Když se v polovině 70. let objevil punk, nebyla to jen vzpoura hudební, která rozbourala do té doby zažité umělecké bariéry a schémata. Punk ukázal nejen to, že hudba se dá dělat bez producentů, manažerů, velkých peněz a hudebních vydavatelství ale díky DIY přístupu otevřel dveře všem bez ohledu na barvu pleti nebo pohlaví, tudíž i ženám. Byl to právě punk, který dal ženám snad ze všech hudebních žánrů největší prostor, mohly se tak konečně otevřeně vyjádřit o tématech, které mainstreamový hudební průmysl zcela ignoroval. Témata jako je sexualita, tělesnost, gendrové role a společnenská očekávání nebo násilí, bylo to, co punk dokázal protlačit do světa populární hudby. Punkrock popřel tradiční ideály, což se týkalo i ženského vzhledu, tím dal hudebnicím prostor, aby mohly vyjádřit sami sebe a svoje pohledy, nejen to, aby se líbily fanouškům a hezky vypadaly na plakátech v pokojích teenagerů. Dá se říct, že to byl punk, který jako první začal reflektovat feministická témata a právě na těchto základech začali později v 90. letech vznikat Riot Grrrl kolektivy, které na otevřeně feministických postojích stavěli svojí tvorbu. Vraťme se ale zpět do 70. let. Kdo byly tou první čistě dívčí punkovou kapelou, kdo byly ty, které ukázaly, že (punk)rock nemusí být jen doménou mužů? Těmi průkopnicemi byly londýnští The Slits, pravděpodobně první čistě dívčí punková kapela vůbec (pozn., které za oceánem sekundovaly The Bags). Za vznikem The Slits stojí známost jejich první bubenice Palomy "Pamlolive" Romero (původem ze Španělska), která v roce 1976 chodila s Joe Strummerem, který právě odcházel z pubrockových 101!ers, díky němu se později seznámila se Sidem Viciousem (basa) a Viv Albertine (kytara). V této setavě (Sid - basa, Viv - kytara, Palmolive - bicí) spolu začínají zkoušet, základ The Slits byl položen. Nicméně sestava projde ještě pár drobnými změnamy a ustálí se až v dubnu 1977, kdy se basy ujímá Tessa Pollitt a za mikrofon se postaví tehdy patnáctiletá, londýnským koncertem Patti Smith inspirovaná Ari Up. V tomto složení hrají do poloviny roku 1978, kdy stihnout nahrát dvě živá vystoupení v rámci Peel Session, první už v září 1977 a druhé v květnu 1978. To má pro kapelu v té době zásadní význam, jelikož radiová show Johna Peela na stanici BBC Radio 1, kde dává prostor novým nezávislým kapelám, je vstupenkou k širšímu publiku. Díky jejich úzkému navázání na osobu Joe Strummera se v roce 1977 dostávají k předskakování The Clash na jejich "White Riot Tour", kde hrají společně s Buzzcocks, The Jam, The Prefects a Subway Sect. V roce 1978 se objevují v dnes již legendárním dokumentu "Punkrock Movie" režiséra jamajského původu Dona Lettse, mediálního spolupracovníka The Clash, DJe a neúnavného propagátora britské kontrakultury, který byl součástí první punkové vlny.
V roce 1978 vyráží s The Clash ještě na "Sor it Out Tour" ale to je naposledy, kdy si zahrají v této sestavě. Následující rok kapelu opouští bubenice "Palmolive", končí tak čistě punková a dívčí éra The Slits, protože s příchodem bubeníka Petera "Budgie" Clarka (který se později připojí k Siouxie and The Banshees), přichází i změny hudební, kdy kapela pomalu upouští od divoké punkové surovosti a chaosu a posouvá se více k experimentálnímu pojetí, do kterého zahrnuje dubové a reggae prvky a celkově staví svojí hudbu více na basových linkách a přidává i klávesy. Jejich punkové období zachycuje kompilace "In The Begginning" z roku 1997, která zaznamenává jejich živá vystoupení z let 1977-1981 a již zmiňovaná nahrávka z John Peel Session z roku 1977. V úvodu jsem zmiňoval, že punk dal prostor vnést do populární hudby feministická témata a jestliže The Slits stály na prahu toho všeho, navíc ve věku, kdy členkám kapely bylo mírně prěs dvacet, je víc, než na místě zmínit něco o jejich textech. Ty nebyly jen latentně politické (jak bylo pro mnoho tehdejších punkových kapel typické) ale často vyjadřovaly i ženskou perspektivu, zkušenost a sexualitu, zpochybňovaly tradiční roli žen, jako např. v songu "Typical Girls" nebo "So Tough", to vše zabalené s dávkou humoru a satiry. Nicméně ještě nešlo o radikální vyjádření jako v případě některých kapel pod hlavičkou Riot Grrrl, stojíme teprve u začátků toho všeho u základů, které až později začali nabývat jasnějších a přímých kontur. Po odchodu bubenice "Palmolive" a postupnému odklonu od čistého punku, přichází v roce 1979 jejich první debutové album "Cut". Není úplnou náhodou, že jeho produkce se ujal legendární britský dub/reggae producent, člen Matumbi a prominentní osobnost britské reggae scény Dennis Bovell, navíc to ukazuje tehdejší úzkou propojenost punkové a reggae scény, typickou pro britský punkrock 70. let. Proto ani nepřekpaví, že vydání se chopilo Island Records, label, který vydával např. Boba Marleyho nebo Toots and The Maytals. Obal jejich první desky zobrazuje členky kapely nahé a pomazané blátem, což se někdy uvádí jako důvod odchodu "Palmolive", která to brala jako zpronevěru ideálům kapely i když Viv Albertine tvrdí, že od The Slits odešla již několik měsíců před vydáním desky a že se na ní nijak hudebně nepodílela. Přichází začátek 80. let a The Slits se stále více ponořují do experimentálního a skoro až avangardního přístupu k muzice. S postpunkovými The Pop Group z Bristolu sdílejí bubeníka Bruce Smithe, který zaujal místo po "Budgie" Clarkovi, který odešel k Siouxsie and The Banshees. V roce 1981 vychází jejich druhé album "Return of The Giant Slits", které ještě více rozvijí postupy, které zvolily u první desky. Bohužel tento rok je také posledním rokem existence The Slits, pro některé fanoušky je jejich hudební experimentování stále méně a méně stravitelné a tak o ně začínají postupně přicházet, navíc sdílení bubeníka s The Pop Group oslabuje soudržnost kapely a tak je ukončení činnosti přirozeným a logickým krokem.
Ovšem není to konec práce jednotlivých členek, po rozpadu kapely se každá vydává trochu jiným směrem. Zpěvačka Ari Up se uchytila v reggae projektu New Age Steppers známého dubového producenta Adriana Sherwooda, Viv Albertine se začala věnovat filmu a televizní režii na BBC, Paloma "Palmolive" Romero, která The Slits opustila už v roce 1979 se připojila k The Raincoats se kterými nahrála jejich debut z roku 1979 a Tessa Pollitt po přestěhování do Afriky a návratu do Londýna se zaměřila na umělecké projekty s ženskou/feministickou tématikou. To byl na dlouhých čtyři a dvacet let konec The Slits, až v roce 2005 se Ari Up s Tess Pollitt rozhodnou kapelu znovu obnovit, Viv Albertine se k reunionu ale odmítá připojit a tak vznikají znovu obnovení The Slits s lehce pozměněnou sestavou. V roce 2006 vydávají EP "Revenge of The Killer Slits" na kterém spolupracoval např. i Paul Cook ze Sex Pistols. V tom samém roce se po dlouhých 25 letech znovu vydávají na tour při kterém zavítají do USA, Austrálie a Japonska. V následujících letech se aktivně věnují koncertování a nevrací se nostalgicky jen k jejich starším materiálům, neúnavně pracují i na nové tvorbě, která v roce 2009 vyustí v třetí album The Slits - "Trapped Animal". To se v duchu jejich předchozích desek také nese v experimentálnějším a nezávislém pojetí, žánrově ne zcela uchopitelné. Najdete tu jak prvky dubu, reggae, punku ale i elektroniku. Bohužel všechny další plány kapely v roce 2010 ukončuje smrt Ari Up, která ve 48 letech podléhá rakovině prsu a to je definitivní konec The Slits, první ženské punkové kapely vůbec!
Žádné komentáře:
Okomentovat