The Specials představují novou desku Encore!

Je to téměř deset let od reunionu legendárních The Specials, kapely, která stála před 40 lety u zrodu 2tonu. Asi všichni fanoušci si už pár let pokládali otázku, jestli se také dočkáme i nového materiálu, podobně jako u jejich kolegů The Beat, kteří přišli v roce 2016 s deskou Bounce nebo The Bodysnatchers v čele s Rhodou Dakkar, která v roce 2014 vydala dříve nevydané a nenahrané singly. Nakonec jsme se dočkali i u The Specials, kteří přišli po více jak 20 letech od vydání poslední autorské desky Guilty' Til Proved Innocent! s novým albem Encore. Deska vyšla na začátku února u Island Records a Universal Music a celkem na ní najdete deset zbrusu nových singlů. The Specials se tu opět tématicky strefují do stejných neduhů, jako před 40 lety, protože svět se za tu dobu zas tak zásadně nezměnil a proto i na albu Encore najdete songy s politickým a sociálním komentářem, jako např. track "10 Commandments", kde hostuje britská aktivistka Saffiyah Khan, která byla vyfocena před lety v triku The Specials při názorové konfrontaci s členem ultrapravicové E.D.L, během demonstrace v Birminghamu. Dalším takovým songem je "Vote For Me", který svojí atmosférou připomíná legendární singl Ghost Town, kde se kapela strefuje do arogance a pokrytectví politiků, kterým dobrovolně odevzdáváme svoje hlasy. Jak už všichni asi víte, Jerry Dammers, klávesák a původní zakladatel 2tone Records se s The Specials rozešel, už krátce po opadnutí 2tone horečky v 80. letech. Nicméně ani druhý zpěvák Neville Staple, který se před několika lety vydal na solovou dráhu, už na této desce nefiguruje, bubeník John Bradbury umřel v roce 2015 a tak z původní sestavy tu najdete už jen zpěváka Terry Halla a basáka Horace Pantera. Ochutnávky z nového alba Encore si můžete poslechnout zde.

Piráti ligy

FC St. Pauli asi nemá cenu nějak blíže představovat, tento klub se za ta dlouhá léta stal symbolem ani ne tak fotbalovým, ale do velké míry spíš subkulturním, o čemž svědčí např. i družba s Barflies United z pražské Bohemky. Lebka se skříženými hnáty se stala symbolem nejen klubu, jako takového ale tak trochu i všech fotbalových fanoušků a ultras, kteří nemají potřebu zdvihat pravici a na stadionu vyřvávat rasistická hesla. O tom jaké byly začátky původně druhořadého hamburského klubu a především jeho fanouškovské základny, která mu dala tvář se můžete dočíst v následujícím článku (poměrně staršího data), který jsem si vypůjčil z webu ray.streetpunk.cz.

Nemám presné poňatie, ako starý je skinheadský kult v St. Pauli alebo vôbec v Hamburgu. George Marshall písal vo svojej "Skinhead Bible", že už od konca šesťdesiatych a začiatku sedemdesiatych rokov boli vo veľkých nemeckých pobrežných mestách, ktoré boli spojené s Anglickom vďaka námornej doprave, videní prví skinheadi. Úplne presne sa to ale nevie. Začiatkom 80. rokov sa s nástupom punku a oi! navrátili aj skinheads a tým sa vrátili aj do Hamburgu. V jednom ďalšom severonemeckom meste, v Hannoveri, boli v roce 1984 tzv. Dni chaosu (čo je ale iný príbeh). Počas týchto Dňoch chaosu došlo k veľkým rozporom medzi "ľavicovými" punkermi a "pravicovými" skinheadmi. Toto je pravičiarmi s radosťou používané ako alibi k tomu, aby manifestovali pravicový svetonázor skinheadského kultu v Nemecku a obhajovali tak svoju existenciu. Nakoniec sa vlastne všetci skinheadi obrátili proti "ľavicovým" punks. Médiá rady prevzali tento model, veď to predsa pasovalo do ich koncepcie stigmatizácie menšín. Punk bol automaticky klasifikovaný ako "ľavicový", skinheads ako "pravicový". V rámci objektivity je ale treba dodať, že v tej dobe bola skutočne veľká časť skinheadov nejakým spôsobom previazaná s pravicou a časť dokonca otvorene fašistická. Ale stále boli skinheadi v Nemecku, ktorí neboli pravicoví, ba naopak, boli otvorene ľavicového zamerania. V Hamburgu v tom čase existoval KB84 čisto redskinheadský fanzin a ešte dnes sa šíria fámy o zlých "Black skinheads", anarchizmom ovplyvnenej skupine skinheadov z Hamburgu. Koncom 80. rokov sa vynorila tá záležitosť okolo SHARP a aj v Hamburgu bola možnosť často vidieť tieto nášivky. Počnúc týmto obdobím mám k dispozícii viacero historiek o skinheadoch a  FC St. Pauli: "Vždy som to len tak niekde zachytil, že predtým, asi tak ku koncu 80. rokov, tu bola skutočne veľká SHARP scéna, ktorá stále chodila na FC St. Pauli" (Splitter fanzine #15, 1997/98) V skutočnosti FC St. Pauli nieje nejakým veľkým mužstvom. Klub bol založený (resp. osamostatnený) v máji 1910 a bol len jedným z mnohých mužstiev. Dominantami tej doby boli HSV a Altona 93. St. Pauli sa prebojovávali rokmi nahor a hrávali od roku 1922 do roku 1963 poväčšinou v tedajšej prvej lige, ale niekedy aj v druhej. Vznikom 1. Bundesligy v roce 1963 bol klub St. Pauli typickým, skoro stálym zástupcom druhej ligy, a to ako v regionálnej, tak neskôr aj rozdelenej Bundesligy. V roce 1977 sa po prvýkrát podarilo klubu postúpiť do 1. ligy a v tejto sezóne aj po prvýkrát vyhral (nejakým zázrakom aj jedinýkrát) v derby proti HSV a to dokonca vonku. Každopádne opäť zostúpil a v nasledujúcej sezóne v 2. lige bola FC St. Pauli odobratá licencia kvôli daňovým podvodom a iným veciam. Takto zostúpilo FC až do tretej ligy. Nasledovalo päť rokov amatérskeho futbalu, čo možno zapríčinilo, že je FC St. Pauli tým, čím je podnes: "obyčajným" klubom s trochu "odlišnými" fanúšikmi... 

Keďže hneď v nasledujúcej sezóne roku 1985 klub znova postúpil, od roku 1987 bol klub v podstate súčasťou profesionálneho futbalu. Počas piatich rokov amatérskeho futbalu od 1979/80 do 1984/85 sa vyvinula na nemeckých štadiónoch násilnícka kultúra, ktorá bola s časovým odstupom importovaná z Anglicka. Hoci medzi fanúšikmi St. Pauli bolo tiež nemálo fans, ktorí sa k násilnostiam nestavali vyslovene negatívne, jednalo sa predovšetkým o mimomestských fanúšikov a rockerov z Kiezu. Na ostatných štadiónoch sa ale prejavovali väčšinou nacionalistické a rasistické nálady, ktoré viedli k násilnostiam. V Berlíne napríklad zaplňali negatívnymi titulkami novín fanúšikovia Herthy, tzv. "žaby" (Hertha Frösche) vo Frankfurte "orly" (Adlerfront) a v Hamburgu hlavne "levy" (Löven HSV). Predovšetkým zahalenci v kapuciach a poloviční rockeri tvorili vzrastajúcu pravicovú základňu, ktorá napríklad v Hamburgu cielene napádala punkerov. So všeobecným skinheadským boomom sa na štadiónoch objavujú samozrejme aj skinheadi, predovšetkým pravicoví. V Hamburgu chodili na futbal aj punkeri, hlavne na HSV. Spomeňme si na skupinu Slime, ktorá vo svojej skladbe Block E ospevuje svoju zákrutu na HSV. Títo punkeri a "odlišne vyzerajúci" boli obľúbeným terčom útokov pravicových futbalových fanúšikov, hlavne fanúšikov vlastného klubu. Atmosféra na štadióne, hlavne na HSV bola čoraz negatívnejšia a pravičiari čoskoro ovládli sektory. Inak to bolo u FC St. Pauli. Kvôli relatívnej neúspešnosti sa o klub skoro nikto nezaujímal. Keď sa ale v roku 1984 opäť vynoril v druhej lige, začali niektorí ľudia ukazovať chrbát HSV a navštevovať zápasy St. Pauli na vtedajšom Wilhelm-Koch štadióne. V tom čase Nemecko len ťažko rozdýchavalo veľké sociálne nepokoje. Boli to hlavne nepokoje neonacistov v severnom Nemecku a obrovské nepokoje proti-jadrového hnutia napr. v Brokdorfe. Tiež obsadzovanie domov v Berlíne Kreuzbergu a v Hamburgu v St. Pauli (legendárna Hafenstrasse). Toto obdobie prinútilo neuveriteľné množstvo ľudí, klásť odpor proti možnému vysťahovaniu. Rádovo sa jednalo o niekoľko desiatok tisíc ľudí pripravených brániť sa aj militantným spôsobom násilnému vysťahovaniu. Domy ostali a sú podnes. Celé sa to upokojilo až po tom, čo squatteri dostali legálne zmluvy. V tej dobe boli ale tieto squatty centrom "autonómneho hnutia". Takže sa mohli ľavičiari začať zabávať a hlavne autonómovia si čoskoro našli záľubu vo futbale. Pomerne rýchlo začali zapĺňať rady fanúšikov St. Pauli aj ľudia s úzkym prepojením na punkovú scénu, politicky zmýšľajúci a hlavne aj jednajúci ľudia. Počas sezóny 1986/87 vzrástla návštevnosť oproti posledným dvom ligovým sezónam 1984 a 1985 až o 80%. S narastajúcim záujmom ľudí, už nie výlučne ľavicovo orientovaných začali majitelia klubu plánovať nový štadión, ktorý by sa nevyužíval výlučne pre futbal. Mestská časť St. Pauli sa stala "in" pre všelijakých yuppies a špekulantov. V tejto mestskej časti, ešte stále poznačenej extrémnou sociálnou úrovňou, sa mal vybudovať športový komplex, skoro rovnaký, ako bola Aren A, ktorú pred pätnástimi rokmi vybudovalo FC Schalke 04 v Gelsenkirchene. Tento športový areál bol plánovaný ako multifunkčné zariadenie pre koncerty a podobné záležitosti. Každopádne na základe komerčného využitia tohto projektu by táto mestská časť, resp. jej sociálne slabšie obyvateľstvo, v žiadnom prípade neprofitovalo. Naopak, takáto stavba by mala za následok iba zdraženie cestovného a nárast luxusu v štvrti. Následkom by bola likvidácia celkovej sociálnej štruktúry, prax, ktorú Hamburg už raz absolvoval zrušením takzvaných "štvrtí gangov", tradičných ľavicových štvrtí, za éry nacizmu. Tento zámer klubu, odsúhlasený mestom Hamburg narazil na veľký odpor, ako zo strany fanúšikov, aj keď z ich strany predsa len váhavejší, tak zo strany tam žijúcich obyvateľov (hoci jedno nevylučuje to druhé). Vznikla iniciatíva, ktorej zámerom bolo podniknúť niečo proti vybudovaniu tohto športového komplexu. Na základe tejto iniciatívy vznikol aj futbalový fanzine pod názvom "Millerntor Roar". Kvôli rozličným akciám, na a v okolí štadióna sa nakoniec vybudovaniu tohto komplexu zabránilo. Tento úspech dal krídla aktívnym fanúšikom a posilnil ich vmiešavanie sa do klubových a iných politických záležitostí, rovnako narástla popularita Millerntor Roar v celom Nemecku. V tej dobe existovali v podstate len nekvalitne robené fanziny, ktoré oznamovali len aké množstvo alkoholu autor vypil, kde sa udiali nejaké násilnosti a tým pádom samozrejme aj prezentácia pravicových a krajnepravicových názorov. Toto sa odohrávalo koncom osemdesiatych rokov. Počas majstrovstvá európy roku 1988 došlo v Hamburgu k obrovským útokom zo strany hooligans a fašistov na obsadené domy na Hafenstrasse, ktoré skončili veľkými pouličnými zrážkami. Fanúšikovia FC St. Pauli boli celkovo považovaní za ľavičiarov a po postupe do 1. Bundesligy aj "normálne" Nemecko malo možnosť spoznať "kliešte", ako punks a ľavičiarov nazývali pravičiari. Fanúšikovia St Pauli sa stali obľúbeným terčom útokov fašistov. Každopádne mnoho týchto "kliešťov" nemalo vôbec žiadnu chuť, stať sa vyhľadávnou obeťou pravicovej lúzy na nemeckých štadiónoch a mnoho ľudí sa začalo proti útokom brániť. Hoci medzi fanúšikmi FC St. Pauli sa nenachádzali skutoční chuligáni, o družbu s týmto klubom prebiehali veľké spory, pretože ich prívrženci patrili k jedným z najpriebojnejších. Dôvod bol jednoduchý, keďže v tom čase skutočne veľa ľudí bolo príslušníkmi autonómneho politického hnutia a chodilo na futbal, boli na militantné konfrontácie s fašistami zvyknutí. Vďaka Millerntor Roar sa osmelili aj ľudia z iných klubov na vydávanie podobných fanzinov, ktoré by som jednoducho označil ako kritické až ľavicové. Vzniklo v tej dobe mnoho fanzinov hoci s krátkou životnosťou, ale určitý posun sa dal zbadať, v budúcnosti sa pravičiarom a fašistom nebude tak ľahko dariť, používať futbalových fanúšikov ako základne svojej ideológie. 

Vďaka atmosfére Millerntor Roar a kontaktami na fanúšikov a fanziny iných klubov vznikol nápad na vytvorenie B.A.F.F. (Bündnis Antifaschistischer Fussball Fans), Združenia protifašistických futbalových fanúšikov - vtedajší názov. Tu sa stretli najrôznejší fanúšikovia, aby spoločne vystúpili proti permanentnému rasizmu na nemeckých štadiónoch. Medzitým sa názov "protifašistických" zmenil na "aktívnych", ako dôkaz toho, aj názvom demonštrovať, že nejde "len" o protifašistické zasadzovanie sa ale aj o zaoberanie sa inými témami okolo futbalu, ako napr. narastajúcou komercionalizáciou, likvidovaním miest na státie a podobne. Začiatkom deväťdesiatych rokov Nemecko zažilo novú vlnu krajnepravicového násilia zapríčineného predovšetkým vďaka spojeniu s bývalou NDR a vďaka znovu zjednotenýma posilneným veľkonemeckým nacionalizmom. Táto atmosféra bola ďalej politikmi podnecovaná pomocou nenávisti k prisťahovalcom a rasistickými heslami. Následky sú známe: vraždenia v Möllne a Solingene, pogromy v Hoyerswerde, Mannheime alebo v Rostocku a v neposlednom rade faktická likvidácia azylových zákonov. Nemecká pravica manifestovala svoju militantnosť. Postihnutými boli od tej doby, resp. vo futbale obzvlášť, fanúšikovia FC St. Pauli. Hlavne vo východnom Nemecku bola situácia najnepríjemnejšia. Po rôznych veľkých útokov neonacistov a chuligánov a po rôznych diskusiách a rozhovoroch medzi fanúšikmi sa dospelo k záveru, previesť tzv "ostboykott", tz. že sa neorganizovali žiadne výjazdy na zápasy na území bývalej NDR. Dôvodom bolo aj úplné zlyhanie tamojšej polície, ktorá nebola ochotná poskytnúť "ľavicovým" fanúšikom obvyklé minimálne zabezpečenie bezpečnosti. Aj na území západného Nemecka dochádzalo k pravidelným útokom na fanúšikov St. Pauli. Približne v tom období sa v tábore St. Pauli nanovo sformovala malá skupina skinheadov, ktorá existuje až podnes. Samozrejme nebolo to úplne bezproblémové, nakoniec v tej dobe sa skinheadi považovali automaticky za pravicových: 

Aký je vzťah ostatnej časti fanúšikov St. Pauli ku skinheadom? Určite to neprebieha bez problémov? 

V podstate je to vždy tak. V podstate málokto sa nám odváži nahlas dačo povedať, ale keď nás zatýkajú, tak si len povedia: "Hej hej, náckovia, môžete ich pokojne zatknúť tie svine", aj keď máš šál St. Pauli a nášivky St. Pauli Fans Gegen Rechts na bunde a už chodíš na St. Pauli dlhé roky." Nepokúšam sa nás ako skinheadov nejak politicky zatriediť. Ani dnes, ani vtedy. Myslím si, že toto zoskupenie je jednoducho typické pre skinheadskú kultúru, tak pestré, ale zároveň aj také jedinečné. Niektorých je možné teraz nazývať oi! skinheadmi, niektorých ako "tradicionalisticky orientovaných", boli medzi nami presvedčení ľavičiari aj menej presvedčení, ale všetci dohromady sme mali slabosť pre St. Pauli a zakorenený odpor voči pravičiarom a fašistom.

Možno chýba nejaké výraznejšie odlíšenie od pravice? 

Čo má znamenať to, že chýba? Za posledné roky tu v Hamburgu hovorím o nás a o ľuďoch zo St. Pauli, ak niekto mal nejaké problémy s náckami, tak sme to boli my skinheadi zo St. Pauli. Takže nechápem, ako sa výraznejšie odlišovať od pravice, celý život som sa odlišoval a sral som na ľudí. Od tej doby sa toho veľa nezmenilo. Samozrejme niektorí starí skinheadi už nechodia, alebo aspoň nie tak často, na futbal, zato chodia mladší. Prišla doba "výmeny generácií". Skoro dva roky žijem sám v Hamburgu, mám už štyri roky permanentku a prvýkrát som videl zápas St. Pauli asi pred dvanástimi rokmi. V skutočnosti je to krásna doba, aj keď momentálne pobyt v tretej lige dosť toho zničil, ako v klube, v mužstve tak aj vo vnútri fanúšikovskej scény. Napriek tomu stojí na každom zápase od 30 do 40 skinheadov na štadióne, spolu s hŕstkou Mods. Medzitým sa naša situácia upokojila, nakoľko v poslednej dobe skinheadi zo St. Pauli usporiadali niekoľko koncertov, kde si aj "normálni" ľudia mohli všimnúť, že niesme vôbec náckovia ani iné príšery. Jednalo sa predovšetkým o oi! koncerty, ktoré sa mne osobne nie veľmi páčia, za všetky môžem menovať napríklad Hotknives, Rude & Visser (ex- Mr. Review) alebo Skarface, ktorí hrali v St. Pauli. 

Pred tromi rokmi dochádzalo k častejšiemu vzájomnému napádaniu s fanúšikmi HSV, konkrétne s kým? 

Ale starí chuligáni sa viacmenej upokojili. Možno aj preto, že videli, že niesme chuligáni a že v podstate chceme mať svoj pokoj. A oni to akceptovali. Práve tí mladší chuligáni HSV vyhľadávali s nami problémy, ktoré aj našli. V poslednej dobe sa nám ale zdá, že hlavne polícia sa správa čoraz agresívnejšie. Myslím si, že je to preto, lebo o dva roky začínajú majstrovstvá sveta a dovtedy sa má nemecký futbal "klinicky očistiť", tz. za pomoci represálií jednoducho vyhnať z futbalu "normálnych" futbalových fanúšikov. Určite je zopár udalostí, ktoré do toho políciu nútili. K takým došlo zhruba pred rokom po jednom koncerte (počas jednej vyhliadkovej plavby na lodi) v nepodstatnej roztržke medzi fanúšikmi St.Pauli a HSV, ktorá nebezpečne eskalovala, keď polícia voči fanúšikom zasiahla s neuveriteľnou brutalitou (použila pri tom dokonca aj strelné zbrane a iba šťastnou náhodou nebol nikto zranený či usmrtený). Splitter fanzine #15, 1997/98

Pri tej roztržke s HSV síce bolo zopár zranení na oboch stranách, ale médiá to opäť celé nafúkli. Iná vec bola, keď naše FC St. Pauli prehralo pri zápase s amatérskym mužstvom HSV na údajne jednom z vhodných štadiónov majstrovstvá sveta. V závere zápasu v zápale hnevu a frustrácie niektorí fanúšikovia podpálili na štadióne transparent. Vznietilo sa zopár "nehorľavých" sedadiel a usporiadateľom bolo bránené hasiť oheň, kým trval policajný zásah. S tým ale každopádne nemáme nič spoločné. V podstate majú všetci skinheadi zo St. Pauli radi aj iné kluby. Niektorí z nás sú nadšení z West Ham United. A niektorí z nás majú radi aj Celtic Glasgow. V roce 2003 sme mimochodom s vlastným skinheadským zájazdovým autobusom cestovali na pohárový zápas UEFA Celticu do Stuttgartu a juhonemecký teletext varoval pred príjazdom chuligánov zo St. Pauli, celkom vtipné. V Stuttgarte sme natrafili na Celtic Casuals a strávili sme príjemný večer v šenku. Medzi tie ostatné patria aj družby s NAC Breda, Athletico Bilbao a tiež Benátkami. V samotnom Nemecku udržujeme kontakty s rozličnými klubmi. Hlavne s Cottbusom, kde je mimochodom pár milých, nepravicových skinheadov, s ktorými sme už strávili pekné oslavy a boli sme na ceste z párty sledovaní kilometre policajným vrtuľníkom. Tiež máme kontakty s FC Sachsen Leipzig, TeBe Berlin, Fortuna Düsseldorf a 1. FC Köln a cez nich na veľa iných klubov, hlavne ale na privátnej malej báze. Pred pár týždňami sa uskutočnil v Hamburgu antirasistický turnaj fanúšikov z celého Nemecka a Európy. Najlepšie sme si rozumeli s fanúšikmi Levante U.D., medzi ktorými bolo aj niekoľko skinheadov. Mimo futbal sa tiež pokúšame organizovať rôzne akcie, väčšinou nejaké koncerty a allnightery. Najčastejšie nás stretnete v Jolly Rogerovi, našej domovskej krčme ako štamgastov, ktorá je od štadiónu vzdialená asi 400 metrov. Mimochodom štadión bol v roce 2000 premenovaný na Millerntor, nakoľko sa potvrdilo, že bývalý krstný otec Wilhelm Koch bol niekdajším členom NSDAP. Sociálne zázemie, v ktorom sa pohybujeme je rozvrstvené, tak ako aj celá fanúšikovská scéna FC St. Pauli. Medzičasom veľa fanúšikov ukázalo St. Pauli chrbát, medzi nimi aj mnoho niekdajších ľavičiarov a autonomov. Teraz chodí na zápasy veľa ľudí, ktorí nezažili najväčšie výtržnosti na štadióne a inde, a v podstate ani nemajú nejaký veľký záujem zaoberať sa dôležitými témami minulosti. Každopádne od roku 2000 sa aj v FC St. Pauli vyvinula scéna ultras, ktorá je populárna hlavne u mladších fanúšikov. Títo ultras si berú veľmi silný vzor z Talianska a hlavne spomedzi veľkých ľavicových zoskupení. So skupinami ako Working Class a Freak Brothers z Ternana Calcio, popritom ale aj na rímsku časť Juve Fighters Juventusu Turín, či Atalanta Bergamo a Livorno. Práve sa obnovilo aj staré a veľké priateľstvo so Celtic Glasgow, začiatkom roka sa totiž uskutočnil obrovský koncert so Shebeen, na ktorý tiež pricestovalo mnoho Írov a Škótov. Po tomto koncerte bol založený oficiálny Celtic Supporter Club St. Pauli. Aj v St. Pauli je zopár zážitkulačných ľudí, každopádne ich naozaj nieje veľa. Rozumieme si celkom dobre, aj keď ich "biznis" je trochu odlišný od toho nášho. Ale samozrejme už sa stalo, že sme sa spoločne zúčastnili útokov na chuligánov alebo pravičiarov. Mimochodom v Hamburgu sú ešte aj iné kluby. Napríklad už spomínaný AFC. Na nich chodí do štvrtej ligy približne 700 ľudí, medzi nimi rôzni traveller punx, smiešni chuligáni z HSV a tiež zopár "antinemcov", pre ktorých je FC St. Pauli príliš "antisemitské". Ale týchto fanúšikov nemožno brať vážne. Momentálne práve začína letná prestávka, po doterajších dvoch zostupoch za sebou, bolo tentokrát udržanie sa v skupine zaistené už troma zápasmi dopredu. Dúfam, že ak náš klub napriek očakávaniu nezbankrotuje a v dohľadnej dobe sa nerozpadne vďaka vnútorným rozporom alebo jednoducho nezakáže, že si ešte zopár rokov zahráme profesionálny futbal. Zopár expertov si už vypočítalo, že v roku 2010 by sme mali už hrať Ligu Majstrov. Tak sa teda stretneme v Barcelone...

Rozhovor - Streetlight Saints

Kanadská oi! & punk scéna je nám známá hlavně díky kapelám z její východní části, především z francouzky mluvícího Québecu a Ontaria. Její západní pobřeží reprezentuje většinou jen Vancouver, jména jako D.O.A, Real McKenzies nebo Bishops Green asi nemusím blíže představovat. Pak tu ještě máme Jenny Woo, ovšem co zbytek západní Kanady? Streetlight Saints z Calgary v provincii Alberta reprezentují tu méně známou část, nebo spíš zbytek tamní scény. Kapela se dala dohromady v roce 2012, ovšem trvalo to dlouhých 6 let, než se na světě objevil jejich debut, split EP s Reckless Upstars z ontariiského Windsoru. Tímto počinem se dostali do stáje Insurgence Records, jednoho z nejznáměnších kanadských street-punk labelů, který má pod palcem kapely jako jsou Prowlers, Street Troopers, The Brass, Razors in the Night, Class Assassins, Oppressed nebo The Boi!s. Kapela se drží striktního oi!punku s texty věnovanými všem vyvrhelům, rebelům a povstalcům dnešní doby a mimochodem jde o super lidi, protože jsem měl tu čest je poznat osobně, v době, kdy jsem pobýval v Kanadě! Na otázky odpovídali Chris (kytara) a Fergie (bicí).

streetlightsaints.bandcamp.com


Zdar Chrisi! Na začátek mohl bys trochu představit kapelu, jak dlouho už hrajete a kolik členů se za ty roky v kapele prostřídalo?

Chris: SLS se dali dohromady v roce 2012, Freg se přidal o rok později, nebo tak nějak. S Peterem (zpěv) jsem se potkal někdy kolem roku 2004 na koncertě Dropkick Murphy's. Potom co jsme oba dva působyli v pár kapelách, jsme se začali v roce 2012 bavit o založení kapely, která by zněla podobně jako Naked Raygun, což moc nefungovalo, tak jsme prostě začali hrát to, co hrajeme. V roce 2016 jsme se zeptali našeho dlouholetého kámoše Travise Kiida, jestli by se k nám nechtěl přidat na kytaru a Trevis souhlasil. Sice bydlí na opačné straně Kanady ale potkáváme se při hraní na festivalech a nahrávání. V současnosti máme dva členy na "půl úvazku", střídající se na postu basáka. Jeden z nich je náš a dobrý kámoš a sound engineer Graham, který nám pomáhá s nahráváním a druhý je náš bývalý basák Craig. Jádrem kapely ale po většinu času zůstávají Peter, Fergie a já. Tím jak se nám v kapele postupně střídá obsazení, je to zajímavější a "pružnější". Za posledních 7 let odešlo z kapely víc, než pár členů většinou kvůli změnám a situacím v osobním životě. Všichni jsme třicátníci, čtyřicátníci a hraní v kapele je do určité míry i naším smyslem života.

Řekl bych, že rok 2018 byl pro Street Light Saints, co se týče nových nahrávek celkem nabitý. Zúčastnili jste se benefiční antifašistické kompilace "Never Alone", u Insurgence Records vyšlo splitko s další oi! kapelou Reckless Upstars z Ontaria, což byla vlastně vaše prvotina, pokud se nemýlím a v současnosti se chystáte vydat další split EP s německými Berlin Blackouts. Jak jste se dostali ke spolupráci s Berlin Blackouts a k účasti na AFA kompilaci "Never Alone"?

Chris: Myslím, že většina z toho se přihodilo opravdu náhodou. Něco se stalo, pak jsme někoho potkali nebo se seznámili s další kapelou. Měli jsme a máme celkem podporu a jsme vděční za příležitosti, které jsme dostaly. Byl jsme to já, kdo domluvil split EP s Berlin Blackouts, které by mělo být v těchto dnech ve výrobě a venku by to mělo být letos v létě. A jak se to celé událo? Jednoduše, prostě jsem kapelu kontaktoval na FB a zeptal se jestli by nechtěli něco nahrát a oni souhlasili. Trvalo to přes dva roky ale jsem s konečným výsledkem docela spokojený a dokonce se i několik dister zavázalo, že by nám pomohli s prodejem. Jo bylo to skvělých pár let.

Ale to není všechno, minulý rok vyšlo u Insurgence rec. třetí pokračování kompilace Northern Aggression, což je výběr oi! kapel z USA a Kanady, kde se také objevili Streetlight Saints. Jak se cítíte po těch letech hraní a koncertování, kdy jste se dostali pod křídla jednoho z nejznámějších street-punk labelů v severní Americe?

Chris: Insurgence Records má v Kanadě ve vydávání dobrých desek dlouhou tradici. Jsou hlasem striktně antirasistického oi! & punku nejen v Kanadě. Jsem fakt hrdý, že jsme součástí tohoto labelu. Spolupráce s nimi je perfektní a doufám, že v ní budeme pokračovat i nadále. Rebel Time Records (punkovější sublabel patřící pod Insurgence) nám také pomohli přilákat další publikum, které bysme předtím ani neměli, takže i lidí z Rebel Time si vážíme.

Co kapely z Evropy (nezaléží jestli punk, oi!, hardcore nebo ska)? Které máte nejradši a kolik z nich nezpívá anglicky, protože, když jsem pobýval v Kanadě všimnul jsem si, že pokud kapela nezpívá anglicky, tak pozornosti místních punx & skins většinou uniká?

Chris: Z Evropy je pár neskutečně dobrých kapel, jak anglicky zpívajících, tak i ne-anglických. Poslouchám texty a to, že jim nerozumím pro mě není nutně překážkou ale zhoršuje to požitek z poslechu. Např. na jaře 2018 jsme hráli s Prowlers, dva z jejich členů hrají ve francouzky zpívající kapele zvukem připomínající The Blitz. Kapela se jmenuje Ultra Razzia a ty poslouchám fakt hodně. Angličtina sice pro mě není "středobodem vesmíru" ale požitek z poslechu s anglickým textem je prostě lepší. Ultra Razzia 

Ferg: Nevím, většina evropských kapel co poslouchám jsou heavy metal nebo black metal (Kvelertak, Mol, Behemoth...) Neřekl bych, že to je tím, že by nás to nezajímalo, jenom si myslím, že jsme cizím jazykům vystaveni méně. Také bych řekl, že z velké části to bude tím, že lidi ze severní Ameriky jsou k cizím řečím celkem ignoranti a liní se podívat do překladů. Pokud jde o dobrý song, je mi u prdele v jakém jazyce se zpívá.

Můžeš nám popsat vaše texty, o čem zpíváte? Předpokládám, že se asi nebudete považovat za apolitickou kapelu?

Chris: Určitě se nebojíme dávat najevo naše názory a postoje ale v textech máme celkem široké rozpětí témat. Neřekl bych, že je mezi tématy našich songů nějaký společný jmenovatel. SLS mají písně o všem, od přátel co nás opustili, polarizaci moderní politiky, rovnosti, životních zkušeností, přátelství až k situaci dělnické třídy v této hyper-kapitalistické éře. Perer, náš zpěvák, který stojí za většinou textů je sice šílenec ale převážnou většinou mluví za nás všechny.

Krátce po zvolení Donalda Trumpa v roce 2016, jsme mohli vidět nechutný nárůst pravicových tendencí napříč částí americké společnosti. Všichni si vybavujeme útok autem na antifašistickou demonstraci v Charlottesville v létě 2017, pochodující nácky v ulicích amerických měst, hnutí alt-right movement apod. Jak to vypadá v tomto ohledu v Kanadě, promítají se tyto krajně pravicové tendence, jako např. alt-right movement i do politických nálad napříč kanadskou společností? Máte problémy s ultra-pravicí, podobně jako je můžeme pozorovat v současnosti v USA?

Chris: Nárůst těhle sraček se dá pozorovat po celé severní Americe, bylo to tu vždycky, pozoroval jsem to už dříve. Bohužel tyto okrajové skupiny jsou teď silnější a věří si. Hlavní politické strany všeho druhu se začali těžce polarizovat, politikaří a rozdělují společnost ve snaze získat moc a odvrátit se od své skutečné agendy. Demokracie v Kanadě (ostatně jako ve většině zbytku svobodného světa) je na "okraji propasti". Vlády jsou víc, než kdy jindy ovlivňovány ultra-bohatými, kteří chtějí rozšiřovat svoje bohatství. Součástí naší filosofie vždycky bylo: jednota, myslet sami za sebe, dělat správné věci, pomocí svého vlivu přispívat ke změně, doufejme, že to z lídí nezmizí a zůstane to v nich. Je na čase, aby společnost začala kriticky hledět na to, co ve skutečnosti motivuje její vůdce.

Ferg: Bylo to tu vždycky ale různí sráči a rasisti se zdají být teď mnohem odvážnější. S Trumpovou rétorikou přišel i nový termín alt-right, který jakoby ospravedlňuje, proč je v pořádku mít tyto názory. Pro mě jsou to pořád stejní rasisti akorát používající jiný jazyk. V ulicích Calgary to nevidím tak očividně, ale v srdci je to pořád "cowboy town", takže se na to dá čas od času narazit i tady. Je mi z toho na blití vědět, že lidi takto přemýšlí a ještě to obhajují, díky legitimitě, kterou dal Trump všem těm xenofobům. Trump rozděluje společnost a škodí... je to prostě kunda hodná odsouzení.

Pokud bys měl srovnat život v Kanadě a USA, která země je podle tebe lepší k žití z hlediska zdravotní péče, sociálních služeb, pojištění, důchodu, pracovních zákonů nebo ochrany zaměstnanců?

Chris: Sociálně Kanada splňuje většinu z kritérií kvalitního místa k životu. Zdravotní péče, důchody, sociální programy, práva pracujících existují, sice ne v úplně ideální formě ale existují. Zdaleka to není dokonalé, stále se zmenšující bohatství a síla pracující třídy, systémový útlak původních obyvatel, posouvání stran politického středu směrem do prava a výše osobního dluhu, kterou si sebou nese každý kanaďan, jsou věci, které by se kvapem měly začít řešit. Ameriku bysme měli brát jako varování, jak to může dopadnout a měli bysme naším jižním bratrancům věnovat pozornost, protože tyhle dvě země jsou si v mnoha ohledech podobné. Je to místo, kde žiji a tak se snažme abysme toho co nejvíce využili.

Vnímáte se jako working class kapela? Znamená to pro vás něco?

Chris: Pro každého z nás to znamená něco jiného. Věřím, že přispíváme do příběhu o rovnosti pro všechny a prosperitě pro pracující třídu. Na to jsem hrdý.... zkrátka jsme kapelou pošetilých dělníků. Dávno bych ztratil zájem o hraní, hrát jen songy o pivu a bitkách, tak jak o tom zpívá spoustu dalších kapel.

Freg: Jo, řekl bych, že jsme working class kapelou. Pro mě je to pocit hrdosti a jednoty. Většina working class kapel sdílí nechuť k nespravedlnosti a k sociální nerovnováze, jak politicky, tak i sociálně a to je něco, pod co se můžu podepsat. Věci o kterých jako kapela zpíváme pro mě něco znamenají a jsem rád, že máme lidem co nás poslouchají co říct.

Můžeš nám nakonec, říct něco o budoucích plánech kapely, co se u Streetlight Saints chystá?

Chris: Máme kolem asi 20 nových songů, které jsme napsali za poslední dva roky. Teď v únoru máme rezervované studio a někdy během letoška plánujeme vydat naše první regulerní album. V květnu se chystáme na tour po Albertě společně s Reckless Upstars a pomalu začínáme shánět festivaly, kde bysme během léta mohli hrát. A jako kapela už dlouho sníme o tom, že bysme si zahráli v Evropě, tak snad s troškou snahy a štěstí by k tomu konečně mohlo dojít v roce 2020.

ENGLISH



Hi guys! For the beginning could you little bit itroduce yourself, how long have you been playing and how many members in the band has changed during that years?

Chris: SLS was formed in 2012, Ferg joined a year or so after that. Peter (vocal) and I met in about 2004 at a Dropkick Murphy's gig. After both being an a few bands started talking in 2012 about starting a Naked Raygun sounding band, that didn't really work out (laughs). So we started doing what we are doing. In 2016 asked our old band mate Travis Kiid to join the band on guitar and he did. Travis lives on the other side of the country but meets up to play festival gigs and records with us. Currently we have two part-time members switching off on bass duty. One is our recording engineer and good friend Graham and the other is our former bass player Craig. The core of the group for majority time has been Peter, Fergie and me. Keeping a bit of a revolving cast keeps things interesting and flexible. Over the last 7 years SLS had a more than a few members leave due to mostly just to changes in personal situations. We are in our 30's and 40's and playing in a band gets in the way of life sometimes.    

I would say that year 2018 was for SLS very busy regards to new releases. You took part on benefit antifascist compilation  "Never Alone", on Insurgence Records you have released split EP with other oi! Reckless Upstars from Ontario, which was your debut press if I am right and now you are going to do split EP with Berlin Blackouts from Germany. How did you get to colaboration with Berlin Blackouts and who invited you to be part of AFA compilation "Never Alone"?

Chris: Really, I think most of this stuff happened serendipitously. One thing happened, then we met another person or band then the next thing happened. We were and are super flattered and appreciative of the opportunities we have been given. It was me the one who orchestrated the split with the Berlin Blackouts, which is now being pressed. We should have it out in time for our summer gigs. As for how it happened; I sent the band a message on social media asking if they wanted to put a quick record out and they agreed. It has been far from quick over 2 years now, but I am very happy with the final product and several distros have committed to carry it for us. It has been a awesome couple years.

But it's not everything, last year Insurgence rec. released third installment of compilation Northern Aggression, which is selection of oi! bands from USA and Canada, where also appeared Street Light Saint. How do you feel like a band after that years of playing you got under wings of one of the most famous street-punk labels in North America?

Chris: Insurgence has a long history of putting out great stuff in Canada. They really are the voice of anti-racist punk and oi! in Canada. I am very proud to be on that label. Working with them has been great and we really hope to continue working with them. Rebel Time Records (Insurgence more punk sister label) has also helped the band reach an audience we would not have previously had, we are very appreciative of Rebel Time folks as well!   

What europian bands (doesn't matter if it's punk, oi!, hardcore or ska) do you like and how much of them are not singing in english, because when I lived in Canada I noticed that if the band is not singing in english local punx & skins mostly don't care? 

Chris: There are some unreal bands from Europe both english and non-english. I listen to lyrics and not understanding them isn't necessarily a deal breaker but for me, it does detract from my listening experience. We played with the Prowlers in the spring of 2018 and two of the members play in a francophone band reminiscent of Blitz sounding band called Ultra Razzia which I have been listening to a lot. English is not the "end all be all" but it does enhance my listening experience.  Ultra Razzia 

Ferg: I don't know, most european bands I listen to are heavy metal or black metal (Kvelertak, Mol, Behemoth....) I don't think it's that we don't care I just think we are exposed to less. I guess for the most part it's because north Americans are ignorant to other languages and to lazy to look into the translation of any other language. If it's a good song I don't really give a shit what language it's in.  

Can you describe your lyrics, what about are you singing? I guess that certainly don't call yourself apolitical oi!

Chris: We definitely don't shy away from our political opinions and leanings, but we also have broad subject matter. I don't think there is a great deal of commonality between the themes and topics of our songs. SLS has songs about everything from friends that have passed on, the polarization of modern politics, equality, life experiences, friendships, and the plight of the working class in this hyper-capitalist era. Peter (vocal) is the mad man behind penning the lyrics. The vast majority of the time he is speaking for all of us.  

Shortly after election of Donald Trump in 2016 we could see disgusting increase of right wing tendencies across the USA society. Everybody remember car attack on antifascist protesters in Charlottesville in summer 2017, marching nazis in american streets, alt-right movement and so on. How it looks in Canada, are these far-right tendencies like alt-right movement influencing political moods among canadian society? Do you have problems with far-right similar like we could see in USA?

Chris: There has been in increase in that "horseshit" all over north America. It has always existed, I have seen it. Unfortunately, now these fringe groups are feeling brave and empowered. Mainstream political parties of all types are polarizing issues, using partisan politicking and divisiveness in an attempt to gain power and distract from their true agendas. Democracy in Canada is currently on a very slippery slope (as it's in most of the free world). Governments are being influenced more than ever by the ultra-wealthy wanting to expand their wealth harvesting agenda. Part of our mantra has always been about thinking for yourself, unity, doing the right thing, using your influence to create change, let's hope that rubs off on people. It's high time society looks critically at what is motivating it's leaders. 

Ferg: It's always existed, shitheads and racists seem to be bolder now, with Trumps language it's given the alt-right new terms to justify why it's ok they are the way they are. To me it's the same racists with a new rhetoric. I don't see it as blatant in the streets of Calgary but this is a cowboy town at heart so you still run into it from time to time. It makes me sick to know that people think like this and to them it's justified because of the "legitimacy" that twisted cheeto of a president gave to xenophobes, he's divisive and damaging. It's fucking reprehensible

If you should compare live in Canada with USA, which country would you say is better for living from the point of health care, social services, insurance, pension, labor law and security of workers?

Chris: Socially it's checks most of the boxes for a good place to live. Healthcare, pensions, social programs, worker's rights all exist in some form, not ideally however they exist. It's far from perfect, the ever-shrinking wealth/power of the working class, the systemic oppression of indigenous people, the push to the "right" by centrist parties and level of personal debt the average Canadian is carrying are things that need to be addressed post haste. America is at a tipping point and Canada needs to pay attention to our southern cousins. The countries are similar and in many ways it's a cautionary tale. It's where I live, so we try and make the most of it.      

Do you feel like working class band? Does it mean something for you?

Chris: It means something different to all of us. We believe we are adding to the narrative of equality for all and prosperity for the working class. I take pride in that. We are a band of working class schmucks. I would have lost interest long ago playing songs about beers and fist fights like so many other bands do.

Ferg: I think so, we're all working class. It offers a unity and a sense of pride for me, most working class bands share an ideology and a distaste for injustice and imbalance socially, politically and economically and that is something I can get behind. The stuff we write as a band means something to me, I like that we have some things of substance to say to people who are listening.

Can you tell us on the end what's next for the band, some plans to future?

Chris: We are sitting on a bank of about 20 new songs we have written in the last 2 years. We have a long weekend booked to record now in February and are looking to release our very first full length album sometime in 2019. We have an Alberta tour coming up with Reckless Upstarts in May. We are currently booking some festival dates for the summer of 2019. SLS for the last few years has had it's heart set on playing in Europe with a bit of hard work and some more luck it might happen in 2020.

Klowns

S ruskou oi! a hardcore scénou jste se tady na stránkách už mohli setkat několikrát, přiznávám, že pro tamní kapely mám trochu slabost a tak se vám čas od času snažím přiblížit to nejlepší z východoevropské scény. Tentokrát se podíváme na zoubek kapele Klowns z Kirova, která se na scéně pohybuje už od roku 2002. Klowns byli v dobách, kdy ulicím a scéně "vládli" většinou náckové, jednou z prvních antirasistických oi! kapel v Rusku, i když postupem času se jejich postoje jasně vyprofilovaly, což kapelu posunulo k antifašistickým až levicovým postojům, o čemž svědčí i jejich předskakování katalánským Opcio K-95, při jejich vystoupení v Moskvě v roce 2013 a o rok později i španělským Nucleo Terco. První desku, která nesla jednoduchý název "Klowns" si vydali vlastním nákladem v roce 2006. Na ní ještě řezali rychlejší ostrý streetpunk, kterého se drželi i na druhém albu "Naša Lyubov', Naša Nenavist'", které vyšlo v roce 2008. Na dalších deskách už nachází svůj originální sound a postupně se začínají přesouvat k melodičtějšímu oi!punku, který se tu a tam nebojí obohatit i o piano nebo klávesy (hlavně na pozdějších albech). A to je to, co mě na Klowns, kromě jejich úderné melodičnosti, zaujalo asi nejvíc. Právě klávesy, které můžete občas slyšet v intrech některých songů dávají oi!punku úplně nový rozměr, což potvrzuje jejich deska "Po Ležviyu Britvy", která vyšla v roce 2015 u známeho Street Influence Records, které má pod svými křídly kapely jako např. What We Feel, Bystreet, Mister X, Brigadir, Shaved Heads, Zapoy, Last Train a další ruské kapely. U alba "Po Ležviyu Britvy" bych se ještě na chvíli zastavil. Pokud totiž hledáte to nejlepší, co ze sebe kapela kdy vydala, najdete to právě na této desce. Úderný, rychlý a zároveň melodický oi!punk, podbarvený tu a tam klávesami a pianem, zpívaný v ruštině, která je pro tenhle žánr přímo stvořená. Navíc vše je nahráno velice kvalitně.... prostě deska, kterou si hodně rychle zamilujete. Podobně si stojí i jejich další alba "My Deti" (2010) a "Geroi Všegda Ryadom" (2014), které jsou také plné nekompromisního melodického oi!punku. Co se týká jejich diskografie, na svém kontě mají celkem 3 dlouhohrající desky, 3 mini alba, 2 EP a společné splitko s kapelami Pod Nol' a Dvadcatye. 
A právě poslední jmenovaná kapela je vedlejším projektem členů Klowns. Dvadcatye na rozdíl od Klowns, jedou v pomalejším středním tempu s větším důrazem na melodie. Debutovali v roce 2009 stejnojmenným albem "Dvadcatye" a zatím poslední věc EP "Kogda Na Poroge Voyna", vyšlo v roce 2015. Co se Klowns samotných týče, jejich poslední počin EP "Nichto Nět Poteryano" vyšlo v září 2017. Pro mnohé ortodoxní vyznavače oi! a streetpunku bude tato deska asi těžko stravitelná, jelikož se tu kapela pustila do experimentování se zvukem a výsledkem je melodický skinhead rock, míchnutý oi!punkem a samozřejmě ani tady nesmí chybět klávesy. Na Klowns trochu atypická deska, přesto si myslím, že stojí za pozornost! Víc už asi nemá cenu dodávat! O tom jak se řeže oi! na daleké Rusi se můžete přesvědčit na následujících odkazech. Kompletní diskografii pak najdete zde.

https://www.facebook.com/klownskirov

Nespravedlivost'

Our Future

We Are Children

Fuck the R.A.C

Clear Look

Dvadcatye - There's No Way Back
Dvadcatye - Once Dreamed Dream

Recenze

Heavyball - When Can You Start?

Londýnští Heavyball, kteří se tu na recenzi objevili někdy před třemi lety, mají už nějaký pátek na světě svojí druhou desku, která dlouho unikala mé pozornosti. Album vyšlo na značce Magnetic North Records na podzim 2017 a obsahuje celkem dvanáct zářezů, opět kombinující britský indie rock a ska, což je vlastně takovým rozpoznávacím znamením kapely, oni sami to nazývají "new tone". Oproti první desce "Black Eye Diaries" (2015) tu je o něco větší důraz na ska a druhou dobu celkově. Deska ubíhá přijemným lehkým rytmemm, střídající indie a ska a nezapře v sobě vliv britských kytarovek. Heavyball by se dali zařadit po boku kapel, jako jsou např. Dead 60's nebo Buster Shuffle, kteří se také nedrží striktního ska a nebojí se ho různě přetvářet a ohýbat... tu něco ubrat, tady naopak přidat, jak je to u britských kapel zvykem. Pojďme se na album When Can You Start? podívat zblízka. Desku otevírá song Top Of Your Game, který je takovou vydařenou ukázkou toho, jak tahle kapela ke ska přistupuje, dechy tu najdete opravdu jen v pár tracích, navíc hrajou jen druhořadou roli, hlavní slovo tu mají kytary, které drží většinu melodických pasáží. Dalším podobným příkladem je song Internet Detective, kde už přece jenom můžete zaznamenat dechy ale přesto nepřeslechnete rytmickou kytaru, která v úvodu zajímavým způsobem "deformuje" pro ska tak typickou druhou dubu. Tracky jako People Person, sice nejsou ska ale přesto jde o na poslech hodně pohodovou indie záležitost. Depresivní Yesterday's Man mě nějak nepřesvědčila a jazzově pojatá A Quick Drink in the Worst Bar in the World, je styl, který mi také nic neříká. Do hry mě opět vrací The Perils of Midweek Drinking, kde se opět vracíme ke ska. Trochu víc indie-ska můžeme slyšet v následující Office Party, nicméně pro mě je naprostou špičkou tohoto alba song Year Out a to ne z toho důvodu, že jde o klasičtější ska track ale hlavně díky, v podkladu dozvučující foukací harmonice, která je tady naprosto dokonalá a celému songu dodává další rozměr. Další skvělou peckou je track After Dark, i když tady ska nehledejte ani náznakem. Co chtěla kapela říct ukolébavkami Retail is Detail a No More 9 to 5, která desku uzavírá, opravdu netuším ale jinak bych hodnotil toto album pozitivně. Sice jsem tu kromě tracku Year Out nezaznamenal žádnou potencionální hitovku, kterou by si chtělo publikum na koncertě pokaždé vyřvat a možná může na někoho deska působit trochu jednolitě, ale i přesto mě tenhle corossover ska a indie prostě baví! When Can You Start? si 8 z 10 zaslouží zcela oprávněně.

Skampararas po dlouhých 10 letech s novou deskou!

Polští Skampararas oslavili v roce 2017 dvacet let působení na scéně a k tomuto kulatému výročí si nadělili vydání best of alba "XX", kde můžete najít skladby napříč celou diskografií se všemi zpěvačkami, které kapelou za těch dvacet let prošly. Od jejich poslední studiovky Street Ska uplynulo už deset let a tak nová deska byla víc, než na spadnutí. Nový počin nese název "United" a najdete na něm celkem 12 zářezů. O vydání se tentokrát postaral label Kontrowers Records. Svojí premiéru si nové album mělo odbýt v polovině září na koncertě ve Varšavě ale vzhledem ke zranění jejich basáka se celé tour posunulo na začátek nového roku, kdy se zastaví i na pražské Sedmičce (konkrétně 12.1.), kde zahrají společně s punkovou Prawdou z Wroclavi. Album "United" bude k dostání po celou dobu jejich tour, během kterého navštíví i ruský Kaliningrad, Moskvu, Petrohrad, Minsk, Kijev a nakonec ho v dubnu zakončí opět u nás a to konkrétně v Ostravě a Praze.

Report

Aculeos, Crossczech, Muerti - (15.12. 2018) Praha - Sedmička

V říjnu nás zastihla smutná zpráva o úmrtí basáka Crossczechu Jirky "Bassmana". Je to tragédie a člověk by neměl odcházet ze světa v tomto ještě poměrně mladém věku. Scéna, jak už se ukázalo několikrát, dokáže být v takových případech docela solidární a tak na 15. prosince byl přichystán benefit na podporu jeho rodiny. Benefit na pražské Sedmičce podpořili pražští Aculeos, Crossczech a jablonečtí Muerti, čili výkvět domáci oi! scény. Vymrzlý přímo z Ďolíčku se zastávkou U Brouka, kde nabírám zbytek naší sestavy razíme na kopeček, kde už to rozjíždějí Aculeos v čele s novým zpěvákem (i když popravdě, nevím jeslti nešlo jen o záskok). Jak je vidět kapela už je za těch pár let pěkně vyhraná a od jejich prvních demo počinů udělali po hudební stránce dost velký pokrok. Jejich nesmlouvavý SHARP postoj, který se odráží i v textech asi bude trnem v oku určitým jedincům, schovávajícím se za apolitičnost ale možná asi právě proto je portřeba jít s kůží na trh a stanovit si kdo, kde stojí. Zaznělo skoro vše napříč jejich tvorbou od klasik jako Děti ulice, kde nechyběla ani rapová vložka, po Oběti, Perák, Polizia Merda v trochu hardcorovějším podání, až po Otevři oči, kterou mám ze všech nejradši, protože je to taková správná antisystémová hymna. První kapela to nemá nikdy lehké a tak lidi zatím jen stojí a spokojeně kývou hlavou. Po zhruba půlhodinovém setu se Aculeos klidí z podia a pomalu se začínají chystat Crossczech, na které se to začne, už přece jenom trochu rozjíždět. Na postu basáka se objevuje zpěvák z Aculeos a show pomalu začíná. Crossczech jsou podle mě jedna z nejlepších oi! kapel u nás, která pořád hrdě nese to, co tu po sobě zanechali The Protest. Kotel začíná pomalu houstnout a strop se začíná pěkně potit, takže atmosféra už je na tom správném bodu varu!!! Odpalují to tracky Zvědni pěst, Vespa, Svátek, vzhledem k situaci nesměly chybět songy jako Kamarád a Ztráta. Mě udělali největší radost Rytíři pravdy, protože je to taková správná hardcore nakládačka. Jako poctu kořenům samozřejmě nesměl chybět cover od Protestu v podobě songu Praha a přišlo i na Gotta Go od Agnostic Front. Crossczech předvedli peckovou show a bylo vidět, že tento večer patří především jim. No tak uvidíme snad se brzy dočkáme další desky. Poslední kapelou večera byli jablonečtí Muerti. Mě tato kapela dřív nic moc neříkala, "prostě jen další průměrný oi!punk", říkal jsem si a moc jsem nechápal co na nich lidi vidí ale po několika akcích, kde jsem měl možnost je vidět na živo, začínám celkem měnit názor a musím říct, že z kategorie "dobrý na živo" je začínám pomalu přesouvat do kategorie "prostě dobrý" :-D Jablonečáci to odpalují, kotel se už pěkně mele a podlaha se otřásá, pod párama těžkejch bot... co chceš víc? Kapela valí do lidí tracky jako Potetovanej, Tak dost, fízlům věnovaná Asi to má takhle bejt, Agent 077, Vrásky a lásky (mimochodem ten text nemá chybu, schválně kolik z vás se v tom najde), Návod na přežití, ovšem nejlepší byl song Bordel, což je cover Brostal Breakout od Sham 69. Ten refrén nemá prostě chybu "Chceme pít a dělat bordel, Chceme pít a dělat bordel" :-D Schválně, kdo z vás se takhle někdy v pátek necítil? Ale to už se blížíme pomalu ke konci, ani si už nevzpomínám, jestli byl přídavek nebo ne. Nakonec ještě přichází Vokurka z Crossczechu s děkovačkou věnovanou jak publiku, tak i kapelám. Nakonec se vybralo 26 000,- což není uplně špatné, tak snad ty peníze pomůžou. Jak už to tak na Sedmičce bývá zvykem, následuje tradiční pouštěčka v rytmu ska, oi! a punku (dnes to rozjíždí DJ Šulin :-D Nebudu vás dál zatěžovat popisem afterparty, tím, jak z croissantu uplácat sněhovou kouly a nechat si jí sežrat vyhladovělým ožralou (doufám, že mu chutnala) nebo jak si starýho punkáče spletete s bezdomovcem a ptáte se ho jeslti se nepřišel jen ohřát :-D Zkrátka vydařený sobotní večer!

Novinky u Liquidator Music

King Hammond představuje nové album

Známá postavička britského ska, bývalý člen Bad Manners a The Selecter, muzikant vystupující s takovými jmény jako byl Laurel Aitken nebo Dave Barker, Nick Welsh a.k.a King Hammnond, vydal letos v listopadu nový materiál. Nové album nese název 21st Century Scorchers a obsahuje celkem 12 tracků, které jsou poctou jamajskému rocksteady & reggae a především duchu roku 69. Jde v podstatě o kompilaci singlů, které vycházely od roku 2010, kdy se Hammnond po letech vrátil na podia. Deska vyšla u španělského labelu Liquidator Music a najdete na ní od vokálních, tak i instrumentálních reggae songů, až ke sladkému rocksteady v modernějším pojetí, jaké je pro King Hammonda typické. Na své si určitě příjdou i milovníci asfaltu, jelikož album je k dispozici pouze na vinylu. Ukázku z nové desky v podobě songů Cuban Missile a Easy Lovin' můžete ochtnat zde a zde.

Strange Cole a The Steadytones přichází s novou deskou

Legendární jamajský zpěvák Strange Cole, který se proslavil především během 60. let svými rocksteady songy a spoluprací s producenty Dukem Reidem a Clementem "Coxsonem" Dodem, vydává v těchto dnech nové mini-album "More Life", na kterém pracoval společně s německými The Steadytones z Bavorska. Nová deska obsahuje 6 tracků v duchu starého early reggae se špetkou tradičního ska a na starosti jí má opět španělský label Liquidator Music společně s německým Grover Records. Pro The Steadytones, kteří se ve své tvorbě věnují především boss reggae je to první deska s jednou z mnoha jamajských legend, kterým během posledních několika let backovali na mnoha evropských podiích. Stranger Cole na tomoto albu představuje společně se Steadytones dosud nevydané singly, které si můžete vychutnat na pocitivém 12" vinylu. Nová deska je k dostání na tomto odkaze.

Proti proudu s proudem!

Je to už skoro 7 let co jsem tu sepsal úvahu nad stavem "scény" a apatií lidí v ní. V té době to bylo rok co jsem se plný entusiasmu vrhl do psaní tohoto internetového "plátku" a možná v hlouby duše jsem doufal, že tím článkem strhnu pár lidí sebou a najde se pár dalších nadšenců, kteří do toho půjdou se mnou. Nic takového se ale nestalo, 7 let uběhlo jako voda a Porkpie je stále jen a pouze v mých rukou. Ale víte co, mě to vlastně vůbec nevadí, rád si dělám věci po svém a nemám rád, když mi do toho někdo kecá a jak je vidět asi to funguje, jinak by tyhle stránky nikdo nečetl. V lednu to bude 8 let existence tohoto webzinu a já už to beru, jako takové moje osobní "dílo", které roste a vyvijí se společně se mnou a stává se tak i určitým zrcadlem samotného autora. Už pár let to není jen o ska / reggae, jak tomu bylo v začátcích, také už nejsem takovým zatvrzelým odpůrcem facebooku jako před 7 lety, ostatně i mě semlela doba sbírání lajků a tak i Porkpie už má svůj profil. Za těch 7 let se toho změnilo hodně, v té době, ještě coby studující, stále trochu naivní, jsem měl hromadu času. Dnes naprosto chápu, že je pro někoho vůbec zázrak navštívit alespoň 2 koncerty za měsíc. Když si přečtu ten článek dnes, mám z něj dojem jako kdybych měl tenkrát pocit, že domácí "scéna" tu bez mého apelu a burcování nemůže přežít ani do konce dekády, jako kdybych to byl snad já, kdo je tím feedbackem a drží jí při životě, což je hodně úsměvná představa :D Upřímně? Punk, oi!, hardcore, ska nebo reggae tu jsou pořád a to, jestli bych já někdy začal nebo nezačal s psaním by na to nemělo asi žádný vliv a to je jedině dobře, protože to vypovídá o životaschopnosti scény. Nebo, že by přece jenom ta moje snaha na tom měla také podíl? Ta scéna žije, i když asi už nemá takovou sílu nabalovat na sebe další a další generace ale za poslední rok jsem se osobně přesvědčil, že přece jen pár mladších to stále dokáže oslovit a to je super, samozřejmě otázkou zůstává jak dlouho u toho vydrží. A v mnoha směrech jsem byl i překvapen, tenkrát jsem nečekal, že papírový fanzine, který mi v té době přišel, už jako ohrožený druh tu pořád bude. Stále vychází (hlavně v hc-punk scéně) celkem "dost" plátků a za to můžeme být v dnešní digitální éře, kdy je těch hmatatelných věcí stále méně a méně, jedině rádi. Takže nakonec musím konstatovat, že se moje skeptické představy nenaplnily a ta pomyslná scéna si žije pořád dál, jenom je někdy nahoře a pak zase dole ale to je asi celkem normální. No a pokud mluvím o scéně myslím tím vše dohromady, bez ohledu na to jestli jde o punk, ska, oi! nebo hardcore. Pro mě je to všechno prostě PUNK a jak to tak vypadá po těch 12 letech, tak mě to asi už jen tak nepustí. Za těch 7 let se změnilo hodně, stihlo se rozpadnout pár kapel, které se tu objevily v rozhovorech, nastoupil jsem do pracovního procesu, strávil skoro dva roky v zahraničí, kde se mi nakonec potvrdilo, že subkultura je neuvěřitelný sociální tmel a díky tomu jsem poznal hodně skvělých lidí z venku, kteří mě s radostí uvedli zase do toho jejich světa (tímto zdravím do Kanady všechny lidi z Calgary okolo SLS), toto by se mi asi jen tak lehce nepodařilo nebýt punku. Když už vám začne táhnout na 30 a stále vidíte, že v tom pořád jedete, že 90% vašich kámošů, jsou tím postiženy stejně tak jako vy, že i v práci aniž byste to někomu cpali si toho lidi dřív nebo později začnou všímat, že úplně nezapadáte mezi ostatní, což nemusí být nutně chováním :D ale např. oblečením a vůbec návštěvováním D.I.Y akcí, kdy mnozí nechápou ten přístup a vás to pořád baví.... myslím si, že to je ten okamžik, kdy si uvědomíte, že to z vás už nikdo nikdy neodpáře a když už, tak alespoň uvnitř vás to zůstane napořád a pokud to máte ještě vytetováno na kůži, tak to s váma půjde až do hrobu. Ta minulá úvaha byla hlavně o tom aby se lidi víc angažovali, já bych se ale teď chtěl spíš pozastavit nad tím, jak to jde skloubit dohromady, když už léta kdy je vám kolem 20, máte na to hromadu času, žádný závazky a nejste ještě systémem tak svázáni, jsou už dávno pryč. Jak zpívají Rozpor, "hrát velkého rebela, keď má človek náct, to vie každý kokot a potom z toho vyrást", přesto si nemyslím, že práce, hypotéka nebo rodina je důvodem k tomu hodit vše za hlavu a vykašlat se na to, ve výsledku by to znamenalo vybodnout se se i na hromadu kamarádů. 

Člověk nakonec zjistí, že subkultura nesubkultura, je moc malý pán na to aby to vše obešel a udělal to jinak. I když se tomu brání, systém ho dřív nebo později stejně semele ať už je sebevětší "rebel a radikál s plnou hubou antisystémových řečí". To už by asi jako jediná alternativa zbývalo, odstěhovat se na venkov, pořídit si farmu, pěstovat si zvířata zeleninu a ovoce a být tak naprosto nezávislým na systému, nebo další možnost (i když méně reálná ale rád o ní sním) by byla jedině revoluce a překopání celého ekonomicko-sociálního systému, tak abysme se necítili jako otroci svých finančních závazků a poviností. Všechna čest všem, kdo našli tu alternativu jak tohle obejít a přitom se nekurvit se systémem, pokud znáte recept sem s ním. I přes všechny postoje a radikální názory, nakonec jsme jen určitou skupinou uvnitř stáda, jen s tím rozdílem, že možná právě ta pozice subkultury nám dává určitý nadhled a reflexi systému ve kterém žijeme. Je pravda, že texty některých kapel nebo minimálně jejich politické postoje mě donutily přemýšlet a zajímat se o širší dění kolem nás, v tomto je punk a hlavně hardcore neuvěřitelně subverzivní. Otázka je, jak s tím pracovat dál? Jak s tím pracovat dál, když člověk i přes to všechno skončí v soukolí systému, kdy musí makat aby si jeho šéf mohl koupit poslední model BMW, platit nájem nebo hypotéku, později má na krku děti a rodinu, auto ale uvnitř je to stále ten 20letý nasraný punk nebo skinhead, který chce tyhle řetězy zpřetrhat a žít opravdu svobodně. Není právě potom ta subkultura už jen takovým únikem před drsnou realitou kolem nás? Já neříkám, že vztah a nebo dítě jsou důvodem se na to vykašlat a pověsit Marteny na hřebík, naopak u pár lidí ze scény vidím, že to tak nějak jde, i když asi je potřeba trochu polevit a uvědomit si, že to přece neznamená konec navštěvování nebo pořádání koncertů, kupování desek a nebo psaní fanzinů, jediný rozdíl asi bude jen v četnosti těhle aktivit. Já osobně si to už po těch letech nedokážu ani představit, cítil bych se jako, kdyby ve mě chcípla část mě samotného. I když tady už si musí každý ten recept najít sám. Můj "problém" je asi i ten, že celou tu punkovou kulturu jsem už od začátku vnímal jako něco rezistentního vůči systému, předsudkům ve společnosti, zaběhnutým pravidlům a hodnotám a v konfrontaci s realitou a postupujícím věkěm si začínám uvědomovat, že se (i přes pár odlišných názorů a postojů) vlastně vůbec v ničem od ostatních neliším. Anarcho-punx mluví o tom, že je potřeba začít hlavně u sebe, pokud chceme změnit společnost (jednej lokálně - mysli globálně). Výsledek je ten, že hodně z nich to řeší stejně jen vegetariánstvím nebo veganstvím ale mě nepříjde, že toto je cesta jak něco změnit, nebo jak se z něčeho vysvobodit. Vegan nevegan, sociální rozdíly stále rostou, jednotlivé státy vysává nadnárodní kapitál, nebo v našem případě domácí oligarcha, do práce chodit musíme a účty platit taky, nemluvě o pozdější potřebě živit rodinu. Takže k čemu to všechno, i přesto, že máme tu reflexi a nadhled o kterém jsem mluvil o pár řádků výše a díky tomu teoreticky "víme co je na světě špatně"? Dělá nás to snad tím pádem lepšími oproti většinové společnosti? Ono, když se člověk podívá na některé postavičky ve scéně, ať už jde o punkáče, HC nebo skinheady, někdy se dá narazit na dost podivné existence, u kterých vyvstává otázka, zda právě tím, že na sebe vezmou image určité skupiny lidí se nesnaží zakrývat vlastní osobní problémy. To o čem chci teď mluvit se týká spíš té političtější části scény, příjde mi to trochu směšný, je to jako kdyby jsme měli být nějakou avantgardou, která má ten správný recept na to, jak by měl svět fungovat ale za celou 40letou existenci punku jsme se globálně nikam nepohnuli. Tím neříkám, že by kapely měly kašlat na poselství v textech, to určitě ne ale po těhle úvahách jsem po několika letech dospěl k závěru, že je sice super, že vám určitá muzika otevře oči, přivede vás k určitým postojům a hodnotám ale světu kolem nás je nějaká subkultura těžce u prdele a je možná daleko účinnější chápat politiku nebo snahu o nějakou změnu systému, v celospolečenském měřítku a neuzavírat se do subkulturního ghetta a skončit tak u přesvědčování přesvědčených! Ono by se teď mohlo zdát, že vlastně tím chci říct, že existence punku se všemi těmi odnožemi, je vlastně naprosto zbytečná a přesto tvrdím, že není, jenom nemá ambice změnit svět ale jedince evidentně ano. Stačí jenom používat mozek, pěstovat v sobě kritické myšlení, neposlouchat kapely co zpívají o sračkách, číst, sebevzdělávat se makat na sobě a nepřijímat vše co nám cpou ty nahoře jako nezpochybnitelnou pravdu. Vědění je moc!!!!

Rozhovor - Arthur & The Spooners

"Nestačí si koupit Fred Perry polo, vyfotit se v něm a být doma na netu za chytrýho čuráka. Ať to zní jakkoliv pateticky, scéna stojí na lidech, kteří jí odevzdávají svoje srdce, bez příčiny". Tak tímto naprosto výstižným a dle slov autora "patetickým" úryvkem, bych chtěl představit německé Arthur & The Spooners, o kterých jste si tu mohli přečíst už v červnu. Kapela, která jen potvrzuje, že ska & reggae k punku prostě patří, stejně tak, jako punk patří k reggae & ska. A v čem tohle spojení spočívá? The Spooners vzali provařené streetpunkové singly a převlékly je do ska, zatímco legendárním ska & reggae klasikám nasadily řízný oi!punkový kabát. Někdo by řekl "cover band" ale ono to funguje a prochází jim to už od roku 2007, o čemž jste se mohli přesvědčit letos červnu, kdy zahráli na pražské Sedmičce společně s Green Smatroll.






Zdarte Arthur & The Spooners. Předpokládám, že vás zatím asi moc lidí tady v Čechách nezná, mohli byste krátce představit kapelu? Odkud jste, jak dlouho už hrajete a nějaké nejaktuálnější novinky nebo plány o kterých by měli lidi vědět?

Jsme kapela z Berlína. Současný line-up je následující Artie (vokál), Florian (basa), Anton (bicí), Max (klávesy) a Martin (kytara). Kapelu jsme založili před mnoha lety ale v této sestavě hrajeme od roku 2013. Zatím žádné konkrétní plány nemáme, jediné co chceme je prostě hrát koncerty a samozřejmě, bylo by super zajít do studia a nahrát nějaké nové věci, což se snad jednou zase stane, jak doufáme.

Minulý rok jste po 8 letech vydali vaše druhé album s celkem osobitým  názvem "Skinhead Spoonstomp". Proč tak dlouhá pauza od vydání první desky?

Hlavně kvůli neustálým změnám v sestavě. Martin se k nám přidal v roce 2010 jako nový kytarista, pak přišel Anton na post bubeníka a Max, náš klávesák je v kapele od roku 2013. Popravdě řečeno basáků jsme měli několik. Náš basák Flo, je zatím nejnovějším členem, přidal se k nám v roce 2013. Od té doby se náš line-up celkem ustálil. Takže v roce 2015 jsme už měli stálou sestavu, pár fakt dobrých songů a tak jsem vyrazili do studia. Bohužel nám to trvalo dva roky, než jsme to vydali ale jsme s deskou spokojeni a celkem na ní hrdí! Ukázalo se, že je to fakt skvělé album. Kopeme do toho!

Kdo přišel s nápadem předělávat klasické oi! / punk věci do ska a ska klasiky do punku, což je v podstatě to na čem vaše kapela stojí? Podle mě je to super nápad, díky kterému je vaše muzika celkem originální ale... stejně mi to nedá se zeptat, máte i vlastní původní songy?

To je přesně to o čem The Spooners jsou. Jde to přímo ze scény, pro scénu. Vzali jsme prostě songy, které každý zná a trochu jsme je "povařily" a pěkně "promíchaly". Tohle je přesně koncept naší kapely a vlastní tracky se psát nechystáme.

V červnu 2018 jste hráli v Praze na pozvání Barfiles United, což je skupina fanoušků mezi Bohemians 1905 a St. Pauli z Hamburku. Jste i vy sami nějak zainteresovaní ve fotbale, fandíte nějakému týmu?

Skoro každý z kapely je fanouškem nějakého týmu, ať už je to Eintracht Frankfurt, Energie Cottbus, A.S. Roma, nebo West Ham United například.

Ještě bych chvíli zůstal u fotbalu. Týmy jako St. Pauli, Celtic Glasgow, A.S. Livorno Calcio, nebo Olimpique Marsielle, jsou známe i díky otevřenému vyjadřování levicových postojů svých fanoušků. Myslím, že je asi celkem jasné, že rasistické a krajně pravicové tendence na fotbale většina lidí z punkové, oi! a hardcore scény nestrpí ale obecně, myslíte si, že politika nebo vyjadřování pol. postojů (bez ohledu na to jestli levicových nebo pravicových) patří na tribuny?

Co na tribuny nepatří je nenávist a krajně-pravicové smýšlení, to je bez debat!

Tohle je trochu mimo téma ale uprchlická krize je od roku 2015 velké téma, hlavně tady v Čechách, kterým se proud uprchlíků vyhnul téměř obloukem a uprchlíka abys tady pohledal. Nicméně díky tomu má spoustu Čechů dost zkreslenou představu o Německu, jako o zemi na pokraji zhroucení, kde Arabové každý den znásilňují ženy, Němci se bojí vycházet večer ven a Angela se chystá "vybudovat nový chalifát" a podobné nesmysly. Je jasné, že situace není asi ideální ale jak to ve skutečnosti vypadá a jaký je postoj Němců k uprchlíkům?

To je hodně těžký a nejde to shrnout do jedné odpovědi. Samozřejmě, jako každá jiná země i my tu máme pravici, levici a umírněně smýšlející lidi. Spooners odmítají jak pravicové smýšlení, stejně tak nehumání politiku, věříme v lidská práva! Pokud potřebuješ, měla by ti být nabídnuta pomoc a pokud utíkáš před válkou a pronásledováním, mělo by tu být místo, kam se můžeš ukrýt!

Mám rád singl "What Happened" z vaší poslední desky. Ten song je v podstatě o tom, jak dokáže i scéna samotná být někdy naprosto umělá a lidi uvnitř ní totálně povrchní. Je situace u vás v Německu opravdu tak špatná, nebo co vás donutilo napsat ten song, protože mě příjde, že ze všech evropských zemí máte nejsilnější punk & oi! scénu vůbec?

Je to song původně od H2O a vybrali jsme si ho záměrně, protože jde o subkulturní téma. Německá punk & oi! scéna je docela velká v porovnání se scénou ve zbytku Evropy. Dost často to můžeš vidět, když jede nějaká kapela na "evropské tour" a 17 z 20 koncertů jsou v Německu. S trochou štěstí budou mít ještě koncert ve Španělsku, Francii, Itálii nebo na východě. Větší scéna nebo subkultura se ale stává "populárnější" a začne to přitahovat, nejen spoustu nadšenců a oddaných lidí, ale bohužel i pozéry a rádoby punx & skins. Nestačí si koupit Fred Perry polo, vyfotit se v něm a být doma na netu za chytrýho čuráka. Ať to zní jakkoliv pateticky, scéna stojí na lidech, kteří jí odevzdávají svoje srdce, bez příčiny. Takže pište fanziny, pořádejte koncerty, zakládejte kapely, choďte na koncerty a podporujte svojí lokální scénu!

Z německé oi! scény přišel termín greyzone, většina z nás asi ví co by to mělo znamenat ale upřímně, za greyzone se dá označit kdokoliv, kdo má trochu jiný postoj a nemyslím tím teď nutně rasistický, nebo krajně pravicový. Jak jste na tom v Německu, protože by mě docela zajímalo, jestli ty lidi nebo kapely, které jsou většinou radikálně levicovou částí scény onálepkovány jako greyzone, jsou opravdu nějak propojeni s krajní pravicí a mají ty stupidní R.A.C tendence, nebo mezi ně hazí i kapely které fuckují jak ultra-pravici, tak i radikální levici, což pár netolerantních a paranoidních levičáků nedokáže pochopit?

Opět složitá a hodně komplexní otázka. To se dá těžko shrnout, protože téma "greyzone" ve scéně dominovalo hodně dlouho. Podle mě, je spravné a důležité odhalovat struktury a pozadí kapel a lidí, kteří zkouší scénu rozesrat svojí pravičáckou ideologií. Hodně podrobně a pečlivě se na tom pracovalo a zveřejňovaly se informace. Bohužel byly i případy kapel, se kterými jsme byli kámoši, které byly naprosto nesmyslně zatlačeny do této škatulky a přitom neměly absolutně nic společného s krajní pravicí nebo pravicovým smýšlením. Naopak, byli to kolikrát i sociální pracovníci, nebo lidi organizovaní v boji proti rasismu. Nicméně dnes tu máme téměř paralelní scénu se spoustou, někdy dost pofidérních kapel nesoucích znaky skinhead & punk subkultury, který o sobě rádi tvrdí jak jsou apolitičtí, zatímco k sobě přitahují akorát davy pravičáků.

Německá ska scéná měla odjakživa trochu vliv i na české ska, hlavně v 90. letech, kdy tu bylo doslova jen pár kapel. Jaké je vaše nejoblíbenější domácí ska a mohli byste doporučit něco ze současných německých 2tone & ska kapel, které stojí za pozornost?

V dnešní době je tak snadné objevit nějakou kapelu a sehnat si jejich muziku, takže bysme spíš radši poctili staré a dnes už nefungující kapely a doufejme, že si je poslechnete. Proto naše pozdravy a doporučení směřují ke Scrapy, Blechreiz a Mothers Pride z Berlína a všichni, kdo máte náladu na hovno si pusťte King Kong od No Sports!

ENGLISH



Greetings Arthur & The Spooners, I suppose that so far not many people in Czech knows you. So for the beginning, could you little bit introduce the band? Where are you from, how long have you been playing and some latest news or plans which we should to know?

We are from Berlin. The Band consists from Artie (vocals), Florian (bass), Anton (drums), Max (organ) and Martin (guitar). The band was founded a long time ago. But this line-up exist since 2013. There are no specific plans so far. All we wanna do is to play shows (reach out to us for booking) and of course, it would be nice to go to the studio and record some new tracks. That's gonna happen sometime, we all hope. 

Last year you have released after 8 years your second album with distinctive title "Skinhead Spoonstomp". What was the reason for such a long break from first release?

Maily due to the line-up changes. Martin joined us in 2010 as the new guitar player, than Anton joined us as our new drummer. Max our organist is now in the band since 2013. We had a few bass players, to be honest. Our bass player Flo is the latest member. He joined us in 2013. Since than the line-up has been very consistent. So in 2015 we had finally a consistant line-up, some really cool songs and went to the studio. Unfortunately it took us two years to release it. But now we are very happy and proud of it! It turned out to be a fantastic album! We really dig it!

Who came with idea to remake classic oi! / punk songs to ska and ska classics to punk, which is basically what your band stads for? According to me it was perfect idea which makes you quite original but anyway I have to ask, do you have also your original songs?

This is what The Spooners are about. It's from the scene, for the scene. We take songs, that everybody knows and spoon it up a little bit. This is the concept of the band. We will not write original songs.

In June 2018 you have played in Prague at the invitation of Barfiles United, which is group of fans between Bohemians 1905 and St. Pauli from Hamburg. Are you personally somehow engaged in football, do you support any football team?

Almost all members are fans of some football club. Eintracht Frankfurt, Energie Cottbus, A.S. Roma or West Ham United for example.

I would stay yet in football topic. Teams like St. Pauli, Celtic Glasgow, A.S. Livorno Calcio or Olimpique Marsielle are famous for expressing of mostly left-wing attitudes of theirs fans. I think that is clear that rascist and far-right tendencies on football most of people from punk, oi! and hardcore scene couldn't stand but generally, do you think that politics (doesn't matter left or right) belongs on the terraces? 

What doesn't belong to the terraces is hate and right-wing thinking, that's for sure!

This is kind of out of topic but refugee crisis is since 2015 big theme, especially here in Czech which wasn't affected by stream of refugees almost at all. Anyway just because of it most of czechs has distorted vision of Germany like a country on the brink of collapse where every day arabians rape woman, germans afraid to go outside on the evening and Angela is going "to build new caliphat" and other bullshits and nonsenses. It's clear that maybe it's not ideal, but how is real situation with immigrants and attitude of germans to them? 

That's a tough one and can't be discussed in a single answear. Of course like in every other country we have right-wing, left-wing and more moderate thinking people. The Spooners refuse right thinking as well as inhuman politics. We believe in human rights! If you are in need, you should be helped! If you are runing from war and persecution, there should be shelter!

I like your song "What Happened" from your last album. That song is basically about how scene can be so plastic and pelople inside it, take it all too superficially. Is situation in your scene really so bad or what forced you to write this song, because I would say that from all europian countries Germany has strongest punk & oi! scene ever?

Well, we deliberately choose this song from H2O because it's a subculture issue. The german punk & oi! scene is pretty big in comparison to the scenes in the rest of Europe. For example, you can often see it when bands go on a "european tour" and 17 from 20 gigs are in Germany. With a little luck, there will be an concert in Spain, France, Italy or in the east. The bigger scene or subculture, it becomes more "polpular". And that attracts next to passionate and dedicated people, unfortunately also posers and wannabes. It's not enough to buy a Fred Perry polo, take pictures in it and be a clever dick online at home. As pathetic as it sounds, but the scene lives on people who give their heart without cause. So write a fanzine, book shows, set up bands, go to concerts and support your local scene!

From german oi! scene came term greyzone, most of us knows what it should mean but to be honest under greyzone you can label anybody who has little bit different attitude than you, I'm not saying necessarilly rascit or far-right. How is situation in Germany with this? I would like to know if that people or bands who are labeled mostly by left-wing part of scene for greyzone are really in good relationship with far-rigt and has that R.A.C tendencies or are there also bands which show fuck off! also right-wing same as left-wing and some radicals from left can't stand it and understand?

Again a very difficult and complex question. It's hard to summarize, because the topic "greyzone" was for many years a very dominant in the scene. It's right and very important to uncover structures and backgrounds of bands and people who are trying to subvert scene with their right-wing ideas. This was done very conscientiously, in detail and diligently and published. Unfortunately, there were also cases of bands with whom we were friends who were completely wrongly pushed into this corner and had absolutely nothing to do with right thought. On the contrary, they were social workers and organized in the fight against racism. However, today there is almost a kind of parallel scene with many, sometimes very dodgy bands wearing many elements of the skinhead and punk scene, who like to talk about being "unpolitical" while they pull in a crowd of right-wing people.

German ska scene had always influenced little bit czech ska, mainly in 90's when we had just "few" bands here. What is your most favourite german ska and could you recommend some from the current german 2tone & ska bands which worth for attention?

Nowadays it's easy to discover bands and to get their music, so we would like to honor some old and now defunct bands and hope that you will listen to them. That's why our greetings and recommendations go out to Scrapy, Blechreiz and Mothers Pride from Berlin. And everybody who is in a bad mood just hear King Kong from No Sports.