodně obětuje, což si hromada lidí ani neuvědomuje, kolik práce se za tím skrývá. Předám pár drobností v podobě nálepek, promo materiálů, pozvánek na koncerty a CD The Inciters z distra německých Fire and Flames. Proběhne pár slov, další z nekonečného množství piv a za chvíli se na podium chystá Lupara z Pardubic. Tuhle kapelu jsem znal jen podle názvu, nicméně byl jsem na ně hodně zvědavý, protože podle toho co jsem slyšel na Bandzonu, nejsou špatný a hudební um se jim nedá upřít, až se divím, že o nich není vůbec slyšet. Kapela je na světě od roku 2015, sice ještě nemají ani EP ale na youtube už koluje nějaký ten pátek singl "Salvatore Riina", který je takovou kapelní hymnou, jak se později ukázalo. Jejich styl bych nazval street-rock'n'roll míchnutý oi!, hodně plusových, skoro až motorheadovských bodů tomu dával jejich kytarysta. Co bylo na kapele asi to nejzajímavější, že jejich bubeník je zároveň i zpěvák, což je něco, co je podle mých měřítek "proti fyzikálním zákonům", tuto techniku asi nikdy nepochopím a smekám klobouk - hotovej Koller (ha ha). Zaznělo vše (a mnohem víc), co mají na svém bandzonu. Mě osobně nejvíc bavily tracky "Omerta", klasický řízný punk, "Bedny", což byla další, pod náporem bicích, uhánějící punkovka (mimochodem song o tom, jaká je tato závislost svině), nechyběla ani "Lupara", trochu motorheadovštější track o jedné upilované dvouhlavňové krásce z Palerma. Trochu mi bylo kluků líto, že s porovnáním s Nápoi!kou publikum značně prořídlo, i přesto, že Lupara je přece jenom hudebně o stupínek výše. Na nedostatek lidí před podiem reagoval jejich kytarista sarkastickýma narážkama, že: "i když stejně něco poserem, je to u prdele, protože si toho nikdo beztak nevšimne" :-) Velký úspěch měl již zmiňovaný song "Salvatore Riina", přísný a temnější punk, moc povedená věc. Navíc jak jsme se dozvěděli od kytaristy, song má ještě svůj alter. název "Jiří Sovák" a prořídlé publikum si ho vyřvalo snad třikrát, právě pod tímto alter. jménem. Proč zrovna "Jiří Sovák" fakt netuším? Po třetím přehrání Lupara usoudili, že už je na čase jít a svůj koncert končí. Po chvíli a zcela neplánovaně, nabíhá na podium opět Nápoi!ka, značně vyhecovaná publikem (snad i alkoholem) a nasazuje svůj druhý set, kde se už nikdo nebral vážně a tak jsme se dočkali

"Traktoru" od Visacího zámku, "Opilého námořníka" od Malomocnosti, znovu zazněl "1. Máj" a další covery, navíc songů na kterých jsem začínal, jako 16letý kinderpunk, pro mě trochu nostalgie. Těžká improvizace, když basák pokaždé prohlásil "hmm, tak to jsme nikdy nehráli" :-D Každopádně jsme se všichni náramě bavili a nebál bych se říct, že druhý set Nápoi!ky měl větší úspěch, než ten první :-) Pak už se večer odvíjel v klasickém stylu.... Hektolitry piv, politické debaty s lidmi, o kterých bych si myslel, že budou spíš moji názorový oponenti, pár panáků hruškovice a vysvětlování, že Praha není tak "nebezpečná", jak se zdá. Ráno klasika, vystřízlivění, úklid místa, poslední pivka na rozloučenou a odjezd. Možná kdyby bylo k dispozici nazvučení s mixážním pultem (a to platí pro obě kapely), byla by hudební produkce zvukově o něco kvalitnější, na druhou stranu jde o detail a je mi jasný, že by to nebylo nejlevnější, vlastně nemám co vytknout. Petrovi díky za pozvání, Nápoi!ce a Lupaře za skvělý koncert a doufám pánové, že se brzy zase uvidíme! Zdar!

"Pohrobci" The Chancers, kapela All Mad Here vstupuje na scénu

Na české scéně se letos v létě objevila nová kapela, která se snaží rozdmýchat prořídlé vody domácího ska & reggae. All Mad Here vznikli z členů The Chancers, kteří to v roce 2018, po 20 letech zabalili. Na rozdíl od Chancers, All Mad Here se věnují mnohem uhlazenějším formám offbeatové muziky. Jako doma jsou ve vodách melodického rocksteady a melancholických reggae melodií. Letos v červenci se společně s zpěvačkou Stili Dimi, po několika zkouškách zavřeli do pražského studia Golden Hive, kde nahráli několik songů, včetně singlu "Cops with Guns", který můžete slyšet např. v hitparádě Rádia 1 - Velká sedma nebo na rádiu Expres FM. Zajímavostí je, že se jejich debutový singl dostal do rádií, ještě před jejich koncertní premiérou, která se odehrála 28.8. na strahovské Sedmičce. Okolnosti vzniku nového singlu, ještě v dobách The Chancers přibližuje kytarista Ondra Horák: "Tu skladbu napsal Marco McKee na konci roku 2017, kdy španělská policie brutálně mlátila lidi při referendu o nezávislosti Katalánska. Když jsme ji před nedávnem nahrávali ve studiu se Stili, v reakci na vraždu George Floyda hořela Amerika, kde policajti dodnes v neoznačených autech odvážejí demonstranty kdovíkam. Nyní záběry z amerických měst vystřídaly šílenosti v Bělorusku. Téma zůstává, mění se jen kulisy". Nový singl v podobě lyric videa, které je sestříháno z původně instruktážního videa F.B.I, podle kterého se američtí policisté učili střílet na živé cíle můžete shlédnout zde. 

Rozhovor - Crossczech

Crossczech určitě nemá cenu blíže představovat, kořeny této kapely sahají do 90. let, do doby, kdy fungovali legendární The Protest a pražští skins & punks se scházeli v klubu Propast. Právě jeden z kytaristů a bubeník působyli i v Protestu, ovšem Crossczech samotný tu je až od roku 2002. První sestava to vydržela do roku 2003, kdy se objevili i na kompilačce Czech & Slovak Street Kids Vol.II se songem "Ztráta". Kapela se dala znovu dohromady, až v roce 2008, od té doby mají na kontě jedno album a split EP s jabloneckými Muerti. Nejen o tom, co se u Crossczechu chystá ale i o tom, že SHARP není vzpomínkou na 90. léta a i o tom, co je na současné české oi! scéně sere se dozvíte v následujícím rozhovoru. Za kapelu odpovídali Olda (kytara) a Maschino (bicí).




Zdarte kapelo, obligátní představování bych vynechal, protože ve vašem případě to asi není potřeba, na domácí scéně Crossczech nejsou úplně neznámou kapelou. Pomalu nám končí médii živená panika z Korona viru, co tedy jako kapela chystáte v nejbližší době?

Ahoj, předem díky za zájem. Po celou dobu téhle šílenosti jsme byli zodpovědní a drželi karanténu, takže jsme se nescházeli. Navíc bubeník zjistil, že mu jedna plíce nefunguje a s tím se nejen, že blbě žije ale dokonce i hraje. Po pár litrech vyndané vody a nezbytné operaci se dal do kupy a od začátku června zkoušíme. První koncert zahrajeme v našem domovském klubu 007 a to 4. července společně s Rozpor a Scholl Division. Přes léto nás čeká díky méně fesťákům jen jedna akce v Ústí nad Labem a na podzim už to trošku rozjedeme na akcích "Riot over river" nebo společnými koncerty se Začiatok Konca v Hradci a v Praze. Letošek ukončíme opět na 007 beneficí právě na tento klub, který stejně jako kterýkoliv jiný dostává záhul v téhle době a zřejmě posledním koncertem roku bude společné vystoupení s legendou The Oppressed.

Od vašeho posledního počinu split EP "Summer Hits (Vol. 11°)", na kterém se objevili i Muerti uběhlo šest let, nová deska by už tedy mohla být na spadnutí ne?

Rychlostí blesku, který se nevídá tak často, usilovně makáme na nových věcech. Poslední roky byli dobou personálních změn, kdy nás kvůli pracovní vytíženosti opustil kytarista a následně tragicky basák Jirka. Na přelomu roku by jsme však chtěli jít do studia a nahrát věci na novou LP desku. Takže když vše půjde podle plánu, tak do roka je venku.

Jak často hrajete mimo Prahu? Mám pocit, že pražské kapely, co se týče oi!, zrovna nepatří k těm co by křižovaly republiku křížem krážem? Máte nějakou "družbu" se skins & punx z ostatních českých měst?

Tak ono je to těžký. Který český oi! kapely vlastně křížují republiku křížem krážem? Když nás někdo pozve, tak rádi přijedeme. Jen prostě kombinace s prací a rodinou, už nejde hrát každý víkend někde. O to je to lepší, když už ta akce je. Například výjezd do Znojma na koncert, kdy jsme si pronajali vlastní autobus a naplnili ho kámoši, byl nezapomenutelný. Družbou bych to ani nenazýval, každý máme někde kámoše se kterými víme, že jsme na jedné lodi.

Kolik má Crossczech za sebou koncertů v zahraničí? Vím akorát, že jste v listopadu 2019 hráli v Hamburku při příležitosti výročí 15 let Barflies United, jak přijalo německé publikum česky zpívající kapelu? 

Kolik koncertů v zahraničí, na to si při svém věku asi kluci nevzpomenou. Namátkou Rakousko, Německo, Slovensko, Švýcarsko. Korona virus nám teď zrušil účast na festivale v Polsku. Hamburk byl jedna ohromná jízda, kdy se jelo na celý víkend, z Prahy nás vlakem jelo asi 40, do toho lidi autama. Párty ve vlaku, páteční fotbal, párty, sobotní střízlivění v přístavu a večer koncert, na který došlo odhadem přes 200 lidí, kteří se skvěle bavili stejně jako my. Co se týče přijmutí česky zpívající kapely. Já sám chodím na kapely, které zpívají nejen anglicky, ale i rusky, polsky, německy, španělsky... Jazyková bariéra je jen další hloupá hranice.

Je něco co vás na domácí oi! & punk scéně sere, co vám vadí, ať už ze strany fanoušků, promotérů nebo klubů?

Asi to, že se problémy řeší tam, kde by neměli. Tolik věcí, které si jseš schopnej přečíst o sobě na netu aniž by si je věděl. Málo kdo už ti řekne něco do očí. Do toho všeho jsou lidi lhostejnější a jsou si schopný říct: "Ty vole Zóna A je klasika" a jdou na ní, nebo jí udělají koncert, ale to, že ten pičus veřejně podporuje Kotlebu, nebo se stýká s hovady z Juden Mord. Nasrat! Po těch letech, se najdou tací, kteří nedokážou pochopit, že nejsme ani do leva, ani do prava. Komunisty máme u prdele stejně jako nácky.

Jak vidíte současnou českou skinhead scénu ve srovnání s dobou např. před 15 lety, co se změnilo a v čem je to pořád stejné a kdy podle vás byla na vrcholu?

Největší boom byl asi v dobách před Crossczechem, když jsme ještě hráli s The Protest. Scéna byla jednotná. Výraz "Punk and Skins" nebyl jen nápis na tričku. Když přišel debil, dostal bigbít a už se neukázal. Vždy musíš najít ty, co to mají v srdci a není to pro ně jenom módní výstřelek. Dnes se to dost dělí. Dřív byli lidé ze scény více pospolu - skins, punx, hardcore, anarchisti apod.

S předchozí otázkou souvisí ještě jedna, příjde mi, že subkultury jako skins, punx a hardcore věkově pomalu stárnou a to nejen v Čechách, jak kdybysme byli poslední generace. Jak si na tom stojí Praha, přichází nějaká generační obměna, nějaká nová krev, nebo je to pořád o těch samých lidech?

To jsme si říkali už před rokem 2000 v Propasti. Je to tak stále. Tyhle subkultury nejsou pro každého, není to jen o muzice. Lidí ubývá, ale záleží v kterých částech republiky. Vždycky ta scéna má tvrdé jádro a na to se nabalují ostatní. Je jen otázkou času, zda vydrží nebo ne. Jenom Jablonec je ostrej, tam se zastavil čas a lidi tam jsou furt. Důležité je být otevřený mladým, neopovrhovat, ba naopak, no a ke starým kámošům, kteří jsou stále na stejné vlně bych jen přidal citát W.S.: "Přátel si važ, a kdo se osvědčili, ty hákem z oceli si připni k srdci".

Otevřeně se hlásíte k SHARP o čemž svědčí i track "Zvedni pěst", možná je to jenom můj pocit ale příjde mi, že domácí skinhead kapely na dlouhou dobu na označení SHARP zanevřeli (přece jenom nácek ve skinhead hadrech je už pár let vzácností). Co tedy pro vás konkrétně znamená SHARP a proč jste se k tomu "znovu" přihlásili?

Předně bych zdůraznil, že jsme se k tomu nepřihlásili znovu, ale hlásíme stále. Stejně ta neznalost v lidech vyvolává to, že si nácek. Ano, nácek ve skinhead hadrech je vzácností, ale nic co by nebylo. Kdo pořádá koncert Endstufe v Brně? Komu se nehnusí hrát se Zónou? Rádoby apolitici ti řeknou, že je to nezajímá, že na politiku serou. Ale co je na tom být proti rasismu politického, vždyť je to otázka zdravého rozumu. Přece i ti největší pravičáci ze Sparty se radují, když dá Kanga nebo Tetteh gól. K SHARP se hlasíme, protože dnes nestačí nebýt rasistou, ale být anti-rasistou!

V songu "Hranice" se vracíte k jedné z nejsmutnějších kapitol našich dějin, má pro vás vlastenectví nějaký smysl? Vždyť Češi mají tendenci si připomínat (paradoxně) hlavně svoje historické prohry (viz. výuka dějepisu) a z hokejového vítězství v Naganu udělali pomalu naše největší a nejdůležitější historické vítězství za posledních 30 let, což mi příjde opravdu k smíchu.

Pro mě vlastenectví má velký smysl. Miluji místo, kde jsem vyrůstal, místo kde žiju. To je pro mě vlastenectví. Píseň "Hranice" byla skladba, kterou napsal basák Jirka, který už bohužel není mezi námi. On by ti asi o ní řekl více. Ačkoliv příběh je z kraje, ze kterého pocházím, nechci nějak rozebírat jeho skladbu. Hranici jsme hráli naposledy na rozlučkovým koncertě Jirky, který byl zároveň i beneficí na jeho rodinu a od té doby ji nehrajeme. 



ENGLISH



Hi, I would miss usual introduction of the band, because in your case I think it's not need, in czech scene you are quite famous band. The media-fed panic from Korona virus is slowly coming to the end, so what are you planning as a band in the near future?

Hi! First of all thanks for your interest. For all the time of this madness we were responsible and keep the quarantine. Our drummer found out, that one of his lung is not working, which is not good for living but also for playing. After operation he got recover and since beginning of June we started rehearsal. First gig will happen in our base 007 Strahov in Prague on July 4th, together with Rozpor and Scholl Division. During the summer we expect, because of lack of festivals, just one gig in Ústí nad Labem and in autumn it will start with big event "Riot over river" and gigs together with Začiatok Konca in Hradec and Prague. This year we will end it by benefit for 007 Club, which got to the troubles like most of the small venues in this time and probably last gig of the year will be with legendary The Oppressed.

It's six years from your last release, split EP "Summer Hits (Vol. 11°)", where appear also Muerti, so do you think that it's finally time for new album?

By speed of light, which is not possible to see so much often we are working hard on the new songs. Last years were time of personal changes. Our guitarist left us because of workload and than tragically our bassplayer Jirka. At the turn of the year we would like to go to studio and record new LP. So when everithing will go according the plan in one year it could be out!

How offten do you play out of Prague? I have feeling, that bands from Prague within oi! doesn't belong among those who travel to much across the Czech. Do you have any relations with skins & punx crews from other czech cities?

So it's hard, which czech oi! bands are traveling across the country? When someone invite us we don't have problem to come, but in combination with job and family it's not possible to play every weekend somewhere else. But just because of lack of "out of Prague" gigs, when that event time to time event will happen, it's worth for it! For example trip to Znojmo, to the gig, when we rented bus and filled it by our friends was unforgettable. I wouldn't call it some inter-city friendship, each of us has friends somewhere else and we know, that we are on the same wave!

How many gigs abroad have you played? I know that in November 2019 you played in Hamburg for 15 years anniversary of Barflies United, how was reaction of german audience for czech singing band?

How much gigs abroad? I don't know, I think that guys will not remeber, thanks to theirs age. At random.... Austria, Germany, Slovakia, Switzerland... Because of Corona virus our participation on the festival in Poland was cancled. Hamburg was great, we went on the weekend in 40 people, partly by train partly in cars. Drinking in train, on the Friday football match, party, Saturday sobering in the harbour and on the evening we had gig, which was visited I guess by 200 people, who enjoyed it same like us. Regarding to acceptation of czech singing band? Me personally visit lot of bands which sings not only in english, but even russian, polish, german, spanish.... Laguage barrier is just other stupid border.

Is there on the czech oi! & punk scene something, what pissed you of, something what you don't like,  doesn't matter if it's from side of audience, promoters or clubs?

Probably that, problems are created where they shouldn't. There is too much things on the web, which you are able to read about yourself, but nothing from that is really truth. In this era nobody is albe to tell you something from eyes to eyes. Next thing, people are more and more indifferent, they doesn't care and are able to tell you: "Hey dude Zona A is calssic" and go for theirs gig or will arrange them a gig. But they are blind or don't want to see that fucking singer openly support Kotleba (slovakian far-right politician) and is friend with morons from Juden Mord (slovakian nazi band). Just fuck off!!! After that years you can find someones, who still don't uderstand that we aren't leftist or rightist. We don't give a shit commies same like nazis.

What would you say about today czech skinhead scene compared with the time for example 15 years ago, what have changed, what stayed same and when do you think was it on the top?

The biggest boom was in the time before Crossczech, when we played with The Protest. Scene was united and phrase "Punk and Skins" wasn't just sign on the t-shirt. When came some moron, he was beaten and next time you have never seen him anymore. You have to always to find that kind of people who has it in the heart and doesn't take it just like fashion fad. Nowdays it's more divided. In past people from scene were more united - skins, punx, hardcore, anarchists etc.

This question is related with previous one, for last years I have feeling that subcultures as skins, punx and hardcore slowly getting old not only in Czech, like if we are last generation. How it looks in Prague, is there any generational change, some new blood comming, or is it still about same people and faces?

This one we claimed already before 2000, when we used to go to Propast (in the 90's legendary punx & skins pub in Prague). This subcultures are not for all, it's not just about music, yeah people are declining in the scene, but depends in which part of country. Scene has always some hard core and others revolve around it. There is just question how long they will endure, only Jablonec is different it's a great city, time has stopped there and and there are still subcultures. Important thing is to be open to young ones and don't despise, vice versa. And to old mates who are still on the same wave, I would just add one quote from W.S.: "Respect your friends, and whoever has proven himself, attach them to your heart with a steel hook".

You openly subscribe to SHARP, as evidence I can mention song "Zvedni pěst" (Raise your fist). Maybe it's just my feeling, but I would say that czech skinhead bands gave it up to use label SHARP for a long time (after all to meet nazi in the skinhead dress, is for a couple of years almost rarity). What does mean for you as band to be SHARP and why did you decide to use again this label?

First of all I would say, that we didn't sign it up again, we have been SHARP always. Anyway, that ignorance causes in people to see you like a nazi. Sure nazis in the skinhead dress is rarity nowdays, but it doesn't mean that it don't exist. Who is organizing gig of Endstufe in Brno? Who don't have a problem to play together with Zona A? Pseudo-apolitical skins will say: "I don't give a shit, I don't care about politics", but what is political to be against rascism, it's a matter of common sense and healthy mind. Even the biggest rightists from Sparta exult when Kanga or Tetteh kick a goal. We call ourselves SHARP, because today it's not enough just don't be a rascist, but to be a antirascist!

In the song "Hranice" (Borders) you are singing about one of our saddest chapter in our history, is patriotism important for you? After all czechs has tendentions to remember (paradoxically) their historical losses (just check history lessons in school) and from ice hockey victory in Nagano (1998) we made almost our biggest and more important victory in last 30 years, which is really funny.

For me patriotism is important and has a sense. I love a place where I was born, this is for me a patriotism. Song "Hranice" was written by our bassplayer Jirka, who passed away unfortunately. He could say about this song much more than us. Although the content of the song came from my country, I don't want to talk about his song. "Hranice" we played for a last time on the farewell gig for Jirka, this event was also a benefit for his family, since that time we don't play it anymore. 

15 punkových songů, na které nedám dopustit

Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli jsem vůbec schopný dát dohromady nějaký top ten songů, které považuji za ty nejzásadnější nebo mé nejoblíbenější. Po pravdě řečeno dospěl jsem k závěru, že by to musel být nejméně top 100, protože to množství muziky, které se ke mě dostává je opravdu velké a nedokážu říct: "Jo, tenhle song je můj nejoblíbenější". Nicméně přece jenom mám v punku, oi! a hardcoru singly, které jsou pro mě nějakým způsobem zásadní, ať už proto, protože jsem díky nim poznal danou kapelu, poslouchám je opakovaně už několik let, mám rád jejich poselství, nebo ve mě jenom vyvolávají určité emoce, nebo pocit nostalgie a dávno zašlých let. Moje předtuchy, že to nebude jen top ten se potvrdily a tak jsem nakonec dal dohromady celkem patnáct tracků, které jsou pro mě důležité, které mě baví a které mě provází posledních deset let. Tady je máte!






The Clash - All The Young Punks

Že uvedu Clash na prvním místě bylo jasné ale rozhodnout, který song to bude, byl fakt oříšek, protože u nich by to mohl být prakticky jakýkoliv a stále bych mohl říct, že je pro mě zásadní. The Clash jsem poprvé slyšel ještě na základce a táhne se to se mnou až do dnešních dnů... Pro mě je to víc, než jen punk, Clash byli natolik dobrou kapelou, že bylo prakticky nevyhnutelné, že se od punku posunou mnohem dál. Jasně, někdo by mohl říct, že se původním ideálům zaprodali a stali se z nich rockové hvězdy, co vyprodávali stadiony ale v jejich případě, budiž jim odpuštěno! Když vezmu jejich punkové začátky tak "All The Young Punks", singl z jejich druhé desky Give 'Em Enough Rope z roku 1978, je přece jenom v něčem zvláštní, i když je to v podstatě taková slaďárna, pořád je to punkrock, zkrátka taková punková "balada".


Angelic Upstarts - Solidarity

Tak toto je jejich naprostá klasika. Pravděpodobně největší hitovka od těchto pouličních socialistů v čele s Mensim. Singl inspirovaný polským odborovým hnutím Solidarita, které nakonec přispělo k pádu bolševiků. Už jenom to úvodní intro má v sobě špetku naléhavosti a trefného politického poselství: "Strictly for working class, not for commies!" Pecka, kterou předělalo mnoho dalších kapel.


Crisis - Holocaust

Crisis zrovna nejsou symbolem první vlny britského punku, nicméně o to jsou hudebně daleko zajímavější, než mnoho tehdejších "77" klasik. Jejich temný, skoro až post-punkový přístup mě tenkrát před 10 lety, kdy jsem je objevil úplně náhodou při brouzdání na netu, naprosto "rozložil". Jako hodně tehdejších kapel vydrželi hrát zhruba tak čtyři roky, zajímavostí je, že to byla společně s Crass jedna z prvních politických punkových kapel, nicméně Crisis se angažovali hlavně v politice Socialist Workers Party (podobně jako např. The Redskins), což u punkáčů nebývá zrovna zvykem. Singl "Holocaust" ani nemá cenu popisovat, song o zvěrstvech nacismu, na které by se nemělo zapomenout, song temnější, než noc!


The Redskins - Keep On Keeping On

I když to nezapadá do škatulky punku, přesto tento song musím uvést, protože The Redskins jsou pro mě něco, jako srdcová záležitost. Nebýt jedné internetové diskuze, ještě na střední (asi tak rok 2008), možná bych k této kapele cestu nikdy nenašel. Naprosto geniální hudebníci a špičková kapela, která vnesla levicovou politiku na taneční parket ale o to mi ani tak nejde. "Keep On Keeping On" je song o tom, že bysme se neměli nechat systémem srazit na kolena, song, který kdykoliv slyším mi dává sílu vstát a jít dál a navíc je to perfektní "street-soul".


Bad Brains - Big Take Over

Starou americkou hardcore školu první poloviny 80. let mám hodně rád a Bad Brains obzvlášť. Někdy před 8 lety jsem viděl dokument American Hardcore, díky kterému jsem si opět rozšířil obzory a díky kterému jsem se dostal i k Bad Brains. Černochy punk ani hardcore, až na pár vyjímek nikdy moc nebral, takže černošská HCpunková kapela, která hraje i reggae? To bylo pro mě tehdy něco! Navíc to jsou rastafariáni. "Rastamani, který hrajou HCpunk? Mazec!" Říkal jsem si tenkrát. Jen škoda, že u hardcoru nezůstali, pozdější alba jsou už někde trošku jinde. A "Big Take Over" to je naprostá pecka, pípání morseovky na úvod, pěkně pomalu se rozjíždějící bicí a pak úder, který vám to vpálí přímo do palice. Prostě masakr! Jejich number one song.


Dead Kennedys - Holiday in Cambodia

Nechápu, že jsem se k songu "Holiday in Cambodia" dostal až tak pozdě, přitom Dead Kennedys poslouchám víc jak deset let ale jejich první deska Fresh Fruit For Rotting Vegetables z roku 1980, kde jsou mimo jiné i další známé pecky jako např. "California Über Alles" se mi až do roku 2014, kdy jsem jí koupil v jednom antikvariátu v Praze, vyhýbala obloukem. "Holiday in Cambodia" je ukázka Biafrových sarkasticky politických textů, které se s Amerikou nikdy moc nepáraly. Já jsem si tento song zamiloval hlavně díky intru, protože ta temná basa a pomalu se rozjíždějící bicí ve spojení s melodickou kytarou, která to potom celé postupně odpálí, to nemá chybu!


4Skins - Chaos

Kdo by neznal že? Stará britská skinheadská klasika, marteny, kšandy bombry, páteční večer s partou kámošů a pocit, že ulice patří jenom vám. Asi hodně z nás na nich začínalo. Totální hymna, tady není co dodávat!!! 

Pork Pie boss!

Camera Silens - Identité

Tak toto je záležitost stará tak čtyři roky, i když Camera Silens, stejně jako song "Identité" jsou samozřejmě mnohem starší kapelou. Pro francouzskou scénu jsem měl vždycky slabost a tak nepřekvapuje, že jsem se časem dostal i k této street-punkové legendě z 80. let. "Identité" je jedna z jejich nejznámějších a podle mě i nejpovedenějších věcí. Frantíci prostě umí!


Kritická situace - Držím Smutek

Legendární "Kritička", mezník českého hardcoru. Poprvé jsem se k nim dostal díky knížce "Kytary a řev" v roce 2011, krátce po maturitě a totálně jsem jim propadl a to platí dodnes. V podstatě bych tu mohl uvést jakýkoliv jejich song, protože pro mě je zásadní kapela jako celek, nejen kvůli hudbě ale i textům a prostě všemu... Toto je pro mě hardcore! Song "Držím smutek" si to prvenství vysloužil díky intru, protože ta španělka na záčátku, to je umění!


The Protest - Antifascist Skin

Ano vím, je to cover původně od Poblers United ale to spojení oi! a ska je prostě perfektní, navíc poprvé jsem tuto pecku slyšel právě od Protesu někdy v roce 2009, ještě na střední, když jsem se s oi! teprve seznamoval a o skinheadech jsem ještě věděl prd. Jeden z těch songů, který ve mě vyvolává pocity hrdosti, že jsem neskončil, jako povrchní panák s velkým egem, fárem a holkou, co má na mě nejradši mojí peněženku, nebo jako vyhulená troska ze sídliště, možná právě i díky této kapele. Navíc Protest... To je prostě kultovka!


What We Feel - Destiny Strike

What We Feel se za těch 15 let vypracovali hodně vysoko, pro mě to dřív byla skoro až mýtická kapela, která kvůli situaci s nácky doma v Rusku na nějakou dobu přerušila činnost. Před deseti lety to byla jedna z těch kapel, co mě pomalu uváděla do světa hardcoru a díky které jsem si začal všímat ruské scény. A proč zrovna "Destiny Strike"? Protože to je ukázka, že hardcore má mnoho podob a forem, i totálně námrdová muzika se dá zahrát melodicky a přitom neztrácí nic ze svojí údernosti a málem bych zapoměl! Ta vybrnkávačka na konci, to je prostě nádhera!


Noi!se - How We Made It Trough

Noi!se je street-punk ze západního pobřeží USA, z Washingtonu. Jedna z mých nejoblíbenějších streetpunk kapel vůbec, ke které jsem se dostal před pěti lety. Nevím co je na tom pravdy ale slyšel jsem, že jejich zpěvák sloužil v armádě, což je některým lidem ve scéně trnem v oku. Nicméně toto je přesně to, co si představím pod pojmem street-punk, libová melodie, údernost, parádní basa... Pokaždé, když ten track slyším ve sluchátkách, když jdu někde po ulici, mám takový zvláštní nutkání rekapitulovat všechny ty roky, co už jsou dávno za mnou. Možná je to i tím názvem, kdo ví?


Hanba - Vlna

Hanba je kapelka, která se na naší domácí scéně opravdu jen mihla, pokud vím, tak fungovali necelé dva roky a nechali za sebou desku Silou kovadliny (2014). Do mikrofonu tu hulákal Banán (Balaclava, Spes Erepta, Lahar a x dalších kapel), který je, dalo by se říct, veteránem naší hardcore scény. Já mám pro kapely, kde se Banán objevil docela slabost, protože každá stála za to, navíc jeho texty... To je další faktor. A "Vlna"? To je mazec, totální HCpunková melodická nákopávačka, při který bych nejradši rozjel moshpit i upřostřed obýváku.


Bishops Green - Hell in Handbag

"Hell in Handbag" je song z první desky kanadských Bishops Green, kteří se za těch necelých deset let existence, dostali do povědomí fanoušků na obou stranách Atlantiku. Těžko říct jestli je to náhoda, že zrovna na tento singl, který má takovou zvláštní atmosféru a text o tom, jaké to je, když člověk padne na totální dno a neví jak dál, jsem narazil přesně v době, kdy jsem se cítil úplně stejně. Možná právě proto je to taková moje osobní záležitost.


Klowns - Revolucija

Klowns jsou jednoznačně mojí nejoblíbenější ruskou oi! kapelou. Nejsou to žádní nováčci, jsou tu něco kolem 15 let a nechali za sebou už pár desek. Konkrétně song "Revolucija" je z jejich mini-alba "Po Ležviju Britvy" (Po ostří břitvy), které vyšlo v roce 2015 a díky, kterému jsem se o ně začal zajímat o něco víc. Právě na této desce začali propojovat street-punk s klávesami. "Revolucija" je podle mě jejich nejpovedenější vál, který si pouštím stále dokola, už pět let. Parádní melodická kytara, sborové refrény a i když textu rozumím jen stěží, protože zpívají rusky, je mi jasné, že tu spílají konec systému, který je založený jen na drancování, nekonečném růstu a ožebračování všech ostatních!


Marek a.k.a "Foggo" - Pork Pie boss! 

Brigada Flores Magon

Jak už jsem tu psal několikrát, francouzskou streetpunk scénu mám hodně rád, dovolil bych si s klidem tvrdit, že tamní kapely patří k tomu nejlepšímu co nám Evropa nabízí. Jednou z takových kapel je i Brigada Flores Magon, která působí na scéně skoro 25 let. Tahle banda z Paříže se za tu dobu stala téměř pojmem a stělesněním místní RASH scény. Mě zaujali, nejen díky jejich angažovanosti ale především díky naprosto propracované muzice, ve které míchají nejen vlivy oi! punku ale i občasné prvky ska (což bylo znát především na jejich prvním albu). Jasně možná si řeknete: "Bože, zase další levičácká kapela" ale pravda je taková, že mi prostě příjde zajímavější psát bandstory o kapele, která nezpívá o pátečních večerech v hospodě, pivu, strastích života, zlomených srdcích a podobných sračkách. Netvrdím, že potřebuji do uší jen "politickou" muziku a že se moje názory 100% shodují s těmi jejich, jenom je vnímám jako výbornou kapelu, která si zaslouží zmínku na těchto stránkách, bez ohledu na jejich politické postoje. Kořeny BFM sahají až do druhé poloviny 80. let, kdy se v Paříži začali formovat první organizované skupinky redskins, konfrontující rozmáhající se nácky. Jednou z takových skupin byli i Red Warriors, mezi které patřil i budoucí bubeník Brigady Flores Magon a její nejstarší člen Julien Terzic. Právě generace prvních antifašistických bojůvek z 80. let dala vzniknout v 90. letech francouzské RASH scéně, ze které vzešla i samotná Brigada Flores Magon. Kapela se dala dohromady v roce 1996, ze členů francouzské sekce anarchosyndikalistických odborů C.N.T, takže její politické směřování bylo jasné už od začátku. Jméno si dali podle mexického anarchisty Ricarda Flores Magona, který byl společníkem Emiliana Zapaty, během mexické revoluce. Na jejich prvotinu si museli počkat ještě dva roky. V roce 1998 tedy vychází u německého Mad Butcher Records, split EP se španělskými Opcio-K95 "International Socialism", o dva roky později  vychází jejich první deska "Brigada Flores Magon", kterou já osobně považuji za jejich nejlepší kousek. Díky tomuto albu se kapela začala postupně dostávat do širšího povědomí i mimo rodnou Paříž. V roce 2001 rozjíždí lidé kolem BFM první ročník Barricata Festu, který se stává na dalších deset let hlavní přehlídkou nejen francouzských RASH a SHARP kapel (jen namátkou: Oprressed, Banda Bassotti, Hors Controle, Ya Basta, Los Fastidios, Stage Bottles, Opcio-K95, Non

Servium, Youngang, Zartako, Brixton Cats apod.). V tom samém roce s vydáním druhé desky - mini-alba "Anges Gardiens", které vychází na jejich nově založeném labelu Machete Records, přichází i první změny v sestavě, odchází kytarista Jeremya, který přechází ke kapele J'aurais voulu, na jeho post přichází Jean z kapely Moonshiners. Další změna přichází s příchodem Tristana, který je zároveň členem Brixton Cats, což je další známá pařížská RASH banda. V této chvíli a po ještě pár drobnějších obměnách se sestava na pár let ustálí a za dva roky se může nahrávat nová deska. V roce 2003 vychází album "Rock or Die", které je považováno za jejich nejméně politickou desku. Textově se na něm podílel i bubeník Julien, který v té době hraje v další francouzské red/oi! kapele Bolchoi! V prosinci 2003 přichází další personální změny, díky kterým se v kapele objevuje kytarista Fred Alpi, který je sám o sobě zajímavou postavou. Narozen ve Švédsku, střídavě žijící ve Francii, Belgii a Německu. Punkerem už od konce 70. let, kromě hudby se věnuje psaní, překladům a přispíváním do anarchistických publikací (pravidelně dopisoval do fanzinu Barricata, který byl hlavním periodikem francouzských RASH). V současnosti má punkabilly kapelu Angry Cats. Brigada se mezi tím intenzivně věnuje koncertování téměř po celé Evropě. V té době se poprvé objeví i u nás a to v roce 2003, kdy vystoupili společně s holandskými Heroes & Zeros na pražské Sedmičce, podruhé jsme je mohli vidět v roce 2007 na tom samém místě, společně s domácími Last Strike. Při této příležitosti poskytli i rozhovor do dnes už nevycházející A-kontry, ze kterého bych si dovolil citovat jednu pasáž, která nejlépe vystihuje jejich postoje: My neříkáme lidem: "Pojďte s námi", ani jim neříkáme: "Tato organizace je dobrá a tato ne". My jen říkáme: "Otevřete oči, shánějte si informace, mluvte s lidmi, myslete sami za sebe, vytvořte si váš vlastní názor a bojujte." My nejsme propagandistická kapela, my jsme politická kapela. Nepracujeme pro tuto organizaci nebo jinou. Na to serem. My jsme anarchisti" (celý rozhovor si můžete přečíst zde). V roce 2007 také vychází jejich zatím poslední album "Tout Pour Tous" a přichází další změny v sestavě, kdy se kapela personálně ještě víc propojuje s Brixton Cats, jedinými stabilními členy

kapely tak zůstávají kytarista Goose, zpěvák Mateo a bubeník Julien, kteří jsou součástí BFM už od začátku. Smutná zpráva přichází v roce 2010, kdy kapela oznamuje "konec" kariéry. Důvodů bylo mnoho, rodina, boční projekty ostatních členů, práce. "Poslední" rozlučkový koncert se měl uskutečnit při příležitosti desátého ročníku Bariccata Festu, za účasti francouzských Horse Controle, španělských Zartako, italských Banda Bassotti a dalších. Bohužel neměl to být "konec" jen pro Brigadu ale i pro samotný Bariccata Fest, který tímto ročníkem definitivně skončil. Ovšem netrvalo to ani tři roky, v roce 2012 dává tvrdé jádro kapely v podobě Matea, Juliena a Goose, dohromady novou sestavu a kapela začíná po necelých třech letech opět zkoušet, koncertovat a chrlit oheň až do dnešních dnů!!! 

Čerstvé novinky

Reggae Recipe no.1 je venku!

V těchto dnech vychází první číslo zbrusu nového fanzinu Reggae Recipe, který je zaměřený, jak už z názvu vyplívá, na ska & reggae a další příbuzné žánry. Je to po neuvěřitelných 14 letech od posledního čísla brněnské Banany, další československý skazine, který nám všem jistě chyběl. A co zde najdete? Např. článek o zaniklých pražských klubech, zmínku o Bratislavské lýre, kde na začátku 70. let vystoupil legendární Desmond Dekker, profil Les Partisans, kterým jsem přiložil ruku k dílu i já, report z bratislavského Streetpunk Winter Riot Festu, rozhovory a mnoho dalšího. První číslo má celkem 44 stran formátu A5 a k sehnání je zatím na mailu reggaerecipe69@gmail.com za lidových 40 kč. Postupem času budou k dispozici i distribuční místa, více na facebooku. V současnosti se pracuje už na druhém čísle, je tu totiž ambice vycházet dvakrát do roka, takže neváhejte a podpořte Reggae Recipe fanzine!

Ska Delight poprvé online!

Ska Delight je několikaletá dokumentární práce autorů Krzysztofa Gajewského, Redy Haddada a Victora Quera, mapující současnou podobu žánru. Dokument vznikal od roku 2012 a přinesl více, jak 70 hodin materiálu, který se podařilo zredukovat do finální podoby, kterou teď máte jedinečnou možnost shlédnout online. V dokumentu se objeví jak legendy, které stáli při vzniku ska, tak i ti, kteří ho koncem 70. let oživili a dali tak vzniknout 2tonu ale i současní interpreti. V dokumetu se setkáte s takovými jmény jako jsou The Skatalites, Doreen Shaffer, Rico Rodriguez, Stranger Cole, Nevile Staple, Mark Foggo, Dr. Ring-Ding, Rude Rich and The Highnotes, The Aggrolites, Fishbone, The Hotknives, Mr. Review, Buster Shuffle, The Talks, The Estimators, Amsterdam Faya Allstars, The Steadytones, Los Placebos, Soweto, Ruben Lopez and The Diatones, Eastern Standard Time, The Void Union, The Toasters, Reel Big Fish, Victor Rice, Die Tornados, The Moon Invaders, Calororegians, Oxo 86, Mr. Symarip, The Valkirians, Skaferlatine, Skarface, 8°6 Crew, Misandao, Bad Manners, New York Ska Jazz Ensemble a mnoho dalších. Film bylo zatím možné shlédnout pouze na některých evropských festivalech, poprvé v Německu na This Is Ska a tak zatím zůstával širšímu publiku skryt, až do 8. dubna, kdy proběhla jeho online premiéra. Celý dokument s anglickými titulkami můžete shlédnout zde.

Recenze

Johny Reggae Rub Foundation - Trouble

Johny Reggae Rub Foundation jsou poměrně mladou kapelou na německé offbeat scéně, debutovali v roce 2017 albem No Bam Bam, které vyšlo u Pork Pie Records, i když pravdou je, že už předtím se objevilo pár singlů, které si vydali většinou vlastním nákladem. V únoru 2020 se objevil jejich druhý počin, deska Trouble. Album vyšlo opět u německého Pork Pie Records, jak na CD, tak i na vinylu a najdete na něm celkem 12 zářezů moderního 2tonu kombinujícího prvky dirty reggae a rocksteady, podobně jako na jejich první desce. Mě osobně tento styl baví ze všech forem ska asi nejvíc, jak je vidět kvalitní ska nemusí stát jen na dechové sekci. A to je přesně příklad Johny Reggae Rub Foundation, protože i oni založili svůj sound na absenci dechů a na větším důrazu na doprovodné kytary a klávesy. Navíc okolo základu, který stále tvoří druhá doba, perfekně staví další příbuzné styly, nebo jen jejich fragmenty, ať už jde o dirty reggae nebo rocksteady. Jako příklad bych mohl úvest songy Who Cares, If You Don't Like It, Resist nebo Trouble, které jou tak nakombinované, že je můžete nazvat stejně tak 2tonem, dirty reggae nebo rocksteady v moderním kabátě. I když je pravdou, že tu najdete i ortodoxnější ska v podobě songů Shut Up (ke kterému mají i videoklip) nebo hned úvodní History. Mě osobně nejvíc baví track Here We Go, klasické dirty reggae s výborným instrumetálním outrem, do kterého je zakomponována řeč Charlieho Chaplina z filmu Diktátor o tom, jak díky lidskému pokroku všichni diktátoři jednou chcípnou! Dalším zajímavým zářezem je track Mortality, kde se nezapře, že song sám o sobě je vlastně popík na druhou. A to už se blížíme pomalu ke konci desky. Jakoby se kapela ke konci alba pomalu vyčerpala, tak slibný začátek a na můj vkus poněkud odfláknutý konec. Songy Stay United a utahaný Beer and Ska, který album Trouble uzavírá, patří sice k těm slabším kusům, které lehce přeslechnete, nicméně přesto si myslím, že jde o kvalitní desku. Johny Reggae Rub Foundation tu opět předvedli moderní přístup ke "ska", potažmo 2tonu, založený na hutných hamond klávesách na kombinování stylů a neortodoxním přístupu k offbeat muzice. Být učitel ve škole tak bych je oznámkoval chvalitebnou, zkrátka na jedničku to ještě není.

The Skints - Swimming Lessons

Britští The Skints, kteří jsou na současné evropské reggae scéně, už poměrně hodně zaběhnutým jménem, přišli v roce 2019 s další deskou. Album nese název Swimming Lessons, na svědomí ho má label Mr. Bongo a upřímě řečeno, při prvním poslechu jsem měl hodně rozpačité pocity a chuť celé album poslat k ledu. Kapela se tu oproti minulé desce FM (která je podle mě zatím jejich nejlepší) pustila do větších experimentů, než jsme u nich byli zvyklý. Celkem tu najdete 14 zářezů, což je na můj vkus tak akorát a tři hostující DJs, kteří reprezentují současnou jamajskou produkci. A v čem, že je album Swimming Lessons jiné? To vám napoví hned úvodní track Learning To Swim, který začíná jako perfektní uhlazené reggae aby zhruba po minutě přitvrdil a přešel, jako kopanec přímo do ksichtu do řízné britské kytarovky a záhy se zase vrátil zpět, ostatně přesvědčit se můžete sami ve videoklipu. A právě kombinace ostrých, skoro až punkových kytar s reggae, která je jinak pro předchozí The Skints naprosto neobvyklá se tu objeví ještě několikrát. Následuje song Restless, který je takovou klasikou alá The Skints a objeví se tu i  hostující jamajská reprezentace - Protoje. Mě osobně baví nejvíc dancehallem ovlivněná pecka Gets on Top, kterou jenom kazí v její půlce úlet do junglu. Netradičně se tady objeví i popvější věci, jako např. track This Is an Interlude, který je hodně příjemnou oddychovkou a kterou opravdu nemá cenu někam stylově řadit. Důvod proč jsem měl ze začátku chuť celé album zahodit byl i song What Did I Learn Today, který začíná perfektním rocksteady intrem a přejde opět do poprockových kytar, které tento potencionálně skvělý rocksteady zářez totálně domrví. Chuť mi naštěstí spravil track Oh My Love, který je dalším adeptem na best song této desky, příjmeně uhánějící houpavé reggae, kde jsou v podkladu dokonce slyšet i nyabinghi bubny, které vše napraví. "Když už se tady The Skints pouštějí do kytar, tak by to chtělo i jedou říznou kytarovku ne?", říkáte si a přesně to dostanete v songu The Island, který je od začátku do konce punkem (místy podbarvený klávesami) jak se sluší a patří. K dalším silným počinům patří track Armageddon, rub-a-dub ve stylu 80. let, kde hostuje další jamajský objev Runkus, hned v patách mu je song Love Is the Devil, který je další reggae oddychovkou a i tady hostuje další mladá jamajská krev DJ Jesse Royal. Tím jsem vyčerpal ty nejlepší skladby, které můžete na albu Swimming Lessons najít. Nevím proč ale při prvním poslechu mi v hlavě utkvěli hlavně ty slabší věci, které ve mě vzbudili dojem, že toto album za moc stát nebude. I když nechci tvrdit, že je to deska, která mě nějak dostala, přecejenom jde o poměrně slušné album. Pravdou ale zůstává, že oproti jejich ostatním počinům, jde o hodně odlišnou věc, kapela se tu pouští do vod pro ně zatím neprozkoumaných. Některé songy musí člověk zkrátka překousnout a nebo vyfiltrovat, když pak vezmu to co mi zbyde, opět vidím staré dobré The Skints s jejich originálním přístupem k reggae. A pokud ta bilance je alespoň půlka alba, tak s klidem můžu říct, že jde o dobrou desku, za mě 7 z 10.

Dan Witz - Hardcore painting

Není pochyb o tom, že určité žánry mají, kromě té hudební i svojí vizuální a grafickou podobu, která je s daným stylem silně spjatá, ať už jde o motivy alb, font písma, plakáty na akce, symboly, fanzinové koláže apod. Především u punku, ska, hardcoru a metalu to platí dvojnásob a tak není divu, že vedle kapel, bohužel hodně v pozadí, stojí i mnoho umělců a grafiků, kteří jsou stejnou součástí dané scény, stejně tak jako muzikanti, pisatelé fanzinů, nebo promotéři akcí. Málokdo z nás se pozastaví nad tím, kdo je ten, kdo namaloval motiv k tomuto albu, plakát ke koncertu, na který se o víkendu chystáme, nebo obálku k fanzinu, který zrovna louskáme na lavičce v parku. A právě z tohoto důvodu jsem se rozhodl věnovat tento článek jednomu takovému umělci. Dan Witz (*1957) sice nikdy nemaloval plakáty ke koncertům ani žádné kapele nenakreslil přebal jejich desky ale jeho obrazy zachycující atmosféru na hardcorových koncertech se vystavovaly po celém světě a jsou tím co ho "proslavilo" především. Witz je aktivním umělcem už skoro 40 let, věnuje se kromě street-artu, především hyperrealismu, což je technika malby, kdy se snažíte zachytit daný motiv tak realisticky a věrohodně, aby vyvolával dojem, že jde spíš o fotografii, než o obraz. I když se narodil a vyrůstal v Chicagu, většinu svého života prožil v New Yorku, kde se po vystudování umělecké Cooper Union a předtím Rhode Island School of Desing, pohyboval od druhé poloviny 80. let na místní hardcore scéně, hrál v několika lokálních hc-punkových kapelách a právě během tour po Evropě a návštěvě několika galerií, dostal nápad, že by mohl obrazem zachytit atmosféru hardcorových koncertů. Začal si tedy pro inspiraci fotit publikum a mosh-pit, který se stal jeho hlavním námětem. Ve své tvorbě se nevěnuje jenom hardcoru, na svých obrazech zachycuje i jiná témata, ať už jsou to hry světla a stínu, osoby, či zachycování různých zákoutí a objektů, o čemž se můžete přesvědčit zde. Vás ale asi bude nejvíce zajímat jeho tvorba ovlivněná NYHC scénou. Nech sa páči!

(Ne)kultura v době Korony

Dlouho jsem přemýšlel, co napsat jako další článek, původně jsem zamýšlel report, protože těch tu za posledních pár let moc nepřibývá (moje potřeba zdokumentovat každou akci, poněkud opadla) ale jelikož akce a koncerty, na které jsem se chystal byly zrušené, tak z tohoto záměru sešlo. V plánu byl také výjezd do Berlína na koncert francouzské Brigady Flores Magon, která po několikaleté pauze začala opět koncertovat a na začátu května se měli objevit u našich západních sousedů ale vzhledem k současné situaci padá asi i tato akce (a tím pádem sepsání dalšího reportu), jako prakticky všechny ostatní nejen u nás ale i ve většině Evropy. Proto jsem se rozhodl, že by nebylo od věci sepsat takovou menší úvahu nad současnou situací, jasně chápu, že pro hodně z vás už je to asi unávné, jelikož to do nás média hustí ze všech stran a tak už nejsme prakticky schopní rozeznat chřipku, kašel, nachlazení či nevolnost od Covidu-19 a slabší jedinci propadají panice při obyčejném zakašlání, které je teď na veřejnosti "naprosto nepřípustné", narozdíl od jinak zapovězeného hlasitého usrání si, které je teď naopak tolerováno. Nechci tady polemizovat nad závažností Korona viru, i když osobně si myslím, že nejde o nejhorší nemoc na světě, která by měla zdecimovat lidstvo ani jinak zdravého jedince, jak o tom svědčí statistiky, které radši média nesrovnávají např. s chřipkou a jinými respiračními onemocněními a tím kolik si vyžádají ročně obětí a jaká věková kategorie je jimi ohoržena nejvíc, také moc nerozumím tomu, proč se v médiích neobjevují vyjádření vyléčených z Covidu-19 aby nám všem řekli na rovinu, zda-li se máme této nemoci tak bát, jak nám neustále podsouvají média. Myslím si, že se nejde věčně před touto nemocí hromadně schovávat, protože stejně tak jako každý nový virus, ze světa prostě nezmizí, tak jako nezmizela ptačí chřipka, prasečí chřipka, Zika, Ebola, nebo Mers a člověk je tvor společenský a držet ho neustále v izolaci se rovná potencionální rozbušce. Můj osobní názor je, že se tady dělá z komára velbloud a upřímně mě už začíná srát, jak mi stát neustále nakazuje co smím a nesmím dělat. V tomto článku jsem se chtěl zabývat hlavně tím jaký má současná situace dopad na kulturu, protože to se nejvíce dotýká nás všech, co se motáme okolo punku, ska a dalších spřízněných žánrů a asi je nám všem jasné, že i když příjde postupné uvolňování situace, kulturní a sportovní akce budou to poslední co velký bratr povolí. To, že nás čeká další doba nejistoty a ekonomická krize možná větších rozměrů, než ta z roku 2008 je nám všem asi jasné ale s tím souvisí další otázka, budeme se mít, až to vše skončí, kam vrátit, přežijí to kluby a místa, které tvoří základnu pro koncerty a další akce? Většina klubů v dnešních dnech bojuje o přežití a do jisté míry si zaslouží podporu i nás fanoušků, protože kapely, ty to přežijí, ty se kvůli Koroně nerozpadnou, punk, hardcore, ska ani reggae, kvůli tomu nepřestanou existovat (naopak jsem přesvědčený, že se můžeme těšit na hodně nových songů, možná i desek) ale pokud to zdecimuje kluby, nebude se kam vracet, i když nechci malovat čerta na zeď. Jistě

přežijí ty nejsilnější, co mají zajištěné granty od státu a dostanou tím pádem nějakou podporu ale upřímě, to se těch menších netýká a právě tyto kluby jsou tím z čeho tento webzine vyrostl a na čem stojí, stejně tak, jako zbytek "scény" (uvozovky proto, protože toto slovo používám tak nerad). A tak se právě v těchto dnech ukáže, jak je ta pomyslná scéna solidární. Na koncerty na youtubu se může většina z nás vysrat, to je parketa mainstreamu a srágor typu Chinaski nebo Mirai, co rádi natočí i nějakou tu reklamu na Fidorku. Live stream ze zkušebny atmosféru koncertu v malém zaplivaném klubu, kde se skandují refrény, lidi nosí na rukách, někde vpředu se mele mosh pit a ze stropu kape pot, fakt nenahradí. Abych tady jen nebrečel nad tím, jak nás všechny sere, že máme s koncerty, popíjením v hospodě a fanděním na stadionu na nějakou dobu útrum (ha, teď jsem vám odhalil mojí jedinou náplň života :-D ), přecejenom jsou způsoby, jak naše oblíbená místa podpořit. Goout rozjel akci "Vstupenky na Nic", kde si na 1. května můžete koupit lupen na imaginární koncert a tím podpořit váš oblíbený klub, na stránkách Kids and Heroes se objevil i seznam klubů, které můžete konkrétně podpořit, mnoho klubů, také prodává své zásoby alkoholu, jako např. pražská Sedmička, kde si můžete odnést basu piv. Těch způsobů bude určitě víc, ostatně stačí zapátrat na facebookových profilech, nebo oslovit přímo provozovatele. Nakonec jsem požádal o vyjádření k současné situaci, která nás už po víc, jak měsíci začíná všechny pěkně srát (dle hesla - tvoje rouška sere tebe, moje rouška sere mě) i pár kapel (část z nich se na mě stejně vysrali a nic neposlali), abych alespoň zprostředkovaně přinesl nějaký kontakt s fans, oslovil jsem i pár klubů, kteří naší podporu budou potřebovat ze všech nejvíc. Možná je na tom všem přecejenom jedna "pozitivní" věc, až se vše vrátí do starých kolejí, lidi si začnou vážit koncertů a akcí, které pro vás pořádají promotéři a další nadšenci, kteří v tom utápějí vlastní peníze, mnohem víc, než do teď, protože jak vidíme, kultura nemusí být vždy samozřejmostí! Můj pohled na stuaci už znáte, takže tady máte pohled kapel a jak je vidět na příkladu Crossczechu, ne všichni panikaří, tak jako naše média, což je jedině dobře! Nakonec přidám ještě jeden vtip:

Je rok 2041, dcera se ptá svého otce: "Tati to jste tenkrát fakt vyhlásili karanténu, zavřeli hranice, školy, obchody, nosili roušky i v tom příšernym vedru a zdecimovali ekonomiku kvůli Koroně, nebo si ze mě děláš prdel? Vždyť u nás ve škole tu chřipku máme každej rok!!!!!!"

007 Strahov

Sedmička se potýká se stejným problémem jako všechny ostatní kluby, divadla, galerie.... a drtivá většina všech profesí. Ze dne na den ukončený provoz znamená ztrátu tržeb a udržitelnosti běžného finančního chodu. Můžeme zkusit vyjednat snižení ceny pronájmu prostor či získat podporu od státu, ale to je vše nejisté, složité a tak trochu v nedohlednu. Snažíme se naplánovat bohatý podzimní program s českými kapelami, budeme vyrábět benefiční trička, připojili jsme se k projektu "Vstupenky na Nic" na Goout.cz. Vkládáme naději k semknutí (nejen) hardcore punkové komunity spojené s naším klubem. Doufáme, že nám pořadatelé i návštěvníci klubu pomohou překlenout krizi a vrátit se k normálu. Dáme do toho všechno a to doslova. Děkujeme a všem přejeme zdraví a štěstí v těchto neklidných časech.

Z facebooku

Dále chystáme na podzim řadu akcí a koncertů pro podporu Sedmičky. Nejde o to, z vás tahat vysoké vstupné, víme, že krizí si prochází úplně každý. Peníze za rozumné vstupné půjdou umělcům. Jde o to, přijít k nám na kopec a jakoukoliv útratou na baru znova nakopnout náš provoz. KAPELY & PROMOTÉŘI, jestli do toho chcete jít s námi, ozvěte se! Uděláme také nová trička jako přímý support 007. V neposlední řadě, kdo byste měl zájem o basy piv levně, ozvěte se, pomůžete nám od skladu plného zboží, které má svou expiraci. O všem vás budeme informovat. Moc se těšíme a děkujeme. Přejeme vám zdraví, pohodu a věříme a doufáme, že od června se už všechno zase začne točit a hlučet.

Posádka klubu 007 Strahov

Balada Bar

Samozřejmě i nás se dotklo nařízené uzavření klubů. Prostory Balady máme v pronájmu a i když se nám pronajímatel snaží vyjít vstříc, náklady spojené s provozem běží dál, zatímco příjmy nejsou žádné. Celý klub je od začátku koncipovaný v duchu D.I.Y, takže jsme plně závislí na návštěvnících. Dost nás mrzí zrušení koncertů, hlavně zahraničních kapel, které tvoří nemalou část našeho programu a jejichž příprava nás stála nemálo úsilí. Tady je samozřejmě ve hře i uzavření hranic jejichž otevření přijde nejspíš o nějaký čas později než otevření samotných klubů, budeme tedy muset mezery po nich vyplnit tuzemskými kapelami. Je ale těžké něco plánovat když nikdo neví kdy, co a jak. Děláme teď všechno proto abychom tuhle dobu ustáli a aby jsme pro vás mohli fungovat dál a hned jak to půjde, najeli do starých kolejí. Pokud nás chcete podpořit můžete tady nebo při streamování koncertů z Balady (víc na FB Balada Bar). Díky za přízeň a těšíme se na vaší, snad brzkou, budoucí návštěvu.

Za tým Balady, Dekin a Jirka

Discoballs

Popravdě jsme si představovali oslavy 15. roku kapely trošku jinak. Rok 2020 začal zrušením 3 koncertů, na které jsme se opravdu těšili z důvodu někdy až měsíc a půl trvajících respiračních nemocí půlky kapely. (že by takový předvoj?)  Začali jsme se tedy soustředit na zbytek jara a léto, ale už teď je jasné, že koncertů letos moc nebude. Většina akcí do konce června se zrušila a podle všech informací to vypadá hodně špatně i se všemi letními festivaly. Jarní a letní turné se přesouvají na podzim a tak jsou v tuto chvíli pražské kluby defakto už do konce roku úplně plné. Samozřejmě zásadní otázkou je, jestli v té době kapely z USA či UK budou vůbec moci do Evropy cestovat. A když jo, jestli už bude tak "volný režim", aby mohly pendlovat ze země do země. Každopádně jelikož nám je jasné, že si letos moc nezahrajeme, vracíme se k našim původním plánům dotáhnout do konce léta materiál na nové album a dotočit ho do konce roku. (na našem bandzone už teď lze poslechnou 5 singlů). Jelikož ani my už nejsme nejmladší, většina našich rodičů se již dostává do "ohrožené skupiny" obyvatel a tak všichni poctivě dodržujeme karanténu. To ale neznamená, že nepracujeme. Míša dopisuje ve spolupráci s Vojtou texty na už hotové věci a kluci od kytar využívají všech těch internetů a moderních technologií k nahrávkám, podle kterých, až se sejdeme bychom se mohli orientovat a zrychlit tak práci na všem novém. A třeba dneska se potkáme alespoň formou pivka na Skype. Koncert ze zkušebny tedy neplánujeme. Co se vzkazu týče, chtěli bychom zopakovat výzvu, kterou jsme před týdnem dávali na svůj facebook. Přátelé, jestli vám finančně totálně neteče do bot a máte v rukou lístky na akce, které se přesunuly (někdy i o rok), nežádejte po pořadatelích, klubech, festivalech atd. refundace vstupného. Tyhle instituce, jak říkala Jolanda, většinou žijí z huby do huby a peníze z předprodejů už dávno zmizely v provozních nákladech, promu atd. Většina z nich bude mít obrovské problémy přežít tuto krizi (kultura bude to úplně poslední, co se povolí) a vracení vstupného ve větší míře by pro ně znamenalo poslední hřebík do rakve. Pojďme se tedy společně zasnažit, ať jsou ztráty na kultůře co nejmenší. My samozřejmě již vymýšlíme na co se těšit na podzim. V tuhle chvíli je potvrzená přesunutá Žižkovská Noc a předskok Less Than Jake a Elvis Jackson. Domlouváme náhradní termíny do Brna a Plzně a spousta dalšího je v plánu. Mějte se a nasčuchanou zase někdy na koncertě!

Vítek

Jet 8

Pro nás je tahle situace dost smutná z toho hlediska, že sme v lednu 2020 vydali po necelých 5 letech nové album "Chasing the High" a měli naplánováno mnoho koncertů v Čechách i zahraničí. Byli jsme ve formě rozsekat to a nabušit do lidí energii, kterou nám nový songy vlily, ale bohužel sme ono album nemohli touto tour podpořit, tedy je to pro nás lehká rána do týlu. Ale jelikož jsme v tom teď všichni stejně, tak se to snažíme brát s nadhledem, najít si na tom ta "pozitiva" po mnoha letech máme čas na jiné koníčky, rodinu a až to půjde, tak do toho prostě znovu naskočíme. Momentálně dodržujeme karanténu a nezkoušíme, hlavně kvůli rodičům, prarodičům, ale pozvolna začínáme pracovat každý sólo na nových věcech a jen co se to trochu rozvolní tak zkoušíme. Pro nás je kapela záliba, vášeň, přátelství a taky způsob jak vyjádřit názor k sociálním tématům a tedy se spíš zamysleme jak pomoci lokálním klubům, které se obáváme, že tuto situaci odnesou ze všech nejvíce. Jak víme, tak už před pandemií bojovaly některé kluby o život a pokud chceme, abychom měli kam chodit na zajímavé české i zahraniční kapely, kde se potkávat s přáteli, aby subkultura neumřela, tak bude potřeba velká podpora ze strany návštěvníků a kapel. Tedy za nás jsme rozhodně otevřeni hraní na benefitech na podporu klubů a festivalů a zároveň sami ve svém okolí obdobnou akci zorganizovat či navštívit.

Dáda

Arogants

Oi! Respirators! Tahle doba je snad pro všechny z nás dobou temna a útlumu. Všichni jsme byli natěšení na koncerty, na kterých se odreagujeme, pohrozíme a trošku si odplivneme a ze dne na den STOP! Kdo flákal domácí údržbu a radši se chodil bavit, tak nyní má prostor doma udělat věci, ke kterým by se dokopával měsíce - všechno špatný, pro něco dobrý. Nyní můžeme trávit čas s rodinou a zastavit ten kolotoč, kdy není dostatek času absolutně na nic. Co si budeme nalhávat..... Muzika teďka vážně trpí a lidi jako my, kteří tím žijou, tak trpí 10x tolik. Jsme už dlouho odstřihnutí od arogantních přátel a to nám chybí úplně nejvíc! Musíme doufat, že tenhle Korona pičus odejde tak rychle, jako přišel. Má to samo sebou dopad i na naší tvorbu a zkoušení. Bohužel Oťas dělá ve zdravotnictví, takže je z jeho strany velké riziko toho svinstva. Každopádně se scházíme alespoň ve třech a tvoříme nové songy. Rádi bychom co nejdříve nahrávali a chtěli vydat split album. V blízké době vypustíme další singl, tak snad se bude líbit! Sledujte náš profil na FB, kde se song objeví a zároveň je tam i shop, kterého lze využít a podpořit nás! Doufejme, že už ta píčovina ustoupí a 19. září se sejdeme všichni v Pardubicích na Oi!punk festu, který se koná již devátým rokem. Přijede švédská invaze Agent Bulldog a Sabotage + česká špička a slezina naší smetánky. Možná je tato doba vhodná k nápravě a uvědomění si návratu ke kořenům. Možná už nebude přepych a dostatek všeho, na co si vzpomeneme, samozřejmostí. Přejeme Vám pevné nervy v této nelehké době a hlavně zdraví!

Průža

Crossczech

Ahoj, předem díky za tvůj zájem. Co se týče korony, tak nejvíc se k tomu může vyjádřit bubeník Mašíno, který jako jeden z mála kluků z kapely dosáhl základního vzdělání a to ho vyneslo až na post manažera mexické restaurace, kde to táhne 18tým rokem. Takže má ohromné zkušenosti s Coronou, kdy si jí bere po bednách domů a nahrazuje touhle směsí chmele, kukuřice a rýže již odzkoušený Pilsner Urquell. Tak jako kvalitní pijan to občas přihustí nějakým rumem a ráno se kolikrát ocitl na okraji smrti. Na zbytek kapely to samozřejmě přenesl, takže se dostavují příznaky jako bolest hlavy, těžké dýchaní, sucho v ústech apod. Vzhledem ke zkušenostem s Coronou a s ohledem na naše nejbližší se snážíme v rámci karanténu dodržovat, takže nezkoušíme. Není to opravdu pití pro každého a víme, že starší kusy nebo mladé jedince by to mohlo sejmout. Takže trénink ano, ale individuální. Co se týče otázky na nové věci, tak nějaké již máme hotové, něco je rozdělaného a minimálně já doma makám na dalších. Snad to klapne a během příštího roku by mohla být nová deska, stejně jako koncerty, které děláme. Těšíme se na živé hraní, do té doby se držte a nechlastejte tu Coronu!

Olda

Thalidomide

Ahoj, omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, nic nedělat zabere poměrně dost drahocennýho času. Píšu tedy za sebe a za Thalidomide a v první řadě si konkrétně na sebe musím trochu postěžovat, protože si představ, že něco ve mně má ze současného stavu věcí trochu škodolibou radost. Je mi samozřejmě líto konkrétních dopadů na opět nejslabší a nejzranitelnější, jak to tak bývá i jindy, během jiných krizí, koro nekoro. Je mi líto krutého dopadu na kulturu a kontrakulturu, zdravá a sebevědomá společnost vyrůstá právě z té i přirozené potřeby té "druhé", jak jí říkal Martin Jirous. Lítost sama ale ještě nikdy nikomu nepomohla, řekl jiný chytrý. Kdo ovšem četl zásadní knihu od Nicholase Taleba Černá labuť (název pro nepředvídaný jev s významným celospolečenským dopadem), trochu tuší o čem to tu blouzním. Když to hoodně zjednoduším, toto a další "černé labutě", které posléze mohou dokonce násobit jedna druhou, jsou, a díky naší nepoučitelnosti patrně i nadále budou, vlastně důsledek toho, jak na všechno sereme a naší vševědoucí hlavu máme strčenou výhradně ve vlastní prdeli, takže vlastně neděláme radost ani tomu, s kým se pokoušíme žít. Brrr. No jinak po chvilkovém váhání nad promořením, jsme pronikli zpátky do zkušebny, která má 4 x 2 metry, takže je to v pohodě a můžeme se dál vesele věnovat skládání nových věcí se starým obsahem. Jak ale správně říkáš, streamovat asi nebudeme, to za nás udělají jiní, méně bezvýznamní umělci. Těšíme se ale o to víc na mohutné živé hraní, před mnoha skutečnými fanoušky, absolutně všude možně. V tuto chvíli to čítá asi dva koncerty. Mějte se všichni krásně a opatrujte se, jestli to takhle dobře půjde dál, bude hůř.

Kozel