Mikey Dread.... at the Controls!

Už v mnoha článcích jsem psal, že reggae a punk k sobě nikdy neměli tak daleko, jak by se mohlo na první pohled zdát. Především první vlna britského punku byla do určité míry ovlivněna reggae, čehož jsou největším důkazem The Ruts, The Stranglers (se svým singlem Nice'N'Sleazy) a hlavně The Clash, kteří došli v propojování punku a reggae nejdál. Nebyli to ovšem jenom britští punkeři, kteří si oblíbili reggae, i jamajčani žijící v Británii 70. let si všimli punkové exploze a oblíbenosti reggae u některých punkerů, příkladem může být Tonny Ellis se svým singlem "Punky Reggae", Bob Marley, který po návštěvě Británie nahrál společně s místními Aswad song "Punky Reggae Party" a nebo dokumentarista a selector Don Letts, autor dokumentů The Punkrock Movie a Punk Attitude. A právě The Clash jsou propojovacím můstkem k osobě Mikeyho Dreada, s kterým později začali vystupovat a nahráli i několik singlů, z nichž některé i produkoval. Mikey Dread byl jedním z nejvlivnějších interpretů a inovátorů v reggae muzice, jeho vášeň pro reggae vytvořila obrovskou sbírku vinylů, kterou později mohl využít ve své práci ve státní rozhlas. stanici JBC, kde začal pracovat jako DJ a poprvé tak pustil do jamajského éteru reggae. Jeho show "Dread at the Controls" se stala nejposlouchanějším pořadem na Jamajce. I když nejvíce ho proslavila právě spolupráce s The Clash na jejich desce "Sandinista". Mikey Dread vl. jménem Michael George Campbell se narodil 4.června 1954 v jamajském Port Antoniu. Už v mládí měl jisté technické nadání a tak jeho studium elektro-inženýra, bylo celkem logickým krokem a právě díky tomu se později dostal k práci v rozhlas. stanici JBC (Jamaica Broadcasting Corporation). JBC i přesto, že Jamajka v té době prožívala zlatou éru roots reggae, do svého repertoáru přebírala většinou zahraniční popové hity a reggae se vůbec nezabývala. Mikey se tedy rozhodl přesvědčit šéfa stanice ať mu dá prostor a nechá ho rozjet vlastní pořad, který bude primárně zaměřený na reggae. A tak v roce 1976 začal svojí pravidelnou radio show "Dread at the Controls", která se stala prvním reggae pořadem v jamajském éteru, byl tak prvním moderátorem, který pouštěl reggae do místního radia. Mohl tak konečně zužitkovat své zkušenosti z doby, kdy jako teenager vystupoval se sound systémem Safari and Sound. Jeho  show se brzo stala nejposlouchanějším pořadem na Jamajce a jeho hlas známý široko daleko po celém ostrově. A právě v té době začíná i jeho hudební kariéra, kdy začal vystupovat jako toaster. Postupně se tak dostal ke spolupráci se známými producenty jako byl např. Joe Gibbs nebo Lee "Scrach" Perry, který produkoval jeho dubutové album "Dread At The Controls" z roku 1979, také začal vystupovat se sound systémem Socialist Roots, který patřil v té době k jedněm z nejznámějších. Bohužel konzervativnímu vedení JBC se Dreadův novátorský přístup nezamlouval a tak na protest v roce 1978 z radia odchází a svojí show končí. Na nějakou chvíli se usadí v legendárním studiu Treasure Isle, kde pracuje jako zvukař, koncem 70. let rozjíždí vlastní label DATC (Dread At The Controls), na kterém kromě vlastní tvorby začíná vydávat a produkovat i další interprety, jako např. Sugar Minott nebo Earl Sixteen. 

Z vlastní tvorby zde vyšly např. alba "Evolutionary Rockers" nebo "World War III". Právě toto období bylo pro Mikeho kariéru zásadní. The Clash, kteří už od svého začátku koketovali s reggae byli velcí fanoušci Mikeyho Dreada a tak ho v roce 1980 pozvali na společné britské tour. Mikey do té doby o The Clash nikdy neslyšel a byla to pro něj prakticky neznámá kapela a tak, i když s nedůvěrou, pozvání nakonec přijal a s The Clash se později stali velcí přátelé. V tom samém roce jim dokonce produkoval singl "Bankrobber", který byl původně klasickým punkem, až právě Mikey z něj udělal reggae song. Celá spolupráce vyvrcholila deskou "Sandinista" (1980), kde se objevil Mikeyho hlas hned v několika tracích a kde se produkčně podílel na většině reggae a dub singlech. V době nahrávaní alba Sandinista se vydává s kapelou na Jamajku, kde chtějí nahrávat ve slavném studiu Channel One, pro co nejvěrohodnější zvuk ale vzhledem k nepokojům před nadcházejícími volbami, Jamajku po nahrání songu "Junko Partner" opouští a letí nahrávat do Spojených států. Od té doby se rozjela jeho spolupráce s The Clash naplno, začíná s nimi pravidelně jezdit na tour, nejen po Anglii ale i zbytku Evropy a USA. Jeho vystupovaní s The Clash začalo mít vliv i na prodejnost jeho vlastních desek ze strany fanoušků The Clash, jak se ukázalo na albu "World War III", které v té době právě vycházelo, a které se začalo objevovat i v distrech punkových labelů (např. Stiff Records, kteří prodávali i spoustu 2tone desek). Zajímavostí je, že i když se produkčně a autorsky podílel na albu Sandinista, nikdy mu nebyly přiznány autorská práva a v podstatě do své smrti z tohoto díla neviděl ani cent. Nakonec se na několik dlouhých let usazuje v Londýně, kde začíná studovat na National Broadcasting School of London, kde ještě více zdokonalil své dovednosti v mediální produkci. V Londýně také na nějaký čas navazuje spolupráci s labelem On-U-Sound dubového producenta Adriana Sherwooda. The Clash ovšem nebyla jediná slavná kapela se kterou spolupracoval. Po úspěchu s The Clash si ho na své tour v roce 1982 pozvali i UB40, kterým dokonce produkoval dub verze singlů "Red Red Wine" a "Cherry Oh Baby". Televizní stanice Channel 4 si ho v roce 1983 přizvala aby komentoval 6. díl dokumentární série "Deep Roots Music" zaměřené na mapování reggae. I přes spolupráci s The Clash a UB40 se Mikey stále stíhal věnovat i vlastní tvorbě, během 80. let vydal celkem šest alb z nichž k nejznámějším patří např. "World War III", "SWALK" nebo "Pave The Way". I když v té době určoval přicházející trendy z Jamajky dancehall, Mikeyho tvorba měla daleko větší záběr. Nejen, že byl vynikající toaster (což bylo nejvíce znát z jeho spolupráce s The Clash) ale i zdatný zpěvák, takže vlastně ani jedna z jeho desek, které vydal během 80. let není čistě rub-a-dub, roots nebo

lovers rock. V nadcházející dekádě je o Mikeym slyšet už o něco méně, v roce 1991 absolvuje tour s další reggae legendou Freddie McGregorem a tehdy nejlepší studiovou reggae kapelou 80. let Roots Radics. Následující rok hostuje na singlu "Can't Hear 'Em" bývalého kytaristy Guns'N'Roses Izzy Stradlina. Nové desky vydává i během 90. let ovšem už ne s takovou četností, jako v předchozí dekádě, která byla pro jeho kariéru pravděpodobně nejzásadnější. V půli 90. let po letech práce jako zvukař a producent se přestěhoval na Floridu, kde začal pracovat pro místní satelitní CSN TV. V té době se na několik let přestal muzice věnovat úplně, až později obnovil svůj label DATC a začal znovu vydávat svoje starší alba. Návrat na podia přišel až v roce 2002, kdy se objevil na Montreux Jazz festivalu ve Švýcarsku, v té době také vydal nové album "Rasta In Control" a o dva roky později vystupuje na slavném Glastonbury Festivalu v Anglii, kde zahraje i songy nahrané společně s The Clash. V roce 2004 se také účastní kompilační desky "Sandinista Project", která je tributem právě albu Sandinista, kde se objevil na singlu "Silicone on Sapphire", společně s kapelou The Blizzard of 78. V roce 2007 vychází jeho poslední album "Life Is A Stage", bohužel v tom samém roce prodělal léčbu mozkového nádoru, kterému po půl roce v březnu 2008 podlehl. Bohužel, reggae zpěváci se vysokého věku zpravidla nedožívají ale i tak po sobě dokážou zanechat nesmazatelnou stopu v hudební historii a to platí i pro Mikeyho Dreada, kterého nám stále budou připomínat nejen The Clash ale i jeho nezapomenutelný moderátorský projev na radiu JBC.