Recenze

Subculture spirit No.4

V červnu se mi dostal do rukou kanadský oi! fanzin, na kterém se podílí mimo jiné i Jenny Woo, kterou snad ani nemá cenu představovat. Zin jsem sehnal v Drážďanech v jednom oi! / punk shopu cca za 4 eura. Časák má celkem něco kolem 70 stran a pěkně graficky zpracovanou křídovou obálku ve stylu indiánských totemů. Toto číslo mě zaujalo hlavně díky scene reportu z Indonesie (s vtipnym názvem - Skindonesia), kde se zdá, že je plešatej kult hodně...hodně silnej, takže trochu přeskočim začátek a pokusim se přiblížit moje dojmy. Zajímavý je, že spousty z tamních skinů chodí zároveň i do mešity (Indonesie je nejpočetnější muslimskou zemí), díky čemuž jsou posunutý i začátky koncertů ale vůbec nejzajímavější věcí je způsob, jakým financují koncerty a další větší akce. Tabákový společnosti sponzorující oi! koncerty, to zní hodně šíleně ale je to tak, takže pokud byste se někdy v budoucnu náhodou dostali v Indonesii na oi! koncert, tak vám u vstupu můžou dát krabku zdarma :D Ale to není všechno, úplně nejvíc mě šokovala fotka místní crew, kde mimo jiné drželi vlajku Bohemians 1905!!! Většina rozhovorů je hodně vydatnejch, takže nečekejte rozhovory na dvě až tři stránky ale klidně i na pět stránek, za což smekám klobouk. Dlaším zajímavým rozhovrem je pokec s vydavatelem francouzkého fanzinu Cheri Bibi, který vychází už od roku 1991 a interview s kanadskými The Prowlers, kde se mimo jiné zmiňují i o tour v Mexiku, kde se podle jejich slov zdá, že plešatá osvěta tam má taky svoje místo. Z rozhovorů tu dále najdete interview s 45 Adapters z NYC, Agent Buldog, Old Fashioned Ideas a Maraboots s Paříže, který do klasickýho oi! alá 80's přidávaj saxofon, což zní moc pěkně. Po grafický stránce se nejedná o nich přeplácanýho, zin je černobílej v pěkně minimalistickym duchu, obsahuje docela i dost fotek. Další scene report se týká tentokrát největšího kanadskýho města Toronta. Konec je věnován recenzím a protože se jedná o vánoční číslo (zin vyšel v prosinci 2011), tak tu najdete nejen recenze na klasický desky ale i seznam punk / oi! EP a desek s vánoční tématikou :D Mě nezbejvá, než jen smeknout....dobrej časák.

Rubén López & The Diatones

Rubén López & The Diatones jsou poměrně mladou španělskou kapelou, poprvé jsem se o nich dočetl z Tighten Up fanzinu, kde jsem četl recenzi na jeden z jejich singlů. Toto je ovšem jejich debut z letošního roku, který vyšel u španělského Liquidator rec. Na albu najdete celkem třináct tracků, které se stylově pohybují od reggae, early reggae až k rocksteady. Album otvírá song s názvem Good Times To Come, který v podstatě vystihuje v jakém duchu se bude odehrávat zbytek desky. Ovšem ne všechny skladby se tak přísňě drží oldschool stylu 60. let, jako např. Dady's Back, kde můžete slyšet raggamuffin nebo poslední When The Lights Are Low, kde se nepatrně vkrádají prvky dubu. Co mě na téhle desce baví je, jak se tempo jednotlivých songů "zrychluje". Album začíná reggae, přehoupne se přes pár rocksteady pasáží a konec je věnován early reggae songům. Za zmínku určitě stojí třeba tracky jako All the Love Has Gone, kde odvádí výbornou práci dozvučující kytara nebo You Rock My World, což je taková "klasika" ve středním tempu. Pokud si libujete v dechových nástrojích, tak na tomhle albu jich moc nenajdete, popravdě řečeno dechy jsem zaznamenal snad jen ve dvou až třech skladbách. Na druhou stranu kapela klade hodně velký důraz na vokály (zpívají anglicky) a místy se předvedou i klávesy, viz. song Shoobadoo. Ovšem největší peckou z celé desky je podle mě track Love is Explosive...moc povedený early reggae, kde vás určitě chytne melodický, klávesový podklad. Co bych debutu Rubén López & The Diatones možná vytknul jsou místy až příliš podobný skladby, což je nejvíc znát v půli desky, kdy mi to tak nějak celý splývá dohromady. Jinak týhle debutový desce nemám co vytknout, kapela dokazuje, že je hudebně na tom na dobrý úrovni, jen by to možná chtělo trochu víc obohatit. Proto dávám 7,5 z 10, protože na 8 to podle mě nemá a 7 bych Rubén López & The Diatones trochu křivdil.

Buster Shuffle - Do Nothing

Tak na tuhle recenzi jsem se hodně dlouho těšil, už od tý doby co vydali v červnu svůj druhej počin Do Nothing. Buster Shuffle bych s klidem označil za "Madness 21. století" a vůbec v posledních pár letech za jednu z nejúspěšnějších britských ska kapel, i když v jejich případě je úplně zbytečný se omezovat jen na škatulku ska. Oproti předchozímu debutu z roku 2009 tu najdete mnohem víc popových prvků, ovšem kdo má pozorný ucho, tak tomu vliv ska i tak neunikne. Album začíná trackem So Such of Much, který sice neurazí ale taky ničím moc nenadchne. Tím se ale nenechte odradit, druhý song v pořadí s názvem Brothers and Sisters, vás hned ujistí v tom, že tahle deska nebude nuda. Navíc je to asi jediný "čistě" ska track z celý desky. To samý se dá říct o následujícím Doesn't Matter, kde taky ještě převažuje ska, i když tady už je těch cizích prvků trochu víc. Album Do Nothing je opět dalším důkazem že to jde i bez dechů, navíc co jejich hudbu dělá ještě zajímavější je kontrabas. Pojďme ale dál, Lake Song...tak tady se mi hodně líbí práce piana a kláves a vůbec celá ta ponurá atmosféra týhle skladby, která i přes ten první dojem, to ska v sobě zakořeněný přece jenom má. Následující Elvis Vs. Vag (mimochodem k tomuhle tracku natočili vidoklip, tak se mrkněte do článků) sice už se ska moc společnýho nemá ale i tak se v tom pozná osobitej přístup Buster Shuffle. Následující song Made in China je opět dalším povedeným popíkem o kterym platí v podstatě to samý. Co jsem ale na desce moc nepostřehl je doprovodná, ženská vokální sekce se kterou Buster Shuffle vystupují při koncertech. Z tracků který ještě stojí za zmínku bych určitě vyjmenoval English Way, kde je asi nejvíc znát vliv a inspirace Madness. Ne všechno co na desce Do Nothing uslyšíte je kombinace popu a ska. Hodně mě překvapily předposlední dva tracky 15 Again a Talking Sweet, který k rock'n'rollu nemaj zas tak moc daleko. Song Come In, který uzavírá tohle clekem 12 trackový album je už jen takovou třešničkou na dortu. Pro ty z vás, kdo upředstňujete spíš kals. ska a tradiční věci tahle deska asi nebude. Ale Vy, kdo si libujete v nejrůznějších kombinacích ska a jiných stylů a pro ty kdo mají rádi Madness, můžu tohle album jedině doporučit. Takže 9 z 10.