Lee "Scrach" Perry

Lee "Scrach" Perry je pro reggae a pro jamajskou muziku vůbec, jedna z nejvýznamějších osobností. Nejen, že stál za jednou z nejlepších studiových kapel, která se v prvních letech reggae proslavila i v Anglii - The Upsetter ale byl to právě on, kdo společně s menšími producenty jako byli Bunny Lee, Clansy Eccles nebo Joe Gibbs, kteří se snažili svým soundem svrhnout monopolní postavení producentů Coxsona Dodda a Duka Rieda a vytvořili koncem 60. let, naprosto nový sound, který dnes známe jako reggae a navíc byl to také i on kdo pomohl mladému Bobu Marleymu a jeho Wailers na světová podia. Lee "Scrach" Perry (vl. jménem Rainford Hugh Perry) se narodil v roce 1936 v Kendal na Jamajce. Jeho kariéra začala koncem 50. let u sound systému Coxsona Dodda. Po různých neshodách s Doddem, jak finančních, tak i těch, které plynuli z Perryho povahy a potom co si začal uvědomovat, že spoustu důležitých úkolů ve studiu vykonává sám, s prací u Studia One skončil. Brzy se uchytil u producenta Joe Gibbse, kde začal také nahrávat ale opět díky neshodám kvůli penězům končí i u něj. V roce 1968 tedy zakládá vlastní label Upsetter a konečně se tak, jako producent osamostatňuje. I když Perry nebyl nikdy muzikant a ani jeho pěvecké ambice z předešlých let nepatřili k nejlepším, jako producent měl naprosto jasnou představu o tom správném soundu. Právě The Upsetter, kteří u něj působyly v letech 1968-1972, jako jeho studiová kapela byli tím právým hudebním tělesem k realizování Perryho hudebních nápadů. Jádro kapely tvořilo rytmické duo bratrů Barrettových, Carlton Barrett (bicí) a Aston "Family Man" Barret (basa) a právě Carlton Barrett je považován za otce základního bubenického reggae rytmu tzv. One Drop, který se v reggae vyskytuje do dnešních dnů. Prvním Perryho singlem z roku 1968 byl song People Funny Boy, který byl textem mířený právě proti Joe Gibbsovi a jenom na Jamjce se ho prodalo na 60 000 kusů. Perry ve svých hudebních představách míchal prvky ska, rocksteady ale také gospelu nebo africké tradice (a narozdíl od ostatních producentů nebyl tolik posedlý dechy), i když mezi jeho nejznámější hity z přelomu 60. a 70. let patřily typické klávesové instrumentálky, jako Live Injection, Django Shoots First, Return of Django, Clint Eastwood, French Connection, které slavily úspěch nejen na Jamajce ale také v Británii, kde se Upsetter těšily velké oblibě u tehdejších skinheads. Díky úspěchu těchto singlů Perry zakládá i hud. obchod Upsetter Records. 

Koncem 60. let se o producentské práci Lee "Scrach" Perryho dozvěděl také mladý Bob Marley, který pro svoje tehdy ještě vokální trio The Wailers, hledal toho správného producenta. Nabídl tak Perrymu a jeho The Upsetter spolupráci, jejíž výsledkem byli jedny z Marleyho nejlepších nahrávek jako Small Axe, Keep On Moving, Duppy Conqueror nebo Mr. Brown. Perry s vidinou zisku odjel do Londýna, kde singly bez ohledu na práva a smlouvy s Wailers prodal, proto můžeme dnes narazit na již mnohokrát recyklované "Best of Bob Marley" alba, které pořídíte za pár šupů. Lee Perry byl v porovnání s dalšími producenty poměrně originální, nebál se experimentovat a využívat i různých efektů a neobvyklých postupů, čímž částečně přispěl ke vzniku dubu, kterému se jako producent také později věnoval a jeho vliv je slyšet v mnoha jeho nahrávkách. Perrymu však chybělo to podstatné, vlastní studio. V roce 1973 tedy kupuje dům, kam se stěhuje společně s rodinou. Na zahradě tohoto domu postavil dnes již legendární studio Black Ark, kde během 70. let vznikala ta nejlepší Perryho producentská práce a od roku 1974 se tu začal nahrávat sound tolik odlišný od ostaních na Jamajce. V té době tu vznikaly dnes už legendární desky éry roots reggae, za zmínku stojí The Congos - Heart of Congos, Max Romeo - War Ina Babylon, Junior Murvin - Police & Thieves nebo Junior Byles - Beat Down Babylon. Perry v roce 1977 dokonce produkoval singl Complete Control od punkáčů The Clash, což jen potvrdilo, že reggae a punk k sobě nemají zas tak daleko, jak by se mohlo zdát. Bylo neuvěřitelné co Perry dokázal s tím nejzákladnějším zařízením, které ve studiu Black Ark měl, čtyřstopý TEAC, mixpult Soundcraft, Echoplex a několik dalších zařízení, přesto to byl ten nejrozpoznatelnější zvuk širokodaleko. 

Black Ark studio

Pupularita studia narůstala, před dveřmi jeho domu byl vždy dav turistů, kteří chtěli vidět "pravého rastamana", zatímco u zadního dvorku postaváli gangsteři, kteří si chodily pro pravidelné týdenní výpalné. Na Perryho byl vytvářen čím dál větší tlak, osmnáctihodinové nahrávací sessions s haldami ganji a spoustou rumu (kdy i samotný Perry přiznával, že nevěděl jestli je to on, kdo vytvářel muziku nebo vykouřená tráva a litry rumu) si začaly vybírat svou daň. Postupně odešla jeho manželka Paulina i se všemi čtyřmi dětmi. V roce 1979 lehlo studio Black Ark popelem, traduje se, že ho podpálil sám Perry. Po této události se Perry nervově zhroutil. Od té doby se datuje počátek cáknutého, výstředního chování, které Perryho provází dodnes. Spáleniště po studiu Black Ark vyzdobil křížky a cedulkami s různými nápisy. To byl na pár let prakticky konec jeho nejlepší tvorby. V 80. letech už bez zázemí svého studia začal cestovat mezi Jamajkou, Evropou a Amerikou. Rozhodl se omezit produkci jiných muzikantů a soustředil se spíš na vlastní tvorbu, ovšem už nenavázal na kvality předchozího desetiletí. V 80. letech začal spolupracovat s dubovými producenty jako byli Mad Profesor nebo Adrian Sherwood, zlom přišel v roce 1987 deskou Time Boom X De Devil Dead (na které spolupracoval s kapelou Dub Syndicate), od které začala být Perryho tvorba opět solidnější. V roce 2003 dokonce získal Grammy za desku Jamaican E.T., v kategorii nejlepší reggae album. V roce 1989 se opět oženil, tentokrát se švýcarskou milionářkou Mireille Rueg (která údajně získala své jmění, jako majitelka bordelu), přestěhoval se do Švýcarska, kde dnes žije ve vile na březích Ženevského jezera. Lee "Scrach" Perry je dodnes stále aktivní a i přes svůj úctyhodný věk ho můžeme vidět vystupovat po boku, nejen dubových producentů ale také v poslední době i s early reggae kapelami. Posledním takovým počinem je jeho spolupráce s holandskými The Upsessions na jejich poslední desce Shake It (2014) a nebo vystoupení s belgickými Caroloregians na festivalu This is Ska v roce 2012.