Svobodu vám vezou... Modrý tanky!

V tomto článku se vrátíme o téměř pětatřicet let zpátky, do doby, kdy jsme žili zamčení za ostnatým drátem a na vše dohlížela všeobímající Komunistická strana, která se snažila strkat nos do každého aspektu života občanů tehdejšího Československa. Vrátíme se zpět do poloviny 80. let, kdy punk už sice nebyl čerstvě narozeným dítětem rock'n'rollu ale stále si užíval svůj pubertální věk a pomalu dozrával. Nová vlna, která sebou přinášela nejenom punkrock ale i další styly se nevyhnula ani tehdejší ČSSR a tak i u nás se od začátku 80. let začali objevovat první punkáči a punkové kapely. Nechystám se tu vypisovat historii naší punkové scény v dobách totality, jména jako např. H.N.F, Plexis nebo F.P.B, zná určitě každý. Mezi tím nepřeberným množstvím tehdejších kapel byla jedna, která tak trochu vybočovala z řady, tou kapelou byli Modrý tanky! Já osobně jsem se k Modrým tankům dostal před deseti lety po přečtení dnes už zásadní knihy československého punku "Kytary a řev aneb co bylo za zdí". Modrý tanky mě tenkrát nedostaly agresivním úderným hardcore punkem ani perfektní melodičností typickou pro punkrock střihu 77 (ostatně ani do jednoho z těchto hudebních rámců nazapadali), to čím mě dostali byly především jejich texty. Upřímná mladická naléhavost, nasranost na skostnatělou společnost, anti-militarismus (společně s H.N.F a Kritickou situací, patřili k jedněm z nejvíce anti-militaristicky založeným kapelám), hluboký punkový nihilismus, kritika k vlastní scéně a beznaděj, že by se lidstvo někdy poučilo ze svých chyb, aby se historie neustále neopakovala dokola - to vše bylo v textech Modrejch tanků, jedné z nejzajímavějších domácích kapel 80. let. Kromě textů vynikali i hudebně, z dnešního pohledu by se dali označit za post-punk, protože šli mimo rámec tehdy zažitých punkových postupů, nicméně v jejich muzice se punk nevytrácel, jen k němu přistupovali po svém. Na rozdíl od ostatních kapel, které dávaly důraz hlavně na rytmiku, u Modrejch tanků byla nejdůraznější basová linka, která navozovala potemnělou, skoro až gotickou atmosféru, která dokonale souzněla s jejich texty. Vašek Kunc (zakladatel kapely) se po letech ke vzniku hudby Modrejch tanků vyjádřil takto: "Muzika vznikala následujícím způsobem: někdo napsal text, vzal doma španělu se čtyřma strunama (jakože basa), vymyslel linku aby se k tomu dalo zpívat a taky aby se lehce pamatovala. Na

zkoušce proběhla předváděčka linky, basák se ji naučil, kytarista to zkopíroval v akordech a bubeník dal rytmus. Žádný Yes, Floydi, T.Y.A. Hodně minimalistickej Kmoch, řekl bych." Kapelu založil v Praze v roce 1986, již zmíněný Vašek Kunc, jak už to tak bývá prvotní sestava vydržela jen pouhé dva měsíce, po kterých přišlo střídání několika kytaristů, až se sestava ustálila v podobě Kunc (zpěv), Patrik Eler (bicí), který se ke kapele přidal, jen díky tomu, že zkoušeli u něj v baráku, Ivan Gregar (kytara) a Lukáš Bouček (basa). Už po roce hraní vychází první demo kazeta nazvaná "Beznaděj", ovšem na svojí první živou premiéru si kapela musela počkat do roku 1988, kdy vystupovala společně s Demoliční četou a Třemi setrami v Neutonicích u Prahy. Další koncert následoval v dubnu 1988, kdy dostali možnost vystupovat na Rock Festu v rámci programu "tvrdé jádro", který se konal v Paláci kultury (dnešním Kongresovém centru). Tady se jejich vystoupení příliš nepovedlo, protože po deseti minutách hraní a selhání zvukaře, odešla aparatura a tak se i kapela musela poroučet. Jejich druhý koncert na Rockfestu popisuje sám Kunc v roce 2002 takto: "V sále plném židlí sedělo přemnoho zadumaných mániček, čekajících na svoji dávku jazz rockové alternativy. Ubozí, byli nuceni vyslechnout hudební blok adolescentní čtveřice, jež jim diktovala mladistvé a rozhořčené songy plné otázek, jež mělo publikum tohoto druhu většinou již dávno zodpovězené. Nicméně intelektuálním šepotem a potleskem povzbuzovali celou kapelu k výkonu, jenž nebyl nakonec až tak špatný." Ze začátku publikum Modrý tanky nepřijalo zrovna s pochopením, právě díky jejich neortodoxnímu přístupu se z nich dle fanzinu Oslí uši stali "vyklízeči sálů", pro které"konzervativní" domácí punks neměli pochopení, což vedlo k tomu, že se kapela po čtyřech prvních koncertech rozpadá. Deziluze z nepochopení publika trvala jen krátce. Na přelomu května a června 1988 se objevuje jejich druhá demo kazeta "Všechno špatně", a také živák "Live", který kapela, kvůli kvalitě nahrávky raději nedává do oběhu. Po celý rok 1988 aktivně koncertují, doma v Praze se zabydlují (podobně jako většina punkových kapel) na strahovské Sedmičce, stejně tak se často objevují i mimo Prahu, např. v Litomyšli nebo v Hamrech u Žďáru n. Sázavou. Na podzim 1988 dochází v kapele k prvním neshodám, které vedou ke ztrátě zkušebny a k odchodu basáka Lukáše Boučka, který se ujímá v S.P.S. Basy se chopí Vašek Kunc, který se i nadále drží zpěvu. Na konci roku 1988 se kapela na nějakou dobu odmlčela, díky snaze Kunce a kytaristy Ivana Gregara, založit vedlejší projekt "Department", z kterého nakonec nic

nebylo. Téměř po celý rok 1989 vystupují v tříčelnné setavě, až do podzimu, kdy přichází Karel Němeček (z kapely Nocturno), který se staví za mikrofon. V tom samém roce se Modrý tanky davají dohromady s dalšími pražskými kapelami ve volném sdružení "Nezávislá Praha". Tyto kapely (kam patřily např. Couchette, Nocturno, Čínská čtvrť, Kurtizány z 25.Avenue nebo Rány těla) zdomácněly na strahovské Sedmičce a tak se o nich začíná mluvit, jako o strahovských kapelách. Mimo Sedmičku se lidé z těchto kapel scházeli i v pražských hospodách U Zpěváčků, Na Žofíně a v kavárně Slávia, o které se Modrý tanky zmiňují ve svém stejnojmenném songu z prvního dema. Přichází revoluce, pád režimu a uvolnění i v kulturní sféře a tak mizí otravná "povinnost" kapel mít svého zřizovatele. Kunc se na jaře 1990 vrací na post zpěváka a basu bere do rukou Jan P. Muchov, další příchozí člen z kapely Nocturno. To už je ale pomalý začátek konce Modrejch tanků, kapela ještě stíhá nacvičit nový materiál ale na jaře 1991 přichází s odchodem Jana P. Muchova a Ivana Gregara, její definitivní konec. Právě Muchov s Gregarem zakládají jednu z nejznámějších českých kytarovek 90. let Ecstasy of St. Theresa, což pohřbívá jednu z našich mála nadějných post-punkových kapel 80. let. Naštěstí jejich dvě nahrávky "Beznaděj" a "Všechno špatně" se dochovaly do dnešních dnů a vy máte možnost si je stáhnout na tomto odkaze a ponořit se zpět do atmosféry Československa 80. let, do doby kdy číra a bodliny vládly ulicím našich měst!