Skalariak jsou už sice dávno minulostí ale i přesto jejich frontman Juantxo Skalari, nezahálí a v hudební kariéře pokračuje dál. Po rozpadu Skalariak na skapunkovou Vendetu a The Kluba, kteří kombinují ska s rockabilly a v kterých se angažoval právě Juantxo Skalari, založil spolu se svým bratrem novou kapelu Juantxo Skalari & La Rude Band. Letos je to právě 20 let od založení Skalariak, kteří byli jednou z nejznámějších španělských ska kapel a stejně tak, jako tenkrát i teď se pustil do nové kapely, opět se svým bratrem. Jejich práce přinesla první ovoce v listopadu letošního roku, kdy vydali desku Rude Station, která vyšla ve formě CD, na značce Altafonte a najdete na ní celkem 10 zářezů. Stylově jde o návrat ke Skalariak, takže s trochou nadsázky by se dalo říct, že jde o jejich další desku (poslední Luz Rebelde vyšla v roce 2005). Už při poslechu prvního tracku Sarrera VII Rude Station, bych řekl, že jde opravdu o původní Skalariak. Pokud hledáte nějaké odlišnosti oproti Skalariak, tak je opravdu nehledejte, jelikož Juantxo Skalari & La Rude Band jsou vlastně starý dobrý Skalariak pod novým názvem, což dokazují např. tracky Contigo Estaré Bien, Winnipeg Navega nebo Aquella Noche. Ovšem přeci jenom se tu najdou alespoň dva tracky, které se od tvorby Skalariak trochu liší. Prvním je song Romperé Cadenas, který má nádech tradičnějšího ska a tou druhou je pecka Nuestra Liberación, která naopak malinko koketuje s early reggae soundem. Celkem 31 minut muziky uzavírá živák s názvem La Rude Band. Jak bych hodnotil tuhle desku? Nedokážu se zbavit neustáleho přirovnávání ke Skalariak, protože tahle kapela (celkem logicky) je v soundu La Rude Band tak přítomná, že to ani jinak nejde, takže pokud máte rádi Skalariak, tak tahle dekska je přesně pro vás, protože tohle je jejich pokračování.
Opět jeden z mála skapunků, který stojí za recenzi. I když jak je známo skapunk moc nemusím, čas od času se najde kapela, která stojí za řeč a The Iterrupters jsou jednou z nich. Tahle poměrně mladá kapela vznikla v roce 2012 v Los Angeles, takže ani se není čemu divit, že si je pod svá křídla už od začátku vzal Hellcat Records Tima Amstronga z Rancid. Tohle self-titled album je jejich první deskou, ovšem ještě v roce 2013 stihli vydat EPčka Family a Liberty. Album vyšlo tento rok, jak na CD tak i na vinylu, z kterého je i tato recenze, celkově obsahuje 11 tracků a o produkci se postaral Tim Amstrong. Kapela nepoužívá dechy a za mikrofonem jim huláká zpěvačka s mírně "vychlastanym" hlasem (nebo alespoň tak zní), který tomu dodává ty správný plusový body. Pojďme ale už k recenzi! A stranu otevírá track Take Back The Power, což ještě není ska ale spíš klasická, americká punkovka alá Rancid, následující White Noise a Can't Be Trusted, je už sice ska ale mnohem zajímavější je až čtvrtý song Liberty, sice jde opět o punk ale díky sborovým sing-alog refrénům, tentokrát v trochu streetovym pojetí. Předposledním ze strany A je cover prvního singlu Boba Marleyho Judge Not, jediný track z desky, kde je zakomponovaná i trumpeta. Posledním songem je Thi Is The New Sound, výborná skapunkovka, takhle si představuji skapunk, punková basa, kytara držící druhou dobu, klávesy a místo dechů říznutí do strun a to je přesně ten recept, kterého se ve většině tracků The Iterrupters drží. B strana začíná songem Family, ke kterému mají dokonce i videoklip a ve kterém si zazpíval i Tim Amstrong. To co jsem psal o tracku Thi Is The New Sound, platí i u druhého zářezu Easy On You, takže bych se jen opakoval. Předposlední Last Call je taková klasická třetí vlna alá 90. léta a poslední Haven't Seen The Last Of Me plná song-alogů je takovou pěknou, zakončující třešničkou na dortu. Tak a na řadě je celkové hodnocení.... The Iterrupters jsou přesně tou vyváženou formou skapunku, ani ne punkem s dechovou sekcí (jak to bývá u některých kapel zvykem) ale ani ne ska s občasnýma přechodama do punku, zkrátka přesně tou kombinací, kde se tyto dva elementy dokonale překrývají. Za mě 8 z 10
Žádné komentáře:
Okomentovat