středa 10. srpna 2011

Rozhovor - DJ Kaya


Tak tady je asi zbytečný něco dodávat, kdo posloucháte pravidelný páteční Reggae klub na Radiu 1 nebo občas dorazíte na nějakou akci Swamp safari sound systemu, tak určitě víte kdo je DJ Kaya. A kdo nevíte a tápete tak koukejte číst.



Ahoj.Myslím, že je zbytečný tě představovat, jelikož si na domácí reggae scéně celkem známá postavička.Postavička při mých 130 kilech je celkem legrační označení. Ok :-D. Na úvod se zeptám, jaký byli začátky, když si na začátku 90. let rozjížděl Swamp safari sound system, kolik lidí tehdy vůbec chodilo na reggae?

To neumim říct. Těch akcí nebylo moc a skoro na každý bylo plno. Třeba v
roce 1991 na koncert Bob Marley Forever k 10. výročí úmrtí krále reggae
dorazilo do Kongresového centra 1200 platících. V klubech to bejvalo tak
kolem stovky, někdy víc, někdy míň..

Určitě znáš naší 1. reggae kapelu Babalet.Zažil si jejich koncerty, ještě s Alešem Drvotou, jako zpěvákem v 80. letech?Pomatuješ vůbec tenhle československej reggae pravěk, a jak si se dostal k reggae muzice?

Dovolím si tvrdit, že první reggae kapela byla Yo Yo Band, pak Jana
Kratochvílová a Heval a pak teprve Babalet. Tenhle pravěk pamatuju, byly
to krásný mejdany. V podstatě jsem tehdy nevynechal jedinou reggae akci
v Praze, a takových nadšenců nás bylo pár desítek. Představ si, že 99%
koncertů bylo se židlema a když jsme někdy začali tančit, tak na nás
vlítli pořadatelé s červenejma páskama na rukávech, že jsme chuligáni a
děláme bordel Právě třeba Drvota tvrdě prosazoval koncerty bez židlí,
což bylo pro některé pořadatele zcela neslýchané.... ale časem se to
povedlo prosadit. Těžko vysvětlovat, akcí bylo celkem málo, lístek stál
třeba 25 korun a Drvota byl prostě úžasnej.
Já se k reggae dostal oklikou přes "účes". Protože buď v květnu, nebo
možná až v červnu 1981 vyšel nekrolog Boba Marleye buď v Mladém světě
nebo v Melodii (to už si nepamatuju, ale nic jinýho jsem tenkrát nečet')
a mě zaujaly ty jeho copánky (vůbec jsem netušil, že nějaký dready
existujou. No a na základě tý celkem malý fotky mi máma upletla na
hlavě 48 copánků, takže jsem byl vlastně první "dredař" v Praze
...a pak jsem se začal zajímat, co že za hudbu to vlastně hrál, do toho
zrovna začali víc hrát Yo Yo Band i Kratochvílová a už jsem byl
chycenej.... Od roku 1976 jsem bubnoval v různejch kapelách a když jsem
se na podzim 1984 vrátil z vojny, začal jsem moje kolegy nutit hrát
reggae a taky jsem přestal bubnovat a začal zpívat. Moje poslední kapela
se jmenovala Amarillo a ve svý době byla srovnatelná třeba se Švihadlem.
Kapela nepřežila revoluci a já se pak vrhnul na organizování akcí a na
selektování. Mimochodem, "můj" bubeník Tomáš Krček pak hrál i se
Švihadlem a dlouhá léta ve Sto zvířatech.

Co jste v tý době se Swamp safari sound system hrály, protože pochybuju, že na počátku 90. let se zde daly sehnat aktuální reggae desky a kde jste sháněli muziku?

Budeš se divit, ale začátkem 90. let to bylo celkem v pohodě. Už se dalo
jezdit ven a taky v Jungmannově ulici byl první megastore Popronu, kde
se každý týden nějaká reggae deska objevila. Problém byl, že měli jenom
jeden kus, tak se kolikrát stalo, že jsme třeba s Buramou soutěžili, kdo
tam bude dřív a tu desku si koupí. Jedinej limit tenkrát byly peníze,
protože 1 CD stálo přibližně čtvrtinu mého měsíčního platu.

Hraješ z CD, proč zrovna CD?Mají snad nějakou výhodu oproti vinylům?Hrál Swamp safari sound system někdy z vinylů?


Z vinylů jsme hráli cca do roku 1994. Pak jsem je skoro všechny prodal
Buggimu ze slovenské kapely Karavana a on začal selektovat ve Spišské
Nové Vsi. Jsem docela technologicky založenej a CD jako medium mě v té
době prostě bavilo víc. Myslim, že kdyby v roce 1995 nenastoupila vlna
house music, nikdo by si na klasickou desku ani nevzpomněl. Kromě toho,
tehdy jsme v radiu měli tak nešikovně umístěné gramofony, že se z desek,
v jednom člověku, nedalo vysílat a radio bylo tenkrát pro mě velkou
prioritou. Takže proto hraju z CD. Nikdy jsem to neřešil, protože
považuju za důležité co lidem pouštim, nikoli z čeho.

Letos oslavil tvůj Reggae klub na Radiu 1, dvacet let vysílání.Jak si se dostal k hraní na Radiu 1?

Zašel jsem na adresu, ze které radio vysílalo. V kanceláři jsem se
nějakejch lidí, co tam seděli, zeptal jestli bych tam nemoh vysílat
reggae. No a oni řekli, že jo..... dneska to vypadá jako pohádka, ale
takhle to fakt bylo. Vlastně jsme tam šli dva. Strýček Míša se mnou
Reggae klub vysílal první 3 roky, pak utek k pondělním večerům a Reggae
klub zůstal mě.

Nebudeš první koho se ptám.Nevim jestli se to zdá jenom mě ale řekl bych, že za poslední 2 - 3 roky zájem o ska (v našich končinách) trochu opadl a zůstali jen věrní fans, jak to vidíš ty?

Taky to tak nějak občas cejtim, ale nepohybuju se na ska scéně tak
často, abych to mohl přesně zanalyzovat. Je divný, že se tak děje v
době, kdy se kapely už konečně naučily hrát a zpěvačky a zpěváci zpívat
a sledovat koncerty např. Discoballs, The Spankers, Green Smatroll,
Basta Fidel, o Sto zvířatech nemluvě, je pro mě vždycky zážitek.
Omlouvám se všem ostatním kapelám, které jsem nejmenoval
                                                                                   
Nemyslíš, že je mezi ska a reggae scénou jakási propast, která tyhle dvě scény od sebe odděluje, protože moc často člověk nevidí, že by spolu hrály ska bandy a roots reggae kapely.Naposledy si tohle spojení vybavuji tak před 4 roky, kdy Polemic dělali předskokany Gentlemanovi ale jinak se tohle vidí málokdy.

Tohle mě trochu mrzí, protože už cca 10 let se snažim tyhle 2 scény
propojovat, protože si myslím, že k sobě patří. Kdo třeba pamatuje
Žízníkov v letech 2002 a 2003, kdy jsem tam dělal program, mi snad dá za
pravdu. Bohužel, nejsem schopen ovlivnit všechno, ale budu se o to
stejně snažit dál. Doufám, že i promotéři, kteří preferovali spojení ska
- punk a reggae - hip hop pochopili, že tudy cesta nevede. Uvidíme.


Byl jsi někdy na Jamajce?

Byl, 2x. To je na celonoční povídání. Při první návštěvě to byl pro mě těžkej kulturní šok. Dokonce jsem i pochyboval, proč já v srdci Evropy hraju reggae, když o 8000 kilometrů západněji to umí mnohem líp.... Ale časem jsem se z toho vylízal. Jamajská realita: turista je tam od toho, aby utratil co nejvíc peněz a zmizel z ostrova. Zcela nezastřený rasizmus, ale obráceně. Konečně jsem pochopil jak se u nás musí cítit moji afričtí a jamajští kamarádi, protože v davu se prostě neschováš, máš jinou barvu kůže a seš všude vidět.Na Jamajce je nádherná příroda, hory, spousta řek, moře, ale taky oplocený hotely a pláže, kam domácí nemůžou. Na většině hlavních ulic
policajti s obuškama (což je, kupodivu, pro turistu pozitivní), běda
když zajdeš o pár bloků dál, tam moc bezpečno není, to nejmenší je, že
tě každých pár metrů někdo opruzuje s nabídkami všeho možnýho od
průvodcování, drog všeho druhu až po nezletilé prostitutky. V horším
případě tě okradou, v nejhorším i zabijou. Chudoba je někde fakt děsná a
člověk se jim vlastně ani nemůže divit. Takhle žít bych nechtěl nikde,
ani na Jamajce ne.Běžný jamajčan obvykle poslouchá r'n'b, ti mladší i dancehall. 

Roots reggae se hraje v hotelech pro turisty a o ska už tam nikdo vůbec ani
neví. Jak by ne, když se tam hrálo jen v první půlce 60. let. Rasta
komunity tam samozřejmě jsou, ale i na Jamajce jde o minoritu, často
většinovou populací vysmívanou. Pro proniknutí do tohoto prostředí je
třeba mít kamaráda jamajčana, který tě uvede, jinak je to celkem
zracený. Zaplať Jah Rastafari, pár kámošů tam mám. Tráva, podobně jako
ostatní drogy jsou na Jamajce ilegální a celkem jednoduše se tam člověk
může dostat do problémů se zákonem. Hrozí basa na tvrdo. Jinak to, co
nabízejí pouliční dealeři, je většinou seno nevalné kvality. Pokud chce
člověk nasáknout běžnou jamajskou realitu, musí opustit turistická
centra. Dancehallová komunita je celkem silná, obzvlášť o víkendech si
člověk užije, ale i tak je třeba hledat ta správná místa, a jak jsem už
říkal, nejlépe tam jít s místním kámošem. Za kámoše ale nepočítám
pouliční samozvané průvodce, to je spíš cesta do hrobu než na party. 


Líbí se ti současná jamajská produkce?Nezdá se ti, že klasický reggae už tam dávno "umřelo", podobně jako ska?

Na tohle jsem už odpověděl před chvílí. Nedá se říct, že by ska a reggae
umřely, jako každá živá muzika se časem vyvinuly do dalších stylů,
převážně do dancehallu. Současná jamajská produkce se mi líbí, ale taky
je tam spousta věcí, který nemusím. Důležitý je, že si můžu vybrat.
Někdy i dost krkolomně. Některej rok je lepší, některej slabší, ale
takhle to chodí v každém hudebním stylu, v tom není žádnej rozdíl.

Kterej ze stylů jamajský muziky máš nejradši?

Začnu obráceně, nějak mě z ničeho nic přestal bavit dub. Jinak mám rád
dancehall a roots reggae, ale i rocksteady a ska nebo soca. Obecně
preferuju kvalitu a styly moc neřešim. Co se týká pouštění, tak poslední
dobou hraju převážně dancehall, ale jsem flexibilní a dokážu se
přispůsobit momentální náladě tanečníků, nakonec, mám celkem z čeho
vybírat

A máš teda nějaké nejoblíbenější interprety, jak ze ska tak i reggae a dancehallu?

To je strašně složitý, před dvaceti lety bych asi vysypal z rukávu pár
jmen a bylo by to. Dneska mám pár tisíc CD (už je ani nepočítám, takže
nevim kolik přesně) a těch jmen je spousta. Takže tohle je spíš
namátkovej výběr než top 10. Morgan Heritage, Lady Saw, Apache Indian,
Queen Ifrika, Beenie Man, Bunji Garlin, Derrick Morgan, Anthony B, Third
World, Elephant Man, Lt. Stitchie, Red Rat, U Roy, Yellowman atd. atd. a
samozřejmě taky Bob Marley. Je zajímavý, že i 30 let po jeho smrti se
jeho písničky daj krásně poslouchat. Domácí scénu raději vynechám, abych
na někoho nezapomněl - líbí se mi totiž většina - asi jsem lokální
patriot :-D

Vnímáš reggae jako hudbu s politickym přesahem?

Spíš se sociálním než politickým ale ono se to asi v mnoha místech
prolíná. Je zajímavé, jak je příjemně houpavá pozitivně - vibrační hudba
často spojena se zcela nepozitivními texty popisujícími realitu z
pohledu těch nejpotřebnějších lidí. To je velký paradox reggae.

Když už se tak dlouho pohybuješ v reggae kultuře, jakej je tvůj vztah k rastafariánství a jakej k němu vůbec může mít vztah, člověk ze střední Evropy?

Já, zarytý ateista, jsem propadl rastafariánství v roce 1995. Poslední
večer na festivalu Reggae Sumfest jsem si na památku koupil placku s
Jahem (nakonec, nosím ji dodnes). Pár minut na to jsem v davu 20 000
návštěvníků potkal kamaráda Zaka, kterého jsem víc jak týden hledal po
celém ostrově. Měl jsem ještě z Prahy jeho starou adresu, bohužel, se
přestěhoval (upozorňuju, že mobily začínaly a internet bylo slovo ze
sci-fi románů). Bydlel skoro 200 km od Montego Bay (Jamajka) a zrovna ten večer
přijel na festival. Těžko pak nevěřit, že Jah existuje. To je spíš
úsměvná historka, ale dala mi podnět k tomu, abych se o tuhle filozofii
začal zajímat hlouběji, no a zjistil jsem, že mi v podstatě vyhovuje, i
když stěhovat se do Afriky asi nebudu, já mám kořeny na Žižkově.
Rastafariánství může středoevropanovi dát, podobně jako třeba budhismus,
judaismus nebo jakýkoli jiný ismus, určitý vzor chování, jednání, možná
i pravidla, která je dobré doržovat, komunitu podobně smýšlejících lidí
a když ne cíl, tak alespoň cestu, po které se dá jít. Co vysloveně
nesnášim, jsou postoje typu hulim denno denně = jsem rasta, mám dready =
jsem rasta. V tomhle to rozhodně není.


Jak vidíš vývoj český reggae scény, do budoucna?Je něco co ti zatim na naší scéně chybí, nemáš strach, aby to nedopadlo jak s českym hip hopem, z kterýho se až na nějaký mizivý výjmky stal většinou komerční shit?

Český hip hop v podstatě nesleduju, takže se nebojim, protože nevim, co
se v něm děje. Na český reggae scéně mi především chybějí mladé kapely..
Nevim proč, ale od doby Vokokosu jsem neviděl patnáctiletý kluky nebo
holky, kteří by hráli reggae, Šepse nepočítám. Selectorů máme mraky a
vesměs jsou dobří, čímž myslím, že alespoň někteří z nich jsou minimálně
na evropské úrovni. DJů je míň, ale začínají se pomalu objevovat nové
nadějné tváře. Ska scéna už možná nemá takovou razanci jako třeba před
deseti lety, za to je podle mě vyzrálejší a kvalitnější. I když, i tady
bych rád viděl nové tváře. 


Tak ještě nakonec.Máš nějakou pozitivně vibrační message pro čtenáře Pork pie fanzinu?

Mám: Milujte se a množte se!!!! One Love
 
Ok, dík za intervjů a že sis vzpoměl a nedopadlo to jak moje, kdysi plánovaný rozhovory se Skampararas a Juantxo Skalari (Skalariak a The Kluba), z nichž se mi po dlouhém dopisování a slibech nikdo neozval. 

Žádné komentáře:

Okomentovat