Polsko co se týče ska, má hodně co nabídnout a tamní reggae scéna, co se ke mě dostalo za zprávy je na hodně vysoký úrovni. Nedalo mi to a tak jsem se rozhodl, že teda podrobím jednu z tamnějších kapel recenzi. V tomto roce vydali polští Las Melinas
průřez toho nejlepšího, za leta 2008 - 2011. Album si vydali sami, takže žádnej label nehledejte. Booklet vzhledem ke kartonovýmu obalu tu chybí ale za to je pěkně umělecky spracovanej. Na CD najdete celkem 14 tracků + jeden schovanej na konci alba. Po prvních pár posleších, bych Las Melinas charakterizoval, jako takový polský "Green Smatroll", hodně dechů, záliba v solech na dechové nastroje a předělávání filmovejch melodií do ska, prostě tradiční ska bez vnějších vlivů. Celkově vzato, dechová sekce je to, na čem tahle kapela stojí. A to je problém všech možnejch skajazzovejch kapel, je těžko co recenzovat, protože bych se akorát u každýho tracku opakoval, jak to "trombonista skvěle zvládá a že trubka to žene hodně vysoko" a to by byla fakt nuda číst i psát ale zase to není nuda poslouchat. Takže na to půjdu jinak, vynechám některé instrumentální songy, ke kterým dodám, asi jen to, že sice to není nic co by mě úplně posadilo na zadek ale hudební kvality tam jsou, i když některé hudební postupy se dost opakujou. A vrhnu se rovnou na ty tracky, který mě na týhle desce baví nejvíc. Jedním z nich by mohl být song Hans Kloss, kde určitě všichni poznáte jednu známou filmovou melodii (akorát ten film si nemůžu nějak vybavit). Slavnou znělku z Bondovek, jsem ve ska verzi slyšel sice už asi tisíckrát, v podání všemožných kapel ale z nějakýho důvodu mě to ještě neomrzelo, takže track Bond musím zmínit taky. Kapela do něj zakomponovala dokonce i melodii z Růžového pantera, čili další +. V songu Rocks Teddy se svým solem představí celá dechová sekce, kde jako vždy vítězí trombon, jakožto "král všech dechů". Willie je svižný ska, který vás rozpumpuje, i kdyby jste už byli pod drnem, navíc i textu je rozumět i když je v polštině ale jak to tak vypadá "knajpa" se říká asi i v Polsku. Ve středním tempu se nese hned následující track Zubr, kde se sice nezpívá nic o kovbojích s brokovnicí co si v Polsku spletli Zubra s Bizonem ale za to si tu opět celá kapela střihne pěkný sola. Číslo jedna z celý desky je podle mě předposlední song Parasol, typicky přísný, "gangsterskou" atmosférou nasáklí ska, s polskym textem a výbornejma dechama, co víc dodat? Takže to zrekapitulujem. Tentokrát to bude bez keců kolem, takže dávám 7 z 10. Nakonec ještě musím taky poděkavat Karlovi za půjčení CD!!! Jinak z polskejch kapel bych ještě doporučil třeba Alians (halvně album - Egzystencjalna rzeznia), Skampararas, Podworkovi Chuligány, Ziggie Piggie, Vespa nebo skapunkový Leniwiec a Zabili Mi Zolwia, ať si uděláte obrázek.
V lednu tohoto roku vyšlo v pořadí, už druhé album pohrobků baskitských Skalariak, mých oblíbenců, The Kluba. The Kluba hrají výbornou směs ska, rockabilly a folku a tahle druhá deska potvrdila jen to, že je možné hnát jejich hudební kvality ještě dál. Deska vyšla u Maldito rec., obal samotný je graficky moc povedenej (klidně bych si to dokázal představit jako plakát). Najdete na ní celkem 12 zářezů. Netroufnu si tohle album srovnávat s první deskou z roku 2009, protože i když se jedná o stále stejný hudební těleso, přístup k muzice na druhé desce je trochu odlišný. Je tu sice stále dost prostoru pro dechy, za to se tu objevuje daleko víc "čistě" rockabilly songů a samostatně stojících ska tracků. Nicméně nechybí kontrabas, který je ve spojení se ska naprosto skvělí a samozdřejmě housle a tahací harmonika, který jsou skvělí naopak ve spojení s rockabilly. Hodně velký prostor dostala také solová kytara, jako např. v tracích Qué Fue Primero nebo Rude Rockers Llamando. Naopak hned úvodní Mi Voz a Nunca Vas Solo patří houslím a rockabilly kytaře. V songu Anti-cowboy se pojí vše dohromady, rockabilly podklad, dechy a tahací harmonika. Je vidět, že ze Skalariak přecijenom něco zbylo a v některých ska pasážích je jejich vliv hodně znát, viz. Colapso Capital (kde se snad projevil i politickej vliv), Vámonos, nebo Nada Termino. Ovšem asi nejlepší tracky jsou, poslední Como Una Piedra, kde nejvíc vyniká "pobublávající" kontrabas a solová kytara, to vše podbarvené kalvesami. Další hudební lahůdkou je track Qué Calor, kde mě nejvíc baví solová kytara, opakující moc pěknej rif a hlavní song celé desky Amor, Odio y Rudio, který je, už jen zadostiučiněním. Hudební lahůdka je vlastně celý tohle album a jestli máte rádi Skalariak a různý hudební kombinace (protože mě začínají bavit čím dál tím víc), tak se vám deska Amor, Odio y Rudio bude určitě líbit. A jestli se chcete o The Kluba dozvědět něco víc, mrkněte se do sekce profil. Výsledek? Plnej počet, za geniální hudební kombinace, žádný "konzervativní", nezajímavý ska ale naprosto výborný hudební postupy, na který naše domácí kapely nikdy nepříjdou.
Výroční vol. 10, dnes už známé řady kompilací od německého labelu Mad Butcher, které vyšlo v roce 2010, je sice již staršího data vydání ale to vůbec nebrání tomu podrobit jí, menší hudební "pitvě". Jak už je zvykem, obal je s tradičním antifašistickým motivem, kdy je Hitler spolu s Mussolinim jako chod připravený k snědku, tentokrát však jako dort k 10. narozkám malýho rude boye :-D. Tak to bylo asi tak vše k obalu, kdo by čekal nějaký změny v motivu, tak ten se asi nedočká. Na můj vkus by tam klidně mohl být ještě Lenin se Stalinem, jako zákusek :-D. Na kompilačce najdete celkem 23 tracků, víceméně "neznámých" kapel, což je to co mě na téhle řadě kompilací baví nejvíc. Jen tak namátkou jestli znáte: One Night Band, Sigi Maron, The Penguins, Roosterz, Dr. Jau & The Peanut Vendors, Original High Five, nebo T.U.G.G? Samozdřejmě zde najdete jak povedený a hudebně kvalitní věci, tak i slabší kousky. Hned na úvod je výborná Upward & Onward od Wareika Hill, což je moc příjemný reggae. Opět, logicky nebudu tu jmenovat vše, ono ani vzhledem k tomu počtu songů to nejdete ale celkově bych tuhle kompilačku hodnotil, jako spíše na trad. ska zaměřenou, protože toho dirty reggae, soulu a pod. přidruženejch subžánrů tu moc nenajdete, nehledě na ty slabší věci, kde se hudební nápady vytratily někam do stracena. Jestli znáte kanadské dirty reggae - The Beatdown, tak to se vám bude líbit song Let it Go od One Night Band, který když jsem slyšel poprvý, tak jsem měl nejdřív dojem, že to jsou Beatdown, protože zní úplně stejně, takže asi šlo o jejich předchůdce. Výbornou trad. 60's ska skladbou - Keep it Right se představí Pinatubo Bay, kteří mě posadili na zadek, hlavně díky dechům. Ze známějších kapel tu najdete 2tonové The Rifffs z Malty, kteří se zde presentují trackem Life of Crime. Hodně velkou radost mi udělala pecka s názvem In a Little Bit od Mel Pit & His Soulska Raiders z USA, který se zde vytáhly s hodně povedeným soulem (asi nejlepší song). Pokud znáte dánský Mods - The Movement a jejich zpěváka Lukase Sherfeye, tak se vám určitě bude líbit track If Just my Heart Was Turning, i když mě příjde dost nuda a to i přesto, že mám trad. ska rád. Skinheadům se určitě zalíbí energická Skinhead Ballad od The Bankrobbers, která by se výborně hodila při pátečním chlastání :-D. Dalším povedeným zářezem v rytmu trad. ska je DSR Are in Town od Dirty Soul Raiders nebo Swam, což je další reggae počin od kapely Ephraim Juda, kde bych mimochodem pochválil zpěváka, nejen za zpěv a přízvuk ale zároveň i za raggamuffin (trochu v tom slyším Opean Season). Hodně povedený track je Johnson City od El Gran Miércoles, což je výborný skabilly, kde je asi nejlepší ta rockabilly kytara, hned v intru. Za early reggae tu jsou zastoupení Soulsteppers (USA) se svým zamilovaným songem, The Feeling is Real a tím jsem asi vyčerpal best of tohodle sampleru. Myslím, že tady není dál co dodávat, s klidem bych tomu dal 8 z 10. Jinak tuhle kompilačku seženete u Mad Butcheru za 5 éček, což dělá nějakejch cca 125 kč, i když denska nikdo neví jakou hodnotu bude mít euro za tejden nebo za dva :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat