Recenze

The Chancers - Trigger Warning

Po necelých pěti letech od vydání čtvrté desky Age Of Rudeness, spatřila světlo světa, v pořadí již pátá deska pražských Chancers. Popravdě řečeno, měl jsem trochu obavy aby se Chancers nerozhodli k nějakému hudebnímu experimentu, jak se to občas u některých kapel stává ale naštěstí velké zklamání nepřišlo a jedna z našich nejstarších ska/2tone kapel, zůstává i nadále věrná muzice na druhou. Album vyšlo letos v lednu na značce Championship Music v podobě LP, na šedém vinylu a jde tak o jejich první desku vydanou v tomto formátu. O produkci se postaral Ed Rome z Velké Británie, který podle mě, patří k tomu nejlepšímu, co se dá v současném britském ska najít. Deska Trigger Warning obsahuje celkem 12 zářezů a v porovnání s předchozím albem Age Of Rudeness, je soundem blíž k desce A Calling Out z roku 2007, i když to je možná jen můj osobní dojem. Nicméně Chancers se zde nezapřou, takže pravověrné fans určitě nezklamou. Album otevírá první song s víc, než výmluvným názvem Back in'63, který je, kromě toho, že je věnován Mods i výbornou kombinací soulu míchnutého 2tonem. Následující track Workforce, jsou klasičtí Chancers, přesně tak, jak jsme na ně za posledních několik let zvyklý. Dalším songem, který stojí za zmínku je Ready To Drop the Bomb. Jeden z mála early reggae songů, který můžete od Chancers slyšet a právě tady vidím nejvíc podobností s deskou A Calling Out, konkrétně s trackem A Calling Out (Part 2). Hned po Ready To Drop the Bomb, následuje potencionální hitovka a podle mě jeden z nejlepších tracků, co jsem od Chancers vůbec, kdy slyšel - No More. Hudebně jde o pořádně skočný ska ve středním tempu, kde se po poslechu refrénu nezapře mírná inspirace legendou 2tonu The Specials...."No more punx, no more teds, no more revolution, no natty dreads".... Tenhle song jsem si musel poslechnout hned několikrát a hádám, že na koncertech se z něj, určitě stane klasika! Jednoznačně nejlepší věc z celé desky! Pokud si ještě vybavujete kompilaci Our Music! Our Scene! a song Bossman, kterým přispěli Chancers, tak právě tuto pecku můžete čekat i na desce Trigger Warning, kde byla skoro bez rozdílu nahrána znovu. Pak tu máme trochu slabší počiny jako např. Hold On (Soul Man) a Without You, které na mě působí až moc lacině ale zbytek desky to lehce vyváží. Na desce najdete, kromě 2tonu i pár songů, trochu vybočujících z řady, jako např. Masters and Slaves. Tady asi nemá cenu nějak škatulkovat, sice dozvučující dechy tu nechybí ale mluvit o ska, nebo 2tonu se určitě nedá, i když pravdou je, že celý track je zakončen perfektním dubovým outrem. Následující Half an Alpha Man, kde opět, kromě Simona zpívá i Marco (jak se za posledních několik let stalo zvykem), opět malinko zabíhá do reggae tempa, i když ani tady se hutný 2tone sound nezapře. Předposledním trackem je, tentokrát už čistě soulouvá věc Rude Boy Soul. Pravděpodobně první pokus o northern soul, co jsem u Chancers zaznamenal a musím říct, že se vyvedl na výbornou. Nechybí ani dívčí vokál, i když možná by neuškodilo, kdyby byl ve více pasážích a neomezoval se jen na uh-uh-uh ale i tak jde o povedenou záležitost a určitě po No More, jeden z nejlepších songů z celé desky. Posledním zářezem je opravdová třešnička na dortu, akustická verze Back in'63 zahraná samotným Ed Romem. Nevím čím to je ale poslední dobou jsem si oblíbil všechny ty one man projecty, kde stačí jen obyčejná kytara a i tak vykouzlíte naprosto užasné věci. I když v tomto případě tu kromě španělky, v některých pasážích uslyšíte i mandolínu, která tomu dodává to správné kouzlo, každopádně perfektní zakončení. No a tím se po 40 minutách poslechu dostáváme na konec, takže teď by se slušelo Trigger Warnig patřičně zrekapitulovat. Jak už jsem psal v úvodu, v porovnání s posledním albem, tu slyším nejvíc podobností s deskou A Calling Out, i když na Trigger Warning je znát větší vyhranost a kapela se nesnaží za každou cenu držet, jen v mantinelech 2tonu ale tu a tam zaplují do vod ska trochu vzdálených, jako např. v tracku Blue Beat Attack, ke kterému už v lednu vypustili videoklip. Nicméně i přes všechny ty superlativy Rude Boy Polku a Age Of Rudeness asi ještě dlouho nic nepředčí, takže závěrem 8 z 10

Rozhovor - Les Partisans

Les Partisans z francouzkého Lyonu u nás nepatří zrovna k nejznámějším kapelám ale za to patří k jedněm z mála kapel, které se svým soundem hodně přiblížily k legendárním The Redskins. Kapela hrála pouhých osm let, vydala dvě alba ale i přesto se ve Francii zapsali do povědomí fanoušků o čemž svědčí jejich návrat na scénu v minulém roce. V roce 2011 se objevilo album L'aube Se Leve Toujours kapely Creve Coeur, která byla částěčně tvořena právě členy Les Partisans a hudebně na ně navazovala. To byl jediný hudební počin od jejich rozpadu. Dobrou zprávou pro všechny fans bylo vydání best of kompilace Style Off u německého Mad Butcher rec. v roce 2015 a na podzim, několik měsíců po vydání desky Style Off se Les Partisans, po 13 letech znovu objevují na podiu a natáčejí svůj první videoklip k jednomu z jejich posledních songů Rien ne s'efface. A aby toho nebylo málo v říjnu 2016 chystají, po dlouhých 17 letech svojí třetí desku Rouge Baiser. Takže pokud jste fanoušky kapel jako Redskins, The Burial, Skin Deep nebo Kortatu enjoy the interview! Za kapelu odpovídal Fred.



 
Ok, takže na začátek, mohli byste trochu představit kapelu, protože jsem si docela jistý, že zrovna ne moc lidí v Čechách bude  Les Partisans znát. Kdy jste začínali a proč jste to v roce 2002 zabalili?

Jsme kámoši, už od vysoké, od konce 80. let fascinováni punkovými a ska kapelami těch dob, jako The Clash, The Jam, Angelic Upstarts, The Special atd. Z francouzské scény to byli hlavně Camera Silens, Nuclear Device nebo La Souris Déglinguée. Zkusili jsme přejít, k tvorbě naší vlastní muziky a tak jsme v roce 1994 začali s Les Partisans s velkou přestávkou od roku 2002. Nechali  jsme toho, protože nikdo z nás nehrál nikde jinde, než v Les Partisans a někteří z nás chtěli odejít do jiných projektů, takže v roce 2002 jsme se rozpadli.
 
Proč jste se vlastně po 13 letech rozhodli, vrátit znova na podia? Co aktuální sestava, je pořád stejná, jako když jste vydávali vaší poslední nahrávku Le Spectre Danse Encore?

Tohle je pořád ta samá kapela, která hrála na posledním EP Le Spectre Danse Encore, jenom dechová sekce je nová. Mrkni na klip "Rien ne s'efface", kde jsme se objevili a porovnej to s fotkama na Style Off. Les Partisans jsou kámoši, kteří žijí ve stejném městě a nikdy jsme nepřestali být. Začít znovu hrát bylo poměrně lehké, protože už jsme měli dlouho velkou chuť to obnovit. Jak začali kolovat informace o našem návratu, dostávali jsme nabídky k koncertům, což nás hodně motivovalo, protože první koncert se konal v našem městě. Přišlo hodně lidí ze všech koutů Francie, kvůli nám společně se Stage Bottles, Ya Basta! a Los Tres Puntos. Na tenhle koncert máme skvělé vzpomínky!
 
Minulý rok vyšla u Mad Butcher Records vaše první best of kompilace Style Off. Kdo přišel s tímhle nápadem, vy nebo Mad Butcher? Neříkejte mi, že to byla jenom náhoda, když deska Style Off přišla ve stejný rok, kdy jste začali znovu hrát!?

 
Mike z Mad Butcher trval už řadu let na vydání našeho best of alba. Spoustu mladších nám říkalo, že naše desky nejsou k sehnání a nebo moc drahé, takže, když jsme začali znovu hrát souhlasili jsme s tím, že by to byl dobrý nápad, udělat nějaký další pokrok a tak jsme kontaktovali Mika aby dokončil tenhle projekt.
 
V současnosti se chystáte vydat vaší první nahrávku po 14 letech, split EP s další francouzskou oi! bandou Les Trois Huit. Kdy to vyjde a co jsou Les Trois Huit zač? Bude to víc oi! nebo v podobném stylu, jako na Sono Mondiale a Le Spectre Danse Encore?

Les Trois Huit jsou naši přátelé, kteří hrají politický oi! / punkrock, ještě o nich hodně uslyšíte. Máme radost, že se můžeme podílet na tomto projektu právě s nimi. Název našeho songu je "Mauvais garcons" a bude to mít blíž k oi! / starému rock'n'rollu, Cockney Rejects stylu a oi! z 80. let. V refrénu zpíváme: "I am counting on you, you can count on me!" Ale následující produkce bude mít čístý soul power sound.
 
Máte poměrně rozmanitý sound, od ska přes oi! ale hlavně k něčemu, co by se dalo  přirovnat ke kapelám, jako byli The Redskins nebo Skin Deep, muzika trochu ovlivněná soulem, která se např. objevila na vaší druhé desce Sono Mondiale! a několika dalších EP. Měli The Redskins vliv na vaší muziku?

Díky za srovnání s takovými legendami. Po pravdě, Redskins nebo Skin Deep jsou pro nás skvělým odkazem a navždy nepřekonatelní. Tyhle kapely hráli soul s punkovou energií a samozdřejmě, že na nás měli vliv. Objevili jsme tak kulturu, která nás brala, 60. léta... Soul... subkultura Mods...
 
Vnímáte se jako politická kapela, máte songy jako Planet Marx, kde je váš postoj víc, než evidentní. Zpíváte ve francouštině, což může být trochu složité pro vaše fans mimo Francii, mohli byste nám, ve zkratce říct o čem jsou vaše texty?

Vždycky jsme překládaly naše texty, kvůli lepšímu pochopení. V našich textech zkoušíme mixovat naše naděje, reakce, jednotu a hodnoty našich denních životů. Jsme teenageři 80. let. Ve Francii v té době bylo mezi mládeží spoustu nadějí pro rovnost, sociální hnutí a vědomí, že by mohli posunout společnost k větší jednotě. Možná ne všichni pochopí smysl názvu Planet Marx. Význam je ale hodně francouzký. Francouzká předměstí byla do roku 2000 politicky hodně socialistická nebo komunistická, hodně se mluvilo o rudých předměstích. Jedna rocková kapel, která nás docela ovlivnila "La souris déglinguée", zpívali o těchto předměstích. V refrénech přirovnávali jména periferií k Planetě Marx. Tahle kapela je pro Les Partisans velkou hudební inspirací, pokud jde o témata, která se zabývají mládím. V songu Planet Marx zpíváme o obyčejném životě mládeže, v sobotu večer na předměstí, zatímco sní o předělání světa a revoluci s pivkem na baru.

Evropa nyní zažívá svojí největší krizi, za posledních šedesát let, nejenom kvůli uprchlíkům ale taky díky vzrůstající ultrapravici, nacionalismu a fašistickým tendencím po celém kontinentě. Jak se cítíte, když vidíte Národní Frontu a Marie Le Pen, přitahující víc a víc lidí, mnohem víc, než v minulosti? Myslíte, že existuje nějaký způsob, jak proti tomu bojovat?

Situace ve Francii je obtížná, krajní pravice jde od jednoho volebního úspěchu k druhému a my nemáme řešení, pokud chceme vydržet ve jménu našich hodnot a argumentů. Sociální situace ve Francii je těžká, máme spoustu nezaměstnaných a také je klíčové, přinést naději a hlasy k volbám a snížit nezaměstnanost. Evropa se potýká s liberalizací mnoha hospodářských odvětví ale tahle soutěživost, mezi evropským biznisem vůbec nepřispívá k solidaritě. Tento systém po zemích vyžaduje snížení sociálních nákladů aby byli konkurenceschopnější a tlačí evropské země  směrem k menším životním podmínkám pro obyčejné lidi. Mohli jsme to vidět v průběhu finanční krize v roce 2008 a na anti-řecké politice a můžeme to vidět i dnes s uprchlickou krizí.

Ve Franicii se během minulého roku staly dva teroristické útoky, pravděpodobně největší od útoků v Londýně v roce 2005. Jaká byla reakce muslimské komunity ve Francii a jaké panují vztahy mezi muslimy a francouzi, protože spoustu nacionalistů, fašistů a ostatních populistů, hlavně ze středo-východní Evropy trvrdí, že všichni jsou buď ortodoxní, nebo fundamentalisti? Speciálně lidi, kteří v životě, nikdy žádného muslima nepotkali tohle tvrdí a věří tomu.

Ve Francii nemluvíme o francouzích na jedné straně a muslimské komunitě na druhé. To je anglosaský koncept, který se ve Francii nevyskytuje. Tady jsme všichni francouzi, akorát někteří jsou křesťané, někteří muslimové nebo jiné víry a zbytek velká ateistická většina a všichni jsou si rovni. Ti co jsou zodpovědní za útoky, jsou také francouzi, jsou to zločinci a společnost by je podle toho měla i odsoudit. Francouzští muslimové jsou samozdřejmě zklamaní, když vidí, že útoky můžou být spáchány ve jménu jejich náboženství ale ve Francii nejsou teroristé moc promíchaní s obyčejnými muslimy. Extrémní pravice se teď snaží rozdmíchat nenávist ve jménu ochrany Francie, která není v jejich očích dostatečně bílá ale nedaří se jim zhoršit násilí, mezi francouzi.

Na spoustě vašich nahrávek a starých plakátech můžeme vidět obrázek týpka v Martenech s podobným účesem, jako nosívali rockabillies, nebo členové Red Warriors, s červeným šátkem kolem krku a radiem v ruce. Mohli byste vysvětlit co to má symbolizovat?

Jasně, ve Francii první redskini v 80. letech, nosily tenhle styl ale s lepšími znalostmi skinheadské kultury a nerasistických kořenů hnutí si hodně redskinů, začalo holit hlavy kompletně. Ale ve Francii vypadali jako na tomto obrázku, jako Red Warriors. To radio má připomínat sound The Clash linoucí se z 80tkového Ghetto Blasteru (pozn. "magneťák").
 
Ok, tak to by bylo asi vše, chcete ještě něco vzkázat na konec?

Díky za rozhovor a doufám, že Les Partisans, teď budou pro čtenáře tvého zinu pochopitelnější. Díky za podporu a doufám, že se jednoho dne potkáme a popovídáme si osobně o hudební scéně, o našich hudebních objevech a o tom, jak to udělat, aby byla Evropa solidárnější se svými evropany.

ENGLISH

 
Ok first of all could you little bit introduce band because I'm quite sure that not too much people in Czech knows Les Partisans. When did you start to play and why did you split up in the year 2002?

We are from Lyon, we were friends from high school since late 80's, fascinated by punk and ska bands of that time like The Clash, The Jam, Angelic Upstarts, The Specials etc. From french scene it was Camera Silens, Nuclear Device or La Souris Déglinguée. We tried turn to make our own music and so Les Partisans began in 1994 with big break from the year 2002. We stoped, because we didn't play anywhere else than in Les Partisans. Some of us wanted to go to other projects, so we split up in 2002.
 
Why did you decide to come back on stages and to start with Les Partisans again after 13 years? Is current line-up still same like in the time when you released your last record Le Spectre Danse Encore?

This is the same band that played on the last EP Le Spectre Danse Encore, just brass section is a new. Watch the clip "Rien ne s'efface" where we appeared and compare with the photos of Style Off. Les Partisans are friends, who are living in the same city and have never gave up to be. Some of us went to other musical, political or cultural projects or families. But we never cuted our friendship. Start to play together was easy because we already had a very strong desire to do it again. When started circulated informations about our reunion we all received offers to concerts. It motivated us a lot because the first concert was held in our city. Many people came from all over the France because of Les Partisans with Stage Bottles, Ya Basta! and Los Tres Puntos. We have very beautiful memories from this gig!
 
Last year was released on Mad Butcher rec. your first best of compilation Style Off. Who came with this idea, you or Mad Butcher? Don't tell me that it was just coincidence that album Style Off came at the same year when you started to play agian!?

Mike from Mad Butcher insisted for many years to release a best of album. Many young people told us that our albums are not to found and too expensive. So when we started to play again we agreed that it was a good idea to present the progress made by the group and we contacted Mike to finish this project.
 
You are going to released your first record after 14 years, split EP with another french oi! band Les Trois Huit. When it will be released and what band are Les Trois Huit? Will it be more oi! or in style like on Sono Mondiale and Le Spectre Danse Encore?

Les Trois Huit are our friends who play political oi! / punkrock, you will hear a lot about them yet. We are very pleased to share this project with them. The title of the Les Partisans song is "Mauvais garcons" it will be closer to oi! / old rock'n'roll, Cockney Rejects style and 80's oi! In refrain we sings: "I am counting on you, you can count on me!" But the following production will have a clear sound as the soul power.
 
You have quite diverse sound, from ska to oi! but mainly something which could be compared with bands as The Redskins or Skin Deep, music little bit influenced by soul which appeared for example on your second album Sono Mondiale! and your several EPs. Did The Redskins have influence on your sound?

Thank you compare us with these legends. Indeed, The Redskins or Skin Deep are great references for us, forever unequaled. These bands were playing the soul with punky energy and of course they influenced us. We discovered a culture that has interested us, the 60's... the soul music... mod culture.
 
Do you feel like a political band, you have songs like Planet Marx where is more than obvious your attitude. You are singing in french which can be difficult for rest of non-french fans, could you tell us what about are your lyrics?

We have always translated our lyrics for better understanding. In our lyrics we try mix our hopes, reactions, fraternity, values of our daily lives. We are teenagers of 80's. In France in that times were between youth many hopes for equality, social movements and consciousness of the youth thought that we could to move society towards bigger unity. Maybe everyone doesn't understand the sense of the title Planet Marx. The meaning is very french. French suburbs until 2000 were politically communist or socialist. There was lot of talk about red suburbs. A rock band that very influenced us "La souris déglinguée" sang about this suburbs. In a refrain they compared the names of these suburbian parts with Planete Marx. This group is a big musical inspiration for Les Partisans as to the themes that speak about youth. In this song we are singing about ordinary life of youth on Saturday night in the suburb at that time while they are dreaming about remaking the world and the revolution with beer in a bar.
  
Europe is now maybe in the biggest crisis in last sixty years. It's not just about refugees but also about rising of far-right, nationalists and fascist tendencies around all Europe. How do you feel when you see Front National and Marie Le Pen appealing to more people in France, more than in past. Do you think that there is any way how to fight against that?

The situation in France is difficult, the far-right goes from one electoral success to another. We don't have the solution if we want endure in the names of our values and arguments. The social situation in France is hard, we have a lot of unemployment and there is also a key to bring back hope votes at the election and reduce the amount of unemployed. Europe is faced with liberalization of many economic sectors, this competition between european businesses isn't conducive to solidarity, this system requires after countries decreasing of social cost to be more competitive and is pushing european countries towards less welfare for the people. We could see it during financial crisis in 2008 and the anti-greek policy and we can see it around the refugee crisis today.
 
In France happend during last year two terrorist attacks probably the biggest since the attacks in London in the year 2005. How was reaction of muslim community in France? And how are relationships between muslims and Frenchs, because lot of nationalists, fascists and another populists from central-east Europe claims that all of them are orthodox or fundamentalists? Especialy people who have never seen or met any muslim, claim this one and trust them.

In France we aren't talking about French on one side and muslims community on the other, it's anglo-saxon concept which doesn't exist in France. Here we speak about French, some are Christians, Muslims and another and big atheist majority and all are equal. Those who are responsible for the attacks are french citizens, they are criminals and should be judged by society like that. French muslims are disappointed to see that the attacks can be committed in the name of their religion. But there is not mix between terrorists and ordinary muslims in France. The extreme right-wing is trying to stir up hatred in the name of France that isn't enough white in their eyes, but it fails to exacerbate violence between Frenchs.
 
We can see on lot of your records and old posters, picture of the man in Dr. Martens boots with haircut similar like rockabillies or guys from Red Warriors, with the red scarf and holding radio. Could you explain what it should symbolize?

Yes, in France in the 80's first redskins wore this style. But with a better knowledge of the skinhead culture and non-racist roots of the movement, many redskins started shave heads completely. But in France redskins looked like on this picture as a Red Warriors. The radio should to remind the world sound of The Clash songs released in the 80's Ghetto Blaster.
 
Ok thanks that's all, would you like to say something on the end?

Thank you very much for your interview and I hope that Les Partisans will be now more understandable for the readers of your zine. Thanks you for your support and I hope that one day we will meet personally and will have chance to talk about our music discovers and about how to make Europe more solidary with own europians.

Report

London International Ska Festival (24.-27.3. - 2016)

London International Ska Festival, je pravděpodobně asi nejstarším ska festivalem v Evropě. První ročník se odehrál už v roce 1988 a od té doby, každý rok o velikonocích, Londýn ožije ska, rocksteady a reggae ze všech koutů Anglie, Evropy ale i zbytku světa. Člověk, který stojí za tímto festivalem není nikdo jiný, než Sean Flowerdew klávesák Pama International a brácha Kevina Flowerdewa, který od roku 1989 vydává nejstarší, dosud vycházející skazine Do The Dog. Tento ročník se nesl ve znamení hned několika legend, jmenovitě U-Roy, Stranger Cole, Bob Andy, The Beat a Bad Manners, kteří letos oslavili 40 let na scéně. A stejně tak, jako se LISF stal pravidelnou londýnskou akcí, tak se staly pravidelností Mayklovi fotoreporty z jeho každoročních návštěv, které jste zatím mohli vidět jenom na facebooku. Tentokrát už po čtvrté.

 
 autor: Maykl Bassriot (Melody Boys Sound System)

Hlavní změna oproti předchozím ročníkům je, že celý festival bude probíhat pouze v klubu The Garage, který se nachází v Islingtonu & Highbury. Nedaleko od stadionu Arsenalu.

Den číslo jedna čtvrtek. První kapelou festivalu je King Zepha z Leedsu. Vzhledem k tomu, že první kam jsem zamířil byl,  record shop který se necházel ve vedlejší místnosti festivalu. Stihnu pouze poslední cca tři písničky, což mne trochu mrzí, protože zní fakt dobře. Mají dost podobný zvuk, jako jamajské ska z 60. let.

Druhým vystupujícím je italská skupina The Uppertones v čele s Mr. T Bonem. Což je dost fascinující záležitost, když uvážím, že se skládá pouze ze 3 hudebníků. Bicí, klávesy a zpěvák, který občas hraje na trombon. Ale i ve třech předvádí super výkon, šlape to jak má. I když není to úplně typický ska zvuk, ale spíše r'n'b.

Třetí kapelou jsou angličtí Maroon Town. Zase trochu jiný zvuk jejich ska má blíže k reagge. Ale jsou tam znát i prvky rapu nebo spíš dancehallu.

Předposledním, čtvrtečním, živým vystoupením je Hollie Cook. Tato zpěvačka zcela změní tempo večera, protože její produkce je hodně dubová.

Toto už je backing band pro hlavní hvězdu tohoto večera The Intensified. Trošku zklamání, že není příležitost poslechnout si i více jejich skladeb. Zahrají asi dvě instrumentálky a pak už je čas...

pro Stranger Colea. Jednoho z prvních ska pionýrů na Jamajce. Kvalita zaručena.

Tento den zakončuje afterparty s Djem Davidem Rodiganem, který týden předtím vystoupil v Praze. A jeho show je opravdový zážitek a rozhodně jsem o to nechtěl přijít, i když vím že pátek bude náročný. Ve svých 64 letech předvádí nedostižnou show.

Den číslo 2. Pátek je vždy dlouhý, takže jsem rád že jsem včera šel spát ve čtyři, poté co jsem skoro tři hodiny bloudil nočním Londýnem. V 12:30 už musím být v přístavu kousek od Tower Bridge odkud vyplouvá new-orleanský parník Dixie Queen. Na kterém proběhne další koncert festivalu.

Celou vyjížďku bude hrát kapela z Los Angeles The Delirians. Řekl bych, že se jedná o klasický californský zvuk takového toho špinavějšího reggae.

Po pár písních se k nim přidává kalifornská zpěvačka Jackie Mendes. Předvede krátký reggae set a po ní ještě pokračují The Delirians po kterých následuje, krátká přestávka kterou vyplňuje DJ Little Diane.

Po přestávce se vrací The Delirians obohacení o dechovou sekci. A za chvíli už na podium vstupuje legendární U Roy.

Nálada na lodi je jako vždy vynikající.

U Roy, první „zpěvák“ který přišel, s tím čemu se dnes říká, dancehall. A také proto se mu přezdívá The Originator.

Cca po čtyřech hodinách je plavba u konce a je čas se přesunout zpátky do Islingtonu. V sobotu proběhne na parníku ještě koncert The Skints, ale vzhledem k tomu že je na to potřeba zvláštní vstupenka toto vynechávám. No a ani si nedovedu představit, jak bych v sobotu vstával před jedenáctou :-D

První kapelou pátku v Garage jsou The Indecision, tuhle kapelu už jsem měl přiležitost jednou v Londýně slyšet. Bohužel v klubu je v tu dobu velmi málo lidí, takže atmosféru koncertu to ovlivní. I když mají asi nejlepší zvuk, co se ozvučení týče.

Po nich vystupuji angličtí The Defekters jejich zvuk je zase trochu jinačí. Kombinují všechno možné od ska, reggae, dub nebo punk.

Tohle už jsou Pama International na který jsem se hodně těšil. Bohužel, fotka je stejně špatná jako jejich zvuk. A po chvíli kvůli tomu musím odejít z pod podia. Kapely totiž před svým vystopením vůbec nezvučí a výměnu nástrojů vždy vyplňuje DJ.

Headlinerem páteční noci je jamajský zpěvák a autor Bob Andy. Je to jedna z velmi dojemných chvil a koncert, u kterého jste rádi, že můžete být.

Bob Andy je viditelně dojatý a dojde i na slzy.

Pátek ukončí už klasická aftreparty v sound clashi po domácku vyrobených sound systému v podání Axis Valv-o-Tron versus Phil Bush

Phil Bush

Party je to unikátní kdy se oba střídají cca po půlhodinových setech.

Každému stačí jeden gramofon a hromada sedmipalců.

Den číslo 3. Sobotu a druho polovinu festivalu odstartuje Tree House Fire. No co hipster na podiu to je pro mne trochu moc :-D Možná i že ten zvuk mi přijde takový jako indie-reggae.

Po nich přichází Mille Manders s kapelou. Což je pro mne nový objev. Nevím proč ale připomíná mi to trochu Reel Big Fish.

Její poslední písnička Van Morrisonův cover Brown Eyed Girl mne v tom jenom utvrdí.

Heavyball je kapela, která už hrála i v Praze, v klubu Buben.

V sobotu je přichystáno nejvíc kapel a další jsou The Downsetters z Ipswiche. Tohle je pěkná nálož energie, která se z podia valí. Udivuje mne hlavně jejich trombonista ten by možná mohl hrát i bez mikrofonu :-)

The Simmertones s jejich tradičním ska a reggae zvukem jsou příjemný zvolněním tempa po předchozích The Downsetters.

Arthur Kay and The Originals vystupují v Londýně po 18. letech. I když tahle kapela vznikla už v době vzniku 2 tonu.

Sonic Boom Six je nabušená kapela, která má hodně elektronický zvuk s velkou inspirací ve ska a reggae. V publiku už je dost tradičních skins a rudeboys který čekají na hlavní hvězdu večera a proto jsou přijati dost rozpačite.

Hlavní hvězdou sobotního večera je The Beat, jedna ze základních kapel 2tonu, v čele s Ranking Rogerem. Spousta hitů, party zaručena.

Tento večer se o afterparty postarají Solution Sound System.

Následně se k nim přidává, se svým druhým setem na festivale, U Roy. To je prostě legenda a skoro na něj ve tmě, která je v sále a přes spoustu fotografů není vidět.

Den číslo 4. V neděli vystoupí hned 3 kapely, které už jsem měl možnost vidět v předchozích letech. První z nich jsou The Kubricks, zatímco minule to bylo přijemný nový objev, tentokrát tomu bylo naopak.

Bottle Of Moonshine z Belgie jsou další nový objev. 11 členný band hraje ska, soul ale i funky a latino. Výborný mix.

Razika dívčí band z Norska který tvoří 3 Marie a bubenice Embla vidím na festivale opět a je vidět že jejich zvuk se od roku 2013 o dost zlepšil. Jejich ska-pop zpívaný v norštině mne prostě baví, tentokrát doplněný i o dechovou sekci.

Co je sakra tohle :-D

Předposlední kapelou jsou Pannonia Allstar Ska Orcherstra z Maďarska, které jsem tady viděl uz v roce 2013.

Jejich ska s maďarskými prvky tady má velký ohlas.

PASO přehraje skoro celou nedávno na vinylu vydanou bestofku.

A zlatý hřeb nakonec Bad Manners kteří slaví 40 let.

Bad Manners je hlavně Fatty, protože pochybuji, že někomu z jeho bandu bylo už 40 :-D

Fatty během koncertu přivítá svého kámoše který samostatně odzpívá několik punkových songu.

No a pak už zbývá jen afterparty s Rhodou Dakkar.

V jednu je konec a já po cestě na hotel mám možnost užít si řádění vichřice Kattie která se právě tu noc přehnala nad Londýnem.

Pondělí, přežil jsem. Nakoupit pár drobností a domů.