Liquidator není jen známý ska/reggae label z Madridu ale také výborná francouzská ska kapela z Lille, která vystupuje pod jménem Liquidators už od roku 2016, což už je pár let, nicméně až v roce 2025 vydali svojí debutovou desku Intensified!. Album vyšlo u labelu Wuga Wuga Recordings v podobě LP, které obsahuje celkem deset zářezů, i když digitální verze desky nabízí dvanáct tracků. Zajímavostí celého alba a vlastně důvod, proč jsem se rozhodl ho podrobit recenzi, je, že ho tvoří pouze ska verze známých songů převážně z 60. a 70. let, které v některých případech dokazují, jak má jamajský offbeat blízko k soulu a funky. Každopádně i přesto, že jde o covery, pořád se dá na většinu tracků dívat, jako na originály, vzhledem k tomu, že jsou hrané v jiném žánru, což obnáší určité změny, kterým se nelze vyhnout. Deska Intensified! se nese spíš v tradičním ska hávu, který se ale nesnaží za každou cenu znít jako ska z 60. let, čekejte byť "trad." ska ale ve stylu kapel třetí vlny. Album na první poslech zdánlivě nenabízí nic převratného, hudebně nejde o nic, co by nehrál nikdo před nimi, styl je hodně klasický až konzervativní, ale co dělá tuto desku zajímavou je, jak vyzní tyto staré klasiky v novém kabátě na druhou. A to je to, co mě na tomto albu opravdu baví a pokud znáte originály ve svém původním znění, tak mi dáte za pravdu. Prvním takovým příkladem je jedna z největších soulových klasik z roku 1970 "Move on Up" od Curtise Mayfielda, neuvěřitelná pecka sama o sobě. Jak ale zní ve ska? Melodie dechů je ponecháná, tak jako v originále, pod ní uhání hamondkami podbarvené ska, doplněné pianem a skvělý ženský vokál. Právě melodie dechů je tady to nejvýraznější, soul má přece jenom trochu jiné dechové aranže ale jak je vidět, naprosto krásně souzní se ska a dodávají tomu další rozměr. Toto je podle mě song No.1! Dalším trackem, který vám vyrazí dech, pokud znáte originál je "Seven Days Too Long", northern soulová klasika od Chucka Wooda z roku 1966, opět naprostý hudební skvost, tady bych i věřil, že jde o jejich věc, protože dechy jsou tu o něco víc přizpůsobeny ska aranžím. Ovšem ne vše se dá předělat do ska, hodně povedenou předělávkou je song "How Long" z roku 2005, původně od skvělé soulové kapely The Dap Kings, kteří vystupují se zpěvačkou Sharon Jones. Originál sám o sobě je soul ve středním tempu z čehož vzniklo toto rocksteady s krásnou medovou melodií, kde je z originálu ponechána doprovodná kytara, která vždy na začátku refrénu hraje krátký riff, díky kterému si zamilujete obě verze. A když už jsem u těch pomalejších věcí, musím zmínit i track "Mr. Big Stuff" od Jean Knight, soulovou klasiku z roku 1971, která se tady oblékla do rocksteady/reggae kabátu, který jí sedne stejně tak dobře, jako kdyby šlo o originál. Nechybí tu ani další northern soulová klasika "Tainted Love" od Glorie Jones, song původně z roku 1964, který jen potvrzuje, jak se dá ska krásně naroubovat na soul. Další věcí, kde jsem ale měl problém poznat originál je "Seven Nation Army" od The White Stripes. Předělat rockový song do ska, není úplně snadné ale i tady si Liquidators poradili. Problém originálu je, že začíná jen basovou linkou a bicími a samozřejmě tu chybí dechy, takže cover je hodně odlišný. Každopádně i tady je začátek oholen na dřeň, doprovázen kytarou držící druhou dobu a doprovodnými vokály, až později se přidává basa, která celkem zachovává linku z původní verze, která je v tomto tracku právě tím nejvýraznějším elementem. Smekám klobouk, protože toto předělat do ska musel být tak trochu "skladatelský oříšek". Tím ale nekončíme, deska nabízí další celkem povedené covery ale ty jakoby postrádaly určitou nápaditost na rozdíl od těch, které jsme si teď rozebraly. Ať už jde o "Light My Fire" od Doors, "Sweet Dreams" - hit 80. let od Eurythmics, "These Boots" - klasiku z roku 1966 od Nancy Sinatra, kterou předělal i samotný Mr. Symarip, či "Day Tripper" od Beatles (ke kterému mají i videoklip), jakoby jim něco chybělo? Možná, že jde i o samotný výběr songů, přece jenom soul je melodičtější a tanečnější a tak i jeho předělání do ska, ke kterému má blíž, je barvitější. LP verze je zkrácená o tracky "Chameleon" a "Perfida", které najdete pouze v digitální podobě. Prvním z nich, song "Chameleon" od Herbbie Hancocka je původně jazzfunková instrumentálka z roku 1973, předělaná stejně tak do instrumentálního reggae a poslední věc, uzavírající album Intensified!, je dubová verze rocksteady klasiky "Perfida" od Phillys Dillon. Ano, Liquidators možná nehrají nejoriginálnější styl ska, kapel držících se tradičního pojetí s důrazem na hráčkou přesnost, detaily a skoro až jazzový přístup je stále celkem dost, nicméně co je dělá originální je koncept této desky. Nejen, že jde o výborné songy, jak ve svých původních verzích, tak i v tomto offbeat kabátě, ale navíc je to potvrzení, jak blízko k sobě má soul, funky a jamajský offbeat. Vlastně se ani není čemu divit, vždyť právě díky inspiraci americkým rythm'n'blues vzniklo ska, které se částečně i pod vlivem rodícího se soulu transformovalo v rocksteady. Liquidators jsou toho důkazem. Dávám 7-8 z 10.
Žádné komentáře:
Okomentovat