V září 2010 vydala anglická 2tone legenda Hotknives z Brightonu, po dlouhých letech, kdy neustále slibovali novou desku,další album s názvem About time.Deska vyšla na labelu Sunny Bastard music.Na desce hostuje i německý raggamuffin diktátor Dr. ring ding, kterého jste mohli slyšet i na předposledním studiovém albu od Polemiců, Nenudin skantidepresivum.Celkově na mě tato deska působí trochu unaveným dojmem, protože Hotknives vždy dělali trochu svižnější věci.Nenechte se nachytat prvním songem Harsh reality, který je podle mě asi ze všech na této desce nejpovedenější a možná i nejrychlejší, to samé bych řek i o druhém songu Accidentally Human, který vás jen utvrdí v tom, že by tato deska mohla stát za to a že by jste mohli čekat pořádně našláplý britský 2tone ale realita je trochu jiná.V některých pasážích mi docela chyběli dechy, které by určitě aranž některých songů víc oživily.Nečekejte nějaké výrazné změny, Hotknives vsadily na svojí osvědčenou klasiku s prvky britpopu, tak jak to dělali třeba Madness ale tentokrát nekladli takový důraz na dechovou sekci.Najdete tu i rychlé songy jako (Good decision,Happy to be here) ale i dost reggae (Communication, kde můžete slyšet Dr. ring ding) i když v podání 2tonové kapely to není uplně to ortodoxní reggae (Singing to the moon).Tak abych to nějak shrnul, osobně jsem čekal od About time trochu víc inovací a možná i trochu promyšlenější songy co se instrumentů týče ale celkově bych tuto desku nezavrhoval, i když se s ní Hotknives moc nevytáhli.
Švýcarští Open season vydali ani ne pár měsíců po předposlední desce Get ready-Pure vintage scorchers (2009), která byla zaměřena spíše na trdiční ska, další s názvem Louder! (2010).Bohužel se mi nepodařilo zjistit na jakém labelu byla deska Louder! vydaná ale recenzovat tuto desku je opravdu obtížné, protože je stylově tak nestálá a promíchaná, že se nedá určit zda je to víc reggae, rockstedy nebo ska nebo něco úplně jiného.Najdete tu jak reggae (Alive and kicking) nebo dub, tak i songy o kterých bych si nedovolil tvrdit, že se dají někam zařadit (Sound boy,Louder).Celkově na této desce převažuje reggae a trochu rocksteady než ska (Little Mary) také je to poprvé, co jsem slyšel Open season hrát early reggae, v podobě songu Hey darling.Na této desce se podílel i Sanjay Tailor z britských Asian dub foundation, který produkoval poslední track, Iron dub.Co víc dodat, charakterizoval, bych tuto desku spíš jako reggae album, což neni pro Open Season uplně typické ale rozhodně tím nestrácí na kvalitě, i když ska je v jejich podání mnohem zábavnější než reggae, takže bych tuto desku neřadil mezi silné počiny.
Určitě všichni znáte legendární reggae vydavatelství Trojan recods, které bylo na přelomu 60. a 70. let hlavním odbitištěm pro jamajskou muziku na britských ostrovech a určitě všichni znáte jejich řadu kompilací Trojan box set.Právě jednu takovou jsem si koupil když jsem byl v červenci v Anglii.Když porovnám ceny tam a u nás, tak Anglie je na nakupování desek s touto muzikou naprosto ideální, vzhledem k tomu, že je tam ska a reggae už nějakých 50 let ale i vzhledem k cenám a neuvěřitelnému výběru.Zpátky k Mod box setu, jak už název napovídá tak jde o výběr nejpopulárnějších ska,rock steady a reggae songů mezi Mods komunitou a dokonce tu objevíte i jiné styly.Jako každý box set i tento je složen ze 3 CD o 50 tracích.Těžko bych vyjmenoval všechny songy ale většinou jde o ska z 1. poloviny 60. let, rock steady a early reggae do roku 1970, každé jednotlivé CD má na zadní straně obalu povídání o vztahu Mods k jamajské muzice a track list, celé je to zabalené v kartonovém přebalu ale tak nechci vám popisovat nějaký detaily.Na téhle kompilaci převažují poměrně málo známe songy (Harry J all stars-Spyrone,Tommy McCook-Riverton City,Laurel Aitken-Last night) ale i iterpreti (The Zodiacs,Enforcers,Johnny Lover & Destroyers,Dermott Lynch).Co se mi taky líbí, že se na této kompilaci objevil i Northern soul v podání The Gaylets , kalipso od Lorda Kitchenera (Dr. Kitch,Kitch your so sweet), který stále dělal původní karibskou muziku i když už dávno nebyla v kurzu a rythym and blues od Syko and the Caribs (Do the dog).Najdete tu i známá jména jako:King Stitt, Derrick Morgan, Pat Kelly, Jimmy Cliff, Skatalites, John Holt ale hlavně se dočtete i něco zajímavého z historie jamajské muziky a to je to co mam na Trojan Box set seriích rád.No asi nemá cenu dělat nějaké závěry, takže to shrnu úplně jednoduše, Box set jako vždy, vynikající!
Tuhle kapelu asi moc lidí v našich končinách nezná, tak jenom ve zkratce.Green room rockers jsou stylem hodně podobnou formací jako jejich američtí kolegové Aggrolites, takže jste asi pochopily, že jde o kapelu, která bude brouzdat ve vlnách dirty reggae (částečně i ska) a že jsou ze států.Koncem října 2010 vydaly na značce Jump up records „self-title“ album, což znamená, že album v podstatě žádný název nemá.Album produkoval Dave Hillyard, saxofonista ze Slackers, což je záruka kvality ale já osobně jsem si sliboval větší odvaz, protože, když jsem poslouchal pár songů na jejich myspace profilu, tak to vypadalo celkem nadějně.Pravda ovšem je, že tohle album vás dostane asi tak po čtvrtém poslechu.Celé album má sice typické dirty prvky (výborný soulový zpěv, který mi hrozně připomýná zpěváka z Aggrolites), má i víc obsáhlou dechovou sekci ale nese se spíš v rocksteady tempu a aranži songů (Confession,Irony,Willow garden,Alone), než v neklidném, přeskakujícím rytmu early reggae, které je ovšem v hodně ohledech podobné jako u posledního alba Aggrolites.Tím nechci říct, že by GRR byli hudební zloději ale jejich styl je v hodně ohledech podobný, hlavně co se týče zpěvu, který bych vyzdvyhl jako tu nejkvalitnější věc na tomto albu, protože zpěvák tu podává opravdu excelentní výkon a kdo to neslyší tak je u mě hudební negramot.Na desce najdete, včetně celkem našláplého dirty reggae (Broke,Seal the deal,Conqueror) i dub (Bring it on home), což je věc se kterou se tak často u těchto kapel nesetkáváme ale i ska (Twenty-five) a klasický soul (You and I), sice je to takovej soulovej slaďák ale podle mě je to ten nejlepší track z celýho alba.No nebudu dál napovídat, abych vás nepřipravil o to překvapení, tak až si zapnete tuto desku ve své hifi věži, tak si dejte cigáro nebo lépe kubánskej doutník a pořádně silný kafe a pochopíte potenciál této desky.
Upřímě řečeno, nevím, co mám psát, jelikož mi toto album celkem vyrazilo dech.Yellow umbrella je podle mě jednou z nejlepších a co se týče muzikantů nejschopnějších skapel co znám a tímto albem to hoši jen potvrdili.Co je zajímavé, je to, že toto album kapela pokřtila začátkem října (2010) v Praze, za podpory švýcarských Open season a nadějné pražské ska bandy Chaotic a shodou náhod ho vydala na německém labelu Pork pie (nepřipomíná vám ten název něco?).První track ani druhý dubem ovlivněný A thousand faces, mě moc nenadchly ale dancehallem a etno prvky promíchaný song Almanya s arabským vokálistou a perkusemi, mě posadil na prdel (zkrátka mam rád kapely co dokážou experimentovat).Hned po tomto na prdel posazujícím songu vás roseká jazzem našláplá Freedom fries, protože to piano je prostě dokonalý, zkrátka ať žijou jazzmani!Na tomto albu hostuje i Dr. ring ding kde ho můžete slyšet v dalším zajímavě upraveném dancehallovém tracku Time time time a i trochu toho balkánského folkloru (Plombiers polonais) v podobě houslí, které v mixu se ska vytvářejí něco naprosto jedinečného.Desku A thousand faces bych rozdělil na dvě části a to na songy, které se nesou v klasickém ska a reggae duchu, který je pro YU typický (Oh girl,Matt & Clive,Good Man) a na ty songy, které jsou něčím neobvyklé, ať už jde o anranž či vlivy jiných stylů (Johny jazz,A life on fire).Co víc dodat?A thousand faces, je opravdu výborná deska ať už bych měl hodnotit hráčské výkony (které jsou v podání drážďanských „jazzmanů“ smaozdřejmostí) nebo nápadistost songů, tak dávám moje oblíbené hodnocení 11 bodů z 10.
Tak abych taky nezapomněl na ska z českých lvů a hajů.Na konci listopadu pokřtily Discokoule svojí v pořadí již druhou desku, Rise and shine se svojí třetí zpěvačkou (zajímalo by mě co s nima dělaj, že maj každou chvíli novou zpěvačku, takže předpokládám, že na třetím albu bude čtvrtá zpěvačka :-D ) , křest se konal v pražském Lucerna music baru a spolu s Discokoulema se na podiu, také objevily znovuzrození Drunken boomerang, bohužel se už ale nechystají dát dohromady, takže to bylo spíš pro zamáčknutí slzy.Dost bylo řečí, zpět k nové desce.Abych řek pravdu, tak jsem byl po poslechu prvních šesti songů příjemně překvapen, na této desce je hodně znát, že Discoballs jsou už trochu unavení druhou dobou, místy mi to připomíná americké kapely z 3. vlny ska, které také hodně propojovaly styly.Možná je to už trapný ale tohle je další deska, které nemám co vytknout, v porovnání s debutem, který mě nijak zvlášť nezaujal, protože jsem byl zvyklý na uhlazenější styl, který měly Discokoule, ještě se svojí prapůvodní zpěvačkou, která dnes zpívá se Spankers, ale tahle deska mě příjemně překvapila.Hned první song What is there to love, je taková klasická nakopávačka, která vyvrcholí v podání druhého punkem okořeněného songu Beat.Co se týče stylu tak nečekejte nějaké převratné změny, ska okořeněné punkem a soulem, jak jsme u Discoballs zvyklí, nové zpěvačce to taky celkem dobře šlape.Teď už opravdu nevím co psát dál, Rise and shine je deska, která se opravdu povedla a songy jako How do you feel, Queen of your soul, Place your hands nebo Difficult to jen potvrzují, takže je zbytečný abych se dál rozepisoval, protože tuhle desku si prostě musíte poslechnout, těžko se to popisuje slovy.
Tak jsme se po ukrutně dlouhé době (pokud mě paměť neklame, tak snad po šesti letech), dočkali dalšího a dlouho očekávaného alba klasiků polské scény.Deska vyšla na značce Lou and rocket boys, obsahuje třináct songů + dva bonusy.Celkově na mě tato deska působí, dost profesionálním dojmem, v porovnání z předešlými, bych s klidem řek, že Podworkowci hudebně vyzráli, tím nechci říct, že by přetním „neuměli“ hrát ale teď je to dotažený do dokonalosti.Tak jak jste u Podworkowců zvyklí, můžete čekat jak ska tak i punk, nebo spíše oi, protože se nedá přeslechnout, že za mikrofonem stojí skinhead a vůbec, že jde o skinheadskou kapelu (hlavně song Stadion bar je toho důkazem).První co mě zarazilo bylo to, že ve většině válech chybí saxofony, protože to bylo podle mě to nejlepší, co jsem měl na Podworkowích chuligánech rád, nicméně nezaháleli a sága nahradili různými kytarovými soly a punkovými prvky (Chbopcy, Autobusy, Djungla), které davají ska zase o něco jiný nádech, než jsme byli u chuligánů zvyklí. I když tu sice chybí saxofony, tak klávesy jsou o něco lepší než tomu bývalo, řek bych že i v punku udělali mírný pokrok (Ostateczny dzied) ale budu se opakovat, když řeknu, že deska Na pohybe! je asi hudebně nejvyzrálejším počinem.Jako vždy to nejlepší nakonec, poslední dva bonusové songy, Chbopcy a Autobusy jsou nahrané se saxofonem, takže nakonec jsem se dočkal a musím říct, že za ten saxofon v songu Autobusy by měli Podworkowi chuligani dostat metál, jako ostatně za celou desku Na pohybe!Dál už to asi nemá cenu okecávat, protože není co vytknout, posuďte sami a uvidíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat