Sound systems

Kultura sound systémů, je pro celou jamajskou hudební historii, zásadním pilířem, který ovlivňoval hudební produkci už od svých počátků v 50. letech.Ovšem i když hudební sound systémy fungovaly prakticky během celé éry, vývoje jam. hudby, jejich vrchol přišel až v 80. letech s nástupem dancehallu.Kořeny vzniku kultury sound systémů (a to nejen co se týče reggae ale i obecně) se dají vystopovat už na přelomu 40. a 50. let, kdy se na Jamajku začalo dostávat americké rhythm and blues (r'n'b), prostřednictvím námořníků, kteři sebou přivážely americké desky a při svých návštěvách místních bordelů je prodávaly.Dalším způsobem jak se na Jamajku dostávalo r'n'b byli sezoní dělníci, kteří jezdili za prací do USA a přiváželi sebou aktuální americký sound, tím posledním způsobem byla americká radia, které se daly naladit ještě na Jamajce.Počátkem 50. let na Jamajce prakticky nefungovala žádná nahrávací společnost a ani tu ještě nebylo ani jedno nahrávací studio, což byl důvod vzniku improvizovaných hudebních produkcí, pod širým nebem, tzv. sound systémů, které začaly hrát především r'n'b desky přivezené z USA, namísto tradičního menta a calypsa.R'n'b se stalo v těch letech nesmírně populární, jelikož to byla hudba především kingstonské chudiny, která tvořila převážnou část navštěvníků těchto parties.V první dekádě 50. let se na Jamajku dovážely aparatury většinou z USA, až později si začaly tyto apratury Jamajčani stavět sami.Prvním sound systémem, který začal fungovat už koncem 40. let byl sound systém Tom the great Sebastian, který hrál nejen r'n'b ale dokázal svojí produkci propojit s karibským calypsem a latinskoamerickými rytmy.V polovině 50. let se začínají po celém Kingstonu rodit sound systémy jako houby po dešti, v těchto letech se objevily všechny typické prvky, které dělají sound systém, sound systémem a to i v dnešní době.

V té době vznikly také tzv. clash souboje, mezi sound systémy, které hráli nadoslech od sebe a snažili se díky svým hitům, přetáhnout publikum na svou stranu.Častokrát selectoři smazávaly z etiket desek, jména interpretů a skladeb, aby se náhodou konkurenci nepodařilo vypátrat jména jejich nejlepších hitů.Pro vyjasnění pojmů, je nutné vysvětlit, že na Jamajce se DJ nazývá selectorem, kdežto MC se nazývá dj.Toto pojmenování vzniklo právě v 50. a 60. letech, kdy se hrálo pouze na jeden gramofon, DJ byl zároveň i komentátorem a vkládal mezi skladby i pár svých rýmů, později se role DJe a MCho rozdělila ale označení DJ zůstalo právě pro "komentátory - vokálisty" produkcí jednotlivých sound systému, kdežto pouštěč desek byl už jen selectorem, protože DJ byl vždy ten kdo dotvářel tu správnou atmosféru.Jedním z prvních DJů byl Count Machuki, který inspirován výkřiky a komentováním amerických rozhlasových djů z různých r'n'b radií, začal tuto praxi zavádět i na Jamajce.V pozdějších dekádách se z DJingu, který vznikl, právě díky průkopníkům jako byl Count Machuki vyvinul raggamuffin (též nazývaný jako toasting), který je typickým hlasovým prostředkem pro dancehall, který je neodmyslitelně spjat s kulturou sound systémů.Dalším významným sound systémem byl Trojan, Duka Reida, který se později v 60. letech stal jedním z nejvýznamnějších místních producentů.

Duke Reid jako bývalý policista měl dobré známosti mezi kingstonským podsvětím, což mu dopomohlo k tomu, že se jeho sound systém Trojan stal jedním z nejlepších v Kingstonu.Ale jen díky tomu, že respekt mu zjednávaly party mísních rude boys z gheta Black-o-wall, kteří patřičně "regulovali" konkurenci.Další osobou, která v 50. letech začala ohrožovat monopolní posavení sound systému Trojan, byl budoucí nejvýznamější jamajský producent Clement Seymour Dodd, který začínal jako selector u sound systému Trojan ale později se osamostatnil.Coxone Dodd (jak zněla jeho přezdívka) založil sound systém Sir Coxone's Downbeat, který byl zřejmě jediným, kdo se nemusel obávat praktik Duke Reida, díky spolupráci s tehdy naprosto neznámým Princem Busterem.Závislost na zahraničních deskách způsobila koncem 50. let, že se majitelé sound systémů rozhodly si produkovat vlastní originální r'n'b (což byla předzvěst vzniku ska), dalším důvodem by mohl být vývoj r'n'b směrem k rock'n'rollu, který byl na Jamajčany moc "agresivní".Už v roce 1952 nahrával Stanley Motta calypso nahrávky ale vzhledem k tomu, že se na celé Jamajce nevskytoval jediný lis na LP desky, posílal pásky do Anglie, odkud mu zpět posílali hotové LP.Tato metoda byla zdlouhavá a finančně nákladná, ovšem už v druhé polovině 50. let byly na Jamajce lisy na LP desky.To způsobilo pozdější vznik jam. r'n'b jako Boogie rock od Laurela Aitkena (1957) nebo Easy snappin od Theophiliuse Beckforda (1959).Koncem 50. let se jamajské r'n'b stalo tradicí a sound systémy začínaly hrát čím dál víc jamajských nahrávek.V 60. letech už jezdily sound systémy po celém ostrově, vystupovaly jak na venkově tak i ve městech.

Aparatura se převážela na korbách nákladních aut a pak se rozestavěla pod širým nebem, nebo se hrálo přímo z korby naklaďáku.Parties probíhaly prakticky skoro každý den a v každém městě, změnil se i repertoár selectorů.V 1. polovině 60. let se už z jamajského rhythm and blues vyvinulo ska, které bylo hlavním zájmem navštěvníků sound systémů.Sound systémy sloužily producentům, také k tomu aby si otestovali svoje nejnovější nahrávky a zjistili tak jaký budou mýt u publika ohlas.V této době začal vynikat např. DJ King Stitt, který udělal ze svého fyzického postižení (od malička měl znetvořený obličej), svou největší zbraň díky hitu The Ugly one.V 60. letech ovšem ještě nebyl rozdíl mezi selectorem a djem, protože tyto dvě hudební disciplíny byly stále do značné míry propojené, až koncem 60. let se začala odělovat role selectora a dje (z tohoto období stojí za zmínku dj U-roy, který byl předzvěstí roots reggae).Největší rozšíření a sláva sound systémů přišla koncem 70. let v době vzniku dancehallu.V té době se kingstonská producentská obec rozpadala, každý už nechtěl dělat s každým a většina pozornosti publika se soustředila na sound systémy.V 80. letech začínají být v dancehallu populární tzv. slackness, což jsou texty s přímým, či nepřímým sexuálním podtextem.Průkopníkem těchto textů byl dj General Echo, který byl v roce 1980 zastřelen polocejní hlídkou při návratu, z vystoupení se sound systémem Stereophonic sound.Asi nejznámějším a nejaktivnějším sound systémem byl Kilimanjaro sound system, který začíná působit v letech 1980-81 a jako své eso v rukávu má jednoho z nejlepších jamajských djů Early B.

V 80. letech už je celá kultura sound systémů dávno zaběhlou hudební disciplínou, která v podstatě vykazuje stejné znaky už od konce 60. let, mezi nejznámější dje té doby patří černý albín King Yellowman, který je dodnes považován za krále dancehallu a v 80. letech jím bezpochyby byl.Při Clash soubojích se nesoupeřilo jen v tom kdo zahraje lepší hit (scorcha), sound systémy také proti sobě posílali své dje, ktřeří se podobně jako v hip hopu snažily vyšachovat toho druhého (ať už osobními narážkami nebo svým umem).Častokrát se při clash soubojích také stává, že se do sebe pustí i samotní příznivci jednotlivých sound systémů, ne-li samotní djs, toto je ovšem záležitost typická spíše pro Jamajku, než pro zbytek světa.V prostředí sound systémů se v 80. letech rodilo 

ohromné množství talentů, kteří v podstatě jen zkoušeli štěstí za mikrofonem, jako např. Eek a mouse, který propojil raggamuffin se zpěvem, dále pak Supercat nebo Cutty Ranks.Ačkoliv by se mohlo zdát, že kultura soud systémů je asi nejtypičtější pro hip hopovou scénu, není tomu tak, jestliže se v 50 a 60. letech Jamajští muzikanti inspirovali americkou hudebníí scénou, v tomto případě to bylo přesně naopak.Hraní pouze z gramofonu (bez kapely a ostaních hudebníků), stejně tak jako vokální doprovod MCho (dje), který burcuje publikum, je čistě jamajská záležitost.V tomto případě se Amerika nechala inspirovat Jamajkou.A to už někdy počátkem 70. let, kdy přivezl do USA jamajský dj Kool Herc vokální techniku, na Jamajce už tak dlouho známou, toasting, který se stal inspirací pro vznik rapu.