Klowns

S ruskou oi! a hardcore scénou jste se tady na stránkách už mohli setkat několikrát, přiznávám, že pro tamní kapely mám trochu slabost a tak se vám čas od času snažím přiblížit to nejlepší z východoevropské scény. Tentokrát se podíváme na zoubek kapele Klowns z Kirova, která se na scéně pohybuje už od roku 2002. Klowns byli v dobách, kdy ulicím a scéně "vládli" většinou náckové, jednou z prvních antirasistických oi! kapel v Rusku, i když postupem času se jejich postoje jasně vyprofilovaly, což kapelu posunulo k antifašistickým až levicovým postojům, o čemž svědčí i jejich předskakování katalánským Opcio K-95, při jejich vystoupení v Moskvě v roce 2013 a o rok později i španělským Nucleo Terco. První desku, která nesla jednoduchý název "Klowns" si vydali vlastním nákladem v roce 2006. Na ní ještě řezali rychlejší ostrý streetpunk, kterého se drželi i na druhém albu "Naša Lyubov', Naša Nenavist'", které vyšlo v roce 2008. Na dalších deskách už nachází svůj originální sound a postupně se začínají přesouvat k melodičtějšímu oi!punku, který se tu a tam nebojí obohatit i o piano nebo klávesy (hlavně na pozdějších albech). A to je to, co mě na Klowns, kromě jejich úderné melodičnosti, zaujalo asi nejvíc. Právě klávesy, které můžete občas slyšet v intrech některých songů dávají oi!punku úplně nový rozměr, což potvrzuje jejich deska "Po Ležviyu Britvy", která vyšla v roce 2015 u známeho Street Influence Records, které má pod svými křídly kapely jako např. What We Feel, Bystreet, Mister X, Brigadir, Shaved Heads, Zapoy, Last Train a další ruské kapely. U alba "Po Ležviyu Britvy" bych se ještě na chvíli zastavil. Pokud totiž hledáte to nejlepší, co ze sebe kapela kdy vydala, najdete to právě na této desce. Úderný, rychlý a zároveň melodický oi!punk, podbarvený tu a tam klávesami a pianem, zpívaný v ruštině, která je pro tenhle žánr přímo stvořená. Navíc vše je nahráno velice kvalitně.... prostě deska, kterou si hodně rychle zamilujete. Podobně si stojí i jejich další alba "My Deti" (2010) a "Geroi Všegda Ryadom" (2014), které jsou také plné nekompromisního melodického oi!punku. Co se týká jejich diskografie, na svém kontě mají celkem 3 dlouhohrající desky, 3 mini alba, 2 EP a společné splitko s kapelami Pod Nol' a Dvadcatye. 
A právě poslední jmenovaná kapela je vedlejším projektem členů Klowns. Dvadcatye na rozdíl od Klowns, jedou v pomalejším středním tempu s větším důrazem na melodie. Debutovali v roce 2009 stejnojmenným albem "Dvadcatye" a zatím poslední věc EP "Kogda Na Poroge Voyna", vyšlo v roce 2015. Co se Klowns samotných týče, jejich poslední počin EP "Nichto Nět Poteryano" vyšlo v září 2017. Pro mnohé ortodoxní vyznavače oi! a streetpunku bude tato deska asi těžko stravitelná, jelikož se tu kapela pustila do experimentování se zvukem a výsledkem je melodický skinhead rock, míchnutý oi!punkem a samozřejmě ani tady nesmí chybět klávesy. Na Klowns trochu atypická deska, přesto si myslím, že stojí za pozornost! Víc už asi nemá cenu dodávat! O tom jak se řeže oi! na daleké Rusi se můžete přesvědčit na následujících odkazech. Kompletní diskografii pak najdete zde.

https://www.facebook.com/klownskirov

Nespravedlivost'

Our Future

We Are Children

Fuck the R.A.C

Clear Look

Dvadcatye - There's No Way Back
Dvadcatye - Once Dreamed Dream

Recenze

Heavyball - When Can You Start?

Londýnští Heavyball, kteří se tu na recenzi objevili někdy před třemi lety, mají už nějaký pátek na světě svojí druhou desku, která dlouho unikala mé pozornosti. Album vyšlo na značce Magnetic North Records na podzim 2017 a obsahuje celkem dvanáct zářezů, opět kombinující britský indie rock a ska, což je vlastně takovým rozpoznávacím znamením kapely, oni sami to nazývají "new tone". Oproti první desce "Black Eye Diaries" (2015) tu je o něco větší důraz na ska a druhou dobu celkově. Deska ubíhá přijemným lehkým rytmemm, střídající indie a ska a nezapře v sobě vliv britských kytarovek. Heavyball by se dali zařadit po boku kapel, jako jsou např. Dead 60's nebo Buster Shuffle, kteří se také nedrží striktního ska a nebojí se ho různě přetvářet a ohýbat... tu něco ubrat, tady naopak přidat, jak je to u britských kapel zvykem. Pojďme se na album When Can You Start? podívat zblízka. Desku otevírá song Top Of Your Game, který je takovou vydařenou ukázkou toho, jak tahle kapela ke ska přistupuje, dechy tu najdete opravdu jen v pár tracích, navíc hrajou jen druhořadou roli, hlavní slovo tu mají kytary, které drží většinu melodických pasáží. Dalším podobným příkladem je song Internet Detective, kde už přece jenom můžete zaznamenat dechy ale přesto nepřeslechnete rytmickou kytaru, která v úvodu zajímavým způsobem "deformuje" pro ska tak typickou druhou dubu. Tracky jako People Person, sice nejsou ska ale přesto jde o na poslech hodně pohodovou indie záležitost. Depresivní Yesterday's Man mě nějak nepřesvědčila a jazzově pojatá A Quick Drink in the Worst Bar in the World, je styl, který mi také nic neříká. Do hry mě opět vrací The Perils of Midweek Drinking, kde se opět vracíme ke ska. Trochu víc indie-ska můžeme slyšet v následující Office Party, nicméně pro mě je naprostou špičkou tohoto alba song Year Out a to ne z toho důvodu, že jde o klasičtější ska track ale hlavně díky, v podkladu dozvučující foukací harmonice, která je tady naprosto dokonalá a celému songu dodává další rozměr. Další skvělou peckou je track After Dark, i když tady ska nehledejte ani náznakem. Co chtěla kapela říct ukolébavkami Retail is Detail a No More 9 to 5, která desku uzavírá, opravdu netuším ale jinak bych hodnotil toto album pozitivně. Sice jsem tu kromě tracku Year Out nezaznamenal žádnou potencionální hitovku, kterou by si chtělo publikum na koncertě pokaždé vyřvat a možná může na někoho deska působit trochu jednolitě, ale i přesto mě tenhle corossover ska a indie prostě baví! When Can You Start? si 8 z 10 zaslouží zcela oprávněně.

Skampararas po dlouhých 10 letech s novou deskou!

Polští Skampararas oslavili v roce 2017 dvacet let působení na scéně a k tomuto kulatému výročí si nadělili vydání best of alba "XX", kde můžete najít skladby napříč celou diskografií se všemi zpěvačkami, které kapelou za těch dvacet let prošly. Od jejich poslední studiovky Street Ska uplynulo už deset let a tak nová deska byla víc, než na spadnutí. Nový počin nese název "United" a najdete na něm celkem 12 zářezů. O vydání se tentokrát postaral label Kontrowers Records. Svojí premiéru si nové album mělo odbýt v polovině září na koncertě ve Varšavě ale vzhledem ke zranění jejich basáka se celé tour posunulo na začátek nového roku, kdy se zastaví i na pražské Sedmičce (konkrétně 12.1.), kde zahrají společně s punkovou Prawdou z Wroclavi. Album "United" bude k dostání po celou dobu jejich tour, během kterého navštíví i ruský Kaliningrad, Moskvu, Petrohrad, Minsk, Kijev a nakonec ho v dubnu zakončí opět u nás a to konkrétně v Ostravě a Praze.

Report

Aculeos, Crossczech, Muerti - (15.12. 2018) Praha - Sedmička

V říjnu nás zastihla smutná zpráva o úmrtí basáka Crossczechu Jirky "Bassmana". Je to tragédie a člověk by neměl odcházet ze světa v tomto ještě poměrně mladém věku. Scéna, jak už se ukázalo několikrát, dokáže být v takových případech docela solidární a tak na 15. prosince byl přichystán benefit na podporu jeho rodiny. Benefit na pražské Sedmičce podpořili pražští Aculeos, Crossczech a jablonečtí Muerti, čili výkvět domáci oi! scény. Vymrzlý přímo z Ďolíčku se zastávkou U Brouka, kde nabírám zbytek naší sestavy razíme na kopeček, kde už to rozjíždějí Aculeos v čele s novým zpěvákem (i když popravdě, nevím jeslti nešlo jen o záskok). Jak je vidět kapela už je za těch pár let pěkně vyhraná a od jejich prvních demo počinů udělali po hudební stránce dost velký pokrok. Jejich nesmlouvavý SHARP postoj, který se odráží i v textech asi bude trnem v oku určitým jedincům, schovávajícím se za apolitičnost ale možná asi právě proto je portřeba jít s kůží na trh a stanovit si kdo, kde stojí. Zaznělo skoro vše napříč jejich tvorbou od klasik jako Děti ulice, kde nechyběla ani rapová vložka, po Oběti, Perák, Polizia Merda v trochu hardcorovějším podání, až po Otevři oči, kterou mám ze všech nejradši, protože je to taková správná antisystémová hymna. První kapela to nemá nikdy lehké a tak lidi zatím jen stojí a spokojeně kývou hlavou. Po zhruba půlhodinovém setu se Aculeos klidí z podia a pomalu se začínají chystat Crossczech, na které se to začne, už přece jenom trochu rozjíždět. Na postu basáka se objevuje zpěvák z Aculeos a show pomalu začíná. Crossczech jsou podle mě jedna z nejlepších oi! kapel u nás, která pořád hrdě nese to, co tu po sobě zanechali The Protest. Kotel začíná pomalu houstnout a strop se začíná pěkně potit, takže atmosféra už je na tom správném bodu varu!!! Odpalují to tracky Zvědni pěst, Vespa, Svátek, vzhledem k situaci nesměly chybět songy jako Kamarád a Ztráta. Mě udělali největší radost Rytíři pravdy, protože je to taková správná hardcore nakládačka. Jako poctu kořenům samozřejmě nesměl chybět cover od Protestu v podobě songu Praha a přišlo i na Gotta Go od Agnostic Front. Crossczech předvedli peckovou show a bylo vidět, že tento večer patří především jim. No tak uvidíme snad se brzy dočkáme další desky. Poslední kapelou večera byli jablonečtí Muerti. Mě tato kapela dřív nic moc neříkala, "prostě jen další průměrný oi!punk", říkal jsem si a moc jsem nechápal co na nich lidi vidí ale po několika akcích, kde jsem měl možnost je vidět na živo, začínám celkem měnit názor a musím říct, že z kategorie "dobrý na živo" je začínám pomalu přesouvat do kategorie "prostě dobrý" :-D Jablonečáci to odpalují, kotel se už pěkně mele a podlaha se otřásá, pod párama těžkejch bot... co chceš víc? Kapela valí do lidí tracky jako Potetovanej, Tak dost, fízlům věnovaná Asi to má takhle bejt, Agent 077, Vrásky a lásky (mimochodem ten text nemá chybu, schválně kolik z vás se v tom najde), Návod na přežití, ovšem nejlepší byl song Bordel, což je cover Brostal Breakout od Sham 69. Ten refrén nemá prostě chybu "Chceme pít a dělat bordel, Chceme pít a dělat bordel" :-D Schválně, kdo z vás se takhle někdy v pátek necítil? Ale to už se blížíme pomalu ke konci, ani si už nevzpomínám, jestli byl přídavek nebo ne. Nakonec ještě přichází Vokurka z Crossczechu s děkovačkou věnovanou jak publiku, tak i kapelám. Nakonec se vybralo 26 000,- což není uplně špatné, tak snad ty peníze pomůžou. Jak už to tak na Sedmičce bývá zvykem, následuje tradiční pouštěčka v rytmu ska, oi! a punku (dnes to rozjíždí DJ Šulin :-D Nebudu vás dál zatěžovat popisem afterparty, tím, jak z croissantu uplácat sněhovou kouly a nechat si jí sežrat vyhladovělým ožralou (doufám, že mu chutnala) nebo jak si starýho punkáče spletete s bezdomovcem a ptáte se ho jeslti se nepřišel jen ohřát :-D Zkrátka vydařený sobotní večer!

Novinky u Liquidator Music

King Hammond představuje nové album

Známá postavička britského ska, bývalý člen Bad Manners a The Selecter, muzikant vystupující s takovými jmény jako byl Laurel Aitken nebo Dave Barker, Nick Welsh a.k.a King Hammnond, vydal letos v listopadu nový materiál. Nové album nese název 21st Century Scorchers a obsahuje celkem 12 tracků, které jsou poctou jamajskému rocksteady & reggae a především duchu roku 69. Jde v podstatě o kompilaci singlů, které vycházely od roku 2010, kdy se Hammnond po letech vrátil na podia. Deska vyšla u španělského labelu Liquidator Music a najdete na ní od vokálních, tak i instrumentálních reggae songů, až ke sladkému rocksteady v modernějším pojetí, jaké je pro King Hammonda typické. Na své si určitě příjdou i milovníci asfaltu, jelikož album je k dispozici pouze na vinylu. Ukázku z nové desky v podobě songů Cuban Missile a Easy Lovin' můžete ochtnat zde a zde.

Strange Cole a The Steadytones přichází s novou deskou

Legendární jamajský zpěvák Strange Cole, který se proslavil především během 60. let svými rocksteady songy a spoluprací s producenty Dukem Reidem a Clementem "Coxsonem" Dodem, vydává v těchto dnech nové mini-album "More Life", na kterém pracoval společně s německými The Steadytones z Bavorska. Nová deska obsahuje 6 tracků v duchu starého early reggae se špetkou tradičního ska a na starosti jí má opět španělský label Liquidator Music společně s německým Grover Records. Pro The Steadytones, kteří se ve své tvorbě věnují především boss reggae je to první deska s jednou z mnoha jamajských legend, kterým během posledních několika let backovali na mnoha evropských podiích. Stranger Cole na tomoto albu představuje společně se Steadytones dosud nevydané singly, které si můžete vychutnat na pocitivém 12" vinylu. Nová deska je k dostání na tomto odkaze.

Proti proudu s proudem!

Je to už skoro 7 let co jsem tu sepsal úvahu nad stavem "scény" a apatií lidí v ní. V té době to bylo rok co jsem se plný entusiasmu vrhl do psaní tohoto internetového "plátku" a možná v hlouby duše jsem doufal, že tím článkem strhnu pár lidí sebou a najde se pár dalších nadšenců, kteří do toho půjdou se mnou. Nic takového se ale nestalo, 7 let uběhlo jako voda a Porkpie je stále jen a pouze v mých rukou. Ale víte co, mě to vlastně vůbec nevadí, rád si dělám věci po svém a nemám rád, když mi do toho někdo kecá a jak je vidět asi to funguje, jinak by tyhle stránky nikdo nečetl. V lednu to bude 8 let existence tohoto webzinu a já už to beru, jako takové moje osobní "dílo", které roste a vyvijí se společně se mnou a stává se tak i určitým zrcadlem samotného autora. Už pár let to není jen o ska / reggae, jak tomu bylo v začátcích, také už nejsem takovým zatvrzelým odpůrcem facebooku jako před 7 lety, ostatně i mě semlela doba sbírání lajků a tak i Porkpie už má svůj profil. Za těch 7 let se toho změnilo hodně, v té době, ještě coby studující, stále trochu naivní, jsem měl hromadu času. Dnes naprosto chápu, že je pro někoho vůbec zázrak navštívit alespoň 2 koncerty za měsíc. Když si přečtu ten článek dnes, mám z něj dojem jako kdybych měl tenkrát pocit, že domácí "scéna" tu bez mého apelu a burcování nemůže přežít ani do konce dekády, jako kdybych to byl snad já, kdo je tím feedbackem a drží jí při životě, což je hodně úsměvná představa :D Upřímně? Punk, oi!, hardcore, ska nebo reggae tu jsou pořád a to, jestli bych já někdy začal nebo nezačal s psaním by na to nemělo asi žádný vliv a to je jedině dobře, protože to vypovídá o životaschopnosti scény. Nebo, že by přece jenom ta moje snaha na tom měla také podíl? Ta scéna žije, i když asi už nemá takovou sílu nabalovat na sebe další a další generace ale za poslední rok jsem se osobně přesvědčil, že přece jen pár mladších to stále dokáže oslovit a to je super, samozřejmě otázkou zůstává jak dlouho u toho vydrží. A v mnoha směrech jsem byl i překvapen, tenkrát jsem nečekal, že papírový fanzine, který mi v té době přišel, už jako ohrožený druh tu pořád bude. Stále vychází (hlavně v hc-punk scéně) celkem "dost" plátků a za to můžeme být v dnešní digitální éře, kdy je těch hmatatelných věcí stále méně a méně, jedině rádi. Takže nakonec musím konstatovat, že se moje skeptické představy nenaplnily a ta pomyslná scéna si žije pořád dál, jenom je někdy nahoře a pak zase dole ale to je asi celkem normální. No a pokud mluvím o scéně myslím tím vše dohromady, bez ohledu na to jestli jde o punk, ska, oi! nebo hardcore. Pro mě je to všechno prostě PUNK a jak to tak vypadá po těch 12 letech, tak mě to asi už jen tak nepustí. Za těch 7 let se změnilo hodně, stihlo se rozpadnout pár kapel, které se tu objevily v rozhovorech, nastoupil jsem do pracovního procesu, strávil skoro dva roky v zahraničí, kde se mi nakonec potvrdilo, že subkultura je neuvěřitelný sociální tmel a díky tomu jsem poznal hodně skvělých lidí z venku, kteří mě s radostí uvedli zase do toho jejich světa (tímto zdravím do Kanady všechny lidi z Calgary okolo SLS), toto by se mi asi jen tak lehce nepodařilo nebýt punku. Když už vám začne táhnout na 30 a stále vidíte, že v tom pořád jedete, že 90% vašich kámošů, jsou tím postiženy stejně tak jako vy, že i v práci aniž byste to někomu cpali si toho lidi dřív nebo později začnou všímat, že úplně nezapadáte mezi ostatní, což nemusí být nutně chováním :D ale např. oblečením a vůbec návštěvováním D.I.Y akcí, kdy mnozí nechápou ten přístup a vás to pořád baví.... myslím si, že to je ten okamžik, kdy si uvědomíte, že to z vás už nikdo nikdy neodpáře a když už, tak alespoň uvnitř vás to zůstane napořád a pokud to máte ještě vytetováno na kůži, tak to s váma půjde až do hrobu. Ta minulá úvaha byla hlavně o tom aby se lidi víc angažovali, já bych se ale teď chtěl spíš pozastavit nad tím, jak to jde skloubit dohromady, když už léta kdy je vám kolem 20, máte na to hromadu času, žádný závazky a nejste ještě systémem tak svázáni, jsou už dávno pryč. Jak zpívají Rozpor, "hrát velkého rebela, keď má človek náct, to vie každý kokot a potom z toho vyrást", přesto si nemyslím, že práce, hypotéka nebo rodina je důvodem k tomu hodit vše za hlavu a vykašlat se na to, ve výsledku by to znamenalo vybodnout se se i na hromadu kamarádů. 

Člověk nakonec zjistí, že subkultura nesubkultura, je moc malý pán na to aby to vše obešel a udělal to jinak. I když se tomu brání, systém ho dřív nebo později stejně semele ať už je sebevětší "rebel a radikál s plnou hubou antisystémových řečí". To už by asi jako jediná alternativa zbývalo, odstěhovat se na venkov, pořídit si farmu, pěstovat si zvířata zeleninu a ovoce a být tak naprosto nezávislým na systému, nebo další možnost (i když méně reálná ale rád o ní sním) by byla jedině revoluce a překopání celého ekonomicko-sociálního systému, tak abysme se necítili jako otroci svých finančních závazků a poviností. Všechna čest všem, kdo našli tu alternativu jak tohle obejít a přitom se nekurvit se systémem, pokud znáte recept sem s ním. I přes všechny postoje a radikální názory, nakonec jsme jen určitou skupinou uvnitř stáda, jen s tím rozdílem, že možná právě ta pozice subkultury nám dává určitý nadhled a reflexi systému ve kterém žijeme. Je pravda, že texty některých kapel nebo minimálně jejich politické postoje mě donutily přemýšlet a zajímat se o širší dění kolem nás, v tomto je punk a hlavně hardcore neuvěřitelně subverzivní. Otázka je, jak s tím pracovat dál? Jak s tím pracovat dál, když člověk i přes to všechno skončí v soukolí systému, kdy musí makat aby si jeho šéf mohl koupit poslední model BMW, platit nájem nebo hypotéku, později má na krku děti a rodinu, auto ale uvnitř je to stále ten 20letý nasraný punk nebo skinhead, který chce tyhle řetězy zpřetrhat a žít opravdu svobodně. Není právě potom ta subkultura už jen takovým únikem před drsnou realitou kolem nás? Já neříkám, že vztah a nebo dítě jsou důvodem se na to vykašlat a pověsit Marteny na hřebík, naopak u pár lidí ze scény vidím, že to tak nějak jde, i když asi je potřeba trochu polevit a uvědomit si, že to přece neznamená konec navštěvování nebo pořádání koncertů, kupování desek a nebo psaní fanzinů, jediný rozdíl asi bude jen v četnosti těhle aktivit. Já osobně si to už po těch letech nedokážu ani představit, cítil bych se jako, kdyby ve mě chcípla část mě samotného. I když tady už si musí každý ten recept najít sám. Můj "problém" je asi i ten, že celou tu punkovou kulturu jsem už od začátku vnímal jako něco rezistentního vůči systému, předsudkům ve společnosti, zaběhnutým pravidlům a hodnotám a v konfrontaci s realitou a postupujícím věkěm si začínám uvědomovat, že se (i přes pár odlišných názorů a postojů) vlastně vůbec v ničem od ostatních neliším. Anarcho-punx mluví o tom, že je potřeba začít hlavně u sebe, pokud chceme změnit společnost (jednej lokálně - mysli globálně). Výsledek je ten, že hodně z nich to řeší stejně jen vegetariánstvím nebo veganstvím ale mě nepříjde, že toto je cesta jak něco změnit, nebo jak se z něčeho vysvobodit. Vegan nevegan, sociální rozdíly stále rostou, jednotlivé státy vysává nadnárodní kapitál, nebo v našem případě domácí oligarcha, do práce chodit musíme a účty platit taky, nemluvě o pozdější potřebě živit rodinu. Takže k čemu to všechno, i přesto, že máme tu reflexi a nadhled o kterém jsem mluvil o pár řádků výše a díky tomu teoreticky "víme co je na světě špatně"? Dělá nás to snad tím pádem lepšími oproti většinové společnosti? Ono, když se člověk podívá na některé postavičky ve scéně, ať už jde o punkáče, HC nebo skinheady, někdy se dá narazit na dost podivné existence, u kterých vyvstává otázka, zda právě tím, že na sebe vezmou image určité skupiny lidí se nesnaží zakrývat vlastní osobní problémy. To o čem chci teď mluvit se týká spíš té političtější části scény, příjde mi to trochu směšný, je to jako kdyby jsme měli být nějakou avantgardou, která má ten správný recept na to, jak by měl svět fungovat ale za celou 40letou existenci punku jsme se globálně nikam nepohnuli. Tím neříkám, že by kapely měly kašlat na poselství v textech, to určitě ne ale po těhle úvahách jsem po několika letech dospěl k závěru, že je sice super, že vám určitá muzika otevře oči, přivede vás k určitým postojům a hodnotám ale světu kolem nás je nějaká subkultura těžce u prdele a je možná daleko účinnější chápat politiku nebo snahu o nějakou změnu systému, v celospolečenském měřítku a neuzavírat se do subkulturního ghetta a skončit tak u přesvědčování přesvědčených! Ono by se teď mohlo zdát, že vlastně tím chci říct, že existence punku se všemi těmi odnožemi, je vlastně naprosto zbytečná a přesto tvrdím, že není, jenom nemá ambice změnit svět ale jedince evidentně ano. Stačí jenom používat mozek, pěstovat v sobě kritické myšlení, neposlouchat kapely co zpívají o sračkách, číst, sebevzdělávat se makat na sobě a nepřijímat vše co nám cpou ty nahoře jako nezpochybnitelnou pravdu. Vědění je moc!!!!

Rozhovor - Arthur & The Spooners

"Nestačí si koupit Fred Perry polo, vyfotit se v něm a být doma na netu za chytrýho čuráka. Ať to zní jakkoliv pateticky, scéna stojí na lidech, kteří jí odevzdávají svoje srdce, bez příčiny". Tak tímto naprosto výstižným a dle slov autora "patetickým" úryvkem, bych chtěl představit německé Arthur & The Spooners, o kterých jste si tu mohli přečíst už v červnu. Kapela, která jen potvrzuje, že ska & reggae k punku prostě patří, stejně tak, jako punk patří k reggae & ska. A v čem tohle spojení spočívá? The Spooners vzali provařené streetpunkové singly a převlékly je do ska, zatímco legendárním ska & reggae klasikám nasadily řízný oi!punkový kabát. Někdo by řekl "cover band" ale ono to funguje a prochází jim to už od roku 2007, o čemž jste se mohli přesvědčit letos červnu, kdy zahráli na pražské Sedmičce společně s Green Smatroll.






Zdarte Arthur & The Spooners. Předpokládám, že vás zatím asi moc lidí tady v Čechách nezná, mohli byste krátce představit kapelu? Odkud jste, jak dlouho už hrajete a nějaké nejaktuálnější novinky nebo plány o kterých by měli lidi vědět?

Jsme kapela z Berlína. Současný line-up je následující Artie (vokál), Florian (basa), Anton (bicí), Max (klávesy) a Martin (kytara). Kapelu jsme založili před mnoha lety ale v této sestavě hrajeme od roku 2013. Zatím žádné konkrétní plány nemáme, jediné co chceme je prostě hrát koncerty a samozřejmě, bylo by super zajít do studia a nahrát nějaké nové věci, což se snad jednou zase stane, jak doufáme.

Minulý rok jste po 8 letech vydali vaše druhé album s celkem osobitým  názvem "Skinhead Spoonstomp". Proč tak dlouhá pauza od vydání první desky?

Hlavně kvůli neustálým změnám v sestavě. Martin se k nám přidal v roce 2010 jako nový kytarista, pak přišel Anton na post bubeníka a Max, náš klávesák je v kapele od roku 2013. Popravdě řečeno basáků jsme měli několik. Náš basák Flo, je zatím nejnovějším členem, přidal se k nám v roce 2013. Od té doby se náš line-up celkem ustálil. Takže v roce 2015 jsme už měli stálou sestavu, pár fakt dobrých songů a tak jsem vyrazili do studia. Bohužel nám to trvalo dva roky, než jsme to vydali ale jsme s deskou spokojeni a celkem na ní hrdí! Ukázalo se, že je to fakt skvělé album. Kopeme do toho!

Kdo přišel s nápadem předělávat klasické oi! / punk věci do ska a ska klasiky do punku, což je v podstatě to na čem vaše kapela stojí? Podle mě je to super nápad, díky kterému je vaše muzika celkem originální ale... stejně mi to nedá se zeptat, máte i vlastní původní songy?

To je přesně to o čem The Spooners jsou. Jde to přímo ze scény, pro scénu. Vzali jsme prostě songy, které každý zná a trochu jsme je "povařily" a pěkně "promíchaly". Tohle je přesně koncept naší kapely a vlastní tracky se psát nechystáme.

V červnu 2018 jste hráli v Praze na pozvání Barfiles United, což je skupina fanoušků mezi Bohemians 1905 a St. Pauli z Hamburku. Jste i vy sami nějak zainteresovaní ve fotbale, fandíte nějakému týmu?

Skoro každý z kapely je fanouškem nějakého týmu, ať už je to Eintracht Frankfurt, Energie Cottbus, A.S. Roma, nebo West Ham United například.

Ještě bych chvíli zůstal u fotbalu. Týmy jako St. Pauli, Celtic Glasgow, A.S. Livorno Calcio, nebo Olimpique Marsielle, jsou známe i díky otevřenému vyjadřování levicových postojů svých fanoušků. Myslím, že je asi celkem jasné, že rasistické a krajně pravicové tendence na fotbale většina lidí z punkové, oi! a hardcore scény nestrpí ale obecně, myslíte si, že politika nebo vyjadřování pol. postojů (bez ohledu na to jestli levicových nebo pravicových) patří na tribuny?

Co na tribuny nepatří je nenávist a krajně-pravicové smýšlení, to je bez debat!

Tohle je trochu mimo téma ale uprchlická krize je od roku 2015 velké téma, hlavně tady v Čechách, kterým se proud uprchlíků vyhnul téměř obloukem a uprchlíka abys tady pohledal. Nicméně díky tomu má spoustu Čechů dost zkreslenou představu o Německu, jako o zemi na pokraji zhroucení, kde Arabové každý den znásilňují ženy, Němci se bojí vycházet večer ven a Angela se chystá "vybudovat nový chalifát" a podobné nesmysly. Je jasné, že situace není asi ideální ale jak to ve skutečnosti vypadá a jaký je postoj Němců k uprchlíkům?

To je hodně těžký a nejde to shrnout do jedné odpovědi. Samozřejmě, jako každá jiná země i my tu máme pravici, levici a umírněně smýšlející lidi. Spooners odmítají jak pravicové smýšlení, stejně tak nehumání politiku, věříme v lidská práva! Pokud potřebuješ, měla by ti být nabídnuta pomoc a pokud utíkáš před válkou a pronásledováním, mělo by tu být místo, kam se můžeš ukrýt!

Mám rád singl "What Happened" z vaší poslední desky. Ten song je v podstatě o tom, jak dokáže i scéna samotná být někdy naprosto umělá a lidi uvnitř ní totálně povrchní. Je situace u vás v Německu opravdu tak špatná, nebo co vás donutilo napsat ten song, protože mě příjde, že ze všech evropských zemí máte nejsilnější punk & oi! scénu vůbec?

Je to song původně od H2O a vybrali jsme si ho záměrně, protože jde o subkulturní téma. Německá punk & oi! scéna je docela velká v porovnání se scénou ve zbytku Evropy. Dost často to můžeš vidět, když jede nějaká kapela na "evropské tour" a 17 z 20 koncertů jsou v Německu. S trochou štěstí budou mít ještě koncert ve Španělsku, Francii, Itálii nebo na východě. Větší scéna nebo subkultura se ale stává "populárnější" a začne to přitahovat, nejen spoustu nadšenců a oddaných lidí, ale bohužel i pozéry a rádoby punx & skins. Nestačí si koupit Fred Perry polo, vyfotit se v něm a být doma na netu za chytrýho čuráka. Ať to zní jakkoliv pateticky, scéna stojí na lidech, kteří jí odevzdávají svoje srdce, bez příčiny. Takže pište fanziny, pořádejte koncerty, zakládejte kapely, choďte na koncerty a podporujte svojí lokální scénu!

Z německé oi! scény přišel termín greyzone, většina z nás asi ví co by to mělo znamenat ale upřímně, za greyzone se dá označit kdokoliv, kdo má trochu jiný postoj a nemyslím tím teď nutně rasistický, nebo krajně pravicový. Jak jste na tom v Německu, protože by mě docela zajímalo, jestli ty lidi nebo kapely, které jsou většinou radikálně levicovou částí scény onálepkovány jako greyzone, jsou opravdu nějak propojeni s krajní pravicí a mají ty stupidní R.A.C tendence, nebo mezi ně hazí i kapely které fuckují jak ultra-pravici, tak i radikální levici, což pár netolerantních a paranoidních levičáků nedokáže pochopit?

Opět složitá a hodně komplexní otázka. To se dá těžko shrnout, protože téma "greyzone" ve scéně dominovalo hodně dlouho. Podle mě, je spravné a důležité odhalovat struktury a pozadí kapel a lidí, kteří zkouší scénu rozesrat svojí pravičáckou ideologií. Hodně podrobně a pečlivě se na tom pracovalo a zveřejňovaly se informace. Bohužel byly i případy kapel, se kterými jsme byli kámoši, které byly naprosto nesmyslně zatlačeny do této škatulky a přitom neměly absolutně nic společného s krajní pravicí nebo pravicovým smýšlením. Naopak, byli to kolikrát i sociální pracovníci, nebo lidi organizovaní v boji proti rasismu. Nicméně dnes tu máme téměř paralelní scénu se spoustou, někdy dost pofidérních kapel nesoucích znaky skinhead & punk subkultury, který o sobě rádi tvrdí jak jsou apolitičtí, zatímco k sobě přitahují akorát davy pravičáků.

Německá ska scéná měla odjakživa trochu vliv i na české ska, hlavně v 90. letech, kdy tu bylo doslova jen pár kapel. Jaké je vaše nejoblíbenější domácí ska a mohli byste doporučit něco ze současných německých 2tone & ska kapel, které stojí za pozornost?

V dnešní době je tak snadné objevit nějakou kapelu a sehnat si jejich muziku, takže bysme spíš radši poctili staré a dnes už nefungující kapely a doufejme, že si je poslechnete. Proto naše pozdravy a doporučení směřují ke Scrapy, Blechreiz a Mothers Pride z Berlína a všichni, kdo máte náladu na hovno si pusťte King Kong od No Sports!

ENGLISH



Greetings Arthur & The Spooners, I suppose that so far not many people in Czech knows you. So for the beginning, could you little bit introduce the band? Where are you from, how long have you been playing and some latest news or plans which we should to know?

We are from Berlin. The Band consists from Artie (vocals), Florian (bass), Anton (drums), Max (organ) and Martin (guitar). The band was founded a long time ago. But this line-up exist since 2013. There are no specific plans so far. All we wanna do is to play shows (reach out to us for booking) and of course, it would be nice to go to the studio and record some new tracks. That's gonna happen sometime, we all hope. 

Last year you have released after 8 years your second album with distinctive title "Skinhead Spoonstomp". What was the reason for such a long break from first release?

Maily due to the line-up changes. Martin joined us in 2010 as the new guitar player, than Anton joined us as our new drummer. Max our organist is now in the band since 2013. We had a few bass players, to be honest. Our bass player Flo is the latest member. He joined us in 2013. Since than the line-up has been very consistent. So in 2015 we had finally a consistant line-up, some really cool songs and went to the studio. Unfortunately it took us two years to release it. But now we are very happy and proud of it! It turned out to be a fantastic album! We really dig it!

Who came with idea to remake classic oi! / punk songs to ska and ska classics to punk, which is basically what your band stads for? According to me it was perfect idea which makes you quite original but anyway I have to ask, do you have also your original songs?

This is what The Spooners are about. It's from the scene, for the scene. We take songs, that everybody knows and spoon it up a little bit. This is the concept of the band. We will not write original songs.

In June 2018 you have played in Prague at the invitation of Barfiles United, which is group of fans between Bohemians 1905 and St. Pauli from Hamburg. Are you personally somehow engaged in football, do you support any football team?

Almost all members are fans of some football club. Eintracht Frankfurt, Energie Cottbus, A.S. Roma or West Ham United for example.

I would stay yet in football topic. Teams like St. Pauli, Celtic Glasgow, A.S. Livorno Calcio or Olimpique Marsielle are famous for expressing of mostly left-wing attitudes of theirs fans. I think that is clear that rascist and far-right tendencies on football most of people from punk, oi! and hardcore scene couldn't stand but generally, do you think that politics (doesn't matter left or right) belongs on the terraces? 

What doesn't belong to the terraces is hate and right-wing thinking, that's for sure!

This is kind of out of topic but refugee crisis is since 2015 big theme, especially here in Czech which wasn't affected by stream of refugees almost at all. Anyway just because of it most of czechs has distorted vision of Germany like a country on the brink of collapse where every day arabians rape woman, germans afraid to go outside on the evening and Angela is going "to build new caliphat" and other bullshits and nonsenses. It's clear that maybe it's not ideal, but how is real situation with immigrants and attitude of germans to them? 

That's a tough one and can't be discussed in a single answear. Of course like in every other country we have right-wing, left-wing and more moderate thinking people. The Spooners refuse right thinking as well as inhuman politics. We believe in human rights! If you are in need, you should be helped! If you are runing from war and persecution, there should be shelter!

I like your song "What Happened" from your last album. That song is basically about how scene can be so plastic and pelople inside it, take it all too superficially. Is situation in your scene really so bad or what forced you to write this song, because I would say that from all europian countries Germany has strongest punk & oi! scene ever?

Well, we deliberately choose this song from H2O because it's a subculture issue. The german punk & oi! scene is pretty big in comparison to the scenes in the rest of Europe. For example, you can often see it when bands go on a "european tour" and 17 from 20 gigs are in Germany. With a little luck, there will be an concert in Spain, France, Italy or in the east. The bigger scene or subculture, it becomes more "polpular". And that attracts next to passionate and dedicated people, unfortunately also posers and wannabes. It's not enough to buy a Fred Perry polo, take pictures in it and be a clever dick online at home. As pathetic as it sounds, but the scene lives on people who give their heart without cause. So write a fanzine, book shows, set up bands, go to concerts and support your local scene!

From german oi! scene came term greyzone, most of us knows what it should mean but to be honest under greyzone you can label anybody who has little bit different attitude than you, I'm not saying necessarilly rascit or far-right. How is situation in Germany with this? I would like to know if that people or bands who are labeled mostly by left-wing part of scene for greyzone are really in good relationship with far-rigt and has that R.A.C tendencies or are there also bands which show fuck off! also right-wing same as left-wing and some radicals from left can't stand it and understand?

Again a very difficult and complex question. It's hard to summarize, because the topic "greyzone" was for many years a very dominant in the scene. It's right and very important to uncover structures and backgrounds of bands and people who are trying to subvert scene with their right-wing ideas. This was done very conscientiously, in detail and diligently and published. Unfortunately, there were also cases of bands with whom we were friends who were completely wrongly pushed into this corner and had absolutely nothing to do with right thought. On the contrary, they were social workers and organized in the fight against racism. However, today there is almost a kind of parallel scene with many, sometimes very dodgy bands wearing many elements of the skinhead and punk scene, who like to talk about being "unpolitical" while they pull in a crowd of right-wing people.

German ska scene had always influenced little bit czech ska, mainly in 90's when we had just "few" bands here. What is your most favourite german ska and could you recommend some from the current german 2tone & ska bands which worth for attention?

Nowadays it's easy to discover bands and to get their music, so we would like to honor some old and now defunct bands and hope that you will listen to them. That's why our greetings and recommendations go out to Scrapy, Blechreiz and Mothers Pride from Berlin. And everybody who is in a bad mood just hear King Kong from No Sports. 

Recenze

The Selecter - Daylight

Jak je vidět tak znovuobnovení The Selecter v čele s Pauline Black neusínají na vavřínech, od jejich reunionu v roce 2011 vydali celkem čtyři alba. Zatím poslední věc spatřila světlo světa minulý rok na podzim a nese název Daylight, vyšla u britského labelu DMF Records a najdete na ní celkem 10 zářezů. Stejně tak jako na předchozím albu Subculture i tady můžete čekat víc reggae záležitostí, než ska. Abych byl upřímný asi jen třetina alba by se dala zaškatulkovat do kolonky ska, navíc je tu i víc popových prvků, jako např. v posledním tracku Pass the Power nebo Paved With Cold a jelikož northern soul zažívá posledních pár let svůj comeback, tak i s ním se tu můžete setkat v podobě songu Daylight. Mě ovšem nejvíc zaujaly tracky Things Fall Apart a Mayhem, protože je to taková britská reggae klasika odkazující na jména jako Judge Dread, Harry J. All Stars, Prince Buster, Desmond Dekker nebo Upsetters a to je přesně to reggae, které mám rád. Za pozornost určitě ještě stojí další záležitost v rytmu reggae, song The Big Badoof a ani úvodní Frontline nezní špatně ale tím jsem v podstatě vyčerpal to nejlepší co se dá na desce Daylight najít. Sice teď asi nepotěším skalní fans kapely ale po několikátém poslechu jsem se nemohl zbavit pocitu, že zbytek alba se utápí v šedi průměrnosti, viz. tracky jako Remember Me, Taking Back Control nebo 3 Reasons, kterým jednoduše chybí nápad nebo něco, čím by zaujaly. Nový The Selecter už jsou trochu jinou kapelou, než jak si je většina z vás vybaví, mě osobně jejich nová reinkarnace příjde víc do rocksteady a reggae, i když patřičný britský přístup, ve kterém se odraží vliv 2tonu se v nich samozřejmě nezapře. Kapela si našla svůj nový sound, kterého se drží i na desce Daylight, která sice není špatná ale já osobně bych jí řadil spíš k těm slabším věcem. Možná by jí neuškodilo ještě pár tracků navíc a chvíli počkat a nechat nový materiál uzrát, protože někdy mi příjde, že alba vydávaná s odstupem dvou let toho moc nového nepřináší. Pokud bych měl doporučit něco z jejich novější tvorby, tak určitě sáhněte po deskách Made In Britain a Subculture, které si vedou přece jenom o něco lépe, než je výsledná známka 6 z 10.

Situace je kritická!

Kritická situace... kultovka českýho hardcoru! Ano přiznávám, že pro tuhle kapelu mám tak trochu slabost a zcela "nezaujatě" tvrdím, že to bylo, to nejlepší co naše předrevoluční a těsně porevoluční hardcore-punková scnéna zplodila, ale taky a to hlavně, Kritická situace je pro mě ztělesněním přesně toho o čem by punk a hardcore, podle mě měl být. Pro mě je to prostě legenda domácí scény, která nemá srovnání. V jejich textech a hudbě bylo něco víc, než jen klasické nihilistické zhnusení nad světem a společností, pacifismus a těžce zakořeněné antimilitaristické postoje a lyrika jak z pera basníka, která dokáže být ostrá jako břitva a bodnout přímo do vosího hnízda.... byl to punk a byl to hardcore přesně takový jaký má být, nekompromisní surový a přímočarý! Nebáli se střílet ani do vlastních řad, o čemž svědčí songy jako např. "Většina" nebo "Český punx". Tohle si mohlo dovolit jen málo tehdejších kapel a právě Kritická situace byla jednou z nich! 

Celé to začalo v únoru 1986 v Praze na gymnáziu Jana Keplera, kde dává dohromady punkově orientovaná parta spolužáků kapelu P.S. (Pohlavní styk). P.S. se oproti Kritické situaci vzhledem k věku věnovali spíš klasickému punku s texty o chlastání. Z původní sestavy zůstali nakonec jen Robert Vlček, pozdější hlavní postava Kritické situace a David "Kratos" Bartoš. Už v roce 1987 se v kapele začínají objevovat první hudební rozkoly, kdy se chtěli kytarista Johny "Chaos" a basák Jarda "Wonid" Cvach věnovat metalovější odnoži - crossoveru, zatímco Kratos s Vlčkem tíhli k političtějšímu punku. A tak vedle hraní v P.S. každý rozjíždí svůj vedlejší projekt. Wonid s Chaosem zakládají A.W.B, z kterých později vzniká Suicidal Commando a Vlček s Kratosem E.I.K (Epileptický Idioti a Kurvy), kteří se krátce na to přejmenovávají na Kritickou situaci. P.S. už koncem roku 1987 prakticky neexistují, v roce 1988 vystoupí ještě dvakrát ale pak se kapela definitivně rozpadá. Únava z všudypřítomného nihilismu, textů o chlastání a sebedestrukci byla asi tím hlavním důvodem k založení kapely, která by nebyla vyloženě politická ale brala by věci trochu vážně. Navíc v té době začaly Vlčka ovlivňovat desky, které přes známé sháněl ze západního Německa a kapely jako Crass, Dead Kennedys, M.D.C, Conflict, Varukers, Depraved, nebo H.D.Q do tohoto političtějšího pojetí punku přesně zapadaly. A tak v sestavě Robert Vlček (bicí), David "Kratos" Bartoš (zpěv), Václav "Drinky" Girsa a Šimon "Sifon" Budský (basa) vzniká základ pozdější Kritické situace. Sestava se během pozdějších let ještě několikrát mění, nicméně už v březnu 1988 odehrají svůj první koncert v Nižboře u Prahy s tehdejší domácí punkovou špičkou (s Šanov 1, Do řady!, Punk Militia a Třemi sestrami). V září 1988 nahrávají první demo kazetu "Zejtra je nám dvacet", na které se oproti tvorbě P.S. posunují k melodičtějšímu hardcoru a textově k antimilitaristickým a pacifistickým tématům, které definovali texty Kritické situace i do dalších let. Pravdou zůstává, že antimilitaristická témata byla z velké části ovliněna i blížící se povinnou vojenskou službou, která postihla tehdy mnoho kapel a na dva roky vykořenila ze scény spoustu lidí a tak byl antimilitaristický postoj celkem samozřejmostí. Do června 1989 do jejich vystoupení ve Strakonicích, kde se objevují s novou generací hardcore-punkových kapel jako byli Zelení kanibalové nebo Svobodný slovo, nebylo o kapele téměř vůbec slyšet. 

V červenci toho roku nahrávají druhou demo kazetu "Stále na útěku", která je už hudebně o něco vyzrálejší, i když textově se stále drží stejné linie, nicméně opírají se tu i do vlastních řad, kdy kritizují např. jako v písni "Český punx" pokrytectví některých punkerů, kteří dělají pravý opak toho co hlásí. Kapela pokračuje v koncertování, koncem roku 1989 poměrně často v Praze, kde se stává její domovskou základnou strahovská Sedmička ale vidět je můžeme i ve Strakonicích a Sokolově, které jsou dalšími centry domácího hardcore-punku. Listopadové údálosti roku 89 kapelu nějak razantně nezasáhly, jelikož proti komunistickému systému nikdy příliš nevystupovali, jak říka sám Rober Vlček názorově stály spíš nad ním a tak se jich přerod ke kapitalismu moc nedotkl. Ostatně kritika poměrů jim nezůstala cizí ani v novém režimu, jak se později dočtete. Na jaře 1990 přichází nabídka od Ády Vitáčka, tehdehšího bubeníka Plexis na účast na kompilaci Epidemie, která byla v porevolučním Československu po ne příliš povedené Punk'n'Oi! Rebelii druhou kompilační LP deskou věnující se punku. Kritická situace se tu objevila společně s Plexisem, Telexem, Zelenými kanibaly, Svobodným slovem, S.P.S, Akutní otravou a Wanastowými vjecy. Navíc dostali možnost podílet se na výběru kapel a tak většinu hardcorovějších spolků na Epidemii dostala právě Kritická situace, která se tu sama prezentuje tracky Eliáš Kozák, Šváb a Chlapci a Chlapy a byla to tak pro ně vůbec první oficiální nahrávka. Kritická situace byla navíc první, kdo do porevolučního Československa začal tahat zahraniční hardcore spolky, vůbec prvním z mnoha HC koncertů, které měl pod palcem většinou Robert Vlček bylo vystoupení Murphy's Law v červnu 1990 v Praze v KD Barikádníků, kterým Kritická situace předskakovala. Pořádání koncertů se od té doby stává pro Vlčka stejně tak důležité jako kapela samotná. V roce 1991 přichází další personální změny, nová sestava si odbyde svojí premiéru v únoru 1991 na strahovské Sedmičce, společně se Zelenými kanibaly. Následující roky se věnují intenzivnímu koncertování a dá se říct, že se z nich pomalu stává přední kapela českého hardcoru. Vlček společně se Sifonem pořádají koncerty zahraničním HC kapelám, což do značné míry ovlivňuje i tvorbu nových věcí, ve které kapela oproti předchozím letům začíná polevovat. V listopadu 1992 nahrávají první desku "Kritická Situace", která vychází v létě 1993 u dodnes fungujícího labelu Day After Records. Na tomto albu už je znát velký hráčský posun a určitá profesionalizace, kterou jen stvrdili svoje postavení na domácí scéně. Po vydání první desky následuje dvouměsíční tour po Evropě a i doma nastávají, co se koncertů týče intenzivní žně, kdy vyrážejí hrát s novými spolky jako jsou V.A.P nebo Cleanslate. Rok 1992 byl pro kapelu zásadní ještě z jednoho důvodu, nebyl by to hardcore, kdyby kapele chyběla určitá angažovanost. Právě basák Sifon stál u zrodu první radikální organizace za práva zvířat v tehdejším Československu - Animal S.O.S. Ta v říjnu toho roku zmařila blokádou Velkou Pardubickou aby tak upozornili na umírání a zranění koní, kterým se nepodařilo přeskočit Taxisův příkop. Byla to první akce po revoluci, kdy zasáhla policie proti "revoltující mládeži", která se v prvních porevolučních letech se svojí pošramocenou pověstí z dob totality, přímích zásahů proti demonstrantům většinou bála. 

Sifonovi se také podařilo dovést dokonce trestní oznámení podané na členy kapely Bráník, kvůli textům nabádajícím k rasismu a napadaní v podstatě všech, kdo nejsou bílí. Bylo to poprvé po revoluci, kdy byla souzena kapela kvůli obsahu svých textů. Členové Bráníku nakonec vyšli s podmínkou a kapela se tak rozpadla. Soud hrozil i firmě Monitor, která desku distribuovala ale jak to tak bývá, firma se z toho za pomoci právníků nakonec nějakým způsobem vymotala. Sice osobně úplně nesouhlasím s metodou, kdy se využije i státní aparát ale stupidní texty o upalování cikánů, napadání větnamců byly už hodně přes čáru, bez ohledu na dobu a atmosféru ve které vznikly. Možná, kdyby tehdejší posluchači zaměnily slovo cikán se slovem žid, tak by kapely jako Bráník a Orlík neměly takový úspěch. 90. léta jsou pro Kritickou situaci ve znamení koncertů nejen vlastních, kdy je průměrná návštěvnost 200 - 300 lidí ale i zahraničních kapel, které má pod palcem Robert Vlček. Počet těchto akcí se dá vyčíslit do několika stovek, přitom propagace byla naprosto minimální a kdo domácí hardcore scénu nesledoval, neměl v podstatě šanci se o koncertech dozvědět, i přesto byla návštěvnost neustále na vyské úrovni. Za zmínku stojí koncerty kapel jako Agnostic Front, M.D.C, Doom, Cro-Mags, Gorilla Biscuits, Fugazi, Born Against, No Means No, Oi Polloi, Shelter a mnohé další, které sem Robert Vlček dokázal dotáhnout. V té době rozjíždí na nějaký čas distribuci Desperate Love a prezentuje svoje názory v mnoha HC fanzinech, čímž ovlivňuje spoustu lidí v tehdejší scéně. Jak už jsem zmiňoval, právě díky pořádání koncertů a intenzivnímu hraní, kapela prakticky přestala pracovat na nových věcech. Až v roce 1996 vychází opět u Day After Records nové EP Forgiveness, ovšem tento rok je pro Kritickou situaci také rokem posledním a tak v prosinci 96 odehrají svůj, na dlouhou dobu poslední koncert. Asi nejrelevantnějším důvodem k rozpadu kapely bude vyjádření samotného Roberta Vlčka z roku 2005: "Konec Kritické situace nastal hlavně proto, že jsme si uvědomili, že tak trochu šíříme jiné ideje, než vlastně chceme, protože u nás pořád převažovaly texty ze staré doby, který jsem napsal, když mi bylo 18. A najednou mi bylo pětadvacet. A to je docela zásadní rozdíl v lidském životě, někdy to lidi nechtějí pochopit, ale... Já tím nechci říct, že si nestojím za tím, co jsem napsal v těch osmnácti, ale chtěl jsem, aby to bylo lepší. Třeba první dva texty na EP Forgiveness, to byl takový vzor, kam jsme to chtěli posunout. Zase mě ale přišlo blbý, aby se kapela pořád jmenovala Kritická situace a přestala hrát starý songy a hrála ty nový, to by i lidi byli nasraný. Tak jsme si řekli: "hele, hrajeme devět let, tak to prostě zabalíme a uděláme něco novýho". No tak jsme to zabalili a nic novýho už neudělali." Konec Kritické situace je tak trochu i koncem zlaté éry českého hardcoru, od roku 1997 klesá zájem o koncerty a snad kromě Sedmičky se i kluby začínají přeorientovávat na nově přicházející trendy v podobě housu, ravu a techna a hardcore zůstává v těžkém undergroundovém podzemí. Nicméně právě na odkazu kapel jako byla Kritická situace začala vznikat koncem 90. let další vlna domácích HC kapel, kterou reprezentuje např. Balaclava. Rok 1996 ovšem nebyl úplně posledním koncertem, v roce 2013 začaly prosakovat informace, že se chystá několik vzpomínkových vystoupení a přesně tak se stalo. V listopadu 2013 jsme měli, po téměř 17 letech možnost si opět vychutnat Kritickou situaci na živo, což bylo pro hodně lidí zároveň i poprvé. Všechny tři koncerty byli samozřejmě beznadějně vyprodány, poslední koncert Kritické situace jsme tak měli možnost vidět v pražském Lucerna Music Baru 22. března 2014.

Kritická situace - 1990-1996

stahuj

Have a nice listening!

Po více jak třech letech přináším opět další mixtape, tentokrát zaměřený na současné rocksteady, dirty reggae a ska. Celkem 120 minut muziky vám nabídne většinou léty ověřené interprety jako jsou The Valkyrians, Soul Radics, The Delirians, Beatdown, Prizefighters, The Frightnrs, Leo & The Lineup, The Slackers, Pannonia Allstars Ska Orchestra, Upshitters, Autocratics, Melbourne Ska Orchestra, Prince Perry, Oi!Skall Mates, Aggrolites, Interrupters, Heavy Ball, Arthur & The Spooners, Podworkowi Chuligani, Planet Smashers, Banda Bassotti, Offenders, Skaferlatine, La Furruska, Les Partisans, T-Killas, Warrior Kids, Decibelios, Chancers a The Selecter. Přeji vám příjemný a ničím nerušený poslech na vlnách rocksteady, dirty reggae a ska s....

Porkpie Mixtape vol. 3

ulož.to
mediafire

Rozruch!

Tak se zdá, že za posledních pár let, začala česká oi! scéna znovu ožívat. Na naše místní poměry se objevilo celkem "dost" nových kapel od Jednoty Kolín, Arogants, Diverze, Haymaker, až po politicky vyhraněnější Aculeos a právě na podobné vlně jede i poměrně mladá oi! kapela z Moravy, znojemští Rozruch. I když, mluvit o Rozruchu jako o oi! kapele je trochu zavádějící, jelikož skinhead je v kapele jen jeden (zpěvák) a i hudebně jde spíš o klasickou punkovou sypačku a aby toho nebylo málo i s tím místem původu to není úplně jednoduché, jelikož část bandu pochází z Brna. Kapela se dala dohromady někdy v průběhu roku 2017 ze členů znojemských Dis-K47, kteří jedou nekompromisní d-beat punk, brněnských hardcore-punkových Moral Hangover a punkových K.P.D, kteří jsou také z okolí Znojma. Jak už jsem psal v úvodu, nečekejte žádnou apolitickou klasiku o pivu, fotbale, mařkách a násilí. Rozruch bych názorově řadil po boku kapel, jako jsou RozpoR, Aculeos, otrokovická Zlá krev, nebo dnes už nefungující Last Strike, takže pro mnoho zaslepených jedinců bude jejich SHARP postoj asi velký problém. Pro mě jsou naopak problém kokoti v trikách Kill Baby Kill a Oi! Ain't Red, kteří se mi snaží namluvit, že tohle je ta "apolika" a že R.A.C je jen vlastenecká muzika :-D Nechť je vám země lehká hoši!!! Zpět ke kapele. Rozruch jedou rychlejší punk, možná místy zabíhající až do hardcore-punku, textově se naváží nejen do čecháčkovského rasismu, náckovských hovad, kteří sbírají Slavíky (doporučuju song Tomáš Ortel), životního prostředí (Otrávenej svět) ale i do finančního otroctví (Mocní se ptají), které nazýváme volným trhem, kde má přece každý svobodu volby ne? ...tedy pokud máte prachy! Co se koncertů týká, kromě domácích luhů a hajů si už stihli střihnout koncert i v nedaleké Vídni. Pokud jde o nahrávky, na světě je zatím jen letos nahrané 9singlové demo, které vzniklo ve zkušebně ale i přesto zní hudebně naprosto profesionálně. Víc už asi nemá cenu dodávat, o tom jak se hobluje oi! na jihu Moravy se můžete přesvědčit sami na jejich bandcamp profilu.

https://rozruch.bandcamp.com/releases

Report

Toots and The Maytals - (24.9. 2018) Praha - Lucerna Music Bar

Na tento koncert jsem čekal bezmála deset let. Tato naprosto zásadní reggae kapela tu měla hrát už někdy v roce 2009 ale nakonec bylo celé vystoupení zrušeno. Sice je pravda, že rok na to, byla možnost si to vynahradit na Real Beatu ale tam jsem jaksi chyběl. Toots Hibbert je opravdovou legendou a průkopníkem jamajské muziky, který se svým původně vokálním triem The Maytals zanechal stopu v každé éře jam. muziky od ska, rocksteady a nakonec i reggae a právě jeho píseň Do The Reggay z roku 1968 dala název nově vznikajícímu hudebnímu žánru, čili pro mě to byla povinost si tuto akci nenechat ujít. Koncert byl naplánován na pondělí, což může být celkem šibeniční termín ale jak se nakonec ukázalo na návštěvnost to nemělo vůbec žádný vliv. Před Lucernou se tvořila pěkná fronta už od osmi a dobrá třetina návštěvníků byli cizinci. Toots and The Maytals nejsou např. od Mr. Symaripa tak úzce subkulturně vyhraněnou kapelou a tak bylo zajímavé sledovat v publiku stojící skinheady vedle stejného množství dreadařů, což je něco co se na skinhead reggae moc často nevidí. Sál se začíná pomalu plnit, stojí se fronty na pivo, narváno je i na balkonech a na podium přichází předskokan, dnes už zavedená pražská reggae kapela Ting v čele s MC Turnerem, tentokrát jen ve dvou a akusticky, což sice neznělo špatně ale kompletní sestava by potěšila asi víc lidí. Ting se po zhruba půlhodinovém setu klidí z podia a na scénu přichází hlavní hvězda večera. Nejdřív kapela a po představení a za velkých ovací publika i samotný Toots Hibbert, společně s doprovodným vokálním duem. I když bych to nečekal hned jako jedna z prvních hitovek zazněla Do The Reggay, na druhou stranu dost písní bylo i z novějších alb a tak se musím přiznat, že ne všechny tracky jsem znal. Nicméně zazněly skoro všechny zásadní hity od Sweat and Dandy, Funky Kingston, kterou Toots odehrál na akustiku a přidal i solo, stylově trochu vybočující Bam Bam, kterou převzal např. i Shaggy, na rychlejší Pressure Drop se mezi skins v kotli strhlo menší "pogo", což se asi u lidí kolem nesetkalo úplně s pochopením :-D Monkey Man zahráli ve ska a tak to vlastně znělo jako verze od The Specials. Nechyběly ani Louie Louie nebo Take Me Home Country Roads (kterou určitě všichni znáte jako "Veď mě dál cesto má" od Pavla Bobka) a spoustu dalších pecek. Moc často se nezmiňuji o jednotlivých muzikantech ale jejich klávesák, který hrál na tři klávesy zároveň až chvílema připomínal varhaníka za zmínku určitě stojí, stejně tak jako bedňák, který měl trefně kulicha s číslem 54-46. To už se ale pomalu blížil konec a ten musel patřit jak jinak, než tomu největšímu hitu 54-46 Was My Number. Asi všichni znáte ten refrén, kde se odpočítává na sloku Give to me one time... Give to me two time... Toots nakonec vyburcoval publikum k Give to me seven time a měl hroznou radost, když se to davu podařilo odpočítat na sedmkrát. A to byla poslední třešnička na dortu, po necelých dvou hodinách koncert končí Maytals sklízejí potlesk, publikum šílí, kapela děkuje! Koncert neměl chybu, pro mě určitě velká satisfakce vidět na vlastní oči jednu z největších reggae legend. Je celkem škoda, že i přesto, že zazněly skoro všechny hity na Brodway Jungle řada nepřišla. I když po pravdě řečeno, přesto, že jsem si Toots and The Maytals fakt užíval, po těch letech a po tom nepřeberném množství kapel, to už člověk neprožívá tolik co dřív, nicméně když bude možnost, určitě se na Maytals půjdu podívat znovu.