Report

The Chancers, All Mad Here, The Marco McKee Sound Explosion (28.8. 2020) Praha - 007

Po skoro roce se konečně dostávám na ska, o to větší radost, že jde právě o Chancers, kteří už oficiálně od roku 2018 nehrají. Tenkrát se rozloučili velkolepou akcí mini-festivalem Rude Boy Paradise, kde se ukázal kromě Green Smatroll i legendární Mr. Symarip a z Anglie se vrátil i Simon. Bohužel jejich rozlučku jsem tenkrát neviděl, takže tenhle koncert byl pro mě takovou satisfakcí, že je můžu znovu vidět. Chancers jsou sice minulostí ale už teď tu máme dva pohrobky v podobě kapel All Mad Here a Marcového solo projektu The Marco McKee Sound Explosion. Právě tyto dvě kapely si ten večer odbyly svojí premiéru, při které se vyjímečně oživili i Chancers. Jako vždy týden před koncertem, nikdo nemá čas, nebo peníze, na poslední chvíli volám "Přistěhovalci", který na koncertě nebyl už 150 let, hned jak se dozvídá, že jde o Chancers, mění plány a v pátek vyrážíme na Strahov. Čekám davy lidí a narvanou Sedmičku, přece jenom, je to asi poslední šance znovu vidět Chancers ale opak je pravdou, přicházíme do "poloprázdné" Sedmičky, kdo ví možná v tom má prsty i mediální panika kvůli Corona "viru". Na baru potkávám Honzu, což je taky překvapení, protože to je další člověk co na koncert zajde jednou za x let. Vůbec tu chybí dost známých ksichtů, kteří většinou nechybí na žádné akci v Praze. Před kapelami roztáčí desky v rytmu reggae, Reynok z Foward March Posse a zhruba o půl deváté přichází na podium "znovuzrození" Chancers. Základ zůstává stejný ale přece jenom se nám sestava trochu změnila, minimálně na postu klávesáka, za mikrofonem opět Marco, tak jak tomu bylo od doby co z kapely odešel Simon. Odpalují to tracky z prvního (a podle mě nejlepšího) alba "Rude Boy Polka". O kvalitě podání se ani nemá cenu zmiňovat, pro Chancers to jsou roky ověřené klasiky, i když je pravda, že na živo nikdy nezahrajete přesně tak, jako na desce a i některé songy mi přišly mírně upravené, což nebylo vůbec na škodu. Zazněli pecky jako např. Rub It Easy, 2tone Clothing, Tuffer Than Tomorrow, moje oblíbená Hooligan In Love, Away from the Flock a najednou "konec". Jak jsem říkal, tenhle koncert byl zároveň i premiérou Marcova solo projektu a "pohrobků" Chancers - All Mad Here, což jsou sice tři kapely ale pořád jedni a ty samý lidi :-D A tak je večer rozdělen do setů, kdy hrají jako Chancers, The Marco McKee Sound Explosion a All Mad Here. A právě v této chvíli se kapela "mění" na The Marco McKee Sound Explosion. Žánrově je Marcův solo projekt těžce zařaditelný, je v tom hodně z funky, trochu rock'n'rollu, nechybí foukací harmonika, na kterou hrával i v Chancers, navíc tento rok by měla, pod tímto názvem vyjít jeho solo deska, i když upřímně na mě to zas takový dojem neudělalo. Po MMKSE přichází další inkarnace v podobě All Mad Here, pro které je to vůbec jejich první vystoupení. Na podium přichází mlaďounká zpěvačka, kterou jsem (asi jako každej chlap :-) zaregistroval už na baru. Jo, pěkná tvář za mikrofonem prodává kapelu, toto byl tah na branku! Oproti Chancers All Mad Here jsou daleko uhlazenější, nečekejte ska ani 2tone. Doma jsou ve vodách rocksteady a reggae, což sedí i k hlasu jejich

zpěvačky, která má naprosto famozní rozsah. První song je cover I am Still in Love, rocksteady kalsika od Altona Ellise, kterou většina zná v podání od Sean Puala, hned v zápětí následuje jejich debutový singl Cops With Guns, který hrají už tři rádia, i přesto, že ještě ani oficiálně nevyšel, zbytek setu jede pěkně v rocksteady, s občasnými odbočkami k reggae. Songy neznám ale nezní to vůbec špatně, tak uvidíme kam se tahle nová kapela bude posouvat. Máme za sebou zhruba dvě třetiny koncertu a kapela se opět "reinkarnuje" zpět v Chancers, na podium se vrací Marco a valí do lidí starší songy, jako Drug Wars, Recombine, Land Of Free... v tom okamžiku už se ani já neudržím a trochu si trsnu, Chancers pro mě byli vždycky srdcovka a kdo ví jestli to není definitivně poslední vystoupení. Na řadu se dostávají i novější pecky jako Rude Boy Soul a moje oblíbená Fight Them Back, což je sice cover od Lintona Kwesi Johnsona ale v podání Chancers, dostává úplně nový rozměr, navíc poselství tohoto songu je pořád aktuální. Smutný, že to pořád tolika lidem nedochází! Nechápu, že se ve scéně najdou jedinci, co mají problém s G.N.W.P!!! Co je tak špatnýho na anti-rasismu? Ale tak jasně, Zona A je přece kultovka, i kdyby dělali předkapelu Krátkýmu Procesu, to přece politika není, že?! Pomalu se blíží konec, kapela oznamuje poslední song, čemuž se musím vždycky smát, protože většinou potom následují alespoň tři přídavky a přesně tak je tomu i v tomto případě. Nebyla by to pořádná ska párty, kdyby na Strahově nezahráli 007 Ska párty, song který dal do pohybu i zbytek publika, následuje skinheadská klasika v podobě tracku Žižkov Skins a definitivní konec přichází s coverem You're Wondering Now od The Specials, který odzpívala zpěvačka All Mad Here... a jelikož se v tomto songu zpívá "This is the end", tak je to definitivní konec. Tímto okamžikem jsou Chancers minulostí. Pro mě je to totální satisfakce, tenkrát jsem si vyčítal, že jsem jejich rozlučkový koncert neviděl a tak jsem si to konečně mohl vynahradit. All Mad Here jsou už trochu jiná kapitola a tak to vypadá, že se asi ani na jejich koncertech nedočkáme songů Chancers. Litujte, kdo jste nebyl, protože další příležitost už asi nebude!

Lupara, Nápoi!ka (15.8. 2020) - kdesi v Podkrkonoších

Někdy koncem července mi přišla pozvánka na "soukromou" akci, kdesi v Podkrkonoší. Za touto soukromě-veřejnou taškařicí stál kamarád a ex-vydavatel jednoho skinheadského fanzinu, který je už bohužel minulostí. I když časopis patří dnům minulým, nadšení pro muziku zůstalo a tak na začátku tohoto roku dal s dalšími kumpány dohromady kapelu. Toto těleso, které to jednou dotáhne na podia festivalů, jako je Rock For People nebo Mighty Sounds a časem zaútočí i na vyprodávání sportovních hal si touto akcí odkroutilo teprve druhý koncert. Vězte, že o Nápoi!ce, ještě uslyšíte :-D Dalším lidově kulturním souborem byla street oi!-rock'n'rollová Lupara z Pardubic, kteří pro mě byli velkým překvapením. Přichází den D a jelikož moje plzeňská podpora to opět na poslední chvíli odpískává (jako vždy Marťas, co!? huba plná keců), vyrážím na dlouhou tři a půl hodinovou štreku kamsi na severovýchod Čech sám. Cesta vlakem, který se příznačně jmenuje "Krakonoš" ubíhá s podporou piv celkem rychle a vzhledem k nehodovosti Českých drah za poslední letní měsíce, dorážím na místo přestupu bez zlomené nohy, nebo fraktury lebky. Nasedám na autobus, který naštěstí staví hned na nádraží a za čtvrt hoďky vystupuji na místě konaní v Batňovicích. Dle zaslaných souřadnic (správně zakonspirovaná akce) vyrážím po polní asfaltce kamsi na kopec do lesů. V duchu si říkám: "kam jsem to kurva dorazil, vždyť to je někde v lese", nicméně po 20 minutách chůze už slyším zvuky "řádného bigbítu" rozléhající se lesem a objevuji přírodní areál s altánem, výčepem, hajzlama, no prostě se vším co k pořádání koncertu potřebujete. Nápoi!ka už drtí svůj set, já si zatím jdu pro pivo, týpek na baru s kérkou "HARD CORE" na ruce, takže si říkám "jo tady jsem správně". I když by člověk čekal v publiku zástupy skinheadů, opak byl pravdou, skins tvořili tak třetinu osazenstva, čemuž se já osobně ani nedivím, jelikož to jen odráží počty ve společnosti. Nápoi!ka je kapela z bývalých členů Hovorkových chuligánů, Proi!ektu a současných Lupara, s kterými sdílejí bubeníka a dalších kapel, takže nejde o žádné začátečníky. V okamžiku, kdy přicházím už řežou do kytar a protože songy neznám, tak pozorně poslouchám. Je to zkrátka street-punk, oi! se vším co k tomu patří. Jejich logo, které visí za bubeníkem musí v mnoha lidech vyvolávat otázky, údiv, odsouzení a nepochopení ale podle mě je toto účelem kapely a kdo má mysl otevřenou a trochu nadhled, tak to určitě nebude něco, kvůli čemu by nemohl spát. Navíc provokace a recese k punku prostě patří, o to víc v dnešní době, kdy mi příjde, že se někdy lidi ve scéně berou tak strašně vážně. Do repertoáru kapely patří i pár coverů, které jsem ne vždy poznával (i když pár jich je notoricky známých), nicméně chtěl bych se zaměřit na jejich vlastní tvorbu, která mě zajímala nejvíc a byl jsem hodně zvědav, jestli se do textů projeví i Peťanův sociální cit a dočkám se nějaké té socialist agitky :-D Jedna z písní, která mě zaujala, hlavně z hudebního hlediska je "Pod rouškou", totální punkový námrd jak má být, dočkal jsem se i té agitky v podobě tracku "First of May", který by podle mě měl být v češtině. Song o nenávisti k systému, který nás drží v bludném kruhu a o troše té třídní hrdosti, která podle mě dnešní společnsoti chybí. Chybí nám sebeuvědomění, že jsme to MY, kdo to má vše na svých zádech. O tom je 1. Máj! Další super peckou, hlavně co se sdělení týká byl song "Extrémisti". Track o politické zaslepenosti a o těch, kdo nám vládnou a chtějí vládnout, pod rouškou falešných ideí. Sociální podtext se v textech Nápoi!ky nedá přeslechnout, dalším takovým songem bylo "Ráno". Pěkně uhánějící street-punk o každodenním údělu nás tady dole, o začarovaném kruhu, kdy jsme lapeni v zaměstnáních, která nás nenaplňují, hypotékách a splátkách, o otročení aby jsme nezůstali na ulici - zkrátka svoboda, co???? Co mám na koncertech rád, když kapela dokáže své písně pěkně prodat, pár slov mezi jednotlivýma songama, ne jen oznámit, jak se bude jmenovat další track. Na tomhle si dal Peťan opravdu záležet, hotovej řečník :-D Jedna z posledních věcí, kterou si vybavuji byl song "Prapor", výborný basový intro, parádní kytarová vyhrávka na začátku. Vlastenečtější agitka, nic šovinistického, nic nacionalistického, nic xenofobního (pokud si pod pojemem vlastenectví vybavíte toto). Sice to není hodnota, kterou bych sdílel, moje pojetí vlastenectví spočívá spíš ve vztahu k zemi jako prostoru, než vztahu k národu a společnosti, jako entitě ale hudebně pecka. Po skoro hodině a půl konec. Teď ani nevím, jestli byly přídavky, protože mi v paměti utkvěl hlavně druhý set, který přišel po Lupaře ale o tom později. Každopádně Nápoi!ce by slušela ještě druhá melodická kytara, možná malinko zrychlit tempo a zaměřit se víc na vlastní tvorbu, než na covery. Uvidíme časem jak toto těleso vyzraje ale na druhý koncert to bylo slušný!!! 

Po koncertě se konečně zdravím s Peťanem, chválím vystoupení a organizaci, protože být organizátorem koncertu je prostě řehole a člověk se hodně obětuje, což si hromada lidí ani neuvědomuje, kolik práce se za tím skrývá. Předám pár drobností v podobě nálepek, promo materiálů, pozvánek na koncerty a CD The Inciters z distra německých Fire and Flames. Proběhne pár slov, další z nekonečného množství piv a za chvíli se na podium chystá Lupara z Pardubic. Tuhle kapelu jsem znal jen podle názvu, nicméně byl jsem na ně hodně zvědavý, protože podle toho co jsem slyšel na Bandzonu, nejsou špatný a hudební um se jim nedá upřít, až se divím, že o nich není vůbec slyšet. Kapela je na světě od roku 2015, sice ještě nemají ani EP ale na youtube už koluje nějaký ten pátek singl "Salvatore Riina", který je takovou kapelní hymnou, jak se později ukázalo. Jejich styl bych nazval street-rock'n'roll míchnutý oi!, hodně plusových, skoro až motorheadovských bodů tomu dával jejich kytarysta. Co bylo na kapele asi to nejzajímavější, že jejich bubeník je zároveň i zpěvák, což je něco, co je podle mých měřítek "proti fyzikálním zákonům", tuto techniku asi nikdy nepochopím a smekám klobouk - hotovej Koller (ha ha). Zaznělo vše (a mnohem víc), co mají na svém bandzonu. Mě osobně nejvíc bavily tracky "Omerta", klasický řízný punk, "Bedny", což byla další, pod náporem bicích, uhánějící punkovka (mimochodem song o tom, jaká je tato závislost svině), nechyběla ani "Lupara", trochu motorheadovštější track o jedné upilované dvouhlavňové krásce z Palerma. Trochu mi bylo kluků líto, že s porovnáním s Nápoi!kou publikum značně prořídlo, i přesto, že Lupara je přece jenom hudebně o stupínek výše. Na nedostatek lidí před podiem reagoval jejich kytarista sarkastickýma narážkama, že: "i když stejně něco poserem, je to u prdele, protože si toho nikdo beztak nevšimne" :-) Velký úspěch měl již zmiňovaný song "Salvatore Riina", přísný a temnější punk, moc povedená věc. Navíc jak jsme se dozvěděli od kytaristy, song má ještě svůj alter. název "Jiří Sovák" a prořídlé publikum si ho vyřvalo snad třikrát, právě pod tímto alter. jménem. Proč zrovna "Jiří Sovák" fakt netuším? Po třetím přehrání Lupara usoudili, že už je na čase jít a svůj koncert končí. Po chvíli a zcela neplánovaně, nabíhá na podium opět Nápoi!ka, značně vyhecovaná publikem (snad i alkoholem) a nasazuje svůj druhý set, kde se už nikdo nebral vážně a tak jsme se dočkali

"Traktoru" od Visacího zámku, "Opilého námořníka" od Malomocnosti, znovu zazněl "1. Máj" a další covery, navíc songů na kterých jsem začínal, jako 16letý kinderpunk, pro mě trochu nostalgie. Těžká improvizace, když basák pokaždé prohlásil "hmm, tak to jsme nikdy nehráli" :-D Každopádně jsme se všichni náramě bavili a nebál bych se říct, že druhý set Nápoi!ky měl větší úspěch, než ten první :-) Pak už se večer odvíjel v klasickém stylu.... Hektolitry piv, politické debaty s lidmi, o kterých bych si myslel, že budou spíš moji názorový oponenti, pár panáků hruškovice a vysvětlování, že Praha není tak "nebezpečná", jak se zdá. Ráno klasika, vystřízlivění, úklid místa, poslední pivka na rozloučenou a odjezd. Možná kdyby bylo k dispozici nazvučení s mixážním pultem (a to platí pro obě kapely), byla by hudební produkce zvukově o něco kvalitnější, na druhou stranu jde o detail a je mi jasný, že by to nebylo nejlevnější, vlastně nemám co vytknout. Petrovi díky za pozvání, Nápoi!ce a Lupaře za skvělý koncert a doufám pánové, že se brzy zase uvidíme! Zdar!