V začátku tohohle článku chci nejprve poděkovat tady Markusovi, za to, že se tak pěkně snaží. Do palice se vám, nám a všem co zajímá muzika, koncerty a vůbec jakákoliv forma kulturního vyžití mimo pomyslný okruh „mainstreamu“, snaží narvat alespoň nějaký povědomí o tý „již neexistující“ pseudoscéně. Jeho role je velmi důležitá a nepostradatelná, stejně jako role tohohle e-zinu (alespoň mi to tak přijde) …. Ostatně trochu reklamy nikdy neuškodí! Dál bych chtěl zároveň zdůraznit, že to co si tu přečtete, nebudou žádný moudra, spíš takový zamyšlení člověka, co chodí na muziku, udělá nějakej ten koncert, koupí zin či placku s dobrou hudbou. Po přečtení článku o scéně tady na Markusovo blogu (leden 2012), jsem asi tak měsíc „přemýšlel“ a rozhodl jsem se, že tady nastíním pár problémů, který v dnešní scéně vnímám já – jakožto pozorovatel, pořadatel, účastník. S Markusem v mnoha věcích nezbývá než souhlasit, s některými myšlenkami se chci ale trochu popasovat a hodit námět do pomyslný diskuze v každém z nás. Hlavně proto, že vím, že tenhle internetovej „plátek“ není určenej pro diskuzi, ale pro šíření myšlenek a informací. Takže si to přeberte jak chcete. Třeba donutím někoho začít přispívat, jak si pan redaktor přeje:-D. Zaprvé bych chtěl říct v reakci na článek, že to, že něco pro lidi vytváříme (koncerty, muziku, vydávání desek všeho možnýho, ziny…) nikdo neocení, pokud ano, je to skupinka nadšenců, možná to pomyslné několikaprocentní publikum, posluchači, čtenáři, kteří se hudbě věnují, zajímá je, nejen „baví“. Proto nemá cenu, jak Markus říká dělat si iluze o změně lidí, který se o subkultury zajímají nebo se do ní „řadí“. Co se týče koncertů, je jasný, že lidi se chtějí především bavit a už je tolik nezajímá, zda jim hraje při koncertě kapela kvalitní, nebo klasický tuctový výkvět dnešních kinderpunks (stylem punk´s not dead, punk´s not dead, pochčijeme celej svět…) či soubor s kravatou se šachovnicí a jednou ušmudlanou trubkou, který jistojistě bude mít „skvělou“ slovní hříčkou v názvu ukryto ono magické
slovo SKA. Co se stává s těmito soubory, který mladý lidi oslovují většinou jako první? Myslím tím ty opravdu mladý lidi, který si zaplatí pade za koncert a řádí s houbou v ruce na muziku linoucí se z kytar na pódiu. Hrají jeden dva roky a 80% z nich jde do háje, vykašlou se na hraní a končí u piva v hospodě se slovy (kdybychom hráli dál, tak můžeme bejt jako SPSka, případně jako Tleskač, Chancers). Nutný je a to mi vbíhá na mysl nejvíce, tyto mladý kapely i sebehorší snažit se podpořit, jsou to vrstevníci začínajících generací – mladých kluků a holek (13-15 let). Vedle těch velikánů scény (ať punk, ska) jsou právě mladý soubory z Horní Dolní ty, který mlaďoši poprvé pravděpodobně uvidí na koncertě. Všichni, kdo se pohybujeme v oblasti muziky, můžeme myslím bez nadsázky říci, že živák je živák. A právě na těhle živácích, se odehraje to, co tě předurčí k tomu zůstat uvězněnej ve třech akordech, nebo 2tone tempu. Co tím tedy dál sleduju? Především to, že je nutný apelovat na zajetý kapely, produkce klubů, pořadatele festivalů, aby se snažili dávat mladejm začínajícím formacím více šancí. Je to generace, která by mohla nastoupit po gerontech současný doby, který stejně dřív či později skapou. Právě tyhle lidi – mladý bandy – maj podle mě v rukou to, čemu se za 20 – 30 let bude říkat scéna, nebo jak to kdo chce nazývat. Problém vidím hlavně v tom, že starší kapely si hrajou na největší STARS. Jak to tak bývá v backstage není místo pro začínající kapely, ale pro vypitý čtyřicátníky – padesátníky, který mezi sebe bohužel začínající ve většině případů nepustí. Nebo a to ještě častěji, pokud ano – tak nováčci hrají za minimum a „hvězdy“ inkasují desetitisíce. Vypadá to jako jakýsi třídní boj. Východisko vidím v tom zapojovat do akcí
kapely zaprvé mladé, místní – které znají ty „kindroši“ a dál kapely, který hrají na scéně delší dobu (i když nejsou v pomyslné trojce nejznámějších českých „stálic“), ale nemají problém s tím zahrát si v zaplivanym kulturáku vedle kravína v Horní Dolní za dobrou cenu. Tím se dle mého mezi mladý, začínající punks, skinheads, či lidi mající rádi ska, dostane to co tu scénu nescénu dělá. Respektive ti mladí si vytvoří scénu vlastní novou. Dalším průserem se mi zdá být také to, že pojem scéna jako takový není nějak uchopitelný, co se tím má na mysli – tvá parta, fanoušci jednoho stylu kontrakultury, banda v hospodě, která se každej pátek sejde v hospodě, ožerou si palici v sobotu zajdou na koncert a v pondělí rozčešou gelem nagelovanej „sidrozcuch“ a mažou do školy??? No je to těžký, protože scéna je individuální věc. To co si sami utváříme a každý si pod tím představí něco jiného. Je to ale převážně okruh tobě,
mně blízkých lidí. Něco jako například punková scéna, je natolik partikulární záležitost, že nelze říct, že existuje, přesto se o ní mluví. Je/není jednotná. Je to problém? Ne! Scénu si tvoříme každej kolem sebe… Proto v návaznosti na Markusův článek, podle mě není problémem to, že se lidi zabývaj svýma záležitostmi, že sedí doma a stahujou muziku a jednou za uherskej rok vyrazí na koncert. Problém je to, že se lidi odcizujou, uznávají falešný modly, na facebooku si mastí ega tím, že mají 400 přátel, ale ve skutečnosti nejsou schopni pochopit, že kámoši a banda je to, co je základ každý dobrý společnosti. To že vyrazí ven, pomůžou si při uskutečnění akce, podpoří novej zin, koupí si desku, kterou půjčí přehrát kámošovi, zaplatí vstup na akci a neškemraj o levnější, případně oželí jedno pivo a přispějou kámošovi na lístek… takhle bych mohl pokračovat do nekonečna. Proto jak píše Markus, co budeš dělat až lidi, který dneska pro vás dělaj akce, píšou papírový ziny, nebo vytvoří blog na netu, zmizí, vyjebou se na to, jelikož nebudou mít čas…??? Co až Růžička nebude moct vzít kytaru do ruky, Filda přijde o hlas, Simon se nepostaví kvůli tloušťce na nohy a SYco Mike z Pipes and Pints odjede zpátky do Ameriky a Green Smatroll odejdou klávesy a nebudou mít na nový:-D??? Budeš v háji, protože tvoji kamarádi se budou připravovat na zkoušky pro budoucí život a nevyrazí na Tvojí oblíbenou kapelu dělat kraviny, protože ji ani neznají...To co jsem se snažil touto intošskou úvahou říct, není to zda scéna je a nebo neexistuje. Jako spíš to, že to závisí na každym z nás jestli se chce na něčem tak pomyslnym a neurčitym jako je scéna podílet a jakým způsobem. Podle mě důležitější než řešit donekonečna zda je nutný se postavit proti systému, bojovat za práva zvířátek a mlátit nácky, je nutný řešit jestli vůbec bude za pár let člověk schopnej si uvědomit, že vůbec člověkem je, že žil nějak v pohodě a že se má kam obrátit pro pomoc a pro radu … že se dokáže bavit a SCÉNA!? To je to vedlejší… Protože i bez lidí si můžeš pustit doma nejnovější desku od Offenders, skákat jak pominutej, vychlastat hektolitry piva a stejně to nebude ono. ALE jsi přece ve scéně, tak co řešit...
Takže nakonec zdravim všechny kdo to četli a kdo mě znaj. Všechny kdo to nechápou, kdo mě za to budou hanit a nadávat do kreténů:-D Děkuji Markusovi za možnost sem napsat! Ať mu to dál šlape a vy? Vy čtěte tenhle e-zin? A přijďte všichni v dubnu na ASTAPES birthday do Podluh :-DDD
Zduř ASTA
Žádné komentáře:
Okomentovat