Rozhovor - Jednota Kolín

Jednota Kolín je kapela, která vystřelila před lety, jako šíp a rychle si vydobyla svoje místo, takže ne třeba je dlouze představovat. Jejich pouliční oi! rock'n'roll si podle koncertů, získal mnoho příznivců po celé republice. Někomu možná nevoní jejich vlastenečtější zaměření, na druhou stranu, právě Jednota je podle mě důkazem, že se dá vyjádřit bez šovinismu a s čistou upřímností, bez pachuti ideologie, "anti" postojů a nutnosti být za každou cenu kontroverzní a provokovat svoje ideologické oponenty. Já osobně s takovým pojetím nemám problém, i když sám za sebe, zase tak silné vlast. sentimenty necítím. Kapela v současnosti připravuje třetí album "Kuráž na život", které brzy spatří světlo světa a které v lednu uvedla stejnojemnným singlem. O tom co se u Jednoty chystá o tom kam celá ta naše "scéna" směřuje, a že ne vše je takové jak se zdá, jsem si "pokecal" s Visáčem, frontmanem kapely.

Zdar, tak na začátek klasika, mohl bys trochu představit kapelu, jak douho jste na světě a jaká hudební tělesa předcházela Jednotu Kolín?

Zdar! Nu, vlastně jakýsi první náznak Jednoty proběhl někdy kolem roku 2010, kdy jsme s Talpíkem a Honzou Bubnem ještě fungovali v kapele MVS, což byla naše stará HCcountry punk kapela. Tehdy jsme uvažovali nad tím, přejmenovat MVS na Jednotu Kolín, ale nakonec jsme od tohoto záměru upustili. Skutečný plamen byl zažehnut o pár let později, když mi Štoky, na, pro nás na tím pádem památném koncertě Sto zvířat, po xxx osvěžovačích pivních, prozradil svůj sen, naučit se hrát na kytaru. A tak jsem obvolal kluky a druhý den byla kapela. Abych moc nezdržoval, tak historie je na našich stránkách a bandzone. A po různých peripetiích, pivech a větrech jsme došli až k současné sestavě, již tvoří staří ostřílení, velmi šikovní harcovníci s letitou mnohastrunnou cestou po různých zvučných kapelách. Honska na kytaru, Jarmut na basu, nadějný bubnobijec Kalda, který už taky pár kapel za sebou má, a "otcové zakladatelé" rock'n'rollový muž Štoky na kytaru, mocným působením ve vodách metalu a MVS zocelený Talpík na kytaru a já, co by hlaholík. V současné době bych řekl a nerad bych to zakřikl, že prožíváme dobré období, v kapele je výborná atmosféra a s klukama do kapely přišel svěží a čerstvý vítr. A tak se i konečně podařilo udělat třetí album.

V současné době se chystá vydání vaší třetí desky, kterou tak trochu předznamenává v lednu publikovaný singl "Kuráž na život". Co můžeme od nového alba čekat, objeví se na něm i váš singl z roku 2018 "Bráníků věrnej syn" věnovaný k poctě Františka Sahuly? Půjde opět o vlastní náklad nebo do toho tentokrát zapojíte i nějaký label?

Co můžete čekat? My z něj máme radost. Baví nás a jsme zvědaví, jestli se bude líbit i někomu dalšímu. Samozřejmě člověk se nějak vyvíjí a kráčí po nějaké cestě a to se odráží i v tvorbě, takže i když některé písně byly složeny dřív, je to obraz současné sestavy a atmosféry v kapele a určitě je na ní hodně slyšet významný vliv nových členů dobrým směrem, řekl bych. Je to poměrně různorodá deska o životě se zdravou dávkou vlastenectví a začíná tam, kde končí minulá. Tak bych ji asi charakterizoval já. Píseň "Braníku věrnej syn" jsme zvažovali dát na fyzickou verzi alba jako bonus, ale nakonec jsme se rozhodli, že ji tam nedáme. Děláme si všechno sami, i když zajímavé nabídky jsme měli i na vydání minulých alb. Vážíme si jich a děkujeme za ně. Ale řekli jsme si, že to budeme dělat všechno podle sebe a sami za sebe. Sami si i rozhodovat, co jak má vypadat, jak to má znít, kde budeme hrát a kde ne.

Miluju song "Holka s tulipánem" z druhé desky, kde jsou kromě saxofonu slyšet i housle. Sice jde o trochu atypičtější věc ale právě proto jí mám tak rád, stejně tak třeba "Všichni spějem k svýmu cíli", z vaší prvotiny. Dočkáme se něčeho podobného i na připravovaném albu?

Holka s tulipánem je pro mě srdeční záležitost, taky ji mám opravdu velmi rád. Takže mě fakt těší Tvůj vztah k ní. Díky. Mám rád takovou tu "špinavou hořkosladkou romantiku života a noci". Tehdy jsem s tím textem váhal, jestli se k Jednotě hodí a kdyby Starý pušky, které máme hodně rádi, tedy zejména jistá část kapely (zdravíme tímto na Moravu), nekývli a neudělali nám tím velkou radost, možná by na albu ani nebyla. Ale takhle se tam pěkně hodí... i příběhem... I na novém albu je poslední píseň "trochu jiná se speciálním hostem". Tentokrát díky barevnosti alba bylo více adeptů, ale vyhrála píseň Poháry, kde bravurně nahrál party harmoniky Průža, čímž píseň velmi obohatil a nás hodně svou přítomností potěšil - zdravíme jeho, i kluky z kapel Arogants a Driák. Ono to bylo a je celkově super, když se sejde třeba i na zpěvy a sbory skvělá parta kámošů, jak v kapelách nepůsobících, tak i z kapel. Když Ti přijedou i kámoši z kapel co máš rád, třeba si na nich vyrůstal, Rosťa Řízek Cerman ze Synů Výčepu, Štěpán Málek z V.V.Ú / N.V.Ú, Petr Hebek z Proi!ektu, na zpěvy pak ještě Bart z Alkeholu, Torru a z Promilí... prostě paráda... co víc si přát... Vlastně jediná smůla byla ta, že byly kapacity omezené a tak nebylo možné pozvat všechny, koho bychom rádi a kdo by si to i zasloužil. Hodně z té atmosféry zachytil skvěle na svých fotografiích, které postupně zveřejňujeme na svém facebooku, mistr okamžiku Kevin V Ton. Díky všem a všechny zdravíme.

Jednota Kolín je poměrně nezvyklý název pro kapelu, co má vlastně znamenat, odkaz na vaše město je jasný ale je v tom i nějaký hlubší význam nebo jde zkrátka jen o jméno?

Název vymyslel kolem toho roku 2010 Talpík (viz. výše), ještě v MVS a vlastně písně "Jednota Kolín" a "Od Zborova k Bachmači" vznikly také v té době a pak jsme je převzali. Skládali jsme je my, pod hlavičkou MVS nikdy nevyšly, tak to ničemu nevadí. Nám se název líbí. Je to vlastně takový dvojsmysl. V někom to může evokovat takové to pěkné retro spojené s retro obchody, ale zároveň také Jednotu lidí. Takovou tu zdravou a slušnou Jednotu lidí, které je taky potřeba. A Kolín? Protože jsme z Kolína, i když to úplně už neplatí, neboť Honska je toho času z Heřmanova Městce a Kalda z Řečan nad Labem.

Na vaší druhé desce máte song věnovaný našim válečným letcům v řadách RAF, je asi jasné, co pro vás tito lidé a tato kapitola dějin, na kterou můžeme být právem hrdí, znamená ale spíš by mě zajímal tvůj názor na současnou podobu naší armády a její angažmá v řadách NATO, ve válkách v zájmu USA (viz. Afghánistán), kdy se z ní stala jen servisní složka sloužící zájmům někoho jiného. Myslíš, že zasluhuje nějakou úctu podobně jako naši veteráni z 2. sv. váky?

Na to se hůř odpovídá. Nevím, jak to přesně mají ostatní kluci, za sebe bych řekl, že ze současného "využívání a fungování" naší armády jsem místy minimálně v rozpacích, ale to nijak nesnižuje moji úctu k našim veteránům a vojákům, kteří jsou ochotni za naši zemi "s lvem na prosou " bojovat a položit život. Lidé dneska hodně věcí berou samozřejmě a zapomínají na historii, která jasně ukazuje, jak je mír a klid velmi relativní iluze, která se velmi lehce složí jako domeček z karet a pak jsou potřeba chlapi a ženský, co se dokážou postavit a udělat, co je třeba. Mám i rozepsanou píseň věnovanou veteránům, kterou bych rád dodělal. Tak třeba pokud nám bude přáno a bude se klukům líbit, tak na čtvrtém albu. Jinak taky ještě byla myšlenka na aktuální album jako bonus zařadit cover staré "hymny" "Duní stroje vzduchem", což jsme nakonec neudělali, ale zůstává to otevřené, tak uvidíme do budoucna... možná.

Jednotu jsem poprvé zaregistroval někdy v roce 2016, kdy se obejvila i vaše první deska "Každej je rád mezi svými", nicméně příjde mi, že jste ze strany některých domácích punkových medií (hlavně "dětí&hrdinů") už řadu let ignorováni, i když jak koncerty ukazují u fanoušků je tomu přesně naopak. Čím myslíš, že to je?

To je asi spíš myslím dotaz na ta některá domácí punková média. Možná se jim nelíbíme, nezajímáme je nebo se nehodíme do jejich vidění světa, a tak je asi vlastně v pořádku, že nás ignorují. Nás to ale nijak netrápí. Důležité je, že reakce od lidí jsou skvělé, podporují nás a chodí na nás. Že vidíme, že to, co děláme, má smysl. Je to krásný pocit, když lidi zpívaj s námi naše písničky a v jejich očích vidíš, že to tam je. A je paráda třeba i to, že jsme díky kapele potkali hromadu skvělejch lidí, který člověk pak opravdu rád potkává i třeba jinde než na koncertě. To je prostě super. Je to dar a pokorné díky za něj.

Nemůžu se zbavit pocitu, že pokud se v oi! scéně (obecně) objeví kapela, která se prohlašuje za patriotickou, vždy to tak trochu srmdí R.A.C, různými "anti" postoji, slepou averzí vůči levici (což je pojem, za který se dá dnes schovat cokoliv a kdokoliv), schovávání se za apolitiku i přes zjevnou propagaci vlastních pravicových názorů a skrytými předsudky v hlavách samotných interpretů. Proč je tak málo kapel, které dokážou svoje vlastenectví podat čistě bez ideologicky zabarvené politiky a předsudků vůči tomu co neznají a nechápou?

Ledacos se dá dneska schovat za ledasco. Na jednu stranu je pravda, že mnohdy chvíli trvá, než se ten nebo onen pozná, jak to vlastně myslí, ale dřív nebo později se ukáže, kdo je kdo a kdo, kde vlastně opravdu stojí. Kdo je idiot a kdo ne. Kdo je nácek, kdo je komunista, kdo jenom vůl. Za mnohem horší považuji dlouhodobé tlaky, které se (poměrně úspěšně) snaží o vytvoření ovzduší, že co je vlastenecké, je "minimálně podezřelé, vesměs špatné a spíš to smrdí". A některé kapely a lidi se bojí vlastenecky projevit, aby je někdo nepovažoval za xenofoby a nácky. Aby se náhodou nedostali na černou listinu, aby si zahráli. Jako by Čech bylo sprosté slovo. Ale my jsme Češi, tady jsme se narodili a vyrostli a žijeme mimo jiné i z výdobytků lidí, co tu byli před námi a mnozí z nich si zaslouží, aby se na ně nezapomínalo. Dlužíme jim. Nejsme víc, než jiní ale nejsme ani míň. A pokud to tak člověk cítí, proč by se měl bát to projevit? Stejně tak, pokud to někdo tak necítí, je to přece jeho věc a není důvod ho proto třeba nenávidět. Každý si svůj štít neseme sami. A není přece pravda, že je jen černá a bílá. Samozřejmě jsou lidi a kapely, co stojí na krajích, pravém i levém a mnozí se i tváří, že ne ale mezi nimi přece není vakuum a území nikoho. Když třeba z 12 písní na albu jsou 3 - 4 s vlasteneckým podtextem, co je na tom špatně? Ale to je celkově problém dneška. Lidi dost přestali poslouchat, co ten druhý říká, nezamyslí se nad tím a hned dají druhému nálepku, hned druhého odsoudí. Staví hráze, kopou příkopy a pak se diví, že to tu vypadá jak vypadá. Přitom opravdová špína se vždycky pozná, ať už se tváří sebečistší. Když jsme kapelu zakládali, tak jedním z cílů bylo a je, zpívat i vlastenecké písničky, bez pachutí a skrytých vůní a toho se držíme.

Pokud mám dobré info, tak za texty jseš zodpověný ty. Mám rád ty metafory ale i silné refrény. Jako příklad bych vzal song "Braň svůj svět", o čem ten text vlastně pojednává, je to spíš subkulturní nebo osobní téma?

Ano, texty píšu já a jsem tedy zodpovědný za tuto stránku kapelní. Opravdu jsem velmi rád, že se líbí. To je pro autora nejlepší odměna."Braň svůj svět" jsem úmyslně postavil tak, že si v něm může najít každý ten svůj význam. Každý máme svůj svět nebo své světy a ty bychom si měli bránit. Když je ztratíme, zbyde temno, bolest a prázdnota. Ať už je tím světem rodina, domov, vlast, způsob života nebo třeba toulání po hvězdách.

Když si odmyslíme aktuální situaci spojenou s Covidem, jak hodnotíš současnou scénu, jakým směrem si myslíš, že se to bude ubírat? Ruku na srdce generaci narozenou po roce 2000 už subkultury dávno nezajímají. Nemáš pocit, že z punku & oi! se postupně stane subkultura šedesátníků, tak jako se stala z trempů?

To je možné, že se tak stane. Je jiná doba a dnešní mladé zajímá něco jiného. Navíc co si budem nalhávat, budem-li se bavit o naší současné oi! / punk scéně, tak je nepočetná a ještě k tomu rozhádaná. Ty nepřijedou na koncert támhle, ty zas támhle, protože tamten s tamtím a támhleten s támhletím, jedni koketujou s těmihle a druzí zase s tamtěma a k tomu nějak už zapomněli, že se třeba i dřív kamarádili a taky kde je to opravdu podstatné v životě. Moc se řeší právě ty, ne vždy podstatné věci a řeka teče a život s ní a co bude za zákrutou, nikdo neví. A teď nemám na mysli ani ty akce, které už prostě jsou až moc hnědý nebo moc rudý. Že se cesty lidí rozejdou, to už tak bývá. Ale tvářit se pak, že ten kus cesty, kdy šli spolu, nebyl, mi přijde minimálně hloupé. Samozřejmě se taky, jako na všem dnes, podepisují řady internetových hrdinů. Na druhou stranu, co jim umožníme, to bude. Takže je to jenom o lidech. Na druhou stranu jsou tu ale pořád dobrý lidi, kteří stojí při sobě a víš, že se o ně můžeš opřít a dobré akce, kde bývá skvělá, až rodinná atmosféra, pevný a mnohdy léty osvědčený držáci i pár mladých lidí, takže není tak zle myslím... Díky za to... Kam se to bude ubírat, těžko odhadnout. Některé vlny se vracejí... Hlavně ale člověk by měl dělat to, co má rád a jak věci cítí, snažit se, aby svůj pohár dobře naplnil a aby jeho štít zůstal čistý a nenechal se zatáhnout do bahna válek bez vítězů. Každopádně za nás díky Ti za zájem a rozhovor. Ať se Ti daří a pevné zdraví. A taky ať se dočkáš i dalšího tištěného čísla Tvého zinu. Internet je sice dobrej, ale papír je papír!

Visáč