Jaya the Cat

Tohle je pro všechny co si libují v kapelách, které se nedrží striktně škatulek a nebojí se propojovat styly napříč všemi hudebními žánry a hnát tak hudební vývoj dopředu. Jaya the Cat původně z amerického Bostonu, brázdí podia už více jak 10 let. První počin O' Farrel vydali už v roce 1999 a díky němu se dostali k labelu Gold Circle u kterého vydali v roce 2001 jejich první, oficiální album Basement Style, které v podstatě předznamenalo jakým hudebním směrem se kapela chystá ubírat a mělo dobré ohlasy i v Evropě. Nečekejte ovšem klasické klišé v podobě skapunku nebo skacoru, jak už to u amerických kapel bývá, protože v muzice Jaya the Cat se mísí hlavně reggae a punk, okořeněný trochou toho ska. Kapelu založili zpěvák a kytarysta Geoff Lagadec, kytarysta Dave Smith a basák Ben Murphy, který spolu s Dave Smithem z kapely po vydání druhé desky First Beer of New Day (2003), odchází. Krátce po vydání jejich debutu se Jaya the Cat vydávají do Holandska, kde zahráli na festivalu Lowland a okonečně začínají vystupovat i mimo Spojené Státy. V roce 2003 vydávají kromě jejich druhého alba, také živák Ernesto's Burning.

Po odchodu Smithe a Murphyho se zbývající členové stěhují do Amsterdamu v Holandsku. Třetí studiová deska More Late Night Transmission z roku 2007, přišla až po čtyřech letech a zatím jejich poslední album The New International Sound of Hedonism, na kterém se podílel klavesák Johan Van't Zand z legendárních Mark Foggo and the Skasters, vydali minulý rok na zančce Bomber Music. No a pokud jste byli na letošním Mighty Sounds, tak jste mohli Jaya the Cat vidět i u nás, nebylo to ale jejich první vystoupení v čr, poprvé se u nás objevili už v roce 2009, kdy hráli na posledním ročníku Mighty Sounds v Olší u Tábora.

http://www.jayathecat.com/

VIDEOKLIPY

Unconditional Love
Here Come The Drums
Closing Time

DISKOGRAFIE

O' Farrel (d.iy. - 1999)
Basement Style (Gold Circle - 2001)
First Beer of New day(4Tune Records - 2003)
Ernesto's Burning (Music Machine - 2003)
More Late Night Transmissions with...(Iscrem - 2007)
The New International Sound Of Hedonism (Bomber Music - 2012)

Bim Skala Bim chystají ke konci září dvě nová alba

Po třinácti letech od vydání zatím jejich posledního počinu, desky Krinkle a po čtyřech letech od jejich návratu na podia, chystá tato bostonská legenda třetí vlny ska, rovnou dvě nová alba. Prvním z nich bude Chet's Last Call, které vyjde na CD a najdete na něm pouze nový materiál, druhá deska Musical Biscuits bude plná cover verzí (ukázku z alba, cover Marleyho songu Easy Skankin', můžete poslechnout zde). Obě dvě desky vyjdou 25. září a bude se jednat už o jejich 11. a 12. album v pořadí. Skupina patří spolu s Toasters k nejstarším americkým ska kapelám, dohromady se dali už v roce 1983, krátce na to založili vlastní label BiB rec. (Best in Boston) a aktivně koncertovali až do roku 2002. Potom se na dlouhých sedm let odmlčeli, na podia se vrátili až v roce 2009 a konečně po čtyřech letech od jejich reunionu nám naservýrují nový materiál.

Rozhovor - The Chancers

Po dvou letech jsem se rozhodl, tuhle pražskou 2tone smečku, která letos slaví 15 let, požádat opět o rozhovor a jak je vidět Chancers vůbec nezahálí ani po vydání jejich poslední desky, která se jim mimochodem povedla na výbornou a už na nás chrlí další nový věci. Posledně to byl singl Bossman a teď je najdeme na kompilaci Specialized - Beat Teenage Cancer se singlem Czech Toast. Co se od tý doby u Chancers změnilo a jak to mají s fotbalem a pražskou Bohemkou se dozvíte v rozhovoru.
 






Zdar, tak na úvod bych se zeptal, co novýho se chystá u Chancers, máte nový singl Bossman, další novinka singl Czech Toast se dokonce objevil na britský kopilaci Specialized - Beat Teenage Cancer, která je jako benefit na prevenci proti rakovině mladistvých, máte v zásobě další nový věci, z kterejch by mohlo bejt časem nový album, nebo je ještě brzo?
 
Brzo není nikdy, otázka je jenom, zda to bude zrovna album, protože tenhle model se už zdá opravdu trochu přežitý. Jako Chancers jsme se rozhodli spíš vrátit jšetě víc do minulosti a pozornost upnout na jednotlivé singly. Už teď máme připravenou svojí verzi klasiky Iana Duryho Sex & Drugs & Rock'n'roll. Během prázdnin pracujeme na nahrávce válu Rudeboy Soul, na kterej jsme hodně pyšný a rádi bychom ho stihli vydat před první z oslav našich patnáctých narozenin, která se chystá na 7. září na jednom parníku na Vltavě. Nutno říct, že letos se jako kapela fakt nenudíme.
 
Ještě bych se vrátil k tý kompilačce, jak jste se dostali k takovýmu projektu, bylo to z vlastní iniciativy, nebo vás o to někdo požádal a o co konkrétně jde? Co za kapely se na ní společně s váma objeví?

Doporučil nás Ed Rome z kapely The Big, se kterou jsme dělávali výměnná turné. Chtěli jsme na to letos navázat a slovo dalo slovo. Na složení, natočení a símchání naší verze jsme měli nakonec asi 14 dní v celku, natáčeli jsme naprosto punkově ve zkušebně a Ed to pak ve svém studiu v Anglii doladil do výsledný podoby se kterou jsme tedy až překvapivě spokojený. Hlavně nám ale přišlo zábavný předělat písničku britský kapely, která je v originále zpívaná francouzsky, do češtiny. A aby to bylo dostatečně absurdní a DIY, natočili jsme na to klip během turné v Německu. Je to zkrátka international.
 
Před dvěma lety vyšla zatím vaše poslední deska Age of Rudeness, na který se podílelo celkem pět  producentů, proč jste se rozhodli realizovat nový album zrovna tímhle způsobem? Je vůbec něco s čím byste nebyli na Age of Rudeness spokojený, něco co byste dnes radši vypustili? Podle mě ta deska nemá chybu!

Díky za pochvalu! Souvisí to s tím, co jsem odpovídal u první otázky. Začali jsme se soustředit na jednotlivé písničky a přišli na to, že každá z nich potřebuje jiné ucho, aby naplno vyzněla. Nemůžu mluvit za ostatní, ale já jsem s tou deskou spokojený pořád hodně. Jistě, na pár změn bych přišel, třeba sound Another Death on the Radio mám pořád v hlavě zafixovaný jinak, než jak se nám to povedlo nahrát. Ale to neznamená, že je to špatně. Stojím si za tím, že je to naše nejlepší deska.

Zůstanu ještě u vaší poslední desky. Age of Rudeness vyšlo na CD, nepřemejšleli jste i o vydání na LP, určitě byste tím potěšili nejednoho zběratele?

Samozřejmě, že přemýšleli, ale to je všechno otázka peněz. My jsme DIY kapela, všechno, co vybereme z koncertů nebo z prodejů jde zpátky do kapely. A musíme si stanovovat priority – například klip je pro nás víc než vinyl, i když vinyl je samozřejmě hezčí věc. Snad ale lidi potěšíme, letos se na vinylu Good Night White Pride už objevil náš singl Bossman a v září by měl být venku singl s dalšíma novejma věcma. Když budete sledovat náš Facebook a stránky, dozvíte se o tom včas.
 
Letos je to 15 let od vzniku kapely, chystáte nějakej narozeninovej koncert, nějakou akci?

K narozeninám chystáme dvě akce. První bude menší, ale možná o to divočejší mejdan 7. září na parníku na Vltavě. Právě teď ladíme program, kapacitu a různý bonusy, který bychom tam lidem a našim kamarádům chtěli dát. Regulérní koncert pak chceme udělat v rámci akce Skanking Praha, která letos bude 7. prosince v Rock Café. Usilovně pracujeme na tom, aby se nám tentokrát povedlo přivézt zajímavý zahraniční hosty. Ale zatím není nic krom data potvrzené, tak nás na tom nechte ještě chvíli makat.
 
Nedávno jsem četl rozhovor s Dr. Ring Dingem, kde říkal, že ska se po pár letech útlumu zase vrací, jak to vnímáte vy? Pozorujete něco podobnýho i u nás v Čechách nebo alespoň okolo nás?

Definitivně. Vychází opravdu hromada skvělých nových desek – od Jimmyho Cliffa po Jaya the Cat a spousty dalších. V Británii se objevují skvělé mladé kapely od The Talks po The Skints. Neuvěřitelné je to, co dělá poslední rok Tim Armstrong z Rancid v rámci svého projektu Tim Timebomb, to všechno vytváří jakousi auru zájmu o ska mezi mladými lidmi i posluchači. A společně s tím, jak u nás pomalu ale jistě vymírají kapely, co si daly do názvu ska, protože slyšely o sluníčku a Bobu Marleym, jsem přesvědčený, že se můžem těšit na lepší časy. A doufejme, že s čím dál lepší muzikou.
 
Máte za sebou taky poměrně dost koncertů v zahraničí, je nějaká země, kam jezdíte koncertovat pravidelně? Vůbec z naších ska kapel bych řekl, že jste v zahraničí asi jednou z nejznámějších (jenom výčet těch kompilací: Skanibal Party 4, Ska Ska Skandal vol. 5, International Reggaemartxaska atd. atd. a poslední, kde jste se objevili Madness: 30 Years). Máte už nějakou fanouškovskou základnu mimo naší republiku, nebo nic takovýho na koncertech nepozorujete, že by lidi přišly konkrétně na vás?

Nejvíc jezdíme logicky do Německa, tam je to nejblíž. A jistě, někteří fanoušci se vrací. Když jsme hráli ve Skotsku, dokonce s námi někteří objeli úplně všechny koncerty. Ale na to vyjet pořádně do světa nemáme dost času a možná už i energie, jako jsme měli dřív. Proto to zvažujeme případ od případu.
 
Část videoklipu k songu Skanking Praha se natáčela na Bohemce, jak to maj Chancers a Bohemians 1905, fandíte, chodíte na zápasy? Podporujete  nějakým způsobem kampaň LFHR a kluby jako jsou FC St. Pauli, Celtic Glasgow nebo Olimpique Marsielle, jejichž ultras na rozdíl od většiny nemají potřebu zvedat pravici!

Ano.
 
Zpíváte anglicky, Simon je navíc rodilej anglán, takže o to je to ještě složitější textům rozumět, o čem většinou jsou texty Chancers? A kdo je píše, necháváte to všechno na Simonovi a Marcovi?

O životě, politice, mejdanech a podivnejch vizích a zvratech, který Simon a Marco mají v hlavě. Myslím, že je to hodně paradoxní, že zrovna my hrajeme nejvíc v Česku, kde ty texty dá jen málokdo. Přitom je v nich často velká poetika, řada nečekaných spojení, rýmy nejsou klišé. Ale nedivíme se. Pro Chancers je to samozřejmě úplně typická pozice.
 
Konec bych nechal otevřenej, chcete něco dodat, na co jsem se nezeptal a stálo by to za zmínku?

Sledujte náš Facebook kvůli aktuálnímu info k oslavám patnácti let Chancers, čekejte nový songy a klipy. A taky si nenechte ujít, až se rozhodnem zopakovat společnej koncert s The Gangnails, který jsme dali na Rock for People. Protože to nás zasáhlo tak, že to určitě nechceme nechat jen tak ladem.

Recenze

Red Soul Community - I Never Learn

Třetí deska této early reggae / rocksteady bandy ze španělské Granady vyšla letos v půli května na německém labelu Grover rec. a obsahuje celkem 12 zářezů. Red Soul Community sice nepatří mezi můj top of the bands ale nejde o mě, takže i když nové album mi sice nepříjde jako hotovej zázrak, nedá se jen tak zahodit, i když upřímě si myslím, že RSC mají větší potenciál, než ukázali na desce I Never Learn. Hned k úvodnímu tracku I Never Learn natočili dokonce i videoklip, který najdete v sekci články, nicméně tenhle song řadím k těm silnějším válům. Klasický early reggae s osobitym rukopisem, který je pro RSC typickej. Další povedenou věcí je Say That You Care, další early reggae track, kde se typickej boss reggae, kytarovej rytmus nezapře. Možná jenom dát větší prostor klávesám a neměl bych co vytknout. Killah je skoro školáckym příkladem early reggae a troufnul bych si tvrdit, že asi nejsilnější věc z celý desky. Instrumentálka s pořádně nadupanejma hamondama a s výbornou dozvučující solo kytarou, která tomu dodává ten správnej říz - prostě boss reggae jak vyšitý. Come Back, jediný ska z celýho alba a možná i první ska song, kterej jsem od RSC kdy slyšel, nicméně dechy tu nehledejte, RSC je stejně nepoužívaj, navíc tam kde nejsou dechy to zaskočí klávesy. Nemůžu opomenout Spanish Bombs, cover od The Clash ovšem hozenej do klasickýho reggae. Mám pro Clash slabost a i když si myslím, že v early reggae verzi by byl zajímavější, beztak ho řadím těm povedenějším věcem. Co se týká zbytku desky, celkově je album I Never Learn spíš rocksteady záležitostí, na hráčský úrovni je to sice slušný ale ten zbytek tracků na mě působí hrozně jednoduše a prvoplánově (viz. All Night Long, reggae ale pro kapelu jako jsou RSC dost průměrný, navíc tenhle styl reggae bych u nich fakt nečekal). Možná kdyby v těch rocksteady pasážích tu a tam zakomponovali dechy, tak by to albu určitě prospělo a celkovej dojem trochu oživilo. Ale nedá se říct, že by nová deska byla zas taková nuda, z celkově 12 věcí, skoro polovina nezklame, takže pokud bych dal 7 - 8 z 10 tak budu mít čistý svědomí.

The Rockin' Preachers - Reggae Cookin'

Další pro mě neznámá kapela, tentokrát z Francie, no a jelikož fran. scénu mám celkem rád, tak jsem byl hodně zvědavej. I když popravdě dojmy z desky Rggeae Cookin‘ mám dost rozporuplný. Deska vyšla v roce 2012 s celkovou stopáží 12 tracků, takže nejde o zas tak čerstvou záležitost. Jde o jeich debut, kterej předcházelo EP Soul’n’Reggae z roku 2011 a singl No Nuclear Power na kompilačce French Reggae Revolution. Úvodní song Reggae Cookin‘ je spíše rocksteady v pomalejším tempu, teprve s následující Feeling the Beat nastupuje boss reggae sound. Tenhle track mě chytl hlavně díky perfektní base, která je trochu šmrnclá funky, nicméně early reggae beat se zde nezapře a hamondky to už je jen takovou satisfakcí za tímhle songem. Další z těch silnějších počinů je Easy Baby, naprosto perfektní, svižný early reggae se všema náležitostma, hutný hamondky, který mě nejvíc dostali hned v intru…..prostě pecka, musíte slyšet!!!! Living In Happiness, sice taky early…ale tady už nejde ani tak o klávesy, nicméně co se mi na tomhle tracku líbí je druhá kytara, která dokresluje trochu rocksteady feeling tohohle songu. Nemůžu si pomoct ale vzdáleně mi to připomíná pecku Monkeyman od Toots and the Maytals (myslím tu kytaru :-D Album Reggae Cookin‘ se pohybuje někde na pomezí mezi rocksteady a early reggaea, dechy kapela nepoužívá a to je, si myslím celkem škoda, protože určitě by to těm více rocksteady věcem prospělo (aspoň dozvučováním), protože takhle můžu říct v podstatě to samý co o novym počinu RSC. Vůbec poslední dobou se na offbeat scéně vyrojilo hromady kapel, co úplně vypouští dechy ale musím říct, že většina z nich to docela dávaj i bez dechů, nebo alespoň při nejmenším to dokážou vyvážit něčím jinym. Bohužel i když v tom zbytku desky je dost slyšet rocksteady, stejně to moje dojmy moc nevyváží. Zkrátka nemůžu si pomoct ale chybí mi tu víc vlastních nápadů, jakoby se kapela snažila úplně přesně napodobit to co se hrálo na Jamajce a co si budem povídat kapel takovýho formátu je dnes hromady a hromady. Když už jsme u toho rocksteady, tak musí zmínit ještě dvě pecky, který stojí za poslech a to A World On Fire ve středním tempu, která je textově protiválečně laděná (a kdo říká, že politickej komentář nemá s muzikou co dělat, tak se sakra plete a u reggae to platí dvojnásob) a pomalejší My Baby Left Me Today. Původně jsem si nemyslel, že bych dal tomuhle albu takový hodnocení, chtěl jsem bejt tochu přísnější ale 7 - 8 z 10 si tahle deska určitě zaslouží, chce to jen se do ní trochu víc zaposlouchat.

Redska - Bella Ciao

Další levota z Itálie. Jak se zdá tak Redska jsou poslední dobou aktivní, jak nikdy předtím, minulej rok nám naservírovali jejich v pořádí už třetí album a letos tu máme EP Bella Ciao. Bella Ciao je název starý, italský partizánský písničky, z období druhý světový války, kterou má v repertoáru kromě Banda Bassoti i spoustu dalších kapel stojících na levo. EP vyšlo v Itálii u One Step rec. a v Německu u Mad Butcheru, celkem 3 songy v jejich klas. skapunkovym podání. Hudebně nejde o nějakou velkou změnu, čekejte to na co jste u Redska zvyklí. Prvním trackem je hned stejnojmnenná Bella Ciao, kde se mi hodně líbili dechy, který jsou tu vytáhlý hodně nahoru a jen tak nezapadnou, mezi těma punkovejma kytarama. Další věc….Redska jsou jeden z mála skapunků, který se mi líbí a to hlavně díky tomu, že i do punkovejch pasáží se nebojí zakomponovat klávesy, což je instrument pro ska tak typickej. Druhej song Smile, opět punkový intro smíchaný s klávesama a dechovou sekcí, který krásně přejde do reggae aby zrychlilo přes ska až do punku, kterej je podkreslenej, jak jinak, než klávesama a dechovou sekcí, prostě nemám co vytknout! Poslední zářez La Resistenza je víc na druhou (i když nebojte punku tu je taky dost). Co na tomhle tracku oceňuju je tahací harmonika, kterou uslyšíte hned v intru a ve ska pasážích, která zajímavym způsobem obohacuje celkovej sound. Nemám co dodat. Redska prostě umí, sice nejsem takovej fanda skapunku ale najdou se vyjímky a Redska jsou jednou z nich, takže 8 z 10...Oi!

Aggrolites

Tahle kapela má pro mě osobně dost zásadní význam, co se týká současný scény. S klidem bych je označil za The Specials dneška, i když jejich popularita nedosahuje takovejch rozměrů jako u Specials. Co mají ale tyto dvě kapely společnýho, je to jakým způsobem obohatili offbeat scénu. The Specials svojí kombinací znovu vzkřísili ska a u Aggrolites vidím stejnou paralelu. Právě oni byli tou kapelou, která vytáhla znovu na svět sound rannýho reggae, tak jak se hrálo na přelomu 60. a 70. let, akorát s tím rozdílem, že to celý obohatili o funky….a jejich debut z roku 2003 tomu už jen dal název a formu a nový žánr byl na světě….. DIRTY REGGAE!!! Netrvalo dlouho a po celym světě se vyrojilo hromady dalších kapel, který začali znovu navazovat na early reggae, oprášily hamondy a ukázaly, že reggae může mít i jinou podobu, než jak si jí představí většina lidí. Aggrolites se dali dohromady v roce 2002 v Los Angeles, původně ze dvou ska & reggae kapel, The Vessels a Rhythm Doctors. Důvodem spojení těchto dvou kapel bylo vytvořit kapelu která by backovala legendárnímu Derrick Morganovi , pro nahrání jeho alba. Bohužel k realizaci desky nikdy nedošlo, nicméně společné hraní muzikanty natolik inspirovalo, že se rozhodli stát se regulerní bandem a pokračovat v této sestavě dál…. a Aggrolites byli na světě! Mimo backování Derricku Morganovi stihli také hrát s legendami jako Phyllis Dillon, Prince Buster, Scotty a později i s Timem Amstrongem z Rancid. Dvěma nejvýraznějšími postavami Aggrolites jsou asi frontman Jesse Wagner a klávesák Roger Rivas, právě Rivas byl tím, kdo přitáhl do soundu kapely funky a soulové prvky a postaral se tak o to, že nešlo čistě jen o retro zvuk ranného reggae. V tomto okamžiku byl nový žánr na světě. V roce 2003 vydávají první desku Dirty Reggae, která vychází u místního reggae labelu Axe rec. z Los Angeles. Zajímavostí je, že celé album bylo nahráno za 1 den a většina tracků na jeden zátah a i po textové stránce šlo místama o improvizaci. V roce 2005 se dostávají pod křídla Hellcat rec. a objevují se na kompilaci Give’Em the Boot IV, rok na to (2006) jim vychází druhé album, tentokrát  jednoduše pojmenované Aggrolites. Zhruba od tohoto roku se začíná rojit po USA a Evropě hromady dalších kapel (Green Room Rockers, Soulsteppers, Caroloregians, Upsessions, Los Granadians, Los Aggrotones, Crabs Corporation, Ratazans, The 69 Yobsters atd.) navazující na early reggae a kombinující ho s funky a soulem a tak se dirty reggae stalo regulerním žánrem. Ovšem ne všechny kapely pod touhle škatulkou hrají „dirty“, spoustu dalších hrají čistě early reggae sound bez vnějších vlivů. 
Koncem roku 2006 Aggrolites předskakují Madness na jejich UK tour a dokončují práci na solové desce Tima Amstronga (Rancid) A Poet’s Life, která vychází v roce 2007. Ve stejném roce vychází jejich třetí deska Reggae Hit L.A., která vyhrála IGN Award v kategorii nejlepší reggae album roku 2007. V půli tohoto roku dochází k prvním personálním změnám, odchází basák J. Bonner a nahrazuje ho David Fuentes z Hapcat. Bohuže Fuentes v září umírá, ovšem víc informací o příčinách jeho smrti Hapcat nezdělili, na svůj myspace dali jenom zprávu o jejho umrtí ale nic víc. Začátek roku 2009 strávili nahráváním čtvtého alba IV, které vyšlo v červnu toho samého roku, v pořadí to už byla třetí deska vydaná u Hellcat rec. Ještě ten rok se Aggrolites vydávají na tour k novému albu a objevují se poprvé i u nás na Mighty Sounds, potom k nám zavítali ještě v květnu 2010, kdy vystupovali v pražském Futuru.V roce 2010 vychází kapele The Bullets debutové album s názvem Sweet Misery, tahle kapela má s Aggrolites co dočinění, jelikož jde o vedlejší projekt klávesáka Rogera Rivase, který se nese v podobném duchu jako Aggrolites. Zatím poslední studiovka Rugged Road vyšla v roce 2011, tentokrát u Young Club rec. a minulý rok vydali svůj první živák Unleashed Live vol.1, kde se objevili songy jako Don’t Let Me Down, které nebyli doposud nahrány. To jsou zatím poslední zprávy o pionýrech dirty reggae, co přinese budoucnost se ještě uvidí.

videoklipy

Don’t Let Me Down
Reggae Hit L.A.
Free Time
Complicated Girl
Trial and Error

The Selecter po dvou letech s dalším albem

Možná jdu s křížkem po funuse co se týká aktuálnosti tohoto článku ale neinformovat o tom, že britská 2tone legenda The Selecter po dvou letech vydali další desku, zkrátka nejde. Navíc tuhle „novinku“ jsem zjistil až nedávno. Jde už o jejich druhé album od doby, kdy se parta okolo zpěvačky Pauline Black po 30 letech rozhodla dát kapelu znovu dohromady. Prvním albem po jejich reunionu byla deska Made In Britain, která vyšla na podzim roku 2011. Druhé album nese název String Theory a vyšlo v únoru tohoto roku na značce Vocaphone Records. Celkem se na nové desce objevilo 10 tracků, navíc zpěvačka Pauline Black vydala v roce 2012 svojí autobiografii Black By Desing, takže je vidět, že The Selecter nespí na vavřínech a v plné síle se vrátili na scénu. V březnu odjeli tour po Velké Británii aby představili nové album a navštívili mimo města jako Bristol, Liverpool, Glasgow, Cardiff, Londýn, Leeds, také mekku 2Tonu a domovské město Coventry, kde celé tour zakončili. Je jenom otázkou proč se nerozhodli udělat tour také po Evropě a prezentovat se tak s novým materiálem i na kontinentě? Desku String Theory můžete zakoupit přes Amazon, kde je možné si poslechnout i ukázky z nového materiálu a můžete tak sami posoudit, v jaké formě jsou znovuobnovení The Selecter!

Skinhead Reggae

Známe, ale aj menej známe kapely tohto žánru  vychádzajú z jedinečného soundu early reggae z rokov 1969 / 1971. Najvýraznejšími predstaviteľmi tohto jedinečného žánru z prelomu 60´s / 70´s boli skupiny Maytals, The Upsetters, Symarip, Mohawks, The Pioneers... a napríklad z tvorby známej osobnosti roots reggae Boba Marley je to skladba Cheer Up (Trojan Records) nahratá ešte pred vstupm Wailers pod Island Records. Pre značný záujem o hudobný štýl zo strany prvej vlny "skinheads" v UK v rokoch 1969 - 1971 sa tento žáner označuje aj ako "skinhead reggae". Zatial čo na Jamajke sa pôvodné rocksteady koncom 60´s veľmi rýchlo menilo na rastafariánske reggae "roots and culture", v UK táto zmena prebehla o niečo pomalšie. Vďaka záujmu o pôvodné rocksteady zo strany väčšinového obyvateľstva sa darilo nielen hudobnému štýlu, ale aj vybornému predaju pôvodných nahrávok. Oficiálny trh s rocksteady resp.skinhead reggae síce ešte neexistoval, boli tu však kluby, kde bolo možné single s "reggae" zohnať pod rukou od pôvodných jamajčanov, ktorí tvorili väčšinu z návštevmíkov klubu. Udalosťou,  ktorá "vytiahla" nahrávky rocksteady z nočných klubov v UK bolo uverejnenie nahrávky Israelites (v podaní od Desmond Dekkera) v rannom vysielaní BBC začiatkom roka 1968. Skladba dosiahla na 1.miesto singlovej UK charts a udalosti okolo "skinhead reggae" nabrali rýchly spád. O predaj nahrávok prejavili záujem majoritné vydavateľstvá (London Recordings, FAB, Ember Records). 

V Londýne vzniká množstvo malých labelov, ktoré podpisujú dlhodobé kontrakty s umecami z Jamajky, ktorí si našli v UK v tomto období prechodný domov. V roku 1970 sa "skinhead reggae" dostalo v podobe megakoncertu až do vo Wembley a v renomovaných hudobných časopisoch sa už pravidelne objavuje rubrika s "reggae charts".  V čom je "skinhead reggae" iné od podstatne známejšieho roots and culture (Bob Marley, Peter Tosh, Steel Pulse, U-Roy…)? Predovšetkým obdobím v ktorých oba hudobné žánre vznikli (1969 / 71 vs. 1972 / súčastnosť) a potom hudobným prejavom jednotlivých skladieb. Dunivá basová linka freneticky opakujúca základný motív je spoločná pre oba hudobné žánre, avšak v skinhead reggae má basgitara jednoduchší a zreteľnejší "beat" (príkladom sú skladby Skinhead Moonstomp, Liquidator, 54-46 That´s My Number ...Skinhead Bash Them), Oproti "roots and culture" je použitých menej "afro" prvkov a  skladby majú zreteľnejší ostrý - miestami psychedelický hammond a soulové vokály (charakteristické  sú napríklad pre skladby od Symarip a Toots and The Maytals, Pioneers…) A samozrejme texty, ktoré s príchodom rastafirianských tém oddelili "roots and culture" od pôvodného "skinhead reggae". V sučastnosti sa popularite teší revival  pôvodného skinhead reggae. Pôvodný termín "skinhead reggae" je zamenený za menej bizarný "dirty reggae", alebo "early reggae" s odkazom na začiatky tohto hudobného štýlu.  Zo súčasných kapiel "dirty reggae" v rebríčku popularity kráľujú  The Aggrollites, Hepcat z USA a z európskych kapiel The Upsessions, The Caroloregians, B Soul All stars, Roy Ellis a.k.a Mr.Symarip...

Autorem článku je Joe 67 
(převzato z vinyloveplatne.sk)

Rozhovor - Los Aggrotones

Jak je vidět latinskoamerická scéna je možná mnohem větší a aktivnější, než se nám Evropanům může zdát, nejde jenom o ska ale i o early reggae, sound systemy ale i vydavatelství, proto jsem se rozhodl  kontaktovat argentinskou early reggae bandu Los Aggrotones z Buenos Aires, která patří k  jedním z předních skinhead reggae kapel na jihoamerickém kontinentu a udělat takovou menší sondu, jak se hraje BOSS REGGAE v Jižní Americe. Za šest let své existence se dostali i do povědomý španělského labelu Liquidator rec., který jim v roce 2011 vydal jejich debutové album Moods a v roce 2012 nahráli singl s legendárním Pat Kellym. O tom, že Argentina není jen Tango a zkoksovanej Maradona se přesvěčíte v následujícím rozhovoru.




Zdravim Los Aggrotones! Takže první otázka, mohli byste se trochu představit. Odkud jste, jak dlouho už hrajete a poslední věc, hrajete taky v jiných kapelách nebo jenom v Los Aggrotones?

Zdar, jsme skinhead reggae band z Argentiny a dali jsme se dohromady v roce 2007 se záměrem přínést zpět early reggae sound a rozšířit tak původní skinhead kulturu. Jediný kdo hraje ještě v dalších kapelách je náš bubeník, který hraje v kapelách Smoking Flamingo a Gigantes Magneticos.
 
V roce 2011 jste vydali vaše první album Moods, který je čistě jenom instrumentální. Proč jste se rozhodli nahrát celý album bez vokálů? Myslím, že s vokálamam by ta deska mohla bejt mnohem zajímavější a beztak, některý vaše tracky máte nahraný s vokálmam, nemám pravdu?

Takhle, měli jsem zpěváka jenom na prvním EP Reggae rapado, než přestal u nás zpívat a stali jsem se tak instrumentální kapelou, což nás baví víc. Důvod proč je deska  Moods 100% instrumentální je ten, že to vystihuje jaká naše kapela vlastně je. Jsme hodně ovlivněný interpretama jako jsou Lloyd Charmers, Winston Wright, Harry J All Stars, The Upsetters, Hippy Boys, The Rudies, The Cimarons AKA Hot Rod All Stars, Ansel Collins, Leslie Butler, Neville Hinds a Jackie Mitto a všichni tyhle dělali halvně instrumentálky a tohle se nám prostě líbí a baví nás to. Nicméně od doby co jsme měli možnost nahrávat s legendou jako Pat Kelly, rozhodli jsme se, že na novym albu, který právě dokončujeme, bude pár hostů jako vokálisti. Bude tam Derrick Harriott a skvělý Lambert Briscoe, což je člověk co produkoval, zpíval a toastoval ve všech nahrávkách od The Hot Rod All Stars.
 
Jak jste se dostali ke spolupráci s legendárním Pat Kellym? Minulý rok jste s ním nahráli song Are You For Real a podle mě je fakt perfektní, nahrával tenhle singl s váma v Argentině?

Dík moc! Pro nás to byl sen, který se stal skutečností, mít možnost pracovat s Pat Kellym, jedním z našich nejoblíbenějších zpěváků. První se nahrál track na 7“ (který vyšel u Interrogator Records), ten jsem mu potom poslali. Pat zkomponoval text, nahrál vokály a pak se to zmixovalo tady v Argentině. Pár měsíců na to jsme ho pozvali do Argentiny a odehráli jsme s ním skvělou show.
 
Můžete nám říct něco o ska, rocksteady a early reggae scéně v Argentině a Jižní Americe, doporučit nějaký kapely? Slyšel jsem, že v Brazílii je hodně velká scéna co se týká starý jamajský muziky 60. let a lidi tam na tom docela ujížděj a v Mexiku je ještě prej docela dost kapel. Takže jak to vypadá s touhle scénou v Jižní Americe a v Argentině, je to velký v rámci undergroudu, nebo jde spíš o menšinovej žánr?

Myslím, že právě v Mexiku je scéna největší, už jsme tam hráli a hodně lidí je tam zainteresovaných ve ska a reggae muzice. Co se týká Argentiny scéna tu roste ale někdy se mi zdá, že je víc kapel, než lidí. Ska a reggae kapely, který byste určitě měli slyšet jsou Ska Beat City, Satelite Kingston, Staya Staya, Manchesta, Gigantes Magneticos a Los Cartones. Kromě těhle výbornejch kapel tu jsou ještě The Tempranos z Paraguaye a Los Dynamos z Uruguaye. Zpěvák Los Dynamos má taky výbornej soundsystém jménem „Dinamita sound system“.

Naše tři přední ska kapely (Fast Food, Larika a The Spankers) byli v  uplynulejch letech na tour po Brazílii. Minulej rok jsem dělal rozhovor s Larikou, právě o jejich brazilskym tour a dozvěděl jsem se, že brazilský publikum si pořád pamatovalo kapely jako Fast Food a The Spankers, slyšeli jste někdy o těhle kapelách?

Neslyšel jsem o nich ale rád bych si je někdy poslech.
 
Znáte projekt youandmeonajamboree.com a Jurrasic Sound System ze Sao Paula? Pro mě to byl před několika lety výbornej zdroj jamajský muziky z 60. let. Slyšel jsem dokonce i pár dubplatů od Jurrasic Sound Systemu, kde jim hostovali fakt velký legendy jamajský muziky. Jsou tak populární i ve zbytku Jižní Ameriky nebo je to jen můj dojem?

Jasně! Jsou to naši kámoši. Dvakrát nás už pozvali si zahrát v Brazílii (poprvé jenom nás, jako kapelu a potom jako předkapelu ke koncertu Jackie Bernarda). My už jsme je k nám taky vzali a to hned dvakrát. Jsou to výborný lidi a podle mě nejlepší sound systém na světě! Mají výborný nahrávky a excelentní dubplaty a hlavně reprezentují Jižní Ameriku.
 
Tak poslední otázka. Hrajete early reggae a taky soul, jakej je váš vztah k subkulturám jako Mods a Skinheads a jak to s nima vypadá v Argentině a Jižní Americe obecně? Slyšel jsem, že v latinský Americe jsou skinheadi většinou spíš do leva, je to pravda?

V Argentině to bylo tak, že skinheady zajímalo hlavně oi!, zatímco Mods byli zainteresovaný v kapelách jako The Who apod. Co jsme začali hrát hodně lidí si najednou začalo uvědomovat, že reggae bylo součástí jejich kultury a samozdřejmě většina z těch kdo nás podporuje, byli a jsou skini!
 
Ok díky za rozhovor, nějaký poslední slova, nebo zpráva závěrem?

Díky hlavně tobě a pokračuj v rozšiřování scény, protože tyhle věci jsou tím, co jí dělají větší. Doufám, že si k vám, někdy budeme moci přijet zahrát! Jinak lidi nás můžou najít na facebooku jako Los Aggrotones a náš e-mail je losaggrotones@hotmail.com! Cheers!



ENGLISH


 
Hi Los Aggrotones! So firts question, could you little bit introduce yourself. Where are you from, how long have you been playing and last thing, are you playing also in another bands or just in Los Aggrotones?

Hi, we are a skinhead reggae band from Argentina, were born in 2007 with the objective of brining early  reggae sound back and spread the original skinhead culture. The one who play with other bands is our drummer who plays in Smoking Flamingo and Gigantes Magneticos.
 
In the year 2011 you realeased your first album Moods, which is stricly instrumental. Why did you decide to record full album without vocals? I think that with vocals it could be more iteresting, anyway some your tracks there are vocals am’I right?

Well, we only had singer in the first EP called “Reggae Rapado“, then he stop singing and we became an instrumental band, which we like more, so the reason why Moods is 100% instrumental is because that’s how our band is. Our main influences are Lloyd Charmers, Winston Wright, Harry J All Stars, The Upsetters, Hippy Boys, The Rudies, The Cimarons AKA Hot Rod All Stars, Ansel Collins, Leslie Butler, Neville Hinds  and Jackie Mitto, and all of these people have made many instrumental so, that’s what we like. Anyway, since we had the posibilities of recording with such a great jamaican legends, we decided  in this new album we are finishing to  have some guests  in the vocals. We have Derrick Harriott and the great Lambert Briscoe, who is the one who produce, sung and toast in all the Hot Rod All Stars recordings!
 
How did you get to colaboration with legendary Pat Kelly? Last year you recorded singl Are You For Real with him and according to me is absolutely perfect. Did he record this singl with you in Argentina?

Thank you very much!  For us it was a dream came true have the posibility of working with Pat Kelly, one of our favourites singers! First we recorded the 7“ (released by Interrogator Records), we recorded the backing track in Argentina, and after we send to him he composed the lirycs and recorded his voice, then we mixed it here in Argentina. Some months after that, we brought him to Argentina and gave a really nice show with him!
 
Could you tell us somethink about ska, rocksteady and early reggae scene in Argentina and South America to recomend some bands? I heared that in Brasil is huge scene with regard to oldschool jamaican music and people there really like this music and in Mexico is also plenty bands. How it looks with this scene in South America and Argentina is it big within uderground or is it still just marginal genre?

I think in Mexico is the biggest scene, we’ve been there playing and there are a lot of people interested in ska and reggae music! About Argentina the scene is growing, I mean sometimes it seems that there are more bands than people! The ska and reggae bands that you guys should listen to  are  Ska Beat City, Satelite Kingston, Staya Staya, Manchesta, Gigantes Magneticos and Los Cartones. Then you have these great bands: The Tempranos in Paraguay and Los Dynamos in Uruguay. Los Dynamos singer also have a great sound system called „Dinamita sound system“
 
Three of our Czech ska bands (Fast Food, Larika and The Spankers) were in Brazil on tours. Last year I did interview with Larika about their brasilian tour and they told me that people there still remembered bands as Fast Food and The Spankers. Have your ever heared about them.

I haven’t  heared about them but I’d like too!
 
Do you know project youandmeonajamboree.com and Jurrasic Sound System from Sao Paulo? For me several years ago it was great source of oldschool jamaican music from 60’s. I heared few  of their dubplates with really big legend of jamaican music, are they so popular also in rest of South America or is it just my impression?

Yes! They are our friends! They have taken us to play there twice (one alone and the other one to open Jackie Bernard’s show)  and also we have brought them here twice too! They are great people and to me they are like the best sound system in the world, they have the greatest tunes, they have excelents dubplates and they also represent south america!
 
Last question you are playing early reggae and also soul. How is your relationship to subcultures as Mods and Skinheads and how it looks with them in Argentina and South America? Is true that skinheads in South America are mostly on left wing?

In Argentina the skinheads always were into  Oi! Music, while Mods were always interested in The Who and that stuff. Since we started the band many people realised that reggae was part of their culture and of course, the ones who more support us were and are the skins!
 
Ok thanks for interview. Any last words or messages?

Thanks to you, keep doing this to spread this culture because this kind of things are the ones which make the scene bigger! I hope we can go there to play some time! People can search us in facebook as Los Aggrotones and our email is losaggrotones@hotmail.com! Cheers!

Recenze

Statuto - Un Giorno Di Fiesta

Pro mě naprosto neznámá Mod ska kapela z Turína ale podle informací hrajou už od roku 1983 a na kontě mají už celkem 15 desek. No a letos k jejich 30. výročí si nadělily další desku Un Giorno Di Fiesta, která vyšla hned u majorlabelu Sony Music. Celkem šest stránek bookletu nenabízí kromě textů (v Italštině) nic moc zajímavýho, čili tady není co rozebírat. Stylově se tahle deska taky nedá moc zaškatulkovat, trubka sice nechybí skoro v žádnym tracku ale ska je tu z celkově 12 songů jen 5. Asi nejjednoduší bude označení ska míchnutý Mod beatem, powerpopem ale ani tady bych si nebyl jistej. Album otevírá stejnojmenná Un Giorno Di Fiesta, na mě ale tahle písnička působí až moc popově. To samý bych řekl i o následující Invisible ale s tím rozdílem, že tady to zachraňuje celkem povedená basová linka a celkově i intro. Ovšem podle mýho názoru, nejlepší track z celý desky je třetí v pořadí Rudy Playboy, klasický ska s trochu „punkovější“ offbeatovou kytarou, která vytváří trochu jinou atmosféru, než je u ska zvykem. Tady to ale končí, protože co se týká následujících songů ani není moc o čem psát. Tracky jako Intercity Firm, Madrid, Il Capitano (kde to ještě trochu zachrańuje pomalu se rozjíždějící intro), nebo poslední Il Meglio Arrivera působí navzájem dost podobně a na můj vkus až moc jednoduše. Jediným dalším trackem, kterej mě docela chytil je La Mia Citta, hlavně díky tomu, že jde o poctivej soul. Ale ani ten zbytek non-ska songů mě nějak neoslovil, moc popu, málo kytar…. a navíc tracky jako Non Sperarci a Io Non ho la Mia Eta' mi příjdu hodně přitažený za vlasy. Sečteno, podtrženo 3 z 10

Samostalni Referenti - The GreaTESTIS Hits

Tahle kapela ze Srbska, konkrétně z Bělehradu, hraje už od roku 1996 ale kromě několika demo kazet, neměli na kontě ani jedno album. Málokdy totiž narazím na kapelu která vydá svůj debut až po patnácti letech působení. Nicméně v roce 2011 konečně vydávají svojí první desku The GreaTESTIS Hits na které je hned 19 tracků, takže něco přes 62 minut muziky. Celkově vzato jde o klas. ska s občasnejma vlivama punku ale ty jsou tu fakt minimálně, proto bych neřekl, že jde přímo o skapunk. Co se mi na desce hodně líbí jsou housle a tu a tam i tahací harmonika. Nástroje, který celkem zvláštním způsobem obohacujou jinak průměrný ska (viz. hned úvodní intro a tracky, jako Ludilo, Paradoks, Žene i vino, skapunkovka Soledad, Črta nebo jediný reggae song Guzz). Valná většina tracků je v Srbštině ale přecijenom tu najdete i pár songů, kde můžete slyšet trochu španělštiny (Toreador), italštinu (Italianska) a jeden dokonce i v angličtině (poslední Chelsea We Love You, kterej je věnován jak jinak, než londýnský FC Chelsea). K tracku Život je san natočili dokonce i videoklip, který najdete zde. Není to ovšem jejich jediný video, další videoklipy mají ještě ke skapunk songu Za moj Beograd, kterej je podobně jako Chelsea We Love You, fotbalově laděnej a k tracku Paradoks. 19 tracků je fakt dost a proto nemá smysl, abych tady rozebíral každej jednotlivě, pokusim se vypíchnout jen ty co určitě stojí za poslech, protože jak už jsem říkal, stylově se Samostalni Referenti pohybují na pomezí klas. ska a skapunku a o zas tak velkou hudební inovaci nejde. Ska se všema svejma atributama jako jsou klávesy, trubka, ságo, pozoun atd….i když tím zase nechci tvrdit, že je to naprostá nuda, hlavně díky těm houslím mají u mě velký plus ale zpět k songům! Já bih da živim mě chytl hlavně díky textu, i když neumím srbsky tak to, že se zde zpívá o zkorumpovanejch politicích, který žijou z našich peněz jsem poznal hned, Devedesete jsou asi jediným non-ska trackem z celý desky a Živeti u Srbiji je už jen takovou satisfakcí za celým albem. The GreaTESTIS Hits sice není kdoví jak dokonalou a hudebně progresivní a já nevim, co ještě…. deskou ale určitě bych jí nezatracoval, zkrátka to co si asi většina lidí představí pod pojmem ska, takže 8 z 10 (hlavně díky těm houslím).

Polemic - Hey! Ba-ba - Re-bop

Polemici letos slaví 25 let a v dubnu si ke svýmu vyročí nadělili novou desku. Album vyšlo na zanačce Doubleman a celkem na něm najdete 14 nových tracků a znovu nahranou Baba ryba, z jejich první desky. I když jejich aktuální tvorbu za poslední 3 roky moc nemusím a už mě nový věci od Polemicu nebaví, nechci tuhle kapelu soudit a řešit tady, jestli už jsou komerční nebo ne, nebudu ani rozebírat to, kdo všechno jim na nový desce hostuje. Ani to, že na Slovensku jsou hraný v radiích, podobně jako třeba u nás Divokej Bill a jestli už se zaprodali nebo ne. U kapely jejich formátu je celkem logický, že po 25 letech se nebudou stále držet v undergroundu a odmítat všechny nabídky aby se náhodou nezaprodali. Stejnej názor mám třeba i na Fast Food Orchestra, jejichž aktuální tovrba je mi hodně cizí ale taky…začínali v roce 1996 skapunkem a zkrátka chce to trochu pokory. Dalším důvodem, proč si nedovolím Polemic z nějakýho důvodu osočovat z komerce je ten, že oni byli jedni z prvních kdo u nás rozjížděly ska a jako ke kapele, která v celým Česko-Slovensku hraje ska nejdýl si tohle prostě nedovolím. The Specials jsou taky dnes považovaný za legendu a když se kouknete, tak v dobách svý slávy byli hraný v radiích, televizi a nikdo dnes neřekne, že to je komerční sračka. Tak to byla jen taková malá úvaha nad směřováním Polemicu ale už bych se mohl vrátit k desce jako takový. V porovnání s předešlou deskou Horúcé časy mi tohle album příjde o trochu lepší, místama mi pár tracků dokonce připomíná album Nenudin - Skantidepresivum. Jakoby deska Hey! Ba-ba - Re-bop stylově trochu navazovala na tohle album. Podobně jako na předšlý desce i tady najdete hromadu hostů (např. Robo Grigorov, Lenka Dusilová, Divokej Bill, Pavol Habera atd….), no vlastně mnohem víc, než na Horúcé časy. Hned úvodní song Dáma (ke kterému mají už i videoklip), je jedním z těch, který mi připomínaj tracky z desky Nenudin - Skantidepresivum, prostě klasickej Polemic. Dalším a na Polemic celkem i netradičním songem je do funky hozená Mliečná dráha ale ani tady se rukopis Polemicu nezapře. Džungla sice není hudebně nějak výjímečnej track ale za to, po textový stránce mi docela sedl. Další z těch silnějších kousků je song Pena dní, pomalejší ska, skoro až rocksteady s lehce dozvučující dechovou sekcí, celkem oddychovka. Sice by to nebylo porpvé (protože už i na albu Yaman se objevil) co se Polemici pokusili o Dancehall (ragga) ale mě tenhle track příjde až moc vynucenej. Předposlední song není nic jinýho, než klasika z jejich první desky, kterou znovu nahrály na nový album - Baba ryba. No ale tím jsem vyčerpal ty silnější věci, zbytek songů mi příjde buď moc jednoduchý a bez nápadu, takže po pár tracích mi to splývá dohromady, nebo až moc „popový“. Jako např. u songu Pískaná, kterej by byl celkem povedenej, nebejt toho refrénu a toho duetu v něm, jinak bych tomuhle tracku dal spíš plusový body. Bohužel ani na albu Hey! Ba-ba - Re-bop, jsem nezaznamenal nějakou potencionální pecku, který byli skoro na každý předešlý desce, nic co by mě chytlo hned při prvním poslechu. Ovšem můj názor je ten, že albem Nenudin - Skantidepresivum (2005) to u Polemicu „skončilo“. Původně jsem chtěl 5 ale 6 z 10 bude myslím spravedlivější.

Report

Bad Manners - 7.6. Clapham Grand, London

Pokud se chystáte na letošní Mighty Sounds, tak berte tenhle report jako takovou malou ochutnávku, co můžete čekat. O tomto koncertě se dozvídám úplnou náhodou při brouzdání na netu (jak jinak), jen dva dny předem. To, že si nemůžu nechat tuhle 2tone legendu ujít byla jasná věc, navíc první kocert, takže bylo jasný, že na ně musím jít i kdyby měli z nebe padat trakaře i kdybych neměl už ani libru a musel somrovat na ulici a klidně i přesto, že bych se měl probít přes security :-D. Zkrátka bylo jasný, že Bad Manners si nesmím nechat ujít. V půl devatý nasedám na metro a jedu přes celej Londýn až za řeku, do jižního Londýna, kde se celej ten kolotoč bude odehrávat. Klub je hned vedle zastávky nadzemky, takže práce s hledáním je vyřešená, vlezný 20 liber, před klubem (a bohužel i v klubu) znuděná ochranka, která je určitě kulturně a i inteligencí hodně obohacená, podle těch jejich ksichtů a výrazů typu: „co to je za sračky?“ První co mě dostalo při vstupu do sálu, naprosto narváno….. z repráků se valila jedna stará 2tone klasika za druhou (Specials, The Beat, Madness…), přítmí a jen hopsající hlavy. Angláni si umí muziku užívat a vychutnávat podle mě víc jak Češi. Lidi pařili před barem, u hajzlů, na balkonech, před stagí, která byla ještě prázdná, prostě všude, kde to jen šlo. Předkapelu jsem neviděl a ani neznal, takže tou se tady zabývat nebudu, nicméně jsem přišel akorát tak na čas. Na stage už přichází Bad Manners v čele s těžkotonážním Busterem Bloodvesselem, který je už jediným z původních členů. Na rozehřátí začaly s This Is Ska, přičemž asi po prvních třech songách se v koltli strhlo menší pogo. Buster vystupoval, jako už tradičně v kraťasech a kvádru a samozdřejmě, že nezapomínal mezi songama vyplazovat svůj extrémě dlouhej jazyk. Publikum bylo složeno snad ze všech věkovejch kategorií a typů, starý, mladý, dreadatý, taky jsem v kotli zahlídl pár čír, skinheadi ale i civilové co se přišli podívat. Musím říct, že jsem nikdy předtím neviděl tak velkou koncentraci ožralejch lidí co tady. Zazněli snad všechny zásadní pecky, jako Walking In The Sunshine, Lorraine (kterou zahráli hned skoro na začátku), My Girl Lollipop, Sally Brown od Laurela Aitkena, Skinhead Girl od Symaripa, Skaville UK, Skinhead Love Affair. Při Feel Like Jumping Buster vyzval publikum ke skákání, takže najednou celá ta masa lidí začala hopsat. Snad před každou písničkou lidi řvali: „You Fat Bastard, You Fat Bastard, You Fat Bastard“, atmosféra jakou jsem na koncertě hodně dlouho nezažil. Ke konci si nechali tracky jako, Just A Feeling, Inner London Violence nebo Ne Ne Na Na Na Na Nu Nu. Musím říct, že jsem během toho večera mohl ze sebe vypotit tak minimálně dva litry potu a i přesto, že sál byl asi tak dvakrát tak větší jak pražskej Lucerna Music Bar, tak tam bylo jak v sauně. To už se ale celá akce blížila pomalu ke konci, publikum stále pokračovalo ve skandování. „You Fat Bastard“ až se toho songu nakonec dočkaly. Jako poslední track nemohla zaznít žádná jiná pecka, než Lip Up Fatty. Když dohráli Lip Up Fatty, tak se Buster s publikem rozloučil vystrčenym zadkem. Vůbec jako showman je vynikající, Bad Manners jsou hlavně Buster Bloodvessel a bez něj by to mohli klidně zabalit. Nedokážu odhadnout, jak dlouho koncert trval ale tak energickou show jsem hodně dlouho neviděl, takže jestli se na Bad Manners chystáte na letošním Mighty, tak věřte, že se nejen spotíte jak prase ale docela i pobavíte. Jediný co bych vytknul, bylo to zasraný mainstreamový disko co začaly pouštět po koncertě, což mi nepřišlo zrovna moc tématický ale na to sere pes, stejně jsem se už dekoval. Po koncertě potkávám ještě pár známejch tváří z minulejch akcí a pak už návrat domu (a pak, že se prej v Londýně nedá jezdit na černo....ha ha, fuck off). No a druhej, tak jako každej den, zase do roboty. Tak Cheers from London.

Čezeta 501 / 502

Tímto článkem opět navazuji na předešlé články věnující se skůtrům, které jsou nedílnou součástí nejen Mods kultury ale i jedním ze symbolů. Posledně jsem psal o italské Lambrettě, v recenzích také najdete Scootering Magazine, takže krásně navážu na téma. Tentokrát se podíváme na náš jediný skůtr vyráběný na území Československa - ČZ 501 / 502, lidově „prase“. Přezdívku si tento skůtr vysloužil díky přednímu protáhlému blatníku na jehož konci bylo umístěno přední světlo, což asi lidem připomínalo prasečí čumák. Další důvod proč jsem si vybral zrovna český motocykl, byla snaha úkazat, že náš poválečný motocyklový průmysl byl ten, který udával tempo a směr (viz. automatická převodovka nebo Jawa „Pérák“) a taky to, že není na škodu si připomenout, že i my jsme zas tak nezaostávaly. ČZ 501 / 502 se výráběla pouhých sedm let. I přesto, že byl plánován její další vývoj, byla výroba nakonec komančem zastavena, jelikož všemohoucí strana rozhodla, že československý dělník nebude do práce jezdit na skůtru ale autem. Historie „prasete“ začíná už ve 20. letech, kdy ing. Jiří Rechziegel navrhl motorovou koloběžku ČAS Autoped, která byla prakticky prvním československým„skůtrem“, ovšem její výroba trvala jen od roku 1921 do roku 1924. Samotný vývoj ČZ začal v roce 1950 v českobudějovické čezetě. Ke konstrukci byla vybrána samonosná karoserie K1 od ing, J.F. Kocha, který ji nechal patentovat už v roce 1940, svůj druhý prototyp představil v roce 1947 na pražském autosalonu, kde vzbudila zájem návštěvníků, díky svému neobvyklému vzhledu. V roce 1956 byl představen další z prototypů J.F. Kocha a v roce 1957 začíná seriová výroba skůtru s označením ČZ 501.

ČZ 503

První serie se vyrobilo 300 ks a byla představena celkem ve 20 zemích. 501 / 01 a 03 měli přední závěsné kolo, všechny modely byli poháněné motorem o kapacitě 175 ccm a v roce 1958 byl přidán plechový nosič zavazadel. Modelu 501 se nakonec vyrobylo celkem 43 000 ks.  V roce 1960 přišli modely 502 / 00 a 01, opět osazeny motorem se 175 ccm. 502 byl dokonce nejrychlejší seriově vyráběný československý skůtr. Tato řada se už dala vybavit spoustou doplňků jako např. zadní nosič s náhr. kolem, plexisklový čelní štít, přídavný vozík PAV 40 nebo sajdkárou Druzeta (mimochodem mezi lety 1962 - 1964 se vyrobylo celkem 5000 ks těchto tříkolek). Dokonce se vyráběla i omezená serie s jednodveřovou, zakapotovanou budkou pro řidiče. „Čezeta“ byla oblíbená i přes svou poměrně vysokou cenu, např. 502 / 03 se dala pořídit za 9350 Kčs, což byla polovina ceny tehdejšího Fiatu 600. „Čezeta“ se také vyvážela do zahraničí a to nejen do zemí východního bloku. Zahraniční vývoz měl na starost nár. podnik Motokov, který měl zastoupení dokonce i v USA, kde si „Čezeta“ získala oblibu. Motokov byl v USA zastoupen společností Mercury Motors, jejíž ředitel se byl v roce 1958 podívat na výrobu ve strakonické továrně, osobně. Bohužel doba „Čezetě“ nepřála a rokem 1964 její výroba končí. Výroba byla zastavena s odůvodněním, že je neperspektivní, pravda je ale taková, že bolševik moc nechápal potřeby trhu a ani se jimi neřídil (miximálně podle potřeb SSSR) a nakonec se dala přednost automobilové výrobě, čímž šel náš motocyklový průmysl postupně k ledu. 

Jawa 125 typ 640 - podobnost s Lambrettou se nezapře

Do výroby se už nedostala ani řada 503, která byla desingnově mnohem aerodynamičtější (dokonce byl postaven už i prototyp). Jawa měla navázat na výrobu skůtru v ČZ svým modelem 125 typ 640, který se bohužel také nedostal do seriové výroby. Tím prakticky končí výroba skůtrů v Československu a „Čezeta“ mizí ze silnic. Ovšem nevymizela ze silnic úplně, dnes už se jedná o veterán a po republice najdete stále spoustu nadšenců a klubů a vsadím se, že by se v nejedný vesnický stodole, dalo najít jedno starý, zaprášený „prase“ :-D

Novinky na domácí půdě

The Chancers na kompilaci Specialized 2 Beat Teenage Cancer

Pražští The Chancers poslední dobou vůbec nezahálí, na podzim minulého roku vypustili do světa singl Bossman, který se objeví na kompilaci Good Night White Pride  - Our Music, Our Scene, která spatří světlo světa v nejbližších dnech a bude představena na společném koncertě zúčastněných kapel v pražském Lucerna Music Baru 20. června. Mimo to se také objevili na britské kompilaci Specialized 2: Beat Teenage Cancer s další novinkou singlem Czech Toast. Tato kompilace navazuje na předešlou Specialized: A Modern Take On Specials Classics. Autorem výběrovky je Paul Williams, autor knihy You’re Wondering Now, The Specials From Conception To Reunion. Výtěžek z prodeje kompilace půjde na podporu léčby rakoviny u mladistvých. Nápad na tento projekt vznikl v roce 2011, když Paul viděl televizní pořad o mladistvých nakažených rakovinou, takže celá výběrovka je braná jako charitativní projekt, čili pokud si chcete užít současné ska a ještě zároveň pomoct v léčbě s rakovinou, neváhejte a podpořte správnou věc. Na albu se objeví kapely z Anglie, Austrálie, USA a Čech a mimo jiné tu také v mnoha tracích najdete členy 2tonových The Beat, kteří tu hostují. Tracklist najdete dole pod článkem. Více info na tomto odkaze.

Vysoké napětí s novou deskou

Další novinkou na domácí scéně je nové album Vysokého napětí, skapunkové party ze Vsetína. Kapela vydala po pěti letech v pořadí již čtvrté album. Nová deska nese název Jedna scéna a najdete na ní celkem 14 songů. Novou desku předznamenal singl Příběh, který vyšel minulý rok a kapela k němu dokonce udělala svůj první, oficiální videoklip, který můžete shlédnout zde. CD seženete za symbolických 50 kč, nebo si ho můžete zdarma stáhnout z jejich bandzonu, kde najdete i booklet. Kapelu také můžete podpořit libovolnou částkou, jelikož nahrání plnohodnotné desky něco stojí. Více informací najdete na jejich bandzone profilu.



Specialized 2 Beat Teenage Cancer

CD 1

1. Mirror in the bathroom - Dave Wakeling of The Beat
2. I Confess- Ed Rome ft.Bella
3. Save It For Later - Nick Welsh
4. Can’t Get Used To Losing You - The Skanx
5. Best Friend - Bluebird Parade
6. Two Swords - Dirty Revolution
7. All Out To Get You - The Values ft.Neol Davies
8. Jeanette - The Funaddicts
9. Sugar & Stress - The Humanitarians
10. Wah! (Get A Job) - Buford O'Sullivan meets Ruff Scott Ft.The Chronic Horns
11. Hands Off …Shes Mine - The Talks
12. Doors Of Your Heart - Big Fat Panda
13. Too Nice To Talk To - Rhoda Dakar ft.Phill Jupitus, Joe Howard & French Faze
14. March Of The Swivelheads - A.K.C
15. I’m Your flag - The Amphetameanies
16. Click Click - This Modern Youth
17. Big Shot- Addictive Philosophy
18. Cheated - Dubskamen ft.Percydread
19. The Limits We Set - Katalina Kicks
20. (Czech) Toast - The Chancers
21. Ackee 123 - The Stiff Joints
22. Rough Rider - Button Up

CD 2

1. Two Swords (Majestic Mix) - The Spritely Allstars ft.Ranking Roger
2. Ranking Full Stop - The Splitters
3. Psychedelic Rockers - Ska Face
4. Drowning - Demelza’s Tea Party
5. Twist & Crawl - Bombskare
6. Rotating Head - Esperanza
7. Get A Job - The Mellowmen ft. Tom 2Tone
8. (Hit the) Jackpot - Swagga ft.Darren Fordham
9. Which Side Of The Bed? - Erin Bardwell Collective
10. End Of The Party - Lucy Dean ft.Ska-Toons
11. Tears Of A Clown - The Kosmos
12. Noise DUB - The Rough Kutz
13. Stand Down Margaret - Robb Johnson,Steve White & Friends
14. Whine & Grine - The Simmertones
15. Hit It - Smiling Ivy
16. Sole Salvation - Bigger Thomas
17. Spar Wid Me - Andy Perriss ft. Gary ‘Dada’Brown
18. Monkey Murders - Dubtonik
19. Over & Over - Butterfly Collective
20. Ago Talk - The Pressure Tenants
21. Walk Away - Urang Matang
22. Mirror In The Bathroom (Acoustic Mix) - The Acoustic Theatre