Johny Reggae Rub Foundation jsou poměrně mladou kapelou na německé offbeat scéně, debutovali v roce 2017 albem No Bam Bam, které vyšlo u Pork Pie Records, i když pravdou je, že už předtím se objevilo pár singlů, které si vydali většinou vlastním nákladem. V únoru 2020 se objevil jejich druhý počin, deska Trouble. Album vyšlo opět u německého Pork Pie Records, jak na CD, tak i na vinylu a najdete na něm celkem 12 zářezů moderního 2tonu kombinujícího prvky dirty reggae a rocksteady, podobně jako na jejich první desce. Mě osobně tento styl baví ze všech forem ska asi nejvíc, jak je vidět kvalitní ska nemusí stát jen na dechové sekci. A to je přesně příklad Johny Reggae Rub Foundation, protože i oni založili svůj sound na absenci dechů a na větším důrazu na doprovodné kytary a klávesy. Navíc okolo základu, který stále tvoří druhá doba, perfekně staví další příbuzné styly, nebo jen jejich fragmenty, ať už jde o dirty reggae nebo rocksteady. Jako příklad bych mohl úvest songy Who Cares, If You Don't Like It, Resist nebo Trouble, které jou tak nakombinované, že je můžete nazvat stejně tak 2tonem, dirty reggae nebo rocksteady v moderním kabátě. I když je pravdou, že tu najdete i ortodoxnější ska v podobě songů Shut Up (ke kterému mají i videoklip) nebo hned úvodní History. Mě osobně nejvíc baví track Here We Go, klasické dirty reggae s výborným instrumetálním outrem, do kterého je zakomponována řeč Charlieho Chaplina z filmu Diktátor o tom, jak díky lidskému pokroku všichni diktátoři jednou chcípnou! Dalším zajímavým zářezem je track Mortality, kde se nezapře, že song sám o sobě je vlastně popík na druhou. A to už se blížíme pomalu ke konci desky. Jakoby se kapela ke konci alba pomalu vyčerpala, tak slibný začátek a na můj vkus poněkud odfláknutý konec. Songy Stay United a utahaný Beer and Ska, který album Trouble uzavírá, patří sice k těm slabším kusům, které lehce přeslechnete, nicméně přesto si myslím, že jde o kvalitní desku. Johny Reggae Rub Foundation tu opět předvedli moderní přístup ke "ska", potažmo 2tonu, založený na hutných hamond klávesách na kombinování stylů a neortodoxním přístupu k offbeat muzice. Být učitel ve škole tak bych je oznámkoval chvalitebnou, zkrátka na jedničku to ještě není.
Britští The Skints, kteří jsou na současné evropské reggae scéně, už poměrně hodně zaběhnutým jménem, přišli v roce 2019 s další deskou. Album nese název Swimming Lessons, na svědomí ho má label Mr. Bongo a upřímě řečeno, při prvním poslechu jsem měl hodně rozpačité pocity a chuť celé album poslat k ledu. Kapela se tu oproti minulé desce FM (která je podle mě zatím jejich nejlepší) pustila do větších experimentů, než jsme u nich byli zvyklý. Celkem tu najdete 14 zářezů, což je na můj vkus tak akorát a tři hostující DJs, kteří reprezentují současnou jamajskou produkci. A v čem, že je album Swimming Lessons jiné? To vám napoví hned úvodní track Learning To Swim, který začíná jako perfektní uhlazené reggae aby zhruba po minutě přitvrdil a přešel, jako kopanec přímo do ksichtu do řízné britské kytarovky a záhy se zase vrátil zpět, ostatně přesvědčit se můžete sami ve videoklipu. A právě kombinace ostrých, skoro až punkových kytar s reggae, která je jinak pro předchozí The Skints naprosto neobvyklá se tu objeví ještě několikrát. Následuje song Restless, který je takovou klasikou alá The Skints a objeví se tu i hostující jamajská reprezentace - Protoje. Mě osobně baví nejvíc dancehallem ovlivněná pecka Gets on Top, kterou jenom kazí v její půlce úlet do junglu. Netradičně se tady objeví i popvější věci, jako např. track This Is an Interlude, který je hodně příjemnou oddychovkou a kterou opravdu nemá cenu někam stylově řadit. Důvod proč jsem měl ze začátku chuť celé album zahodit byl i song What Did I Learn Today, který začíná perfektním rocksteady intrem a přejde opět do poprockových kytar, které tento potencionálně skvělý rocksteady zářez totálně domrví. Chuť mi naštěstí spravil track Oh My Love, který je dalším adeptem na best song této desky, příjmeně uhánějící houpavé reggae, kde jsou v podkladu dokonce slyšet i nyabinghi bubny, které vše napraví. "Když už se tady The Skints pouštějí do kytar, tak by to chtělo i jedou říznou kytarovku ne?", říkáte si a přesně to dostanete v songu The Island, který je od začátku do konce punkem (místy podbarvený klávesami) jak se sluší a patří. K dalším silným počinům patří track Armageddon, rub-a-dub ve stylu 80. let, kde hostuje další jamajský objev Runkus, hned v patách mu je song Love Is the Devil, který je další reggae oddychovkou a i tady hostuje další mladá jamajská krev DJ Jesse Royal. Tím jsem vyčerpal ty nejlepší skladby, které můžete na albu Swimming Lessons najít. Nevím proč ale při prvním poslechu mi v hlavě utkvěli hlavně ty slabší věci, které ve mě vzbudili dojem, že toto album za moc stát nebude. I když nechci tvrdit, že je to deska, která mě nějak dostala, přecejenom jde o poměrně slušné album. Pravdou ale zůstává, že oproti jejich ostatním počinům, jde o hodně odlišnou věc, kapela se tu pouští do vod pro ně zatím neprozkoumaných. Některé songy musí člověk zkrátka překousnout a nebo vyfiltrovat, když pak vezmu to co mi zbyde, opět vidím staré dobré The Skints s jejich originálním přístupem k reggae. A pokud ta bilance je alespoň půlka alba, tak s klidem můžu říct, že jde o dobrou desku, za mě 7 z 10.
Žádné komentáře:
Okomentovat