Distemper jistě nemá cenu představovat, pravděpodobně nejznámější skapunk z Ruska, konkrétně z Moskvy. Koncem roku 2013 vydali na značce Sound Age Production svojí, v pořadí už 18tou desku, což je hodně slušný výkon za 25 let, co už jsou na scéně. Albu Gordosť Vera Lyubov předcházelo EP Ja Umiraju Dlja Tebja z roku 2011, z kterého se některé tracky objevily i na novém albu. Posledním řadovým albem byla deska Všo Lli Nichego, která vyšla před pěti lety. Gordosť Vera Lyubov je oproti předchozí tvorbě mnohem víc kytarová a punková deska, možná i melodičtější, i když dechy tu samozdřejmě nechybí ale chvílema je to víc punk s dechovou sekcí, než skapunk, nicméně fanoušky Distemperu tahle deska určitě nezklame. V podstatě i tak jde o klasický Distemper. Čtrnáct zářezů a 45 minut muziky začíná trackem Gordosť, což je pro kapelu dost typická záležitost, následující Kto ty? je naopak víc punková a klidně bych jí přiřadil k tomu lepšímu. Další silnou záležitostí je track My Noži Ně Nosim a proč silnou? Protože narozdíl od songů jako např. Za Pozitivnoje Mirovozzrenije nebo Polyčit Otvet (a vůbec zbytek tracků), nezní tak melodicky. Ne, že bych neměl melodický věci rád ale některý songy jsou na mě až moc měkký a zní to trochu jako "MTV Punk" nebo "Blink 182" a to zrovna není můj "cup of tea". Dalším povedeným zářezem je track Potustoronnij, hlavně díky kytarový vybrnkávačce v intru a vůbec celkově je to na Distemper dost netypická záležitost. Nět Nělegal'nych Ljuďej je naopak povedená punková pogovačka, která vás nenechá v klidu stát a Špiony, jak už název napovídá zase pojednává o fízlování systémem, WikiLeaks a dozoru vůbec. U Ja Zastavljaju Tebja Udivljat'sja jsem si uvědomil, že Distemper v kytarových pasážích celkem pokročily a možná to vůbec není na škodu, že se na téhle desce soustředili víc na kytary, než na ska. Konec desky patří trackům Moskva - Berlin a Ja Verju. První je povedená ska instrumentálka ve středním tempu, která patří dechový sekci a poslední je už jen takovou satisfakcí za tímhle albem. Upřímě řečeno, když jsem tuhle desku slyšel poprvý, tak jsem jí na recenzi nedával moc šancí. Určitě i vám příjde na první poslech moc "poppunková" nebo melodická a budete si říkat, že Distempeři trochu vyměkli ale stačí pár poslechů a nakonec zjistíte, že se od dalších alb zas tak razantě neliší. Na druhou stranu v kytarových pasážích na mě udělali celkem dobrý dojem a některý tracky bych od Distemperu vůbec nečekal (viz. Potustoronnij), to ale neznamená, že bych byl z desky Gordosť Vera Lyubov totálně na větvi, přecijenom skapunku zas tak moc neholduju ale u Distemperu udělám rád vyjímku. Výsledek? 7 z 10
V dubnu 2013 vyšla u Casual Records druhá deska francouzských 65 Mines Street. Jelikož jsem si tuto kapelu docela oblíbil, hlavně pro jejich nezaměnitelný styl, kde kombinují dirty reggae, 2tone a trochu punky prvků, tak jsem byl na jejich druhý počin celkem zvědavý. Bohužel deska Fix the Clock! je pro mě zklamáním, oproti jejich debutu z roku 2010, kde se kapela předvedla v plné síle. Fix the Clock! je naopak mnohem uhlazenější, ubylo kytar, 2tonu a vůbec i reggae tu zní tak nějak moc obyčejně. Z celkového počtu 11 tracků mě zaujali pouze čtyři, což znamená, že i konečné hodnocení tohoto alba nebude moc vysoké. Už první song Stereo napovídá o čem tahle deska bude a druhý That Dress to jen potvrzuje. Většina tracků se nesou spíš ve středním a nebo pomalém reggae tempu a chybí jim to co dělalo předešlé album tak zajímavé (i když hutný klávesový podklad nechybí snad ani v jednom songu, desku už to stejně nezachrání). Většině tracků chybí právě ten mix stylů, který byl na první desce. Jedny z mála songů, který stojí za zmínku jsou Mrs Rosebury, For You My Friend, jeden z mála ska tracků na desce, I Don't Want a pomalejší Lovers Lane ale ani ty něčím moc nevyčnívají. Za ska tu najdeme ještě další dva zástupce v podobě songů Anton a Jay, kde se přecijenom trochu vrací k tomu co předváděli na první desce. Peter & Alice nebo Riding in the Dark nemá ani cenu zmiňovat, protože to jsou přesně ty tracky na které platí to co jsem psal v úvodu. Album uzavírá poslední počin s názvem After Job Party, což je jediný track hozený do dirty reggae. Tím nám Fix the Clock! končí a na mě je tedy závěrečný hodnocení. Nemůžu si pomoct ale musím opět sáhnout ke srovnání s první deskou, protože ta dala kapele určitou tvář, kterou na tomhle albu trochu ztrácí. Většina songů je odrbaná na pouhý základ, jakoby se snažili striktně se držet škatulek a to je to, co mi k 65 Mines Street vůbec nesedí, tak doufejme, že s další deskou se vrátí do starých kolejí. Takže? 5 z 10
Žádné komentáře:
Okomentovat