Tak ani ne po roce tu máme další počin od této italské 2tone bandy a já musím říct, že jsem celkem zklamán.Třináctitrackové album Shots, screams & broken dreams, které seženete u labelů Mad butcher records, Red star73 a KOB records, nepřináší nic moc nového.Ne že by to byla úplně nudná deska ale v porovnání se všemi předešlými, jaksi splývá a ničím nevybočuje.V bookletu kromě textů a playlistu nic moc zajímavého není, takže bookletem se už víc zabývat nebudu.Možná kdyby Offenders nevydávaly alba tak často a nechaly si víc času, tak by výsledek vypadal lépe.Zde totiž platí heslo méně znamená někdy více a pokud vezmu v potaz kapely, které vydávají alba v intervalech 3 až 4 let, tak musím říct, že málokdy se stane, že by si byla alba nějak výrazně podobná.Ovšem i když deska není bůhví čím, musím uznat, že poslouchatelná je (i když některé tracky, jsou si někdy víc než podobné) ale rozhodně nenudí.Na albu Shots, screams & broken dreams najdete hodně kytarových podkladů, sol, klidně bych se nebál tvrdit ne-li přímo punkových vlivů, které uslyšíte snad v každém songu, takže asi nemá cenu, abych je všechny jmenoval.Za zmínku snad stojí track s víc, než výmluvným názvem Hate 88, kde se do kytar hrabe jak jen to jde.Většina tracků je prostě klasika, na kterou jsme od Offenders zvyklí, hodně kláves, kytarové rify se zápachem punku, to vše smíchané do 2tonové aranže a jako vždy za absence dechové sekce.Asi nejvýraznějším trackem je podle mě reggae pecka Walk of shame, která je asi jediným počinem, který tak trochu vybočuje z celého alba, dále bych se ještě měl zmínit o songu Keep your fist closed, který je protikladem všem těm veselým energetickým trackům a asi jako poslední song, který mě zaujal bych bral Your call, protže je v něm použit kontrabas.Zbytek desky působí trochu jednotvárně, obvzlášť při prvním poslechu, kdy se zdá, jako kdyby jste poslouchali jeden set.Abych byl na konec trochu konkrétní, desku Shots, screams & broken dreams bych ohodnotil 5 možná 4 body z 10.
Poprvé recenzuji singl a porvé ruskou kapelu.I když skapunk moc nemusím, Distemper je jedna z těch mála výjmek u kterých rád přimouřím oči.Singl vyšel na konci dubna u labelu East beat records, jeho český název zní, Umírám pro vás, celkem na něm najdete tři tracky (Ja umiraju dlja těbja, Savsem ně tak, kak v skazkach, Evoljucija).Ovšem nečekejte nějaký vyměklý ska"punk" typu dnešních Reel big fish nebo podobných zábavových skapunk kapel.Hned první track Ja umiraju dlja těbja, který začíná příjemnou ska pasáží, se vším všudy, vám napoví, že se nudit nebudete, to vše v kombinaci s ruštinou, která pěkně sedne ve všech punkových (a že se jedná opravdu o punk jak má být) pasážích, které dokonale kontrastují s dechovou sekcí, vytváří už na začátku dobrý dojem z celého singlu.Druhý song Savsem ně tak, kak v skazkach je naopak charakteristický střídáním tempa, kdy se ke konci pomalu přehoupne od skapunku skoro do hardcoru, čili jak říkám, Distemper nejsou žádný měkoty.Poslední track Evoljucija je ze všech tří asi "nejuhlazenější" i když v něm spíše převažuje punk než ska, které se hlásí o slovo díky dechům.Co dodat?Zbývá jen čekat, kdy se dočkáme další dlouhohrající desky, protože jak to vypadá, bude o co stát.
Pokud neuznáváte nic než jen čisté ska, tak byste neměli tuto recenzi číst.Obrint Pas pocházejí ze španělské Valencie, kapela hraje takovou směs ska, reggae, folku a punku, někdo tvrdí, že jsou podobní svým krajanům, Ska-P ale já si myslím, že Ska-P strčí hravě do kapsy (mimochodem ve Španělsku jsou tři prdele lepších kapel než Ska-P).Deska Cortage vyšla u španělského labelu Propaganda pel fet! letos na jaře.Na první dojem se zdá, že se Obrint Pas rozhodli trochu polevit ze všech těch kombinací a chtěli vyzkoušet i trochu tradičního ska, ovšem to je jen první dojem, který je celkem zavádějící, i když za track Seguirem, by se nemusel stydět, kdejaký veterán ska, z Jamajky.Hned na začátku mě zaujalo intro, zahrané na skotské dudy, které bravůrně navazuje na punkový song Cortage, jako vždy i zde nechybí středověká píšťala (nebo co to je), která je u Obrint Pas typická (stejně tak, jako třeba tahací harmonika) a dobře se doplňuje s dechovou sekcí.Další track, který stojí za to slyšet je punkem ovlivněné reggae, La Vida sense tu a to hlavně díky akustické kytaře, která otevírá tento song.Obrint Pas celkem ignorují škatulky a styly, takže klidně můžete pohromadě slyšet hip hopové scratche se smyčcovými nástroji a v podkladu reggae za podpory punkové kytary, jako v tracku Perdut als carrers.Zbytek alba je více punkový než, že by zahrnoval, "klasické" skapunkové vály, na které jsme u Obrint Pas zvyklí, samozdřejmě, že nechybí patřičná podpora dechové sekce.Skapunk je zde zastoupen tracky I si dema no tornara, Alergia, reggae zase La nit dels corbs nebo Murlals, kde se kromě arabských vokálů nezapře i trochu toho španělského folkloru.Ostatně instrumentální rozumanitost je silnou stránkou nejen této desky ale Obrint Pas obecně, takže vás nepřekvapí, když ve skapunku uslyšíte např. perkuse (nebudu ale prozrazovat v kterém songu jsou, pozorný posluchač je určitě zaregistruje).Konec alba Cortage uzavírá klasická španělská folkařina v podání tracků Jota Valenciana a Al país de L'Olivera, i když mě to zas tak nenadchlo.Závěrem, album Cortage nesmíte hodnotit jako ska, skapunk nebo něco podobného, Obrint Pas jsou sice kapelou, která má jako hlavní inspiraci skapunk ale jejich hudba je otevřená i jiným stylům a nebojí se exparimentovat, čili pokud se podívám na tuto desku bez ohledu na škatulky, není skoro nic co bych jí mohl vytknout.
I když živáky moc nemusím, tak toto je jedna ze světlých výjmek.Sice jdu s křížkem po funuse, protože deska Live'n'skankin byla vydaná už v roce 1989 ale hlavní důvod proč recenzuji tak starou věc je ten, že je to stará dobrá kalsika, která i po těch všech letech, zvukem předčí všechny ty dnešní CD, mp3 a vůbec digitální zvuk, který strácí jakoukoliv autentičnost.Zkrátka a dobře je to vinyl a ten přetrvá, takže abych se rozepisoval o vysoké kvalitě zvuku nemá asi cenu.Každopádně lidi, vykašlete se na digitální zvuk, žádná mp3 nikdy nepředčí vinylovou desku a ten pocit jí vlastnit, hlavně je to něco na co si můžete "sáhnout", kdežto taková mp3 je jen změtí kodů, jedniček a nul (a navíc nemá žádnou hodnotu), zkrátka BACK TO THE OLDSCHOOL.Teď se snad už konečně dostanu k samotné desce.Tento živák i když je původně z roku 1989, konkrétně toto vydání je z roku 2000 a vyšlo na německém labelu V.O.R records, jako reedice.Album působí hodně dobrým dojmem (i přesto, že je to záznam z koncertu) a je vidět, že Hotknives měli dost odehráno už tenkrát v 80. letech, proto nepůsobí jako nějaká prvotina.Na desce najdete většinou tracky, které se později objevily na většině studiových alb, jako např. reggae pecku Doing alright, kterou můžete slyšet na jejich poslední desce (ovšem v živém provedení je mnohem lepší) Don't go away nebo třeba W.N.L. I když je toto album svojí aranží "jednodušší", než studiové verze jednotlivých tracků (což je logycký) naopak, je to jeho velké plus, protože v živém provedení bez všech těch elektronických přídavků, působí mnohem uhlazenějším dojmem než samotné studiové verze.Ani zde se nazapřou popové prvky (pro Hotknives tak typické), spojené s tradičním britským 2tonem např. jako v tracích Belive it nebo She's a lady, ovšem asi nejpovedenější songy jsou Turkey stomp a Cryin (kterým začíná strana A).Kromě popem ovlivněného ska, tu najdete i reggae v podání songů, jako Skin up harry (který můžete slyšet i na výběrovce Skinhead revolt, od Trojan rec.) nebo Holsten boys a již zmíněný Doing alright ale stejně tak i covery starých hitovek (Liquidator, Double barrel a Al capone).Celkově na tomto vinylu najdete 12 tracků a 6 bonusů v celkovém čase cca 45 minut a pokud si chcete muziku opravdu vychutnat, neváhejte a vemte ty 4 stovky (který jsme za to dal) a určitě nebudete litovat i přesto, že je to živák.
Žádné komentáře:
Okomentovat