Se jménem Alpheus se setkávám už poměrně dlouho ale až poslední rok jsem se o jeho tvorbu začal zajímat trochu víc a byl jsem příjemně překvapen, protože jsem čekal něco trochu jiného. Toto je návrat ke kořenům, k rocksteady, k tradičnímu ska a kvalitnímu autentickému early reggae, ke kterému se nevrací jen muzikanti v Evropě a Americe ale jak se ukazuje na příkladu Alpheuse i samotní jamajčani. I když tady by se slušelo trochu upřesnit Alpheusův původ, protože i přesto, že jeho rodiče pochází z Jamajky on sám se narodil v Londýně, kde začala vystupováním s různými místními sound systémy, jeho hudební kariéra. V 90. letech se během svého pobytu v USA setkal s Tony Brevettem členem rocksteady tria The Melodians, který ho představil zakladateli Studia One, legendárnímu Clementu Doddovi. Toto setkání vedlo k jeho debutovému albu "Quality Time", které vyšlo v roce 1998. Od desky "Good Prevalis" (2014) zakotvil u španělského Liquidator Records, kde vyšlo i jeho poslední album, na které se podíváme v dnešní recenzi. Deska "The Victory" vyšla na jaře 2020, jako šestý zářez v řadě (jak na CD, tak již tradičně i na vinylu) a zároveň jako třetí album na kterém Alpheus opět spolupracoval se španělským reggae producentem Robertem Sánchezem. Celkem tu najdete 11 tracků, převážně v early reggae ale nechybí ani ska a rocksteady. Album otevírá perfektní úvodní reggae track "The Victory", kde mě kromě skvělých autentických aranží zaujalo hlavně klávesové intro a výbroný Alpheusův pěvecký projev. Většinou jsem zvyklý, že to nejlepší se nechává na konec ale v případě songu "The Victory", je tomu přesně naopak. Krása střídá nádheru, hned v zápětí následuje skvělý rocksteady track "Hooray" začínající výborným intrem. Tady dostává Alpheus asi největší prostor ukázat svůj pěvecký talent. Dalším z top 5 tracků je "Valiant", uhánějící early reggae ponurejší atmosféry s perfektní doprovodnou melodickou kytarou, jako vystřiženou z roku 1969. Nechybí ani ska, které je na tomto albu zastoupeno celkem třikrát. Jeho nejpovedenějším zástupcem je podle mě song "Live It Up", pomalejší měkčí tradiční ska, lehce koketující s rocksteady. To tu naopak skvěle reprezentuje track "Rude Love" s dokonale přizvukující dechouvou sekcí, která mě zaujala hned od prvních tonů. Co je velkou předností nejen této desky ale všech alb, na kterých spolupracoval s Robertem Sánchzem je perfektní oldschoolová autenticita aranží, která nejvíc vyniká hlavně v early reggae pasážích. Tady kdyby nechybělo klasické "šumění" a "křupání" jehly v drážkách vinylu, tak bych věřil, že jde o album z konce 60. let. Ostatně není se čemu divit, přesně v tomto duchu hraje většina španělských early reggae / rocksteady kapel, které má pod svými křídly Liquidator a když ještě přihlédneme ke skutečnosti, že i samotné album se nahrávalo ve Španělsku, tak výsledek je jasný. Toto je recept na úspěšnou offbeatovou desku!!! Celková bilance alba je tedy pět silných early reggae tracků, tři rocksteady bonbonky a skanking, který tu má také po třech zářezech. Deska "The Victory" je tedy skvěle vyváženým albem pro všechny milovníky trad. oldchool soundu 60. let, který jak je vidět stále neztrácí na oblibě i v této futuristické sci-fi éře. Podle mě je to skvělé album, po kterém stojí za to sáhnout. Konec konců jeho poslech vám toho řekne mnohem víc, než tyto řádky. Za mě 8 z 10.
Žádné komentáře:
Okomentovat