Recenze

The Offenders - Lucky Enough to Live

S ledovým klidem můžu říct, že tato italská 2tone smečka je na současné evropské ska scéně pravděpodobně nejaktivnější kapelou. V pořadí již čtvrtá deska opět s ročním odstupem. Offenders na nás chrlí alba jak na běžícím pásu?! Album Lucky Enough to Live vyšlo v říjnu tohoto roku, tentokrát na labelu Destiny rec., celkem obsahuje třináct nových zářezů a jeden bonus. Co můžete od Offenders čekat tentokrát? Obecně se dá říct, že toto album se nese v podobném duchu, jako předchozí deska Shots, screams & broken dreams (opět s lehkou příměsí punku ale za předpokladu, že jde stále o "2tone"), s tím rozdílem, že je hráčsky opět o něco dál a pozor! Offenders se zde pustili i do soulu, takže i stylově je trochu pestřejší. Desku otevírá track Leaders Fall Down, který trochu připomíná jejich starší tvorbu z alba Hooligan Reggae, následující Bootboys Smash the Dancefloor je oslavou "kultu" skinhead reggae, 2tonu a ska, kde nejdou přeslechnout klasické poznávácí znaky Offenders. Tady musím podotknout, že tahle kapela je důkazem, že ska se dá dělat i bez dechů a vůbec na svý "skáčkovosti" (debilní slovo ale jak to jen vyjádřit) nic neztrácí, právě naopak. Dalším trackem (a podle mě asi nezajímavějším z celé desky) je Sounds from Uderground. Velmi příjemný reggae intro, proložený klávesama, ovšem co mě na tomhle songu dostalo nejvíc je solová kytara, právě v intru a refrénu, který přechází z reggae do punku....prostě pecka (schválně si to pak pusťte). Lucky Enough to Live je hodně rock'n'rollová záležitost, podobná věcem z předchozí desky. The Streets Where I Belong zaujme hlavně na začátku, jinak jde o celkem normální track, hodně typická záležitost pro Offenders. Následující Never Trust a Smart Guy je další povedenou kombinací prvků ska a "něčeho na pomezí punku a rock'n'rollu" a i když se budu zase opakovat, musím říct, že klávesy tady opět vedou! Jedeme dál! Tatooed on your Heart, další track, který začíná příjemným reggae intrem, podobně jako v případě Sounds from Underground, ovšem tentokrát s trochu romantickým nádechem. Vy, kdo si libujete v soulu typu The Redskins nebo Skindeep určitě oceníte track Keep on Carry on, v kterém i když jsou to typický Offenders, stejně je tu trochu znát inspirace The Redskins a jejich nejznámější peckou Keep on Keeping on. Pomalu se blížíme ke konci a abych byl upřímný, poslední tři zářezy (snad s vyjímkou Time for Glory) na mě působí opět průměrností (tím ovšem netvrdím, že stojí úplně za prd). Ovšem koncem v podobě bonusu mě Offenders překvapili nejvíc, to že udělají cover verzi takový popárny z 80. let, jako je Careless Whisper od George Michaela, hodí jí do reggae a okořenění punkovou kytarou, to bych opravdu nečekal....Nečekal bych, že po roce a půl příjdou Offenders s tak obsáhlou deskou. 14 tracků je podle mě celkem dost a ani není možné je všechny zmínit, nicméně Offenders opět potvrdili, že na současný ska scéně jsou kapelou, která má opravdu originální a nezaměnitelný sound, v kterém se pojí prvky 2tonu, punku, reggae, soulu, rock'n'rollu a přesto nejde o typický 2tone, skapunk nebo něco podobnýho, jde prostě o Offenders. Výsledný hodnocení bych viděl na 8 z 10.

St. Petersburg Skajazz Review - Water Taxi

Po poměrně delší době tu máme opět novinku z východu. Rusko není zrovna zemí, která se vám vybavý, když se řekne ska, přesto tu můžete najít zajímavé kapely. St. Petersburg Skajazz Review (dále jen SPSJR) jsou jednou z nejznámějších ruských ska kapel a bočním projektem několika členů ze skapunkových Spitfire z Petrohradu, jejichž "sláva" sahá až za hranice Ruska. Kapela byla delší dobu ve stavu nečinosti, co se týče nových tracků. Letos přišli s EP Water Taxi, na kterém najdete celkem tři tracky a také je to jejich první studiová nahrávka s "novou" zpěvačkou. Dva songy jsou z vlastní produkce a jeden je cover verzí ska z 60. let. Prvním zářezem je stejnojmenný song Water Taxi, což je klas. trad. ska, ke kterýmu není potřeba nic moc dodávat, song co sice nenadchne ale ani neurazí. Dalším je cover verze písně Odl Rockin' Chair od Jackie Opela, který jí v 60. letech nahrál spolu se Skatalites. Posledním trackem je oddychovka Beauty and the Beast, kde SPSJR úkázaly, že jsou opravdu skaJAZZovou kapelou. Nejen ska ale i rocksteady se dá kombinovat s jazzem a tenhle čistě instrumentální track to jen potvrzuje, vynikající sola a improvizace, jak na dechy, perkuse tak i bicí. Skrátka to co by mě napadlo pod pojmem jazz a to vše na rocksteady (nebo možná už skoro reggae) podkladě. Aaaa...konec. Hodnocení nechám radši na každém z vás, hodnotit tři songy, z toho jeden cover nemá moc cenu.

Laurel Aitken - The Godfather of Ska (anthology 1957 - 1989)

Tohle double CD jsem koupil před dvěma lety, během měsíčního pobytu v Anglii, no u nás bych to asi těžko hledal a co si budem nalhávat ani tam to nestálo o moc míň jako tady, 10 libek, což dělá asi 300 kč. Jak už nadpis napovídá, jedná se o výběr z Laurelovi hud. kariéry, od dob Menta až ke ska 2. vlny. První co musím ohodnotit je moc povedej booklet, jak po stránce grafický, tak i obsahový, kromě moc pěknejch koláží z výstřižků novinovejch článků o Aitkenovi, jeho fotek a LP tu najdete celej jeho životopis. Velkou výhodou je, že je tu u každýho tracku i rok náhrávky, takže rejpalové v historii ska & reggae si příjdou na svý. S labelem si nejsem moc jistej, protože na obalu je Pressure Drop a v produkci je napsán Captain Oi!, nicméně bestofka vyšla v roce 2009. První CD mapuje Aitkenovu tvorbu od  roku 1957 až k rocksteady éře, do roku 1967. Zde najdete jedny z jeho prvních nahrávek, ještě z dob, kdy žil na Jamajce a hrál Mento a Rythym & Blues a ska se teprve formovalo, právě kombinací těchto stylů. Na některejch tracích to je fakt znát, že se jedná jěště jen o takový proto-ska, jako třeba Baba Kill Me Goat nebo Love Me Baby z roku 1959. Naopak některý další songy jsou čistě v r'n'b podání, jako třeba Aitkenův stěžejní track Aitken's Boogie nebo Boogie in my Bones. První CD má neuvěřitelných 29 zařezů, a jeho síla je v tom, že v podstatě mapuje vývoj ska od kořenů v jamajském Mentu až po rocksteady, protože Laurel byl vlastně jeden z pionýrů týhle muziky a právě dobrá třetina CD je věnována období utváření ska. Druhá třetina se už dostává do období 1. pol. 60. let, kdy už žil v Anglii a nahrával ska pro Blue Beat records. I když se už jedná o ska, v porovnání s tím co hráli ve stejné době na Jamajce Skatalites, Byron Lee, Prince Buster, Blues Busters, Justin Hinds & Dragonaiers nebo Lord Tanamo či Bob Marley, tak v jeho ska bylo vždy víc cítit Rythym & Blues a Boogie. Viz. songy jako, Mabel, Bartender nebo Have Mercy Mr. Percy. No ne všechny tracky jsou tak kvalitní, někdy mi to až dost splývalo do jakéhosi 60's ska setu ale výjmky jako She's Gone to Napoli, rastafariánstvím ovlivněná Zion City a Lion of Judah nebo Freedom Train tenhle set dokázali přerušit. Pokud nevíte jak zní originální karibský Mento a Calypso, tak si poslechněte  West Indian Cricket Test!!!! CD 1 s názvem Aitken's Boogie, uzavírá snad jediný rocksteady song, který jsem od Aitkena slyšel - Rock Steady a ani zde nepřeslechnu vlivy r'n'b a v porovnáním s jamajskou produkcí opět velký rozdíl. Další díl CD 2 s podtitulem Skinhead Train už jasně odkazuje na Aitkenovu reggae tvorbu, kterou mám monhem radši, než jeho ska i přesto že se jedná o Godfathera of Ska. Druhý díl má už o trochu méně tracků než jednička, zde najdeme 23 zářezů od roku 1969 až do roku 1989. První tři songy, snad s vyjímkou The Rise and Fall (of Laurel Aitken), nejsou zas takový zázrak, je v nich ještě hodně slyšet vliv doznívajícího rocksteady. První polovina CD je zaměřena na skinhead reggae éru, kde stojí za zmínku tracky jako Suffering Still, kde jsou moc pěkný dechy nebo Scandal in a Brixton Market a dle mýho názoru nejlepší Aitkenův song, Landlord and Tenants. Následují reggae klasiky jako Jesse James (jo jo! pro všechy rude boys!) a Skinhead Train (jasně! for all skins!). Reggae Popcorn je trošku pomalejší a možná i romantičtější song, než zbytek CD ale právě proto mu dávám velký plus. Salvná It's too Late uzavírá early reggae část a nastupují poněkud slabší tracky ze 70. let. Je vidět že  Laurel sice nezahálel a na změnu reggae k pomalejšímu roots, dokázal zareagovat ale songy jako Delilah (Is a Woman), Witch Doctor from Amsterdam na mě nepůsobí moc dobrým dojmem (a to neříkám, proto, že bych neměl roots reggae rád). Poslední třetina CD zahrnuje tvorbu 2tone éry, čili celá 80. léta a pro většinu lidí asi jeho neznámější tracky ve ska podání. Takže tu nechybí  Rudi Got Married (což je vlastně "pokračováním" A Message to you Rudie od Dandyho Livingstona), pro mě naprosto neznámá ale o to vynikající pecka Big Fat Man, Mad About You v retro ska stylu, naprosto dokonalej track Sahara,  rude boys tématikou okořeněná Ringo the Gringo, která se nese v rocksteady tempu. A celý to uzavírají dva nejoblíbenější Aitkenovi tracky, Sally Brown a Skinhead a musím říct, že dát song Skinhead jako poslední track byla trefa do černýho, protože nic energičtějšího a tématičtějšího,  jako je tahle pecka, by se na konec nehodilo! Celkový hodnocení tohoto výběru je víc než pozitivní, jedná se celekm o 53 tracků, jak těch známých ale tak i těch méně známých až po pár raritek a nejvíc si cením toho, že je tu Aitken zachycen v éře naprostejch začátku, kdy ska teprve vznikalo a můžete tak slyšet, jak se vyvíjelo a jak dlouhou cestu urazilo až k dnešním dnům. Co víc si přát? Tady je naprosto zbytečný něco dodávat, tohle by prostě nemělo chybět v poličce každýho správnýho "drzýho kluka". Zásadní a naprosto dokonalej výběr!