Tuhle argentinskou early reggae bandu určitě ze stránek porkpie-ezinu znáte. V prosinci 2013 vydali na značce Interrogator rec., v pořadí už svojí druhou desku. Nové album se opět nese z větší části v instrumentálním duchu, jak bývá u Los Aggrotones zvykem, i když tentokrát tu z deseti songů najdete celkem tři vyjímky v podobě tracků, kde hostují veteráni z éry skinhead reggae Derrick Harriot, Fredie Notes a Lambret Briscoe. Album 10 Reggae Shots mi příjde v porovnání s předchozím Moods z roku 2011 o malý stupínek slabší, samozdřejmě najde se tu pár silnějších počinů, které desce dodávají trochu na síle ale ve výsledku jich je polovina, takže možná je lepší dát tomuhle albu čas. Pojďme tedy rozpitvat celou desku na malý kousíčky! Album otevírá track El Reggae Es Algo Serio, což je taková klasická early reggae oddychovka, kde se rukopis Los Aggrotones nezapře. To samý se dá říct i o druhym songu Dulce y Melancolico, kde se navíc objeví i perkuse. Třetí v pořadí Oops I Love You je výsledkem spolupráce s Derrickem Harriotem. Parádní boss reggae ve středním tempu, podbarvený sladkou melodií dokreslovanou klávesama a vokálem Derricka Harriota, co víc dodat za mě určitě to lepší z desky 10 Reggae Shots. Pokud jsem zmiňoval, že toto je to lepší, tak track s názvem Mexico musí bejt z celý desky to nejlepší, nebo alespoň co se instrumentálek týká....Svižný early reggae - podbarnvený trochu přísnějšíma hamondama - který vás nenechá sedět jen tak na židli a určitě potěší duši každýho "hrdýho nositele bot značky Dr. Martens". Zato track The Rythm Controller, kde zpívá Fredie Notes, i když se jedná o stejnou skinhead reggae nakopávačku, tak má v sobě mnohem pozitivnější melodii. Přestože je album 10 Reggae Shots hlavně instrumentální záležitostí a velkou roli tu hrájí klávesy, přecejenom se tu najde něco málo dechů. Osmým trackem v pořadí je Mas Alla Del Tiempo, pomalejší reggae dechařina, která je takovou školáckou ukázkou toho, co vůbec s dechama v reggae! Jako poslední z veteránů tu je Lambret Briscoe, toaster z legendárních Hot Rod Allstars, kteří na přelomu 60. a 70. let měli na kontě, podobně jako Mr. Symarip spoustu skinhead reggae klasik, jako např. Skinhead Moondust, Skinheads Don't Fear nebo Skinhead Speaks His Mind. Právě při poslechu tracku Dancing the Moonhop, kde zpívá Briscoe jsem si uvědomil, že je hrozná škoda, že se Los Aggrotones soustředí spíš na instrumentálky, protože jako backing kapela nemají chybu a to platí i pro tenhle song. Jinak celkově bych hodnotil tuhle desku jako průměr, který zachraňují práve ty tracky kde hostují Derrick Harriot, Fredie Notes a Lambret Briscoe, plus pár dalších instrumentálek, z nichž zbytek neoplývá zrovna velkou nápaditostí. Na druhou stranu musím uznat, že takový byl hlavně první dojem z desky ale při dalším poslechu jsem si cestičku k tomuhle albu nakonec našel.....7 z 10
Kapela ze západních Čech z Konstantinových lázní, dřív hrající pod názvem Skavare Flasheta. Číslo 2 žije je už jejich druhá deska a vyšla začátkem roku po třech letech od jejich prvního alba Těší mě. CD obsahuje celkem dvanáct tracků, v bookletu (který nepovažuju zrovna za nejpovedenější) najdete, kromě textů a fotek členů kapely i děkovačku, takže klasika. Co se týká ska v jejich podání, jde o typicky český klišé, čili skapunk nebo spíš ska s rockovou kytarou, pár songů mi připomíná spíš rychlou dechovku na druhou. Není to zrovna můj šálek kávy, k většině českýho ska typu V3ska, Zelená Konev nebo Tleskač nemám prostě co dodat, nebaví mě to a příjde mi to úplně mimo mísu v porovnání se zbytkem Evropy nebo světa. No a právě Skavare bych řadil spíš do týhle kategorie. Tím sice nechci říct, že by se tohle CD nedalo poslouchat ale jenom je pro mě obtížný hodnotit kapelu výše zmíněnýho ražení. Mimochodem Skavare se také objevili i na mezinár. francouzký kompilaci Ska-Libre, tak uvidíme jestli se do budoucna ještě vybarví. Pár plusových bodů u mě ale přecijenom nasbíraly a to za český texty. Nechápu v čem je čeština pro většinu našich kapel horší, než angličtina, že 90% jich radši zpívá anglicky. Beztak jde z velký většiny jen o "popový popěvky" bez hlubšího poselství (samozdřejmě čest vyjímkám), tak nechápu kde je problém, i když žíly mi to nějak netrhá. Úvodní track Dejte tu moji, je přesně to co jsem nazval rockovou dechovkou na druhou, to samý platí i o songu Karel, nevim jestli bylo záměrem se přiblížit trochu balkánu ale tohle podání "ska" mě fakt nebaví. Za to songy Od podlahy a Vrána to hned napravily, jde sice o klasický rychlý ska na který jsme u našich kapel zvyklý ale mě to v tomhle případě docela baví. Dalším takovým trackem je song Nezbeda, skapunkovka s výbornym textem, naprosto přesně vystihujícím český korupční prostředí a všechny ty zloděje v kvádrech. Co jsem zapoměl ještě zmínit je mandolína, která místama celkem spestřuje, jinak pro mě ne moc zajímavý ska a objevila se už na prvním CD. Milionář je další z těch tradičnějších ska tracků (a z celý desky asi nejtradičnější :-), tady musím ocenit opravdu povedený piano, který hraje v podkladu, škoda, že takových skladeb není na desce víc. Sice neříkám, že uznávám jen ortodoxní ska ale příjde mi, že většina českých kapel (pokud opominu tahouny cz ska scény) zní skoro stejně nebo přinejmenším využívaj stejnej koncept a neví si moc rady, jak jinak obohatit "strohý" ska. Počkej je asi posledním songem, který mě ještě zaujal, jde sice o takovou skapunkovku nebo ska míchnutý rockovou kytarou (fakt nevim jak to vyjádřit) ale ta kombinace s mandolínou zní celkem zajímavě a hrubá rocková/punková kytara v intru taky nejde přeslechnout. Tím jsem asi vyčerpal to lepší co se dá na albu Číslo 2 žije najít, celkově to dělá 5 tracků z 12. Abych to shrnul tenhle styl ska mě bavil asi tak, když mi bylo 16 (to se mi líbili i Tleskači). Dnes je to pro mě jen tuctovym českym "skáčkem" ale v porovnání s kapelama typu Zelená Konev, V3ska, Pohřební Kapela, Tleskač nebo Skažená Skarlet si Skavare vedou přecijenom o trochu líp. 7 z 10
Žádné komentáře:
Okomentovat