Po dvou letech od vydání dema Minirudebox, tu máme dlouho "očekávanou" debutovou desku této slovenské ska bandy z Bratislavy. Deska vyšla na začátku prosince (2011), nahrávalo se ve studiu JL Records, kde se také dělal zavěrečný mix a mastering. Dle vlastních slov kapely..."Je to čisty DIY, bez akehokolvek sponzora či penažneho daru... Museli sme si prostriedky na nahravanie odmakat na koncertoch". O to víc ještě kapelu šlechtí to, že nové CD dali zdarma na stáhnutí, jak na jejich bandzone profilu, tak i na soundcloud.com. Pojďme se už ale vrhnout na recenzi samotnou. Album obsahuje celkem 12 tracků, z poloviny se jedná o čistě instrumentální záležitost, takže milovníci dechů a kytarových vsuvek si určitě přijdou na své. Tentokrát začnu od konce, hodnocením podle mě asi nejlepšího songu z celé desky. Track nese název Boj s osudom a v podstatě se jedná o song Skamania z Minirudeboxu, akorát otextovaný. Podle mě jde snad i o nejlepší track od Skafanderu vůbec, tempo, klávesy, souhra saxofonů, dobře zvládnutý zpěv, občasné zpomalení do "reggae", to vše tomu dává ten spravný říz a energii. To se fakt těžko popisuje, to si zkrátka musíte poslechnout. Druhou příčku si zaslouží song Laura, hlavně co se týká "veselé" aranže a dechů, které tam vytváří moc pěknou a libozvučnou melodii. Bronzovou medaili si zaslouží track Rocksteady, podle názvu je asi jasné v jakém tempu se tenhle song nese. Zde bych nejvíc vypíchnul klávesy, kterým tu byl dán hodně velký prostor (hlavně na konci), i když osobně bych se nebál o tomhle tracku mluvit jako o early reggae (nevim, prostě tam ty hamondky dělaj svý). Když už mluvím o early reggae, tak musím zmínit i track Early Reggrey Tea, kde budou všichni skinheadi vyzváni k tomu aby vstali a nebyli líný (já bych k tomu jen dodal, že by taky mohli někteří, přestat tolerovat takový nahnědlý sračky jako je RAC). Tady se budu opět opakovat, takže i zde platí skoro to samé jako u songu Rocksteady. Mám fakt radost, že po tolika letech co Aggrolites odpálili zájem o skinhead reggae se to dostalo i k nám (viz. Green Smatroll, částečně i Larika a Chancers). Poslední z těch pomalejších věcí je Hymn of Rude boys, což je taková moc povedená reggae oddychovka (to si budu pouštět až mi bude 50 a budu vzpomínat na starý, dobrý časy :-D ). Tady se dá deska rozdělit na tři části, první je ta pomalejší, zaobírající se early reggae a rocksteady. Tou další je ta rychlejší ska část, z který je dobrá polovina instrumentální. Předpokládám, že všem chuligánům se určitě zalíbí song Rudies Back in Town, protože to až uslyšíte, tak se ve vás probudí ten správnej drzej hoch (nebo hoka, ať nikomu nekřivdim), ať už máte sebelepší vychování. Další za zmínku stojí třeba song Ticho v raji, který i když jde o ska tak se nese v takovym uvolněnějším tempu. Z těch instrumentálních věcí bych mohl třeba zmínit track Karavan, kde je trochu znát inspirace Skatalites, nebo Work Song. Abych ale byl trochu objetktivnější, tak přecijenom je tu jeden song, kterému dávám palec dolů a to je poslední track, instrumentálka Blue Danube Beat, když to ale zobecním tak musím říct, že na debut se kapela předvedla v opravdu dobrém světle a z některých písní je cítit, že ska pro ně asi nebude jen chvilková záležitost. Takže....10 z 10
Znáte heslo "méně je někdy více", tak v muzice si myslím, že to platí dvojnásobně a u kapel, který vydávaj alba s ročním odstupem, to platí snad trojnásob. Po albu Great Rocksteady Swindle z roku 2010, kterým se zrovna moc nepředvedli, tu jsou s další deskou, která tentokrát vyvážila ten "neúspěch" z minulého roku. Album The Radio vyšlo letos v létě, v Japonsku vyšlo na zančce Ska in the World rec., najdete na něm celkem 11 tracků + záznam z živáku. Tohle CD je podobně jako poslední deska finských The Valkyrians, složeno z cover verzí, ovšem ne z coverů punkových ale většinou popových, proto tu najdete předělávky, Madony, Gloria Gaynor, The Sonics, Wayne Fontana & The Mindbenders apod. ve ska a reggae úpravě. První song Attitude, otevírající album je velmi povedené early reggae (dost typické pro Slackers), které následuje rocksteady verze tracku Like a Virgin (Madona). Dalším a zároveň hodně povedeným songem je Strychnine (původně od The Sonics, také tenhle track předělala legenda psychobilly - The Cramps), kde se do toho kapela fakt opřela, skoro až s punkrockovou vehementností a předělala tuhle pecku do hodně svižného a agresivního ska. Pokud máte rádi soul tak vám určitě udělá radost track Reach Out (I"ll Be There), což není nic jiného než Gloria Gaynor a její hit ze 70. let, ve ska podání. Tady bych se ještě zastavil u zpěvu, protože vokály tu maj zvládnutý na jedničku, vůbec zpěv je dost silnou stránkou téhle desky. Celkově na mě album působí hodně dobrým dojmem, skladby, i když nepředstavují po hudební stránce nějakou velkou inovaci (v rámci soundu typického pro Slackers), tak působí dost promyšleně. Narozdíl od předešlé desky, která nepředstavovala moc nápadů a působyla na mě dost "odfláknutě". Ovšem přeci jenom se tu najde i pár odlišných tracků, jako třeba song Volunteers, který snad ani není možné někam zaškatulkovat a představuje něco, co jsem od Slackers slyšel úplně poprvé nebo třeba zajímavě pojatý track Jeepster. Zároveň je tu i pár písní které koketují na pomezí early reggae a rocksteady, jako třeba Game of Love (Wayne Fontana & The Mindbenders). A kdo máte rádi našlápnuté roots reggae alá 70. léta, tak se vám určitě bude líbyt track Bitch, kde mě nejvíc zaujali ty tlumený dechy v pozadí, který tomu dodávaj takovej "DUBovej nádech. Celé to završuje cca 45minutový záznam z živáku, kde najdete vesměs ty samé songy jako na albu, což moc nechápu, jelikož jde o celkem kvalitní nahrávku, takže ani byste nepoznali, že jde o živák. Nebudu to tu dál pitvat, jelikož už sám nevím co psát, upřímně řečeno, celkem jsem se bál, potom co Slackers předvedli na desce Great Rocksteady Swindle a hlavně když vydávaj alba pomalu každej rok (i když tady musím říct, že Slackers s tou kvantitou, udržují na vysoké úrovni i kvalitu). Ale s albem The Radio ukázali, že jim ještě nedošel dech.
Po třech letech existence tu máme první desku této (podle mě nadějné) pražské rocksteady kapely. Vzhledem k tomu, že článeček o kapele tu už mám, tak není potřeba se nějak víc rozepisovat a Lariku představovat. Takže se hned vrhnu do hudební "pitvy" Kosmodisku. Mimochodem povedenej název. CD vyšlo v prosinci (2011), jak kapela sama uvádí v bookletu "vydáno samizdatem", takže DIY stále žije, obsahuje 16 tracků, což je cekem slušný množství na debutvé album. Jak už jsem psal, nejde o žádný ska alá Sto zvířat nebo Tleskač, pro "náhodné" ska "publikum", tohle je Rocksteady s velkym R, tohle je dámy a pánové jediná česká kapela, která si osvojila tenhle lehkej a nenucenej sound, po všech stránkách. Proto by tuhle desku asi neskousli ti pro který je "vrcholem" ska, Ska-P apodobný soubory, hold tohle je pro trochu náročnější posluchače. Rocksteady bylo vždy o vokálech a to Larika splňuje do písmene, za vše mluví třeba skladba Even If, kterou bych spíš řadil do toho "rychlejšího" repertoáru. I když to možná sama kapela vidí jinak, nemůžu si pomoct ale já tu slyším i nepatrný náznaky early reggae, hlavně v tracích jako Hoolisong (kde tentokrát zpívá mužský vokál), We Can Live Paradise, Don't Knock at my Door nebo v Cpt. Morgan. Jediná věc co bych Kosmodisku vytknul, jsou občasné "zálety" do hodně pomalých temp (nevím jestli se dá říct přímo reggae?), kde postrádám nějaký větší hudební nápady. Konkrétně jde o songy jako Asperatus, Queen of Old Men, Play Alone nebo Warrior of the Light a Easy, kde je sice trochu slyšet atmosféra reggae 70. let ale celkově na mě ty tracky působí dost jednolitě a stroze a tak, trochu mi splívají dohromady. Co se mi taky hodně líbí, jsou dechy (ságo a trumbka), které byť tu hrají druhořadou roli a přizvukují, tak svojí roli plní naprosto dokonale. To samé by se dalo říct o klávesách. Schválně si poslechněte song Material Girl, kde mě hodně zaujalo intro, zahrané na trubku s až takovou jazzovou lehkostí. Předpokládám, že rozepisovat se o tempu je asi pěkná blbost ale přeci jenom, pro ty kdo by tápali, dobrý 3/4 se nesou ve středním tempu (ne asi, když jde o rocksteady :-D). Za tuhle "rychlejší" část bych neměl zapomenout na song Hey - O nebo Damned Day (kde se opět povedlo intro ale tentokrát díky vokálům). Ovšem třešničkou na dortu je poslední skladba Love Hurts, což je taky celkem učebnicovým příkladem rocksteady. Jak to zakončit? No je vidět, že Larika je kapela složená z muzikantů, který už maj něco odehráno (Fast Food Orchestra, Basta Fidel) a i na celkovém soundu alba se to projevilo a musím říct, že jsem na československé ska scéně ještě neslyšel kapelu s tak originálním zvukem. To znamená 8 z 10 bodou...Zdar.
Žádné komentáře:
Okomentovat