Tímto článkem bych vám chtěl přiblížit pozadí a krátkou historii italské skinheadské scény v 80. a 90. letech, nečekejte podrobný výčet kapel, o těch to tentokrát nebude. Chci se zaměřit spíš na politické a sociální pozadí tamní scény, která se formovala od počátku 80. let a společně s tou britskou, patří k jedné z nejstarších. Velkou inspirací mi byl rozhovor s Flaviem Frezzou autorem knihy Italia Skins, která vyšla v roce 2017 (bohužel jen v italštině), pár jeho odpovědí najdete ocitovaných i v samotném textu.
A jak se tedy tento plešatý kult dostal ze své britské domoviny až do Itálie? Podobně jako v ostatních zemích bylo jeho největším šiřitelem oi!, které vracelo punk po zkomerčnění jeho první vlny, znovu "na ulici". A tak i v Itálii podobně jako v mnoha dalších zemích byli první skins původně punkáči, co začali objevovat oi! a později si holit hlavy a svůj vzhled přizpůsobovat tomu skinheadskému. První italští skinheadi se začali objevovat na začátku 80. let především v Bologni, Genově, Savoně, Turíně, Římě, Miláně a Benátkách (kde převažovali spíš WP skins) a jelikož šlo původně o punkáče o historii kultu a jeho kořenech neměli tušení. Tomu do určité míry odpovídal i jejich vzhled, kdy se volilo to, co bylo nejlépe k sehnání, džíny, vojenské boty, bombr, nebo džínová bunda, triko, případně jakékoliv polo a kšandy. Většinou se vycházelo z fotek v bookletech desek anglických kapel, jelikož jiný zdroj inspirace prostě neexistoval. Formování italských skinheads na začátku 80. let má také jedno místní specifikum. Pro mnoho bývalých punks to byla do určité míry reakce na rozmáhající se anarcho-pacifistické punks následující Crass, kteří na zbytek punkové (nepolitické) scény hleděli jako na "pozéry". V odpovědi na to si začala většina nepolitických punks (kteří sami sebe nazývali "nihilist punks") holit hlavu - první vlna italských skinheads byla na světě! S termínem nihilist punks, kterým se vymezovali nepolitičtí punkáči od anarcho-pacifistů přišel zpěvák první italské skinheadské kapely Nabat - Stefano "Steno" Cimato, který se tím nechtěl vymezovat vůči anarchismu ale vůči jejich pacifismu. Termnín "nihilist" totiž odkazoval na ruské anarchistické hnutí odmítající pacifismus.
Nabat
Faktem je i to, že "nihilisté" se na tamní scéně s "pacifistickými anarcho-punks" částečně překrývali a spoustu fanoušků oi! byli i anarchisté. Pojďme se ale vrátit ke kapele, která měla na tamní scéně prvenství a která italskou skinhead scénu nakopla. Nabat vznikli v roce 1979 v Bologni, původně jako klasická punková kapela. Název kapely měl odkazovat na ukrajinskou anarchistickou federaci z období bolševické revoluce, kterou později smetli rudí. Už v začátcích se u Nabat začali objevovat silné anarchistické a levicové tendence, kapela vystupovala po squatech (v Itálii známých pod názvem "centri sociali"), na akcích pořádaných anarchisty a s dalšími levicovými kapelami. V jejich počátcích patřilo mnoho jejich fanoušků k militantům z italského autonomního hnutí "Autonomia Operaria". A zatímco část scény šla postupem času doprava, Nabat společně např. s Rough z Turína zaujímali stále striktnější levicový postoj. Ale ani to jim nebránilo v tom se občas proklamovat spíš na apolitických pozicích, jako např. v songu "Zombie Rock", kde posílají do hajzlu jak fašisty, tak i komunisty. Pravdou ovšem zůstává, že šlo hlavně o vyjádření postoje k politikaření a prázdným heslům Komunistické strany, která měla v Bologni tradičně silné postavení. Mezi další první oi! kapely patřily Dioxina z Rimini a Rip Off z Boloni, kteří, jak se ještě dočtete, scénu nakonec rozštěpili. Kolem roku 1982 začali díky koloběhu fanzinů italští skinheads objevovat své kořeny spjaté s mods a rudies a uvědomili si tak, že nejsou jen třídnější verzí punku ale mnohem starším kultem. Asi nejvlivnějším z těchto fanzinů, které utvářely povědomí o scéně byl plátek "Working Class Kids", psaný manažerem Nabat a fanatickým sběratelem reggae a ska - Tizianem Ansaldim, který zde už v té době referoval o skinhead reggae a ska, i když jamajská muzika první vlnu italských skinheadů v drtivé většině nezajímala. Na začátku 80. let dokonce většina skinů opovrhovala mods a ska, což vzhledem k tomu, že mnoho z nich byli v podstatě plešatí punkáči, není zas tak překvapivé. V té době také začalo jezdit mnoho italských skinheadů do Londýna, aby mohli vidět na vlastní oči svůj britský vzor. Díky těmto návštěvám se do Itálie dostal zvyk nosit národní trikoloru, stejně tak jako britští skins, kteří v 80. letech nosili Union Jack, někteří si přivezli i v Itálii těžko sehnatelný harrington. Vráťme se ale ještě k Nabat, ti v roce 1982 vydávají svoje první demo - split kazetu s Rip Off. Rok po vydání dema vystupují na 3rd Raduno Oi! Festivalu v toskánském Certaldu, společně s Rip Off, Rough, Dioxina a F.U.N. Právě tady začali první třenice a štěpení mezi nerasistickou, "levicovou" a fašizující pravicovou částí skinheadské scény. Celá akce se nesla ve znamení potyček a drobných bitek už od jejího začátku, nejen kvůli tradiční fotbalové rivalitě nebo nevraživostí mezi punkery a skinheady ale i díky vystoupení Rip Off, kteří už v té době začali směřovat doprava. Právě behěm vystoupení Rip Off vyběhli na podium dva z jejich fanoušků a začali hajlovat. Přítomní Rough, kteří na své vystoupení ještě čekali, odmítli pro takové publikum zahrát, v tom okamžiku se strhla hromadná bitka mezi přívrženci Rip Off a odpůrci pravice.
Místo konání akce bylo tímto incidentem kompletně zdemolováno, což mělo za následek, že od těchto událostí, už nebylo tak lehké zajistit prostory pro oi! koncerty, protože promotéři se přítomnosti skinheadů a případných potyček začali obávat. Dokonce i "centri sociali" skinheadům zavřeli dveře. Co pro scénu znamenaly události v Certaldu dosvědčují slova samotného Flavia Frezzi: "Před Certaldem bylo směřování k radikální pravici většinou spíš pozou, nebo jen určitou fází, chcete-li. Samozřejmě, že když pak přišly problémy (které na sebe radikální politika nabaluje), někteří pochopili důsledky toho, co dělají a už nechtěli mít s fašisty a pravicí nic společného, zatímco z jiných se staly skuteční krajně pravicový militanti. Certaldo znamenalo začátek rozkolu italské scény: na jedné straně jste měli levicové a apolitické skinheady a na druhé neonacisty. Rozdíl byl ten, že pravicový skins přitahovaly lidi, kterým nezáleželo na subkultuře jako takové, a byli v ní jen kvůli politice, takže jejich počet během 80. let rostl." V 2. polovině 80. let začíná (podobně jako po celé Evropě, díky neustále se opakujícím zprávám o skinheadském násilí) narůstat vliv krajní pravice a italská oi! scéna začne pomalu upadat. Nabat v roce 1985 sice vydávají svojí první desku "Un Altro Giorno Di Gloria" (kterou věnovali tehdy vězněnému Nelsonu Mandelovi) ale o dva roky později se rozpadají. Jejich kytarista Stiv navíc po rozpadu kapely udělal politický obrat o 180 stupňů a přidává se ke Skrewdriveru. I když v druhé polovině 80. byla italská scéna výrazně menší, objevily se nové kapely, které převzaly oteže, v roce 1985 vznikají Klasse Kriminale ze Savony a další výraznou kapelou začali být bolonští Ghetto 84. U mnoha skins v 2. polovině 80. let začal hrát velkou roli zájem o fotbal, což do určité míry rozšířilo řady boneheads, protože italská krajní pravice, už byla v té době na stadionech velmi dobře etablovaná. I přes útlum scény v půlce 80. let a politické rozdělení, které následovalo po událostech v Certaldu, počet nerasistických skinheads stále narůstal (nejvíce kolem let 1987-1988). Mnoho skins se začalo tehdy přiklánět k tradičnějšímu uhlazenějšímu stylu a začali se prolínat s mod scénou (což je oproti začátku 80. let výrazný rozdíl), ze které na začátku 90. let začali opět postupně mizet. Fašizace scény v 2. polovině 80. let měla za následek i radikalizaci na druhé straně politického spektra. V polovině 80. let se začínají objevovat první skinheadi, hlásící se k redskins. Právě v té době (1987) vznikají v Římě Banda Bassotti, kteří se do roku 1995 orientují na radikálně levicovou skinhead scénu (i když dnes už u nich politika dávno převážila nad stylem). Politizovat se začalo i spoustu, do té doby apolitických skinheads. To vedlo na začátku 90. let k nástupu prvních SHARP posádek, které se začali objevovat po celé zemi.
SHARP Italia
Tyto skupiny zahrnovali jak levicovější, tak i nepolitické jedince, které spojovala společná myšlenka odporu k nazi-skinheadům. V roce 1994 vzniká první koordinovanější síť SHARP Italia, která měla tyto skupiny spojovat napříč celou Itálií. Právě nástup prvních redskins, kteří se pouštěli do otevřených konfliktů s nácky a později rozšíření SHARP vyrovnalo v 90. letech pomyslné mysky vah a pravice přestala mít převahu. Nicméně díky vnitřním sporům se tuto celonárodní síť nepodařilo dlouhodobě udržet, jak o tom vypovídá samotný Flavio Frezza: "V SHARP scéně v té době probíhala velmi dobrá a intenzivní spolupráce, ale jak roky ubíhaly, tak se některé kolektivy snažili přinutit celou scénu, aby přijala jejich politické názory a pohledy, a tehdy začaly problémy. K hádkám a rozepřím docházelo kvůli pomluvám a různým nedorozuměním a často zde vládla atmosféra honu na čarodejnice." Začátek 90. let je také spojen s novou vlnou kapel, v roce 1991 vzniká dodnes jedna z nejvlivnějších italských oi! kapel hlásících se k SHARP - Los Fastidios z Verony, kterou zná snad úplně každý, kdo alespoň trochu přičichnul k punku. Podobně významnou kapelou v 90. letech byli i Reazione z Rimini, kteří vznikli v roce 1993 a kde se objevilo pár bývalých členů Klasse Kriminale. Na redskins scéně zazářili Erode, kteří debutovali v roce 1995 EP "Orgoglio Proletario" a v roce 1997 albem "Tempo Che Non Ritorna", které je podle mnoha lidí jednou z nejlepších desek na italské oi! scéně 90. let. V roce 1995 se na podia vrací Nabat, vydávají druhé album "Nati Per Niente", ale o tři roky později se kapela opět rozpadá, aby se v roce 2007 mohla dát opět dohromady. A jak vidí současnou scénu samotný autor Italia Skins? "Nejprve musím říct, že ačkoliv jsem stále zapojen do skinheadské scény, už v ní nejsem tak aktivní. Když jsem byl mladší, jezdil jsem po celé Itálii na koncerty a různá setkání, což dnes už neplatí, takže můj pohled může být trochu zkreslený. I když se mi zdá, že tu je stále dost mladších skins, navštěvují mnohem méně akcí a většinou se objeví jen na "velkých kapelách", než na těch lokálních. Hodně z nich jsou spíš "konzumenty" scény, než, že by jí aktivně utvářeli. Existují tu ale i určité protichůdné signály. Je sice pravda, že většinu dnešních oi! kapel tvoří třicátníci a čtyřicátníci, ale skinziny, které teď zažívají svůj návrat, tak jsou většinou vytvářeny právě mladšími ročníky. Také tu je skvělá DJ scéna, hlavně co se reggae, rocksteady a ska týče ale i mod a soul si nevedou vůbec špatně, ale opět (!), většina DJs jsou starší ročníky. Myslím, že to bude chtít ještě čas a pak možná uvidíme, s čím příjde mladší generace. Musím ale zdůraznit, že s podobnými nesnázemi se potýkají i jiné scény, jako např. ta hardcorová, takže tahle situace může souviset s širšími problémy."
Žádné komentáře:
Okomentovat