Warzone, legenda newyorského hardcoru a kapela, která je neodmyslitelně spjata s osobou frontmana Raymonda "Raybeeze" Barbieryho, který byl prakticky jediným stálým členem kapely od jejího začátku. Raybeez byl nejen důležitý, jako zpěvák Warzone ale i jako postava newyorské scény celkově, člověk který dokázal stmelovat lidi, kapely a hardcorem žil od začátku až do konce. Narodil se v roce 1961 v New Yorku, kde vyrůstal v chudé dělnické čtvrti Washington Heights a možná právě dětství prožité v tomto prostředí, později ovlivnilo jeho směřování a texty Warzone. Ovšem počátky Warzone se vztahují k jiné NYHC legendě a to k Angnostic Front, kde Raybeez v letech 1981-1983 působil jako bubeník a také s nimi nahrál jejich debutové EP United Blood. U Agnostic Front se moc dlouho neohřál, ještě v roce 1983 se přidává ke kapele Rat Poison z Lower East Side a opět usedá za bicí, na doporučení Rogera Mireta (zpěvák Agnostic Front), který jeho hru na bicí nehodnotí zrovna pozitivně, později přechází na post zpěváka. Rat Poison se později přejmenovávají na Skinhead Youth. Potom co se Raybeez ujímá mikrofonu, kapela mění název na Warzone. Trvá celkem tři roky, než se na světě objeví jejich první demo, nahrávka "As One", která spatřila světlo světa, až v roce 1986. Na této nahrávce je ještě první sestava, která se v průběhu následujících let častokrát měnila, nicméně první zakládající line-up byl následující: Sebastian Perez (basa), Charlie Scalfani (bicí), Brad Davis (kytara), Todd Youth (kytara) a Raybeez na postu zpěváka. Warzone společně s Agnostic Front, Cro-Mags, Slapshot, nebo Youth Defense League, patřili k první generaci amerických skinheads, kteří byli do zančné míry ovlivněny právě hardcorem, zároveň v New Yorku tvořili D.M.S Crew (Doctor Martens Skinheads), což byla jedna z prvních newyorských skinhead crew vycházející z místní hardcore scény (dodnes se na ní odvolává mnoho legendárních NYHC spolků, jako např. Madball). Nebylo by to New York City, kdyby většinu svých koncertů nehráli v legendárním C.B.G.B's, kde Raybeez pořádal o nedělích koncerty dalším kapelám. I přesto, že Warzone nikdy nebyli oficiálně sXe, patřili ke generaci Youth Crew, která združovala kapely aktivní zhruba od poloviny 80. let až do začátku let 90., sem patřili legendy jako např. Minor Threat, Bad Brains, 7 Seconds, Blag Flag, SSD, nebo Youth of Today, čili kapely většinou inklinující k sXe, nicméně po jejich boku tu byli i HC skins spolky, jako právě Warzone nebo Youth Defense League. Přichází rok 1987, Warzone jsou v New Yorku už dobře zaběhnutou kapelou a tak je jejich první deska na spadnutí. V tom roce vydávají na značce Fist Records album "Don't Forget the Struggle Don't Forget the Streets", asi jedna z nejzásadnějších desek amerického hardcoru. Díky obalu alba, kde je vyobrazen železný kříž (někomu připomínající německý válečný kříž), ve kterém je stylizovaná americká vlajka, vyvolají u některých lidí kontroverze ohledně jejich politických postojů.
Skutečnost ale byla taková, že o politický motiv vůbec nešlo, Raybeez musel později dlouze vysvětlovat rozdíl mezi skinheady v Americe a Evropě, kdy většina tehdejších amerických hardcore skins byli patrioti ale vždy antirasisti, navíc i song "Skinhead Youth" byl spíš o jednotě, než o násilí a nepřátelství vůči jiným skupinám. O rok později se Raybeez podílí na sestavení kompilačky "New York City Hardcore - The Way It Is", kterou si bere na starosti Relevation Records a představuje většinu tehdy zásadních NYHC kapel. Ten samý rok také přichází druhé album "Open Your Eyes", na kterém se jako producent podílel, kytarista legendárních Bad Brains - Dr. Know. Warzone se tu textově vymezovali proti nálepce rasistických skinheads, která kapelu provázela o začátků. Přitom ve svých textech oslavovali soudržnost a pocity sounáležitosti v rámci NYHC scény. Raybeez se vůbec ve svých textech zabýval bořením bariér, jak mezi punks, sXe a skinheads, odmítáním rasismu a nabouráváním čehokoliv, co rozdělovalo mládež. Zajímavostí je, že do desek Warzone vkládal literaturu a různá tel. čísla na tísňové linky, pomáhající dětem na útěku, zneužívaným a celkově problémové mládeži. Dává to logiku, když vezmeme v potaz, že tehdejším HC kids bylo mezi 18-20 lety a možná i jeho zkušenosti s vyrůstáním v chudé newyorské čtvrti, byly určitou motivací pomáhat tímto způsobem. Za zmínku stojí songy jako "Brotherhood and Sisterhood", povzbuzující dívky k větší aktivitě v rámci scény, "War Between Races", jasně se vymezující proti rasovému násilí, nebo "Uder 18" zabývající se věkovou diskriminací, kdy je v mnoha klubech u vstupu po nezletilích vyžadována občanka, nebo jsou pro ně určité koncerty rovnou nepřístupné. Raybeez mimo Warzone a poselství, které se snažil skrz kapelu ventilovat, spolupracoval i s mnoha neziskovými organizacemi, které se zabývali prací s problémovou mládeží. Vraťmě se ale zpět ke kapele, přichází rok 1989 a Warzone vydávají svojí třetí desku, self-titled album "Warzone", které se díky svému heavymetalovějšímu pojetí u skalních HC fans moc neujalo. Po té se kapela na několik let s novými deskami odmlčela. Další počin přišel až po dlouhých pěti letech v roce 1994 s albem "Oldschool to Newschool", které vyšlo u labelu Victory Records. Warzone se tu objevili v nové sestavě, která se zformovala na počátku 90. let. Nová deska byla z velké části složená z coverů ostatních hardcore kapel předchozí dekády (Youth of Today, Cause for Alarm, Urban Waste apod.) a nových verzí jejich starších songů. Následující roky byly pro kapelu, vzhledem k hraní (v roce 1996 zavítali dokonce i na pražskou Sedmičku) a prací na dvou albech najednou, dost náročné. V roce 1995 vychází split s Cause For Alarm a o rok později deska "Sound of Revolution", na které se jako producent opět podílel Dr. Know z Bad Brains. Warzone tou dobou už dávno nejsou jen lokálními hvězdami na domácí půdě ale známou hardcore veličinou i v Evropě ale prakticky po celém světě, kapelou, která je zmiňována a vyzpovídána ve fanzinech, zvána na koncerty nejen po Spojených státech ale i do Evropy. Warzone tou dobou prožívali svoje pravděpodobně nejsilnější období. V roce 1997 vychází další album "Fight for Justice", bohužel je to poslední deska, kterou kdy Warzone
nahrají. Během nahrávání nového materiálu v Chicagu v září 1997, začne mít Raybeez dýchací potíže a musí být, jako býv. veterán amerického námořnictva, hospitalizován v místní vojenské nemocnici. Bohužel 11. září, po pár dnech strávených na nemocničním lůžku, umírá na zdánlivě banální zápal plic. A to znamená konec i pro Warzone jako takové. Americká skinhead a hardcore scéna tím přichází o jednu z nejzásadnějších postav. U vchodu do C.B.G.B's bude ještě nějakou dobu po jeho smrti viset vzkaz "Rest in peace Ray". Rok po Raybeezově smrti vychází u Vicotry Records kompilační album "The Victory Years", které je věnováno jeho památce a zároveň je společně se vzpomínkovými koncerty, beneficí na několik neziskových organizací s kterými Raybeez spolupracoval. Ovšem duch Warzone nezemřel, dodnes jsou inspirací pro monoho kapel, které následují jejich cestu. Není hardcore nebo oi! koncertu, kde byste nepotkali alespoň jednoho fanouška v triku Warzone. Já jsem naposledy velkou inspiraci Warzone objevil u kapely Rude Riot z Kyjeva, kteří mastí poctivý skinhead hardcore newyorské školy, takže jejich odkaz žije dál.... Don't forget the strggle, don't forget the streets! R.I.P Raybeez!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat