V lednu tohoto roku (2010) vyšla dlouho čekávaná deska mexické ska bandy Panteon Rococo, kdo panteony zná tak určitě ví, že jejich ska v podstatě ani čisté ska není.Panteon Rococo mísí ska s latinskoamerickými prvky,rockabilly,rapováním,reggae a punkem, čímž vniká neobviklá kombinace, kterou třeba v Evropě jen tak nenajdete.Zpět k desce Ejericito de paz, abych řek pravdu deska je mnohem experimentálnější, než celá tvorba Panteonů od 90. let.Hned první song Salvame se nese v uderném skapunkovém duchu, stejně tak jako druhý Cerdoz, který je velmi povedenou kombinací rock steady a punku.Panteoni umí mísit dokonale i zdánlivě nesmíchatelné stily, což dokazují v songu Abajo y a ala izquierda, kde se snoubí rockabilly se ska.Na desce najdete i dost experimentální elektronické písničky, což sem u Panteon rococo opravdu nečekal.Samozdřejmě, že nechybí ani politické písně (Democracia fecal), kapela je celkem angažovaná, podporuje Zapatisty v Chiapasu v jižním Mexiku.Zbytek desky se nese v klasickém ska stilu tipickém pro Panteony, kde najdeme i čistě popové prvky (Payaso de mentiras) ale i hodně rocku a punku, což je pro tuto desku tipické, narozdíl od předešlích se nese v mnohem rockovějším nebo spíše experimentálnějším duchu ale rozhodně si tuto desku oblíbíte, pokud už vás nebaví poslouchat klasické konzervativní ska.
Slacker (USA) sipou desky jak na běžícím pásu, minulý rok (2009) jim vyšla deska Lost and found složená z demo singlů a nevydaných nahrávek a neuplynul ani rok a sou tu s dalším počinem.Jak už název napovídá deska se nese převážně v ortodoxním rock steady duchu, oproti předešlím deskám je mnohem pomalejší,jsou na ní i výborné dubové kousky (Because dub, Cheated dub), což dokazuje, že Slackers jsou hudebně hodně na úrovni, protože dokážou zahrát jak tu drsnější tvář jamajské muziky v podobě ska a early reggae či rock steady, tak i ten nejpsychadeličtější dub nebo roots reggae.Co se mi na Slacker opravdu líbí, je že dokážou zahrát i parádní Northern Soul což dokazuje song Thank you.Ska na desce sice moc není ale za zmínku stojí třeba song Same everyday.Zbytek desky je hudebně hodně blízký původnímů rock steady z 60. let , což platí skoro pro všechnu ska a rock stedy tvorbu u Slackers, kaplela se nepouští do moc velkých experimentů až na nějaké soulové prvky a celé album nepřináší moc novinek co se týče hudby ale vše vyvažuje výborný zpěvákův vokál, který vyniká třeba v songu A long way off.Jestli máte rádi kapely hrající tradičnější ska v duchu 60. let určitě si na tomto albu něco najdete, jinak já sem čekal od Slackers trochu víc.
Tak Konečně po 5 letech tihle veteráni zo Slovenska vydali studiové album, sice je pravda že během těchto 5 let vydali živé album a best of výběr ale co se týče studiových počinů tak až v roce 2008 vydali singl Viera, který se objevil jak na best of albu tak i na tomto novém.Co se týče celkové aranže desky, je hudebně trochu podobná předešlé Nenudin skantidepresivum ale je celkově mnohem uvolněnější.Polemici se nebáli trochu i přitvrdit což je znát v písni Dobshinsky kde s nimi zpívá i Kuko z Horkýže slíže nebo Pirátska ale asi nepovedenějším songem je Vášne, což je takové parádní reggae kde hostují hip hopový A.M.O.,sice rapery moc nemusim ale v tomto songu podávají excelentní výkon i co se textů týče (žádný hovna tipu Super crew) a nádherně to zapadá do aranže songu.Co se týče ostatních songů, album je hozené, do hábitu, který zahrnuje jak tradiční ska co známe od Polemiků tak i trochu rock steady, dokonce tu najdete i trochu toho latina (Horúcé časy) a parádní doprovodné ženské vokály (Svetlá mesta).Celkově sem čekal od nového alba víc ale experimenty s hip hopem a latinem vyvážily moje prvotní zklamání, sice bych Horúce časy neřadil k tomu nejlepšímu od Polemic ale rozhodně bych tuto desku nezavrhoval.Pokud mam být konkrétní tak dávám 3 hvězdičky z 5.
Pohrobci kapely Fidel Castro, vydaly letos (2010) v březnu po 4 letech druhé album, a ano na křtu sem opět chyběl ale tentokrát sem neměl peníze.Deska má prapodivný názve FU a abych řek pravdu, líbí se mi mnohem víc než předešlý Plezír, je mnohem zábavnější,hned první song s názvem Cigošská předznamenává, že se nudit nebudete, najdete tu i instrumentálně pojatý drum'n'bass (drunk'n'bass) ale třeba i těžko hudebně zařaditelné věci (Where are you boys).Hudba na tomto albu neni až tak náročná ale síla této desky je v její jednoduchosti (Cut my head off), stejně tak jako na předešlé desce můžete i zde slyšet MC Dawe, který se spíš než k raggamuffinu (jak tomu bylo u Plezír) blíží způsobem svého vokálu k drum'n'bassovému MC stilu.Co bych ale asi nejvíc vyzdvih je nádherný medový hlas zpěvačky Marquet a její francouština, dokonce v jednom songu zpívá hebrejsky ale co se týče češtiny (Lída), tak bych řek že jí moc nesvědčí.Nemá cenu už dál něco komentovat toto album je příkladem toho, že i jednoduché a nenáročné ska může být zábava, určitě si ho pořidte.
Letos v dubnu (2010) na nás Mark Foggo opět vychrlil další počin s názvem Mad a můžu říct, že to stojí fakt za to.Nečekejte, žádný velký experimenty ale přes svou ortodoxnost je tato deska výborná, už jen prvním songem The day I met muhammad Ali vás vtáhnou Skasters do děje a nebudete se stačit divit a sami začnete tancovat nebo spíš skankovat.Na desce Mad můžete najít jak klasické "Foggovo" ska tak i trochu punku (Mark asi zaspomínal na své začátky) a reggae (Bang me head).Co sem nečekal, že se tu objevilo i rockabilly v podání songu Rotten to the core a výborná pecka Jump that gate, která mi hrozně připomíná Madness a Liberator.K této desce snad už neni ani co víc dodávat, dechy jako vždy v podání Skasters výborné, písničky nenáročné ale za to chytlavé, určitě se při poslechu nudit nebudete snad už stačí jen dodat, kéž by bylo kapel, který dokážou zahrát klasické striktní ska 3. vlny a přitom nenudit, víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat