Opět tu máme po zhruba 3/4 roce další vydání slovenské fanzinové stálice na poli oi! a street punku - 16. číslo Real Enemy z letošního dubna. Tentokrát přišel Picko s menší změnou a obal už není sešívaný ale pěkně lepený, pomalu jak kdyby jste si časák koupili někde v trafice, takže v tomhle směru palec nahoru. Další novinkou je komix, který najdete na poslední stránce, tak uvidíme, jestli se dočkáme pokračování. Obálka je opět s pěkným tématickým motivem z dílny pro mě stále neznámeho "punkového" umělce a tentokrát tu jsou zastoupeny skoro všechny pouliční subkultury. Úvod patří klasicky kromě novinek i slovům autora, kde se vyjadřuje o hledáčku ideologické policie ve scéně, bohužel tohle téma už je taková stálice. Začátek je věnován rozhovorům a tentokrát byli u výslechu Shameless z Francie, kteří vydávají na, některými lidmi nenáviděném Bords de Siene Records, dále pak Vanilla Muffins ze Švýcarska, německými Emscherkurve 77, moje maličkost, jelikož už jsem dostal status "součást redakce" jsem přispěl rozhovorem s italsko-německými Offenders, potom tu najdete kratičký rozhovor s Karen skinhead girl z Izraele, kde mě malinko mrzí, že se nerozpovídala víc o izraelsko-palestinském konfliktu. Nejvíc mě dostal rozhovor s Agent Bulldog ze Švédska, kteří kdysi dávno hráli s WP kapelama jako Skullhead nebo Skrewdriver, jasně hoši člověk si střihne koncert s orotdoxníma náckama, jen tak pro zábavu a vlastně na tom není nic politickýho, určitě ho k tomu žádný politický nuance nenutí a když už, tak za to můžou ty ostatní my ne, že? To je tak těžký přiznat, že jste byli mládý kokoti a nasypat si popel na hlavu, to jste tak "hrdý"? Nesnáším tyhle neustálý naoko "apolitický" výmluvy a je dobře, že se na to Picko zeptal. Baskičtí Hawking Thugs, v rozhovoru přiznávají, že by si přáli nezavislost Baskitska, které to má ve svém boji o trochu těžší, než podobně separatistické Katalánsko. Poslední část rozhovorů je věnováná CZ/SK kapelám, jmenovitě Bloody Mary z Brna, Brmbolce z Martina a Critica. V tomto čísle najdete i scene reporty na Bulharskou a Ruskou scénu. Součástí těchto reportů jsou i krátké rozhovory s místníma kapelama, za Bulharsko Boys with Boots a za Rusko RG-6, Uchitel Truda, Shaved Heads a MLM records. Příjde na řeč i o válce na Ukrajině. Za scene report z Ruska jsem zvlášť rád, jelikož na východě vzniká oi! ale i HC kapel čím dál, tím víc (a poměrně kvalitních) a hoši to tam nemají vůbec lehký, antifašismus tam neznamená vylepování GNWP nálepek ale smrtelný zranění, mrtvý a nezřídka i policejní represe ze strany státu, i když za posledních pár let se prý situace malinko "zlepšila". Před hromadou recenzí, kde opět nechybí zastoupení jak oi!, ska/reggae, tak i HC ale i tiskovin a zinů z Brazílie, Francie nebo Bulharska tu najdete výbornou recenzi na knížku Skinheads: A Guide to an American Subculture. Jak už je z názvu jasné, jde o náhled do malinko odlišného vývoje, než který byl v té době v Anglii, přecijenom americká skinhead scéna byla v počátcích trochu víc spjatá s hardcorem. Postačit by mělo, že autorem je baskytarysta The Templars Perry Hardy. Následují reporty jak z venku, tak i z našich luhů a hájů a po nich moje nejoblíbenější část, kde jako v každém čísle je další kapitola z knihy Spirit of 69: A Skinhead Bible, tentokrát kapitola věnována incidentu v Southallu, při vystoupení 4Skins, Infa Riot a Business, po kterém začalo větší štěpení na rasisty, nácky a tradiční skiny, kteří i přesto nehleděli na svět v černobílých barvách. Ode mě tu můžete najít bandstory Minor Threat + něco málo o sXe a článek o vzájemném prolínání punku a reggae, ke kterému docházelo v jeho počátcích a částečně bych řekl, že k němu dochází pořád. Konec zinu je věnovám promo informacím o nových kapelách ale pro mě nic moc zajímavého Strike Back (ESP), Atox (Brazil), Ugaglianza (IT), Urban Savage (SWE) a je tu dokonce zmíněný ostravský Pirate Rude Sound System se kterými tu byl v červnu rozhovor. Poslední stránka je věnována, již zmiňovanému komixu Jimmy the Skinny - In Love Affair :-) a tím číslo 16 končí. Opět určitě víc jak 70 stránek, kříďák, tentokrát lepená obálka a cena stále na 60,- Plusy dávám tentokrát hlavně za report z Ruska a trochu političtější/zajímavější otázky, týkající se aktuálního dění, protože apolitičnost mi příjde jako naprosto kotraproduktivní postoj (nevim ale otázky typu "Jak jste spokojený s poslední deskou? nebo Váš nejlepší koncert? mě fakt nebaví) a rozhodně nesouhlasím s Emschekurve 77 co trvrdí v úvodu! Punk ve všech jeho formách byl vyždycky o reflexi společnosti i systému, takže já jen dodám v protikladu k jejich postoji: "nenechávejte si svoje postoje a názory doma (teda pokud nejste stupidní rasistický burani, nebo nevidíte nácky i tam kde nejsou)!" Nebo vás lidi fakt baví poslouchat texty o tom jak jsme hrdý na svý Marteny a kšandy, nesnášíme diskanty a máme rádi riot, pivo, fotbal a naší zem? A Emschekurve 77 bych ještě vzkázal: "být politický neznamená nutně následovat nějaký vůdce nebo ideologie!!!" Zdar
Londýnské The Skints nemá asi cenu moc představovat, jelikož se na těchto stránkách neobjevují poprvé. Letos v březnu přišli po třech letech s jejich třetí řadovou deskou, která tentokrát přinesla i pár drobných změn. Album vyšlo u Easy Star Records a celekm na něm najdete 15 tracků, ovšem ne všechno jsou tracky. Deska FM je totiž koncipovaná jako fiktivní rozhlasové vysílání, proto zde najdete různá intra v podobě komentářů DJů a telefonátů posluchačů, další změnou jsou hostující toasteři Tippa Irie a Horseman, kteří dávají albu trochu dancehallovější nádech. Co mě osobnně trochu mrzí, že ubylo dubu, který byl třeba hodně znát u druhé desky Part & Parcel. Jinak hudebně se stále drží svých zajetých reggae kolejí. Deska začíná intrem namluveným samotným veteránem britského dancehallu Tippou Irie, kde se v podkladu line výborný ragga riddim, v zápětí navazuje pocta jejich rodnému městu This Town, kde uslyšíte jak všechny vokálisty, tak i hostujícího Horsemana a Tippu Irie, mimochodem k tomuhle super tracku mají i videoklip, takže posuďte sami. Zajímavostí u téhle kapely je, kolik členů obstarává vokály. U většiny kapel máte prostě jeden hlavní hlas, kdežto tady se vystřídá od bubeníka, přes kytarystu až ke zpěvačce, kromě basáka celá kapela a to nejen na téhle desce, takže kolikrát si nebudete, pokud The Skints neznáte vůbec jistí kolik mají zpěváků. Jak bych charakterizoval album FM? Jak je vidět Skints jedou podle zažitého formátu, který byl znát i na předchozí desce, najdete tu jeden ska song v podobě tracku Friends & Business trocha reggae popíku (Come To You) ale oproti předchozí tvorbě i dancehallovější reggae jako Tazer Beam, kde opět uslyšíte Tippa Irie, Eyes in the Back of My Head nebo In the Night, kde hostuje Horseman. I když já mám nejradši ty klasičtější songy, jako Where Did you Go, který tak trochu koketuje s rocksteady nebo podobně laděný The Forest from the Trees s výbornou melodií ale ani mírně popem míchnutá Got No Say nezaostává. Co dodat víc? Mě určitě touhle deskou nezklamali, protože jak je vidět svojí hudbu dokážou obohatit o nové prvky aniž by se museli stylově vzdávat svého hudebního kopyta a to je věc, kterou u kapel hodně cením. Je tu sice pár věcí, které mě až tak "netankují" a mrzí mě, že melodika se tu tentokrát objevila jen v jednom tracku ale jinak bych se nezdráhal ladit FM na 10 z 10
Hub City Srompers z New Jersey, nepatří k zrovna nejznámějším americkým kapelám, nicméně už i u nás jsme je měli možnost potkat, když tu před lety předskakovali Toasters, no a pokud jste četli poslední číslo Skinreada, tak jste se s touhle kapelou mohli setkat v rozhovorech. Tento rok jim vyšlo po dlouhých šesti letech od poslední desky Ska Ska Black Sheep, v pořadí už čtvrté album. Deska Life After Death nevyšla jen tak na nějakém labelu, vydání mají na svědomí samotní Stubborn Records z New Yorku. Celkem tu najdete třináct tracků klasickýho 3rd wave ska, občas okořeněného punkem, jak už to tak u kapel ze Států bývá. Na můj vkus jde o celkem průměrnou desku, i když musím přiznat, že nakonec po asi třetím poslechu jsem si přecijenom pár songů "oblíbil". Sice sound HCS je poměrně strohý, dechy obstarává jedno ságo, klávesy jsou zatlačeny taky hodně do pozadí a tohle dílo bych charakterizoval jako něco, co vás sice nenadchne ale ani neurazí, nicméně z třinácti tracků bych vypích tak pět, což je dobrá třetina desky. Prvním z nich a podle mě asi nejpovedenějším, je do reggae hozená The Take Back, kde můžete slyšet nejen perfektní saxofon ale nakonec se to celé rozjede do punku. Lifeline je další povedenou písní, oproti zbytku desky jede v pohodovějším středním tempu, zkrátka taková oddychovka a tak spolu s The Take Back a instrumetálkou Imperial trochu vybočují z průměru. Zbytek jako např. tracky Untouchable, Shallowed Be nebo vyloženě skapunková Hey Ed jedou ve svyžnějším tempu, stejně tak jako zbytek desky. Další část alba se mi začíná trochu slévat dohromady a nevidím tu mezi jednotlivými tracky moc rozdílů (viz. Emeute Des Fideles a Dirty Dozen nebo Blood Orgy), což jí bohužel sráží body dolů. Life After Death je prostě na můj vkus jedním z těch nemastných, neslaných alb, které se sice poslouchat dá ale určitě to není jedna z těch desek, kterou bych si pustil, protože mě baví. Spíš je tou, kterou bych si dokázal představit jako hud. pozadí, když sedím v hospodě s kámošema u piva. Hub City Stompers? 6 z 10
Žádné komentáře:
Okomentovat