Travelers Allstars jsou v současné době asi jedna z nejvýraznějších early reggae kapel na světové offbeat scéně, asi jen málokterá kapela hrající tak okrajový žánr jakým je skinhead reggae a k tomu ještě pouze instrumentálně se může pochlubit pěti miliony shlédnutí na youtube. Přesně tolik má jejich stěžejní track "Don't Give Up", který nahráli před pěti lety a díky kterému si začali získávat pozornost fanoušků po celém světě. Přesto nejde o žádné nováčky, na scéně se pohybují od roku 2009 a od té doby za sebou nechali několik singlů a nespočet koncertů. Letos na konci léta se tato banda z mexické metropole Mexico City, vydala na evropské tour, kdy navštívili i Prahu, kde mimo jiné zahráli naprosto skvělý koncert, při kterém ještě stihli backovat Judge Dread Memorial show - ostatně přesvědčit se můžete ve videích pod článkem. Latinskoamerická scéna do sebe dokázala vstřebat zájem o ranné formy jamajské muziky už poměrně brzy potom, co vyrazili do světa Aggrolites se svým dirty reggae, příkladem mohou být La Sonora Brixton, Crabs Corporation a Los Aggrotones z Argentiny, Tempranos z Paraguaye nebo Jamaica 69 z Mexika. No a jelikož právě Mexiko má jednu z nejsilnějších scén v latinské americe, není divu, že právě zde vznikl takový hudební skvost jakým jsou Travelers Allstars. Kapela se dočkala svého prvního LP na začátku roku 2025, kdy vyšlo na značce Chez Nobody Records vynikající instrumentální album XV Anos de Reggae Gordo, které si postupně rozebereme v této recenzi. Desku otevírá song "Another Life", který už na začátku tak trochu napovídá v jakém duchu bude zbytek desky. Samozřejmě, že jde o instrumentálku, kde hrají hlavní roli hamond klávesy, které dostávají díky absenci vokálů prostor v podstatě na celé desce, nicméně nejde o nic rychlého blížící se ska tempu. Ano jde o early reggae ale jedeme pěkně zlehka pomalu s citem pro detail a práci kytar, pokud zrychlíme, tak maximálně do středního tempa, kam se posouváme hned s následujícím trackem "Desert Boots". Třetím v pořadí je stěžejní "pětimilionovka" "Don't Give Up", učebnicová skinhead reggae instrumentálka s příjemnou melodií, houpavým středním tempem, feelingem, kdy by člověk snad uvěřil, že jde o zapomenutý singl od Trojan Records z roku 1969.... ostatně mrkněte na video na youtube a přesvěčte se sami. Následuje track "Weekend Lover", který začíná zajímavou ostrou kytarovou zadrhávačkou, která to pěkně nakopne i přesto, že opět trochu zpomalíme. Dostáváme se do druhé třetiny desky, tady na rovinu přiznávám, že tuto část spíš přeskakuji, songy jako "All Fat Sound, do rocksteady hozený "Sweet Loneliness", kde i přesto musím uznat, že ta vybrnkávající kytara je opravdu dobrá, nebo "Maybe It's Too Late", patří spíš k tomu průměrnějšímu. Výjimkou je snad jen track "George's Haircut", kde jsou opět hodně výrazné kytary a prostor tu tentokrát dostává saxofon. Jak jste si asi mohli všimnout, hodně zmiňuji práci kytar, ta je tu dotáhnutá do posledního detailu, nicméně chce to hodně poslouchat a zaměřit se na to, co hraje v podkladu a na pozadí, pak mi dáte za pravdu. Různé vybrnkávačky alá rocksteady, dozvuky, krátké figury jako např. na konci songu "Love In The Streets", nebo naprosto geniální a přesto vlastně jednoduchý motiv v intru "Space Invaders" - o práci kláves se ani nemá cenu zmiňovat. Autentičnost je jednou z předních stránek Travelers Allstars, nejen na desce ale i na živo znějí přesně tak, jak znělo reggae v letech 1968-1971, pokud by byl sound na této nahrávce o něco špinavější, neměl bych problém uvěřit, že jde o nahrávku právě z těchto let. Je to jedna z mála kapel (snad ještě s výjimkou španělských Mango Wood), která má neuvěřitelný smysl pro detail a původní sound. Pokud snad budete mít ještě někdy možnost je vidět na živo, klidně podlehnete pocitu, že reggae snad muselo vzniknout v Mexiku, protože není možné, aby se někdo přiblížil tak věrně tomu, jak se hrálo před 55 lety. Dostáváme se pomalu ke konci, dvanáct zářezů toho nejlepšího mexického skinhead reggae uzavírají songy "Yellow Laces", který odpálí tři jednoduché údery kláves, které jsou ale nějakým způsobem zvláštní a geniální a poslední a svojí atmosférou trochu temnější track "Sabata", kde opět dostanou prostor hlavně hamondy. Chybí mi tu snad jen song "Victory", který nevím proč ale na album zařazen nebyl, protože to je další z těch věcí, která má v sobě vše, co jsem popisoval o pár řádků výše, když jsem mluvil o práci kytar, smyslu pro detail a krásných hřejivých melodií. A to je vše dámy a panové, podle mě jedna z nejlepších early reggae desek letošního roku a jedna z nejšpičkovějších kapel žánru, prostě nemám slov. Za mě je "XV Anos de Reggae Gordo" album, které bez debat zasluhuje 10 z 10. Ještě bych snad jen dodal, pokud máte pocit, že ska & early reggae je za poslední roky trochu ospalým žánrem a že se nic moc neděje, kapel je málo a moc toho nevychází, možná není na škodu se podívat jak se mu daří mimo Evropu a USA, někdy je člověk totiž příjemně překvapen, když vidí, že centra dění se přesunují do zemí, kde by to ještě před dvaceti lety nečekal!
Žádné komentáře:
Okomentovat