neděle 13. září 2015

Studio One story

Historie tohoto legendárního labelu a nahrávací společnosti, která je někdy označována za jamajskou obdobu Motownu, je neodmyslitelně spjatá s osobou Clementa Seymoura Dodda, kterého většina zná spíš pod přezdívkou Coxsone Dodd. Vracíme se zpátky do 50. let, do počátků kultury sound systémů, která dala později vzniknout ska a následně reggae. Počátky Studia One jsou spjaty s jiným kokurečním sound systémem, který si už v polovině 50. let na ostrově vydobyl první místo a to The Trojan Duka Reida, který později založil jiný významný label Treasure Isle, právě tady začínal Dodd sbírat zkušenosti jako selector, ovšem později se osamostatnil a založil svůj vlastní sound system Coxone's Downbeat, který se brzy stal vážnou konkurencí pro Duka Reida se kterým Dodd následující desetiletí neustále soupeřil. V 50. letech, se na Jamajce před vznikem ska hrálo hlavně americké rhythm'n'blues (r'n'b), což u mnohých provozovatelů soundů zvyšovalo závislost na deskách z dovozu a tak spoustu z nich začalo cítit potřebu vlastní produkce, dalším faktem pohánějícím změnu byl i přicházející rock'n'roll do kterého se začalo r'n'b pomalu transformovat a na Jamajce se jeho nová poboda moc dobře nechytala. A tak se lidi jako Dodd nebo Reid pustili do vlastní produkce. Už v 50. letech fungovali na ostrově celkem tři nah. studia a dát dohoromady kvalitní muzikanty nebylo i díky slavné Alpha Boy School zase takový problém, navíc Dodd měl jasnou představu o tom, jak by měl správný hit "scorcher" vypadat. Jeho první úspěšnou nahrávkou, pod kterou se mohl podepsat jako producent, byla Easy Snappin' od Teophiliuse Beckforda, z roku 1959, pomalé jam. boogie, které v sobě už mělo tu formuli, předznamenávající ska.
Následovalo několik dalších nahrávek u menších labelů a v roce 1963, když už ska pomalu ovládlo celý ostrov zakládá v Kingstonu na Brentford Road nahrávací studio a label - Studio One. Mezi Doddovi první singly pařil kromě Easy Snappin', ještě This Man is Back, kde se poprvé objevil Don Drummond, trombonista a vedoucí osobnost budoucích Skatalites a nebyla to náhoda, právě jádro této kapely už několik let, před svým oficiálním vznikem v roce 1964, nahrávalo pro Dodda a později se také staly jeho studiovou kapelou, která spolupracovala např. s Marleyho Wailers a stojí za jeho prvním hitem Simmer Down. To už ale byl nový sound na světě a ska ovládlo celou Jamajku. Dodd a jeho Studio One si postupně začal vydobývat pozici a stále soupeřil s Treasue Isle Duka Reida se kterým paradoxně, kromě některých zpěváků (např. Alton Ellis) sdílel i studiové muzikanty. Dá se říct, že Dodd si se svým Studiem One vydobyl v místním hud. biznisu prvenství, v té době jeho dveřmi prošlo mnoho talentů a budoucích hvězd jam. muziky, ať už to bylo ska nebo reggae, od Boba Marleyho a Wailers, po Toots & The Maytals, Delory Wilsona, Heptones, Ethiopians, Johna Holta, Burnig Speara, Kena Boothe, Sugar Minnota, Horace Andyho, Altona Ellise, Gladiators, Marcii Griffiths, Dillingera nebo Wailling Souls, dokonce i Lee Scrach Perry tu začínal jako vyhledávač talentů. Dodd zpěváky do své stáje naháněl ještě jiným způsobem, který byl v 60. letech na Jamajce velice oblíbený a to pořádáním talentových soutěží, každý nedělní večer, do kterých se mohl přihlásit téměř kdokoliv z gheta a tak to i bylo
a spoustu budoucích reggae hvězd, začalo svojí hud. kariéru právě tímto způsobem. Dodd byl ale také nechvalně známý tím, že ne vždy vyplácel muzikantům, jejich zasloužené honoráře a tak spoustu zpěváků za své nahrávky nedostali nikdy zaplaceno, což pozdějí přimělo např. i The Wailers k rozvázání smlouvy se Studiem One. S příchodem rocksteady v polovině 60. let a potom co byl Don Drummond, umístěn po vraždě své ženy do blázince a následném rozpadu Skatalites, dává Dodd z jejich trosek, dohromady novou studiovou kapelu Sound Dimension. Studio One ale i Treasure Isle Duke Reida si v jam. hud. biznisu drželi monopol téměř po celá 60. léta, ani menší producenti jako byl např. Leslie Kong nebo Prince Buster, kteří začínaly už za éry ska, stále nemohly svojí produkcí ohrozit prodejnost jejich desek. Ovšem konec 60. let znamenal příchod menších labelů a nových producentů a studiových muzikantů (Bunny Lee, Clancy Eccles, Lee Scrach Perry, Upsetters), kteří začali experimentovat se zvukem rocksteady, ve snaze "svrhnout" tyto dva velké hráče. To byl pomalý začátek konce zlaté éry Studia One. Duke Reid na nově příchozí reggae dokázal ještě zareagovat spoluprácí s dee-jays, jako byl U-Roy a Dennis Alcapone, kdežto Studio One toho v letech 1969 - 1971 mnoho převratného nevyprodukovalo. V půli 70. let debutoval u Studia One jiný legendární jam. DJ, který si dal jméno po slavném gangsterovi z 30. let a to Dillinger, který tu začal kariéru se svojí deskou Natty Dreadie, z roku 1975. Asi posledním poměrně uspěšným albem ze stáje Studia One byla deska Rub a Dub Style DJského dua Michigan and Smiley, z roku 1979, která už pomalu
předznamenávala příchod dancehallu. 70. léta už ale zkráta patřila jiným jménům a znamenala generační výměnu v místním nahr. průmyslu a příchod nových interpretů a nových hudebních postupů, na které už generace producentů, kteří začínali v 50. letech nedokázala pružně reagovat. Studio One se stalo synonymem pro sound 60. let, synonymem pro ska, rocksteady a prvotní reggae. Éra Studia One skončila definitivně potom co se Dodd přestěhoval do New Yorku, studio na Bretford Road zavřel a tím byla kapitola průkopnického labelu uzavřena. Jeho hlavní konkurent Duke Reid, po zápasu s těžkou nemocí v roce 1974 umírá, takže ani Treasure Isle nepřežilo 70. léta. Coxone Dodd byl v roce 2002 vyznamenán zlatou medailí Institute of Jamaica a 1.5. 2004 byla kingstonská Brentford Road, přejmenována na Studio One Boulevard, jako pocta jeho práci nejen pro jam. hud. průmysl ale i kulturní přínos ostrova. Bohužel čtyři dny po tomto aktu Dodd, ve věku 72 let umírá na srdeční zástavu. V roce 2007 dostává in memoriam, řád nejvyššího státního vyznamenání, za přínos jam. kulturnímu dědictví. Nicméně faktem zůstává, že odkaz Studia One nebyl zapomenut a naopak jak ukázuje 4. vlna ska (jestli se to takhle vůbec dá nazývat) sound Studia One je pro mnoho kapel stále velkou inspirací.

Žádné komentáře:

Okomentovat