čtvrtek 7. února 2019

Rozhovor - Streetlight Saints

Kanadská oi! & punk scéna je nám známá hlavně díky kapelám z její východní části, především z francouzky mluvícího Québecu a Ontaria. Její západní pobřeží reprezentuje většinou jen Vancouver, jména jako D.O.A, Real McKenzies nebo Bishops Green asi nemusím blíže představovat. Pak tu ještě máme Jenny Woo, ovšem co zbytek západní Kanady? Streetlight Saints z Calgary v provincii Alberta reprezentují tu méně známou část, nebo spíš zbytek tamní scény. Kapela se dala dohromady v roce 2012, ovšem trvalo to dlouhých 6 let, než se na světě objevil jejich debut, split EP s Reckless Upstars z ontariiského Windsoru. Tímto počinem se dostali do stáje Insurgence Records, jednoho z nejznáměnších kanadských street-punk labelů, který má pod palcem kapely jako jsou Prowlers, Street Troopers, The Brass, Razors in the Night, Class Assassins, Oppressed nebo The Boi!s. Kapela se drží striktního oi!punku s texty věnovanými všem vyvrhelům, rebelům a povstalcům dnešní doby a mimochodem jde o super lidi, protože jsem měl tu čest je poznat osobně, v době, kdy jsem pobýval v Kanadě! Na otázky odpovídali Chris (kytara) a Fergie (bicí).

streetlightsaints.bandcamp.com


Zdar Chrisi! Na začátek mohl bys trochu představit kapelu, jak dlouho už hrajete a kolik členů se za ty roky v kapele prostřídalo?

Chris: SLS se dali dohromady v roce 2012, Freg se přidal o rok později, nebo tak nějak. S Peterem (zpěv) jsem se potkal někdy kolem roku 2004 na koncertě Dropkick Murphy's. Potom co jsme oba dva působyli v pár kapelách, jsme se začali v roce 2012 bavit o založení kapely, která by zněla podobně jako Naked Raygun, což moc nefungovalo, tak jsme prostě začali hrát to, co hrajeme. V roce 2016 jsme se zeptali našeho dlouholetého kámoše Travise Kiida, jestli by se k nám nechtěl přidat na kytaru a Trevis souhlasil. Sice bydlí na opačné straně Kanady ale potkáváme se při hraní na festivalech a nahrávání. V současnosti máme dva členy na "půl úvazku", střídající se na postu basáka. Jeden z nich je náš a dobrý kámoš a sound engineer Graham, který nám pomáhá s nahráváním a druhý je náš bývalý basák Craig. Jádrem kapely ale po většinu času zůstávají Peter, Fergie a já. Tím jak se nám v kapele postupně střídá obsazení, je to zajímavější a "pružnější". Za posledních 7 let odešlo z kapely víc, než pár členů většinou kvůli změnám a situacím v osobním životě. Všichni jsme třicátníci, čtyřicátníci a hraní v kapele je do určité míry i naším smyslem života.

Řekl bych, že rok 2018 byl pro Street Light Saints, co se týče nových nahrávek celkem nabitý. Zúčastnili jste se benefiční antifašistické kompilace "Never Alone", u Insurgence Records vyšlo splitko s další oi! kapelou Reckless Upstars z Ontaria, což byla vlastně vaše prvotina, pokud se nemýlím a v současnosti se chystáte vydat další split EP s německými Berlin Blackouts. Jak jste se dostali ke spolupráci s Berlin Blackouts a k účasti na AFA kompilaci "Never Alone"?

Chris: Myslím, že většina z toho se přihodilo opravdu náhodou. Něco se stalo, pak jsme někoho potkali nebo se seznámili s další kapelou. Měli jsme a máme celkem podporu a jsme vděční za příležitosti, které jsme dostaly. Byl jsme to já, kdo domluvil split EP s Berlin Blackouts, které by mělo být v těchto dnech ve výrobě a venku by to mělo být letos v létě. A jak se to celé událo? Jednoduše, prostě jsem kapelu kontaktoval na FB a zeptal se jestli by nechtěli něco nahrát a oni souhlasili. Trvalo to přes dva roky ale jsem s konečným výsledkem docela spokojený a dokonce se i několik dister zavázalo, že by nám pomohli s prodejem. Jo bylo to skvělých pár let.


Ale to není všechno, minulý rok vyšlo u Insurgence rec. třetí pokračování kompilace Northern Aggression, což je výběr oi! kapel z USA a Kanady, kde se také objevili Streetlight Saints. Jak se cítíte po těch letech hraní a koncertování, kdy jste se dostali pod křídla jednoho z nejznámějších street-punk labelů v severní Americe?

Chris: Insurgence Records má v Kanadě ve vydávání dobrých desek dlouhou tradici. Jsou hlasem striktně antirasistického oi! & punku nejen v Kanadě. Jsem fakt hrdý, že jsme součástí tohoto labelu. Spolupráce s nimi je perfektní a doufám, že v ní budeme pokračovat i nadále. Rebel Time Records (punkovější sublabel patřící pod Insurgence) nám také pomohli přilákat další publikum, které bysme předtím ani neměli, takže i lidí z Rebel Time si vážíme.

Co kapely z Evropy (nezaléží jestli punk, oi!, hardcore nebo ska)? Které máte nejradši a kolik z nich nezpívá anglicky, protože, když jsem pobýval v Kanadě všimnul jsem si, že pokud kapela nezpívá anglicky, tak pozornosti místních punx & skins většinou uniká?

Chris: Z Evropy je pár neskutečně dobrých kapel, jak anglicky zpívajících, tak i ne-anglických. Poslouchám texty a to, že jim nerozumím pro mě není nutně překážkou ale zhoršuje to požitek z poslechu. Např. na jaře 2018 jsme hráli s Prowlers, dva z jejich členů hrají ve francouzky zpívající kapele zvukem připomínající The Blitz. Kapela se jmenuje Ultra Razzia a ty poslouchám fakt hodně. Angličtina sice pro mě není "středobodem vesmíru" ale požitek z poslechu s anglickým textem je prostě lepší. Ultra Razzia 

Ferg: Nevím, většina evropských kapel co poslouchám jsou heavy metal nebo black metal (Kvelertak, Mol, Behemoth...) Neřekl bych, že to je tím, že by nás to nezajímalo, jenom si myslím, že jsme cizím jazykům vystaveni méně. Také bych řekl, že z velké části to bude tím, že lidi ze severní Ameriky jsou k cizím řečím celkem ignoranti a liní se podívat do překladů. Pokud jde o dobrý song, je mi u prdele v jakém jazyce se zpívá.

Můžeš nám popsat vaše texty, o čem zpíváte? Předpokládám, že se asi nebudete považovat za apolitickou kapelu?

Chris: Určitě se nebojíme dávat najevo naše názory a postoje ale v textech máme celkem široké rozpětí témat. Neřekl bych, že je mezi tématy našich songů nějaký společný jmenovatel. SLS mají písně o všem, od přátel co nás opustili, polarizaci moderní politiky, rovnosti, životních zkušeností, přátelství až k situaci dělnické třídy v této hyper-kapitalistické éře. Perer, náš zpěvák, který stojí za většinou textů je sice šílenec ale převážnou většinou mluví za nás všechny.


Krátce po zvolení Donalda Trumpa v roce 2016, jsme mohli vidět nechutný nárůst pravicových tendencí napříč částí americké společnosti. Všichni si vybavujeme útok autem na antifašistickou demonstraci v Charlottesville v létě 2017, pochodující nácky v ulicích amerických měst, hnutí alt-right movement apod. Jak to vypadá v tomto ohledu v Kanadě, promítají se tyto krajně pravicové tendence, jako např. alt-right movement i do politických nálad napříč kanadskou společností? Máte problémy s ultra-pravicí, podobně jako je můžeme pozorovat v současnosti v USA?

Chris: Nárůst těhle sraček se dá pozorovat po celé severní Americe, bylo to tu vždycky, pozoroval jsem to už dříve. Bohužel tyto okrajové skupiny jsou teď silnější a věří si. Hlavní politické strany všeho druhu se začali těžce polarizovat, politikaří a rozdělují společnost ve snaze získat moc a odvrátit se od své skutečné agendy. Demokracie v Kanadě (ostatně jako ve většině zbytku svobodného světa) je na "okraji propasti". Vlády jsou víc, než kdy jindy ovlivňovány ultra-bohatými, kteří chtějí rozšiřovat svoje bohatství. Součástí naší filosofie vždycky bylo: jednota, myslet sami za sebe, dělat správné věci, pomocí svého vlivu přispívat ke změně, doufejme, že to z lídí nezmizí a zůstane to v nich. Je na čase, aby společnost začala kriticky hledět na to, co ve skutečnosti motivuje její vůdce.

Ferg: Bylo to tu vždycky ale různí sráči a rasisti se zdají být teď mnohem odvážnější. S Trumpovou rétorikou přišel i nový termín alt-right, který jakoby ospravedlňuje, proč je v pořádku mít tyto názory. Pro mě jsou to pořád stejní rasisti akorát používající jiný jazyk. V ulicích Calgary to nevidím tak očividně, ale v srdci je to pořád "cowboy town", takže se na to dá čas od času narazit i tady. Je mi z toho na blití vědět, že lidi takto přemýšlí a ještě to obhajují, díky legitimitě, kterou dal Trump všem těm xenofobům. Trump rozděluje společnost a škodí... je to prostě kunda hodná odsouzení.

Pokud bys měl srovnat život v Kanadě a USA, která země je podle tebe lepší k žití z hlediska zdravotní péče, sociálních služeb, pojištění, důchodu, pracovních zákonů nebo ochrany zaměstnanců?

Chris: Sociálně Kanada splňuje většinu z kritérií kvalitního místa k životu. Zdravotní péče, důchody, sociální programy, práva pracujících existují, sice ne v úplně ideální formě ale existují. Zdaleka to není dokonalé, stále se zmenšující bohatství a síla pracující třídy, systémový útlak původních obyvatel, posouvání stran politického středu směrem do prava a výše osobního dluhu, kterou si sebou nese každý kanaďan, jsou věci, které by se kvapem měly začít řešit. Ameriku bysme měli brát jako varování, jak to může dopadnout a měli bysme naším jižním bratrancům věnovat pozornost, protože tyhle dvě země jsou si v mnoha ohledech podobné. Je to místo, kde žiji a tak se snažme abysme toho co nejvíce využili.


Vnímáte se jako working class kapela? Znamená to pro vás něco?

Chris: Pro každého z nás to znamená něco jiného. Věřím, že přispíváme do příběhu o rovnosti pro všechny a prosperitě pro pracující třídu. Na to jsem hrdý.... zkrátka jsme kapelou pošetilých dělníků. Dávno bych ztratil zájem o hraní, hrát jen songy o pivu a bitkách, tak jak o tom zpívá spoustu dalších kapel.

Freg: Jo, řekl bych, že jsme working class kapelou. Pro mě je to pocit hrdosti a jednoty. Většina working class kapel sdílí nechuť k nespravedlnosti a k sociální nerovnováze, jak politicky, tak i sociálně a to je něco, pod co se můžu podepsat. Věci o kterých jako kapela zpíváme pro mě něco znamenají a jsem rád, že máme lidem co nás poslouchají co říct.

Můžeš nám nakonec, říct něco o budoucích plánech kapely, co se u Streetlight Saints chystá?

Chris: Máme kolem asi 20 nových songů, které jsme napsali za poslední dva roky. Teď v únoru máme rezervované studio a někdy během letoška plánujeme vydat naše první regulerní album. V květnu se chystáme na tour po Albertě společně s Reckless Upstars a pomalu začínáme shánět festivaly, kde bysme během léta mohli hrát. A jako kapela už dlouho sníme o tom, že bysme si zahráli v Evropě, tak snad s troškou snahy a štěstí by k tomu konečně mohlo dojít v roce 2020.



ENGLISH



Hi guys! For the beginning could you little bit itroduce yourself, how long have you been playing and how many members in the band has changed during that years?

Chris: SLS was formed in 2012, Ferg joined a year or so after that. Peter (vocal) and I met in about 2004 at a Dropkick Murphy's gig. After both being an a few bands started talking in 2012 about starting a Naked Raygun sounding band, that didn't really work out (laughs). So we started doing what we are doing. In 2016 asked our old band mate Travis Kiid to join the band on guitar and he did. Travis lives on the other side of the country but meets up to play festival gigs and records with us. Currently we have two part-time members switching off on bass duty. One is our recording engineer and good friend Graham and the other is our former bass player Craig. The core of the group for majority time has been Peter, Fergie and me. Keeping a bit of a revolving cast keeps things interesting and flexible. Over the last 7 years SLS had a more than a few members leave due to mostly just to changes in personal situations. We are in our 30's and 40's and playing in a band gets in the way of life sometimes.    

I would say that year 2018 was for SLS very busy regards to new releases. You took part on benefit antifascist compilation  "Never Alone", on Insurgence Records you have released split EP with other oi! Reckless Upstars from Ontario, which was your debut press if I am right and now you are going to do split EP with Berlin Blackouts from Germany. How did you get to colaboration with Berlin Blackouts and who invited you to be part of AFA compilation "Never Alone"?

Chris: Really, I think most of this stuff happened serendipitously. One thing happened, then we met another person or band then the next thing happened. We were and are super flattered and appreciative of the opportunities we have been given. It was me the one who orchestrated the split with the Berlin Blackouts, which is now being pressed. We should have it out in time for our summer gigs. As for how it happened; I sent the band a message on social media asking if they wanted to put a quick record out and they agreed. It has been far from quick over 2 years now, but I am very happy with the final product and several distros have committed to carry it for us. It has been a awesome couple years.

But it's not everything, last year Insurgence rec. released third installment of compilation Northern Aggression, which is selection of oi! bands from USA and Canada, where also appeared Street Light Saint. How do you feel like a band after that years of playing you got under wings of one of the most famous street-punk labels in North America?

Chris: Insurgence has a long history of putting out great stuff in Canada. They really are the voice of anti-racist punk and oi! in Canada. I am very proud to be on that label. Working with them has been great and we really hope to continue working with them. Rebel Time Records (Insurgence more punk sister label) has also helped the band reach an audience we would not have previously had, we are very appreciative of Rebel Time folks as well!   

What europian bands (doesn't matter if it's punk, oi!, hardcore or ska) do you like and how much of them are not singing in english, because when I lived in Canada I noticed that if the band is not singing in english local punx & skins mostly don't care? 

Chris: There are some unreal bands from Europe both english and non-english. I listen to lyrics and not understanding them isn't necessarily a deal breaker but for me, it does detract from my listening experience. We played with the Prowlers in the spring of 2018 and two of the members play in a francophone band reminiscent of Blitz sounding band called Ultra Razzia which I have been listening to a lot. English is not the "end all be all" but it does enhance my listening experience.  Ultra Razzia 

Ferg: I don't know, most european bands I listen to are heavy metal or black metal (Kvelertak, Mol, Behemoth....) I don't think it's that we don't care I just think we are exposed to less. I guess for the most part it's because north Americans are ignorant to other languages and to lazy to look into the translation of any other language. If it's a good song I don't really give a shit what language it's in.  

Can you describe your lyrics, what about are you singing? I guess that certainly don't call yourself apolitical oi!

Chris: We definitely don't shy away from our political opinions and leanings, but we also have broad subject matter. I don't think there is a great deal of commonality between the themes and topics of our songs. SLS has songs about everything from friends that have passed on, the polarization of modern politics, equality, life experiences, friendships, and the plight of the working class in this hyper-capitalist era. Peter (vocal) is the mad man behind penning the lyrics. The vast majority of the time he is speaking for all of us.  

Shortly after election of Donald Trump in 2016 we could see disgusting increase of right wing tendencies across the USA society. Everybody remember car attack on antifascist protesters in Charlottesville in summer 2017, marching nazis in american streets, alt-right movement and so on. How it looks in Canada, are these far-right tendencies like alt-right movement influencing political moods among canadian society? Do you have problems with far-right similar like we could see in USA?

Chris: There has been in increase in that "horseshit" all over north America. It has always existed, I have seen it. Unfortunately, now these fringe groups are feeling brave and empowered. Mainstream political parties of all types are polarizing issues, using partisan politicking and divisiveness in an attempt to gain power and distract from their true agendas. Democracy in Canada is currently on a very slippery slope (as it's in most of the free world). Governments are being influenced more than ever by the ultra-wealthy wanting to expand their wealth harvesting agenda. Part of our mantra has always been about thinking for yourself, unity, doing the right thing, using your influence to create change, let's hope that rubs off on people. It's high time society looks critically at what is motivating it's leaders. 

Ferg: It's always existed, shitheads and racists seem to be bolder now, with Trumps language it's given the alt-right new terms to justify why it's ok they are the way they are. To me it's the same racists with a new rhetoric. I don't see it as blatant in the streets of Calgary but this is a cowboy town at heart so you still run into it from time to time. It makes me sick to know that people think like this and to them it's justified because of the "legitimacy" that twisted cheeto of a president gave to xenophobes, he's divisive and damaging. It's fucking reprehensible

If you should compare live in Canada with USA, which country would you say is better for living from the point of health care, social services, insurance, pension, labor law and security of workers?

Chris: Socially it's checks most of the boxes for a good place to live. Healthcare, pensions, social programs, worker's rights all exist in some form, not ideally however they exist. It's far from perfect, the ever-shrinking wealth/power of the working class, the systemic oppression of indigenous people, the push to the "right" by centrist parties and level of personal debt the average Canadian is carrying are things that need to be addressed post haste. America is at a tipping point and Canada needs to pay attention to our southern cousins. The countries are similar and in many ways it's a cautionary tale. It's where I live, so we try and make the most of it.      

Do you feel like working class band? Does it mean something for you?

Chris: It means something different to all of us. We believe we are adding to the narrative of equality for all and prosperity for the working class. I take pride in that. We are a band of working class schmucks. I would have lost interest long ago playing songs about beers and fist fights like so many other bands do.

Ferg: I think so, we're all working class. It offers a unity and a sense of pride for me, most working class bands share an ideology and a distaste for injustice and imbalance socially, politically and economically and that is something I can get behind. The stuff we write as a band means something to me, I like that we have some things of substance to say to people who are listening.

Can you tell us on the end what's next for the band, some plans to future?

Chris: We are sitting on a bank of about 20 new songs we have written in the last 2 years. We have a long weekend booked to record now in February and are looking to release our very first full length album sometime in 2019. We have an Alberta tour coming up with Reckless Upstarts in May. We are currently booking some festival dates for the summer of 2019. SLS for the last few years has had it's heart set on playing in Europe with a bit of hard work and some more luck it might happen in 2020.

Žádné komentáře:

Okomentovat