Musím se přiznat, že jméno této kapely bylo pro mě velkou neznámou. Kapela pochází z Londýna, pokud se nepletu, tak by tohle měl být jejich druhý počin. Deska vyšla začátkem tohoto roku, na labelu Bomber Music, obsahuje celkem 11 tracků, v dost originálním pojetí. Proč originálním? Protože kombinace, co nabízí tohle album je dost neobvyklá a experimentální a to je právě to, co mě na albu Part & Parcel baví. Představte si kombinaci DUBu, rocksteady & ska a k tomu místo zpěvu rap a pár popových prvků. Myslíte si, že je to nesmysl? Omyl, právě tahle deska je důkazem, že muzika nemá žádný hranice a pokud se zvolí ten správný přístup, tak jsou tyhle experimenty kolikrát zajímavější, jak ortodoxní pojetí offbeatový muziky. Navíc The Skints, jsou důkazem, že reggae a ska na britských ostrovech, stále žije a dokáže oslovit i mladou generaci. Desku otevírá song Rise up, kde se nedá přeslechnout DUBový podklad v podobě melodiky, která tomu dodává ten správný feeling, navíc vokály kde se kombinuje zpěv a rap, mužský a ženský hlas, to celé podtrhují. Následující Rat-at-at, je kombinací offbeatového ska rytmu a reggae / DUBových prvků, samozdřejmě nechybí rap v ženském podání, který místy zabíhá do zpěvu. Hodně povedeným trackem je hned dálší Just Can't Take No More, což je klasický reggae s trochu popovými prvky obohacený melodikou, která opět připomíná, že DUB je na tomto albu hodně silným prvkem. Upřímě řečeno, když jsem slyšel tuto desku poprvé, tak jsem čuměl s otevřenou hubou dokořán, protože něco tak konsistetního, hudebně rozmanitýho a odvážnýho, jako je album Part & Parcel, jsem ještě neslyšel a navíc ten fakt, že kapela je z UK, což je vlastně země přes kterou se jam. muzika dostávala do světa, je takovou příjemnou třešničkou na dortu. Lay you Down je naopak jediný čistě ska song, z celé desky a není mu co vytknout, od melodie až k vokálům, refrénu prostě pecka!!! Následuje Sunny Sunny, což je moc příjemně zahraný reggae, kde se nedá přeslechnout flétna, která tomu dodává trochu popový nádech, navíc je vidět, že kapela si na vokálech dala hodně záležet. Další song Rubadub, je naopak svižnějšího rázu, opět tu nechybí flétna v pozadí, ságo šlapající v dvoudobym taktu a samozdřejmě nechybí duo vokálů, zpěvák / zpěvačka. Up Against the Wall Riddim, na mě působí, jako trochu slabší počin, společně s trackem Ring Ring. Ovšem předposlední Soundboy, kde hostuje Parly B na mě působí hodně dobrým dojmem. Opět se tu mísí offbeatová ska kytara, rytmická reggae sekce, rap a raggamuffin, spolu se zpěvem. Jak už jsem se zmiňoval, vokály jsou hodně silnou stránkou alba Part & Parcel a zcela běžně můžete slyšet ženský, mužský vokál, rap či zpěv v jednom tracku. Těžko psát o této desce nějak obecně, protože co song, to originál. I když je fakt, že ke konci už album nezní tak DUBově, což je možná škoda ale přesto, zní stále dobře. Desku uzavírá "romanticky" laděná reggae "balada" You Better, která sice není nejsilnější věcí ale přesto neurazí. Tady už je naprosto zbytečný něco dodávat, protože bych opakoval jen to, co jsem řekl už na začátku recenze. Když dám 11 z 10, stále to bude málo!
Nejdřív začnu popisem kapely, Blaster Master jsou finská kapela, která brázdí černobílý ska vody, už víc jak 10 let, první album vydali v roce 1997 a kromě vlastních koncertů, několikrát backovali Pauline Black z legendárních The Selecters. Letos, koncem února vydali toto album jako průřez tvorbou, za dobu jejich existence. Deska vyšla u německého labelu Rocking records, což je poměrně nový vydavatelství ale jak se zdá, tak docela se činěj. Album obsahuje 18 tracků, je na něm zastoupeno vždy pár songů, z každého alba, co vydali od roku 1997 až do roku 2012. CD je v klasickym černobílym, 2tone desingu alá 80tky, v měkym, kartonovym obalu, takže kromě fotky kapely a děkovačky všem bejvalejm členům, nějakej obsáhlejší booklet tu chybí. Název alba celkem odpovídá i obsahu, BM jsou spíš 2tone kapela a i většina tracků se nese v tomto duchu. Dechy zde nehrají takovou roli, většinou jen přizvukují, větší důraz je kladen na klávesy a vokály. Bestofka začíná příjemnou instrumentálkou Liminska, kde jsou dechy naopak hlavním prvkem. Kapela, jak se zdá, jde s dobou a proto hodili na výběrovku song Going Juvenile, což je ukázkový dirty reggae a zároveň, s trackem Kingston Pearl, jediný song nahraný v roce 2012. Následující I'm in Hurry je klasický ska 3. vlny (nemyslím tím skapunk, ten u BM fakt nehledejte), i když musím přiznat, že některý tracky na mě působí dost jednotvárně. To se ale nedá říct o songu s názvem War, což je něco na pomezí středního tempa a reggae prvků, kde se mi asi nejvíc líbí doprovodná kytara, která tu hraje moc příjemnou melodickou linku, ovšem konec tracku se zvrtne do ska beatu. Runs in the Family je hodně povedená 2tone věc, kde to místy připomíná, další 2tone band, The Rifffs. Stay with Me se nese v příjemnym pomalym tempu, dechy opět jen jemě přizvukují ale na konci si užijete trochu jazzový improvizace na trubku. Další track Johny the Bastard je o poznání rychlejší, není to sice něco z čeho byste se podělali ale přesto, je to celkem příjemný ska s pěknym refrénem. Ovšem to nejlepší si BM nechali až úplně nakonec. Song La Vida Peligrosa, který je přes svůj španělský název zpíván v angličtině, mě doslova uzemnil. Na prdel vás nemusí posadit, nutně jen rychlý tracky, tady to platí rovnou dvakrát. Song se nese v příjemnym, uvolněnym, středním tempu, celý to podbarvujou klávesy, který zde přizvukujou spolu s dechovou sekcí, která se jen občas, nenuceně ozve a pak se zase jakoby vytratí (NÁDHERA, to musíte slyšet)!!! A i když má tenhle echtovní track 5:30 minuty, tak přesto jsem si ho musel pustit hned dvakrát. Zbytek alba na mě působí trochu průměrně, sice zas tak úplně nenadchne ale zatracovat se nedá, už jen kvůli tomu poslednímu songu. Jinak opět dík Karlovi za zapůjčení CD na recenzi. Nakonec bych snad jen dodal, jak je možný, že i taková země, jako je Finsko, kde jsou snad jen tři ska kapely si dokáže udržet takovou úroveň a u nás, kde se kdejaká sračka s dechama nazívá ska kapelou, máme jen 3, možná 4 kapely (když započítám i Slovensko), který ctí kořeny a tradice offbeatový muziky a čerpaj z toho. Rozkaz zní: "Support only real ska! Stop shits like Ska-P, Real Big Fish, Pub Animals or Locos!"
V dubnu vyšo další číslo, tohoto slovenského fanzinu zaměřeného, především na oi!, HC ale i punk. No. 12 vyšlo zhruba po půlroce od vydání posledního čísla. Tentokrát tu je ska zahnáno až na okraj zájmu, což mě celkem mrzí, jelikož No. 11 mě docela překvapilo, co se týče obsahu. Z rozhovorů tu najdete opět pár oi! kapel z Asie, konkrétně z Indonesie: Anti Squat a United Blood. Kdo ze starý generace oiařů z 80. let by čekal, že se tenhle kult přesune do tak exotický země, jako je Indonesie, kde se zdá, že nabírá hodně na síle. Z rozhovorů tu dále najdete, z USA The Broadsiders a Ox Blood, docela mě zaujal rozhovor s kanadskými La Gachette. Z domácí a punkový scény tu jsou zastoupeny Plexis (Hošek to musel psát asi ožralej, nebo nevím ale ten pravopis je fakt děsnej) a pražáci Normals, dále francoužští SHARP Maraboots a Itálii zastupují Brutti e Ignoranti. Z celý tý řady rozhovorů vybočuje interwiev s typem ze Svornosti, což je jedno český vlastenecký združení ale jestli za tim hledáte nějaký nacionalisty a tupý rasisty, tak jste fakt vedle, nicméně já tohle moc nemusím, nevím proč je mezi skinama (hlavně u nás) tak "in" bejt velkej vlastenec? Nic, každýho věc ale v 21. století už moc důvodů k vlastenectví nevidím. Samozdřejmě tu najdete hafo recenzí na muziku (většinou oi! a HC) a pár zinů. Velkou výhodou pro zahraniční čtenáře jsou anglický překlady, jak recenzí, tak i rozhovorů. Reportů z koncertů tu je taky hromada, i když oproti minulýmu číslu tu není tolik reportů z Anglie, což je škoda, protože ty mi přišli nejzajímavější. No nicméně když už má bejt řeč o ska, tak si přečtěte report od Petra Hebka (Proi!ekt) z návštěvy Londýna a tamních skinhead reggae parties, docela sranda, že tam byl mezi tamníma skins, nejmladší :-D. No jo no, hold generaci roku 69 už táhne na 60tku. Opět tu je další kapitola z knihy Spirit of 69 book. Tentokrát se podíváme mezi scootristy z 80. let. Docela sranda, jak se tenkrát media zabejvala jenom nazi"skinheadama", přitom v Anglii bylo v tý době celkem dost "scooter" skinů, který měli podobně jako Mods stejnej zápal pro Vespy a Lambretty a ska / reggae muziku, což sem vůbec netušil!? No a právě v týhle kapitole se taky dočtete o tom jak to vypadalo s anglickou ska scénou na konci 80. let, kdy začínala 3. vlna, která vypálila ska a 2tone do celýho světa. Ze scene reportů tu najdete články z USA, Ukrajiny, Maďarska a Brazílie, i když teda musím říct, že o Brazílii mám trochu jiný info a vůbec se mi tenhle pohled nelíbí, nevim co je směšnýho na SHARP skinech a co maj proti "Trojan" skins a punkáčům? The Templars znám sice jen podle názvu ale Phil tu má celkem obsáhlej článek na obhajobu proti pomluvám, který se zřejmě na kapelu valí ze všech stran, jak jsem to tak pochopil. Pravičácká špína snažící se znovu vesrat mezi nepolitickou část oi! scény je stále otevřený téma a i v tomto čísle je mu věnována jedna stránka, kterou napsal Slut (Skinread fanzin). Článek má opravdu dvousečnej název: "RAC je jenom pro komouše!" a musím říct, že uchopit tohle téma tímhle způsobem by mě vůbec nenapadlo. Nicméně, jasně: "Fuck the RAC!" Ode mně tu najdete článek o stavu dnešní "scény" (takový moje "brečení"), který jste už možná někdo četl. Takže velkej dík patří Pickovi, že mi tu dal prostor a udělal mi tak menší reklamu. Po grafický stránce smekám klobouk, zin je celej na křídovim papíru s barevnou obálkou (která je mimochodem celkem povedená) a černobílym obsahem, celkem bych to odhad asi na 60 - 70 stran. Docela se divim, že je časák za tak příznivou cenu, protože výtisk na křídovej papír musí sakra něco stát?! Víc už neprozradím, ať máte vůbec co číst! Fanzin se dá sehnat buď v Praze v Buldogu a Working Class shopu, nebo v brněnskym Hardset shopu. Když to zrekapituluju, tak No. 12 mi příjde trochu slabší, jak předchozí vydání (jo jasně asi to je tím, že ska tu skoro vůbec není...he he) ale jinak opět dobrá práce, tak doufám, že Picko bude s časákem pokračovat dál.
