Newyorští Slackers jsou kapelou pro kterou mám hodně velkou slabost, takže když jsem se během srpna dozvěděl, že v říjnu zahrají v Čechách neváhal jsem ani minutu a hned, jak to bylo možné jsem koupil lupen. Pro Slackers to byla návštěva po skoro 10 letech, kdy hráli v Praze naposled. Pro mě to bylo poprvé, co jsem měl možnost je vidět naživo, takže se nedivte, že tento report bude značně neobjektivní a plný superlativů a chvály na konto kapely (i když to by byl, i kdybych je viděl už předtím, protože je prostě žeru). Konečně přichází den d, hážu na sebe (pozersky) ty nejlepší hadry :-D a vyražím na vlak (jo jo ceny bydlení v naší matičce Praze už i mě vyhnali za její hranice). Místo konání Futurum, takže v sále bude alespoň k hnutí. Jako předskokan hrají Green Smatroll. Přicházím zhruba v půlce jejich setu. Tady asi není co dodávat, standardní výkon, na který jsme u Skřítků zvyklí, prostě lety prověření profíci. Během pauzy se stíhám pozdravit s pár známými, vypít pár piv, mezitím přichází na stage hvězdy večera The Slackers. Tuhle kapelu jsem měl vždycky rád, hlavně pro jejich schopnost plynule přecházet ze ska přes rocksteady až k reggae a to celé ještě doplnit a propojit dalšími styly, jako např. soulem, proto je považuji společně s Aggrolites, ze všech US kapel za absolutní špičku! Hrají opět v klasické sestavě Vic Ruggiero na klávesách a za mikrofonem, David Hillyard na saxofon a asi nejvýraznější člen kapely, basák Luis Zuluaga, hrající na basovku opřenou o stoličku jako na kontrabas, takže jak je vidět jádro kapely zůstává stále neměné. Odpalují to songem "Nurse", následuje "Watch This", a jak tak nakukuji do playlistu poleženém na stagy, i když mám doma od Slackers asi 6 desek většinu songů ani neznám. Sice ska už dávno netáhne tak, jako před lety ale lidí je ten večer dost i přesto, že je úterý a jak je vidět, zdravé jádro scény zůstává ať se děje co se děje. Kapela střídá rychlejší ska s reggae, rocksteady a muzikanti dokazují, že jsou to profíci na svém místě. Nejvíc na prdel jsem se posadil z dechové sekce, hlavně z trombonu, který je v solech naprosto dokonalý (naše domácí kapely let minulých by si měly vzít příklad, že kvalitní ska se dá dělat i se dvěma dechy). Na řadu přišla i jejich novinka "Way Of Woman", která vyšla letos v září. V songu "And I Wonder" dokázali jak umí propojovat jednotlivé žánry, northern soulové intro pomalu přecházející do ska rytmu, prostě dokonalost, kterou umí jenom Slackers! Zhruba v půli koncertu se z podia klidí zbytek kapely a na stagy zůstávají jen saxofonista David Hillyard, zatímco Vic Ruggiero bere do ruky kytaru a předvádí vynikající duet v rytmu reggae, jen za doprovodu saxofonu. A show jede dál, do ska dostávájí lidi trackem "Sarah", řada přišla i na poctivý soul a reggae v podobě songů "What Went Wrong" a "Propaganda". Futurum praská ve švech, první řady před podiem skankují o stošest a všichni si vychutnávají to nejklvalitnější ska. Ovšem nejsilnější moment celého koncertu přišel ke konci, kdy se ke kapele přidalo téměř celé publikum a začalo sborově zpívat basovou linku v tracku "So This is The Night", basák přestal hrát a nechal to na publiku, zatímco zbytek kapely hrál dál - opravdu nezapomenutelný!!!! A jsme pomalu u konce. Lidi si ještě vyřvali asi čtyři další přídavky ale tady už mám jen mlhavý alkoholový opar. Samozřejmě nechybělo ani distro, kde byla k sehnání kromě triček, placek a dalších propriet i jejich poslední deska, kterou jsem si pro nedostatek peněz bohužel neodnesl. Trochu mě mrzí, že z posledního alba nezaznělo vůbec nic ale i tak to byl, po dlouhé době jeden z nejvydařenějších ska koncertů.
Žádné komentáře:
Okomentovat